duben, číslo 10, ročník 1
časopis Mládeže CB HB
Obsah Obsah........................................................................... 2 Úvodník....................................................................... 3 ČO PŘEDCHÁDZALO KŘÍŽU ............................. 3 AGÓNIA NA KRÍŽI ............................................... 5 PRÍČINA SMRTI..................................................... 7 ODPOVEDE POCHYBOVAČOM......................... 9 Akce ........................................................................... 10 Pašije ...................................................................... 10 Velikonoční akce z dívčího pohledu ................... 11 Ze života .................................................................... 15 JAK SE PLNÍ SEN – DÍL V.: Stěhování ............... 15 Křesťanem na VŠCHT .......................................... 17 Chemická sekce......................................................... 19 Máte rádi kolu, aneb jste to, co jíte/pijete?......... 19 Svědectví ................................................................... 23 Fejeton........................................................................ 25 Za výzkumné komedie......................................... 25 Rozhovor ................................................................... 26 Michal Popek......................................................... 26 Anketka ..................................................................... 29 Anketa o půstu...................................................... 29 Za vznikem tohohle čísla stojí ................................. 31 Nezapomeňte ............................................................ 32 Kontakt ...................................................................... 32
2
Úvodník Na úvod bych se chtěla omluvit všem, kterých se nějakým způsobem dotklo spojení „prdět na čtení Bible“, případně obrázek. Na druhou stranu doufám, že se někteří zamysleli nad významem čtení Božího slova a možná se k tomu nově postavili. Není to tak dávno, co jsme si připomínali ukřižování a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista. Chtěla bych s vámi sdílet kousek z knížky Kauza Kristus od Lee Strobela, který se mě kdysi hodně silně dotkl.1
ČO PŘEDCHÁDZALO KŘÍŽU Odkašlal si. „Začalo sa to po Poslednej večeri", povedal. „Ježiš odišiel s učeníkmi na Olivovú horu, konkrétne do Getsemanskej záhrady, kde sa celú noc modlil. Očakával tak udalosti nadchádzajúceho dňa. Pretože vedel, aké obrovské utrpenie bude musieť podstúpiť, celkom prirodzene zakúsil veľký psychický stres." Gestom ruky som ho zastavil: „No, práve tohto sa odporcovia radi chytajú", povedal som. „Evanjeliá tvrdia, že vtedy začal Ježiš potiť krv. Nejde len o bujnú predstavivosť pisateľov? Nespochybňuje to vernosť autorov evanjelií realite a triezvosti?" Metherella to vôbec nevyviedlo z konceptu, len potriasol hlavou. „Vôbec nie", riekol. „Lekári poznajú takýto stav, nazýva sa hematodróza. Nie je bežný, ale môže sa objavovať
1
Je to slovensky, protože mé české vydání je u někoho doma a tohle bylo jediné dostupné na internetu.
3
ako sprievodný znak vysokého stupňa psychického stresu. Deje sa pritom to, že silný nepokoj spôsobí vylučovanie chemickej látky, ktorá naruší kapiláry v potných žľazách. Nastane slabé krvácanie do žliaz a pot sa dostáva na povrch zmiešaný s krvou, ktorej je však len nepatrné množstvo." Jeho odpoveď ma trochu zaskočila, ale pokračoval som: „Má to ešte aj iný účinok na telo?" „Spôsobuje to náhle extrémne zjemnenie pokožky, takže keď Ježiša na druhý deň bičovali rímski vojaci, jeho pokožka bola na to veľmi citlivá." ... „Ako vtedy vyzeralo bičovanie?" spýtal som sa. ... „O rímskom bičovaní sa vie, že bolo hrozne brutálne. Zvyčajne pozostávalo z tridsiatich deviatich úderov, ale často to bolo omnoho viac, podľa nálady dotyčného vojaka. Používal sa bič upletený z kožených pramienkov, do ktorých boli povkladané kovové guličky. Keď tieto zasiahli telo, spôsobili hlboké podliatiny, ktoré sa pri ďalších úderoch otvorili. Na biči boli pripevnené aj ostré kúsky kostí, ktoré sa pri úderoch zarezávali hlboko do tela a občas dotrhali chrbát obete až tak, že bolo vidno chrbticu. Údery biča padali na plecia, na chrbát po celej jeho dĺžke, na sedacie svaly, ba dokonca aj na stehná. Bolo to jednoducho hrozné." Metherell sa zastavil. „Pokračujte", vyzval som ho. „Istý lekár, ktorý sa hlbšie venoval následkom rímskeho bičovania, povedal: ,Ako bičovanie pokračovalo, údery zasahovali hlbšie ležiace kostrové svalstvo a trhali ho na visiace pruhy trasúcich sa krvavých kusov mäsa.' Cirkevný historik Euzébius popísal v 3. storočí toto bičovanie slovami: ,Trpiacemu sa odhalili žily a bolo mu vidieť aj samotné svaly, šľachy a vnútornosti.' Vieme, že mnoho ľudí pri tomto druhu bitia zomrelo skôr, ako mohli byťukrižovaní. Obeť bičovania zakúsila obrovskú bolesť a nakoniec dostala hypovolemický šok." Nerozumel som výrazu, ktorý použil, tak som sa spýtal: „Čo to presne znamená?"
4
„Hypo znamená nízky, vol hovorí o objeme a emic znamená krv, teda hypovolemický šok znamená, že človek trpí následkom náhlej straty veľkého množstva krvi", vysvetlil. „Spôsobuje to štyri veci. Po prvé, srdce ako o závod pumpuje krv, ktorá tam nie je; po druhé, krvný tlak prudko klesne, čo spôsobí zamdletie alebo kolaps; po tretie, obličky prestanú produkovať moč, aby udržali v tele zostávajúci obsah tekutín; a po štvrté, dotyčný začne byť veľmi smädný, pretože telo si žiada tekutiny ako náhradu strateného objemu krvi." „Našli ste zmienky o týchto následkoch v evanjeliových záznamoch?" „Pravdaže áno", odvetil. „Keď sa Ježiš potácal strmou cestou na popravisko na Kalvárii a niesol priečne brvno kríža, bol v hypovolemickom šoku. Nakoniec odpadol a vojak prinútil Šimona, aby niesol kríž namiesto Ježiša. Neskôr sa dočítame, ako Ježiš povedal: ,Som smädný' a vtedy mu podali špongiu namočenú v octe. Pre tieto hrozné následky bičovania niet pochybností, že Ježiš bol už predtým, než mu klincami prebili ruky a nohy, vo vážnom, ba až kritickom stave."
AGÓNIA NA KRÍŽI Bičovanie bolo skutočne hrozné! Keďže však bičovanie Ježiš prežil, na čom sa zhodujú všetci historici, tušil som, že to najhoršie ešte len príde. ... Väčšina ľudí v skutočnosti nevie, ako kríž zabíjal svoje obete. Nijaký skúsený pozorovateľ oficiálne neoveril, že Ježiš zomrel. Nemohol teda tejto smrtí uniknúť, hoci aj brutálne zbitý, so silne krvácajúcimi ranami? Začal som tieto otázky postupne predkladať Metherellovi. „Čo sa stalo, keď Ježiš prišiel na miesto ukrižovania?" spýtal som sa. „Položili ho na zem, rozpažili mu ramená a priklincovali ho na brvno, ktoré niesol. Volalo sa patibulum a až do tejto chvíle bolo oddelené od zvislej časti kríža, ktorá bola trvalo vsadená do zeme na popravisku."
5
Nevedel som si to poriadne predstaviť, potreboval som viacej podrobností. „Čím a ako ho priklincovali? Kde presne?" „Rimania na to používali zašpicatené kliny dlhé dvanásť a pol až sedemnásť a polcentimetra. Prebili ich človeku cez zápästie", povedal, a zároveň sa dotkol miesta asi 3 centimetre pod svojou ľavou dlaňou. „Počkajte", prerušil som ho, „myslel som si, že klince mu prechádzali cez dlane. Tak to zobrazujú všetky maľby. Vlastne sa to stalo tradičným symbolom ukrižovania." „Cez zápästia", zopakoval Metherell. „Bolo to dosť silné miesto, aby udržalo váhu tela; ak by ich prebili cez dlaň, tá by sa roztrhla a človek by z kríža spadol. Preto kliny prechádzali cez zápästie, ale v jazyku oných dní sa zápästie považovalo za súčasť dlane. Dôležitou okolnosťou pri tom je, že klin prerazil mediálny nerv. Je to najväčší nerv, ktorý vedie do dlane a vbíjaný klin ho prerušil." Nebolo mi jasné, aký to má význam, pretože o ľudskej anatómii som nevedel takmer nič. „Vyvoláva to nejakú zvláštnu bolesť?" opýtal som sa. „Popíšem to takto. Poznáte tú zvláštnu bolesť, keď si udriete mäkké väzivové miesto na lakti? Máte vtedy pocit, že vám stŕplo predlaktie. Je to hrozne bolestivé. Tam sa nachádza tzv. ulnárny nerv. Teraz si predstavte, ako niekto vezme kombinačky, zacvakne ho a začne ho nimi drviť", povedal Metherell a pri slove drviť stláčal v rukách imaginárne kombinačky. „Čosi také sa podobá tomu, čo zakúsil Ježiš." Pri tejto predstave mnou trhlo a skrútilo ma v kresle. „Tá bolesť bola doslova neúnosná", pokračoval. „V tej chvíli Ježiša vyzdvihli a priečne brvno pripevnili na vertikálne. Potom mu klinom prebili nohy, pričom mu znovu porušili nervy." Prerušené a poškodené nervy boli určite veľmi zlé zranenia, ale ja som potreboval vedieť,aký dopad malo na Ježiša to, že visel na kríži. „Ako to zaťažilo jeho telo?" Metherell odvetil: „Najprv sa mu v tejto polohe museli roztiahnuť ramená asi o pätnásť centimetrov, čo znamená, že sa mu obe hneď museli vykĺbiť. Tým sa naplnilo starozákonné
6
proroctvo zo Žalmu 22, kde sa ukrižovanie predpovedá stovky rokov popredu. Doslova sa tu hovorí: ...uvoľnili sa mu všetky kosti."
PRÍČINA SMRTI Metherell mi odpovedal na otázku, čo musel Ježiš podstúpiť pred samotným ukrižovaním.No ja som sa potreboval dostať k tomu, čo naozaj ukončilo život obete, pretože to rozhoduje pri určovaní, či sa smrť dá iba predstierať, alebo či jej možno dokonca aj uniknúť. Spýtal som sa teda Metherella priamo na príčinu smrti. „Keď už človek visí vo zvislej polohe", odvetil, „ukrižovanie je vlastne pomalá smrť zadusením. Dôvod je ten, že tlak na svaly a bránicu spôsobí, že keď chce človek vydýchnuť, musí sa nadvihnúť, aby sa napätie svalov na chvíľu uvoľnilo. Ale keď to urobí, klin v nohách sa mu zarýva ešte hlbšie, až sa zastaví pred nartovou kosťou. Keď sa mu podarí vydýchnuť, vysilením a bolesťou sa znovu uvoľní a znovu sa nadýchne. Potom sa zasa musí vypnúť, aby vydýchol, pričom si odiera dotrhaný chrbát o neopracované drevo kríža. Takto to ide stále dokola, až kým sa tak vyčerpá, že sa viac nedokáže nadvihnúť a vydýchnuť. Ako sa mu spomaľuje dych, dostáva sa do stavu respiračnej acidózy - kysličník uhličitý je v krvi rozpustený ako kyselina uhličitá, čo spôsobuje, že sa zvyšuje kyslosť krvi. Toto v konečnom dôsledku vedie k nepravidelnému rytmu úderov srdca. Keď Ježiš zaregistroval, že mu prestáva biť srdce, musel si uvedomiť, že je na prahu smrti a v tej chvíli riekol: ,Pane, do tvojich rúk porúčam svojho ducha'. A potom zomrel na zastavenie činnosti srdca." Bolo to zatiaľ najjasnejšie vysvetlenie smrti ukrižovaním, aké som kedy počul, ale Metherell ešte neskončil. „No skôr než zomrel - a toto je tiež veľmi dôležité - hypovolemický šok vyvolal rýchlu frekvenciu srdca, ktorá prispela k jeho zlyhaniu. Ďalším dôsledkom bolo nahromadenie tekutiny v
7
osrdcovníku, čomu sa hovorí hydroperikard, a takisto okolo pľúc, čomu sa hovorí hydrothorax." „Prečo je to dôležité?" „Pretože keď rímsky vojak prichádzal k Ježišovmu krížu a nebol si dostatočne istý, čí je Ježiš mŕtvy, presvedčil sa o tom tým, že mu do pravého boku zabodol kopiju. Pravdepodobne do pravého; nie je to isté, ale z popisu sa dá rozumieť, že išlo asi o pravú stranu medzi rebrami. Kopija musela preniknúť pravou časťou pľúc do srdca a keď ju vytiahol, vytiekla tekutina - hydroperikard a hydrothorax. Na pohľad to vyzeralo ako voda, ktorá vytiekla spolu s veľkým množstvom krvi, ako to popísal očitý svedok Ján vo svojom evanjeliu." Ján pravdepodobne nemal ani poňatia o tom, prečo videl vytiecť z Ježišovho boku aj túto čistú tekutinu aj krv - pravdaže, veci neznalý človek ako on by nič také neočakával. Jeho zápis však súhlasí s poznatkami modernej medicíny. Spočiatku sa to môže javiť ako dôkaz Jánovej spoľahlivosti, ale je v tom jeden veľký nedostatok. Vytiahol som z tašky svoju Bibliu a nalistoval som Evanjelium podľa Jána, kapitolu devätnásť, verš tridsaťštyri. „Počkajte chvíľku, doktor", zaprotestoval som. „Keď si pozorne preštudujete, čo tu stojí, zistíte, že vyšla ,krv a voda'; zámerne to napísal v tomto poradí. Podľa vás by však mala číra tekutina vytiecť prvá. Je tu výrazná nezrovnalosť." Metherell sa trochu pousmial. „Nie som odborník na gréčtinu. No podľa tých, čo sú, poradie slov v starovekej gréčtine nebolo nevyhnutne určované postupnosťou deja, ale významnosťou skutočnosti. To znamená, že keď Ján videl omnoho viac krvi ako vody, spomenul najprv krv." Nateraz som to prijal, ale zaumienil som si, že si to neskôr ešte overím. „V akom stave sa nachádzal Ježiš v tom okamihu?" Metherellov pohľad sa stretol s mojím; s pevnosťou v hlase povedal: „Ježiš bol bezpochyby mŕtvy."
8
ODPOVEDE POCHYBOVAČOM Zdalo sa, že popis doktora Metherella je veľmi dobre podložený dôkazmi. No stále ostávalo niekoľko detailov, o ktorých som chcel hovoriť, a tiež istý slabý moment v jeho výpovedi, ktorý mohol veľmi ľahko podkopať hodnovernosť biblického záznamu. „Evanjeliá vravia, že vojaci polámali nohy obom zločincom, ktorí boli ukrižovaní spolu s Ježišom", povedal som. „Prečo to urobili?" „Ak chceli urýchliť smrť - a s blížiacou sa sobotou a Veľkonočnými sviatkami to židovskí vodcovia určite chceli mať za sebou ešte pred západom slnka - použili vojaci železnú násadu krátkej rímskej kopije na polámanie holenných kostí obetiam. To im zabránilo nadvihnúť sa, aby mohli dýchať, takže smrť zadusením sa stala otázkou niekoľkých minút. V Novom zákone sa píše, že Ježišovi nohy nepolámali, pretože videli, že už bol mŕtvy, o čom sa presvedčili úderom kopije do boku. Tak sa naplnilo iné starozákonné proroctvo o Mesiášovi, ktoré predpovedá, že jeho kosti nebudú zlomené." Znovu som ho prerušil. „Niektorí ľudia sa pokúsili spochybniť evanjeliové záznamy práve tým, že napadli príbeh o ukrižovaní. Napríklad v článku v časopise Harvard Theological Review sa pred niekoľkými rokmi písalo, že existuje zúfalo málo dôkazov o tom, že by nohy ukrižovaných bývali prebodnuté klinmi'. Namiesto toho, tvrdil článok, sa nohy a ruky obetí priväzovali na kríž povrazmi.10 Nemyslíte, že to vyvoláva otázky o hodnoverností novozákonných záznamov?" Doktor Metherell sa v kresle posunul dopredu, až sedel na úplnom kraji. „Nie", povedal, „pretože archeológia dokázala, že kliny sa skutočne používali, aj keď pripúšťam, že sa niekedy používali aj povrazy." „Môžete uviesť nejaký konkrétny archeologický dôkaz?" „V roku 1968 sa v Jeruzaleme našli ostatky približne dvadsiatich šiestich Židov, ktorí zomreli počas povstania proti Rímu okolo roku 70. Jeden z nich, ktorý sa zrejme volal
9
Johanan, bol ukrižovaný. V jeho nohách našli zabodnutý asi pätnásťcentimetrový klin s malým kúskom olivového dreva z jeho kríža. Bolo to vynikajúce archeologické potvrdenie kľúčového detailu v evanjeliovom popise ukrižovania." Zásah, pomyslel som si. „No zostáva ešte otázka, či boli rímski vojaci dostatočnýmiodborníkmi na to, aby určili, či bol Ježiš mŕtvy", poznamenal som. „Ako vieme, že sa nemýlili?" „Tí vojaci stopercentne nenavštevovali nijakú zdravotnú školu, ale pamätajme na to, že to boli odborníci na zabíjanie ľudí - bola to ich práca a robili ju veľmi dobre. Bezpochyby vedeli, kedy je človek mŕtvy, čo vôbec nie je ťažké zistiť. Navyše, ak nejaký väzeň predsa len dokázal uniknúť, vojaci, ktorí ho mali na starosti, za to zaplatili vlastným životom, takže mali dostatočne veľký stimul dokonale sa uistiť, že každá jedna z obetí bola pri snímaní z kríža mŕtva." Danielka
Akce Pašije Na Pašijové hry jsme se vydali po mládeži 4.4. kolem sedmé hodiny večer. Popravdě moc jsem od toho nečekala, ještě ráno organizátoři hledali další herce, nikdo z naší mládeže se do toho moc nehrnul, jen odvážlivci Eliška, Lukáš a Michal Popek se přihlásili už dříve a taky dostali super role (učedník Jan, voják losující o Ježíšovo roucho, žena v davu). Když jsme přijeli na louku u sv.Anny, nestačili jsme se divit. Byly tam připravené kulisy, a když divadlo začalo, ozvala se hudba. Asi dobře nepopíšu, jak divadlo probíhalo, ale musím říct, že většinu z nás to opravdu dostalo. Skvělá hudba podkreslovala děj, dialogy byly nahrané, takže jsme všichni dobře slyšeli, herci měli krásné kostýmy, když byl Ježíš bičován, roucho se mu zbarvilo krví a na Golgotě opravdu
10
stály tři kříže s odsouzenci. I když to je příběh tolik známý, všechny nás to velice dobře připravilo na Velikonoční týden. Efča Pašijové hry Tyto hry vznikly z předčítání evangelia. Z původního biblického textu ve středověku vznikl církevní druh her, velikonočních mystérií. Tyto hry často přerostly do velkých divadelních představení. Jejich největší rozvoj spadá do 14.– 15. století ve městech, jejich popularita se nejdéle udržela na venkově, kde se postupně staly tradicí. Dodnes živé jsou např. v německém Oberammergau. Známá je také pašijová hra Co se stalo s Ježíšem, která se hraje každý rok v úterý svatého týdnu ve Žďáře nad Sázavou. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%A1ije)
Velikonoční akce z dívčího pohledu2 Předem varuji, že moje podání velikonoční akce bude pravděpodobně značně subjektivní. Pokusím se ale vylíčit všechny události pokud možno chronologicky za sebou :-). Celý týden předcházející Velikonocím jsem se snažila bráchovi nějak nenápadně naznačit, že budeme mít naši holčičí velikonoční akci u nás v Dobrohostově. Úkol vskutku nadlidský, jelikož kdo zná mého bratra, nemůže popřít, že to opravdu není mistr náznaků. Zasvětila jsem do tohoto svého počínání i maminku. Naše snažení bylo v neděli dopoledne, když už se zdály veškeré naděje marné, korunováno úspěchem :-). V neděli v 19:30 jsme si s holkama daly sraz u Kauflandu a tam dopředly náš Plán s velkým P a nakoupili suroviny potřebné na večeři (187 korun za večeři pro 17 lidí :-)). A vyrazily jsme. Měly jsme 4 auta, z toho 2 měly jet přes Šmolovy, jedno přes Kříž a to, které řídila Markéta a vezla 2
Klučičí pohled z důvodu zatoulané kočičky nebude.
11
jsem se já a Janča, mělo jet podle potřeby buď přes Michalovice, nebo přes Květinov. Když jsme dorazily ke křižovatce u aralky (nebo já nevim, jak se ta benzinka teď jmenuje – prostě tam, kde se protíná Humpolecká silnice s Jihlavskou), otočila jsem se, a jaké bylo mé zděšení, když jsem v autě za námi zahlédla Karlův široký úsměv, zakrývající v tu chvíli téměř celé přední sklo (promiň mi, Karle, tu nadsázku ;-)). Na místě řidiče seděl Michal s úsměvem o něco Michalovice -> Lípa -> Dobrohostov. Zde jsme se sešly s ostatníma holkama, uvařily si špagety, čaj a chvíli si povídaly a plánovaly co dál, přičemž já jsem pořád prudila, že bychom měly být co nejtišší, jelikož nahoře spí batole. Kolem desáté hodiny jsme se co nejtišeji (jak jen to zvládne banda sedmnácti holek) vyplížily zadem přes terasu z našeho domu, nacpaly bagáž do Markétina auta a vyrazily přes pole do Úhořilky. Po cestě jsme měly drobné komplikace, jelikož se nikomu moc nechtělo skrz les, a já jsem usoudila, že by se teoreticky ten les měl dát obejít. Nedal. Po sto metrech jsem tak musela uznat svou chybu a za neustálého omlouvání vést naši skupinku zpět na cestu skrz les. Dorazily jsme do Úhořilky, kde už na nás čekaly Markéta, Petra, Janča a Rozálka i s autem a batohy. Nasáčkovaly jsme se do kuchyně a vytáhly jídlo. Po chvíli, když už jsme se trochu nudily, Petra rozhodla, že půjdeme do „Bejkárny“. Prej že je to tam děsně strašidelný. Nebylo:-). Cestou jsme si vyprávěly hádanky. Třeba o pánu a albatrosovi, nebo o kočkách, který zevlujou do stejný trubky a stejně se neviděj. Když jsme se vrátily do Hlaváčovic chalupy, Markéta nám sdělila, že jí volal Ondra a ptal se, jestli taky slyšíme ty psy, jak štěkaj v Úhořilce (Ondra se sekl - žádný neštěkali;-)), a tak jsme se rozhodly, že radši odjedeme do Brodu do Kamčina bytu. Poslaly jsme proto Markétino auto plné holek, co řídily, do Dobrohostova pro auta a mezitím po tmě seděly v kuchyni a pokračovaly v hádankách. Dvacet minut po odjezdu holek jsme začaly být
12
trochu nervózní, ale nakonec v pořádku přijely a my všechny odjely do Brodu. Tentokrát jsem jela v autě s Péťou, Eliškou T., Martinkou a dvěma rolemi toaletního papíru. K čemu nám byly? No přeci k vylepšení vizáže Banánova auta :-). Stavily jsme se totiž u modlitebny a zjistily, že ono auto stojí z dohledu oken sálu. Ověnčily jsme ho tedy tou hygienickou pomůckou, ale ještě než jsme vymotaly první roli, otevřely se dveře modlitebny a ven vyšel Michal... No takovej úprk svět neviděl – k autu jsme doběhly tryskem, naskákaly dovnitř, zamkly za sebou a počkaly kousek od modlitebny. Když jsme opět vykoukly do Strážné ulice, klučičí auta už před modlitebnou nestála. A protože nám právě v tu chvíli volala Maruška Horská, že kluci asi vědí, že jsme se někam stěhovaly, vzaly jsme to raději oklikou k paneláku, jež se pro tu noc stal naším úkrytem. Cestou jsme viděly klučičí auta všude, převážně tam, kde vůbec nebyly, a když jsme zahlédly černého Seata, připlížily jsme se s Petrou až asi na 20m od něj, než jsme zjistily, že v něm sedí nějaký mladý pár :-D. Tu noc jsem spala ani ne hodinu, jak jsem musela myslet na náš plán, a to jsem zkoušela počítat všechno, špagety nevyjímaje. Když jsem došla ke 180, vzdala jsem se naděje na spánek :-). Ráno jsme s Petrou dostaly dost vynadáno a přehršel vyčítavých pohledů, když jsme nařídily budíček už v půl 7. Snídaly jsme buchty a matonku. Ještě jsme ani nepolkly, a už volala Esterka, že Lukáš o něčem živě diskutuje s Honzou Hlaváčem v autě před modlitebnou. Eliška ihned volala Lukášovi a sladkým hláskem se ptala, o čempak se to tak dohadoval s Honzou. Lukáš překvapivě neprozradil, ale ukončil ten rozhovor tím, že si klidně můžeme dát kafíčko, neboť oni ještě ani nevylezli ze spacáků. O dvě minuty později volala Esterka, že kluci vybíhají z modlitebny, prohledávají okolí a mlátí se svými pomlázkami, naskakují do aut a všichni odjíždějí. Na tu chvíli jsme čekaly. Během deseti minut jsme byly sbalený a naskládaný v autech. Vyrazily jsme do
13
modlitebny a tam jsme se (tedy hned po tom, co jsme použily poslední roli toaleťáku na dekoraci Banánova auta – tu noční už stačil zlikvidovat) opevnily, nachystaly si vodní bomby a naplnily petlahve vodou. Taky jsme nacpaly klukům do báglů dlažební kostky a bágly naházely za zídku na zahradě. Následně jsme zamkly a ve všech zámcích nechaly klíče – prostě celkově se znedobytněly :-). A pak jsme čekaly... a čekaly... a čekaly... A najednou se před modlitebnu vyřítil stříbrný golf a z něj vyskákali Ondra P., Banán, Tom K. a Robert. Několikrát oběhli modlitebnu a zkusily všechny možné i nemožné vchody (od dveří až po okýnko na záchodě), ale marně. Když se zrovna zabývali boucháním na okna haly, pokropily jsme je vodou (no co, hygiena musí být;-)). Po první takové sprše si Ondra a Banán sundali trička, ale my jsme se nenechaly ohromit mužností jejich hrudníků ani zad (:-D), a dál na ně při každé příležitosti lily vodu, kudy se jen dalo. Když už byli mokrý jak myši a usoudili, že tudy to tedy nepůjde, pokusili se k nám dostat přes terasu. I tento pokus selhal, ať už proto, že je Esterka nepustila do bytu, nebo proto, že jsme radši zamkly i dole. Vynalézaví chlapci však našli někde kus dřeva a tímto primitivním nástrojem se nám pokusili zabránit v zavření okna ( okna v hale bohužel nemají ventilačku, takže není možné lít vodu na lidi pod nimi, aniž by se okno úplně otevřelo – jak nedomyšlené :-( ). Po nějaké chvíli se těm čtyřem klukům podařilo přetlačit těch několik málo holek, které se vešly k jednomu oknu, prolomit tak naše obrany, a dostat se do modlitebny, kde nás notně sešvihali pomlázkama. Některým holkám se podařilo uniknout do sálu a odtud okny ven, ale stejně jim to nebylo moc platné, protože k modlitebně momentálně dorazila další dvě auta plná kluků... Po krátké honičce kolem modlitebny s cílem zmlátit co nejvíc holek kluci vyhlásili dočasný mír s tím, že jestli Esterka do deseti minut nevyjde ven, dostaneme i za ni. V nastalé pauze jsme klukům, jak se sluší a patří na slušné dívky, nabídly
14
vajíčka, ať už slepičí, nebo čokoládová, a jaly se vytírat bláto v hale. Kluci dostáli svému slovu, a protože Esterka zůstala nahoře zamčená, dostaly jsme i za ni... ale vzhledem k tomu, že byla skvělým informátorem, rády jsme to za ni vytrpěly :-). Nu, jak to říct... tahle akce se vážně povedla , jako snad ještě žádná jiná velikonoční akce v dějinách, už jen proto, že i přes bolavá pozadí je tentokrát výhra na naší straně :-). Fakt jsem si to užila, takže díky moc :-) . Marta
Ze života JAK SE PLNÍ SEN – DÍL V.: Stěhování Došla mi trpělivost. Už poněkolikáté nebylo čím nastlat, téměř ani čím krmit a koně stáli chudáci zavření v maštali, přestože venku svítilo sluníčko a odráželo světlo od čerstvě napadlého sněhu. Problém spočíval v tom, že sníh na několika místech povalil chatrné ohrady a koně by mohli pláchnout. „Tak proč je neopravíš?“ ptám se Marty. Výmluvy a zase výmluvy. Popadla jsem pár nezbytností a vydala se na ohrady sama. Asi za dvě hodiny bylo hotovo, já sice celá zmrzlá, ale Nemohli jsme si vybrat „lepší“den. Zima, déšť, na zemi rozčvachtaný sníh. Já nervní, Blanka (majitelka Goliáše) málo oblečená a Slávek otrávený, že musí své volno trávit takovouto akcí. S Goliášem přišli Blance pomoci její přítel a syn. „Jděte s Amigem první, on je zvyklej na procházky,“ poradila nám ještě Marta a šlo se. Zvyklý na procházky ode mě sice byl, ale nyní se to rozhodl zatajovat. Jednou se vzpíral jakémukoli pohybu, podruhé zase tahal, občas uskočil či popošel po zadních. Do toho neustále řehtal (tedy spíše ječel – ještě nezmutoval). Jedním slovem ostuda. Goliáš, který
15
předtím na vodítku nešel dál než do výběhu, si vykračoval naprosto v klidu, jako by to dělal odjakživa. V jednu chvíli nám oba lichokopytníci málem uprchli. Kolem se totiž se řevem prořítilo jakési postarší auto české výroby. Oba koně udělali íhahá a hup do příkopu. Naštěstí jsme měli dlouhá vodítka a připravené svaly. Cestou jsme se ještě ztratili... Po vysilujících dvou hodinách jsme zmoklí ale šťastní stáli před novou stájí. Vítala nás delegace snad deseti lidí – asi chtěli vidět ty blázny, kteří jdou v takovém nečase s dvěma hříbaty pěšky přes hory a doly. Koníky jsme zavedli do nových boxů, které byly vybudovány přímo pro ně. Konečně jsem si mohla vydechnout. A tak začala další etapa našeho společného soužití. Amigo si musel zvykat na nové stádo, ale ulehčila mu to přítomnost Goliáše. Sena a podestýlky dost, i kolektiv se zdál být dobrý. Zanedlouho jsem tu začala i jezdit a vypomáhat. Všechno vypadalo tak skvěle, že se mi ani nechtělo uvěřit, jaké mám štětí. Však taky dlouho nevydželo a nastaly nové problémy. Ale o tom až příště... Lenka
16
Křesťanem na VŠCHT Zvolil jsem záměrně trochu netradiční nadpis. Co má přeci vysoká škola naprosto neduchovního zaměření společného s křesťany? Třeba to, že tam studují křesťané :), když už nic jiného. Kolik času strávíme ve sboru a kolik ve škole? Hrubým odhadem to vidím 4:1 pro školu a víc. Co nás bude duchovně směrovat víc? Ne, nechci odsouvat do pozadí funkci sboru, ale být křesťanem v neděli nestačí, je potřeba jím být neustále. Moje VŠ je poměrně příhodné prostředí, kde křesťan může nerušeně přežívat. Chemárna je školou úzce specializovanou a docela náročnou. Z toho vyplývá, že se jedná o malý svět sám pro sebe, kde se pohybuje více méně stabilní sestava lidí, kteří jsou nuceni spolu žít a vycházet vcelku přátelsky. Protože otráví-li někdo zdejší atmosféru, tak v tom budeme muset žít všichni, a to chce málokdo. Po prvním roce se ustálí relativně stabilní sestava lidí, která vydrží s menšími obměnami až do konce. V prvních rocích se učí hodně společných předmětů, což je mimo jiné příležitost poznat se s lidmi z jiných specializací, od třeťáku jsou studenti pod křídly jednotlivých ústavů, tedy v neměnných skupinách po cca 30 lidech a méně. Samozřejmě, někdo si studium prodlouží, někdo si změní obor, ale to jsou spíše výjimky. Izolovanost a semknutost studentů podporuje i společný výcvik v laboratořích – většinou jeden den v týdnu – kdy se všichni navzájem poznají při společných úkolech, tudíž se ukáže, co v kom je. To na ostatních školách není. Dalším faktorem je úzká specializace našeho oboru a jeho nedocenění zbytkem akademického světa. Nejsou skripta (hlavně ke konci studia) a všichni jsou/jsme tam na jedné lodi a musíme si pomáhat, abychom tu školu dokončili. Koleje, kde již dlouhou dobu působí místní křesťanská skupinka, se nacházejí na opačném konci Prahy spolu s kolejemi několika dalších škol, takže křesťané navštěvující tuto skupinku jsou i z Karlovky a z ekonomky. Sám nebydlím na kolejích, takže jen stručně, co vím. Mnoho křesťanů se duchovně vyžívá spíš o nedělích
17
s domácím sborem, anebo si hledá sbor v Praze, křesťanská družba v rámci školy/kolejí je populární už méně. O něco podobného jsme se pokoušeli na škole pro nekolejáky, ale nebyl o to moc zájem. Duchovních domovů a péče je nadbytek. Kousek od školy je teologická fakulta s vlastní kaplí, která funguje pro studenty místních škol (mimo jí samé pro nás a ČVUT). Obecně se dá říct, že kvalita křesťanské party se mění rok od roku a velmi závisí na angažovanosti skupinkového „tahouna“ a jeho citu pro potřeby druhých. S tím souvisí i názorová pestrost místních křesťanů. Nachází se zde spektrum všech myšlenkových proudů, a právě takové prostředí umožňuje poznat pohled druhých lidí na tyto záležitosti v kamarádském pojetí. Kdy jindy, než když jsme mladí, bychom se mohli navzájem poznávat bez církevnické předpojatosti. Po letech (píšu diplomku, už se s mnoha lidmi nestýkám tolik jako dřív) se musím trochu poohlédnout na tu mnou tak vychvalovanou semknutost. Je to samozřejmě krásné, když spolu lidé vycházejí, ale ne všichni jsme křesťané. A trávím-li příliš mnoho času s lidmi, s kterými si sednu a se kterými mně toho tolik spojuje – věk, práce, osudy, plány, tak se určitě začnu takovým lidem připodobňovat. Ne, že bych si chtěl na někoho nadávat, ale křesťan by neměl přebírat od světa určité věci. A na druhou stranu, všechno tohle, co tu máme navzájem mezi sebou společné, by nemělo upozaďovat Ježíše, který je pro nás, křesťany, to tmelící pojivo. Ale to berte prosím jako úvahu mrzutého dědka na konec, jako kdyby nic. Chci říct, že VŠCHT je škola příjemná, lidé jsou tu milí a obohacující, křesťan si tu to své najde, a kdo se rozhodne, že se chce stát chemikem, tak se toto kriterium nemusí příliš řešit. Matěj
18
Chemická sekce Máte rádi kolu, aneb jste to, co jíte/pijete? Kolují legendy o tom, že coca-cola je podobná kyselině z Vetřelce. Že je jako univerzální žíravina. Můj bratranec v ní kdysi zkoušel rozpustit žiletku a nerozpustila se. Je to kvalitní ocel, ale co desetník, případně jiná hliníková mince? To je otázka. Cola může mít pH až 2,5, což by odpovídalo 0,05mol/l HCl. Kdo chce, může si změřit pH coly. Ve škole určitě nějaká pH měrka bude. V nouzi papírky a zkusit si, jak rychle rozpustí padesátník či jinou minci cola v porovnání s kyselinou o stejném pH. Matěj
Cestování Někdy na začátku listopadu 2008 měla společnost SkyEurope akci, letenky za pouhých 9 euro. A aniž by to původně Honza Klusáček plánoval, stal se, stejně jako já, majitelem letenek Praha – Amsterdam a Brusel – Vídeň na data 18.3. a 25.3.2009. Za několik dní po tom, co jsme letenky koupili, jsme spolu začali chodit, takže jsme se na tenhle „eurotrip“ těšili jako na svou dovolenou. Ráda bych se tu s vámi podělila o několik zážitků z naší cesty. SkyEurope má u mnohých pověst dopravce s neustálým zpožděním a tu bohužel potvrdil. Každá minuta se počítá, zvláště ta v ranních hodinách (měli jsme odlet plánovaný na 6:50), nicméně letadlo nepřilétlo o tolik později, takže jsme do hostelu v Amsterdamu dorazili tak akorát, lehce před desátou hodinou. Jaké bylo naše překvapení, když všichni naši noví spolubydlící (cca 10 lidí) ještě spali. Tak jsme se rozhodli, že si taky ještě pospíme. Ve 12 se celý náš pokoj čítající 20 postelí probudil a my jsme vyrazili obhlídnout město a koupit bombu na vaření. Bombu jsme koupili, ale nepasoval na ní náš vařič.
19
Hold jiný kraj, jiný závit na bombě. Tím se rozhodlo, že na večeře budeme chodit, protože bez jednoho teplého jídla denně prý nelze být. Ve tři hodiny odpoledne jsme se měli sejít s kamarádkou Míši Heather, která nás vzala na zajímavá místa v Amsterdamu, a hodně dobře jsme si popovídali. Během těch tří dní, co jsme byli v metropoli Holandska, jsme navštívili několik muzeí, prochodili město křížem krážem (není nad to, když je všechno turisticky zajímavé pěkně pohromadě) a poslední den jsme šli na Free Amsterdam Tour. Naším průvodcem se stal Australan Cameron, který měl neuvěřitelný příběh, jak strávil v Praze 2 měsíce. Původně sem přijel jen na dva týdny, ale díky mnoha nedorozuměním a mylným informacím se mu do vytouženého Istanbulu podařilo odcestovat až po několika měsících. Pokud někdy pojedete do nějakého většího města, určitě využijte tyhle prohlídky města „zadarmo“ (očekává se od vás, že na konci dáte průvodci spropitné), protože se během nich dozvíte fakt spoustu zajímavých informací a vezmou vás na místa, kam byste se třeba nepodívali. Co mě z téhle prohlídky nejvíce zaujalo, nebo spíše šokovalo, byla školka, která sousedila s domem, kde vystavovaly na odiv své krásy ženy oblečené jen velice spoře.3 I když tajný katolický kostel v posledním/posledních patře jednoho domu, kde měli i varhany a vešlo se tam 300 lidí, byl taky dost dobrý. :-) Neuvěřitelný mi přišel i jeden obchod se suvenýry v jednom kostele, kde neprodávali jen obvyklé křesťanské suvenýry, ale také suvenýry různých východních náboženství a další „serepetičky“. 3
V Holandsku je legální prostituce, stejně jako prodej marihuany a dalších lehkých drog.
20
Amsterdam mi připadal jako hodně zvláštní město. Bylo to docela hříšné město se svou všudypřítomnou sexualitou a celkově asi i tolerancí ke všemu možnému, čemuž kontrastovaly různé křesťanské misie, které v Amsterdamu působí. Z Amsterdamu jsme se vydali vlakem do Belgie, do Antwerp, a protože byla sobota, bylo tam neuvěřitelně živo. Z Antwerp mě asi nejvíc zaujalo to, že tam jezdila spousta kočárků Stokke Xplory a Honza se je naučil rozeznávat od ostatních :-) Kromě kočárků jsme objevili spoustu starých domků a také to, že belgická klávesnice je úplně jiná než česká nebo anglická. Řeknu vám, že napsat email byla docela legrace a trvalo to fakt dlouho. Gent, kde jsme bydleli u kamarádky Honzy, se kterou se poznal během dobrovolničení v Bulharsku, byl pěkné město, opět plné starých domů. Jeho zajímavostí bylo to, že v centru byly, myslím, 4 obrovské katolické kostely, z nichž jsme jeden využili i k modlitbě. I když běžně pivo a celkově alkohol nepiji, tak jsem ochutnala belgické pivo, které mi přišlo docela dobrý, určitě lepší než to české.4 Během druhého dne v Gentu začalo pršet, což nám zmařilo plány jet na cyklistický výlet. Tak jsme hráli na zvířátka. Danča řekla: „Jsem zvířátko.“ Honza se zeptal: „Máš čtyři nožičky?“ Danča odpověděla: „Ne.“ Honza se zeptal: „Žiješ v lese?“ Danča odpověděla: „Ne.“ A k tomu Honza neměl co dodat. Dokázal jen se zachmuřenýma očima Danča ukazuje, jak veliký je vykřiknout: „To je špek!“ zvířátko :) Z Gentu jsme se vydali do Bruselu, kde jsme bydleli u spolužačky 4
Sorry, hoši ;)
21
Honzy, která byla na stáži v EU, takže jsme viděli, jak si bydlí stážisti a někteří pracovníci Unie. Teda nic moc. Ale aspoň jídlo bylo dobré. V Bruselu byly staré domy, opět a nic moc zajímavého. Zašli jsme se podívat na Entropu, ale než jsme trefili ten správný barák, tak jsme navštívili několik jiných budov EU. Cestou na letiště jsme si koupili palačinky, které Honza vydatně konzumoval a které způsobily to, že jsem musela na bezpečnostní kontrole vyndat všechny věci z baťohu (jsem se styděla za ten bordel, co jsem v něm měla), protože paní u rentgenu je nedokázala identifikovat. Letadlo mělo opět zpoždění, takže jsme do Vídně přiletěli lehce před desátou v noci a půl třetí jsme byli v Brně. A o hodinu později jsme už spali :-) Danielka s Honzou Klusáčkem
22
Svědectví O Pánu Bohu jsem pravděpodobně poprvé slyšela z úst mamky, když mi bylo 7 let a ona v tu dobu právě uvěřila. Začala mě a bráchu vodit na nedělní shromáždění a do besídky, kde jsem víru v Pána Boha přijala jako samozřejmou součást svého života. Asi v 10 letech jsem přešla do dorostu, kde má touha mít blízký, osobní vztah s Pánem Bohem postupně rostla. Důležitým okamžikem v mém životě byl datum 7.7. 2000, kdy jsem se (jako asi dalších 10 dorostenců) znovu narodila. Vím, že jsem si ten večer, kdy se Jindřiška za mě modlila, jasně uvědomovala význam Ježíšovy oběti pro můj život, prožila jsem odpuštění hříchů a přijala jsem spasení díky Kristově milosti. Myslím, že ten večer asi poprvé do mého vztahu s Pánem Ježíšem Kristem vstoupily emoce – Dříve jsem mockrát slyšela, že Kristus zemřel i za moje lhaní, podvádění, nadávky nebo pomluvy, věřila jsem, že je to pravda, ale asi až v těch 14 letech se mě to dotklo i citově. Pociťovala jsem zármutek nad svými hříchy, které dovedly Pána Ježíše na kříž, vděčnost za jeho oběť a radost z toho, že jsem Božím dítětem. Ale jsem přesvědčená, že moje znovuzrození nespočívalo v těchto pocitech, ale v přijetí Boží milosti a rozhodnutí žít stále a pouze podle Boží vůle. V této době jsem s nadšením začala číst pravidelně Bibli a modlit se, protože jsem si uvědomovala, že skrze tyto dva způsoby se můžu přímo setkávat s živým Kristem a mít s ním vztah. Taky mi hodně dávaly skupinky, které vedla Jindřiška. 18. 4. 2003 jsem byla pokřtěna a vstoupila jsem do našeho sboru. Udělala jsem to, protože jsem chtěla stvrdit svůj slib, který jsem dala Pánu Bohu (že s ním budu žít do konce svého
23
života… a taky po něm – to mi zase slíbil On ) a dalším důvodem křtu, bylo to, že jsem se chtěla účastnit Večeře Páně spolu s ostatními. Asi rok nebo dva po křtu má víra prošla dlouhým obdobím pochybností, za které jsem teď zpětně i svým způsobem vděčná. V současnosti si uvědomuju, jak dobré pro můj vztah s Kristem je, abych Mu sloužila. Služba mi totiž pomáhá soustředit a spoléhat se na Něj. Jsem Pánu Bohu moc vděčná za milost, s kterou mě přijímá a dává mi možnost s Ním žít. Misha
24
Fejeton Za výzkumné komedie Když jsem před třema rokama jeden semestr psal pro publicistický magazín www.sever.cz, napsal jsem mimo jiné fejeton, který si můžete přečíst na následujících řádcích. Dnes už jsem větší kluk a některý věci bych už nenapsal tak, jak je to v tom fejetonu. Ale byl jsem línej ho přepisovat. Tak ho máte v původní podobě. S pozdravem, Honza Klusáček Vědecké bádání nám pravidelně přináší pozoruhodné poznatky o mužích a ženách. V novinách jsem se tak před nedávnem dočetl, co o této problematice praví nejnovější výzkumy. Výsledky byly šokující. Něžné pohlaví totiž podle odborníků na svých protějšcích ve skutečnosti neoceňuje vůbec nic z tradičního itineráře. Nezabírá ani objem svalové hmoty, ani početnost koňského stáda pod kapotou vozu a dokonce ani (a to považte!) romantická povaha. Klíč k ženským srdcím se prý skrývá jen a pouze ve smyslu pro humor. Hurá! Zajásal jsem. To mám se svou šprýmařskou náturou dost dobrou šanci stát se šampiónem mnohých slečen! Ale pozor. Něco tady nehraje. Počáteční euforie rychle vyprchává a začíná mi docházet, že už jsem vlastně ve svém krátkém životě metodu „humor“ někdy provozoval. Kdyby někdy, nespočetněkrát jsem se pokoušel oslnit křehká stvoření svým ostrovtipem. Třeba loni v létě. „Vypadáš opravdu krásně sjetě,“ laškovně jsem žertoval se svou unaveně se tvářící kamarádkou. Nebo když jsem si při roznášení občersvení dělal legraci z jedné známé. „Připrav se. Za chvilku ti poleju ruku čajem.“ Nikdy to nefungovalo. Zajímalo by mě, jestli se od statistického průměru odchylují moje kamarádky, nebo smysl pro humor.
25
Z výše zmíněného výzkumu ovšem také vyplynulo, že ačkoli jsou ženy přitahovány muži se smyslem pro humor více než čímkoli jiným, považují zároveň tyto vtipálky za méně inteligentní. To už by sedělo. Blbcem jsem byl po svých legráckách nazýván často. A aby těch šetření nebylo málo, zjistil zase jiný průzkum, jaké mají Češi představy o ideální partnerce. Průměrný Čech prý v hloubi svého srdce sní o málo ambiciózní hnědovlásce, která s radostným úsměvem na tváři připravuje vepřo-knedlo-zelo (a je nejlépe k dostání v balení dvě v jednom i se sporákem). Jak vidět, samci z české kotliny smysl pro humor skutečně nepostrádají. Leda, že by dnešní ctižádostivé Češky své na blond odbarvené kadeře vrátily na hnědo a místo hodin angličtiny začaly navštěvovat kurzy vaření. Odložil jsem noviny a zahloubal jsem na tím, k čemu mi všechny ty pozoruhodné poznatky mužích a ženách byly. Vlastně jenom pro zasmání. Honza Klusáček
Rozhovor Michal Popek Jméno: Michal Popek Přezdívky: nevím, ale určitě je jich spousta:-) Narozeniny: 10. března Místo narození: Havlíčkův Brod Pohlaví: muž Třída: 8. platová Škola: už žádná, ale ta poslední byla VUT v Brně Funkce: dokumentarista Město: Havlíčkův Brod Barva vlasů: hnědá Délka vlasů: trochu delší, ale od příštího týdne to už bude zase v normálu
26
Barva očí: modrá Hlavní rys: nevím:-(...to musí říct ostatní Výška: 183cm Jizvy: z dětství jich je plno Brýle: jen sluneční Piercing: ne Tetování: také ne Pravák nebo levák: pravák MOJE POPRVÉ Můj první nejlepší přítel: Martin První sport kterému jsem se věnoval: Asi atletika První domácí zvíře: „moje“ žádné, ale doma jsme jich měli vždycky hodně První dovolená: s našima na Seči První koncert: Popel ve větru a Traband První láska: to už je dlouho, ale začalo to na táboře:-) OBLÍBENÉ Film: je jich spousta, ale většinou to je komedie, něco hystorickýho, ale třeba i sci-fi TV pořad: spíš seriály Trpaslík, Partička IT, Přátelé Barvy: červená, černá, jarní zelená a žlutá, ale nejlepší je asi světle modrá Skupina: nebráním se ničemu např. Roxette, Equilibrium, Hammerfall, U2, Simon a Garfunkel Sladkost: určitě větrník, nebo Míša Sport: squash, plavání, volejbal, frisbee dřív i atletika Restaurace: Slunce, Švejk, Dačický Oblečení: všechno možný Obchod: např.: http://www.pyromoravia.eu Předmět ve škole: spíš technický Zvíře: pes Knížka: poslední dobou Bible
27
Časopis: Koktejl Boty: pohorky PRÁVĚ TEĎ Pocit: Normální Potřeba: jít na záchod a spát Jsem se: vrátil z venku Jím: už nic Piju: bezinkovou šťávu Dělám: vyplňuji dotazník Online: na icq a facebooku Poslouchám: hučení počítače Myslím na: co budu vyplňovat dál Chci: si udělat pořádek ve fotkách Koukám na: monitor Mám na sobě: triko, kalhoty BUDOUCNOST Děti: chtěl bych aspoň dvě Svatba: zatím v nedohlednu, ale těším se Místo, kde chci žít: rád bych na nějakém menším městě nebo vesnici Auto: už mám Vysněná holka: je, ale tady to nemůžu prozradit:-) UŽ JSI... Pil alkohol: ano Kouřil: jednou jsem to ochutnal Utekl z domu: ještě ne a už mě to asi nečeká. Teď už leda jen stěhování Něco si zlomil: jejda jako malej nepočítaně ruku Pohádal se s někým: bohužel jo
28
VÍRA Kdy jsi uvěřil? Na začátku roku Co to pro tebe znamená, že jsi křesťan? Dává mi to jistotu, klid a takový mantinely v běžném životě. A trochu jiný pohled na druhý. Zažil jsi nějaký zázrak? Nevím...Zažívám spoustu věcí, ale mám trochu zmatek co je od Boha a co je přirozené:-( MLÁDEŽ Co se ti líbí na naší mládeži? Že se spousta lidí zapojuje do dění na mládeži a je zde spousta lidí, kteří mohou duchovně táhnout druhé, dobrá parta, spousta akcí... Co se ti naopak nelíbí? Nic co by se muselo řešit tady
Anketka Anketa o půstu Je za námi čas Velikonoc, který možná může pro mnoho lidí představovat větší zastavení a intenzivněji prožitý čas s Bohem. Pro mnohé je často právě toto období časem půstu. A tak jsme se zeptali mládežníků, co si o půstu myslí oni. Otázka byla následující: Přijde vám půst důležitý? Pokud ano, tak proč? Půst mi přijde velmi důležitý. A proč? Díky tomu, že vím, proč to dělám, se můžu víc přiblížit Bohu, citlivěji reaguji na jeho "hlas" a slova a tím, že den půstu (nejen od jídla, ale i "hovění si vlastním zálibám" - Iz 58,13) odevzdávám Bohu si na něj dokážu udělat skutečně více času, což v běžné
29
dny nestíhám a tak si můžu spoustu věcí líp uvědomit, dýl o nich přemýšlet… Podle mě je půstu strašně důležitý. Myslím ale, že ho ještě nedokážu pořádně docenit a pochopit. U mě je to především proto, že já osobně půst od jídla nezvládám dost dobře fyzicky, proto si ho musím nahrazovat něčím jiným. Hlavní myšlenka ale zůstává: vzdát se něčeho, i životně důležitého, pro Boha. A tím, že cítíme v danou chvíli, že něco postrádáme, tím si víc uvědomujeme potřebu Boha. Když občas přemítám o důležitosti půstu a jestli je to vůbec potřeba, vzpomenu si na Ježíše ale i jiné postavy. Důležitým okamžikům vždy předcházel půst. Podle mně to je určitě dobrý. Sice aspoň u mě to nebylo využitý k času s Bohem, protože tak nějak člověk spí dýl (spánek místo snídaně pozn. redakce). Ale aspoň máme důvod si odpustit něco, na čem jsme závislí, ať už je to cokoliv. Půst mi mj. pomáhá víc si vážit jídla jako daru od Hospodina..., leckdy se přistihnu před ledničkou plnou jídla a nemůžu si vybrat, po půstu si vážím i suchého chleba. Díky půstu jsem taky pochopila, proč obžerství je hřích, a jakým způsobem odvádí mysl člověka od Pána Boha. Během půstu většinou strávím více času v přímém kontaktu s Pánem Bohem... jakoby mi fyzický hlad připomínal to, jak moje duše hladoví po Boží přítomnosti, stejně jako moje tělo potřebuje jídlo, tak moje duše nutně potřebuje naplnění Hospodinem. Půst je důležitý ztišení před Bohem, prohloubení vztahu s Ním. To, že hladovím, znamená, že na to celý den myslím a strávím tak celý den ve větší blízkosti Bohu. Eely
30
Za vznikem tohohle čísla stojí
Eely Honza K.
Efča
Danielka
Marta
Misha
Lenka Matěj
Míša Popek
Honza Klusáček Koruktury, sekretář
31
Nezapomeňte
Mládež je každou sobotu od 17 hod v modlitebně Církve Bratrské ve Strážné ulici v Havlíčkově Brodě V neděli jsou od 9:30 bohoslužby v modlitebně CB HB Ve středu od 18 hodin se můžete přijít podívat na biblickou hodinu 25.4. je v Horní Krupé Indiánská válka 2.5. se uskuteční v modlitebně čajárna 16.-17.5. pojede mládež na víkendovku Divadelníci pravděpodobně zahrají svou velkolepou hru v sobotu 23.5. v 16:00 v modlitebně CB.
Kontakt Mládež CB HB Strážná 1364 580 01 Havlíčkův Brod Web: http://www.cb.cz/havlickuv.brod/mladez email:
[email protected] 32