Beránek Časopis mládeže CB HB
Obsah:
Úvodník … K zamyšlení – povídka Dančina reportáž z ciziny Tábor aneb hledání tajemné relikvie Tábor z pohledu vedoucího Rádcovská škola English camp Dobývání hradu Orlík Dotazník Vtipy
Citáty: „Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ Bible - Lukáš 9,25
„Měl jsem celý svět, ale bylo to k ničemu.“ Muhammed Alí
1
Úvodník Ahoj
čtenáři.
Držíte
v ruce
první
poprázdninové
vydání
mládežnického časopisu a prázdniny se neobešly beze změn. Možná už to víte, ale stejně považuji za nutné vám tuto zprávu alespoň stručně sdělit: Jelikož Danča odjela na nějaký čas ze země, ujímáme se šéfování Beránka já a Tom Ulip. Nečekejte žádné radikální změny, a pokud přece jen nějaké budou, tak pravděpodobně k horšímu Takže co Vám můžeme nabídnout v tomto čísle Beránka: Dočtete se zde, jaký byl dorostový tábor z pohledu ..... jakožto vedoucího i z pohledu..... jakožto účastníka, také si budete moct přečíst engliskcampské zážitky Toma Kerepeckého nebo zprávu z mládežnické dovolené od Dandiče. Ještě bych chtěla dodat, že pokud byste chtěli udělat nějaký oznámení, nebo reklamu či něco podobného, tak pro vás vyčleníme třeba i celou stránku našeho časopisu :-). Přeji Vám příjemné počtení a kdybyste náááhodou někdo měl nějaký příspěvek, nějakou povídku, básničku, zážitek, které by Vám přišly zajímavé a o které byste se chtěli podělit, tak mi určitě dejte vědět. Mějte se pěkně. Marta
2
K zamyšlení: Můj drahý Tasemníku Uvažoval jsem o tvém návrhu, jak hodláš vést svého pacienta v četbě a zajišťovat, aby se scházel se svým materialistickým přítelem. Ale nejsi trochu naivní? Vždyť Ty si snad myslíš, že ho z Nepřítelova sevření dostaneš pomocí argumentů! To možná platilo před několika lety. Tehdy ještě lidé dobře věděli, kdy něco bylo dokázáno a kdy ne; a pokud to dokázáno bylo, také tomu věřili. Tehdy ještě spojovali myšlení s činností a byli ochotni změnit svůj životní styl, pokud k tomu došli rozumnou úvahou. Ale to už jsme z velké části dokázali změnit – s pomocí časopisů a jiných zbraní. Tvůj člověk he už od dětství zvyklý na to, že se mu v hlavě točí současně tucet navzájem si odporujících životních filozofií. Na jednotlivá učení nehledí jako na zásadně „pravdivá“ nebo „lživá“, ale jako na „akademická“, „praktická“, „zastaralá“, „současná“, „všeobecně uznávaná“ a „nemilosrdná“. V tom, abys ho udržel vně církve, Ti nejlépe pomohou fráze, ne argumenty. Neztrácej čas tím, že by ses ho snažil přesvědčit, že materialismus je pravdivý! Ať si myslí, že je silný, věcný nebo odvážný, že je to filozofie budoucnosti. Takové věci ho přece zajímají. S argumenty je ta potíž, že celý boj přenáší na Nepřítelovu půdu. I On dokáže argumentovat ale v tom praktickém přesvědčování, o které mi teď jde, za Naším Otcem v Hlubinách značně zaostává
už
po
celá
staletí.
Tím,
že
svého
pacienta
přesvědčuješ, probouzíš jeho rozum, a když se probudí, nevíš, jak to skončí. Přestože se některé myšlenkové pochody dají 3
překroutit v náš prospěch, podporoval bys tím ve svém pacientovi velmi nebezpečný zvyk – zajímal by se o všeobecně platné
problémy
a
nevěnoval
by
pozornost
řetězci
bezprostředních smyslových zážitků. Postarej se o to, aby ho právě ony zajímaly nejvíce. Musí pro něho znamenat „skutečný život“ – a on se přitom nesmí ptát, co si pod tím pojmem vlastně představujeme. Nezapomeň, že on na rozdíl od Tebe není pouhý duch. Protože jsi nikdy nebyl člověkem (ach, jakou v tom má náš Nepřítel odpornou výhodu!), neuvědomuješ si, jak je zotročuje tlak obyčejných věcí. Míval jsem jednoho dne pacienta, spolehlivého ateistu, který chodíval studovat do Britského muzea. Jednou jsem si všiml, že v myšlenkách zamířil nesprávným směrem, a Nepřítel mu samozřejmě hned stál po boku. V duchu jsem už viděl, jak se mých dvacet let práce začíná hroutit. Kdybych ztratil hlavu a snažil se hájit pomocí argumentů, prohrál bych. Ale takový hlupák jsem nebyl. Já jsem zaútočil na tu část člověka, kterou jsem ovládal nejlépe, a navrhl jsem mu, že je právě čas jít na oběd. (Nepřítel pravděpodobně učinil protinávrh (víš přece, že nikdy pořádně neslyšíme, co On jim říká?), že tato záležitost je důležitější než oběd. Aspoň si myslím, že On mu řekl právě tohle. Já na to: „Přesně tak. Dokonce to je příliš důležité, než aby to šlo zvládnout těsně před obědem.“, a pacient značně pookřál; a když jsem dodal: „Bude lepší se do toho pustit s odpočatou hlavou až po obědě“, už byl na cestě ke dveřím. Jakmile se ocitl na ulici, byla bitva vyhraná. Ukázal jsem mu kamelota
4
s poledními novinami a autobus číslo 73, který jel právě kolem, a ještě než vešel do schodů, byl pevně přesvědčen, že když člověka napadají různé hlouposti, když tak sedí sám u svých knih, přesto pořádná dávka „skutečného života“ (čímž myslel autobus a kamelota) stačí k tomu, aby si uvědomil, že něco takového přece nemůže být pravda! Věděl, že se mu podařilo uniknout jen o vlásek, a v pozdějších letech rád mluvíval o „tom nevýslovném smyslu pro skutečnost, který je poslední ochranou před úchylkami čistě logického myšlení“. Teď už je v bezpečí v domě Našeho Otce. Už to chápeš? Díky vývoji, který jsme zahájili před sty lety, oni už téměř nedokážou věřit něčemu nezvyklému, když vidí věci důvěrně známé. Stále mu zdůrazňuj, jak je všechno všední. A hlavně se nesnaž chránit ho před křesťanstvím pomocí vědy (tím myslím skutečné vědy). Mohl bys ho tím přivést k úvahám o nehmotných a neviditelných skutečnostech. Mezi současnými fyziky takhle došlo k několika politováníhodným událostem. – Pokud se už chce plést do vědy, drž ho u ekonomie a sociologie; dej pozor, aby neunikl z toho neocenitelného „skutečného života“. Úplně nejlepší by bylo, kdyby se nijak nevzdělával, ale přitom si myslel, že všemu rozumí a že všechno, co náhodou pochytil při rozhovoru nebo čtení, je „výsledkem moderního bádání“. Pamatuj, že jsi tam proto, abys ho mátl; podle řečí některých z vás – mladých ďáblů – to vypadá, jako byste je chtěli vzdělávat. Líbá tě tvůj strýc Zmarchrob 5
„Ďábel … ten pyšný duch … nesnese, aby se mu někdo posmíval.” Sv. Thomas More
Dančina reportáž z ciziny Taky jste si někdy říkali, že by bylo skvělý jít si po škole zaplavat do moře? Či mít spolužáky z různých zemí Evropy? A nebo že by mohlo být prima bydlet měsíc v hotelu, kde se vám uklidí pokoj téměř každý den sám od sebe? Snili jste někdy o tom, že nebudete muset nic moc dělat a přesto vám budou chodit na účet peníze? Jestli ano, tak si příští rok zažádejte o grant Comenius Asisstanship od EU (teda je to jen pro studenty nebo čerstvý absolventy učitelství) a tenhle sen se může stát realitou. Na konci srpna jsem, po menších trablích s nadváhou kufrů(I když si u Wizzair koupíte 2 zavazadla, neznamená to, že si můžete vzít víc jak 15 kg, což jsem nevěděla, takže jsem musela svých přesných 30kg zredukovat na 18,2 s tím, že si ten zbytek přivezu až poletím zpátky ze státnic.), odletěla z Letiště Praha do Burgasu. Hned na letišti mě překvapilo, že je tu o hodinu víc, což vysvětlovalo, jak je možné, že cesta tam trvá o tolik déle než cesta zpátky :) Na letišti na mě čekal bývalý Erasmus student se svým švagrem – jakmile jsem napsala mamině, že na mě čekají dva kluci, tak mi volala každý dvě minuty, jestli jsem v pořádku. Po prohlídce města, ve kterém není nic moc k vidění, se ukázala moje spolubydlící s dalšími lidmi, z nichž se později stali i mí 6
kamarádi. Slečna byla z Polska a studovala medicínu. Píšu v minulém čase, protože už odjela do Sofie, kde jí začala škola. A ti dva další byl Karol z Polska a Martin z Německa. Naší grupu doplnila Karin z Rakouska a Paula z Polska. S touhle partou lidí jsme si ve středu řekli, že by bylo fakt pěkný se jet podívat do Istanbulu, když je to jen 6 hodin autobusem odsud. Ve čtvrtek jsme si koupili jízdenky a v pátek o půl jedenácté v noci vyrazili ještě s Viktorem z Estonska, jehož rodiče jsou Rusové. Jeho ruština se nám v některých situacích opravdu hodila. Istanbul je rozhodně hodně evropskej, ale zároveň je poznat, že už jste v muslimské zemi. Bylo to vlastně poprvé, co jsem viděla mešitu jak zvenku, tak i zevnitř. Je to obrovskej prostor se strašně měkkejma kobercema. Člověk se tam ale necítí tak malinkej jako v nějakém katolickém chrámu z doby baroka. Největší dojem ale ve mně zanechala zásobárna vody (Basilica Cistern) vybudovaná v 5.st.n.l. Byl to naprosto úžasný prostor se skvělým osvětlením a troškou vody, v níž si plavali rybky. Nu, nejhezčí památka z Istanbulu. A ještě jedna zajímavost z této turecké metropole – nemají tam papírové jízdenky, ale mince, co se hodí do turniketu (hlídají ho uniformovaní pánové), který vás pustí na nástupiště. Černí pasažéři nemaj šanci. Co jsem fakt oceňovala na jejich MHD, byla klimatizace, protože to 35° vedro bylo příšerné. Další víkend jsme jeli na výlet do Sozopolu, městečka na jih od Burgasu. Sozopol je pěkné přímořské letovisko, zrekonstruované díky fondům EU. Ale hlavně! Prodávali tam suvenýry! Takže 7
jsem si konečně mohla nějaké koupit (abych je za pár let zase vyhodila). Kromě výletování také chodím do školy, a to na 5 hodin denně! Když nám na informační schůzce 1.9. pověděli, že se druhý den uvidíme v 8 ráno, mnohým zmrzl úsměv na tváři. Naší paní učitelkou na první 14 dní se stala gospoža Koleva, svérázná to paní s neobsáhlými znalostmi angličtiny. Ale tak co, je to nejnovější přístup k výuce cizího jazyka – mluvit jenom v tom cílovém. Druhou půlkou kurzu nás provádí paní učitelka ještě s horší znalostí angličtiny a mnohem větším potenciálem nás uspat. Není ale nadto se jít protáhnout po prosezeném dopoledni na pláž. Mimochodem, není tu nic neobvyklého, že učitelům uprostřed hodiny zazvoní telefon a oni ho vezmou. První týden jsme vlastně nedělali nic jiného než chodili na pláž, plavali, opalovali se a někteří k tomu popíjeli pivo. Druhý týden byla škola odpoledne a počasí stálo za starou belu. Takže se dopoledne spalo, odpoledne bylo ve škole a večer mnozí opět popíjeli. Na druhou stranu jsem byla překvapena, jak mnozí brali domácí přípravu vážně a kolikrát odřekli „studentské radovánky“, protože se museli učit. Tedy, všichni se musíme učit, protože na konci nás čeká test. A bylo by dobré ho napsat úspěšně. No a tenhle týden je hezky, takže zase chodíme na pláž :) Mimochodem, Mario z Německa nám povídal, že u nich je místo, kde je strašně moc medúz a že se baví tím, že je po sobě hází. Takže teď čekáme se u břehů objeví více těchto průhledných tvorečků (dneska jsme viděli jednoho) a až budeme moci zkusit tuhle jistě velice interaktivní hru :) 8
V případě zájmu o bližší informace k aktivitám podnikaným v rámci EILC (Erasmus Intensive Language course) v Burgasu, navštivte můj blog: xdanielka.blogspot.com :-) Tento projekt byl realizován za fnanční podpory Evropské unie. Za obsah publikací (sdělení ) odpovídá výlučně autor. Publikace (sdělení) nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem. Danielka
Tábor aneb hledání tajemné relikvie
Tenhle tábor byl pro mě výjimečný, protože to byl zároveň i můj poslední tábor, na kterém jsem byl jako dorostenec. Při cestě do tábora nás zastihla nepříjemná bouřka, ale tím nepříjemné zážitky z tábora na pár dní skončily a mohli jsme se tedy věnovat tradičním táborovým aktivitám jako je plnění bobříků, hraní her, držení nočních hlídek apod. Starší část dorostenců se vydala na původně třídenní puťák, který byl kvůli „žaludečním problémům“ zkrácen na dva dny. Přesto to byl super zážitek, druhý den jsme se vydali ze zříceniny hradu Zubštejn, kde jsme nocovali, již v trochu menším počtu na další túru. Protože bylo teplo, zašli jsme do Bystřice na koupálko. Potom jsme osvěženi vyrazili rovnou do tábora. A tak čas zase utíkal závratnou rychlostí, jak už to má o prázdninách ve zvyku. Když už se tábor chýlil ke konci, vedoucí vymysleli zase další hru, z které se nakonec
9
vyklubala hra závěrečná. Účel byl najít tajemnou relikvii, po které jsme celý tábor pátrali. Tu nakonec vypátral rod Šternberků. Potom zbýval už jen závěrečný táborák s volbou krále, který na(ne)štěstí (jak pro koho ) na začátku tábora umřel. Nakonec se volba nekonala a na trůn usedla Míša, protože jako jediná splňovala požadavky na to, stát se králem. Další a zároveň poslední den jsme všichni balili a těšili se domů. Byl o asi nejlepší tábor, na kterém jsem kdy měl tu čest být. Tom Ulip
Tábor 2009 (z pohledu vedoucího)
Je to už více než dva měsíce co jsme se vrátili z tábora. Musel jsem se tedy podívat na fotky, abych si opět připomněl atmosféru a zážitky z tábora. Již na úvod je třeba říct, že tábor byl opravdu velmi zdařilá akce. Letošní tábor byl v mnohém jiný než ty ostatní. Byli jsme na novém tábořišti, bylo větší než to Hodkovské (což se projevilo, mimo jiné, v časové náročnosti hromadných záchodových putování). Vlastní tábořiště zažívalo teprve druhý rok své existence, takže se těším na jeho další vylepšení v dalších letech. Další změnou, oproti jiným táborům, byla skladba dětí. Jelo spousta dětí, které jsme neznali, ale poznali . Taky jich byla většina mladších (ve věku mladšího dorostu), čemuž jsem se taky museli přizpůsobit. Tábor se nesl v duchu středověku s názvem Hledání tajemné relikvie. Našim 10
úkolem bylo najít tajemnou relikvii, která měla navrátit jednotu Českému království. V duchovních programech jsme procházeli tématem Božího království. (Co to je, jak se tam dostat, kdo tam vládne, jestli stojí za to o něj usilovat…) Aby to nevyznělo jen růžově, je třeba zmínit nejen tradiční déšť, který nás tu a tam provázel, ale i jakousi chřipkovou virózu, která postupně prošla polovinou* tábora. Vše jsme naštěstí zdárně přežili tak nějak ve zdraví, i přes to že si kluci vyráběli dřevěné meče, se kterými se rádi „mečovali“ . Na letošní tábor budu vzpomínat jako na tábor plný nových dětí, částečně promočeného minipuťáku se staršíma děckama, super lezecí atrakce, atmosféru středověku kořeněnou někdy nepřetržitými boji s meči, super kolektivem dětí i vedoucích. Tak nějak to vidím já. Jak jej viděli ostatní, poznáte, když se jich zeptáte . Táborům zdar
Karel
*poznámka redaktora: Nebyla to polovina tábora, nýbrž celý. Mám dojem, že jediní, koho ta viróza nesklátila, byli Mája, Tom U., Michal, Esterka a moje mamka :-)
11
Rádcovská škola 2009
Rádcovská začala v sobotu 22.8 2009 v 15:00 ve Křtinách v chatě lesnické univerzity. Postupně jsme se tam však začali scházet kolem 15:30 a začali se seznamovat, pár lidí tam bylo už dřív. Těm kdo tam byli už v sobotu odpoledne tak Homoláč (Jan Homola) začal rozdělovat práci. Začaly se stavět stany, sekat tráva a připravovat to tam na celý pobyt. Jakmile jsme dokončili většinu všech prací tak nás vedoucí začali nahánět do chaty. V chatě jsme si zahráli pár seznamovacích her, protože jsme se ještě moc neznali. Po těchto velice zábavných hrách nás seznámili s denním rozvrhem. A poté se šlo spát, kluci spali ve stanech a děvčata v chatě, alespoň první noc to tak bylo, protože od příjezdu pršelo, další noci spala většina venku, kde bylo nádherně. Druhý den ráno jsme se rozdělili do duchovních skupinky, kde jsme probrali zadaný text. Potom následovala snídaně, po které jsme se rozdělili na motivační a základní kurz. Motivační kurz chodil na kopec do krmelce a základní zůstal u chaty. Takto jsme se scházeli každý den dopoledne a odpoledne. Večer jsme měli většinou společný program. Ale neměli jsme tam jen přednášky o tom jak připravovat hry a duchovní programy. Párkrát jsme jeli i na koupaliště a byli jsme i v jeskyních v místech Moravského krasu a o volnu se hráli různé hry, nejčastěji volejbal. Celkem nás tam bylo asi 28, před koncem ale pár lidí odjelo. Poslední den byli všichni smutní, že už se musí vrátit domů. Tak jsme zase vše pouklízeli, uklidili a pomalu jsme se připravovali na cestu, každý jel v jiný čas, postupně všichni 12
odjeli. Ale všichni si odvezli s sebou spoustu zkušeností, nadšení pro práci s dětmi a v srdci Boha a spousty kamarádů. Rádcovská škola skončila po nádherném a zábavném týdnu 29.8 2009 za deštivého počasí. Patrik English camp v horách
Již jeden celý měsíc uplynul, ale z mé mysli to nikterak nezmizelo. O čem je řeč? Zajisté o super, cool, „amíks“ party v Krkonoších. Zkrátka je to tak, letošní english camp se vskutku vydařil. Ovšem nečekejte nějakou rozsáhlou epickou baladu, znova podotýkám, dvanáctina roku již uběhla, takže se připravte na
nelogickou
změť
neopakovatelných,
místy
značně
sentimentálních zážitků. Jak to většinou na e-campech bývá, vše začíná zmateným seznamováním a končí uvědomělým pláčem. Tak tedy vnesme prvně trochu smyslu do toho začátku. Celý příběh se odehrával převážně v malé, vysoko položené „osadě“ v Krkonoších. Bez nadsázky lze říct, že jsme se nacházeli v pozemském ráji. (Bůh si to umí zařídit) Vzhledem k tomu že nás tam nebylo až tak přemnoženo, byl tento e-camp mnohem osobnější. Každodenní, ranní, vyučovací hodiny byli pochopitelně vedeny ve stylu Komenského – „Škola hrou“, přidáme-li k tomu neutuchající akčnost amerického týmu a velmi hřejivou rodinnou atmosféru, vytvořila se nejlepší možná forma studia angličtiny. Není lepší 13
definice, než zázračná, zdánlivě nelogická věta „It to me doing fun“ (by Dora’s group). Ale anglické kempy nejsou jen o studiu angličtiny. K dispozici jste si mohli povinně zvolit jednu ze tří odpoledních aktivit. Buď jste lidé fyzického rázu, odhodlaný bojovat mečem a porovnávat svoji sílu, pak jste si vybrali sport. Nebo je vám snad přednější rozvoj vaší duševní stránky, kombinace zručnosti a debatování, to zvládají jen koncentrovaní výrobci náramků. Anebo si rádi hrajete na někoho, čím ve skutečnosti třeba vůbec nejste, pak tedy je pro vás jasná volba dramatický kroužek. Zde musím podotknout, že divadelní představení „Superhero“
se opravdu vydařilo. Po těchto
činnostech měl každý neopakovatelnou možnost dělat si více méně, co sám chtěl. Mnozí dávali přednost zkoušení svých anglických dovedností, jiní pokračovali ve sportu a další třeba jen spali. Ano e-camp je o angličtině, ale nezapomínejme, že nic by se nekonalo bez lidí, kteří to vše zorganizovali. A oni by zase nic neorganizovali, kdyby je něco nespojovalo, a tím něčím je Bůh. A v jeho jménu se nesly i večerní ducháčky (nemyslím ty, individuální ducháčky pod peřinkou☺). Celé to bylo na téma „Stories“, neboť každý večer se nám odkrylo pár božích příběhů. Ač je to neuvěřitelné za celý týden jsme stihli probrat to základní z celé Bible. To je myslím velmi užitečné nejen pro maturanty, nýbrž i pro všechny ty, kteří alespoň z části chtějí pochopit souvislosti „Božích cest“. Sentimentů není nikdy dost a tak jsme mohli být předposlední večer svědky zázračné boží moci. Emotivní chvíle při svitu luny dolehla jak na nás již křesťansky
14
gramotní lidi, tak i na nově-Boha-poznávající. Za to tedy Otci velký dík. No a to je vlastně konec, tak nějak to bylo. Samozřejmě že si pamatuji i peprmintové zážitky, ale některé by nemuseli projít cenzurou a jiné by vás vůbec nebavili, tak či onak, by se mé vyprávění neskutečně protáhlo. A stejně vyprávění „face to face“ je mnohem záživnější. Brilantní ukončení e-campu se odehrálo v Havlíčkově Brodě po několika posledních, společných akcích, jako byly mše, bowling, barbecue či plovárna. A aby se nám camp nevymazal z paměti, pokřtili jsme ho krůpějemi slz. Ámen. Tom K.
ORLÍK Drazí přátelé. Připadl mi úkol seznámit vás s tím, co se dělo a jak jsme se měli minulý víkend s dorostem na Orlíku. Takže do toho :-). Náš příběh začíná v pátek odpoledne, kdy náš dorost vystoupil v Humpolci z autobusu a vydal se na hrad. Já s nimi nebyla, takže vám nemůžu průběh cesty dost dobře popsat, ale jsem přesvědčena, že to byla docela sranda. Já a Patrik Tichý jsme na místo dorazili až kolem osmé večer, jelikož jsme oba účastníci tanečního kurzu M. a J. Černých (prostě chodíme na taneční), a ten je v pátek do sedmi večer. 15
Přišli jsme akorát na konec duchovního prográmku, který měl Pavel Benák, ale včas na zpívání, které bylo po programu. V sobotu se už od rána vedly líté hoje o hrad. Byli jsme rozděleni do 3 skupin – Zelení, Modří a Červení – a na střídačku útočili a bránili hrad, takže každá skupina si obojí zkusila dvakrát. V této hře jsme tak úplně nevyhráli :-). Po chutném obědě následovala velká bitka v lese, při níž jsme byli opět po těch barevných skupinách rozmístěni do trojúhelníku (na naši obranu musím dodat, že to rozhodně nebyl trojúhelník rovnostranný a tak my, skupina modrých, přestože jsme měli velmi strategicky výhodné postavení na kopci, jsme byli téměř přímo mezi oběma dalšími skupinami). Každí skupina měla na svých skoro 60 lidí asi 150 životů(modré papírky). Když byl někdo vybit, šel si pro nový život a ten starý tam nechal. Tuto hru jsme taky prohráli. Hrály se i další, méně bojovné hry. Třeba taková, při níž se měla asi půlkilometrovou řadou lidí dostat zapálená čajová svíčka k bráně hradu, kde už měl jeden ze členů skupiny čekal s papírem, na kterém bylo cosi napsáno neviditelným inkoustem. Ten se objeví až po zahřátí papíru. My jsme ovšem na konci naší modré svíčkové řady měli jednoho šikovného chlapce, který nečekal na svíčku a přečetl to s pomocí trochy prachu, který vetřel do písma na papíře. Nevím, zda nám to vedoucí uznali, ale k přečtení to bylo. V sobotu večer se rožnilo maso a čepovala kofola. Také se zpívalo a prostě to byl takovej ten čas, kdy si můžete popovídat nebo zazpívat s kamarády i lidmi, které vidíte poprvé v životě.
16
Neděle nebyla ani trošku bojovná. Bylo jakési shromáždění. Kázání (a to krásné a trefné kázání) měl Petr Asszonyi. Dopoledne jsme ještě měli možnost naučit se nějakým country tancům a odpoledne se rozjely výroby a turnaje. V neděli večer přijel na hrad jeden obdivuhodný pán, který hrál asi na 15 nástrojů (z toho tři byly dudy) a zpíval středověké písně. Bylo to fakt úžasné. Po tomto koncertě sel málokdo spát. Spíš jsme si ještě po větších či menších skupinkách povídali a na kutě šli až hluboko po půlnoci.
V pondělí nás čekaly ještě další boje, tentokrát jen na dvě skupiny. Bylo to v lese a tentokrát vyhráli modří. Před obědem jsme pak ještě asi hodinku pracovali (pobyt na hradě jsme měli zadarmo jen proto, že jsme tam udělali nějaké práce, které byly potřeba). Po výborném obědě jsme šli ještě chvilku pracovat a ve
17
dvě hodiny jsme se rozloučili s hradem i lidmi okolo a vydali se do Plačkova na vlak. Z pobytu na hradě nám zbyly nejen dojmy a silné vzpomínky, ale i naděje, že se se vším a všemi setkáme opět za rok. Marta Dotazník
Jméno: Tomáš Ulip Přezdívky: Krakonoš, Losin, Tarent, Ulda… Narozeniny: 7. 4. 1995 Místo narození: Havlíčkův Brod Pohlaví: Muž Třída: Kvarta A Škola: GHB Funkce: student Město: Havlíčkův Brod Barva vlasů: Tmavě hnědá Délka vlasů: No přes prázdniny docela vyrostly Barva Očí: Hnědá Hlavní rys: Výška: Normál :-D Jizvy: Pár jizev na koleni… nic co by stálo na řeč… Brýle: NE!!! Piercing: Tak to vážně nemám Tetování: Taky nemám Pravák nebo levák: Pravák 18
MOJE POPRVÉ Můj první nejlepší přítel: Notebook :-D První sport kterému jsem se věnovala: Řecko-římský zápas První domácí zvíře: Pejsek První dovolená: Chorvatsko První koncert: Nepamatuju se První láska: Počítač… byla to láska na první pohled
OBLÍBENÉ Film: Božský Bruce, Božský Evan TV pořad: Black Books Barvy: Černá, bílá, modrá Skupina: Hammerfall, Nightwish, Evanescence, Blind Guardian, Stratovarius Sladkost: Valná většina sladkých věcí Sport: Vysedávání u pc Restaurace: Stravuju se doma Oblečení: Buď černý nebo něco světlýho Obchod: Nenávidím nakupování!!! Předmět ve škole: Angličtina Zvíře: Silithid Swarmer (WOWkaři určitě porozumí ) Knížka: Rady zkušeného ďábla Časopis: Časopisy nečtu Boty: Sportovní
19
PRÁVĚ TEĎ Pocit: Ospalost Potřeba: Jít spát Jsem se: Vykoupal Jím: Topinky Piju: Tonic Dělám: Dotazník Online: 48hodin denně Poslouchám: Hammerfall Myslím na: to jak se podívám na Dr. House a půjdu spát Chci: Prázdniny a tábor Koukám na: monitor Mám na sobě: pyžamo MLÁDEŽ Co se ti líbí na naší mládeži?: Všechno Co se ti naopak nelíbí?: Nic BUDOUCNOST Děti: Neřeším Svatba: Neřeším Místo, kde chci žít: Někde s přijatelným připojením k internetu Auto: Neřeším vysněná holka/kluk: Uvidím
20
UŽ JSI... Pil alkohol: Jo Kouřil: Ne Utekl z domu: Ne Něco si zlomil: Jo, prst Pohádal se s někým: určitě VÍRA Kdy jsi uvěřil?: Sám pořádně nevím Co to pro tebe znamená, že jsi křesťan?: Plout proti proudu Zažil jsi nějaký zázrak?: Záleží co už člověk pokládá za zázrak a co jenom za náhodu
21
Vtipy
22
„Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni.” (Žalmy 37:40)
Mládež CB HB Strážná 1364 580 01 Havlíčkův Brod Web: http://www.cb.cz/havlickuv.brod/mladez/
23
