časopis Mládeže CB HB

květen 2008, číslo 1, ročník 1

časopis Mládeže CB HB

To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. (Zjevení Janovo 21:23)

ÚVODNÍK.........................................................................3 V NAPĚTÍ.........................................................................6 ZE ŽIVOTA .............................................................14-16 SVĚDECTVÍ...................................................................18 STUDIUM V ZAHRANIČÍ....................................... 20 AKCE ............................................................................... 24 MOZKOVNA ................................................................. 26 POVÍDKA....................................................................... 27 WTIPY............................................................................ 29 NÁSTĚNKA.................................................................30

2

ÚVODNÍK Tak a je to tady! Vyšlo první číslo mládežnického časopisu Beránek. Nejmenuje se na počest Lukáše Beránka, ale na počest Beránka, toho ukřižovaného. A zároveň je to dobře zapamatovatelné a vyslovitelné jméno. Chtěla bych poděkovat všem, kteří do prvního čísla přispěli a poslali to, co měli. A proč vlastně mládežnický časopis? Tenhle nápad mi dal Bůh, když jsem jela ze Sjezdu a přemýšlela jsem o nejrůznějších rozhovorech a hlavně o tom, jak zapojit více mládežníků do dění. Najednou jsem to věděla. Mládežnický časopis. Během cesty do Liberce jsem, místo abych se učila na zkoušku, kterou jsem psala další den, vymýšlela, co by v takovém mládežnickém časopise mohlo být, a posílala esemesky mládežníkům, jestli by nechtěli napsat to, či ono. Jak vidíte, časopis vznikl v rekordních 13 dnech, takže bych chtěla poprosit o shovívavost vůči nedostatkům :-), od teď se budeme už jen zlepšovat :-)) Navíc, od příště už nám časopis bude dělat grafik Ondra Tomšů, takže se je na co těšit. Určitě ještě přibudou nějaké rubriky. V tomto čísle si můžete přečíst o tom, jaké to je být v devítce, na jakých seminářích na Sjezdu jsme byli, jaké to bylo hlídat na gymplu a mnoho dalšího :-) Tak příjemné počtení! Komentáře, připomínky, náměty apod. můžete posílat na email: [email protected]. Danielka

3

ZAMYŠLENÍ Už se vám někdy stalo, že jste se za něco modlili a Bůh vám odpověděl úplně jinak? Třeba za to, abyste dostali křečka a rodiče vám donesli místo něho stůl? (tohle se mi opravdu stalo) Nebo že jste chtěli chodit s klukem/holkou a on/a začal/a chodit s někým jiným? Nebo jste se chtěli dostat na Milý Bože, vysněnou vysokou školu a byli děkuji za malého brášku, jste první pod čarou? Je vůbec ale modlil jsem se, vděčnost Bohu na místě? abych dostal štěně, Z mládeže, dorostu, ze shromáždění, možná i z nedělní školy zníme odpověď. Ano, máme být vděční. Všichni máme tendence říkat Bohu, co by měl dělat, jak by to měl dělat a kdy. Jenže kdo jsem já, abych mohla radit vševědoucímu Bohu. Je to podobné jako, kdyby dítě říkalo rodičům, co mají dělat, co mu mají koupit a rodiče by ho poslouchali. Dokážete si představit, jak by to asi vypadalo? Navíc, nebylo by to dobré ani pro rodiče, ani pro dítě. Dítě by nebylo vychováváno a nevyrostlo by v socializovaného jedince, neumělo by se ovládat, jednat s ostatními lidmi, ctít autoritu. Bůh nás skrze to, že nedostaneme to, co chceme, formuje. Člověka mnohem více formují ty negativní zážitky/zkušenosti než ty dobré. Určitě si každý z vás dokáže vzpomenout na nějakou těžkou chvíli, a na to jak moc ho ovlivnila a budovala. Znamená to, že nemám Bohu říkat, že něco chci? Tak to určitě ne. Bůh je náš nebeský Otec, naprosto dokonalý táta,

4

a proto touží, abychom s ním mluvili o našich každodenních snech, přáních, starostech i radostech, tak jako to dělá náš pozemský táta (pokud je to tedy fungující táta). A tak jako náš pozemský táta nejde a nekoupí nám všechno, co chceme, tak i náš dokonalý Táta v nebesích neplní každé naše přání. Pokud dostaneme něco jiného než to, o co jsme prosili, neznamená to, že Bůh naší prosbu nevyslyšel. Jen na ní odpověděl jinak, než jsme chtěli. Tak bych si moc přála, abychom na tuhle pravdu mohli pamatovat a nebyli zklamaní z Boha pro to, že nesplnil to, co jsme si přáli. Připomínejme si, že on zná situaci mnohem lépe než my (a vidí i do budoucna), a tak ví, co je pro nás v danou chvíli nejlepší, i když nám to zrovna nepřijde. Poslední dobou jsem si tuhle pravdu hodně uvědomovala. Že skrze nevyplněná přání mě Bůh formuje, posiluje, rostu ve víře. Učím se spoléhat na Jeho moudrost, ne na tu svojí a taky na Jeho prestiž, protože ta moje světská je pomíjivá jako vítr. Danielka

„Bůh je náš nebeský Otec“

5

V NAPĚTÍ

Sjezd mládeže V NAPĚTÍ 2008 Report 9.-12.5. Jsem se zúčastnil sjezdu, ze kterého jsem si odnesl především mnoho pozitivních duchovních zážitků, ale byly tam i nějaké ty negativní, většinou týkající se příprav. Čtvrtek Celé to začínalo přizpůsobením Gymplu pro návštěvníky. Byla to pořádná dřina,ale nakonec byli všichni příchozí obklopeni úžasným luxusem:D My jsme taky neměli nouzi, protože Patrik přinesl autodráhu a Ondra stolní fotbálek a konvici na kafe. K tomu všemu Majkl zařídil malý bufet, kam se nám hrnuly davy mládežníků, ale i pro nás se něco našlo Pokračovalo se večerní bohoslužbou, na které jsem nebyl, končilo to velmi vítaným a tvrdým spánkem. Pátek Druhý den po snídani se všichni rozutekli po seminářích. Taky jsem jich pár navštívil, Média (Honza Klusáček) , Jak být správným mužem (Dave Petty) a Alkohol (pan kazatel z České Třebové). Všechny byly velice užitečné a poučné, ostatním se většinou taky líbily. Večer alternativních programů byl zajímavý, akorát kapela Children Forever,která si vyžádala podium nepředvedla žádný extra výkon. Pro mě byl největším lákadlem Majáles, který sice nebyl v rámci sjezdu, ale zaujal mě nejvíce. Sobota V sobotu celé dopoledne probíhaly sporty, ve kterých broďáci nebyli moc úspěšní, s výjimkou volejbalu (2. místo). Odpoledne se pak běhala štafeta (pro nás 8. místo ). Večer byl vskutku netradiční. Bohoslužbu měl David Novák, byla

6

zaměřena hlavně na ty, kteří váhají nad přijetím Ježíše do svého srdce a na ty, co jsou se svou vírou nespokojeni, nebo mají jiný problém. Celá bohoslužba byla zakončená pochodem se svíčkami po cestě, na jejímž konci každý, kdo chtěl spálil papírek s tím, co ho vzdalovalo od Boha. Sám z toho mám velice intenzivní zážitek. Neděle Snídaně, bohoslužba a konec. Na jednou to hrozně rychle uteklo a my jsme zase museli sklízet, co nám nadrobili. Teď už to ale nebyla taková dřina, protože všichni byli ze sjezdu nabiti energií, která se umě později uvolnila ve formě spánku. Na celý sjezd mám hodně pozitivní pohled, zdá se, že se všechno vydařilo. Mám nějaké nové zkušenosti, zážitky i kamarády. Hodnocení (0-10): 9 Petr V.

„protože Patrik přinesl autodráhu“

7

SEMINÁŘE Dave Patty: Jaký muž je a jaký byl Na Sjezd jsem dorazil až v pátek odpoledne, takže jsem mohl stihnout jediný seminář. Přestože jsem měl více „ačkoliv jeho tipů, nakonec vyhrála sázka na jistotu a (pro mě) čeština zůstala aktuální téma. Davea Pattyho jako řečníka stejně americká, poměrně dobře znám i z podobné přednášky, a jeho přednášky tak mě lákalo zjistit, jak se za ten rok, co jsem ho se posunuly o slyšel naposledy, zlepšila jeho čeština a také kus výše.“ preciznost a trefnost jeho přednášek. Teď mohu konstatovat, že ačkoliv jeho čeština zůstala stejně americká, jeho přednášky se posunuly o kus výše. Téma "opravdového" muže pojal jak v lidských, tak křesťanských měřítcích. Celou přednášku prokládal, jak jeho dobrým zvykem, praktickými ukázkami z života své rodiny a rodiny, ve které vyrůstal. Ideál "opravdového" muže, pak konfrontoval s příkladem biblického praotce Adama a také Ježíše. A také s osobou svého otce, „že hlavním kterého za opravdového muže považoval. problémem Na úvod přednášky se zaměřil na popis je pasivita "aktuálního stavu" - tedy toho jaké muže a otce dnešních vídáme dnes ve společnosti, svém okolí a hlavně mužů“ ve svých rodinách. Postupnými příklady a osobními zážitky jsme došli k tomu, že hlavním problémem je pasivita dnešních mužů. Určitá nechuť něco řešit, zejména v otázce výchovy, rodinných záležitostí a problematických záležitostí. Vykreslil muže-otce, který přijde domů z práce, vezme noviny, kterými se obrní jako štítem, za kterým není vidět a který ho svými "světově důležitými" problémy pohlcuje natolik, že není možné, aby ho někdo rušil a zatěžoval tím, že je potřeba vyřešit hádku matky a syna. Tím také poukázal na nesprávný přístup výchovy v rodinách, kdy není možné, aby syny vychovávaly matky. Syn, chlapec, muž má mít oporu opět v muži. Má v něm mít vzor a svého přítele.

8

Problémem, vyplývajícím z pasivity je agresivita, kterou muž najednou chce dokázat svoji sílu. Když už tedy musel svoji pasivitu a místo za novinami opustit, "střílí", kolem sebe, aby dokázal, že zvládne vše rychle a jasně vyřešit. Bohužel toto "silové" řešení, má stejný efekt jako válka. Nikdy nic nevyřeší a dojde jen k dalšímu prohlubování vzdálenosti mezi otcemmužem a druhou stranou konfliktu. Muž by měl dokázat řešit problémy s klidem a rozhodností, stejně jako to dělal Ježíš když "léčil nemocné". Umět se snížit na úroveň toho, s kým potřebuji jednat. S tím souvisí umění přiznat si chybu. Opravdový muž se podle Pattyho pozná podle toho, že v jeho přítomnosti je cítit jistota, naděje, bezpečí a moc. Opravdový muž by tedy měl mít odhodlání a vědět, co dělá - stát si za svým názorem. Být takovým mužem musí být pro každého skvělé. Fungování vlastností opravdového muže Dave doložil příběhem ze svých studií na střední škole. Nově zvolený studentský prezident, osoba velmi uznávaná a obdivovaná, prožil před svým zvolením obrácení ke Kristu. Toužil po tom, dělat něco pro svou školu, nějakou křesťanskou službu. Chtěl začít tím, že se křesťanští studenti budou za svou školu společně modlit. Ne jednou za týden, ale každé ráno. Když měli první modlitební setkání, byla místnost, kde měli tento čas strávit, zamčená. Jediné místo bylo v atriu uprostřed školy, na nějž bylo vidět ze všech chodeb, které se vinuly dokola. Dave se propadal studem do kamenných desek nádvoří, ale studentský prezident se modlil - věřil tomu co dělá a měl odhodlání. Jak Dave prohlásil, později toužil být stále v blízkosti tohoto mladíka, neboť v jeho přítomnosti cítil odhodlání a povzbuzení. Závěr přednášky byl věnován vztahu „Ač to opravdového muže k ženě. Ač to feministicky feministicky zaměřené ženy těžko snáší, zaměřené muž by měl být vůdcem. Ale toto vůdcovství by měl neustále dokazovat a ženy těžko potvrzovat jeho oprávněnost. A to proto, že snáší, muž by to tak Bůh vyvolil a k tomuto účelu muže měl být

vůdcem“ 9

stvořil. Ve společnosti však dnes velmi často vidíme, že se muži rádi této pozice vzdávají, aby nemuseli nic řešit, aby to "nebylo" na nich. Muž by měl tolerovat názory, postoje a přání ženy, ale on je ten kdo je za manželství (vztah) zodpovědný, a proto jsou důležitá rozhodnutí na něm. A tohle by tak měla vnímat i žena. Příklad Adama ukázal, že problém pasivity není nic nového, že už byl přítomen v ráji. Když totiž Eva hovořila s hadem, muž stál vedle (schovaný za novinami). Když Eva jedla jablko, stál muž vedle (četl noviny). Když Eva Adamovi dávala jíst zakázaná jablka, ani nehnul brvou a v klidu si dal (asi zrovna vykoukl zpoza novin). Adam zde jako muž naprosto selhal... Přednáška vrcholila velmi důležitým sdělením. Nic není ztraceno, pokud se někteří „Přednáška z nás v Adamovi vidíme. Vždyť Bůh nám vrcholila nechává právo na změnu a touží po tom, aby velmi z nás byli opravdoví muži. A také nám v tom důležitým chce pomáhat. Je tedy dobré i takovéhle přiznání si vlastní slabosti (což je pro chlapa sdělením. fest těžké) přednášet Bohu a jeho žádat o sílu Nic není a moudrost pro změnu. Z praktických rad jak ztraceno“ to dokázat pověděl Patty o dvou: najít si dobrý vzor a v jeho blízkosti být a růst. Přednáška byla velmi hutná a trefná. V třídě mužů byly 3 dívky a jedna žena, které charakteristiky opravdového muže z pohledu ženy bez výhrad potvrzovaly. Všem chlapům i chlapcům tuhle přednášku vřele doporučuji. Každý z nich se totiž pravděpodobně bude chtít stát mužem. Tak pro už ne rovnou "opravdovým mužem"? LL Pozn. redakce: Na téma opravdového muže existuje výborná knížka – Pozor! Srdce muže. Kdyby si jí někdo chtěl přečíst, nechť mě kontaktuje! Omlouvám se, že jsem opravy neoznačila hvězdičkou, jak sis přál, ale nebylo to v mých silách :(

10

Bohdan Brozda(psychiatr): Duchovní život a duševní nemoc – mýty, předsudky a realita - 1. předsudek: „Duševní nemoc je důsledek hříchu.“ – Duševní nemoc je důsledkem prvotního hříchu jako každá jiná nemoc. Není to však Boží trest za hříšnost konkrétního jedince. - 2. předsudek: „Duševní nemoc vzniká vlastním zaviněním.“ – Pro onemocnění existují geneticky dané predispozice. Určité chování a vnější podmínky mohou nemoc vyvolat. - 3. předsudek: „Duševně nemocní potřebují více číst Bibli, modlit se ..., aby je Bůh vyléčil.“ – pro některé duševně nemocné může být přílišná duchovní aktivita ubíjející a zdravotní stav může zhoršovat – např. depresivní člověk se hodně koncentruje na negativní verše, což mu v jeho momentálním stavu dvakrát nepomůže. - Okultismus a duševní nemoc – praktikování okultismu duševní nemoc přímo nezpůsobuje. Jedná se však o veliké zatížení, které u člověka s predispozicemi, může onemocnění vyvolat. Misha

Matěj Hájek: Etické otázky: Eutanazie, Interrupce Seminář byl hlavně prezentací různých názorů, a to jak zastánců, tak i odpůrců eutanazie a interrupce. Byla tam dobrá diskuze, jak na tohle téma, tak i na téma Božího pohledu na věc. Trochu jsme se shodli na tom, že jako křesťané bychom spíš měli nabízet alternativy, než prosazovat tvrdě svůj názor, např. hospic jako důstojné odejití ze světa nebo péči o miminka. Seminář se mi líbil, protože nebyl o postulování, ale spíše o tom, aby si člověk udělal názor z prezentovaného.

Petr Húšť: Dobrodružný život - proces snu, skoku, bolesti a života: Přednášející moc zajímavě povídal o svém životě, o tom, jak ho Bůh formoval.

11

Pro mě to ale hlavně bylo o tom, že Bůh rozhodně stojí o moje sny, např. ohledně partnera, školy, cestování, práce.

David Novák: Setkání vedoucích mládeží CB Nuda. Ne, že by David nemluvil zajímavě (líbilo se mi slovo na začátku), ale už jsem daná témata s ním probíral, takže to bylo opakování a ke konci jsem usínal. Mezi probíraná témata patřilo: Odbor mládeže – jeho možnosti, o východočeské Houbě, jak funguje, o Relaxu jako možnosti.* Adam * Obsah seminářů byl sepsán na základě ICQ rozhovoru s Adamem – nejsou to přesně jeho slova. Kdybyste něčemu nerozuměli, obracejte se na něj :-)

Matěj Hájek: Etické otázky: Eutanazie, Interrupce 1) Eutanazie (eu =dobrá,thanatos=smrt) Ve spojitosti s problémy souvisejícími se smrtí se v poslední době stále více mluví o otázce eutanazie. Tento čin bývá vysvětlován jako, snadná, krásná smrt, ukončení života těžce nemocného, trpícího nesnesitelnými bolestmi, a to na jeho výslovné přání. V letošním roce uzákonily po dlouhých sporech tuto tzv. smrt z milosrdenství dva státy - Nizozemí a Belgie. Na druhé straně ji naprosto odmítá např. Polsko, Španělsko a Česká republika. Existují ale i státy, kde je sice eutanazie ilegální, ale mlčky trpěná. Takovým příkladem je například Švýcarsko. Možnost tzv. důstojného odchodu využívají pacienti s rakovinou, Parkinsonovou nemocí, poraněním páteře, AIDS, apod.  

Aktivní eutanazie - podání smrtícího prostředku na žádost nemocného Pasivní eutanazie - odpojení od přístrojů, přerušení léčby

Obhájci:  smrt patří k životu, proč ji neuskutečnit dřív

12

 Projev lidskosti (v případě špatného duševního nebo fyzického stavu)  Milosrdenství  Finanční zátěž při pečování o dlouhodobě nemocné Odpůrci:  Život je Boží dar a nemáme právo ho brát Při udržování pacienta např. v umělém spánku a umělém udržování životních funkcí vlastně zasahujeme do Boží vůle →argument ve prospěch pasivní eutanazie. 2) Interrupce Organizace: PRO CHOICE –hnutí, které mluví ve prospěch interrupce PRO LIFE –hnutí, které je proti interrupci a prosazuje, že život je něco víc než svobodná volba  Argumenty se střetávají na otázce, kdy začíná život. Genesis 2,7 → člověk začíná dýchat a tím se stává člověkem Matouš → začátek života je po narození, …………….. Markéta

Jirka Burda: Křesťan za katedrou Tenhle seminář jsem si vybrala, protože mě zajímalo, jak sdílet evangelium s mými studenty. Na semináři se nás sešla naprostá většina učitelů, a to jak studujících, tak i těch, co už učí na plný úvazek. Po úvodním představení, nám Jirka vyjmenovával výhody učitelství, které mě zaujaly a říkala jsem si, že možná opravdu na ZŠ nastoupím jako učitelka. Jako největší výhoda (ačkoli to může znít trochu alibisticky) mi připadalo to, že učitel ovlivňuje žáky jako skoro nikdo jiný (všichni si ještě pamatujeme učitelku z první třídy nebo toho příšernýho učitele na SŠ, díky kterému jsme nešli třeba něco studovat

13

apod.). Mezi další výhody patří to, že člověk nikdy nepracuje do noci a že má prázdniny. Pak zmínil nevýhody, které zastínily výhody. I když si pamatuji jen jedinou nevýhodu a tou bylo to, že se člověk dále nerozvíjí, většinou nejde ve svých znalostech dále, spíše se naučí vysvětlovat danou látku jednodušeji. Druhou část semináře věnoval příběhu toho, jak evangelizoval ve škole, jaké to přineslo problémy s rodiči, ale na druhou stranu zmínil, jak vedení školy stálo za ním. Věcí, kterou jsem si z toho odnesla, bylo to, že je dobré vyložit karty na stůl co nejdříve (to jest, že jsem křesťan), protože se tím dá předejít problémům a že pokud to studenti vědí, tak se ptají (u toho mě trochu napadlo, jestli se neptají, protože učitel bude půl hodiny něco vyprávět a oni se nebudou muset učit, jako jsme to dělali my o chemii :-) Seminář se mi líbil, škoda jen, že byl tak krátký :-(

Danielka

Dnes jsem se „obrátil“ díky Bibli, kterou tu nějaké dobré duše nechaly.

Díky 14

ZE ŽIVOTA Život deváťáka Deváťák se musí do pololetí rozmyslet, kam pude na školu a co pak bude dělat. Od září vám učitelé pořád jen tlučou do hlavy, na jakou chcete jít školu a mírně „tak panikaří, když jim řeknete stručnou pohasnou odpověď: ještě nevim. Když už se jeho naděje deváťák rozmyslí, zjistí si informace o na škole a jestli bude dělat příjmačky. A když bezstarostné už se dozví, že je dělat bude, tak flákání“ pohasnou jeho naděje na bezstarostné flákání. Měl by se dát do přípravy na zkoušky, a to nejen na ty přijímací, ale i na ty školní. Na druhou stranu má zase ve škole výmluvu, že se musí učit na přijímačky, a tak ho někteří učitelé nechávaj bez písemek, což se hodí, protože se nemusí tolik šprtat do normálního vyučování. Ve škole se před příjímačkama baví každý o tom, kam pude a co pak bude dělat. Tudíž se v hovoru ve třídě může vyskytnout dost škol a povolání. A každý tvrdí že jeho škola je ta nejlepší a stojí si za tím. Nejezdí se moc na výlety a neustále si musí také psát zápisy, učit se, psát písemky (někdy) a připravovat se na ten významný duben, kdy se dělaj zkoušky. Když jde dělat příjmačky, tak mu všichni držej palce, když už je napíše, tak jen netrpělivě vyčkává, jestli to vyjde a nebo ne, a myslí na to že když ne tak to může zkusit jinde. Jakmile se dozví, jestli se dostal, tak to většinou řekne kámošům. Když se všechno vydaří, tak už se ve škole do konce roku fláká a snaží se jen prolézt. Pokud se ovšem nedostane, tak se dál učí na druhé kolo a tam už ho někam vezmou a pak už má do konce roku taky pohodu. Školní rok pak nezakončí nejen vysvědčení, ale i rozlučák se třídou, se kterou strávil dost času a prožil spoustu supr zážitků :-) Patrik pozn. redaktorky: no jo, není to jednoduchý bejt deváťákem :-))

15

ZE ŽIVOTA Běžný den v „devítce“ po přímačkách No, když mi Danča zadala téma život školáka v deváté třídě, tak sem nejdříve přemýšlel, co bych napsal. Něco mě napadlo, tak to tady nějak popíšu. Můj běžný školní den začíná v 7 h, protože začíná můj oblíbený pořad ScoobyDoo, na který se podívám. Poté se jdu nasnídat, umýt, nachystat do školy a tak v 8 h a 5 min. vyrážím do školy. protože do třídy přicházím většinou „Naprosto přesně se zvoněním. První hodina. To mám buď stíhám“ češtinu, anebo matematiku. Na češtinu máme naši třídní, která je fakt hodná a dobrá a už nás nechává nebo toho už moc neděláme. Matematika je taky v klidu, protože máme zase moc dobrou učitelku. Ostatní předměty jsou už také spíše odpočinkové, což mi samozřejmě nevadí. Ale chemie a němčina to je něco strašného. Abych to trochu přiblížil, na chemii máme fakt úplně blbou učitelku, kterou nemá ráda i většina učitelů, ale protože je jediná „učitelka“ na chemii, tak ji ředitel nemůže vyhodit. Teď nám dala písemku na celou osmičku a devítku, to by nebylo tak hrozný, kdyby tam nedávala věci co jsme se vůbec neučili. To ale ani nemá cenu rozebírat, ať si o ní každý myslí co chce. Poté ještě němčina, to je jeden z jazyků, který mě vůbec nebaví. Zrovna včera jsme psali velký test na lekci. Sice sem dostal za 2, ale to nemění nic na tom, že ji nikdo neposlouchá při normální němčině. To by asi bylo všechno co jsem chtěl říci o učení. Teď popíši to, jak to u nás vypadá o hodinách a přestávkách, když už je skoro konec školního roku. No, abych řekl pravdu, většinou se o hodinách, jako je třeba výtvarka, hudebka, rodinka, občanka (jo o té hrajeme s kamarádem většinou piškvorky o peníze, ne zas o tolik, řádově o 2-5 Kč), bavíme nejvíce o rozlučáku nebo o tom jaký to bude na

16

středních školách, anebo se udělají malé skupinky po třídách a tam se téma mění každou chvíli. To o přestávkách to byste koukali! Dřívější oblíbená aktivita byla naplnit 1,5 litrovou flašku po okraj vodou a házet ji po sobě, to bývávalo zajímavý, ale po týdnu z toho sešlo. Teď vyhrávají různý skupinky a kecání o různejch věcech. Dřívějším hitem bylo taky hrát kámen, nůžky, papír o peníze nebo pálit ve třídě kytky. Teď už jsme se na chvilku uklidnili, ale stejně vymýšlíme další „brontosauřiny“ nebo „mamutiny“. Jo, a máme tam kluka, který je trochu blázen a dělá „senzace“. To je třeba to, že vyleze na stůl a začne skákat, a nebo že z ničeho nic začne zpívat Vysoký „ale poslední jalovec - tak to je fakt hodně komický dobou už ji a hlavně když máme němčinu. Máme totiž mladou učitelku, a ta si to začínají docházet většinou nechá líbit, ale poslední nervy.“ dobou už ji začínají docházet nervy. No, naše třída je prostě zajímavá a školní život je teď už spíš nuda, protože je po příjmačkách a každý chce mít prázdniny, tak většinou nás už učitelé pozvolna nechávají si užít poslední čtvrtletí školního roku. No, nic zajímavého se u nás už neděje, protože se už každý vidí na prázdninách u moře nebo někde jinde. Tak asi takhle vypadá můj běžný den ve škole, ale je to fakt nuda. Martin S.

pozn. redakce: Když jsem si tak četla tuhle reportáž ze života, tak si říkám, zdali opravdu chci jít do školství :-))

17

SVĚDECTVÍ aneb jak Janča k Bohu přišla * Vše začalo dnem, kdy babičku pozvala jedna její známá na všem dobře známou akci - Indiánskou válku. Já jsem z nevěřící rodiny, ale o Bohu jsem slyšela od svých rodičů už dříve ve smyslu: „Nezlob nebo se dostaneš do pekla“, „Jestli budeš simulovat, Bůh ti to oplatí na nějaké vážnější chorobě.“ Tyto věty samozřejmě nebyly moc příjemné, ale z úst našich nevěřících rodičů jsme slýchávali o Bohu i pěkné věci, jako například, že Ježíšek, který nám dává dárky, je synem, kterého si Bůh vybral a že ho má moc rád. Doma jsme měli obrázkovou Bibli, ze které nám mamka čítávala různé příběhy. Babička nás zase učila modlitbičku „ Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku,“ kterou jsem si odříkávala jako malá každou noc. Na konci této modlitbičky, jsem přidala i vlastní prosbu. Na jednu si pamatuji do dnes. Prosila jsem ho, abych nespadla z postele. A ráno jsem na ní doopravdy ležela! Byl to tehdy pro mě veliký zázrak. No, ale abych se už konečně vrátila k tomu dni, o kterém vám chci povědět. Díky tomuto dni, jsem tam, kde jsem. Na takové akci, jako je Indiánská válka jsem ještě nikdy nebyla. Bylo mi tenkrát devět let. Moc se mi tam líbilo a ta atmosféra byla suprová. K Danče v jednu chvíli přišla Jindřiška a zeptala se jí, jestli nechce chodit na dorost. Vysvětlila jí, o co jde a co se tam dělá. Danču to zaujalo a slíbila, že se přijde podívat. Hrozně se jí tam líbilo a vyprávěla nám zážitky, které tam prožila. Když vznikli cvrčci, mamka neváhala a hned se nás zeptala, jestli na tam nechceme chodit taky. Mně se tam moc nechtělo, ale Tom kývl, protože tam chodil Danda, kterého znal už ze školy, tak jsem také začala na chodit dorost. Od Vlaďky a BJ jsme se dovídali o Bohu a o jeho lásce. Získala jsem nové kamarády a všichni jsme si užívali

18

spousty legrace. Protože mi bylo teprve devět, dlouho jsem nepřemýšlela o tom, jestli Bůh je nebo není, ale brala jsem to jako samozřejmost, protože jsem Vlaďce a BJ věřila. Věděla jsem, že oni by mi nelhali. Doma mi to taky nevyvraceli. Každou noc jsem se modlila, protože jsem věděla, že to dělají všichni a že se to tak má dělat. Když mi nefungovalo třeba video nebo TV, nadávala jsem na Boha, proč mi to dělá, co jsem mu udělala. Později jsem se mu začala omlouvat. Takto se křesťané asi nechovají, co? Ale byla jsem malá, tak se to snad dalo trochu tolerovat. Čím jsem byla starší, tím jsem byla Bohu blíž. I když občas jsem měla pocit, že se mu vzdaluji, ale jeho láska mě k němu opět přivedla. Na táboře „Pán prstenů“ jsme byli u ohniště vyzváni, aby ti, co chtějí dát život Pánu Ježíši, zvedli ruku. Já věděla, že to chci, ale má ruka byla jako přimražená. Z nějakého důvodu jsem ji nedokázala zvednout. Po tváři mi začaly téci slzy. Vše nebylo ztraceno, protože BJ řekl, že můžou jít i ti, co ruku nezvedli a také by chtěli lépe poznat správnou Boží cestu. Tato slova mi dala naději. Stejnou naději, jako nám dává Bůh. Bylo to něco nádherného. Povídali jsme si s Vlaďkou a svěřovali se s tím, co nás trápilo. Moc se mi ulevilo. Toto datum si pamatuji přesně. Bylo to dne 4.7. 03. Danča nám později vyprávěla zážitky z Německa, kde byla na tři týdny v klášteře. Zmínila se o dnu, kdy na ni sestoupil Duch Svatý a po druhé dala Pánu život. Bude se to zdát neuvěřitelné, ale „její“ den se odehrál také 4.7. 03. V ten samý den někde úplně jinde. Pro nás je to obrovský zázrak a všichni jsme za tento den vděční. Janča K.

* nadpis přidán redakcí

19

STUDIUM V ZAHRANIČÍ SLOVINSKO - PŘEKVAPIVÁ ZEMIČKA  Slovinský paradox První, co mě o Slovinsku napadlo je, že je to taková paradoxní země - tedy alespoň co se geografie týče. Proč paradoxní? Totiž na to, jak je malinká, ukrývá neuvěřitelné množství přírodních krás. Slovinsko je přibližně 4x menší a má 5x méně obyvatel než ČR. Přesto tu najdete úžasně rozmanitou přírodu. Slovinci s oblibou říkají, že můžete v klídku dopoledne lozit v horách a odpoledne se válet u moře, což je pravda - hodinka a půl autem to hnedle vyřeší. Když jsem své že můžete v spolubydlící řekla, že nebydlí daleko od klídku Lublaně, odpověděla mi: "To ne. Tady dopoledne vlastně není nic daleko." Jak už jsem řekla, lozit v horách vlastně napsala, k vidění je tu toho a odpoledne spoustu. Alpy na severozápadě jsou se válet u majestátné a sahají až do 2854m, za což moře může nejvyšší hora - Triglav. Najdete tu ale taky několik menších pohoří a vrchovin, které jsou stejně tak krásné. Co mě hodně ohromilo, byly zdejší lesy. Žádné lesíčky jako u nás, ale opravdu rozsáhlé zalesněné plochy díky tomu se tu daří takové té divoké zvěři jako je medvěd, vlk, nebo rys. Mimochodem potkat při túře medvědí stopu není vůbec nic zvláštního. Nádherný je i kras – Škacjanske jame (jeskyně) jsou chráněny Unescem – což jsem při jejich návštěvě plně chápala. Při vstupu do obrovského dómu, kde jsme překonávali mohutnou řeku po úzkém mostu, jsem si

20

připadala jako ve středozemské Morii. Mimochodem jeskyní je ve Slovinsku přes 9 000… Kouzelné jsou i místní řeky – nádherně čisté a svěží (což teda úplně nechápu, jak je možné, poněvadž moc ekologických lidí jsem tu nepotkala). Z přírodních krás by se toho dalo jmenovat ještě spousta - obří vysychající Cerknické jezero, přímořská oblast, hory, soutěsky, vodopády – všeho v hojnosti – ale lepší je vyzkoušet na vlastní kůži.

Hlavní městečko Kdo by snad nevěděl, tak slovinská metropole nese název Lublaň. Ale rozhodně to není žádné velkoměsto. Velikostí ani obyvatelstvem nepřevyšuje ani Brno, což je ale nakonec příjemné. Najde se tu vše potřebné a přitom se člověk nemusí prodírat milionem lidí. I když Lublaň neoplývá velkým množstvím památek (nejvýznamnější jsou hrad se starým podhradím, náměstí s Trojmostím, kostely a pár dalších staveb), je moc příjemné ji navštívit. Nejlepší je totiž atmosféra, která na vás určitě dýchne při procházce podél řeky Lublanice – všude kolem spousta lidí v kavárničkách, zmrzlináři, pouliční prodavači a kvanta kol. No po pravdě řečeno, ty kola zas až tak idylická nejsou, když vás neustále ze všech stran objíždějí zvonící cyklisti.

Jak si dobře nacpat břuch Nejlepší věc na místním studentském životě je stravování. Studenti si kupují Bony, za které chodí do restaurací, takže si

21

každý lehce vybere podle místa, ceny i chuti – myslím, že návrat do českých menz bude mírně krušný, když si tu vesele chodíme na lahůdky začínající dva druhy piva, výbornou pizzou, přes mořské takže si asi potvory nebo palačinkárny a dovedete představit konče mexickou nebo asijskou ty spory… kuchyní. Perfektní je i slovinský zvyk jíst hodně zeleninových salátů – skoro všude dostanete k obědu ještě salát (ale pořádný – žádné 4 plátky oschlého rajčete) a zákusek – přibrat tu není žádný problém, tak se trochu děsím, až si doma stoupnu na váhu…Jinak co se tradičního jídla týče, mohla bych jmenovat třeba poticu (něco jako ořechová bábovka ), pršut (šunka sušená v mořském průvanu) nebo štruklje (něco jako listové těsto ale vařené a plněné kde čím). Nejhorší ale je, že tu nemají knedlíky, což jsem nesla velmi těžce, hlavně když jsem obdržela segedin s bramborovou kaší…Pro Čecha je ještě zajímavá informace, že tu mají pouhé dva druhy piva, takže si asi dovedete představit ty spory…

Slovinští lidičkové Na místní mentalitě se dá poznat, že je to tu více na jihu – a to ne jen na faktu, že pařit se tu začíná až tak kolem půlnoci. Shrnuto do jedné věty by se dalo říct, že Slovinci jsou mnohem otevřenější, uvolněnější a ochotnější než Češi. Z jejich ochoty byste se někdy zbláznili…Hodněkrát se nám stalo, že jsme někoho požádali o radu (třeba jen, kde je tu muzeum železnice), dotázaný sám nevěděl, ale hned volal někomu známému, kdo by to vědět mohl. Krásným zvykem je také zdravení mezi studenty na kolejích – nejdřív jsem byla vedle z toho, že mě na chodbě neustále zdraví cizí lidi (Copak vypadám tak odlišně?), ale pak jsem zjistila, že se tu prostě zdraví všichni. Moje koleje jsou vůbec, co se společnosti týče, zajímavé – někteří lidé mají ve zvyku mít skoro neustále otevřené dveře do pokoje, ať dělají, co dělají jako znamení toho, že můžete zavítat na návštěvu. A úžasní jsou ještě staří

22

lidé – žádné hodinové hovory o bolestech v kolenou, loupání v kříži nebo šedém zákalu, ale dlouhé procházky po lese i po horách. Jednou jsme potkali takovou krásnou babičku s běloučkými vlásky, která si to drandila s hůlkami na chození do kopce. Moc jsme jí za to obdivovali, jenže ona nás pěkně překvapila, když si pak hůlčičky odložila na lesním cvičišti, kde jsme právě byli, a začala cvičit na kruhách…Celkově se tu hodně chodí ven – za hezkého počasí je to v místním obřím parku jako na Václaváku a pokud se vydáte na nějakou horu o víkendu, rozhodně nebudete sami.

Co slovo, to perlička Ještě pár slov o jazyce – nebylo až tak moc těžké naučit se nějaký základ slovinsky, protože jsou to jazyky dost podobné. Ovšem z některých slov by se člověk zbláznil…Co si tak Čech pomyslí, když je v restauraci na zdi vedle WC cedule KADITI PREPOVEDANO…. Je to pouhý zákaz kouření:-) Není divu, že občas dochází k trapasům, když člověk použije normální české slovo, které má ve slovinštině úplně jiný, nebo pro jistotu dost sprostý význam. Srandovní je i to, že slovinština nemá Y a písmeno X tu taky nemají zrovna v oblibě, takže tu čteme nápisy jako plin, umivalnica, visok, praksa…. (A pak má člověk ovládat český pravopis!!!). Slovinština má neuvěřitelně moc nářečí – něco přes 40, přičemž rozdíly jsou tak veliké, že si lidé ze dvou různých regionů vpodstatě nerozumí. Co tu ale jako cizinci hodně oceníte, je jejich znalost angličtiny, kterou zvládá skoro každý. Je to i tím, že nemají vůbec dabing a sledují všechny zahraniční filmy a seriály v originálním znění, což nám vyneslo úžasný zážitek vidět v kině Vratné lahve se slovinskými titulky (slovinští návštěvníci občas nechápali, čemu se to pořád smějeme;-) Závěrem se hodí říct jen jediná věta, která je nesmírně pravdivá: Všude dobře, doma nejlíp – JUCHUUUUU!!! Kamcza

23

AKCE Holky sobě: Na kole až do Přibyslavi Asi vás překvapí, proč jsme se my holky tak najednou rozhodly přiklonit se ke sportu a jen tak si vyjet na kole. Vlastně to byl nápad Danči, která z nadšení ze svého nového kola vyhecovala několik dalších holek z naší mládeže. A vlastně to celé má i další účel. A tím účelem je mládežnická dovolená, která bude ve znamení výletů na kolech. Takže jsme se rozhodly se trochu na tuto akci vytrénovat, no a možná i dokázat klukům, že oni proti nám nemají vůbec žádný důvod machrovat. Jako ideální den pro tento výlet byla zvolena sobota, a to dopoledne. V 10 hodin, kdy jsme měli sraz u modlitebny, nám Vláďa ještě pomáhal s posledními úpravami našich kol. A i Danča byla nucená zapochybovat o tom, jestli do Přibyslavi vůbec dojede, jelikož si svoje nové kolo nechala v Liberci, a tak musela jet na starém. (pozn. Danči – moje staré kolo je fakt rachotina :-/) Po pár zastávkách, kdy jsme nabíraly další síly v podobě čokolády, doplňování tekutin nebo prostě jen chvilkového polehávání, jsme se mohly vítězoslavně vyfotit s cedulí, která nám potvrzovala, že jsme dorazili do města Přibyslav. Ovšem sladká odměna na nás čekala až ve městě, kde byla cukrárna. Potom, co jsme zjistily, co taková přibyslavská cukrárna skrývá za nejrůznější zmrzliny a zákusky, se většina z nás rozhodla pro variantu dvou chodů. Čekala nás cesta domů, ale komu by se chtělo z tak pro nás „no a možná i momentálně idylického místa… dokázat klukům, No ale přece jen se nám podařilo zase sednout na kola a že oni proti nám rozloučit se s Přibyslaví. nemají vůbec Zpáteční cesta nám sice uběhla žádný důvod rychle, ale za to jsme stihly pěkně zmoknout a přesvědčily machrovat“

24

jsme se o tom, že i taková jarní přeháňka umí být docela vytrvalá. Naštěstí nebyla dostatečně vytrvalá a do našeho příjezdu do Brodu jsme zase stihly uschnout. Markéta pozn. redaktorky: Ujely jsme skoro úctyhodných 30 km a ani jednou jsme to kolo nevedly!!! :) Jinak my přespolní, Marta a já, jsme si uvařily v modlitebně výborný oběd :-))

„jsme se mohly vítězoslavně vyfotit s cedulí, která nám potvrzovala, že jsme dorazili do města Přibyslav“

„a potom, co jsme zjistili, co taková přibyslavská cukrárna skrývá za nejrůznější zmrzliny a zákusky, se většina z nás rozhodla pro variantu dvou chodů“ 25

MOZKOVNA Za devatero horami a devatero řekami leží malá země. Léta vzkvétá díky vládě moudrého krále a obyvatelům se v ní žije tak dobře, že hrozí její přelidnění. I rozešle prozíravý král pozorovatele do odlehlých končin, aby prověřili tamní podnebí a našli místo vhodné ke kolonizaci. Každý zvěd se vydá na jednu stranu a za měsíc král obdrží požadované informace. Výsledek bohužel působí trochu zmateně. Posuďte sami. "Ostrov na severu má teplejší podnebí než vysočina na východě." "Na severním pobřeží, můj pane, prší více než v temných hvozdech západně od naší země." "Na jihu, kam jen oko dohlédne, rozkládá se travnatá plošina, ze které jsem prchal před horkem do stinných západních hvozdů." "Tato travnatá plošina pochopitelně nemá tak vydatné srážky jako východní vysočina." "Západní hvozdy jsou na mě příliš chladné. Dovolím si navrhovat raději ten sluncem prohřátý ostrov na severu." "Myslíte severně od nás? Pobřeží bude pro své sušší podnebí jistě vhodnějším místem než ten ostrov dále na sever." "Na severním pobřeží stále vane svěží vítr. Patrně proto tam bude o tolik chladněji než na vysočině." "Nechcete-li, aby vaši královskou hlavu smáčely lijáky, dejte před vysočinou přednost raději západním hvozdům." "Na severní pobřeží bych ani psa nevyhnal. Víte, jaká je tam zima? To se s jižní plošinou vůbec nedá srovnávat. Na té je nádherně teplo." "Tvrďte si, pánové, co chcete. Já vám ale řeknu jedno. Pokud ta jižní plošina může být tak akorát (viz. níže), pak můžou být tak akorát i ty západní hvozdy ."

26

Král chce pro svůj lid zvolit kraj, který bude „tak akorát“ (to znamená třetí v jejich pořadí podle množství srážek i podle teploty podnebí). Zjistěte, u kterých míst (ostrov na severu, plošina na jihu, vysočina na východě, hvozdy na západě a severní pobřeží) je podle výše zmíněných informací šance, že „tak akorát“ bude, a postoupí proto do užšího výběru, jenž je třeba dále zkoumat. Ondra Pártl Chcete vyhrát? Tak pošlete odpověď na email: [email protected]!! Z obdržených správných odpovědí vybereme slosováním výherce a toho náležitě odměníme :)

POVÍDKA Podobizna V dlani svírám malý obrázek. Je zašedlý a popraskaný. Kde jsem ho našla? Ani nevím. Je na něm mladý muž. Je tak krásný. Jeho dlouhé, mírně zvlněné, hnědé vlasy se lesknou ve slunečním svitu a kolem brady a pod nosem má krátké chmýříčko. Jeho oči, ach ty jeho upřímné oči. Jsou tak čisté. Dívají se na mě. Chtějí mi něco sdělit. Něco hrozně důležitého. Jeho plné rty byly mírně pootevřené, jako kdyby ke mně promlouvaly. Ale co, co je tak důležité. Jedno vím jistě. Toho muže musím najít. Jedině on mi to řekne. Jeho obrázek jsem si dala do náprsní kapsy. Takto ho budu mít stále při ruce a toho neznámého muže z obrázku jsem se vydala hledat. Ani jsem nevěděla kudy jít, ale nějakým záhadným způsobem jsem věděla, že jdu tou správnou cestou. Cestou, která vede za ním. Pokaždé, když jsem měla strach nebo nějaké trápení, pošeptala jsem: „Prosím, pomoz mi“. Všimla jsem si nepatrného zakřivení rtu muže z obrázku do úsměvu. „Neboj

27

se, já jsem s tebou“, zaslechla jsem někde uvnitř. Pak už jsem se nebála a mohla pokračovat v cestě. Šla jsem. Stále jsem šla. Padala jsem na zem vyčerpáním, ale stále jsem šla. Moje touha poznat toho muže byla větší, než cokoliv jiného. Roky ubíhaly a já stále hledala. Často jsem se chtěla své cesty vzdát. „Co když jdu jen za snem?“, říkala jsem si. Kdykoliv jsem však vytáhla ten malý obrázek, věděla jsem, že je to skutečné. Že takhle moc milovat jen sen není možné. Láska je skutečná, proto je skutečný i ten, koho milujeme. Dívám se na mé ruce. Třesou se a jsou vrásčité. Pramínky bílých vlasů se mi lepí k propocenému čelu. Nohy mi pomalu vypovídají službu. Najednou se mi před očima setmělo. Po nějaké době se mi oči opět pomalu a nejistě začaly otevírat. Ležím v nějaké posteli, Kde to jsem? Očima kroužím po místnosti, až se najednou zastaví na velkém obraze. Je na něm. Stejný muž jako je ten, kterého jsem ta dlouhá léta nosila u sebe. Přeci je zde nějaký rozdíl. Tento je oblečený jako král, zatímco ten v mé náprsní kapsičce, je jen v odrbaných šatech. Já však věděla, že je to ten samý. „Kdo je to?“, zeptala jsem se jedné staré paní, která právě vešla. Měla na sobě zvláštní černý hábit a vlasy měla zakryté. Donesla mi vodu a chleba. „To je náš král a spasitel Ježíš Kristus. Náš Bůh a naše láska“, odpověděla mi s úsměvem. Já jí úsměv opětovala. Byla jsem šťastná. Moc šťastná. Věděla jsem, že má cesta je u konce a že nebyla zbytečná. Našla jsem ho. Konečně jsem ho našla. On mě vedl po té správné cestě a dovedl mě až sem. Celá ta léta jsem ho nosila na svém srdci, ale teď jsem věděla, že je i v něm a konečně jsem mohla slyšet, co mi tak dlouho potřeboval sdělit. „Mé dítě. Tak dlouho jsem čekal. Vítej v mém království. Buď spasena.“ V ruce jsem stále držela můj obrázek. Celý život jsem hledala, až jsem našla. Teď jsem v klidu mohla usnout.

Janča K.

28

www.katolik.cz Ptá se kudlanka nábožná jetele: „Jeteli, proč se nemodlíš?“ Jetel smutně odpoví: „Já nechci být spasen.“

WTIPY Jste věřící? Ne, jsem ateista. Opravdu? Jako že Bůh je nade mnou!!

Můj Pane, myslím, že na mne můžeš být pyšný. Zatím jsem dnes nezhřešil, nezaklel, neublížil živému tvoru, neměl nemravnou myšlenku ani touhu. Jsem ti za to velice vděčný. Ale za pár minut musím vstávat, a pak asi budu opravdu dost potřebovat tvou pomoc! Kněz praví na mši svým věřícím: „Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Markova evangelia.“ O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných. Kněz s úsměvem povídá: „Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži…“ Jeden ateista takhle rybařil na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadla lochnesská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval: „Ach, Bože, pomoz mi!“ Vtom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu, a z nebe se ozve hromový hlas: „Myslel jsem, že ve mne nevěříš!“ „Ale no tak, Bože, nech toho. Před dvěma minutami jsem nevěřil ani na lochnesskou příšeru!“

29

NÁSTĚNKA

Ještě jednou díky za zodpovědnost všem redaktorům!!! Danielka:)

TADY MŮŽE VISET VÁŠ VZKAZ ZADARMO!!!! mailto: [email protected]

Korektura: Honza Klusáček (místo aby se učil na zkoušku;-)

Od příště vám začneme představovat jednotlivé členy Mlaďošstva, abyste poznali své bosse :-) Začneme služebně nejmladším - Robertem, dotazy mailujte na [email protected]

Holky sobě: budou zase v sobotu!!!

Do tohoto čísla přispěli:

Adam Danielka Janča K. Kamcza LuckyLuk (LL) Markéta Martin Sch Misha Ondra Pártl Patrik Petr

.

30

Předej mě dál!!!

31

„Ať Hospodin ti žehná a chrání tě!“ (Numeri 6,24)

Mládež CB HB Strážná 1364 580 01 Havlíčkův Brod Web: http://www.cb.cz/havlickuv.brod/mladez/

32