časopis Mládeže CB HB

červen, číslo 12, ročník 2

časopis Mládeže CB HB

Obsah K zamyšlení ..........................................................................3 Roztrhněme srdce.............................................................3 Akce.......................................................................................6 A proto zpívej Moraveč ...................................................6 Sborový víkend.................................................................8 Ze života................................................................................9 JAK SE PLNÍ SEN VI: Co dokáže kůň...........................9 Fejeton .................................................................................11 Zkouškové období..........................................................11 Svědectví .............................................................................12 Dotazník..............................................................................14 Efča Paulusová ...............................................................14 Vtipy....................................................................................17 Láska očima dětí.................................................................18 Za vznikem tohoto čísla stojí.............................................19 Nezapomeňte......................................................................20 Kontakt................................................................................20

Inzerát Máš rád/ráda děti? Chtěl/chtěla by ses podílet na službě ve sboru? Je tu jedinečná příležitost stát se stlejdou/tetou v besídce! Jednou měsíčně v neděli bys měl/měla besídku s tetou Martou, neváhej, určitě tě to bude bavit :-) Jdi do toho a přihlaš se tetě Áje!

2

K zamyšlení Roztrhněme srdce Tak a je to tady. Poslední vydání Beránka před prázdninami. Čekají na nás dva nebo tři měsíce prázdnin. Je to doba, kdy pojedeme na spoustu akcí, určitě si užijeme spoustu legrace a poznáme nové lidi. Ale prázdniny jsou také příležitostí se zastavit. Zastavit se a přemýšlet nad naším vztahem k Pánu Bohu. Možná že jsme neměli dostatek času na našeho Pána přes školní rok, protože se ‚pořád něco dělo‘, ale v nadcházejících měsících ten čas mít budeme, tak ho zužitkujme tak, jak si to Pán přeje. K zamyšlení jsem tentokrát vybrala výzvu ke Světovému dni modliteb, která se uskutečnila 31.5.2009 v Betlémské kapli v Praze. Výzvu četla na shromáždění Hanka Šolcová a hodně se mě dotkla. Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem. Trubte na polnici na Sijónu, uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění! Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky. Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi ať prosí: "Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě, ať nad námi nevládnou pronárody. Proč se má mezi národy říkat: Kde je jejich Bůh?" Jóel 2,12-17 Bůh Hospodin volá zemi, aby se její obyvatelé k němu navrátili. Toto Boží volání platí i pro český národ, především pro křesťany. Bůh touží, aby se lidé odvrátili od svých cest - to znamená od své vůle a přijali Boží vůli pro sebe. Ježíš nabízí sám sebe jako smírnou oběť pro národy i jednotlivce, aby skrze něj lidé vstoupili do důvěrného vztahu s Otcem v nebi. Ježíš se stal jedinou cestou vedoucí k Bohu, do přátelského spojení s Nejvyšším. Vrátit se má každý, kdo od Boha odešel pryč. Vrátit se může každý, kdo se před ním pokoří a lituje svého odvrácení. Pojďte, vraťme se k Hospodinu, On nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže. Ozeáš 6,1. Bůh začal zemi soudit, protože lidi miluje. Chce, aby se k němu vrátili, přijali jeho lásku a

3

opětovali ji. V loňském roce začal Bůh soudit pýchu a povýšenost západní civilizace skrze ekonomické otřesy. Mnozí lidé po celém světě přišli o své úspory, zaměstnání a někteří museli prodat svůj dům a stali se bezdomovci. K tomu se otřásla jakási rovnováha sil ve světě, Amerika se otočila zády ke svým konzervativním a křesťanským zásadám, vliv islámu v Evropě nesmírně narostl a Rusko si opět začalo dokazovat svoji sílu a nadřazenost okolnímu světu (válka v Gruzii a zastavení dodávek plynu do východní Evropy). K tomu všemu je zde íránský prezident Ahmadínežád, který se svojí rétorikou o tom, že nebyl žádný holocaust, že je nutné vymazat tu ostudnou skvrnu na mapě světa, jímž je Izrael a připravuje konečné řešení židovské otázky, se rovná Hamanovi a Adolfu Hitlerovi. Írán vyvíjí atomové zbraně a již nyní má rakety dalekého doletu, kterými může ohrožovat Evropu. Proč se toto všechno děje? Protože se národy v Americe a Evropě obrátili k Bohu zády s postojem, o kterém psal již Jób. Bohu říkají: "Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět. Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?". Jób 21,14-15. Je to v podstatě vzpoura proti Nejvyššímu. Jób dále pokračuje závěrem: Avšak svůj blahobyt nemají ve svých rukách. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků. Jób 21,16. Právě dnes vidíme, že je to pravda - lidé nemají svůj blahobyt, své štěstí ve svých rukách. Stačí tak málo a vše se zhroutí. O tom psal izraelský král David: Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. Žalm 39,6-7. Stalo se nám to, co národu izraelskému, když vstoupil poprvé do zaslíbené země - ač byl před tím Bohem varován. Požehnání, které jsme dostali zadarmo darem jsme si přivlastnili a přisoudili ho své chytrosti, síle a zručnosti. Bůh Izraelcům řekl: Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země, do země s potoky plnými vody, s prameny vod propastných tůní...Budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal. Střez se však, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha...Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví...Neříkej si v srdci: " Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou". Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k

4

nabytí blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu s tebou, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes. Dt 8. Co můžeme činit? To samé k čemu vybízeli proroci Izrael po celé věky opět a opět. Pokání. Ne dělat prázdná gesta - trhání roucha, hlasité kvílení, obřady a oběti, ale spíše roztrhnout před Bohem svoje srdce s opravdovou lítostí a touhou po jeho přízni. K tomu je dobrá příležitost i na Světovém dni modliteb o letnicích v Betlémské kapli. Roztržení srdce je něco hlubokého, vnitřního, my to spíše používáme k vyjádření velké vnitřní bolesti při ztrátě někoho blízkého, nebo při odmítnutí od někoho, koho milujeme. Ano, pravé pokání je skutečně hluboká bolest nad tím, že jsme Boha opustili a jemu způsobili bolest. Není to jen lítost nad tím, že nám přestal žehnat a začal nás trestat. To by byla sebelítost, ne pokání. K roztržení srdce vyzval prorok Jóel izraelský lid. Dále skrze něj Bůh mluvil k Židům, aby se k Bohu navrátili. To znamená, aby s ním chtěli být v úzkém vztahu lásky. To nelze bez toho, abychom se vzdali svévole a zamilovali si jeho vůli pro naše životy. Pro koho ta výzva platí? Úplně pro všechny. Bůh ústy proroka přikazuje starcům, aby přišli na shromáždění pokání, mluví k malým dětem, ať přijdou, též maminky s kojenci jsou zvány. Dívky, které se připravují na svatbu mají vše odložit a vyjít ze svého pokojíku, aby se účastnily svolaného shromáždění, tak jako jejich ženichové. Celý národ je před Bohem na kolenou a volá o milost. Kněží - pastoři, vedoucí, kazatelé společně volají : "Ušetři Hospodine svůj lid, nevydávej své dědictví potupě a hanbě. Proč by měli lidé nevěřící říkat, kde je ten jejich Bůh?" Tato událost může změnit běh dějin. Tak, jako pokání obyvatelů Ninive odvrátilo Boží hněv, tak jako Abraham mohl s Bohem vyjednat milost pro Sodomu, tak jako královna Ester svým smělým vystoupením před králem zvrátila děsivý záměr nepřátel Židů o vyhlazení vyvoleného národa. Tak i my můžeme předstoupit před krále Ježíše a vyprosit milost pro český lid a zemi. Dnes je ten čas. Voláme tedy českou církev, aby se zúčastnila Světového dne modliteb 31. 5. 2009. Vyhlašujeme třídenní půst za Boží milost a odpuštění. Ať se shromáždí křesťané z různých církví a sborů a v jednotě prosí o shovívavost. V Betlémské kapli je vhodné místo pro náš obrat. Tam, kde se Češi poprvé začali obracet k Bohu, můžeme i my učinit totéž. Vždyť stále platí Husova výzva Dcerce české: "To slyš, dcerko, a viz důstojenství duše své a nestrachuj se

5

utrpení. Aj, Spasitel plakal pro tebe; plač ty sama pro sebe. On potil se krvavým potem pro tebe a krev svou vylil, a ty jsouc vděčna, to mile pamatuj. On umřel pro tebe, umři ty hříchu pro něho i pro sebe. Je-li malé důstojenství duše, že kvůli ní se Bůh chtěl státi člověkem, aby člověk mohl býti Bohem? Bůh věčný chtěl bídným v těle býti, aby člověk byl slavným. Chtěl Bůh nesmrtelný umříti, aby člověk smrtelný mohl věčně živ býti. To slyš, dcerko, a važ důstojenství duše své a chovej ji čistě." Jan Hus, Dcerka, kapitola sedmá. Husova krev volá k nebi za milost pro náš národ, tak jako krev Ábelova. Za přípravný tým David Loula Danielka

Akce A proto zpívej Moraveč Nuže, co bych vám tak mohla povědět o víkendovce... Až na pár problémů s dopravou to byla fajn akce1. V sobotu jsme zahráli zajímavou hru, v níž vyhrála skupinka, která obešla polovinu stanovišť (bylo jich celkem 9). Ostatní skupinky odpadly ať už proto, že je bolely nohy2, nebo proto, že našly zraněného Pana Jestřába. Danča připravila několik sad otázek do Riskuj, takže ani intelektuální zábavy nebyl nedostatek, a to ani nemluvím o Big Bang Theory na kterou jsme se koukali v neděli. Hráli jsme i noční hru, kterou jsem z části zinscenovala já, nevim jak hráči, ale já sem si ji docela užila:-) – slyšet naše mládežnické chlapce zpívat je samo o sobě kulturním zážitkem, ale slyšet je navíc zpívat oblíbenou píseň Jen růžová to může být (na youtube Pink) od Ilony 1

Pozn. red. Naše vysokoškolské vedení nezvládlo základoškolskou matematiku ;) 2 Pozn. red. Naše skupinka taky obešla 4 stanoviště, jen na to poslední došel Martin sám, protože jeho tým lemřiček, tedy mě, Efči a Toma V., odmítal spolupracovat. Jediný akční člověk našeho týmu byl Honza K., který si optimisticky na hru oblékl svůj sexy modrý orienťácký obleček, ale po 2 stanovištích jsme ho dokázaly zapudit poslední zbytky aktivity svým kňouráním. Takže nám slíbil, že po třetím stanovišti půjdeme zpátky.

6

Czákoné byl faaakt luxus:-D. O jídlo bylo taktéž bravurně postaráno. Jídelníček byl vlastně úplně stejný jako když jsme byli v Moravči posledně (na Silvestra), ale špagety se téměř nelepily (posledně jsme měli nudlovou kaši) a co se týče kuřete na kari, i to bylo uvařeno absolutně geniálně. Tentokrát měla poněkud netradičně oba prográmky Efča, a to o tématech, která se mnohdy pletou, přestože se jedná o dvě odlišné věci, a to o Dary Ducha Svatého a Obdarování. Člověk se u toho dozvěděl věci, který vážně netušil. Takže díky za pozornost. Pokud jsem na něco zapomněla, hluboce se omlouvám. Hezký zbytek dne :-). Marta Nudná to cesta byla, ani trochu se nám nelíbila. Tak jsme se jí rozhodli zkrátit, ale museli jsme Martina trochu zmlátit. Efča a výstražný pařát hrozí klukům pořád. Avšak Danča s kabelkou, chtěla by být modelkou. Tomáš nehles‘ ani slovo a Honza běžel ve svém bordó. Tým Lemřiček

7

Sborový víkend Na tenhle víkend jsem se těšila. Jelikož začátek byl již v pátek, nemohu povyprávět, co se tento den dělo, protože pro mě víkend začal tím, že jsem v sobotu v 8 hodin ráno sedla na kolo a vyrazila směr Okrouhlice. Měla jsem trochu nahnáno, protože jsem nechtěla zmeškat dopolední dění :-). Důležitým bodem dne byly totiž již dlouho očekávané křty a přijetí do sboru Markéty, Roberta a Martina. Markéta s Robertem se odhodlali nechat se pokřtít ve vodě, ale ne v jen tak ledajaké, nýbrž ve vodě hnědé. Kousek za objektem, kde se bydlelo (Dobrá u Světlé n. S.), je menší rybník, kde Vláďa ponořil a vynořil vlastně dva nový lidi :-). Byl to zážitek i pro mě, protože takhle nějak si představuju, že křtil Jan Křitel a za druhé, takové připomenutí mého křtu a vstupu do sboru, co to vlastně znamená a má znamenat. Po (jistě chutném - už si přesně nepamatuju) obědě, jsme přemýšlely co dělat, byla možnost sportovních aktivit, procházce či projížďce na kole na Lipnici. Další možností bylo učení. To jsem nejprve měla v plánu…ale to nějak nedopadlo. A tak jsme chvíli hráli volejbal a frisbee. Také byla k mání výborná atrakce, kterou vyštrachali kluci – a to jízda v pneumatice (radši se nebudu rozepisovat, ale je pravda, že jsem ji také vyzkoušela a bylo to…hmm… asi to nelze vystihnout :-D). Kluci pak přešli na fotbal a holky vytvořily debatní kroužek a to vše vícegenerační. Na sborovém víkendu se mi právě dost líbí, že tam nejsou jen mládežníci, či dorostenci ale i ostatní lidé ze sboru, se kterými se člověk většinou potkává jen v neděli na shromáždění a tak myslím, že je moc pěkný, že tyhle víkendy jsou. Snad se mi povedlo, tenhle víkend malinko přiblížit, ale příště radši pojeďte radši osobně ;-). Eely

8

Ze života JAK SE PLNÍ SEN VI: Co dokáže kůň Dnešní díl bude trochu vážnější než ty předchozí. Bude o tom, co takové zvíře jako je kůň, dokáže. Nemyslím tím výkon, ale možné nebezpečné situace pro ty, kdo se kolem koní pohybují. Jedna taková se totiž na začátku loňského léta stala i mně. Téměř od začátku jsem Amiga brávala na procházky na vodítku. Nejprve do krásného třešňového sadu, potom v novém „ubytování“ i do lesa. Chodili jsme nejdříve sami, ale potom jsme se občas přidali ke skupince jezdců ze stáje. Amigova poslušnost mě překvapovala. Nemohla jsem si ho vynachválit a oba nás vycházky bavily. Najednou se ale něco změnilo. „No jo, je to hřebec, s tim nic nenaděláš“, říkala kamarádka Martina. Koníka čím dál více ovládaly hormony a snažil se za každou cenu prosadit svůj názor. Nebylo to tak hrozné – při důsledném zacházení a autoritativním přístupu se s ním šlo domluvit. Amiga jsem i nadále vychvalovala, jaký je to hodný kůň. Asi jsem usnula na vavřínech a následující příhoda mi měla otevřít oči. Byl krásný den, slunce hřálo a vánek přinášel vůni vzrostlé trávy a květnových rostlin. Martina se rozhodla povozit svoji sestru na kobyle Lence (mohutné tvrdohlavé zvíře, horká favoritka Amigova) a navrhla mi, abychom se prošli s nimi. Všechno vypadalo idylicky. Chvíli jsme koně nechaly na vodítkách napást. Rvali čerstvou trávu jako by týden nejedli. Potíže začaly v okamžiku, kdy jsme po nich chtěly pohyb dopředný. Lenka i Amigo předstírali, že nás nevidí, neslyší a vůbec nijak nevnímají. S určitou dávkou „kyselejch ksichtů“ od obou obou jsme je nakonec přesvědčily a šlo se. Celou cestu Amigo pohazoval hlavou, stávkoval a zkrátka se před svou milovanou Lenkou (tou čtyřnohou) předváděl. Snažila jsem se ho usměrňovat a být tím, kdo vede – což ale pro něj v tu chvíli muselo být nesmírně ponižující. Jeho vzpurnost dosáhla vrcholu, když se snažil natrhat si plnou hubu (omlouvám se za výraz, ale pro koňská ústa se normálně používá) blatouchů a sasanek, silných to jedůvek. Rázně jsem zacukala vodítkem, jako že tohle tedy papat nebude, a chystala se ho obrátit směrem vzad, od blatouchů i

9

od Lenky. Ve chvíli, kdy jsem se od něj otočila zády, jsem ucítila silnou ránu do zátylku. Nechtěla jsem tomu věřit: napadl mě vlastní kůň, zvíře, které mám tak ráda a starám se o něj, jak nejlépe můžu! Ale na dlouhé řemýšlení nebyl čas. Amigo zuřil a já se taktak udržela na nohách. Bolest jsem vzteky necítila. Měla jsem hrozný strach, že to udělá znovu. Obě naše spolujezdkyně byly v šoku a jen se mě ptaly, jestli mi nic není. Ze strachu a rozčilení jsem svého koně poprvé v životě zbila (i když v porovnání s jeho kopyty švihání vodítkem není vůbec nic), řvala jsem na něj jako šílená – zčásti proto, abych si dodala vůbec nějakou odvahu. Amiga to asi trochu zaskočilo, útok nezopakoval. I tak se mi při zpáteční cestě koulely po tvářích slzy a třásla jsem se. Musela jsem ho ale dovést domů, což znamenalo nesesypat se. Ve stáji jsem Amiga strčila do boxu, zabouchla za ním dveře a dala sesypání volný průběh. Za krkem to začalo úporně bolet. Bolest zanedlouho polevila, ale nedůvěra k Amigovi ne. Svěřila jsem se Ivče, a ta mi poradila, abych teď k Amigovi přistupovala, jako by byl cizí a nezajímal mne: žádné mazlení, žádné povídání, ani pohled do očí, jen strohé pokyny. Koníkovi to celkem brzy začalo v hlavě šrotovat. Začínal se lísat, dělat hodného koně. Iva mi také silně doporučila skoncovat s procházkami, aby na celou příhodu zapomněl. Škoda, že já nezapomenu. Nyní už je z Amiga valach a od zimy trénujeme základní poslušnost na vodítku, ale ne dál, než na místní jízdárně. Pracujeme na vzájemné důvěře a respektu. Je to náročné pro oba – on je lekavý a paličatý, já musím neustále potlačovat strach, který ve mně zůstal. Pokroky přicházejí pomalu, ale pro mě je důležitý každý sebemenší krůček ke společné důvěře. Pomáhá mi v tom i skutečnost, že jsem se zbavila pocitu viny, že jsem mizerný majitel. Iva (která si dva roky předtím prošla nepěknou zkušeností s mladým dominantním koněm, kterého si koupila v dobré víře, že si ho „vypiplá“) mi řekla: „Bylo jen otázkou času, kdy to zkusí. Zkusil by to na každého bez rozdílu.“ Lenka

10

Fejeton Zkouškové období Rozhodla jsem se napsat fejeton o tom, co mě drží pořád doma, za slunka, za deště, prostě pořád, díky čemu jsem nemocná, díky čemu nechodím na mládež, ani z domu. a JE TO PITOMÉ ZKOUŠKOVÉ OBDOBÍ! Zkouškové období (autor rozhodně nevychází z vlastních zkušeností) Tak po půlročním podřimování je to tady. Po době hájení nachází lovná sezóna. Už se to blíží. Ve škole začíná být cítit nervozita. Těžko říci, jestli je to tím, že tam všichni pomalu začínají chodit a tak se zvyšuje koncentrace lidí (přece jen na posledních přednáškách se říkají důležité věci o zkoušce) nebo zda opravdu pouze stoupá nervozita u konstantního počtu lidí. No každopádně důvody nervozity jsou různé, od strachu o jedničku, strachu to hlavně nějak dát, až po strach největší- přežít! Jsou i lidé, pro které je zkouškové největší pařba v roce. Každý, byť dílčí úspěch se slaví, ne? Takže někteří spolužáci tráví zkouškové v lihu, pod stolem, a všude po různých jiných alkoholických odpočinkových místech. A pak přijdou na třetí pokus, smrdí na tři metry a nějak to prostě ušolíchají. Ano, jsou i tací. Ale většina lidí, se o zkouškovém dře. Masakr! Po půlroku bytí nebytí dopad do tvrdé reality. A všichni to roztáčejí, a jedou tvrdý drogy, hej nigga- drogy drogy drogy! Kofein, guarana, gingo, zelený čaj, redbull, redbull, kafe - Toť u mnohých lidí denní příjem potravin - tekutin - drog. Prostě neodoláš, dělají to všichni, mají to všichni okolo, o tak si prostě taky dáš. Jedna guaranka a na to kafe...a půlnoční jízda. Specifikum zkouškového období. Kam se hrabou oslavy, pařby apod., tohle jsou ty správné overnight jízdy, kdy jdete (pokud jdete) spát až za ranního svítání...samo se to do hlavy nedostane, i přes mé několikeré pokusy (kniha pod polštářem ani takzvané čílko u stolu do otevřené knihy nepomůže) Zkouškové je prostě pro většinu lidí masakr. Pro mě zas tak ne. Věříte? Věřte. Příští rok jdu na medicínu, jak mnozí víte, myslím, že mne to dostane

11

do jiné dimenze, do jiného časoprostoru učení o zkouškovém, a to nejen o zkouškovém. Takže sbohem pozemšťani, odlétám směr vesmír učení a poznání............§-.§,.ů,ú.§.§.,.§,.ú,.ůú.ů,.ů,§.,.§.ú´=éíéáíí=é=

PS- Přijde vám dnešní fejeton divný? Není ha ha? Tak to máte pravdu. Není. Je konec zkouškového. Mám před státnici, před přijímačkama na magistra (zítra) čeká mě několik bezesných nocí. Konkrétně třeba dnes. Hromada prázdných plechovek, bolavé oči, nepořádek všude kolem, závěje popsaného papíru kolem mého stolu, šílený lesk v očích při pohledu do knihy, zoufalý úsměv jak to dopadne................a na fejeton prostě chybí inspirace. Kris

Svědectví O tom, jak jsem se dostala do sboru se, myslím, docela dobře ví, povídala jsem o tom několikrát. Ale domnívám se, že o tom, co následovalo po mém obrácení na Sjezdu mládeže v roce 2002, se toho už tolik neví :) Uvěřila jsem na konci října, což byl zásadní obrat v mém životě, avšak nebyl na mém životě moc znát. To, že teďka žiju s Pánem Ježíšem jsem docela úzkostlivě tajila, nejen ve škole a doma, ale i na mládeži. Jen pár lidí to vědělo. Můj život byl rozdvojený, mimo církev jsem žila stejně jako předtím a v církvi jsem se chovala ‚slušně‘. Tedy, byla snaha žít víc křesťansky i mimo naše CB, ale svět a moje pyšné já nade mnou vždycky tak nějak zvítězily. Zásadní zlom přišel, když jsem po maturitě jela s Kamčou na tři týdny pomáhat do kláštera do Německa. Byl to pobyt během kterého jsem si uvědomovala svoje ego a jak mě ovládá. Také jsem viděla, jak mohou být lidé naplno šťastní z života s Pánem Ježíšem (než jsem přijela do DarmstadtuEberstadtu, tak jsem si myslela, že sestry nemůžou být spokojené se životem někde

12

v ústraní). Nikde jinde jsem nepotkala tolik usměvavých lidí za den :-) Do dneška z toho pobytu čerpám. Klášter doporučuji! :-) Pak jsem začala chodit na vysokou do Liberce. (Vysokou s takhle špatným dopravním spojením nedoporučuji!) Prvák byl pro mě obdobím velkých změn. Nebyly to změny v posunu časového režimu, takže pravý vysokoškolský život (tj. vstávat v 10, chodit do školy 3x týdně, atd.) jsem zažila až v posledním semestru svého studia. Můj režim byl stejný jako na gymplu, ba o kousek tužší (měli jsme 3x týdně od 7), ale co se změnilo byl můj duchovní život. Poznala jsem křesťany z jiných církví a chodila s nimi na středeční křesťanské skupinky na kolejích. A také jsem se zašla podívat do jiných církví, protože mě mimo jiné zajímalo, jestli naše CB v jejich konkurenci obstojí :) Obstála. Pomohlo mi to uvědomit si, proč vlastně chodím do CB. V ten samý rok, myslím, také začaly skupinky s Andrejkou, které pokračují až dodneška a jsou pro mě velkým povzbuzením. Nicméně prvák byl pro mě obdobím duchovního růstu. Dalším klíčovým momentem byla Majklova výzva, že přečteme za rok Bibli. Konečně jsem měla systém, jak Bibli číst. Sice jsem jí nepřečetla za rok, ale za rok a půl, nicméně přečetla. Letos v létě jsem prošla ‚krizí víry‘, kdy jsem si nebyla jistá vůbec ničím, tu jsem zdárně překonala a v prosinci jsem se stala členkou sboru CB HB. Tenhle školní rok jsem si uvědomila, jak moc je důležité být přítomen na nedělních shromážděních, takže pokud je možnost, tak přijedu. Bohužel nemám takovou morálku jako brácha, který občas jede od nás v 6 ráno a je v 7 v HB a tam čeká na shrom (a nebo má skupinku s Vláďou). V květnu jsem zdárně složila všechny zkoušky, čímž jsem si ‚pojistila‘, že už do školy nebudu muset chodit. V červnu jsem udělala státnice z angličtiny, v září se pokusím uspět u posledních státnic z občanky, čímž budu mít to nejhorší za sebou. Pak mám odjet do Bulharska učit. Jsem upřímně zvědavá, co tam na mě Pán Bůh ‚chystá‘. Začíná pro mě další etapa života a tak doufám, že to bude příležitost se naučit víc o mém nebeském Otci a být mu zase o kousek blíž. Danielka

13

Dotazník Efča Paulusová Jméno: Eva Paulusová Přezdívky: Efča Narozeniny: 19.02.1989 Místo narození: Havlíčkův Brod Pohlaví: žena, thank God I am woman ;) Třída: prvák Škola: Evangelický teologický seminář Funkce: ve škole student, na bytě spáč, doma vzorná dcerka, na mládeži jeden z vedoucích, ve sboru člen Město: Havlíčkův Brod Barva vlasů: hnědá Délka vlasů: nad ramena Barva Očí: modro zelená Hlavní rys: tlustý kotníky :-D Výška: 167cm Jizvy: na koleni z Hodkova Brýle: spíš čočky Piercing: kdysi v nose Tetování: jen ze žvýkačky  Pravák nebo levák: pravák MOJE POPRVÉ Můj první nejlepší přítel: sousedka Bára První sport kterému jsem se věnovala: házená První domácí zvíře: brácha a pak želva :-D První dovolená: jej, to už je dávno První koncert: první velikej asi Green Day První láska: chichi …. Aleš z Dobrušky OBLÍBENÉ Film: Moulin Rouge, Láska přes internet, Piráti z Karibiku I ….

14

TV pořad: Superstar  Barvy: červená, tmavě oranžová, tmavě zelená, modrá Rapper: no to asi nikdo Skupina: Within Temptation, Baskers, Čechomor, Sto zvířat … Sladkost: skoro jakákoliv čokoláda Sport: volejbal, tenis (záleží spíše s kým se hraje než co) Restaurace: kavárna Starbucks Oblečení: šaty Obchod: Orsay Předmět ve škole: Dobové pozadí Starého zákona, Pastorační dovednosti Zvíře: králíček Ruthie Knížka: Harry Potter, Velký rozvod nebe a pekla, Letopisy Narnie: Poslední bitva Časopis: nečtu nic pravidelně Boty: baleríny Web: www.facebook.com  NEJLEPŠÍ Dovolená: USA Zážitek: Muzikál Bídníci v Londýnském divadle Sportovní tým: rozhodně Sparta ….. ne, teda vlastně Slavie ….. radši Sparta ….. ne, počkat, Slavie ….. tak asi Spartie .-D PRÁVĚ TEĎ Pocit: trošku strach a nejistota, protože zítra dělám přijímačky na HTF Potřeba: žízeň Jsem se: vrátila z kina Jím: strašně slaný placky Piju: jablkový džus Dělám: koukám na TV, ležím v posteli Online: email, seznam.cz Poslouchám: televizi Myslím na: ty zítřejší přijímačky Chci: být doma u maminky a sladce spát

15

Koukám na: seriál Zákon a pořádek Mám na sobě: pyžamo BUDOUCNOST Děti: 2-4 Svatba: už aby byla  Místo, kde chci žít: Praha, HB, Anglie Auto: no to je mi skoro jedno vysněný kluk: žádný konkrétní, ale představu mám UŽ JSI... Pilaalkohol: ano Kouřila: ano Utekla z domu: ne Něco si zlomila: ne Pohádala se s někým: neeeeeeeee  VÍRA Kdy jsi uvěřila? Během dorostových let Co to pro tebe znamená, že jsi křesťan? Smysl života, návod jak žít, jak se chovat, správné hodnoty, umění rozlišovat mezi dobrým a zlým … Zažila jsi nějaký zázrak? Každá dorostová akce, hory a tábory, kde se nikomu nic vážnýho nestalo, ty děti někdy napadají takový kraviny …. No a vedoucí taky MLÁDEŽ Co se ti líbí na naší mládeži? Mám tam hodně kamarádů, bráchu, občas je to dost velká legrace Co se ti naopak nelíbí? Neschopnost starat se o nově příchozí, neschopnost jednotlivců převzít zodpovědnost

16

Vtipy Ptá se Kudlanka nábožná Jetele: " Hele Jeteli, pověz, proč se nemodlíš?" Jetel smutně zašeptá: "Víš Kudlanko, já nechci být spasen." Přiběhne sestra za matkou představenou a křičí: "Matko představená, matko představená v klášteře je muž!". Jak si to zjistila milá dcero? "Protože na záchodě je zdvižené prkýnko!" V kostele někdo vykradl pokladničku. Za několik dní dostal farář obálku, ve které bylo 50 korun a lístek se vzkazem: "Ukradl jsem u vás 200 korun. Protože mne trápí svědomí, vracím 50 korun. Pokud budu mít výčitky stále, pošlu další splátku." Kněz a pastor stojí u silnice a drží ceduli s nápisem: "KONEC SE PŘIBLÍŽIL! OBRAŤTE SE, DOKUD NENÍ POZDĚ!" Dohodnou se, že ceduli ukážou každému projíždějícímu autu. "Vlezte mi na záda, vy jedni náboženští fanatici!" zakřičí první řidič a prosviští kolem nich. Za zatáčkou náhle zakvílejí pneumatiky a ozve se hlasité šplouchnutí. "Myslíš si," zeptá se jeden duchovní druhého, "že bychom měli raději vytáhnout ceduli: ZBOŘENÝ MOST?" V jednom skotském městě dal pastor kolovat klobouk, aby tam věřící vkládali almužny na kostel. Po nějakém čase se mu klobouk vrátil, samozřejmě prázdný. Pastor obrátil oči k nebi a s vděčností se modlil: "Děkuji Ti, Bože. Vrátili mi klobouk."

zdroj: Internet

17

Láska očima dětí Ony to vědí nejlépe, jako nikdo jiný (Z Internetu) Láska je láska. Co je to láska? Skupina amerických odborníků položila tuto otázku dětem ve věku 4-8 let. Odpovědi, které dostali, byly krásnější a hlubší, než jak si všichni mohli představit.

Když dostala moje babička artritidu, nemohla se ohnout a namalovat si nehty na nohách. A tak jí je potom stále maloval děda, dokud také neonemocněl na artritidu. To je láska. (Rebeca, 8 let) Když vás někdo miluje, vyslovuje vaše jméno jiným způsobem. Víte, že vaše jméno je v jeho ústech v bezpečí. (Billy, 4) Láska je, když se děvče navoní voňavkou a chlapec si dá na sebe vodu po holení a potom jdou spolu ven a navzájem se vonějí. (Karl, 5) Láska je, když se jdeš s někým najíst a dáš mu většinu svých hranolek bez toho, aby jsi chtěla jeho. (Chrissy, 6) Láska je to, co tě rozesměje, když jsi unavený. (Terri,4) Láska je, když moje mamka udělá kávu pro taťku a trochu z ní odpije, než mu ji dá, aby si byla jistá, že chutná dobře. (Danny, 7) Láska je to, co je s vámi v místnosti během Vánoc, když přestanete otvírat dárky a posloucháte. (Robby, 5) Když se chcete naučit milovat lépe, začněte od někoho, koho nesnášíte. (Nikka, 6) Jsou dva druhy lásky: naše a Boží. Ale Bůh miluje oběma způsoby. (Jenny, 4)

18

Láska je, když povíš chlapcovi, že máš ráda jeho tričko, a on ho potom nosí každý den. (Noelle, 7) Když se mají dva rádi, zůstanou spolu, ikdyž jsou z nich malá stařenka a malý dědeček. Navzdory tomu, že se znají tak dobře. (Clare, 5) Moje maminka miluje tatínka, proto mu dává nejlepší kousek z kuřete. (Elaine, 5) Láska je, když maminka uvidí tatínka zpoceného a smradlavého, a i tak ho považuje za krásnějšího než Roberta Redforda. (Chris, 8) Láska je, když ti tvoje štěňátko olíže tvář, i když jsi ho nechala samotné celý den. (Mary Ann, 4) Když někoho miluješ, tvoje oči běhají nahoru a dolu a z tebe vycházejí malé hvězdičky. (Karen, 7) Láska je, když maminka vidí tatínka na záchodě a nemyslí si, že je to hnusné. (Mark, 6) Opravdu byste neměli říkat někomu "Miluju Tě", pokud to nemyslíte vážně, ale když to tak myslíte, raději to říkejte často. Lidé zapomínají. (Jessica, 8)

Za vznikem tohoto čísla stojí

Danielka, Eely, Efča, Kris, Lenka a Marta. Časopis neprošel korekturami!

19

Nezapomeňte       

Mládež v létě nebude :-( Shromáždění se budou konat každou neděli od 9:30 v modlitebně Církve Bratrské v HB Dorostenci jedou na tábor od 30. 6.-11. 7. 09 Multisportovní kemp od 20. 7 – 27. 7. 09 English camp od 1. 8.- 8. 8. 09 Relax od 8. 8.-15. 8. 09 Mládežnický puťák – poslední týden v srpnu

Kontakt Mládež CB HB Strážná 1364 580 01 Havlíčkův Brod Web: http://www.cb.cz/havlickuv.brod/mladez/beranek

email: [email protected]

20