časopis Mládeže CB HB

květen, číslo 11, ročník 2

časopis Mládeže CB HB

Obsah: Úvodník........................................................... 3 K zamyšlení..................................................... 3 K zamyšlení..................................................... 4 Akce ................................................................. 5 Velikonoce „záhada odhalena“ ...................... 5 Indiánská válka .............................................. 8 Čajárna ......................................................... 9 Divadelní představení .............................. 10 Drobečky ....................................................... 10 Drobeček odtažitý ..................................... 10 Svědectví ....................................................... 13 Cesta za Bohem ......................................... 13 Fejeton ........................................................... 14 Boys do nothing ........................................ 14 Rozhovor ....................................................... 18 Tomáš Novotný......................................... 18 Za vznikem tohohle čísla stojí..................... 22 Nezapomeňte................................................ 23 Kontakt .......................................................... 23

2

Úvodník Beránek slaví své první narozeniny. Za dobu jeho existence se ukázalo, že škarohlídové, kteří si mysleli, že je to zbytečné mít časopis, nebo nevěřili v to, že nám vydrží nadšení a po pár číslech časopis zanikne, neměli pravdu. Jsem vděčná Bohu za to, že se to nestalo. K narozeninám se obvykle dávají dárky, v případě našeho časopisu budeme nadělovat my našim čtenářům (tak jak se to dělává u zavedených velkonákladových časopisů). Bohužel vám nemůžeme dát slevu do některého z obchodních řetězců, ale podařilo se nám (Jenda – webmaster, Ondra T. – stojí za částí obrázků, já – odborný poradce, který o tom nic nevěděl) vytvořit a zprovoznit webové stránky Beránka. Můžete si tam přečíst jednotlivé články seřazené buď podle tématu, nebo podle autora, dále je tam možnost příspěvek ohodnotit a napsat pod něj komentář. Články tam přibývají v průběhu měsíce, podle toho, jak mi je kdo pošle. Webová adresa je: http://www.cb.cz/havlickuv.brod/mladez/beranek/ . Od září odjíždím na šest měsíců učit do Bulharska na základní školu, takže vedení časopisu převezme Marta s Tomem Ulipem. Těšte se na novou krev a určitě i nové nápady! :) Přeji vám příjemné počtení ve výročním čísle Beránka! Danielka

3

K zamyšlení Děkujeme Pánu Bohu za to, jak se máme dobře, protože se máme opravdu dobře. Máme se líp než většina? světa. Máme to štěstí, že jsme se narodili uprostřed pevnosti zvané Evropa. A i když nás naši západní sousedi považují za východní Evropu, myslím si, že za nimi v ničem nezaostáváme, možná jen v počtu imigrantů. Nedávno jsem si ale začala klást otázku – Je to vůbec dobře, že se mám takhle dobře? K čemu to vlastně vede, že si můžu koupit vše, co potřebuji? Že mě nikdo nepronásleduje pro moji víru? Když jsem si o tom tak přemýšlela, tak jsem přišla na tyto odpovědi. Vede to k tomu, že se stávám čím dál víc pohodlnou, méně závislou na Bohu (protože vidím, že dokáži žít bez Pána Boha) a více se přizpůsobující naší západní společnosti a jejím hodnotám. Určitě jste četli nebo slyšeli příběhy křesťanů, kteří byli pronásledováni, vězněni nebo mučeni. Neměli nic jiného, k čemu by upnuli své životy než Pána Ježíše. A prožívali s ním úžasné příběhy. Největší boom křesťanství není v Evropě nebo Severní Americe, protože tam lidé Boha „nepotřebují‘, mají se dobře, ale v Třetím světě, protože tam je Ježíš nadějí. Odhaduje se, že v roce 2050 budou dvě třetiny křesťanu žít na Jižní polokouli. Také prožívám Boží blízkost a to, že Pán Ježíš je v mém životě, ale nikdy jsem to nezažívala tak silné příběhy jako ti, které prožili pronásledovaní, mučení nebo věznění. Myslím si, že to je tím, že v mém životě je spousta vlivů (ty které způsobují, že se mám tak dobře), které mě vzdalují od Pána Boha. Řešením asi není se odstěhovat někam, kde bych byla pronásledována (i když možná taky je), ale spíš nebát se vykročit z vlastní pohodlnosti. Možná vyjít do nejistoty (jistota

4

je podle mě to, po čem toužíme) a spoléhat si při tom na Pána Boha. Nevím. Ale rozhodně nezůstávat sedět v křesle před televizí a cpát se a cpát se :) Jak říká Rick Warren ve své knize Proč jsme vůbec tady: „Ježíš neumíral na kříži proto, abychom mohli vést pohodlné, vyvážené životy.“ Danielka

Akce Velikonoce „záhada odhalena“ Píše se rok 2009, červánky se pomalinku uchylují k spánku, i samo slunéčko zavírá svá víčka. Byl to vcelku emotivní den. Vždyť před dvěma tisíci lety všem lidem vzplála svíčka naděje, Ježíš Kristus vstal z mrtvých. A dnes, na Boží hod Velikonoční, si to připomínáme. Když se tak zapřemýšlím nad Božími činy, uvědomím si, že Hospodin byl při svém tvoření značně kreativní, protože nestvořil pouze jedno pohlaví (což by se zpočátku mohlo zdát příznivější), nýbrž dvě: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil.“

5

Bůh však asi nečekal kolik odlišností a rozdílů mezi nimi vznikne. Přesto, aby všechno bez problému fungovalo, dal každému jistá práva. „… ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev…“ A hned nám tu vyrostl strom odpovědí, proč existuje ženami zatracená a muži vychvalovaná tradice hodování s pomlázkou. Za prvé, pomlázka je dokonalý způsob, jak si něžné pohlaví podřídit (za pár století však byla tradice zmutovaná a spíš jsou muži podřízeni slušnou dávkou vody), a za druhé, slovo pomlázka vznikla odvozením od „pomlazení“, čili omladit. A zachování ženské plodnosti a mladosti je úžasným projevem lásky. Tak na co si pořád stěžujete? :-) Bylo jedenáct hodin večer a při Robertově špagetové specialitě jsme u rodinného krbu vymysleli strategii. Holky tento rok nevyhrají! Rozdělili jsme se na dvě detektivní hlídky a tichounce začali objíždět nejpravděpodobnější útočiště nepřátel. Temný dům Marty se zdál být nejpravděpodobnější. Zaparkovali jsme opodál, abychom nebyli objeveni, a chystáme se obklíčit strašidelný hrad. Tajemně rudý měsíc vytváří magickou atmosféru. Co krok to větší napětí. Křup, to jen větvička na zahradě. Pomalu se plížíme a… blik, fotobuňka nás zpozorovala a celou zahradou projelo mohutné světlo supernovy. A hned bylo vidět jak za dne. Hm, tak tady nejsou. Že by snad opět Úhořilka? Nevěříme tomu, ale pro jistotu lokalitu zmonitorujeme z auta. Zase vedle, ticho jak v hrobě. Ty proradné ženy jsou chytřejší, než jsme si mysleli. Anebo si jen myslíme, že jsou chytřejší, než doopravdy jsou. Tak nebo tak, výsledek je stále roven nule. Ale my to nevzdáme, napadlo nás jedno dokonalé místo, vlastně ta

6

nejgeniálnější myšlenka. I přes tu obrovskou vzdálenost od Brodu je chata ve vesničce *** skvělým místem pro jejich úkryt. Nikdy by je nenapadlo, že by nás to mohlo jen ve snu napadnout. Po telefonátu se základnou, kde nám sdělili, že auto detektiva Banána bylo omotáno toaletním papírem, nám trochu klesla naděje, ale přesto jsme se do té vesničky *** vydali. Procházíme temným lesem a najednou slyšíme šepot, šustění a kroky. Zastavíme se a šustění se zastaví taky. A máme je! Popojdeme blíž k chatě, která se zdá být dokonale neobydlená, ale bereme to jako úžasný manévr, jak nás odlákat. Jenže auta nikde. Po pěti minutách jsme si uvědomili, že jsme byli převezeni nikoliv holkama, ale sami sebou. A tak pěkný místo by to bylo a navíc s úžasným ranním momentem překvapení. Plán B -rozdělíme se (ať to vůbec do rána stihneme). Naše auto pokračuje do vesničky Suchá, kde jediné živé bytosti jsou neskutečně agresivní psi. To už nás ale slečny štvaly. Kde do háje jsou? Druhá jednotka zmapovala situaci na nejvzdálenějším místě od Havlíčkova Brodu a znovu projela dnes již navštívená místa. My jsme se na rozdíl od toho rozhodli obsadit esenciální místa v Brodské sféře působnosti. Paulusovy, Tichý, a další místa ležela zahalena v nočním plášti. Že by byli u Kamči v bytě? Ne, to jsme zamítli, druhá jednotka to prý přesto zkontrolovala (a zjevně blbě, jak se další den vyjasnilo). S pošramocenou hrdostí a velkým znechucením jsme se vrátili do modlitebny. Zbytek vojáků právě sledoval film „21“. Další den jsme vstali časněji, než je o svátcích zvyklé a na doporučení nevím-jakého zdroje jsme se vydali znovu k zámku Straků. Je to komické, ale ani do třetice to nebylo správně odhadnuté místo. Ani Úhořilka k nám nebyla tak šlechetná, jak by se nám líbilo. Jednotky se nechtěně rozdělily. My jsme se zvláštní předtuchou vyrazili zpět k modlitebně. Bohužel díky tajné špionce Esterce, byla základna obsazená a

7

zabarikádovaná. Volali jsme posily, jak jsme mohli, jenže inženýři si buď mobilní telefon nevzali anebo ho nezvedali. Během krátké chvíle jsme my čtyři udatní bojovníci byli mokrý jak slepice. Bojovali jsme, co jsme mohli. Půjčili jsme si klíče od Vládi, to nepomohlo. Chtěli jsme zajmout Esterku, ta se zamkla. Ale potom se štěstí přiklonilo na naši stranu. Dokonalým úhybným manévrem jsme zaklínili na mikrosekundu otevřené okno, právě ve chvíli, kdy nenasytné ženy utočily vodními koulemi na vybrané oběti. Klín nestačil, a tak jsme obětovali ruce a nohy k probourání bariery. Podařilo se. Posměšky a jemné chichotání se proměnilo v dech-beroucí jekot. V té chvíli přijely další vozy a krvežíznivost mužů vzala za své. Okolí modlitebny se proměnilo v upíří lov. Po dostatečném nasycení jsme byli navíc obdaření sladkostmi a vajíčky. Troufnu si říct, že tohle velikonoční pondělí opravdu stálo za to. Mužské pohlaví bolí hrdost a ženy zase zadek, není ta spravedlnost nakonec opravdu všude? Tak přece jenom je dobře, že se navzájem máme. Jedno pohlaví by bylo tak fádní... Tom K.

Indiánská válka Pro většinu dorostenců začala indiánská válka již den předtím, když jsme přespávali s krupským dorostem v tamější modlitebně. Přestože jsme toho moc nenaspali, myslím, že jsme o indiánské válce všichni překypovali energií. Za tři hodiny běhání a hledání jsme o totem ani nezavadili, každopádně prase tu prohru trochu odlehčilo. Uplynulo pár hodin a následoval fotbalový zápas Brod vs. Krupá. Vyhráli samozřejmě broďáci... No a potom jsme

8

se rozjeli k domovům… Tom U.

Čajárna Ten sobotní podvečer byl jiný. Úplně jiný, než všechny předchozí. Jediné, co nebylo jiné, bylo to, že byla mládež. Ale to je právě ono. Mládež byla totiž jiná - byla to mládež a lá čajárna. Přestože už mládež pořádala čajárnu několikrát, tahle se těm předchozím podobala snad jen ústředním občerstvovacím nápojem. Téma jarní čajárny totiž bylo „ethno“ a od toho se odvíjelo vše počínaje výzdobou sálu modlitebny provoněnou vonnými tyčinkami, oblečením účastníků, přes sezení na polštářích na zemi, až po uvolněnou atmosféru, ve které se nikdo nestyděl odložit si obuv před dveřmi sálu. Příjemný čas setkání s kamarády a mládežníky, kteří se na mládeži třeba již delší dobu neukázali, zpříjemňovala milá obsluha vařením velkého množství nejrůznějších druhů čajů, mezi kterými si

9

svého favorita vybral snad úplně každý a hromada dobrot rozmístěných po prostoru. Jak se již stalo dobrým zvykem mládežnických čajáren, byla i tato doprovázena promítáním cestovatelských fotografií z cest mládežníků. Protože však měli všichni hodně témat na povídání a debatování u čaje, dostalo se nakonec pouze na fotografie z Ukrajiny, ze Švédska a kláštera v německém Darmstadtu. Jak tak večer plynul, přesunuli se někteří přítomní k deskovým hrám a zábava se tak nabrala nový směr, v němž sobotní večer doplynul do svého konce. A nutno říci, že velmi úspěšného. Všichni hodnotili čajárnu jako příjemné zpestření tradičních mládeží a výborné bylo, že se podařilo pozvat i osoby, které jinak mládež v tradiční podobě tolik neláká. LuckyLuke a Majkíno :-)

Divadelní představení Divadelníci své představení bohužel na jaře nezahrají z důvodu časové neflexibility. Ale nemusíte se bát, že o představení přijdete, natočíme ho a dáme na youtube, což plánujeme v září.

Drobečky Drobeček odtažitý Po delší odmlce tu máme opět jeden vydrolený drobek. Tentokrát možná není tak jednoduché poznat, o čem že to ta Kamča hodlá psát. Inu, po přečtení článku vám to bude jasné. Asi znáte ta období a chvíle, kdy jste tak nějak dál od Boha. Člověk nepřestane věřit, to ne, ale nechce se mu třeba číst Bible, zpívání chval mu nepřináší radost jako dřív a hlavně modlitba je najednou nějaká prázdnější. Nejdřív to možná ani

10

nevnímá. V pondělí si řekne: „Dnes je asi nějaký špatný den.“, v úterý je člověk zase unavený, ve středu ani na modlitbu moc času není, ve čtvrtek ho bolí hlava, v pátek ho naštvala profesorka ve škole, v sobotu má špatnou náladu a tak se těší na nedělní shromáždění, ale ouha, nějak mu to zas nic nedává. „No jo, prostě blbej tejden“, řekne si, a vrhne se do dalšího. Ten je ale dost podobný a stejně tak i ten následující. Tehdy si teprve začne říkat, že něco není v pořádku. Tehdy mu konečně dojde, že je vlastně nějak daleko od Boha a že touží, aby byl Bůh blíž. A tehdy také pozná, že to byl on, kdo to způsobil – prostě si nacházel na Boha příliš málo času. A tak se rozhodne vyhradit si čas na intenzivní hlubokou modlitbu a vše to Pánu říct. Těší se, že si bude se svým Otcem zase tak blízko. A tak se začne modlit. Ale proč to najednou nefunguje? Proč se i přes to, že si vyhradil konečně tak dlouhý čas na Boha, cítí pořád daleko? Inu, milý človíčku, to je jako s našimi lidskými přáteli. Představ si svého kamaráda, s kterým jsi kdysi prožíval úžasné chvíle, ale už dlouho jste se neviděli. Setkáš se s ním až po roce a najednou nevíte, co si říct. Musíte spolu strávit delší čas, než zase přijdete na společnou notu, která se tím dlouhým časem rozladila. „Aha!“ konečně to tomu človíčkovi docvakne. To je dost. Snad mu ta pravidelná setkávání s Bohem vydrží a bude moct budovat pevný vztah. Přemýšlela jsem, co u mě způsobilo takové podobné období prázdna. Hledala jsem, jaké hříchy mě odváděly od Boží přítomnosti. Byly to nějaké okultní věci, které se v mém okolí často vyskytují? Ne. Tomu se už přece umím bránit. Nebo snad zhýralost a bezuzdnost dnešního světa, která na mě volá každý den, na každém rohu města a z každého billboardu? Ani to se mi nezdálo jako ta zásadní věc, která to celé způsobila. Tak co tedy? Ještě jednou jsem si promítla celé to období, kdy jsem byla daleko. Co všechno jsem dělala? Kde všude jsem byla? S jakými lidmi jsem se setkávala? Nic

11

výjimečného mě nenapadalo. Dělala jsem samé běžné věci, s běžnými lidmi. Aha! Hledala jsem nějakou výraznou věc, nějaký děsivý hřích, který mě odlákal, ale byla to vlastně úplně obyčejná věc. Byla to každodennost. Člověk si zvykne dělat určité věci – důležité i prospěšné, ale najednou v nich zabředne. Musí přece udělat tohle a támhleto už by taky mělo být hotové a taky si musí popovídat s tamtím člověkem, určitě mu to udělá radost. A přece tuhle práci neodloží na zítřek, to zase musí vidět ty druhé kamarády. A tak pořád dokola. A když má konečně volno, řekne si, že si přece musí nejdřív odpočinout, na chvíli vypnout, než se ponoří do modlitby nebo čtení Písma. Ano, ano – pohltily mě úplně obyčejné věci, které dělám každý den a pořád. Spadla jsem do každodennosti a zapomněla, že s Bohem je každý den jedinečný a speciální a že vztah s ním se stejně jako s lidmi musí budovat neustále. K.cz

12

Svědectví Cesta za Bohem Tak já pocházím původem z nevěřící rodiny. Evangelium se k nám domu poprvé dostalo přes tetu. Pak uvěřila máma a začala mě vodit do besídky, kde sem to měl docela rád. Poslechli jsme si tam pěkný pohádky (biblický příběhy), zahráli hry, zablbli… určitě si to dokážete představit. Nutno podotknout, že v tuhle dobu jsem měl jasno v tom, že bůh je. Bylo to prostě jasný. Byl to holej fakt nic víc. Pak, když jsem vyrostl, chtěla máma, abych začal chodit do dorostu. Tož to jsem asi 2 roky chodil. Pak mě ale jednou napadlo, že bych byl v pátek rád doma, což znamenalo, že bych nešel na dorost. Na což máma řekla, že v žádnym případě a já od tý doby měl pocit, že nemám možnost výběru. A tak sem dělal všechno proto, abych nemusel na dorost. Během asi 3 měsíců se mi povedlo si to vydupat. Tenkrát sem byl štastnej, měl sem pocit, že sem vyhrál. Pak sem se přestal stýkat s kymkoliv ze sboru. A pak po ňákym čase o prázdninách, mám takovej pocit, že to byly ty před 1. na střední, sem se úplně náhodou potkal s Dandou a jeli jsme do Jihlavy do zoo. Byla to taková mírně punková akce. No a Dandič se zmínil, že bych se moh někdy ukázat na mládeži. Tak sem se takhle jednou stavil (na tu mládež). A bylo to fakt fajn, tak sem se stavoval častějc. Pak sem se vydal s mládeží na hory. Byly fakt dobrý, celej tejden se diskutovalo o všech možnejch tématech, takže sem měl šanci ujasnit si spoustu věcí. No a na konci tejdne, když už jsem měl teda jasno, na mě silně zapůsobila „cesta víry“, kde sem se potkal s Bohem. Bylo

13

to hodně silný setkání a já měl jasno, že díky tomu, co sem teď poznal, budu muset změnit svůj život, protože sem už dávno dostal ohromnej dar a až do teď sem s nim plejtval. Měl sem pocit, že bych to měl ňák spravit, nebo se aspoň trochu odvděčit, a tak sem začal žít jako křesťan a… Robert

Fejeton Boys do nothing Když jsem Danču potkala ve vlaku, týden po tom, co jsem slíbila, že něco napíšu, bylo to drsný! Najednou mi došlo, že jsem zapomněla dodat slibovaný fejeton ze svého archivu. Přijela jsem tedy po úmorné cestě s Čekej Debile (jízda s již klasickým zpožděním) a po dalším úmorném popojíždění po HB v páteční dopravní špičce domů, a začala hledat v archivu svůj fejeton...ale ouha?????? Nikde nic!!! Nedokáži si to dost dobře vysvětlit. Vzhledem k současnému studiu fyziky jsem si vytvořila teorii o určité pravděpodobnosti výskytu černé díry na mém HARD-DRIVE................ no to je jedno, každopádně prostě problém! Nikde to není! Polil mě studený pot a horečnatě jsem řešila, o čem tedy napíšu.....A pak TO přišlo!!!!!!!!! Boys do nothing! Nevím, jestli jste zaregistrovali poslední dobou v rádiu hojně omílanou píseň od Aleshy Dixon - Boys does nothing. Já ano. Zamilovala jsem se do ní. Když pomineme fakt, že na videu na YOUTUBE Alesha úplně k zamilování úchvatně tančí cosi jako mambo (a to oceňuji pouze

14

kvality, co může ocenit dívka, myslím, že pro pánskou část to bude ještě příjemnější podívání:-) tak i jinak je tahle píseň super. Ale proč? Proč si jí zpívám u zkoušky, v metru, v práci, ale hlavně doma při uklízení???? Je to ten refrén!!!!!!!! Zbytek textu má sporné textařské kvality, ale ten refrén, ten mě, hoši, dívky a jiní tvorové, zasáhl. Možná byl myšlen jinak, ale pro mě znamená 100% toto a vždy bude:) Cituji v originále: Does he wash up? Never wash up Does he clean up? No, he never cleans up Does he brush up? Never brushed up He does nothing, the boys do nothing Pro neznalé jazyka Shakespearova (nebo jak se to píše:) překlad: Myje nádobí? Nikdy nemyje. Uklízí? Nikdy neuklízí. Kartáčuje? Nikdy nekartáčuje (omlouvám se milovníkům AJ a znalcům, překlad BRUSHUP-KARTÁČOVÁNÍ je pouze otrocký, já navrhuji například čistí koberce jako v hodnou alternativu:) Nic nedělá, kluci nic nedělaj! Kdo nezažil, neuvěří. Ale kdo kdy sdílel kus svého pokoje/ obydlí/ chýše či jiného příbytku s klukem, bude tušit. Tak teď nastane masakr. Předem se chci omluvit těm pár procentům čistotných chrabrých hrdinů, kteří se jistě v mužském pokolení najdou, a pro které slovo čistota a pořádek něco znamená. Ale výjimka vždy potvrzuje pravidlo, a většina pánské populace, to je prostě boys do nothing. Nevím, jestli to je výchovou, národem, kulturou, ale je to prostě tady. Nejsem feministka, ráda vařím a rozhodně nejsem doma považována za pořádkumilovnou (i když já se za ní osobně považuji, ale o tom až jindy:). Ale co je moc, to je moc. Mí drazí odpustťe! Ale nemohu mlčet. Když přijedu domů z Prahy a na zapraseném

15

umyvadle leží vyžvejkaná žvýkačka, která už na vzduchu získala patřičnou tvrdost, ručník na nohy se válí pohozený zmuchlaný mezi jakýmisi drobky, vlasy a všelijakými vrstvami lidského odumřelého odpadu (mimochodem z nás opadá cca 20 kg odumřelé kůže za život:), chce se mi ječet! Ovšem pak jdu na záchod, a v té chvíli už mi vysychá v krku. Výsledek je někdy horší, někdy lepší. Vždy hrozný. Sorry bro. Na vysvětlenou dodávám, že naší horní koupelnu a záchod využívají rodiče pouze sporadicky ba vůbec, tudíž nemají úplně přehled o podivuhodných věcech, co se zde dějí. Každý víkend, kdy jsem doma, zázračný uklid. Borovička či svěží Madagaskarské rostliny se rozvoní po koupelně i toaletě, vůně čistoty a svěžesti, jak božský to odér! Do zrdcadla se dá znovu nahlédnout, ba i v tom naleštěném umyvadle se vidíte. Nedělám si iluze o tom, že můžeme po pánech tvorstva chtít leštit umyvadla. Ale pověsit ručník? Vyhodit žvýkačku (šťourátko do ucha/ zubní nit/ prostě doplň vhodné)? Zkulturnit záchod po použití, když SAVO WC je hned vedle mísy? The boy does nothing. Mohla bych pokračovat. Jsou to otočené ponožky v prádle, kterak se nikdá nevyperou, božská mana sedmi vůní a chutí (rozuměj jablko, svačina, prakticky cokoliv pokryté sedmi pečlivě vybranými druhy plísní), neuvěřitelné poklady zastrčené v policích (necháme to u pokladů, pro zájemce poskytnu foto- musela jsem si ten humus vyfotit, protože by mi to nikdo nevěřil:). Ale nemyslete si, že mluvím jen o mé rodině!!!! Kdepak! Vyprávění kamarádek, zkušenosti z různých akcí... Je to tak. Pro zájemce bych doporučovala exkurzi do bytu obývaného 3-4 VŠ studenty- eňo ňuňo! Tam myslím, zjistíte, zač je toho loket:)

16

PS: Stačí někdy i pokoj na koleji s jedním prostorově vynalézavým a velmi kreativním (ve všech směrech) spolubydlícím :) Myslím, že někteří víte kam mířím :) Kris

17

Rozhovor Tomáš Novotný Jméno: Novotný Tomáš Přezdívky: Banán Narozeniny: 23.7. Místo narození: Havlíčkův Brod Pohlaví: Muž Třída: Oktáva A Škola: Gymnázium Havlíčkův Brod Funkce: Pravý útok Město: Michalovice Barva vlasů: Hnědá Délka vlasů: Dlouhé Barva Očí: Šedomodrá Hlavní rys: Aktivita Výška: 180cm Jizvy: Všude Brýle: Sluneční Piercing: Zatím ne Tetování: Taktéž Pravák nebo levák: Pravák MOJE POPRVÉ Můj první nejlepší přítel: Pavel Kovář z baráku v Brodě První sport kterému jsem se věnoval: Fotbal První domácí zvíře: Kočka První dovolená: V Turnově První koncert: Vagon-Wohnout-5 let zpět První láska: Sport

18

OBLÍBENÉ Film: Saturnin TV pořad: Červený trpaslík Barvy: Černá, rudá Rapper: Rasty Skupina: Equilibrium Sladkost: Indián Sport: Basketbal Restaurace: U Bílého Koně Oblečení: Kraťasy Obchod: S jídlem Předmět ve škole: Fyzika, Matika Zvíře: Pes Knížka: Devatero podivuhodných příběhů Edgara Allana Poea Časopis: Čtyřlístek Boty: Bez špičaté špičky

PRÁVĚ TEĎ Pocit: Smíšený z očekávání a předsudků Potřeba: Vykonaná Jsem se: Zamyslel Jím: Ne Piju: Ne Dělám: Dotazník Online: Ano Poslouchám: Wohnout Myslím na: Další otázku

19

Chci: Mít po matuitě Koukám na: Monitor Mám na sobě: Triko Flaming Cocks a Kraťasy

20

BUDOUCNOST Děti: 3 Svatba: Velkolepá Místo, kde chci žít: Na venkově Auto: Chrysles Voyger-ale starý se zašupovacíma dveřma vysněná holka: Chytrá, pěkná, tolerantní, chápavá, se smyslem pro humor a metal UŽ JSI... Pil alkohol: Ano Kouřil: Občas Utekl z domu: Ne Něco si zlomil: Jednou Pohádal se s někým: Párkrát za den VÍRA Kdy jsi uvěřil? Těžko říct Co to pro tebe znamená, že jsi křesťan? Že můžu hledat Boha, dostávat odpovědi a odpuštění. Zažil jsi nějaký zázrak? Neměl jsem to štěstí si všimnout že to byl zázrak. MLÁDEŽ Co se ti líbí na naší mládeži? Skvělý kolektiv. Co se ti naopak nelíbí? Když se něco zavelí, každý má napřed tisíce otázek a důvodů proč nemůže .

21

Za vznikem tohohle čísla stojí

K.cz

Robert

Kris

Danielka Majkíno s Lucky Luckem

Tom

Tom Ulip Banán

Kerepecký

Honza Klusáček Koruktury, sekretář

22

Nezapomeňte 

  

Mládež je každou sobotu od 17 hod v modlitebně Církve Bratrské ve Strážné ulici v Havlíčkově Brodě V neděli jsou od 9:30 bohoslužby v modlitebně CB HB Ve středu od 18 hodin se můžete přijít podívat na biblickou hodinu 5.-7.6. bude sborový víkend v Dobré u Okrouhlice – křest Roberta a Markéty, Martin se bude přiznávat ke křtu

Kontakt Mládež CB HB Strážná 1364 580 01 Havlíčkův Brod

Web: http://www.cb.cz/havlickuv.brod/mladez/be ranek email: [email protected]

23