2012. Obsah: Okénko výkonné rady. Tisková zpráva Pár slov s Alešem Dietrichem. Ze života náhradních rodin

Zpravodaj ANR ČR 7-8/2012 Datum: 31. srpna 2012

Tak jako v minulých letech nabízíme prázdninové dvojčíslo našeho Zpravodaje. Doufáme, že si v něm najdete něco, co vás zaujme.

Obsah: Okénko výkonné rady  

Tisková zpráva Pár slov s Alešem Dietrichem

Ze života náhradních rodin  

Rozhovor s Dagmar Zezulovou Máš v podpaží bobra! - ukázka z knihy

Projekty realizované ANR ČR Profesionalizace systému náhradní rodinné péče 

Běh pro život



Jiná sdělení  

Aktivity mladých z NR Pozvánka na mezinárodní workshop

Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz


Okénko výkonné rady

Tisková zpráva Výkonná rada Asociace náhradních rodin ČR přijala od pana Aleše Dietricha rezignaci na funkci předsedy ANR ČR. Nejvyšším orgánem ANR ČR zůstává i nadále VR, která řídí chod sdružení a činnost ANR ČR není nijak omezena. Funkci statutárního zástupce do valné hromady převzala místopředsedkyně ANR ČR paní Jana Lexová.

Výkonná rada Asociace náhradních rodin ČR



Pár slov s Alešem Dietrichem Proč jsi se rozhodl rezignovat na funkci předsedy a proč právě v letním čase? Myslím, že každý člověk čas od času vyhodnocuje, co je v jeho životě důležité, co na prvním místě a co na dalších, kolik toho ještě unese. Mému rozhodnutí, přesto, že ze vylouplo ze dne na den, předcházelo podvědomé bilancování. Sice jsem věděl, že těch věcí je víc než se dá skutečně zvládnout, ale nechtěl jsem si to připustit. Až když jsem si uvědomil, že nejde budovat firmu, která má živit dvě velké pěstounské rodiny a zároveň vést celorepublikovou organizaci, k tomu být dobrým tátou a manželem, a řešit nesnadné problémy s přijatými dětmi, jsem našel sílu pro toto rozhodnutí. Takže především rodinné a pracovní povinnosti byly tím důvodem, a letní čas s tím nemá co do činění, snad jen, že to bývá takové klidnější období na to, abych postupně předal vedení asociace, ale to je spíš bonus nikoliv důvod. Myslíš, že se ti povedlo naplnit cíle a předsevzetí, se kterými jsi do této funkce vstupoval? A jak se ti „předsedovalo“ ? Své poslání ve funkci předsedy jsem viděl především ve stabilizaci organizace a myslím, že se mi ji společně s dalšími spolupracovníky povedlo převést z rozbouřeného oceánu do klidnějších vod. Když už jsem u těch obrazů, tak kormidlo jsem převzal v situaci, kdy se zdálo, že bouře rozlomí loď asociace na několik částí. Po částečném zklidnění, přišly bouře další, kdy bylo potřeba pracovat s kormidlem velmi opatrně, tak aby docházelo k co nejmenšímu poškození. Za to, že jsme to jako organizace ustála, děkuji všem členům a spolupracovníkům, kteří mne podpírali, zvláště pak mojí ženě, která stála při mně a jako moje asistentka odvedla ohromné množství práce. Máš představu, jak bude dál asociace fungovat bez tvého vedení? Pomyslné kormidlo předávám v době, kdy je Asociace dostatečně stabilní, a protože není postavena na jednotlivci, ale na společné práci, ať už na místní či celorepublikové rovině, nic zásadního se v podstatě nemění. Dál budu podporovat práci asociace a sdílet její principy, ale už ne z pozice předsedy, ale jako řádného člena. Co bys chtěl vzkázat členům asociace a čtenářům Zpravodaje? Stále vidím smysl Asociace v tom, že je to způsob jak pomoci sami sobě a organizace je jen platforma, na které se to uskutečňuje. To, že se nám povedlo zapojit se do veřejného života, do změn které nyní probíhají v legislativě, do projektů, které umožňují i finančně podpořit práci v jednotlivých klubech a navázat spolupráci s dalšími organizacemi, považuji za skvělé, ale stěžejní je, aby k sobě měli náhradní rodiče blízko a dokázali se podpírat navzájem. Nám nezbývá než Alešovi popřát mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě a poděkovat za dobře odvedenou práci, kterou pro ANR ČR a vlastně pro nás všechny, léta dobrovolně odváděl a odvádí.



Ze života náhradních rodin Rozhovor s Dagmar Zezulovou, pěstounkou a autorkou knihy Domov je místo, odkud tě nevyhodí... ani když vyrosteš Domnívám se, že více než její jméno Dagmar Zezulová, bude většina náhradních rodičů znát název její první knihy – DOMOV JE MÍSTO, ODKUD TĚ NEVYHODÍ. Ze svého okolí vím, že přispěla k šíření pozitivního náhledu široké veřejnosti na náhradní rodičovství jako takové. V této době vyšlo volné pokračování knihy.

Myslím, že ač to vyzní jako klišé, jednoduše je to tak. Tvoje první kniha měla opravdu úspěch. Dnes asi není (nejen) náhradní rodič, který by neznal alespoň název. Ten se dostal do podvědomí i laické veřejnosti mimo NRP. Čekala jsi takový úspěch?

Nevím, asi jsem nečekala nic. Vlastně pořád ještě jsem úplně nepochopila, že jsem napsala knížku, kterou lidi čtou. Když jsem chodila tak do páté třídy, měli jsme za úkol do slohu napsat úvahu o tom, co bychom chtěli v životě dokázat. Tehdy jsem napsala, že bych chtěla umět psát knížky, který by lidi četli. Byla jsem už od dětství vášnivá čtenářka, a tohle mi přišlo jako nedostižný vrchol. Na webu nakladatelství SmartPress píšeš: „Pokud moje kniha pomůže jedinému dítěti, které by bez ní prožilo svoje dětství v ústavu, potom splnila svůj účel. Ostatním, doufám, přinese alespoň částečně představu o tom, jak se žije dětem v pěstounských rodinách.“ – Stalo se tak? Máš nějaké zprávy o tom, že tvá kniha změnila život nějakému dítěti?

Ano, mám, a jsem za to moc ráda. A mám zprávy i o tom, že moje knížka několika dětem pomohla ke správné diagnóze (PAS-poruchy autistického spektra). Proč vlastně vzniklo pokračování první knihy? Bylo toho tolik jiného, nového? Kdo nebo co bylo impulsem?

Jiného ne, ale život se v r. 2006, kdy vyšlo první vydání, nezastavil. Po prvním vydání se mě někteří čtenáři ptali, jestli bude nějaké pokračování. Tak jsem ho napsala.



Říká se „malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti“ – platí to i o našich dětech v NRP?

Pro mě vždycky byly největší ty starosti, které jsme zrovna řešili. Neumím prožívat věci napůl. Vaše děti jsou díky knize (a nejen ní) poměrně „známé“. Jak to snášejí? Nevadí jim to?

Nemám od nich zpětnou vazbu v tomto duchu, naopak se všechny ochotně zapojují do osvěty PP. Děti dospěly, vydávají se vlastní cestou. Máš pocit, že už máš „hotovo“?

To rozhodně nemám. Ono je pořád něco. Chystáš v nejbližší budoucnosti nějaký další (nejen) literární počin?

Hrozně ráda bych našla vnitřní klid. Myslím, že to bude nejdůležitější počin v mém dosavadním životě. A zcela z praktického soudku? Jaké bylo tvé léto? Literární, doktorské, pobytové s náhradními rodinami…:o)

Hlavně pracovní. Máme chronický nedostatek lékařů, takže zajistit v létě provoz oddělení je téměř nadlidský úkol. Kromě toho se Zuzce narodilo miminko. Mám za sebou vzdělávací pobyt s pěstounskými rodinami, a jako koordinátor projektu jsem s výkonným týmem absolvovala další pobyty – jak pro pěstounské rodiny, tak tábory pro děti. Nejcennější pro mě je, když můžu strávit alespoň pár dní se svými dětmi. Jsou už dospělé, takže není úplně snadné skloubit volný čas. Za nás všechny bych popřála knížce minimálně stejný úspěch jako měla její starší „sestra“. Dáše a její rodině, aby toho společného času měli co nejvíce. Občanskému sdružení hodně sil do další velmi prospěšné práce pro náhradní rodiče. A nám všem…další přírůstek do knižní rodiny z pera Dagmar Zezulové.



Máš v podpaží bobra! (ukázka z knihy Dagmar Zezulové Domov je místo, odkud tě nevyhodí...ani když vyorosteš) Dospíváním se naše děti staly také kritičtější k nám, svým rodičům. Ani jsem si neuvědomovala, jak citlivě nás vnímají. „Máš v podpaží bobra,“ sdělil mi můj syn důvěrně jednou v létě. „Měla by ses oholit.“ „Oholit? Já? Proč bych to dělala?“ „Protože ještě nejseš tak stará. Měla bys jít s dobou. Bobr se dávno nenosí.“ Chytla jsem se za nos a s pomocí našich děvčat si šla koupit holicí strojek. „Tenhle si kup, ten je nejlepší.“ radila mi Gabča. Doma mě holky začaly učit holení (takovou legraci už dlouho nezažily). Byla jsem sice celá mokrá („To se musíš svlíknout, mami!“), okousané chloupky mě škrábaly a píchaly, ale snad jsem teda byla konečně in. Druhý den jsem zjistila, že nemůžu připažit, jak strašně to píchá. „To si musíš natřít krémem,“ dostalo se mi rady. Tak jsem holila, natírala krémem a těšila se na zimu a dlouhé rukávy. Naštěstí léto nebylo moc horké a s podzimem jsem na svoji anabázi zapomněla. V zimě jsem se šla nechat ostříhat a kadeřnice najednou povídá: „Nechcete to nějak oživit? Světlý melírek by vám hezky skryl šediny.“ Šediny! Já přece nemůžu mít šediny, vždyť je mi…no, pár let přes dvacet. To jenom tělo mi nějak zestárlo. Tak tedy mám světlý melírek. Tehdy to vypadalo, že zima bude až do příští zimy, a tak jsem málem zapomněla. Jenže, ouha, z přízemních mrazíků se jako mávnutím kouzelného proutku stala třicetistupňová vedra a mně nezbylo než začít upravovat svůj podpažní porost. Dělám to s krajním odporem. Jsem přírodní člověk, nikdy jsem nepochybovala o tom, že příroda to má vymyšleno dobře. Ale jestli je tohle tedy ten elixír mládí, tak se budu muset léto co léto odsrsťovat. Člověk si nakonec zvykne na všechno.



Projekty realizované ANR ČR

„ Profesionalizace systému náhradní rodinné péče v ČR „ Modul 1. Škola poradců 3. běh Vrcholí přípravy na zahájení posledního - 3. běhu Školy poradců, který proběhne ve Středočeském kraji. Účastníci se budou pravidelně, zhruba jednou za tři týdny, sjíždět z různých koutů republiky do penzionu v Týnci nad Sázavou. Tak jako předešlé vzdělávací cykly, i nyní čeká účastníky sedm společných víkendů a ten první je naplánován na 27.10- 28.10.2012. Vzdělávání budou opět probíhat pod vedením slovenských lektorů PhDr. Mariky Kerekešové a PhDr. Štefana Šarkőzyho. Součástí výcviku jsou zejména zážitkové metody a v neposlední řadě přijde na řadu i Legislativní modul, v rámci kterého nám představí stávající i plánované ukotvení NRP právníci z MPSV. Sedm víkendů bude „našlapaných“ informacemi a bude zakončeno závěrečnou prací na téma - Síť sociálních služeb v regionu. Dále v rámci poskytování supervidovaného poradenství budou účastníky vypracovány dvě kazuistiky. Účastníci mohou využít i doprovodného programu pro děti, o které se budou po celou dobu vzdělávání rodičů starat dva pedagogičtí pracovníci. Za realizační tým projektu Monika Dietrichová – koordinátor projektu



Supervize poradenství účastníků 2.běhu Školy poradců 2. běh Školy poradců účastníci zakončili závěrečnou prací na téma Síť sociálních služeb. Dále pak pokračovali v poskytování poradenství a v rámci supervize zpracovali kazuistiky poradenství. Jak se s tímto náročným úkolem nakonec popasovali ? Odpovídá jedna z účastnic vzdělávacího modulu: „ Na vzdělávání jsme jezdili spolu s manželem a od samého počátku jsme věděli, že nás tento úkol na konci nemine. Často jsme o tom spolu už dopředu hovořili a probírali toto téma s ostatními účastníky i o víkendech. Myslím si, že nejhorší je začít, pak už se to z nás tak nějak sypalo samo. Kazuistiky budou zpracovány i v tištěné podobě a budou, doufáme, sloužit dalším náhradním rodičům, sociálním pracovnicím, anebo studentům sociálních škol, aby si udělali obrázek o tom, co naše děti prožívaly do doby, než k nám do rodiny přišly, jaký nelehký úkol na sebe, my, náhradní rodiče bereme a mnohdy ani netušíme, s čím vším se budeme muset „prát“. Teprve tehdy si člověk naplno uvědomí, proč jsou mnohé „naše“ přijaté děti tak jiné než ty, co se nám doma narodily a kolik lidí či situací se na nich „podepsalo“. Vzdělávací modul s názvem Škola poradců si vytkl za cíl udělat z účastníků laické poradce v oblasti náhradní rodinné péče, zajímalo mne, zda-li tedy někomu někdo radí? „ My náhradní rodiče se potýkáme s mnoha problémy, které jiní, pokud také doma nemají přijaté dítě, obtížně chápou. Celá Škola poradců byla o předávání informací a zkušeností, mě osobně nejvíce zaujaly zážitkové metody, při kterých člověk na vlastní kůži prožije to, co naše přijaté děti prožívaly nebo ještě dodnes prožívají. Když tímto projdeš, nezůstaneš stejný, některé věci ti jednoduše dojdou a ty pak můžeš předávat dál, můžeš s nimi pracovat. Dalším efektem je i to, že pochopíš své vlastní přijaté děti. Jsou informace, které mi nikdy nikdo neřekl a to jsme pěstouny už skoro deset let. Ano, v rámci klubů si poskytujeme základní poradenství v oblasti náhradní rodinné péče, to je to, na co si se v úvodu ptala“. Otázky pokládala Monika Dietrichová – koordinátor aktivit projektu Profesionalizace NRP v ČR odpovídala maminka pěstounka Marie H.



Letní škola pro zájemce o pěstounskou péči na přechodnou dobu V sobotu dne 25.8.2012 začal druhý běh Letní školy zájemců o pěstounskou péči na přechodnou dobu, tentokrát v krásném prostředí Pardubického kraje na Sečské přehradě v hotelu Jezerka. První víkend a naši lektoři PhDr. Maria Kerekešová a PhDr. Štefan Šarkőzy se hned po vzájemném představení všech přítomných ujali slova. Hlavním tématem tohoto víkendu bylo Připoutání – attachment. Účastníci se rekrutovali převážně z řad biologických rodičů a byli vysláni z Královéhradeckého kraje, ze Zlínského kraje, z Vysočiny, z Plzeňského a Ústeckého kraje, z kraje Karlovarského a z Českobudějovického. Děti, které na přípravu přijely společně s rodiči, měli na starost pedagogičtí pracovníci a společně absolvovali program „Indiánská stezka“ , užili si procházky po okolí a koupání v hotelovém bazénu. Další setkání se uskuteční už za týden a to v termínu 7.9. – 9.9.2012.



Projekt „Běh pro život“ projekt NF Tesco a ANR ČR

První část projektu, která byla realizována prostřednictvím charitativních běhů v sedmi městech České Republiky, skončila v červnu. Bylo vybráno 3,5 milionu korun a ještě do poloviny září se sbíhají penízky a snad se podaří dosáhnout vytýčeného cíle. Druhá část projektu zaměřená na rozvoj pěstounské péče na přechodnou dobu mezitím začala pomalu naplňovat svůj rozměr. Ve třech bězích příprav pro pěstouny na přechodnou dobu bude vyškoleno 40 pěstounů, kteří by měli do konce projektu pomoci 50-ti dětem tak, aby mohli v teplé náruči a milující rodině pěstounů čekat na vyřešení své situace a vrátit se domů či do nové rodiny. V prvním běhu bylo vyškoleno 11 pěstounů, ve druhém 16 pěstounů a v právě zahájeném třetím běhu je 21 účastníků, což je celkem 48 báječných a odvážných lidí, kteří nabízejí své domovy, lásku a svá srdce. Najdete mezi nimi jak stávající pěstounské rodiny, tak úplně nové žadatele. Projekt již nyní má své první výsledky. Proškolení a zařazení pěstouni již do přechodné péče převzali pět dětí, převážně miminek, které čekají na své rodiny. Pěstouny finančně podporujeme z prostředků projektu, takže jsou zajištěni v rozsahu dávek plánované novely ZSPOD. NF Tesco dále pomáhá i materiálně, např. pro rodiny jsou k dispozici kočárky. Velmi si vážíme jak podpory NF Tesco v rámci projektu Běh pro život, tak spolupráce s Krajskými úřady a zejména ochoty a odvahy pěstounů, kteří do projektu jdou s tím, že jsou to právě oni, na kterých se vše pilotně zkouší. Pěstounům děkujeme a dětem přejeme brzké vyřešení jejich situace a přechod do trvalé a stabilní rodiny.



Protože v srpnu do péče přešly hned dvě miminka, zeptali jsme se na první pocity a dojmy náhradní maminky …..

„Když mi ve čtvrtek zavolali z Kraje, že je pro mně nachystané miminko v porodnici.... málem jsem omdlela. Nevěřila jsem svým uším. Nedávno jsem teprve dostala do rukou oznámení, že jsem v evidenci, ještě nestačila uschnout ani barva na razítku a už si mám jet pro miminko!!! Naštěstí všechny věci jsem měla nachystané s měsíčním předstihem, mohla jsem vyrazit. První moje kroky vedly na Magistrát, kde mi vydali Usnesení a pak už do porodnice. Formality ani tam dlouho netrvaly. Mezitím, co probíhalo papírování, vzala mně sestřička k malému, ať si ho obléknu. V rodině všechna miminka měla přes, nebo kolem 4 kil. Tohleto maličké prťátko mělo sotva dvě. V první chvíli jsem nevěděla, jak ho chytit, jak ho obléknout, Nakonec se všechno povedlo a já po hodině i s malým mohla vyrazit domů. Tam už všichni čekali a jen co jsem přijela před dům, vyhrnulo se všechno ven. Od té doby se předháníme, kdo rychleji k miminku přiběhne, kdo rychleji mu podá dudlík či jen pohoupe... Doufám, že nám ten elán vydrží i k dalším miminkům, která dostaneme do péče. „

Foto je pouze ilustrační



Jiná sdělení AKTIVITY MLADÝCH Týden v Krzyżowe ♥ V neděli 8.7.2012 jsme se vlakem vydali do Polské malé vesničky Krzyżowa na mezinárodní pobyt s programem ,, Fit For Mobility ´´. Cesta byla dlouhá, ale dojeli jsme v pořádku! Ve Wroclawi jsme měli cca 2 hodiny čas na odpočinek, obhlédnutí památek nebo-li geokeschingu, ale byli jsme tak unavení, že se nám nikam nechtělo. Zvítězil odpočinek v místním parku, kde jsme společně počkali na další skupiny z Ukrajiny, Polska a Německa. Dále jsme pokračovali autobusem do vesničky Krzyżowa . Po ubytování jsme se seznámili nejen s programem, ale i mezi sebou navzájem pomocí hry „na jména“. Bylo to zábavné. Večeře a snídaně byly formou švédských stolů, takže si každý mohl nabídnout, co chtěl. Dny byly rozděleny na dopolední, odpolední a večerní program s přestávkami na jídlo a odpočinek. Celý tento pobyt byl o tom, seznámit se s lidmi z jiných zemí, rozšířit si svou slovní zásobu, ale také se dovědět, co je to vlastně „Mobilita “ a dovědět se víc o možnosti výměnných pobytů mládeže do zahraničí. Celý program byl překládán do národního jazyka každé skupiny. Hrály se hry v mezinárodních skupinkách, představovali jsme své země formou prezentací, a taky se vytvářely další prezentace na daná témata. Nejlepší byla hra, kde jsme byli rozděleni do mezinárodních skupinek, dostali do ruky mapu Krzyżowe, obdrželi úkoly a zadání co musíme splnit a sami jsme vyrazili. Bylo to skvělé, přestože jsme byli nuceni se domluvit a splnit všechny úkoly, dost jsme se u toho pobavili. Každé ráno byl sraz v 9:00 a po seznámení se s programem dne, jsme šli ven na společnou rozcvičku, která byla formou nějaké společné pohybové hry. V průběhu pobytu jsme jeli na výlet do Wroclawi, kde jsme si mohli jít nakoupit, prohlédnout si město nebo hledat „trpaslíky“. S naší vedoucí české skupiny, Lindou, jsme vyrazili na geokesching. Sraz byl cca v 18 : 00 a poté jsme společně odešli na večeři do wroclawské restaurace. Celý tento týden byl plný zážitků, dojmů, nových přátel, poznatků ale hlavně komunikace a dovídání se nových zajímavých věcí. Každý den končil zhodnocením dne. V národních skupinkách jsme každý řekli, co se nám nelíbilo, co naopak ano, co nás potěšilo a co nám chybělo. Na konci tohoto nejlepšího týdne, po všech skvělých zážitcích, byla diskotéka. Poslední den byl takovou společnou evalvací, kde každý řekl, své pocity z celého týdne, kdy se rozdávali účastnické diplomy a kdy jsme si psali navzájem vzkazy na památku. Tento týden bychom za nic nevyměnili, a už vůbec nelitujeme, že jsme se něčeho takového zúčastnili. Všichni doufáme, že se znovu ještě uvidíme a budeme mít možnost opět spolu strávit příjemné dny a něco společně zase prožít!





ANR ČR v rámci projektu Profesionalizace NRP v ČR pořádá ve spolupráci s LUMOS Foundation, pod záštitou senátorky Aleny Palečkové a MPSV

Mezinárodní workshop k problematice pěstounské péče „Role pěstouna v systému péče o ohrožené děti“ 5. září 2012 od 10.00 do 14.00 v prostorách Rytířského sálu Senátu PČR, Valdštejnské náměstí, Praha Účast zástupců Anglie, Švédska, Slovenska, ČR. Workshop je tlumočen do českého jazyka. Počet míst je omezen na 50 účastníků. Z prezentovaných materiálů bude vydán sborník.

Nová kniha o pěstounské péči Díky Nadaci táta a máma se klubové knihovničky místních klubů ANR ČR na počátku léta rozrostly o nový titul Denisy Proškové: Štěstí, neštěští, láska, pěstounství. Knížka je útlá, je psána velmi čtivě, a tak doufáme, že jste si v letních měsících našli čas k jejímu přečtení a stejně tak jako my, si povzdechli, že pozitivní prezentace náhradní rodinné péče je velmi málo. Ještě jednou děkujeme a přejeme autorce i pěstounské rodině, podílející se na vzniku knihy vše dobré. výkonná rada ANR ČR



Děkujeme za podporu:

.


2012. Obsah: Okénko výkonné rady. Tisková zpráva Pár slov s Alešem Dietrichem. Ze života náhradních rodin

Recommend Documents