2012. Obsah: Okénko výkonné rady. Informace z VH Představení nových členů VR. Ze života náhradních rodin

Zpravodaj ANR ČR 4/2012 Datum: 30. dubna 2012

Milí přátelé, se slunečními paprsky vám přinášíme i čtvrté vydání Zpravodaje v tomto roce.

Obsah: Okénko výkonné rady  

Informace z VH Představení nových členů VR

Ze života náhradních rodin  

I samožadatel může být náhradním rodičem Zadarmo to nebylo - ukázka s knihy

Projekty realizované ANR ČR Profesionalizace systému NRP  Vzdělávání odborníků OSPOD  Běh pro život  Iniciativa Odsouzeni.cz Jiná sdělení  

Vzdělávání s RPUSP Pozvánka na 10. den pěstounských rodin

Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


ŘÁDNÁ VALNÁ HROMADA Valná hromada Asociace náhradních rodin České republiky se konala v sobotu dne 28. dubna 2012 od 10.00 do 16.00 hodin ve vzdělávacím a školícím středisku FOD tzv. Chabajdě, Praze 8. Valná hromada letos probíhala ve velmi přátelské a uvolněné atmosféře. Přijeli zástupci a předsedové klubů ze vzdálených částí naší republiky a také jsme měli několik hostů z řad našich donátorů. Po zahájení a uvítání předsedou, byli delegáti seznámeni s Výroční zprávou výkonné a dozorčí rady a hlasovali o přijetí Výroční zprávy za organizaci. Seznámili jsme se s projekty, které naše organizace v minulém roce realizovala (Zdravé oči, Půjčování nadačního auta, Rodiny spolu II, Osvětou k podpoře NRP), a také s těmi, které ještě probíhají (ESF- Profesionalizace NRP). Delegáti byli také seznámeni s novými projekty v tomto roce (Vzdělávání odborníků OSPOD a doprovázejících pracovníků PPPD, Běh pro život) a také s plány do budoucna. Diskutovali o posunu organizace a jejích úspěších i o finančních otázkách. Valná hromada zvolila nové členky výkonné rady Alenu Štefkovou a Zuzanu Bartákovou. Důležitým bodem programu bylo seznámení s vypracovanými dokumenty - Etickým kodexem ANR ČR a Hospodářským řádem ANR ČR, Disciplinárním řádem. Jednalo se o návrzích ke změnám stanov a hlasovalo o jejich přijetí. Následovala diskuse o chodu kanceláře a o administrativních záležitostech. Mluvili jsme také o připravované spolupráci s donátory našeho sdružení, o členských příspěvcích, ale také o nepříjemných záležitostech spojených s poškozováním dobrého jména naší organizace. Řádná valná hromada byla ukončena před čtvrtou hodinou. Účastníci si do svých klubů odvezli mnoho materiálů. Reklamní předměty, letáčky, kancelářské a výtvarné potřeby a také kočárky věnované Nadačním fondem Tesco.





Představení nové členky výkonné rady ANR ČR Alena Štefková Jmenuji se Alena Štefková. Narodila jsem se 11. 4. 1959 v Ostravě. Bydlím v Tiché 207, okres Nový Jičín. Vyučila jsem se tkadlenou. Pěstounkou jsem od roku 1999. V manželství se mi narodily tři děti, dvě jsou už zletilé a mají své rodiny. V současné době s manželem vychováváme osm dětí, z nich je sedm v poručnické péči. Děti jsou ve věku od osmi do osmnácti let. Členkou ANRČR jsem od r. 2010. V témže roce jsem byla zvolena jako předsedkyně klubu Frenštátsko. V této funkci pracuji dosud. Měla jsem možnost se zúčastnit jak školení ANR ČR, tak Sdružení pěstounů Brno.  Sociální práce s pěstounskými rodinami v Brně  Škola poradců na Rusavě  Vzdělávací program Osvěta na základních školách v Pelhřimově Také jsem se účastnila seminářů Centra psychologické pomoci Karviná, které se týkaly bezpečného přijetí dítěte v NRP, role pěstouna a dalších témat z NRP. Tyto semináře vedla p. Petra Vrtbovská, ředitelka Natama Praha. Při své funkci předsedy klubu ANR ČR pracuji také jako dobrovolník Charity Frenštát pod Radhoštěm. Ve výkonné radě bych ráda pracovala jako platný člen, který se bude podílet na dalším zlepšování vedení naší organizace. Ráda bych využila své 13-leté zkušenosti s pěstounskou péčí. V době velkých změn v NRP bych tedy chtěla nabídnout své zkušenosti a znalosti v této oblasti.



Ze života náhradních rodin I samožadatel může být náhradním rodičem V souvislosti s žadateli o NRP se většinou hovoří pouze o „párech“. Ale je mezi námi, náhradními rodiči, poměrně nezanedbatelná skupina, a tou jsou maminky - samožadatelky. O rozhovor jsem požádala maminku Alenu. Stát se náhradní maminkou bylo tvé rozhodnutí nebo jsi se poradila s dětmi? Bylo to rozhodnutí společné. Děti si přály malého sourozence. Já vzhledem ke své povinné praxi v kojeneckém ústavu na střední škole viděla, jak opravdu vypadá ústavní deprivace a chtěla jsem někomu nabídnout pocit domova, bezpečí a máminy lásky. Nakonec jsme se spolu s dětmi domluvily, jaké „požadavky“ na nového člena rodiny budeme mít. Jak k tobě, jako samožadatelce, přistupovaly příslušné orgány – sociální pracovnice, psycholog atd.? Byla jsem překvapená velice vstřícným přístupem všech, které jsem na své cestě za synem potkala. Všude jsem uváděla, že dětem přeji úplnou rodinu s mámou a tátou, ale pokud je dítě, které má pramalé šance dostat se do plnohodnotné rodiny, je lepší jen máma než ústavní péče. Za jak dlouho po všech „formalitách“ zazvonil ten pověstný telefon? Za necelý týden nám po obdržení dopisu, že jsem zařazená do registru, zazvonil telefon. A jaká byla tvoje reakce, když jsi zjistila, že malý není úplně v pořádku? Od začátku jsem tušila, že když vše postupuje neobyčejně rychle a hladce, tak někde čeká někdo, pro koho není lehké najít rodinu. Vím, že jsi měla podanou žádost o PP i adopci. Malého ti tedy nabídli do PP a ty jsi se, vzhledem k tomu, že byl právně volný, rozhodla pro adopci? Malý byl od začátku nabídnut pouze do adopce. Po pravdě, tohle bylo pro mne mnohem těžší rozhodnutí, než řešení jeho zdravotní diagnosy. Přeci jen dnešní doba není lehká a jako samoživitelka adoptovat dítě, u kterého vůbec není jisté, zda bude moci nastoupit do školky a já zpět do zaměstnání…



Co tě jako zkušenou matku u přijatého dítěte překvapilo? Na co jsi nebyla připravená? Byla jsem překvapená a lehce znervózněná tím, jak dlouho trvalo Martínkovi, než začal přijímat a následně vyhledávat fyzický kontakt. První opravdové přitulení se konalo přesně rok po přijetí. A naopak – bylo něco, na co jsi se „chystala“ a nekonalo se? Čekala jsem, že bude špatně přijímat jakékoliv změny. Narušení denního režimu, dovolené, návštěvy, ale vše zvládal velice dobře. Také jsem se obávala neklidných nocí, stereotypních pohybů. Nic z toho se nekonalo. Dnes je malý s vámi dva roky. Máš pocit, že už jste „stabilizovaní“, vzhledem k nízkému věku, ve kterém k vám přišel? Jsem moc vděčná za to, že k nám mohl přijít v relativně nízkém věku. Pro děti byl příchod nového sourozence velice přirozený. Já k němu cítím naprosto stejný vztah jako k biologickým dětem. Ale přesto i těch osm měsíců, které prožil v kojeneckém ústavu, je hodně. Někdy mám pocit, že těch osm měsíců ještě v některých oblastech úplně nedohnal, i když se o to celá rodina snažíme. Co bys vzkázala ženám, které nemají partnera a uvažují o náhradní rodinné péči, jen si netroufají. Možná i proto, že se v souvislosti s náhradní rodinnou péči většinou hovoří pouze o párech. Ať do toho jdou:o). Rozumem zváží na co mají /etnikum , věk, zdravotní stav/ a žádost podají. Je to krásná i náročná cesta, která může naplnit život.

Přeji mamince Aleně hodně sil při výchově všech jejich dětí a celé rodince hodně štěstí do budoucna. Ptala se Bára Jungerová

fotografie jsou pouze ilustrační



Zadarmo to nebylo ukázka z nové knihy od Ludmily Janákové „Sama bych se v nebi bála...“ , která vyšla letos jako volné pokračování knihy „Dary se přece nevracejí“ v nakladatelství Triton v Praze. Autobiografický příběh náhradní maminky, která se sama stará o čtyři děti. Knihu můžete zakoupit i v některém z internetových obchodů.

Mám takový dar: Alespoň to za dar považuju. Pokroky mých dětí mi zastiňují vzpomínky na to obtížné, ošklivé, skoro nepřekonatelné. Ale rozhodně nechci, aby to vypadalo, že jsme si převzali z dětského domova bezproblémové dítě, s kterým byla od počátku samá legrace...některé zázraky jsou tvrdě vykoupené každodenní péčí, která opravdu nemusí být vůbec jednoduchá a hlavně klade obrovské nároky na psychiku. Jedno dítě se vzteká, že nebude dělat to, co po něm chcete, a při tom si vynucuje lízátka, zatím co druhé trucuje a hází sešit na zem a třetí vám zrovna nutně musí sdělit, co se odehrálo ve škole. Vy máte vyřídit důležitý telefonát, připravit svačinu, pověsit prádlo, naplnit myčku... a neměli byste se přitom zbláznit. Ted přemýšlím, jaké to bylo, když jsme si Elišku přivezly a vzájemná komunikace byla nulová. Nerozuměly jsme si. Eliška chtěla lízátka a já jsem po ní chtěla spoustu věcí, jejichž smysl nechápala a které nepovažovala za důležité. A Eliška komunikovala neverbálně – počuráváním, blinkáním, poskakováním, tenzemi, ječením. Až postupně jsem začala odhalovat, co ten který projev může znamenat, a začala jsem ji lépe chápat. Když pochopíte, že blinkání a následné válení se ve zvratcích je projevem strachu a nejistoty, snášíte to rozhodně lépe, než když bezmocně stojíte nad takto projevujícím se dítětem a nechápete, proč se to proboha zase stalo bez jakéhokoli zjevného důvodu.



Zadarmo to opravdu nebylo. Stálo mě to hodně času, nervů, a tedy i navrch dalších pár kilo, bez nichž bych se ráda obešla. Stálo mě to hodně přemýšlení, vymýšlení motivací, hodně času, kdy jsem po vzoru afrických žen s malou vařila, prala, uklízela, telefonovala, četla, spala, prostě měla jsem ji na sobě nebo těsně u sebe prakticky při jakékoli činnosti, kterou jsem provozovala. Také jsem si s ní hrála, prohlížela knížky, chodila na hřiště, na brusle, na kolo, prostě jsem s ní a pro ni objevovala svět. Bývala jsem unavená z neustále se opakujících dotazů. Eliška vyžadovala neustálou pozornost. Musela jsem být ve střehu, aby se jí něco nestalo (byla to od počátku nejen neřiditelná, ale i nekoordinovaná střela) a musela jsem na ni stále reagovat, aby se nezačala vztekat. Neměla jsem šanci utéct, byť i na jedno odpoledne. Vzdala jsem se na poměrně dlouhou dobu svého soukromí. Dva roky jsem nebyla sama v kině, v divadle, na koncertě. Co je to proti tomu, že nějakou dobu jsem nemohla být sama ani v koupelně... Eliška byla a do značné míry dosud je nehlídatelná. A možná, že právě to nám pomohlo ke krásnému, těsnému vztahu. Mně je prostě s Eliškou dobře. Některé projevy se nezměnily, ale já je neberu jako něco iritujícího nebo odpudivého. Pro mě jsou součástí její originální osobnosti. Už to s ní umím a nenechám se vyvést z míry. A s Eliškou cítím, že pro ni už něco znamenám, že je jí se mnou také dobře. Obě si vzájemně hodně dáváme. Strašně ji miluju a jsem na ni hrozně pyšná. Když ji vidím, probíhají mi hlavou fráze, které jsem vždycky považovala za trapné klišé. Vidím se v ní a dýchala bych za ni... Opravdu... Nedovedu si představit , že bych dokázala cítit víc k dítěti, které bych porodila...Nebylo to zadarmo, každý kousek toho, co cítím, jsem poctivě zaplatila . Ale stálo to za to...



Projekty realizované ANR ČR

„Profesionalizace systému náhradní rodinné péče v ČR“ Škola poradců – II.běh Na další víkend 21.4 a 22.4.2012 se všichni účastníci II. běhu Školy poradců sešli i se svými dětmi v krásném prostředí hotelu Mánes ve Svratce, kde se vždy cítí velmi bezpečně a moc dobře. Čtvrté pokračování vzdělávacího víkendu, v rámci projektu Profesionalizace systému NRP v ČR, bylo zaměřeno na téma Dítě se specifickými poruchami. Lektoři, PhDr. Maria Kerekešová a PhDr. Štefan Šarkózy, si pro účastníky připravili mnoho zajímavých informací. V sobotu promítli film o Citovém strádání dětí od o.s. Návrat, od něhož se pak odvinulo nejen celé vzdělávání, ale i velká diskuze na toto, všem náhradním rodičům, tak známé a diskutované téma. Druhý den si lektoři pro účastníky připravili zážitkovou metodu s názvem „Systém“, která jim měla ukázat úskalí celého systému náhradní rodinné péče v naší republice. Zážitkové metody jsou velmi žádané a lidé při nich na vlastní kůži prožijí obrovské množství emocí. Velmi často se dostaví vzpomínky z vlastního dětství, ze školních let, dospívání a různých životních traumat, proto při nich mnohdy nechybí ani slzy a lidé se lektorům i sami sobě navzájem otevírají. Úkolem lektorů je pak s těmito vyplavovanými emocemi a traumaty pracovat a ukazovat na nich i to, čím naše přijaté děti prošly či prochází a jak jim můžeme pomáhat je překonat. Ani tato zážitková metoda nebyla jiná a přinesla mnoho otázek, ale i odpovědí. Děti měly po celý víkend svůj doprovodný program, kde se jim věnovaly dvě pedagogické pracovnice. Krásné počasí a nádherná příroda kolem hotelu je nenechaly ani trochu v klidu, a tak často trávily volný čas venku, ale dopředu vyráběly pro své maminky i malé dárečky k blížícímu se svátku matek. Účastníci i jejich děti odjížděli spokojeni s tím, že se již těší na další květnový víkend, který bude jejich předposledním setkáním. Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Vzdělávání odborníků OSPOD a doprovázejících organizací pro PPPD Druhý běh vzdělávání odborníků OSPOD a doprovázejících pracovníků PPPD se uskutečnil v termínu 18-20.4.3012 v Brně. Zde jsme s lektory Marikou Kerekešovou a Štefanem Šarkozym strávili tři dny nabité atmosférou attachementu a zážitkových technik. Skupina odborníků byla tentokrát velmi různorodá, účastníci se sjeli z nejrůznějších koutů naší republiky. Doufáme, že tři dny strávené na tomto semináři, splnily jejich očekávání. A nabyté poznatky pak dokážou použít ve své práci s náhradními rodinami a zejména s dětmi, které vyrůstají bez svých rodičů v systému náhradní péče. Děkujeme Nadačnímu fondu J&T, za jehož laskavé podpory jsme mohli tento seminář uspořádat. Stejně tak jako účastníky prvního běhu, tak také tuto skupinu čekají následná supervizní setkání, které budou probíhat dle individuálních potřeb po zbytek roku 2012.



Projekt Běh pro život Běžte s námi o život Charitativní projekt Běh pro život každoročně pořádá Nadační fond Tesco. Letošní, již pátý ročník, si dal za úkol pomoci dětem bez rodiny. V současnosti žije v České republice více než 11 tisíc opuštěných dětí, které většinou končí v kojeneckých ústavech či dětských domovech. A je to právě pěstounská péče, která těmto dětem pomůže nalézt plnohodnotnou rodinu s rodičovskou péčí, kterou nic nenahradí. Letošním cílem je vybrat 4 miliony korun, které Nadační fond Tesco věnuje na proškolení pěstounů a na finanční podporu pěstounské péče na přechodnou pro 50 dětí. Partnerem projektu je Asociace náhradních rodin České republiky a odborným garantem projektu se stal PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D, který se dlouhodobě zabývá problematikou potřeb dětí a jejich plnění v systému náhradní péče. Záštitu nad Během pro život přijalo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky.

Kde a jak běžíme v květnu? Jednotlivé běhy budou mít trasy dlouhé přibližně čtyři kilometry a jsou navrženy tak, aby je zvládl každý. Trasu bude možné proběhnout stejně tak jako projít krokem třeba s kočárkem či čtyřnohým přítelem. Každý z Běhů doprovodí zábavný program včetně řady atrakcí pro děti, které se mohou těšit na trampolínu, horolezeckou stěnu či malování na tvář. Všichni zaregistrovaní obdrží startovní číslo, originální tričko Běhu pro život, občerstvení a medaili v cíli. Doprovodný program začíná vždy od 13.30, start běhů je v 15.00 Na start prvního běhu se postavíme v sobotu 5. 5. 2012 v Pardubicích na Perštýnském náměstí. Druhý běh dne 12.5.2012 České Budějovice náměstí Přemysla Otakara II. Třetí běh 19.5.2012 v Brně Avion Shopping Park Čtvrtý běh se koná v sobotu 26. 5. 2012 v Plzni na náměstí Republiky Podpořit nás můžete zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS BEHPROZIVOT na tel.87777 Cena 1 DMS je 30 Kč, z nichž na pomoc opuštěným dětem půjde 27 Kč Nebo zapojením do Aplikace Cesta domů na Faceboku



Praha, 2. dubna 2012

Tisková zpráva ČESKÁ REPUBLIKA BUDE MÍT DOSTATEK PĚSTOUNŮ, OKAMŽITÝ ZÁJEM MŮŽE MÍT AŽ 350 000 ČECHŮ Vážný zájem ujmout se role pěstouna vyjádřilo podle aktuálního celostátního průzkumu veřejného mínění celých 5 % respondentů. V praxi po přepočtu na celou dospělou populaci může toto číslo znamenat až 350 000 zájemců, kteří se chtějí bezprostředně stát náhradními rodiči. • Téměř pětina z respondentů uvažujících o pěstounství by se navíc mohla stát náhradními rodiči už do jednoho roku. • Podle svého úsudku zná ve svém okolí ideálního kandidáta na pěstouna dokonce celá jedna třetina Čechů. • Pro mnohé potenciální pěstouny není překážkou ani mentální či fyzický handicap dítěte. Celkem 5 % dotázaných uvažujících o pěstounství by nevadilo starat se o dítě s mentálním handicapem, 6 % respondentů je ochotno přijmout dítě s fyzickým handicapem. • Přijetí dítěte z národnostní menšiny si dovede představit až 10 % dotázaných. Výrazná shoda panuje i v otázce poskytování příspěvků na pěstounskou péči příbuzným dítěte, pro zachování příspěvku je celých 67 % Čechů. Zjištění vyplynula z výsledků celostátního výzkumu veřejného mínění ČEŠI A PĚSTOUNSKÁ PÉČE 2012, který pro Nadační fond J&T zpracovala agentura PerfectCrowd. http://www.nadacnifondjt.cz/media/NFJT_PRUZKUM_CESI_A_PESTOUNSKA_PECE_2012.pdf Více v příloze zpravodaje Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Jiná sdělení ROMSKÝ PAMĚTNÍ UNIVERZITNÍ STIPENDIJNÍ PROGRAM Stipendijní programy Romského vzdělávacího fondu

Uzávěrka pro podávání žádostí v rámci Romského pamětního univerzitního stipendijního programu pro akademický rok 2012/2013 je prodloužena do 15. 5. 2012! Stipendijní podporu nabízí Roma Education Fund (REF). Hlavním cílem projektu je přispět k vyšší vzdělanosti romské menšiny žijící v ČR a následné lepší integraci do české společnosti. Více podrobností vztahujících se k tomuto programu naleznete v příloze a na webových stránkách www.romea.cz a www.romaeducationfund.hu. Více v příloze Zpravodaje

10. DEN PĚSTOUNSKÝCH RODIN 19.05.2012 - 19.05.2012 - Biskupské gymnázium Brno, Barvičova 85, (Brno) Srdečně vás zveme na 10. den pěstounských rodin, který proběhne v sobotu 19. května v Brně na Biskupském gymnáziu. Setkání k diskusi o tématech vycházejících z projednávané novely zákona o péči o znevýhodněné děti. Bohatý program pro děti a vyhodnocení soutěže "Kniha naší rodiny". Téma a pracovní skupiny: V prvním bloku představí novelu zákona o péči o znevýhodněné děti PhDr. Miroslav Macela. Dozvíte se informace opravdu z první ruky. Poté vám nabízíme prostor pro diskusi, ve které se můžete ptát na vše, co vás zajímá. Po prvním bloku se téma rozdělí do dvou pracovních skupin: pracovní skupina č.1: Orientace v novém dávkovém systému pracovní skupina č.2: Pěstounská péče na přechodnou dobu Pro děti je připravené interaktivní divadlo Mini Circo Theater (součástí programu pro děti zajišťovaném dobrovolníky s možností účasti rodičů)



Děkujeme za podporu:

.


2012. Obsah: Okénko výkonné rady. Informace z VH Představení nových členů VR. Ze života náhradních rodin

Recommend Documents