2012. Obsah: Okénko výkonné rady. Pozvánka na zasedání VR Na slovíčko s VR. Ze života náhradních rodin

Zpravodaj ANR ČR 1/2012 Datum: 31. ledna 2012

I v letošním roce k vám budou přicházet informace a zajímavosti prostřednictvím nášeho měsíčníku Zpravodaj. Doufáme, že si v něm najdete vždy něco, co vás zaujme.

Obsah: Okénko výkonné rady  

Pozvánka na zasedání VR Na slovíčko s VR

Ze života náhradních rodin  

Naše cesta k „přechodce“ Různé podoby rodičovství II.

Projekty realizované ANR ČR Profesionalizace systému náhradní rodinné péče Jiná sdělení  

Iniciativa pro mladé Bezpečná rodina ( I.S.Mikuláš)

Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Okénko výkonné rady

Pozvánka na pravidelné zasedání výkonné rady ANR ČR Pravidelné zasedání výkonné rady Asociace náhradních rodin ČR proběhne 16. února 2012 v Praze v sídle organizace Klimentská 1246/1 od 16 hodin Program VR: příprava na řádnou valnou hromadu sdružení 

příprava místa, materiálů



platba příspěvků na letošní rok



výroční zprávy z místních klubů



výroční zpráva organizace

vyhodnocení projektů za rok 2011 zpráva z probíhajících projektů 

noví pracovníci v projektech

přípravy na projekty v roce 2012



Na slovíčko s VR ANR ČR – (Výkonná rada Asociace náhradních rodin ČR) Často slýcháte, že VR tamto schválila, že VR tohoto pověřila...Co je vlastně VR? Co dělá? Jak pracuje? VR - tedy výkonná rada - ANR je malý kolektiv, který de facto vede naši organizaci. Členové výkonné rady byli zvoleni nejprve ve svých klubech k zastupování na valné hromadě a tam z jejich středu bylo vybráno několik udatných, kteří se rozhodli, že jim ještě zbývá dost sil a času (a také finančních prostředků) na to, aby se mohli sjíždět z celé České republiky na společná setkání a tam řešit mnoho úkolů, které posunují naši organizaci dál k jejímu cíli. Nutno podotknout, že práce ve výkonné radě je práce dobrovolná. Práce dotovaná z rodinných rozpočtů - na cestovní výdaje, telefony, vzdělávání. Práce, která stojí mnoho volného času. Dojíždění na jednání na druhý konec republiky, rozhovory s odborníky i laiky, donátory, realizátory vizí projektů, dobrovolníky. Pak je tu i práce v pracovních skupinách, čtení zápisů, návrhů smluv, nekonečné debaty po večerech na internetu. Členové VR jsou často také předsedy jednotlivých klubů. I tam přispívají svou dobrovolnou prací k tomu, aby naše organizace šlapala. Také jsou to mámy a tátové od rodin, kterým samozřejmě chtějí věnovat svůj čas. Myslete na to, až budete vyzváni k plnění nějakých formalit. Zbytečně složité získávání informací, které potřebujeme k obhajobě našich žádostí, připomínek a finančních nároků na naše donátory a nadační fondy, stojí potom hodně „drahocenného“ času. Nyní jen několik strohých informací o práci VR: V roce 2012 proběhlo 9 setkání VR - 27.1. Čelákovice, 9.3. Brno, 27.4. VH Praha, 17.6. Praha, 27.8. Pelhřimov, 17.9. Pelhřimov, 10.9. VH Brno, 8.10. Pelhřimov, 12.12. Praha. Práce je opravdu hodně. Členové VR musí schválit všechny výstupy, i malé krůčky v jednotlivých procesech. Přípravu valných hromad (v Praze, Brně), žádosti o projekty, kontrolovat projekty i jednotlivé výstupy z nich a zároveň pracovníky projektů, toky financí. Práci VR kontroluje dozorčí rada. Její práce je rovněž dobrovolná, tedy neplacená. Ne všechno se nám vždy povedlo tak, jak jsme chtěli. Přesto dnes naše organizace stojí po boku velkých organizací, které se v oblasti náhradní péče pohybují mnohem déle. Jsme členy Iniciativy za rozvoj náhradní rodinné péče Odsouzeni.cz, máme své kouče, vydali jsme společně s o.p.s.I.S.Mikuláš a Koučink Centrem pracovní sešit pro koučující rodiče „Nakopni mě aneb s pomocí vzhůru“, vydáváme svůj vlastní měsíčník Zpravodaj, zapojili jsme se do pracovních skupin na MPSV při přípravě novelizace zákona č.359. Pro kolegy z NRP jsme pořádali konferenci k věcnému záměru novely zákona č.359/1999 Sb., stali jsme se akreditovanou vzdělávací institucí MPSV s pěti akreditovanými moduly. V rámci projektu ESF jsme na podporu náhradních rodičů proškolili prvních 16 laických poradců k poskytování dobrovolného svépomocného poradenství, naši nově proškolení lektoři osvěty realizovali své první přednášky ve školách. A závěrem zmíním patnáct absolventů vzdělávacího modulu pro zájemce o pěstounskou péči na přechodnou dobu. Doufáme, že letošní rok bude také tak úspěšný. Za členy VR Barbara Helešicová



Ze života náhradních rodin Naše cesta k „přechodce“ Jmenuji se Kateřina Součková. Je mi 34 let. Spolu s manželem Oldřichem (39 let) vychováváme naše dcery: Sáru (13 let), Lucii (10 let) a Viktorii (8 let). V Českých Budějovicích žijeme již patnáct let ve spokojeném manželství. Rodina je pro nás vším. Náš příběh začal velmi prostě. Článkem v Respektu. Název zapůsobil přesně tak, jak si jen každý novinář přeje. Zněl: Čekáme, až zazvoní telefon. Vyprávěl o rodině ze středních Čech, která předala jim první svěřené dítě na přechodnou dobu adoptivním rodičům. Uvedený rozhovor v nás zanechal spoustu nezodpovězených otázek, myšlenek, názorů – dalo by se říci, že v nás začalo toto téma pořádně bublat. Okamžitě nám byl jasný smysl věci. Věděla jsem, že tato pomoc, která by se mohla stát zároveň mojí profesí, mě bude naplňovat. Umožnit miminku vyrůstat v rodinném prostředí a zároveň být doma kotvou pro své vlastní děti byly rozhodujícími faktory. Napadalo nás spoustu myšlenek, spoustu podnětů, na které jsme potřebovali odpověď. Proto jsme se objednali na Krajském úřadě Jihočeského kraje s prosbou o bližší objasnění celé problematiky a případné nasměrování na tu správnou cestu. Po návštěvě krajského úřadu jsme teprve vše probrali s našimi dcerami. Něco málo věděly, ale pokud jsme do toho měli jít vážně a zodpovědně, jejich hlas byl ten nejdůležitější. Pokud by jen jedna z nich měla s přijetím „cizího“ dítěte „jen na chvilku“ problém, naše cesta by skončila ještě dřív, než začala. Následoval klasický postup jako u všech pěstounů či adoptivních rodičů. To znamená: sociální pracovnice města nám dala k vyplnění spoustu dotazníků, poté si nás pozvaly krajské úřednice na psychotesty, programově-diskusní skupinu a ještě několik sezení, kde jsme rozebírali vše, co se přechodně-pěstounské péče týká. Protože jsme chtěli vědět víc a víc, navštívili jsme i výše zmiňované první přechodné pěstouny, kteří se s námi velmi ochotně podělili o své dosavadní zkušenosti, což pro nás bylo velkým přínosem. Krajský úřad nám nabídl i návštěvu Dětského centra ve Strakonicích, kde nás ředitel tohoto centra spolu s vrchní sestrou seznámili s chodem a povinnostmi týkajícími se svěřených dětí. I tato návštěva byla obohacující. Zbývalo nám pouze odborné zaškolení. Měli jsme velké štěstí, když nás paní doktorka z krajského úřadu informovala o tzv. Letní škole přechodných pěstounů, která obsahovala vše, co jsme se o péči o dítě na přechodnou dobu potřebovali dozvědět.



Na školení jsme jeli celá rodinka a to se smíšenými pocity. Představu o informacích, které jsme chtěli získat, jsme přibližně měli. Bylo tedy velkou neznámou, jakým způsobem bude celé školení probíhat a co nám to přinese. Pro nás to byla nově otevírající se komnata a my do ni vcházeli s opravdovým respektem. Školení bylo rozděleno do tří prodloužených víkendů. Kvůli velké vzdálenosti, kterou jsme pokaždé museli překonat, jsme nebyli moc rádi. Ukázalo se však, že ono rozdělení bylo velmi správným a zkušeným rozhodnutím. Témata byla totiž velmi silná, měsíční odstup dopomohl k setřídění myšlenek, vstřebání nových informací, popřemýšlení nad osudy ostatních ze skupiny. Celé školení bylo založeno převážně na zážitkových technikách, které díky odbornému vedení zkušených slovenských lektorů zanechalo velmi silné dojmy. Abychom mohli zodpovědně říci, že jsme připraveni stát se přechodnými pěstouny, nám chyběl ještě zdravotní kurz. Krajský úřad nám nabídl svou pomoc a zajistil vhodné školení, které bylo zaměřeno na prevenci úrazu a poskytování první pomoci u dětí. Tím skončila etapa, která nás přiblížila k cíli. Prvního listopadu 2011 nám bylo vydáno rozhodnutí o zařazení do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. Mohli jsme se tedy plně připravit na příchod novorozence. Děkujeme společnosti Jablotron, která nám poskytla monitor dechu, společnosti Patron Bohemia, kteří nás podpořili kočárkem, autosedačkou a lehátkem pro nejmenší. Dále společnosti Difrax, Ivemababy a jiným. Vše, co jsme pro ranou přechodně-pěstounskou péči měli a mohli udělat, máme za sebou. Teď už jen záleží na práci a odvaze sociálních pracovnic. Čekáme …………….. až zazvoní telefon. Kateřina Součková



Různé podoby rodičovství II. Dcera se ale přeci jenom po čase vrátila… Ano, dcera se k nám po čase vrátila v pátém měsíci prvního těhotenství. Bydleli u nás i se svým přítelem. V osmém měsíci těhotenství se u dítěte zjistilo těžké postižení – hydrocefalus, srdeční vada, hypotonie…v nemocnici tvrdili, že dítě zemře hned narození. Po narození Ondráška jsme ho nechali ihned pokřtít. Dcera si bez našeho vědomí zajistila přijetí do ústavu. Nechtěla se o něj starat. Byl vyživovaný sondou a moc se toho bála. Nikdo z nás netušil, o jak rozsáhlé postižení se jedná. Tak nám začaly pravidelné cesty do kojeňáku. Myslím, že nás to jako rodinu moc sblížilo. Bohužel syn začal mít časem velké psychické problémy v rámci svého postižení (bere velké množství léků, dostal invalidní důchod). A dcera opět odešla a opět se vrátila… Dcera od nás opět odešla a vrátila se teprve tehdy, když byla opět těhotná. V sedmém měsíci těhotenství u dítěte zjistily genetickou vadu totožnou s tou u Ondráška, jen v lehčí formě. Užívala jsem si dceřino těhotenství naplno. Pořád jsme byly spolu, rozepře byly odsunuty, společně jsme nakupovaly výbavičku pro druhého vnuka. Michálek se narodil v 36 týdnu, císařským řezem a byla nám sdělena stejná šílená zpráva jako u Ondráška. Že není jisté, zda přežije. Jenže tentokrát mi ho vložili do náruče a mezi námi to „zajiskřilo“. Řekla jsem hned dceři, že tohoto vnuka do kojeňáku nedám! Musela jsem klokánkovat, dcera se toho moc bála. Učila jsem ho sát z prstu. Po operaci hlavičky jel domů. Do čtyř měsíců byl s mámou. Přes den jsme se o něj starali my, jen v noci ho měla dcera. Potom se v ní opět cosi zlomilo a ona mi sdělila, že ho dá do ústavu. Já okamžitě svolala rodinnou poradu (klukům bylo tehdy 16 a mladší dceři 12) a oznámila dětem, že po důkladném zvážení jsem se rozhodla, že nechám práce a že se s manželem budeme o Michálka starat. Zda to budou respektovat a pomáhat nám. Modlila jsem se, aby žádný z nich nebyl proti. Bez dlouhého uvažování se mi dostalo odpovědi: „Mami, to je přeci jasný, že bude s námi!“ Moc jsem jim děkovala za to, že jim nevadí méně místa a více starostí. Takže je vnuk dodnes s námi. Jeho bráška na nás kouká z nebíčka. Ondrášek zemřel v šesti letech na zápal plic. 21.8. by mu bylo osm let… Vrátila bych se ještě k jednomu z dvojčat. Jak jste přišli na to, že má nějaké postižení? Syn Jan byl odmalička velmi hyperaktivní, postupně se přišlo na různé dis držím palce poruchy a ve škole tvrdili, že má velkou poruchu chování. I doma byl poměrně nezvladatelný, postupně jsme to řešili různými pobyty v léčebnách. Docházelo i k sebepoškozování. V 17letech se dostal do léčebny v Petrohradě, kde byla výborná paní primářka, která se snažila přijít na příčinu všech jeho potíží. Z následných vyšetření se zjistilo, že má Dandy Wolker syndrom. To je těžké psychické postižení, které je nutné medikovat. Syn může být nebezpečný sobě i nám. Na doporučení lékařů jsme se tedy rozhodli a našli mu Dům na půl cesty. Často nás navštěvuje, když má „slabší“ dny, jede si odpočnout do společenství, kde pracuje na farmě. On je v klidu a my také. Syn bohužel nemůže žít s námi, nezvládá více lidí pohromadě, problémy potom narůstají a můžou vyvrcholit tak, že si sáhne na život. Jeho život není jednoduchý, ale víra mu pomáhá vše překonávat. Léky bere pravidelně, na kontroly dojíždí svědomitě a ví, že tak chrání nás i sebe. Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


V našem vyprávění jsme trošku zapomněli na nejmladší dceru. Anička. Celé dětství bylo s naší nejmladší dcerou procházkou rájem. I pubertou jsme myslím prošli bez větších problémů. Když jí bylo 12let, přišel k nám vnuk Michálek a dcera i když nemusela, tak hodně pomáhala a pomáhá. Jezdí se mnou k lékaři, všude mě doprovází. V současné době ukončila základní školu a rozhodla se, že bude studovat střední školu, obor sociální péče. Potom by chtěla pokračovat v bakalářském studiu, nějaký obdobný obor. Jejím snem je pracovat s postiženými dětmi ve stacionáři nebo jezdit jako poradkyně ranné péče do rodin, tak jak to zná z našeho okolí. Práce s Míšou ji velice baví. Povíš nám ještě něco bližšího k vnukovi, kterého jste si vzali do péče? Jak už jsem říkala, Míšova prognóza před narozením byla velmi špatná. Dávali mu tak den života. Ale on se narodil s velikou sílou a chutí žít. A doktorům to dokazoval každý den. Ještě před odchodem z porodnice absolvoval operaci hlavičky. Dnes jsou Míšovi téměř čtyři roky. Nesedí, neleze, nechodí, nemluví, ale pokroky tu jsou. Zvládne se otočit z bříška na záda i zpět, válí sudy, tleská ručičkami. Vše nám jde pomalounku, ale oslavujeme každý nový pohyb. Lékaři byli stále skeptičtí, ale nyní jsou překvapení, co jsme s ním všechno dokázali. Podle ortopeda možná začne někdy používat nožičky, ale my raději počítáme s tím, že zůstane na vozíku, abychom neměli přehnaná očekávání. S Míšou je hodně práce, stojí nás to hodně úsilí a energie. A v mém věku to zvládám hůř i psychicky. Deprese přicházejí hlavně ve chvílích, kdy to nejde tak, jak bych chtěla. Ale pokaždé si připomenu, že kdyby nebyl u nás, tak by byl v ústavu a možná už by vlastně ani nebyl… Denně si pro sebe vyprošuji sílu a pokoru přijímat i nezdary. Věrko, zeptám se zcela otevřeně. Co bys vzkázala lidem, kteří tě jistě považují za „blázna“… Všem, co uvažují o náhradní rodinné péči – nikdy dopředu nevíte, jaké to vaše dítě bude. Jaké nemoci si v sobě nese, jakou povahu mu osud přiřknul. Vše vypluje na povrch až časem. I když je tato „cesta“ těžká, věřím, že Láska hory přenáší. Nám se vztah s dcerou nepovedl zrovna ideálně. Ale nelitujeme toho, že jsme ji adoptovali. Máme s mužem rádi všechny naše děti, žádné rozdíly mezi nimi neděláme, i když nám nejstarší dcera a syn připravili nejedno trápení. A Michálek je naše velká radost a jako rodina vše zvládáme v rámci možností jak to jen jde. Myslím, že teď bych nevymyslela žádný „inteligentní“ závěr, i kdybych byla držitelem Pulitzerovy ceny. Jen chci Věrce a celé její rodině popřát hodně štěstí a hlavně životní síly. Určitě ji budou na té cestě, kterou si zcela dobrovolně zvolili, potřebovat.



Projekty realizované ANR ČR

„ Profesionalizace systému náhradní rodinné péče v ČR „ III. víkend Školy poradců 21.-22.1.2012 Účastníci Školy poradců mají za sebou již třetí společný víkend opět v hotelu Mlýn na Vysočině. Hlavním tématem byly sourozenecké konstelace a jejich vliv na chování dětí v rodině. Lektorský tým tentokrát naznal obměny a přivítali jsme mezi sebou Milku Boďovou, lektorku a pěstounku. Její zkušenosti opět přinesly nové podněty a informace pro přítomné účastníky. V duchu hesla „změna je život“ došlo také k převzetí koordinace celého projektu Lucií Teresou Šultesovou, která nadále bude tvořit organizační oporu všem náhradním rodičům v kurzu. Od první chvíle se všichni plně zapojili do práce, celému víkendu vládla otevřenost a vzájemné souznění. Díky modelu sourozeneckých konstelací mnozí našli možné vysvětlení některých potíží, jimž museli u svých dětí čelit. Dostatek času byl také věnován opět nácviku poradenských rozhovorů. Neméně náročná práce čekala na naše lektorky, které měly po celou dobu na starosti skupinu dětí. Nelehký úkol zabavit děti od kojenců po puberťáky zvládly skvěle, za což jim patří náš velký dík. Díky tomu se rodiče mohli v klidu věnovat náplni kurzu. Pro děti bylo připraveno množství her i rukodělných činností, k radosti všech napadl sníh, čehož bylo nutno využít. Všichni odjížděli dobře naladěni a mohou se těšit na další společně strávený víkend.



Představujeme vám nové pracovníky v projektu „Profesionalizace systému náhradní rodinné péče v

ČR“

B c. et Mgr. Lucie Teresa Šultesová Pochází z Brna, kde se narodila 3. října 1982.Je absolventkou psychologie na FF MU a speciální pedagogiky na PedF MU. Dlouhodobě se věnuje práci s dětmi a mládeží i lektorské činnosti. Působila jako školní psycholog na základní škole, souběžně jako lektor na Vysokém učení technickém v Brně. Cenné zkušenosti přineslo vedení podpůrné skupiny rodičů dětí s poruchami pozornosti a hyperaktivitou. Následně vedla poradnu pro lidi s postižením v Lize vozíčkářů. Po přestěhování do Prahy začala pracovat na pozici národního poradce pro kvalitu péče ve Sdružení SOS dětských vesniček, kde primárně zajišťovala výběr a přípravu nových pěstounek, implementaci standardů kvality, příjem dětí a vzdělávání SOS matek a odborných pracovníků. Nyní se v rámci ANR ČR věnuje koordinaci evropského projektu zaměřeného na profesionalizaci náhradní rodinné péče. Je šťastně vdaná. Ing. Lukáš Tomko - narodil se 1.8.1978 v Chomutově. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracoval v oddělení rodinné politiky MPSV ČR, kde se podílel na zpracování Národní zprávy o rodině 2004. Později pracoval jako tajemník Stálé komise pro rodinu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V současné době působí jako projektový manažer Farní charity Starý Knín a věnuje se fundraisingu. Podílel se na vzniku Iniciativy za rozvoj NRP, pro kterou i nadále pracuje. V Asociaci náhradních rodin ČR pracuje od roku 2012 jako koordinátor konferencí a metodické přípravy projektu Profesionalizace systému NRP v ČR. Je ženatý, má jednu dceru a s manželkou právě očekávají narození druhého potomka.



Jiná sdělení POZOR – NOVÁ INICIATIVA PRO MLADÉ!!! Jsme Kruh mladých, skupina mladých lidí z náhradní péče. Někteří z nás jsou z dětského domova, pěstounské péče, osvojení a jiní biologické děti z pěstounských rodin. Dohromady máme zkušenosti s mnoha situacemi v každodenním životě v dětském domově, pěstounské i adoptivní rodině. Pevně věříme, že Vás náš pohled a názor obohatí. Naše skupina vznikla na popud mnoha okolností. Jednou z nich je účast Lucie Brodníčkové, členky Kruhu mladých, na mezinárodní konferenci IFCO v Kanadě. Zaujal nás tamější kladný přístup k názorům mladých lidí, který u nás v České republice chybí. Nemáme možnost zapojit se do rozhodování ve věcech týkajících se mladých v NP. Někteří z nás mají pocit, jako kdyby se jednalo o nás bez nás. Věříme, že s pomocí druhých dokážeme najít vhodné prostředky, jak se na změnách v systému podílet, ať už na regionální, či národní úrovni. Chtěli bychom více informovat veřejnost o náhradní péči, o tom, jaké to je vyrůstat mimo svou biologickou rodinu. Představte si, že jdete poprvé do školy. Už jen to, že jste z „děcáku“, vás staví na úplně jinou pozici. Některé děti se na vás dívají skrz prsty a nedají vám možnost zapojit se normálním způsobem do kolektivu. Toto je další věc, proč chceme, aby veřejnost (tím myslíme i děti ve školách, učitele, sociální pracovníky na OSPOD) mohla lépe pochopit děti z NP. Chtěli bychom také uskutečnit setkání mládeže z NP, kde bychom společně sdíleli rady, zkušenosti, názory a pocity. Jde nám o to, aby se mladí necítili sami a věděli, že kolem sebe mají další, kteří chápou, jaké to je být „jiným“. Po několika setkáních členů Kruhu mladých se nám podařilo sjednotit pohledy a názory tak, aby byl hlas mladých jednotný a silný. Stanovili jsme si cíle, kterých postupně dosahujeme. V této době začínáme shromažďovat informace od mladých týkající se toho, co jim v NP vyhovuje/nevyhovuje, abychom měli z čeho vycházet a na čem stavět. S těmito výsledky bychom chtěli vystoupit na krajských setkáních zástupců OSPODU a také na ministerstvu. Pracujeme i na tvorbě komunitních webových stránek, které by přispěly k informovanosti veřejnosti o naší činnosti a ke komunikaci mezi těmi, kteří se o téma NP zajímají. Tyto stránky by měly být co nejdříve v provozu. Budeme velmi rádi, když se k našim aktivitám připojí další mladí. S radostí uvítáme nové nápady, připomínky a názory. Ty, kteří s námi budou chtít aktivně spolupracovat, zveme na naše další setkání, které se uskuteční 2. -4. 3. 2012 ve Svitavách. Piště, volejte, ozvěte se!!! Za Kruh mladých Vás zdraví Radka Švestková e-mail: [email protected] tel. 602 172 190 www.kruhmladych.cz



Informační středisko Mikuláš připravuje další běh oblíbeného programu Bezpečná rodina Jak nechat peníze vydělávat, jak se vyznat sám v sobě a domluvit se s vlastní rodinou? To byla témata pro 12 náhradních rodičů, kteří se v uzavřené skupině mohli během loňského roku potkávat a diskutovat o svých rodičovských úlohách. Závěrečným setkáním a předáním osvědčení se koncem roku uzavřel druhý běh, ale navázaná přátelství trvají dál. Projekt byl financován z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí a Nadačního fondu J&T.



Děkujeme za podporu:

.


2012. Obsah: Okénko výkonné rady. Pozvánka na zasedání VR Na slovíčko s VR. Ze života náhradních rodin

Recommend Documents