2011. Obsah: Okénko výkonné rady. ANR ČR je akreditovanou vzdělávací institucí Máme své externí kouče. Ze života náhradních rodin

Zpravodaj ANR ČR 10/2011 Datum: 31. října 2011

Vážení přátelé, právě jste otevřeli říjnové vydání Zpravodaje. Přejeme příjemné počtení.

Obsah: Okénko výkonné rady 

ANR ČR je akreditovanou vzdělávací institucí



Máme své externí kouče

Ze života náhradních rodin 

Mirkův návrat aneb Jak se rodí maminky III.



Hostitelská péče



Rozhovor s pěstounkou Beátou Folwarcznou

Projekty realizované ANR ČR Osvětou k podpoře náhradního rodičovství Profesionalizace systému náhradní rodinné péče 

Rodiny spolu II.

Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace o místních klubech ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


ANR ČR je akreditovanou vzdělávací institucí ANR ČR požádala MPSV o udělení akreditace pro vzdělávací instituci. Tato byla po doplnění stanov ANR ČR udělena a tak nyní jsme od 1. 9. 2011 zařazeni mezi organizace, které mohou poskytovat akreditované vzdělávání pro náhradní rodiny a jejich děti, laickou i odbornou veřejnost. V současné době realizujeme dva klíčové projekty. Jejich výstupem mají být akreditovaní lektoři osvěty v NRP, laičtí poradci pro náhradní rodiče. V souladu s připravovanými metodikami MPSV pro náhradní rodinnou péči se budou muset pěstouni průběžně vzdělávat a tak jsme také my vykročili cestou našich slovenských kolegů. Na Slovensku si vzdělávání zajišťují svými odborníky z řad náhradních rodičů. Také účastníci našich kurzů vnímali velký rozdíl v kvalitě školení, pokud je vedli náhradní rodiče - sociální poradci, psychologové či speciální pedagogové. Vlastní zkušenosti lektorů, které si zažili s přijatými dětmi, dokázali přenést jak do zážitkových technik, tak i do individuálního poradenství. ANR ČR je nyní organizace, která nabízí vzdělávání lektory – odborníky z praxe a nikoliv lektory s teoretickými znalostmi.



Současně prošly akreditačním řízením vzdělávací moduly, ze kterých byl sestaven první vzdělávací modul – Škola poradců. Tyto moduly jsou samostatné. Lze z nich však sestavit vzdělávací program individuálně dle potřeb, či je realizovat zcela samostatně. Moduly jsou realizovány převážně zážitkovými technikami.

Akreditované moduly: 1. Základy sociální práce v oblasti náhradního rodičovství Forma: prezenční Rozsah: 15 vyučovacích hodin 2. Efektivní komunikace v sociální práci Forma:prezenční Rozsah: 30 vyučovacích hodin

4. Dítě se specifickými potřebami Forma: prezenční Rozsah: 15 vyučovacích hodin 5. Úvod do problematiky krizové intervence Forma: prezenční Rozsah: 10 vyučovacích hodin

3. Identita osob v oblasti sociální práce s náhradní rodinou Forma: prezenční Rozsah: 15 vyučovacích hodin

V případě zájmu o účast na některém modulu či o kombinaci několika témat, kontaktujte prosím ANR ČR, e-mail: [email protected], Případné konzultace na telefonu: 777 721 683 Jana Lexová



Máme své externí kouče Naše spolupráce s Koučink centrem začala už loni, kdy jsme společně s Informačním střediskem Mikuláš o.p.s realizovali projekt jehož výsledkem byla společná knížka o koučinku v rodině ,,Nakopni mě aneb s pomocí vzhůru“. Spoluautory jsou Michal Ondráček a také náhradní rodiče z naší organizace Radek Štěpánek, Marcela Dědová a Barbara Helešicová. Koučink je natolik uchvátil, že rádi využili nabídky Koučink centra k dalšímu vzdělávání a všichni tři absolvovali certifikovaný výcvik Profesionální externí kouč. Tento speciální výukový kurz je akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT). Koučink je velmi praktická a rychle účinkující metoda pro řešení řady situací v práci, v podnikání i v osobním životě, zejména takových situací, které jsou pro vás nové, náročné či obtížné. Koučink je zároveň účinný způsob učení. Prostřednictvím dialogu s koučem si dokážete dobře nastavit své cíle a také jich rychle a efektivně dosáhnout. Kouč je váš průvodce na cestě k úspěchu. Koučování je jednou z nejefektivnějších metod osobního rozvoje. Pomáhá lidem v situacích, kdy chtějí dosáhnout lepších pracovních výsledků či vyššího výkonu, chtějí se dále rozvíjet a zdokonalovat, chtějí si ujasnit svoje cíle a snadněji jich dosahovat nebo třeba potřebují udělat ve svém životě nějaké důležité rozhodnutí či změnu. Pokud se chcete seznámit s koučinkem, nabízíme přednášky o koučinku, spolu se seznámením s pracovním sešitem. Nakopni mě aneb s pomocí vzhůru“, ale také individuální popřípadě rodinný koučink. V případě zájmu kontaktujte prosím ANR ČR, e-mail: [email protected], konzultace na telefonu 606 176 678 Bára Helešicová



Ze života náhradních rodin Mirkův návrat aneb Jak se rodí maminky III. Uplynulo pár dní od doby, co jsem vracela malého Mirka zpět do Dětského domova. Nastal den „D“ a hodina „H“. Opět kráčím dlouhou chodbou. Nejdu však sama. Dnes se mnou přijely pro Mirečka i holčičky. Jdou přede mnou. Malá Elí se drží vozíčku a cosi povídá Terezce. Na konci chodby stojí houf lidí. Nejde rozeznat, kdo je vychovatel, kdo sestřička. Tak nějak mi splývají. Mám plnou hlavu myšlenek na Mirečka. Jeho minulý návrat do Dětského domova byl bolestivý. Z myšlenek mě vytrhla něčí slova: „Jdete si pro Mirka?“ „Ano“, odpovídám. Byly jsme středem pozornosti. Holky znejistěly, a já taky. Původně si chtěly pro Mirka dojet na pokoj, nyní však stojí jak přikované. Odcházím pár kroků do sesterny, přebírám léky na celý týden. Z chodby zaslechnu vítání dětí, Mirek už je tady. Proletí sesternou. „Ahoj Mirku!“ „Ahoj!“ zazubí se na mě usměvavý okatý klučina. Cesta domů je jako každá jiná. Celý týden probíhal ve stejném rytmu. V den návratu jsme měli velkou návštěvu. Přijely mamky s dětmi, co chodí s Mirkem a Terkou do školy. Bylo to krásné odpoledne. Děti se vyřádily v bazénu. Nejvíc však byl slyšet i vidět Mirek. Byl opravdu šťastný. Byl pánem situace, ukazoval dětem pískoviště, kačenky, psy, plošinu… On měl návštěvu! Nastal večer. Hosté odjíždí, holky mávají, Mirek je však už v pokojíčku, balí si věci. Poslední kontrola, nahlas si říkáme, co má mít v batohu. Rychle nasednout do auta, vozíček do kufru. Taktak stačil zamávat holkám. Po cestě nás zastihl velký slejvák. Mirek z toho byl celkem paf, déšť silně bušil do střechy auta, stěrače nestíhaly. Projeli jsme vrátnicí. Velké skleněné dveře už byly zamčené. Musela jsem zavolat sestře, ať nám přijde otevřít. Mirka návrat nijak zvlášť nezajímal, stále ho fascinoval silný déšť. Venku už byla tma. Přichází sestra a otevírá nám dveře. Předávám jí batoh, říkám, že nebyly žádné zdravotní problémy. Domlouváme se na další návštěvu. Pro Mirka přijedu za tři týdny, hned jak se vrátí ze soustředění. Mirek na prstíčkách spočítá, že u nás bude čtyři dny, je spokojený, řekne mi „Ahoj!“, otočí se k výtahu a rozjede se.



V tom šeru se mi ztrácí. Tentokrát jsem já stála, stála za zavřenými skleněnými dveřmi a dívala se do tmy, kde svítilo jen světlo z výtahu. Mirek čekal na sestřičku, ta k němu přistoupila do výtahu, a dveře se zavřely. Stojím, zvednu ruku a zamávám, než se zavřou docela. Co kdyby se Mirek otočil … Můj pozdrav se ztrácí v prostoru mezi prosklenými dveřmi a výtahem, nikdo mi neodpovídá, nikdo nepostrádá rozloučení. Otočím se, déšť je silný. Po širokém schodišti stéká voda a já se snažím rychle doběhnout k autu. Ten okamžik však stačil k tomu, abych promokla na kost. Rychle nasedám do auta, bouchnu dveřmi. Sedím, koukám do tmy. Hlavou se mi honí myšlenky. Mirkův klidný návrat bláhově přičítám dešti. Namlouvám si, že kdyby nepršelo, rozloučení by bylo jiné, jako třeba: „Mamko, určitě pro mě zase přijedeš?“ Uvědomuji si, že pro dnešek v tom zase lítám já. Jsem naivní! Copak nikdy neviděl déšť!? Zkrátka pro Mirka bylo loučení složité minule, pro mě je teď. Za ten týden, co byl u nás, mi byl najednou mnohem bližší. S odstupem času si skládám mozaiku, mozaiku drobností. Proč byl Mirek při loučení tak klidný? Hračky, které dostal, si do batůžku nepřibalil. Drží je v ruce, ptá se: „A musím si je vzít?“ „Nemusíš, vždyť zase přijedeš.“ Během pobytu jsme Mirka v různých souvislostech ujišťovali, že se znovu vrátí. Až příště přijedeš, budou už zralé meruňky a rajčata … Děcka za tebou zase přijedou. Slovo „příště“ bylo pro něj už srozumitelné. Jedno odpoledne jsem procházela kolem pokojíčku a zaslechla, jak Terka Mirkovi odpovídá: “Jo, taky jsem byla napřed na návštěvě.“ “A jak to, že jsi pořád tady?“ „Hmm, tak, už si mě nechali.“ Dětská logika je tak jednoduchá. V koupelně na umyvadle jsem našla Mirkův kelímek s kartáčkem na zuby a pastu. Kdo ví, jestli to nezapomněl schválně … napsala: Markéta



Hostitelská péče Pavel přišel do dětského domova ve dvanácti letech se svými dvěma sourozenci. V dětském domově se ocitli na základě předběžného opatření z důvodu zanedbávání ze strany matky, která propadla alkoholu, a agresivních tendencí otce, který je výchovně nezvládal. Po příchodu do dětského domova byli sourozenci smutní a podráždění, často se hádali a vzájemně se obviňovali. S postupem času si však na dětský domov zvykli a pomalu se uklidňovali. Maminka je navštěvovala několikrát v měsíci. Pavel však měl stále problémy ve škole, učitelé si stěžovali na jeho provokativní chování, několikrát získal poznámku za ublížování mladším dětem. V průběhu roku se díky důslednému přístupu vychovatelů situace sice zlepšila, ale všichni se obávali, co se začne dít, až se projeví puberta. Na druhou stranu si Pavel v dětském domově také užíval dětství. S kluky ze sousedství chodil hrát fotbal, občas si i tajně, aby ho neviděly starší děti, hrál či sledoval pohádky. Když se pak v dětském domově objevili dva milí lidé, s tím, že jsou schválení k hostitelské péči a s dotazem, zda zde není nějaké dítě, kterému by mohli nabídnout přátelství, výlety či víkendy u nich doma, Pavel byl ten pravý. Bylo potřeba mu nabídnout možnost být ještě chvilku dítětem, i když puberta již klepala na dveře, a ochránit jej co nejdéle od vlivu nejrůznějších part. Pavel věděl, co znamená hostitelská péče, a s návrhem potkat se s hostiteli Martou a Adamem souhlasil, ač v něm byla spousta nejistot. Po prvním setkání však bylo zřejmé, že si zvláště s Adamem budou velmi rozumět. Další setkání vše jen potvrdila. Od té doby Pavel již rok jezdí do své hostitelské rodiny a na rozdíl od školy, kde se mu stále nedaří dodržovat řád a uznávat některé učitele, zde je chválen za ochotu, pracovitost, milé jednání s dospělými i ochranitelský přístup k malým dětem. Občas sice Marta, která prošla přípravou k HP, nervózně pokukuje po Pavlovi, zda mladší děti neškádlí až příliš a jeho hra se nemění se v agresivní vymezování se, Pavel však dosud nikdy nepřekročil hranici, a tak nebylo třeba zasahovat. Pavel velmi oceňuje mužský vzor a snaží se trávit co nejvíc času s Adamem. Společně sekají dřevo, trávu, šroubují poličky a image frajera, zůstává jen v DD. Puberta Pavlem již dávno cloumá, což je nejvíce patrné ve škole, avšak lidé okolo Pavla věří, že čas společně strávený s hostiteli, vzor Adama a funkční rodiny, je pro Pavla šance. Občanské sdružení Děti patří domů, o.s. vymezuje hostitelskou péči jako opakované a dlouhodobé kontakty s rodinou či osobou, která není biologickým příbuzným dítěte. Je realizována převážně u dětí, které mají objektivně nižší šance na návrat do své rodiny a na umístění do pěstounské péče. Jedná se tak nejčastěji o děti staršího věku, děti z velkých sourozeneckých skupin, děti odlišného etnika či děti s nějakým problémem či specifickými potřebami. Může probíhat spontánně, a to v případě, kdy dítě se nejprve seznámí s hostitelem v nějaké pro něj běžné situaci, a teprve poté se tito lidé zajímají, jakým způsobem je možné s dítětem dále uvažovat vztah. Může ale probíhat i plánovaně, kdy poznání se s dítětem je vytvořeno uměle, na základě plánování. V takovém případě pak zástupce občanského sdružení Děti patří domů, o.s. zájemce nejprve připraví k HP a upozorní na možná rizika i potenciální zklamání jak dítěte, tak rodiny. Po schválení zájemců jako vhodných hostitelů následně zařídí setkání s konkrétním dítětem a v průběhu HP pomáhá řešit nestandardní situace a problémy. Více informací o hostitelské péči lze najít na www.detipatridomu.cz VÝZVA HOSTITELŮM Máte zkušenost s hostitelskou péčí? Pamatujete si na to, co vás nejvíce překvapilo, znejistilo či komplikovalo situaci na počátku HP? Děti patří domů, o.s. nyní připravuje první odbornou metodiku Přípravy k hostitelské péči. Budeme vděční za vaše zkušenosti, které jste získali a které mohou být inspirující pro ostatní a obohacující metodiku. Ozvěte se nám na adresu: [email protected] a my vám pošleme dotazník s deseti otázkami, jejichž odpovědi mohou posunout HP v České republice zase o kousek dál.



Rozhovor s absolventkou prvního běhu Školy poradců, pěstounku Beátou Folwarcznou O tzv. evropském projektu se nejen v rámci ANR ČR často mluví. Hlavně v souvislosti s tím, kolik peněz se za něj utratí a zda má pro nás, náhradní rodiče, vůbec nějaký přínos a smysl. Oslovila jsem tedy přímou účastnici a absolventku prvního běhu Školy poradců, pěstounku Beátu Folwarcznou, abych se jí zeptala na její dojmy a pocity. Jsi zkušená pěstounka a také dvojnásobná babička, dům máš plný dětí a přesto jsi se přihlásila do „školy“ – proč? Proč? Občas se mě někdo ptá na problémy pěstounství. Jak žádat, co je třeba vyřídit atd. No, a když mi naše šéfka klubu Frenštátsko-Havířov Alenka řekla, že ona tam jde taky, neváhala jsem ani minutu a přihlášku odeslala. Je to zlatý človíček. Co jsi očekávala, že ti škola poradců přinese? „Pomoc“ ve vyjadřování. Neumím dávat otázky, mám obavy, abych se někoho „nedotkla“. Ve škole se mě tohle snažili odnaučit. Naplnila se tvá očekávání? Popiš nám stručně některý z víkendů, který tě nejvíce zaujal, přinesl ti nejvíc „nového“. Naplnila. Samozřejmě, že zkušenosti dělají mistra, ale i škola byla moc fajn. Základy jsme dostali. Lektoři jsou senzační. Nejde vyčlenit jen jeden víkend. Všechny byly přínosem. Všechny byly o něčem novém. Ale zřejmě nejlepší byla hra na mašinku. Zadal nám ji lektor po dost těžkém tématu a povedlo se mu z nás udělat totální cvoky. Museli jsme předvádět starou lokomotivu. Několik nás dělalo kola, někdo dělal páru, Alenka zase strojvůdce, další přihazovače pod kotel…já dělala píšťalu. Vyřádili se všichni. Bylo něco, co tě v průběhu školy překvapilo? Ano, poznání sama sebe.



Nemáš pocit, že tím, že školí slovenští lektoři, že jsou „mimo“ českou realitu? Vůbec ne. Oba, jak Marika, tak Štefan jsou výborní lektoři, mají obrovský přehled o všem. Výborně se s nimi spolupracuje. Jsou oba hodně trpěliví. Ještě nejsi hotový poradce, momentálně pracuješ na praktickém úkolu a závěrečné práci. Myslíš, že bys jinak zpracovala zadaný úkol před školením a teď se znalostmi ze školení? Změnil se nějak tvůj úhel pohledu apod.? Určitě. Před tím bych zadaný úkol nezpracovala vůbec. Nevěděla bych, co psát. Dnes už jsem o něco moudřejší. Můj úhel pohledu se mění s každým školením. Každá jedna možnost setkat se s lektory, kteří své práci skutečně rozumí, a dalšími pěstouny, mě posouvá někam dál. No, a když s tolika lidmi sdílíš i společné víkendy a občas i pokoj…dozvíš se mnohem víc. Takže ano, změnil. Hodně. Co očekáváš od samotného „papíru“ na pozici poradce? Myslíš, že tím získáš u rodičů/klientů větší vážnost? Ne, nemyslím si to. Spíš mi „papír“ snad pomůže „získat vážnost“ u některých orgánů statní správy. Některé postoje určitých lidí jsou dost zaostalé. Rodiče, nebo spíš noví kandidáti na PP chodí sami. Ptají se na to, co je zajímá, ale přijdou sami. Nikdo je nenutí. Co bude dál, se uvidí. Myslíš, že se v poslední době, třeba i tímto evropským projektem, zaměřeným na tzv. profesionalizaci NRP, blýská na lepší časy – jak pěstounům, tak dětem v NRP? Rozhodně ano. Určitě to bude přínosem pro obě strany. Jinak by tohle celé nemělo přeci smysl. A na závěr důležitá otázka, kdo se staral o tvé děti v době, kdy jsi se školila? Kdo se staral? Moje nejstarší dcera se zetěm. Ke konci se mě už ptala, jak tohle můžu vydržet. Oni byli u konce svých sil. Mít celou bandu 5 dětí (3 prťata, 2 puberťáci) na starosti na dva dny, bylo na ně moc. Směji se tomu. Osobně je už všechny zvládám s přehledem a navíc starší kluci jsou přímo skvělí a pomáhají, jak mohou. Potěšila jsem ji, že nás zřejmě ještě přibude. Má se na co těšit. Když tohle teď píši, nejstarší zabavuje prťata tím, že jezdí jako vláček po baráku a zpívají si k tomu mašinku. Malá dělá strojvůdce. Hotový blázinec. Přeji všem absolventům, aby se pro ně Škola poradců stala novým začátkem na té často náročné a přeci hezké cestě v rámci náhradní rodinné péče.



Projekty realizované ANR ČR

,,Osvětou k podpoře náhradního rodičovství“ V sobotu dne 8. 10. 2011 proběhl třetí den školení budoucích lektorů projektu Osvětou k podpoře náhradního rodičovství. Manželé Dietrichovi se hned v úvodu ujali praktické ukázky, jak jim se osvědčilo vést besedy se žáky. Za tím účelem z ostatních účastníků kurzu udělali třídu, a to velmi náročně zvládnutelnou, a demonstrovali, jak podle jednoduchého konceptu je možno velice variabilně pracovat s žáky, zapojit je do diskuze a dovést je myšlenkově do témat, která jim chceme sdělit. Pokud při této názorné besedě došlo na nějaká citlivá nebo problémová místa, byli schopni hned danou situaci komentovat a případně dát prostor k vyjádření dalším účastníkům. Následovala ukázka powerpointové prezentace realizovaného projektu Osvětou k podpoře náhradního rodičovství aneb jak nás (ne)vnímá veřejnost, která je vhodná pro prezentaci projektu dalším subjektům, tedy školám, úřadům, dalším neziskovým organizacím. V další části dne si účastníci projektu, pod vedením lektorů, vytvořili vlastní kostru či koncepci, podle které by rádi realizovali své besedy na školách. Takto připravenou koncepci pak představili ostatním a následně vstoupili sami do role přednášejících, aby si prakticky vyzkoušeli, jak připravovaná témata předat žákům jim srozumitelnou formou. Projekt dále pokračuje již v terénu, následují supervidované besedy budoucích lektorů. První besedu má za sebou paní Zuzana Bartáková v základní škole na Praze 10. A její postřehy? „ Hodinová beseda byla velmi krátká, nicméně pro začátek, abych si to odzkoušela, to bylo dobré. Děti mne mile překvapily, byly velmi spontánní a měly spoustu dotazů. Bylo vidět, že toto téma je pro ně zajímavé a že je spousta věcí, které se chtějí dozvědět. Myslím si, že takováto činnost na školách je prospěšná a vidím ji jako smysluplnou.“ Další supervidované besedy jsou naplánované v průběhu měsíců listopad a prosinec např. v Merklíně, v Břeclavi, v Novém Jičíně, v Mladé Boleslavi či ve Škrdlovicích a v Bystřici nad Pernštejnem.



„ Profesionalizace systému náhradní rodinné péče v ČR „ Vzdělávací modul č.1 První běh Školy poradců ukončen Poslední víkend na Rusavě byl věnován legislativnímu modulu s lektory z MPSV – právníky JUDr. Zuzanou Zárasovou a Mgr. Adamem Křístkem, po němž proběhlo závěrečné hodnocení. Absolventi odevzdali své závěrečné práce a dále následovala supervize zpracovaných kazuistik Balintovskou metodou. Všichni účastníci vybaveni nově nabytými znalostmi z celého 100 hodinového školení jej s přehledem zvládli. Po ukončení prvního běhu Školy poradců získaly místní kluby 16 akreditovaných laických poradců, kteří budou poskytovat základní poradenství v klubech Břeclavsko, Frenštátsko, Holešov, Uhersko-Brodsko, Uherské Hradiště a Valašské Meziříčí.



Druhý běh Školy poradců ve Svratce zahajuje V sobotu 26.11.2011 se v Hotelu Mánes ve Svratce setkají náhradní rodiče – budoucí laičtí poradci nejen z místních klubů ANR ČR, ale také z jiných organizací sdružující pěstounské a adoptivní rodiny. Cíl je stejný jako v prvním běhu - získat dovednosti v základním poradenství a dalších tématech tohoto akreditovaného vzdělávání. Všem účastníkům přejeme, aby se jim i dětem ve Svratce líbilo a aby úspěšně Školu poradců dokončili a stali se tak posilami svých vysílajících klubů a organizací.



Vzdělávací modul č.2

Letní škola – pro zájemce o pěstounskou péči na přechodnou dobu Také druhé setkání Letní školy pro zájemce o pěstounskou péči na přechodnou dobu proběhlo úspěšně. Lektoři Marika Kerekešová a Štefan Šarkozy si tentokrát přibrali posilu do svého lektorského týmu. Náhradní matka – pěstounka Milada Kobidová zasvěcovala účastníky do technik dotykové terapie. V první fázi jsme si "dotykovku" zkoušeli jen na týmu panenek, které s námi na tento víkend přijely. Druhý den jsme si vypěstovali "zahrádku" na zádech jednoho ze zúčastněných dětí, které na rozdíl od panenek dávalo najevo svou spokojenost s průběhem terapie. Školení bylo opět formou zážitkových technik, které jsou pro všechny velmi silné. Poslední setkání proběhne 17.-20. listopadu 2011.



Projekt Rodiny spolu Doučování V tomto čtvrtletí probíhalo doučování v MK Uherský Brod Na dlani, Frenštátsko, Pelhřimov, Mladá Boleslav, Valašské Meziříčí a Moravské Budějovice. V průběhu prázdnin nebyl v rodinách o doučování skoro žádný zájem. Doučovalo se pouze v jedné rodině a to až v srpnu. Před začátkem nového školního roku byli kontaktováni znovu předsedové MK /někteří osobně, jiní emailem nebo telefonicky/ s nabídkou na doučování a do projektu se již zapojily či projevily zájem se zapojit další rodiny I nadále jednáme s dalšími zájemci z řad pěstounů o zapojení se do projektu Rodiny spolu – doučování.

Knihovničky MK Kluby bylo navrhnuto celkem 69 knížek, bohužel některé navrhované zajímavé tituly už není možné zakoupit v množství pro všechny kluby, protože byly vydány před několika lety. K 17 publikacím, které již kluby mají k dispozici od roku 2010, přibyly díky projektu další zajímavé a podnětné knížky. V první vlně bylo zakoupeno těchto 10 titulů, které byly předány během 1. poloviny září: 12 klíčů k důsledné výchově, Ronald G. Morish; Agresivita dětí, Edwige Antier; Děti a peníze, Nessia Laniado; Děti potřebují hranice, Jan-Uwe Rogge; I rodiče by měli dělat chyby, Jiřina Prekopová; Neklidné dítě, Jiřina Prekopová, Christel Schweizerová; Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice, Doc. PhDr. Vladimír Šaur; Příručka instruktora zážitkových akcí, Radek Pelánek; Spratek:*příběh dítěte, které nikdo nemiloval+, Torey L.Hayden; Žil jsem jako pedofil, Janek Alexa



V druhé vlně bylo zakoupeno těchto 7 titulů, které budou předány do 4.11. Jak přežít soužití s puberťákem - Taháky pro dospělé, Jana Jašová; Malý tyran, Jiřina Prekopová; Jak být dobrým rodičem, Jiřina Prekopová; Dary se přece nevracejí, Ludmila Janáková; Prožívat několik životů, Hana Soukupová; Když dítě lže, Tereza Beníšková; Jak přežít pubertu svých dětí, Tamara Cenková

Aktivity MK Místní kluby si z prostředků projektu zakoupily sportovní a výtvarné potřeby. Dále se díky projektu mohlo na akcích podávat i občerstvení. Nejoblíbenější sportovní vybavení zakoupené s prostředků projektu Rodiny spolu II, jsou např. pingpongový stůl, trampolína nebo nafukovací člun. Možnost využívat tyto sportovní potřeby, je jedno s lákadel k účasti na klubových aktivitách pro starší děti a mladé dospělé.

Za



Děkujeme za podporu:

.


2011. Obsah: Okénko výkonné rady. ANR ČR je akreditovanou vzdělávací institucí Máme své externí kouče. Ze života náhradních rodin

Recommend Documents