��������������������������������������������� ���������������������������������������������
����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ������������������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
Obsah Pár slov úvodem ................................................................................................ 7 1. Charakteristika trvalek .............................................................................. 8 1.1 Veobecné rozdìlení trvalek ............................................................... 8 1.2 Zásady výbìru druhù pro nae podmínky ...................................... 8 1.3 Pouití trvalek .................................................................................... 10 2. Pìstování trvalek ....................................................................................... 12 3. Rozmnoování trvalek ............................................................................. 16 4. Ochrana proti chorobám a kùdcùm ..................................................... 21 5. Sortiment významných druhù trvalek .................................................. 22 Pouitá literatura ............................................................................................ 83 Rejstøík latinských názvù ............................................................................. 84 Rejstøík èeských názvù .................................................................................. 91
5
ZAHRADNÍ TRVALKY
Motto: Chce-li být astný jeden den, opij se. Chce-li být astný jeden rok, oeò se. Chce-li být astný celý ivot staò se zahradníkem. Èínské pøísloví
6
Pár slov úvodem
Pár slov úvodem Zámìrem této publikace je seznámit ètenáøe aspoò struènì s obrovským mnostvím zahradních trvalek, které mùeme pìstovat v naich zahradách. Kromì pøírodních (botanických) druhù vzniká kadoroènì ve výzkumných ústavech a lechtitelských stanicích velké mnoství lechtìných odrùd (kultivarù) a køíencù (hybridù). Nìkteré se pìstují desítky let, jiné zakrátko zanikají a jsou nahrazeny novými. Kromì estetických vlastností rostliny (tvar a vybarvení listù, kvìtù, doba a délka kvetení i plody) ovlivòuje zájem o pìstování i urèitý módní trend. Ten se mìní a souvisí napø. i s architekturou staveb, ivotním stylem apod. S ohledem na omezený rozsah publikace jsou úplnì vynechány rostliny cibulovité a hlíznaté, jejich zpracování by vydalo na samostatné dílo. Kromì klasických trvalek jsem povaoval za nutné zmínit se alespoò struènì o jedné samostatné skupinì, a tou jsou okrasné trávy. Sortiment rostlin je v publikaci øazen abecednì. U kadého druhu (nebo skupiny druhù tého rodu) je uveden pùvod, struèný botanický popis, nároky na pìstování (slunce, pùda, vlhkost, pøípadnì zimní ochrana) a pouití. Rozmnoování je struènì popsáno v samostatné kapitole. Vzhledem k obrovskému mnoství kultivarù u nìkterých druhù nebylo moné (ani úèelné) uvést vechny (a u starí, nebo nové), protoe, jak u bylo øeèeno, situace ve vývoji nových se stále mìní. Rovnì vìtí èi mení oblíbenost nìkterých druhù a kultivarù ovlivòuje jejich kupování. Svou roli hraje také snadnost (nebo naopak nesnadnost) rozmnoování nìkterých druhù v soukromém, tedy domácím prostøedí. Aktuální stav sortimentu druhù a kultivarù bývá uvádìn minimálnì jednou roènì v nabídkách (katalozích) vech vìtích kolkaøských a zahradnických firem. Botanické názvosloví (nomenklatura) je v publikaci zpracováno podle souèasné zahradnické terminologie, pouívané jak v zahradnicky vyspìlých státech západní Evropy, tak i u nás. U druhù, jejich názvy jsou sporné (nebo se èasto mìní), uvádím i synonyma. Kromì latinských (vìdeckých) názvù uvádím i názvy èeské, ale pøevánì jen u rodù. U druhù se pouívají u ménì, nejsou vité. Pro pøehlednost v tomto irokém sortimentu rostlin vech svìtadílù zámìrnì vynechávám za názvem rostlin zkratky autorù botanických popisù, které jinak v odborné literatuøe k názvu samozøejmì patøí. Ing. Petr Paseèný 7
ZAHRADNÍ TRVALKY
1.
Charakteristika trvalek
Trvalky jsou rostliny vytrvalé (ne døevnatìjící), ijící na zahradì více let. Nìkdy se jim øíká také pereny (z latinského názvu perennis vytrvalý). Zimu pøeèkávají vìtinou jen jejich podzemní orgány. Nadzemní èásti na podzim odumírají (s výjimkou nìkolika málo stálezelených druhù). Termín trvalky není termínem vìdecky botanickým, ale èistì prakticky zahradnickým. Vyjadøuje zpùsob pìstování rostlin v naich podmínkách.Tyto rostliny pochází ze vech oblastí zemìkoule, od severu a k jihu, od moøské hladiny a po velehory. Jsou to rostliny rùzných øádù, èeledí a rodù, èili botanicky nejsou nijak pøíbuzné. Rostou v nejrùznìjích klimatických a pùdních podmínkách a jsou souèástí rùzných rostlinných spoleèenstev. Znalost pøírodních stanovitních podmínek nám umoòuje dobøe se orientovat v poadavcích rostlin na pìstitelské prostøedí. Kadý klimatický typ oblasti pøírodního rozíøení vymezuje dost podstatnì nároky rostlin na teplotu, celkové roèní mnoství sráek a jeho rozdìlení bìhem roku, na kvalitu pùd a také na vzdunou vlhkost. Pro zjednoduení a praktické pìstování si zahradníci trvalky rozdìlili do nìkolika skupin podle pøibliných nárokù.
1.1
Veobecné rozdìlení trvalek
Struèné, ale pøehledné a dostaèující je rozdìlení trvalek podle jejich podobných poadavkù na prostøedí do ètyø skupin.
1. Rostliny horské, skalní (petrofyty) se tøemi podskupinami (rostliny velehorské, horské a rostliny krasových oblastí). 2. Rostliny stepních èi suchých stanovi (xerofyty). 3. Rostliny prùmìrných stanovi vèetnì kulturnì pìstovaných trvalek (mezofyty) se tøemi podskupinami (lesní stínomilné, luèní svìtlomilné a jiní teplomilné). 4. Rostliny vodní vèetnì moèálovitých (hydrofyty).
1.2
Zásady výbìru druhù pro nae podmínky
Pøi výbìru druhù trvalek pro svou zahradu vycházíme pøedevím z klimatických podmínek oblasti, kde se zahrada nachází. Tvoøí je nadmoøská výka 8
Charakteristika trvalek
a s ní související mnoství sráek bìhem roku (vèetnì snìhové pokrývky), prùmìrná roèní teplota (s letními maximy a zimními minimy) a mnoství sluneèního svitu. To jsou ukazatele, které tìko ovlivníme. Jiné podmínky bude mít tedy pìstitel v podhorských a horských oblastech a úplnì jiné pìstitel v níinách. V mikroklimatu zahrady se dá vak zmìnit hodnì, bude záleet na druzích trvalek, které chceme pìstovat. Mùeme ovlivnit kvalitu pùdy, mnoství zálivkové vody, oslunìní, nebo naopak pøistínìní a rovnì zimní ochranu (pokud ji rostlina vyaduje). Pøesto je dùleité vycházet hlavnì z konkrétních podmínek zahrady, i kdy jsou rostliny do urèité míry pøizpùsobivé. Nikoliv ale natolik, aby nám stepní, sluncemilné rostliny dobøe prosperovaly v hajním, stinném a vlhkém mikroklimatu. Pokud si vak vybereme druhy, jejich nároky na stanovitì budou shodné nebo podobné podmínkám naí zahrady, budou rostliny zdravé a silné, nebudou trpìt chorobami ani kùdci a starost o nì bude minimální. Pøi vysazování rostlin do záhonù (nejèastìjí zpùsob) sázíme na jeden záhon vdy rostliny stejných nebo podobných nárokù. Napø. rostliny pocházející z tìích, ivných pùd budeme sázet na dobøe vyhnojený záhon, který mùe být i nìco málo pod úrovní okolního terénu a bude se v nìm po detích alespoò krátce zdrovat vláha. Rostlinám rostoucím na bøezích vod bude tento zpùsob také vyhovovat. Rostliny ze suchých stepí a luk budeme vysazovat na jiní slunné svahy, do lehèích, propustných pùd. Nejsou-li pùdy propustné, je nutné je vydrenáovat (tìrkem nebo hrubým pískem). Rostliny vyloenì horské, skalní v níinách trpí v létì nadmìrným teplem a suchem. Proto je budeme pìstovat jedinì na odvrácených severních a východních svazích. Pro rostliny hajní a lesní, vyadující polostín a vlhèí pùdy, bude ideální umístìní v podrostu vyích listnatých stromù a keøù. Pro kadou zahradu a kadé stanovitì se dá vybrat dostatek druhù, jenom je nutné znát jejich nároky. Na tom záleí pìstitelský úspìch. Kultivary druhù, vzniklé výbìrem, mají vìtinou nároky shodné jako druh, jenom jsou nároènìjí na iviny a vodu. U kultivarù vzniklých køíením nìkolika druhù bude záleet na pùvodu lechtìní a rovnì na pùvodu druhù pouitých ke køíení. Tak se mùe stát, e nìkteré kultivary budou odolnìjí, vitálnìjí ne pùvodní druh a nìkteré zase naopak choulostivìjí.
9
ZAHRADNÍ TRVALKY
1.3
Pouití trvalek
Pouití, uplatnìní trvalek v zahradì mùe být v podstatì dvojího druhu:
1. solitérní, 2. skupinové (záhonové). Solitéry Mezi solitéry, tedy samostatnì stojící trvalky, patøí hlavnì vyí (a vysoké) rostliny nápadné celkovým vzhledem, tj. zvlátními kvìty, ozdobnými listy apod. Jejich nevední vzhled je pøedurèuje pro výsadbu na významných místech jako dominantní rostliny. Protoe jde o rostliny pøevánì vìtích rozmìrù, budeme je vysazovat napø. u vstupu do zahrady nebo do domu, v blízkosti cest, odpoèívadel, schodi, teras nebo solitérnì do trávníku, který dá rostlinì nejlépe vyniknout. Mùeme je vak pouít i ve volných skupinách. Pøi výbìru solitér je dùleitou podmínkou jejich celoroèní vzhled, vèetnì napø. podzimního zabarvení listù (pokud nejde o rostlinu stálezelenou). Øada vzrùstných trvalek toti zaèíná po odkvìtu loutnout, chøadnout a jejich estetický úèinek se rychle ztrácí (napø. ostroka, omìj apod.). K tìm hodnotným patøí napø. juka, udatna, popelivka, bìlotrn, janeba, sluneènice vrbolistá a dalí. Na meních plochách se jako solitéry mohou uplatnit i trvalky støednì vysoké, jako napø. øebøíèek, vlèí bob, ukarda, pivoòka, okrasné trávy apod.
Skupiny (záhony) Skupinová výsadba trvalek do smíených záhonù patøí u léta k nejpùsobivìjím zpùsobùm pouití trvalek v zahradì. Je jasné, e pro zaloení záhonu není moné pøedloit nìjaký náèrtek nebo plánek, protoe v kadé zahradì jsou jiné podmínky, jiná konfigurace terénu, jiné rozmístìní døevin, trávníkù a staveb, prostì kadý záhon vyaduje osobité, individuální øeení. Aby tento záhon byl poutavý od jara a do podzimu, je nutné znát a dodret nìkolik zásad. Tou první je znalost vlastností a poadavkù rostlin, jak mnoho, kdy a jakou barvou kvetou, jaké mají listy, jak se rozrùstají a jaké mají nároky na svìtlo a vláhu. Barevnì sladìné a prostorovì vyváené trvalkové záhony jsou tvoøeny z nejvìtí èásti z kvìtin jemnìjích pastelových barev jen místy prostøídaných kvìtinami výraznìjích tónù. Na velikosti záhonu vcelku nezáleí, ten se vytváøí podle konkrétní situace, tedy hlavnì podle rozmístìní stromových a keøových skupin, staveb a cest. Jsou zásadnì nepravidelného tvaru. Nejhezèím pozadím jsou keøové a stromové skupiny, jejich zelená uklidòující kulisa dává vyniknout 10
Charakteristika trvalek
rùznobarevným trvalkám. Popøedí je rovnì velmi dùleité, protoe pohledovì soustøeïuje nai pozornost do jednoho místa, do trvalkového záhonu. Mùe to být sice i cesta nebo vìtí zpevnìná plocha, nejlépe vak dobøe udrovaný, pravidelnì seèený trávník. Dá se tedy struènì øíci, e trvalkové záhony tvoøí pøechod mezi vyí zelení a trávníkem (nebo lemují výsadby stromù a keøù), mohou tvoøit i pøechod mezi cestou a trávníkem, mezi odpoèívadlem a trávníkem, mezi stavbou a skupinou vyích døevin apod. Pohledovì sázíme dozadu vìtí, robustnìjí trvalky (nebo druhy s vìtími listy) a smìrem dopøedu støednì vysoké a nií. Okraj nejblíe k nám (ze smìru pohledu) je vhodné osázet úplnì nízkými a plazivými nebo kobercovitì rostoucími druhy. U tìch není kvìt a tak dùleitý, spíe si u nich ceníme charakteru rùstu (plazivý, kobercovitý) nebo hezkého olistìní bìhem celé vegetace. Okraj by nemìl být nikdy rovný, pøímý (s výjimkou záhonu, který vyplòuje prostor mezi domem a rovnobìným chodníkem), ale nepravidelný, vlnovitý. Obdobnì postupujeme pøi výsadbì záhonu, který netvoøí okraj keøové skupiny, ale je umístìn samostatnì, napø. v trávníku. Uprostøed budou trvalky nejvyí a smìrem k okrajùm nií a plazivé. Dùleité, z estetického hlediska, je rovnì mnoství vysázených rostlin jednoho druhu. Pokud vysadíme do záhonu vìtí mnoství druhù po 12 kusech, bude záhon vypadat dost chaoticky, jak barevnì, tak obrysovì. Mnohem vìtího estetického úèinku dosáhneme pøi výsadbì meního poètu druhù, ale ve vìtím mnoství, tzn. e kadému druhu dáme více prostoru. Solitérních, vzrùstných trvalek vysázíme do záhonu jen nìkolik (jako dominanty), støednì vysokým, niím a plazivým vyèleníme v záhonu plochu mnohem vìtí, øádovì kadému druhu nejménì jeden metr ètvereèní. Tzn., e nízkých a plazivých trvalek vysadíme v zájmu urychleného zapojení porostu více kusù na m2, podle vzrùstnosti a rychlosti rùstu zhruba 310 ks. V zahradách u chat a chalup, které se nacházejí vìtinou v pøírodním prostøedí, mùeme øeit trvalkové záhony výsadbou druhù v místì (podle lokality) rostoucích. Tyto druhy by mìly pøevaovat (min. 50 %) a mùeme je doplnit i dalími cizokrajnými druhy s obdobnými nároky. Èasem tyto druhy zplaòují, co ale vùbec není na kodu vìci, ba právì naopak. Ráz okolní pøírody tím pádem samovolnì proniká a do naí zahrady. Potom mùeme na zahradì mít (podle pøírodního prostøedí) partie hajní (polostinné a vlhèí), partie zamokøené a bainaté, partie neutrální (vlhkost i oslunìní prùmìrné) i partie suché, stepní a skalnaté. Výhodou tohoto zpùsobu je pøedevím minimální údrba vysázených druhù (rostou ve svém pøirozeném prostøedí) a souèasnì nenásilné, plynulé zapojení zahrady do okolní pøírody. 11
ZAHRADNÍ TRVALKY
2.
Pìstování trvalek
Pøed výsadbou trvalkového záhonu musíme plochu (pøedem promylenou a vytyèenou) pøedevím odplevelit. To znamená, e po nakreslení tvaru záhonu (rýèem) musíme odstranit neádoucí plevelné rostliny (tráva a jiné). Jsou dva zpùsoby, jak toho dosáhnout. Buï mechanicky, nebo chemicky. Osobnì bych se pøiklánìl ke zpùsobu mechanickému (tedy ruènímu), který také preferuji a na zahradách (a u vlastní, nebo cizích) prakticky provádím. Rýèem (pøípadnì motykou) sloupneme drn do hloubky asi 20 cm, drny dobøe oklepeme (je to vlastnì drnovka) a chybìjící mnoství zemì (do úrovnì okolního trávníku) doplníme zeminou potøebnou pro pìstování zamýlených druhù trvalek. Pro pìstování hajních rostlin to bude tatá drnovka, zlehèená raelinou a øíèním pískem, pro rostliny vlhkomilné a bainaté staèí k drnovce pøidat pouze raelinu, pro rostliny stepní, sucho- a sluncemilné pøidáme tìrk a hrubí písek. Vechny tyto doplòující komponenty rozprostøeme po ploe budoucího záhonu ve vrstvì aspoò 10 cm a øádnì zaryjeme. Nutné je promísení s pùvodní zeminou. Vlastní výsadba trvalek záleí pøedevím na zpùsobu pøedpìstování. U prostokoøenných rostlin (pìstovaných ve volné pùdì) platí, e na jaøe vysazujeme druhy kvetoucí v létì a na podzim, ve vèasném podzimu (nejpozdìji bìhem záøí) vysazujeme druhy kvetoucí v pøedjaøí a na jaøe. Dnes ale pøevauje zpùsob pìstování rostlin v nádobách (kvìtináèe, kontejnery). Tyto rostliny mùeme bez obav vysazovat po celé vegetaèní období. Choulostivìjí druhy, pocházející z klimaticky teplejích oblastí (Støedomoøí, jihovýchodní Asie, Nový Zéland, jiní Afrika, jih USA, nìkteré oblasti Jiní Ameriky apod.), vysazujeme zásadnì na jaøe, aby staèily do podzimu dobøe zakoøenit. Pozdní (podzimní) výsadba tìchto druhù vede vìtinou k jejich vymrznutí hned bìhem první zimy, i pokud byly øádnì zakryté napø. chvojím. Dùleitá je také hustota výsadby rostlin, které musí mít dostatek volného prostoru. Jednak aby se mohly dobøe vyvíjet a vzájemnì si nekonkurovaly, a také lépe vynikne krása kadé z nich. I zdánlivì øídce osazený záhon se bìhem 12 let slunì zapojí, tzn. e mezi rostlinami u témìø nebude vidìt zem. Hustota výsadby je tedy dána hlavnì velikostí (výkou a prùmìrem) rostlin. Byla by ale chyba domnívat se, e rostlina koupená v malém kvìtináèku má koneènou velikost. Ta bude, hlavnì u vzrùstných druhù, za 12 roky mnohem vìtí. Proto je tøeba u z poèátku vìnovat pozornost sortimentu zamýlených druhù a jejich rozmìrùm v koneèném stavu, protoe jinak nám nezbude nic jiného, ne vysazené rostliny do dvou let opìt rozsadit nebo zmìnit sortiment za ménì vzrùstné. 12
Pìstování trvalek
Vlastní výsadba probíhá tak, e pøedem zalité trvalky vysazujeme zahradnickou lopatkou nebo rýèem (podle velikosti koøenového balu) do pøimìøenì velké jamky. Koøenový bal pøihrneme zeminou a øádnì pøitlaèíme, èím se zbavíme neádoucích vzduchových prostor v koøenové èásti. Dbáme na to, aby byly rostliny vysazeny ve stejné hloubce, v jaké byly pøedpìstovány, tedy ani hloubìji, ani mìlèeji. Mìlká výsadba mùe vést k zasychání rostlin (zvlátì na víkendových zahradách v parném létì), hlubí výsadba mùe zase zpùsobit zahnívání rostlin v koøenovém krèku (a u v létì nebo v zimì) nebo mùe vést dokonce k tomu, e nám nepokvetou. Tento jev je známý hlavnì u pivonìk a kosatcù. Po výsadbì rostliny ihned zalijeme a u pøedem poèítáme s tím, e se zemina po zálivce více èi ménì slehne. Èerstvì vysázené trvalky hned nepøihnojujeme, nebo jen lehce rozhodíme mezi rostliny (dále od koøenù) nìkteré granulované, pomalu rozpustné hnojivo, obsahující vechny základní prvky. Bìnì se dá pouít napø. Cererit nebo NPK. Na trhu je dnes ovem mnoho rùzných druhù hnojiv, která sice mají rùzné názvy, ale sloením jsou dost podobná, èasto i stejná. Nemìlo by to být hnojivo s vysokým obsahem dusíku (N). Mùeme rovnì pouít dobøe rozleelý, zkompostovaný chlévský hnùj nebo aspoò vyzrálý kompost. Kromì toho, e obsahují základní iviny dùleité pro rùst rostlin, mají hnojiva i nìkteré látky stimulaèní povahy pøíznivì ovlivòující zakoøeòování. Rovnì humus obsaený v tìchto organických hnojivech je pro rostliny nenahraditelný. Nìkteré bujnìjí vzrùstné trvalky èasem (za pár let) pùdu kolem sebe doslova vysají, a proto je velmi vhodné tato organická hnojiva kadoroènì mezi trvalky ve slabé vrstvì (asi 2 cm) rozprostírat. Pro správný vývoj rostlin a jejich zdravý rùst je dùleitá také pùdní reakce (pH). Podle ní rozliujeme pùdy kyselé, neutrální a zásadité neboli alkalické. Vìtina bìných druhù trvalek nemá a tak vyhranìné nároky a prospívá dobøe v pùdách neutrálních. Nìkteré druhy vak nároky na úpravu pùdy mají. Druhùm hajním, rostoucím pøevánì na mírnì kyselých pùdách, budeme tedy doplòovat spotøebovanou zeminu nejlépe raelinou, druhùm vápnomilným radìji vápnìným kompostem s pøísadou napø. mletého vápence nebo rozdrcené staré omítky. Vlastní oetøování vysázeného trvalkového záhonu se kadým rokem, v souvislosti s narùstáním rostlin, trochu mìní. V prvních asi dvou letech, kdy je mezi rostlinami jetì volný prostor, se mohou roziøovat jednoleté i víceleté plevele. Jednoleté staèí motyèkou nebo lopatkou odstranit jetì pøed vysemenìním, protoe jinak jsou schopné za vegetace vytvoøit zapojený porost. Napø. ptaèinec abinec je schopen podle teploty prostøedí vytvoøit kadý mìsíc novou generaci, pøièem ta stará hned neodumírá, ale jetì nìjaký èas produkuje dalí semena. Víceleté vytrvalé plevele se na dùkladnì pøipraveném záhonu hned 13
ZAHRADNÍ TRVALKY
neobjeví, ale pøesto se mohou pozdìji vyskytnout. Neádoucí plevele mechanicky odstraníme. Pokud je suché období, musíme trvalky zavlaovat. Jedinì tak se budou rychle rozrùstat a vytvoøí zapojený porost. Zapojený porost u ani v suchém létì tak rychle nevysychá a ani plevele nemají velkou anci se rozmnoovat. K udrení vlhkosti pùdy nám napomáhá mulèovací kùra (lépe jemná, ne prodávané hrubé klacky v pytlích) rozprostøená po záhonu v mìlké, nejvíce pìticentimetrové vrstvì. Pøi mulèování mìjme na zøeteli, abychom neutopili srdíèka rostlin. Pøes vechny klady kùry se vak mùe stát, e si na zahradu zavleèeme rùzné druhy døevokazných, rozkladných hub. Zvlátì pokud je mulèovací kùra zpracována z u napadených a odumírajících stromù.1 S nárùstem zelené hmoty dochází zákonitì k odèerpávání ivin z pùdy a nesmíme tedy zapomínat na kadoroèní pøihnojování, jak u bylo øeèeno, nejlépe organickými hnojivy s obsahem humusu. Pokud pouijeme anorganická (prùmyslová) hnojiva a u tekutá, práková, granulovaná nebo v tabletách, zásadnì se øídíme údaji výrobce uvedenými na etiketì nebo na pøíbalovém letáku. V ádném pøípadì nezvyujeme doporuèenou koncentraci, bylo by to jenom na kodu rostlin. Pokud se nám, zvlátì pøi vìtrném poèasí, stane, e hnojivem pokropíme nebo popráíme listy rostlin, ihned je pokropíme èistou vodou. Jinak by toti mohlo dojít k nepøíjemnému a nehezkému popálení listù. Trvalky nelechtìné (tedy èisté botanické druhy) pøi výsadbách v pøírodních partiích urèených ke zplanìní prùmyslovými hnojivy ani nepøihnojujeme hnojivem. Vyvolalo by to jen nepøirozený rùst. Tìmto druhùm postaèí obèasné pøihnojení kompostem, listovkou nebo lesní hrabankou (podle nárokù na pùdní kyselost). U trvalek je vhodné oøezávat odkvetlá kvìtenství nebo i jednotlivé kvìty. Rostliny se tak zbyteènì nevysilují tvorbou semen. Zbavíme je nepìkných èástí, èím také zabráníme samovolnému výsevu do okolí. U nìkterých trvalek tak dosáhneme remontování, tj. opakování kvetení. Na podzim ostøíháme loutnoucí listy zatahujících trvalek a u zemì, stálezelené ponecháme a naopak je zakryjeme, nejlépe smrkovým chvojím. Ideální ochrana proti promrzání pùdy je samozøejmì souvislá snìhová pokrývka. Ta vak bývá
1
14
Pozn.: Pøi výskytu tìchto druhù hub na vlastní zahradì na pøivezené mulèovací kùøe jsem nezjistil ádné jiné rozíøení tìchto hub ne na vlastním mulèovacím substrátu. Bìhem zhruba 23 let, souèasnì s rozkladem kùry na hmotu podobnou raelinì, tyto zvlátní houby zase zmizely.
Pìstování trvalek
jen ve vyích polohách. Pro pøípad holomrazù mùeme tedy zatahující trvalky zakrýt slabou vrstvou listí, které jetì pøekryjeme ostøíhanými výhony a lehce i chvojím, aby nám vítr v zimì tyto hromádky neodvál. Okrasné trávy necháváme nastojato a do jara, protoe dutá ostøíhaná stébla by mohlo v zimì snadno pokodit støídavé zamrzání a rozmrzání, typické pro nae zimy (zejména posledních 1015 let). Nìkteré choulostivé druhy, vyadující v zimì pomìrnì sucho, je vhodné u zaèátkem podzimu zasypat suchým listím a pøikrýt igelitovou fólií. Je moné také kolem tìchto druhù vytvoøit lehkou, napø. laovou konstrukci, pøes ni pøetáhnout opìt fólii a na ni upevnit napø. chvojí (nebo jiný stínicí materiál), aby v zimních sluneèných dnech nedocházelo k neádoucímu zahøívání vnitøního, malého prostoru. Ve speciální èásti na tyto choulostivé druhy upozorním. A u bude zimní kryt jakýkoliv, ponecháváme jej na rostlinách a do pøedjaøí (resp. jara), kdy se u nedají oèekávat ádné silnìjí mrazy. Kryt neodstraòujeme naráz, ale radìji postupnì, po èástech (zvl. u stálezelených druhù, aby je nepokodilo jarní, nìkdy a ostré slunce). Ostatní druhy jsou pod krytem také v teple, zchoulostivìlé. Kdybychom kryt odkryli naráz, staèil by jen slabý jarní mrazík a naraené výhonky zmrznou. patný je i opaèný pøípad, tzn. e ponecháme zimní kryt na rostlinách velmi dlouho. Vlivem oteplení rostliny pod listím apod. u raí, mají výhonky neduivé, køehké, bledì zelené a ty mùe rovnì snadno znièit pozdní noèní mrazík, ale také hniloba, plíseò nebo ostré slunce. Ideální je, pokud to podmínky dovolí, odstraòovat kryt po èástech, podle vývoje poèasí. A vzhledem k tomu, e choulostivé druhy budou v naich zahradách zastoupeny jen zøídka (absolutní pøevaha musí být druhù odolných), nebude to pracovnì ani èasovì a tak nároèné.
15
ZAHRADNÍ TRVALKY
3.
Rozmnoování trvalek
Dá se pøedpokládat, e mnoení trvalek v domácím prostøedí a pro vlastní potøeby nebude pøíli rozíøené z dùvodu nezbytnosti urèitých pìstitelských zaøízení, jak je napø. skleník nebo fóliovník, pøíp. paøenitì. Vìtina zájemcù o trvalky bude nakupovat hotové sazenice v zahradnických závodech, kolkách, prodejnách apod. Rovnì soukromí pìstitelé trvalek, kteøí inzerují v zahradnických èasopisech, mívají èasto a pøekvapivì velký sortiment druhù. O mnoení trvalek pojednávají i nìkteré nae a zahranièní tituly, vylé v minulých letech (viz Pouitá literatura). Pøesto je nutné si alespoò struènì o základních zpùsobech rozmnoování trvalek øíci.
a) Rozmnoování generativní Je to rozmnoování pohlavní cestou, tedy semeny. Toto rozmnoování v pøírodì, tedy u èistých botanických druhù, pøevládá. Dnes pìstované trvalky jsou u z velké èásti prolechtìné, jsou mezi nimi i mnohonásobní køíenci. Podle genetických zákonù o tìpení by nám ze semen tìchto rostlin vzela pestrá smìs rùzných druhù a barev, z nich moná jen nìkterý semenáè by se podobal mateøské rostlinì. To záleí na tom, který znak rostliny je dìdièný dominantnì nebo recesivnì apod. Semenem budeme tedy rozmnoovat druhy (nebo odrùdy), jejich potomstvo si zachovává vlastnosti rodièù (je to vìtina pùvodních botanických druhù). Termín výsevu závisí na druhu i na metodì. Normální výsev vìtiny trvalek se provádí v zimních mìsících, tedy od prosince do bøezna, ve skleníku, pøípadnì doma za oknem, pøi teplotì 1015 °C. Výsev ihned po sklizni se pouívá u trvalek, jejich semena ztrácejí rychle klíèivost. Výsev volnì na záhon se provádí u odolných druhù venku pod irým nebem na jaøe (v bøeznu a kvìtnu). Výsev ve tmì vyadují nìkteré druhy trvalek. Spoèívá v tom, e semena musí být zasypaná tak vysokou vrstvou substrátu, jak jsou sama velká. Výsev s promrznutím se provádí u øady druhù, jejich semena klíèí a po vystavení úèinku mrazu a snìhu (na podzim). Výsev se provádí do kvìtináèù, misek nebo truhlíkù, které musí být èisté a dezinfikované, aby se zamezilo vzniku houbových chorob. Na dno nádob dáme vrstvu hrubího písku nebo tìrku, slouícího jako drená. Vlastní výsevní substrát se skládá zhruba ze stejných dílù listovky, raeliny a øíèního písku. Musí být propustný, jemný (prosátý) a sterilizovaný párou (zbavíme se tím chorob a kùdcù). 16
Rozmnoování trvalek
Nádoby plníme asi 1 cm pod okraj a substrát jemnì stlaèíme. Je lepí dìlat výsev øidí, hlavnì u velmi jemných semen. Nahoøe bude jetì vrstvièka pøepáleného písku. Velmi jemná semena nezasypáváme, ale spí jenom pískem pocukrujeme. Vìtí semena zasypeme vrstvièkou písku stejnou, jako je velikost semen. Výsev udrujeme a do vyklíèení semen neustále vlhký. Protoe kropením nebo postøikem bychom semena snadno vyplavili, nádoby s výsevy umístíme na vìtí misku a zaléváme spodem, podmokem. Výsevy podle potøeby vìtráme a za sluneèného poèasí stíníme. Po vyklíèení nastává stejný kolobìh prací jako u jiných rostlin. Pøepichujeme (pikýrujeme) nìkdy i 23× podle toho, jak rychle semenáèky dorùstají. U nìkterých druhù kvùli lepímu rozvìtvení zatipujeme, dále vìtráme, otuujeme, pøesazujeme do malých kvìtináèkù atd. Pøi výsevu volnì na záhon musíme mít substrát obdobného charakteru jako pøi výsevu do nádob: kyprý, vzduný, lehèí a propustný. Technicky probíhá výsev stejným zpùsobem, jenom s tím rozdílem, e na záhonech (zvl. pøi vìtím mnoství semen jednoho druhu) sejeme buï do øádkù, nebo nairoko. Výsev zastíníme lehce napø. chvojím, které souèasnì brání klíèící semenáèky proti poeru ptáky. Dalí agrotechnika u je bìná, jako u jiných rostlin.
b) Rozmnoování vegetativní Je to rozmnoování cestou nepohlavní, tzn. rùznými èástmi rostlinného tìla. Vlastnosti mateøské rostliny jsou 100% zachovány, a proto budeme vegetativnì mnoit pøedevím rùzné kultivary pùvodních druhù. Kultivar je kulturní odrùda (z anglického cultivated variety, zkrácenì cv.). V názvu jsou oznaèeny apostrofy pøed i za názvem kultivaru (napø. Hosta fortunei je èistý druh, ale Hosta fortunei Aureomarginata u je, jak název øíká, kultivar se lutì panaovanými listy). Dále budeme vegetativnì mnoit vechny køíence, v názvu rostliny oznaèené písmenem x mezi rodovým (1.) a druhovým (2.) názvem (napø. Astilbe x arendsii). Vegetativnì mùeme samozøejmì mnoit i èisté botanické druhy, výtìnost mladých rostlin je ovem nepomìrnì nií ne pøi výsevu semen. Nìkdy vak èistý druh u nás semena netvoøí a pak nám opravdu nezbývá, ne jej mnoit vegetativnì. Vegetativních zpùsobù rozmnoování je nìkolik.
Dìlení trsù Je to nejjednoduí, a proto nejèastìji pouívaný zpùsob. Pro zahrádkáøe je navíc zajímavý tím, e tak lze rozmnoit vìtinu trsovitì rostoucích druhù. Jsou to ty druhy, které tvoøí mnoho vegetaèních vrcholù (výhonù). Nejvhodnìjí doba dìlení je období vegetaèního klidu, tzn. brzy na jaøe nebo a na podzim. Chceme-li 17
*
ZAHRADNÍ TRVALKY
získat vìtí mnoství dceøiných rostlin, vyjmeme mateèní rostlinu celou ze záhonu a noem, rýèem nebo lopatkou ji rozdìlíme na více kusù. Kadý oddìlek musí mít minimálnì jeden vegetaèní vrchol. Velikost oddìlku záleí pochopitelnì na velikosti mateèní rostliny. Vìtí oddìlky se lépe ujímají. Sázíme je vìtinou do kvìtináèù a pøedevím pøi podzimním mnoení je musíme ochránit pøed mrazem, protoe nejsou jetì zakoøenìné. Ideální je umístit je do paøenitì a zakrýt oknem, pøes které v pøípadì silnìjích mrazù pøehodíme jetì slamìnou nebo polystyrenovou roho, pøípadnì starou deku. V bezmrazých dnech je dùleité paøenitì obèas vyvìtrat. Trvalky, které kvetou na podzim, a trvalky, které na jaøe pozdì raí, dìlíme radìji a na jaøe. Na podzim dìlíme tedy hlavnì odolné a nenároèné druhy. Pøi vlastním dìlení je dùleité mírnì zkrátit koøeny a souèasnì zredukovat nadzemní èást, a to zhruba o jednu tøetinu a jednu polovinu.
Øízkování Je to dalí z moných zpùsobù rozmnoování trvalek. Pouíváme jej hlavnì tehdy, kdy potøebujeme namnoit vìtí mnoství kusù od jednoho druhu (nebo kultivaru), ne by se nám podaøilo jenom prostým dìlením. Pochopitelnì se k tomuto druhu rozmnoování rozhodneme také tehdy, máme-li jen málo mateèných rostlin. Bylinné øízky jsou mìkké, a odebíráme je proto z nejvyích (a tedy nejmladích) èástí rostliny. Termín vlastního øízkování je potom (podle vývinu jarního poèasí) zhruba v kvìtnu a èervnu. Pokud budeme nìkteré druhy zkouet øízkovat a pozdìji (napø.v srpnu a záøí), mùe se pak stát, e øízky budou zakoøeòovat velmi nepravidelnì a mnohé zakoøení a pøítí jaro. Øízky odebíráme z vrcholových výhonkù a samozøejmì jenom ze zdravých rostlin.Vlastní øízek upravíme na délku 510 cm. Spodní listy odstraòujeme (noem, nùkami nebo zatípnutím prsty) a vrchní, pokud jsou velké, noem zkrátíme o jednu tøetinu a jednu polovinu. Drobnolisté zkracovat nemusíme. Pouití stimulátorù (chemických prostøedkù na bázi organických kyselin, napø. kyseliny beta-indolylmáselné, nikotinové, giberelové) je vhodné, ale nikoliv nezbytné. Tyto zakoøeòovaèe pomáhají k lepímu vytvoøení kalusu a následnému zakoøenìní øízkù. Z hlediska jejich zakoøenìní je vak dùleitìjí jejich momentální fyziologický stav, tzn. správná doba øízkování. Øízky pícháme za pomoci tenkého pièatého kolíku do misek nebo truhlíkù, ve kterých máme substrát zaloený nejlépe z raeliny a písku, a to v pomìru 1:1. Kadý øízek dobøe pøitlaèíme. Po napíchání øízky zalejeme, pøekryjeme 18
Rozmnoování trvalek
igelitovou fólií (za úèelem udrení vyí vzduné vlhkosti) a umístíme do skleníku, paøenitì apod. Øízky udrujeme stále vlhké, ale nikoliv pøemokøené! Lepí je nechat substrát obèas mírnì proschnout ne pravidelnì zalévat. V létì za sluneèných a horkých dní je potøeba øízky stínit a vìtrat. Jakmile zaènou øízky zakoøeòovat, mùeme je sázet do malých kvìtináèù nebo kontejnerù a postupnì otuovat, tzn. pøenáet ven. Tyto mladé øízkovance pøezimujeme první zimu v paøeniti nebo studeném skleníku a vysazujeme je na záhony a na jaøe. Stonkové øízky jsou rovnì bylinné, ale nikoliv z nejmladích èástí rostlin. Jsou èásteènì vyzrálé a mnoíme jimi v èervnu a èervenci. Listové øízky jsou termínovì obdobné s øízky bylinnými. Rozdíl je pouze v tom, e øízkujeme nikoliv výhonek s nìkolika listy, ale do substrátu zapichujeme pouze samotný list bazální èástí dolù. Zapichujeme jej mìlce, ale pevnì. Bazální øízky se pouívají u nìkterých poltáøovitých trvalek a druhù tvoøících holé stonky. Øízky odtrháváme s patkou (tj. kouskem starého výhonu). Dalí postup je stejný jako u výe popsaných druhù øízkování. Koøenové øízky pøipravujeme na podzim, jetì pøed zamrznutím pùdy. Mateèní rostlinu vyjmeme ze zemì tak, aby mìla co nejvíce nejdelích koøenù. Silnìjí, zdravé koøeny odøeeme, sváeme do svazkù a zaloíme napø. do vlhkého písku v chladném, ale bezmrazém prostøedí. V lednu je potom rozøeeme na 45 cm dlouhé øízky. Tyto zaloíme pøevánì vodorovnì (ale u nìkterých ikmo, aby horní èást vyènívala nad substrát) do truhlíkù s lehkou písèitou zemí. Øízky potom vyadují umístìní v chladném a svìtlém prostøedí s teplotou 1015 °C. Z adventivních pupenù zaènou zanedlouho rait nové rostlinky, které zjara vìtinou hrnkujeme do kvìtináèù a dále dopìstováváme v paøeniti, nebo vysazujeme pøímo na stanovitì. Výbìky se tvoøí nad zemí a jednotlivé mladé rostlinky na výbìcích se bìhem vegetace odebírají a zakoøeòují.
Odnoování Je to rovnì oblíbený a technicky nenároèný zpùsob rozmnoování trvalek. Pouívá se u druhù, které tvoøí samovolnì zakoøeòující odnoe. Rostliny, které se takto rozrùstají, mohou být v nìkterých pøípadech a agresivní vùèi svým sousedùm, jindy je tato vlastnost vítaná. Odnoe odebíráme i s koøeny nejèastìji na jaøe nebo vèas na podzim (konec srpna a záøí), aby staèily do zimy dobøe zakoøenit. Silnìjí odnoe vysazujeme pøímo na záhony, slabí dopìstujeme v kvìtináèích.
19
ZAHRADNÍ TRVALKY
Høíení Pouívá se v zahradách k rozmnoování patnì zakoøeòujících druhù. Je to zpùsob pomìrnì zdlouhavý. V principu to znamená, e nìkdy od jara do podzimu ohneme vìtvièku od mateèní rostliny k zemi a pøipevníme ji napø. kolíèkem, háèkem, nebo i kamenem. Vrek výhonu musí vyènívat nad zem. V místì ponoøení do zemì mùeme výhonek nìkolikrát lehce, slabì naøíznout noem, co urychlí tvorbu kalusu hojivého pletiva, z nìho budou vyrùstat nové koøínky. V tomto místì zasypeme výhonek lehèí, písèitoraelinovou zemí. Po zakoøenìní, které vak mùe trvat i rok, novou rostlinu oddìlíme a dále normálnì pìstujeme pøímo na stanoviti. Pokud je slabá, dopìstujeme ji v kvìtináèi.
Roubování Pouívá se u trvalek jen ojedinìle, a to v pøípadì potøeby rozmnoování plnokvìtých kultivarù aterù (Gypsophila). Tyto se roubují na koøeny jednodue kvetoucího druhu (G. paniculata) v zimì a pøedjaøí v poloteplém skleníku. Pro amatéra je to technicky celkem nároèný zpùsob.
20