DLUHY A PŘEDLUŽENÍ. 1. Kontext problému. Veronika Lovritš, IQ Roma servis, o.s

DLUHY A PŘEDLUŽENÍ Veronika Lovritš, IQ Roma servis, o.s.

1. Kontext problému České domácnosti se stále vyšším tempem zadlužují a okolnosti, za jakých se tak děje, dávají tušit, že nejde o trend, který by v budoucnosti byl pro českou ekonomiku pozitivní. Skutečnost, že jde o závažné téma, naznačuje také vývoj na úrovni Evropské unie. V EU se v roce 2007 podle odborných odhadů nacházelo asi 20 milionů lidí v situaci, kterou lze popsat jako předlužení. Předlužení jednotlivců a domácností je vnímáno jako stále rostoucí problém ve většině členských států zejména proto, že předlužení je v mnoha případech příčinou sociální exkluze rodin, vede k sociálním a zdravotním problémům a může ohrozit základní potřeby dětí.1 Půjčování peněz samo o sobě není problémem, naopak. Podporuje spotřebu a tím také růst ekonomiky. Ovšem ve fázi, kdy dlužníci přestávají být schopni své závazky splácet a takových případů geometrickou řadou přibývá, stává se půjčování peněz rizikovým společenským jevem a předlužení 1

Recommendation CM/Rec(2007)8 of the Committee of Ministers to member states on legal solutions to debt problems (adopted by the Committee of Ministers on 20 June 2007 at the 999bis meeting of the Ministers Deputies).

21 © IQ Roma servis, o.s.

začíná mít negativní vliv na společnost. Tato kapitola nebude popisovat teoretická východiska, ani kompletně mapovat rozsah problému předlužení v České republice2, zaměřuje se spíše na analýzu praktických zkušeností neziskové organizace z působení v lokalitách ohrožených sociálním vyloučením obývaných především romskými komunitami. Pro tyto účely budeme hovořit zejména o předlužení domácností (společně hospodařících rodin, nikoliv jednotlivců) a předluženost budeme chápat jako situaci, ve které domácnost dlouhodobě, tedy více než tři měsíce, není schopna splácet podstatnou část svých závazků.3 Předluženost má odlišný charakter podle toho, čeho se neschopnost splácet týká. Odstupňováno podle závažnosti je potřeba odlišovat nedostatek financí na zaplacení: 1) jídla a oblečení, 2) bydlení, 3) komerčních půjček a obdobných dluhů. Terénní sociální pracovníci IQ Roma servisu se v Brně a Jihomoravském kraji jen výjimečně setkávají s rodinami, jejichž příjem by byl tak nízký, že by měly problém zajistit jídlo a oblečení. Pravidelně však pracují s rodinami, kterým příjem nevystačí na zaplacení dostupného bydlení. Problém předlužení je tématem, které spadá do oblasti ochrany spotřebitele, na čem se však mohou evropští odborníci z mnoha oblastí – finančnictví, práva, sociologie a dalších – shodnout, je fakt, že společenský vývoj v oblasti poskytování finančních produktů spotřebitelům výrazně předběhl právní regulaci i vzdělávací systém. Na trhu se tedy v současné době pohybují nepoučení (finančně negramotní) spotřebitelé, kteří nejsou právním systémem dostatečně chráněni před predátorskými podnikatelskými praktikami a svými vlastními neuváženými rozhodnutími. Ve chvíli, kdy se tímto způsobem chová významná část společnosti, stává se individuální neschopnost problémem, který destabilizuje sociální systém. Jak konkrétně se tato skutečnost projevuje, kde mohou být konkrétní příčiny tohoto stavu a kde a jakým způsobem by mohlo být možné zasáhnout, bude obsahem následujícího textu.

2. Příčiny předlužení Jak je patrné z úvodu této kapitoly, předlužení není zdaleka problémem, který je primárně vázán na etnicitu. Předlužení je spíše jevem, který se váže k nejchudším složkám obyvatelstva jako takovým, je navíc jevem, který stále více postihuje také střední společenskou třídu, která, trochu lapidárně řečeno, „rozšiřuje řady vyloučených, osob bez domova, žebráků a lidí závislých na charitě4“. Sociologická analýza předlužení pak ukazuje, že mezi příčinami tohoto společenského jevu převažují vnější (pasivní) důvody, ačkoli mezi důvody patří také špatné hospodaření s rodinným rozpočtem.5 Podstatou tohoto tvrzení je fakt, že ačkoli do právních vztahů vstupujeme nejčastěji z vlastní vůle (např. uzavíráme smlouvu o úvěru), do platební neschopnosti se obvykle dostáváme z vnějších příčin, které jsme nezpůsobili svým rozhodnutím (např. ztrátou zaměstnaní). Nejčastější příčiny vzniku předlužení se dají kategorizovat do tří základních skupin: nedostačující příjmy, zbytečně vysoké výdaje a nedostatečná právní ochrana spotřebitele. Jedná se o v podstatě banální souvislost – příliš nízké příjmy v kombinaci s příliš vysokými výdaji vedou v jednom okamži-

2

Na rok 2008 je plánováno vydání mapy předluženosti a sociálního vyloučení v Evropě, mj. na základě výzkumu EU-SILC – Regulation 215/2007 of the Commission on 28 February 2007. Podrobnější a aktuální informace lze nalézt na webových stránkách Evropské komise: . 3 Tříměsíční prodlení s placením nájmu naplňuje zákonný výpovědní důvod pro výpověď z nájmu bytu, který je jinak chráněn, od bydlení se pak odvíjí celý život rodiny, nejen kvalita života, ale vůbec existence rodiny jako celku (při ztrátě bydlení např. hrozí odebrání dětí do ústavní výchovy). 4 Opinion of the European Economic and Social Committee on Credit and social exclusion in an affluent society (Own-initiative opinion) SOC/265 – CESE 1459/2007 EN/o, Art. 4.5. 5 Tamtéž, kapitola 4.


ku ke vzniku předlužení; k příliš vysokým výdajům by přitom nemuselo ve značném množství případů vůbec dojít, pokud by byla zajištěna důsledná ochrana spotřebitele. Problém navíc má tendenci se replikovat a prohlubovat. Nedojde-li v krizovém okamžiku setkání těchto příčin k brzkému zvýšení příjmů nebo redukci výdajů, domácnost se dostává do začarovaného dlužnického kruhu. Schéma č. 1 na následující straně popisuje možné příčiny vzniku předlužení v jejich souvislostech. Schéma vzniklo analýzou zkušeností z práce s klienty ze sociálně vyloučených lokalit Jihomoravského kraje, které jsou obývány především romskými komunitami, jeho obsah byl poté srovnán s příčinami předlužení, jak byly identifikovány srovnávacím sociologickým výzkumem v oblasti působnosti Evropského ekonomického a sociálního výboru (EESV) v roce 2007.6 Z dvanácti příčin citovaných EESV bylo pro popis situace v sociálně vyloučených romských komunitách relevantních 11, z nichž některé byly ve schématu z důvodu přesnějšího rozklíčování možných slabých míst v systému rozvedeny do více příčin (např. bod „nezaměstnanost a špatné pracovní podmínky“ je ve schématu č. 1 rozveden do více příčin – nízký důraz na vzdělání vedoucí k nízké kvalifikaci a hůře placenému zaměstnání a k nezaměstnanosti, velmi důležitá příčina i posléze důsledek uzavírající bludný kruh předlužení – nelegální práce). V sociálně vyloučených lokalitách se z podstaty charakteru těchto oblastí výrazněji neprojevuje jedna ze dvanácti příčin identifikovaných na evropské úrovni, a to neúspěšné podnikání7.

6

7

Opinion of the European Economic and Social Committee on Credit and social exclusion in an affluent society (Own-initiative opinion) SOC/265 – CESE 1459/2007 EN/o, Chap. 4. Je třeba říci, že případy tohoto typu se mezi klientskými zakázkami občas objevují, ovšem častěji v tom smyslu, že drobní živnostníci nebyli s to splnit své povinnosti vůči finančnímu úřadu nebo správě sociálního zabezpečení či zdravotní pojišťovně, byli sankcionováni a sankce položily jejich podnikání.


» nízký důraz na vzdělání (charakteristický pro dělnické rodiny) » nízkopříjmová zaměstnání odpovídající nízké kvalifikaci » vysoká nezaměstnanost/ resp. závislost na sociálních dávkách (až celé generace) » nelegální práce a její důsledky (nízké nebo žádné důchody, nevyplacené mzdy) » náhlé změny ve struktuře domácnosti (smrt, odchod do výkonu trestu, invalidita)

Vysoké výdaje » finanční negramotnost – snadná kořist poskytovatelů “výhodných půjček“ na vysoké úroky, smluvní pokuty, úroky z prodlení až lichva – uvádění nepravdivých údajů o příjmové situaci při získávání půjčky/úvěru » právní a systémová negramotnost – podceňování možných sankcí – pokuty, náklady řízení všeho druhu, neplacené zákonné pojištění, nepřebírání pošty – neznalost právních prostředků obrany – past ručitelských závazků – neznalost fungování splátkových kalendářů » působení reklamy/statusové výdaje – dospělí – plazmové TV… – děti – značkové zboží, výrobky z reklam – obecně výdaje za jídlo » půjčování peněz na vysoký úrok – nedůvěryhodnost žadatelů o úvěr – půjčky na neformálním trhu (až lichva) – splácení půjčky další půjčkou (lavina) » nekvalitní stav domů a nelegální odběr energií – vysoké náklady na bydlení » důraz na soudržnost rodinných příslušníků – parazitující příbuzní – kulturní tradice (pohřby, oslavy…)

Faktory spojené se skutečnou nebo domnělou etnicitou, které mohou mít vliv na vznik a trvání zadluženosti/předlužení: A) vnější kulturní, fyzické a symbolické vyloučení, které neumožňuje rozvoj potřebných kompetencí pro rovnocennou účast v širší společnosti

Předlužení

Nedostatečná právní ochrana spotřebitele

» bezmocnost, závislost, frustrace, apatie, marnost a beznaděj » snížený důraz na hodnoty sociálního systému většinové společnosti (systém nenabízí cestu ven + staví další bariéry individuální snaze) » rizikový životní styl – zhoršené zdraví (nekvalitní bytové podmínky a hygiena); – únikové strategie – hazardní hry a závislosti; – hromadění agrese (není kam jít a co ztratit, hlavně domácí násilí) a touha vybít se, pomstít » negativní postoj ke vzdělávání dětí (potřeba rychlého příjmu – hned po ZŠ do práce nebo na ÚP)

» rozšiřování nelegální práce (finanční úniky státu)

sociální/systémové následky

Nízké příjmy

psychické/individuální následky

Schéma č. 1: Příčiny a důsledky předlužení v sociálně vyloučených romských komunitách Jihomoravského kraje

» odčerpávání státem poskytovaných sociálních dávek ve prospěch soukromých (podnikatelských) subjektů – půjčky na vysoký úrok lidem z vyloučených lokalit jsou systémově využívány jako způsob napojení se na peníze od státu » následky závislostí a frustrace – obtěžování okolí, zátěž na zdravotní systém, zbytečné výdaje na odstraňování následků (včetně kriminality majetkové i násilné) – násilné trestné činy, ničení veřejného majetku, provokace » rozšiřování patologických jevů, které jsou motivovány snahou zvýšit si příjem (prostituce, majetková trestná činnost) » vznik lokalit charakteristických špatným stavem obytných domů, vysokou mírou kriminality, zadlužeností nájemníků

B) vnitřní kulturní zvyky a tradice © IQ Roma servis, o.s. 2008

3. Etnicita jako působící faktor Do kombinace výše uvedených obecných příčin, jak je popisuje schéma č. 1, pak v případě romských rodin mohou intervenovat ještě faktory spojené s etnicitou, které mohou mít vliv na vznik a trvání zadluženosti/předlužení. Považujeme za vhodné tento typ faktorů zmínit, protože ačkoli odborně nepodložené, bývá etnicky podmíněné zadlužení ve veřejných debatách často zmiňováno („Romové jsou neplatiči“). Podle našeho názoru je spojení etnicity a předlužení prezentováno zavádějícím způsobem. Nechceme přitom tvrdit, že takto rozdělené a identifikované příčiny jsou vyčerpávajícím výčtem, a už vůbec nechceme tvrdit, že jsou univerzálně zobecnitelné na Romy. Hovoříme o zkušenostech ze sociální práce v sociálně vyloučených lokalitách Jihomoravského kraje. Tyto zkušenosti mohou být inspirativní pro přístup k některým zdánlivě nepochopitelným jevům i v jiných sociálně vyloučených lokalitách.

3.1 Vnitřní faktory Z příslušnosti k romskému etniku svou podstatou vychází faktor, který by mohl být popsán jako kulturní zvyky, obyčeje a tradice. V souvislosti s množstvím dalších příčin vzniku předlužení, jak je sumarizuje schéma č. 1, považujeme tento faktor za poměrně přeceňovaný. Jako zásadní, etnicky podmíněná příčina identifikovatelná na základě práce s klienty ze sociálně vyloučených lokalit obydlených převážně romskými komunitami, se zdá být zvýšeně akcentovaná hodnota rodiny a rodinných vazeb. Do tohoto faktoru spadají zejména příbuzní, které bychom slovníkem majoritní společnosti označili za parazitující. V logice rodinné soudržnosti však nároky takovýchto příbuzných mohou být podle dané situace pro rodinu považovány za legitimní8. Úroveň kulturní vyspělosti společnosti je mj. možné posuzovat podle toho, jak se společnost dokáže postarat o své slabé členy – a tradiční romská společnost to (na rozdíl od té české, většinové) často umí. Druhou stranou mince je skutečnost, že tím může být zneužíván systém jako takový, někteří členové se jako slabí profilují úmyslně, z lenosti a vypočítavosti. Dalším aspektem faktoru rodinných tradic jsou vysoké výdaje na oslavy, zejména svatby, křty a pohřby. Díky takovýmto životním situacím se rodina je ochotná zadlužit na mnoho let dopředu a často i na celý život jedné generace. Mnoho párů proto žije v nesezdaném soužití ne proto, že by to pro ně bylo ekonomicky výhodné z pohledu příjmu od státu, ale z pohledu ušetřených financí za svatební veselí. Rodinné a kulturní nutnosti vynaložit množství finančních prostředků na pohřeb už se však vlastním rozhodnutím vyhnout nedá, kumulace úmrtí v bližší rodině v krátké době proto je častým důvodem pro těžkou finanční krizi pozůstalých. Nakonec pod tento faktor spadají také neobvykle vysoké výdaje za jídlo. Romská tradice neumožňuje jednou uvařené jídlo uschovat na další den, co se nesní, to se vyhodí.9 Když je zároveň

8

Ukázku fungující rodinné sítě uvádí ze svých zkušeností V. Šaroch: „Velkorodina H. obývala deset bytů. Když byla možnost jeden z nich zpeněžit, bylo tak učiněno a peníze si členové velkorodiny rozdělili. Zbývajících devět bytů bylo schopno pojmout i rodinu, která byt prodala. Další část velkorodiny následně přišla o byt z důvodu neplacení nájmu a velkorodina opět poskytla svou pomoc. …Čím více lidí v jednotlivých bytech bydlelo, tím obtížnější bylo soužití rodin s ostatními nájemníky. Navíc, když neplatili jedni, zkusili to i další. Nakonec celá velkorodina skončila v sociálně vyloučené lokalitě. Ale i zde si všichni pomáhají…“ ŠAROCH, V. Krizové situace v práci terénního sociálního pracovníka. 2007. Nepublikováno. (text vytvořený v rámci projektu „Podpora vytváření systému terénní sociální práce, vytvoření vzdělávacího programu a jeho pilotní ověření“, modul č. 5, Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, Katedra sociální práce). 9 Mnoho tradic se vztahuje k dobám, ve kterých měly jasný smysl a účel. Vyhození nespotřebovaného jídla je poměrně rozumným pravidlem pro kočující komunity, které nemají k dispozici ledničku nebo chladný sklep k uchovávání potravin tak, aby se nezkazily.


kladen důraz na to, aby jídlo nikdy nechybělo, dochází z pohledu ekonomického hospodaření k výraznému plýtvání na nákup jídla, které se posléze nespotřebuje a vyhodí. To, že jde o typickou tradici, ještě neznamená, že tímto způsobem hospodaří s jídlem každá romská domácnost. Pokud však rodina tradici dodržuje, je i pro neromského sociálního pracovníka nebo rodinného asistenta v podstatě nemožné pomoci při plánování rodinného rozpočtu snížit položku na tyto výdaje, protože na jídlo být musí, i kdyby na nájem nebylo, a snaha o změnu hodnot je považována za zásah do tradice a potlačování kultury. Jako etnicky podmíněný důvod pro předlužení bývá v obecné diskuzi uváděna také intenzivní orientace Romů na přítomnost a potlačení úvah o budoucnosti. S ohledem na výzkumy zabývajícími se kulturou chudoby jsme však toho názoru, že orientace na přítomnost vychází spíše z dlouhodobě nízkých příjmů a kultury chudoby, než z tradičních romských hodnot a etnicity.10

3.2 Vnější faktory Jedná se o faktor, který vychází ze skutečnosti, že jsou některé osoby jako Romové identifikováni a podle toho je k nim přistupováno. Tento faktor v sobě nese kulturní, fyzické a symbolické vyloučení11, které ztěžuje vyloučeným osobám rozvoj potřebných kompetencí pro rovnocennou účast na výměnách v rámci širšího sociálního systému. Vyloučení Romů z fyzické mobility se věnuje blíže kapitola o bydlení, kulturnímu vyloučení ve smyslu bariér v přístupu ke vzdělání a hodnotám většinové společnosti se blíže věnuje kapitola o vzdělávání. Tyto dva druhy vyloučení v kontextu předlužení vytvářejí handicap sociálně vyloučených romských komunit, ve kterých žijí osoby s nedostatečným vzděláním (často pologramotné až v podstatě negramotné), s nedostatečnými zkušenostmi a vzory k legálnímu způsobu řešení svých problémů s dluhy. Tyto osoby jsou přitom jednoduše vyhledatelné a identifikovatelné v rámci hranic „problémových čtvrtí“. Majoritou přisuzované charakteristiky si osoby z takovýchto lokalit pak nesou i mimo tyto lokálně určené oblasti, společně např. se svým vzhledem, typickým romským jménem, adresou trvalého bydliště odkazující na problémovou čtvrť a dalšími aspekty. Charakteristiky osob ze sociálně vyloučených lokalit jsou rozšiřovány a vztahovány na další osoby, které odpovídají těmto vizuálně rozpoznatelným prvkům, a slučují se v bariéru vyloučení symbolického, spojeného se stigmatizací jedinců a sociální skupiny vnímané jako odlišné od majoritní společnosti. Tato stigmatizace pak znesnadňuje řešení ekonomické situace rodiny, zejména díky mimořádně výrazné míře nedůvěry a despektu majority vůči Romům. Tato v podstatě vylučuje mimoprávní způsoby řešení dlužníkovy situace, pokud je dlužníkem někdo, kdo může být označen jako Rom/ka. Přístup, který se při analýze problémů tradičně spojovaných s Romy snaží oddělit obecné sociální a ekonomické faktory, považujeme za správný. Pojmeme-li „romskou problematiku“ čili také problém sociálně ekonomické situace části českých Romů především jako problematiku postavení „etnika“ nebo „národnostní menšiny“, vede to k tomu, že mezi otázky sociální a ekonomické povahy se začnou plést taková témata, jako je identita Romů, jejich jazyk, tradice nebo národní emancipace.12

10

„Silná orientace na přítomnost, s relativně slabou schopností odkládat požitky a plánovat budoucnost a vysoký práh tolerance k psychopatologickému jednání“ – takto vidí sociologická teorie individuální aspekty kultury chudoby, tedy vlivu společenského prostředí, které směřuje jednotlivce v něm vyrůstajícího k hodnotám a jednání, aniž by tento proces nějak souvisel s etnickou příslušností obyvatel sociálně vyloučených oblastí. LEWIS, O. The Culture of Poverty. Scientific American. N. 4 (1966), pp. 23 (zdůraznila autorka). 11 ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004, str. 13. 12 MORAVEC, Š.: Samý známý věci (Nástin problému sociálního vyloučení romských populací). Dostupný z www , citováno ke dni 2. 5. 2008.


Do debaty pak zbytečně vstupují emoce a nejasné představy o tom, co je vlastně těmi kritérii, kterými je člověk identifikován jako Rom. Jak je patrné z evropského kontextu a jak je analýzou znázorněno ve schématu č. 1 k předlužení, je předlužení problémem, mezi jehož příčiny můžeme řadit vnitřní etnické faktory jen v minimální míře. Etnické faktory však působí jako významné důsledky předlužení, protože majoritní společnost spojuje etnicitu s chronickým zadlužením. Tyto důsledky pak uzavírají kruh předlužení tím, že se připojují k příčinám sociálního vylučování Romů a jako takové oslabují jejich individuální schopnosti bránit se případnému předlužení a překonat ho. Na základě našich zkušeností s konkrétními rodinami a jednotlivci pro další směřování tohoto textu považujeme za důležité zdůraznit, že pokud intervenuje do vzniku situace předlužení rodiny nějaký prvek etnicity, jedná se převážně o prvek, který primárně spočívá v přístupu majority k Romům jako skupině bez ohledu na individuální potřeby, přání a schopnosti jednotlivců, kteří jsou do této skupiny řazeni. Je to zejména neochota většinové společnosti vstupovat do rovnocenných vztahů s lidmi, které identifikují jako Romy. Tuto skutečnost dokládají zkušenosti terénních sociálních pracovníků, kteří, pokud zaštítí jednání svých romských klientů (aniž by k charakteru tohoto jednání nějak výrazně přispěli), tím pomohou v mnoha případech překonat do té chvíle nepřekonatelný problém. Pokud se tedy najde někdo z majority, kdo danému Romovi nebo Romce individuálně věří a dá reference, překlene se most nedůvěry a často bez dalšího je možné v takto nastavených vztazích pokračovat už bez intervence sociálních pracovníků. (Obdobná potřeba referencí nebývá formulována vůči osobám, které jako Romové identifikovány nejsou.) Romové jako skupina v české společnosti nepožívají obecné základní důvěry, která je nezbytná pro rovnoprávné nastavení mezilidských vztahů, a naopak bývají podle vnějších znaků vyhledáváni jako slabší, jednodušeji zneužitelná strana právních vztahů, ze kterých pro stranu silnější plynou finanční výhody. Je třeba si uvědomit, že zasáhnout do takto narušených vztahů je pro společnost nezbytně nutné, pokud budeme chtít udržet rovnováhu ve společnosti, stav popisovaný jako sociální smír. Tento zásah vyžaduje zejména vzdělávací systém, který ponechává strukturálně definovanou skupinu nevybavenou schopnostmi postarat se sami o sebe, přičemž ji ani systémově nechrání před predátorskými praktikami podnikatelských subjektů. Takovéto systémové nedostatky ochrany spotřebitele se vztahují na všechny informačně slabší strany právních vztahů, zejména osoby s nižším vzděláním a nižším příjmem, strukturálně promítnuto se však v této kategorii nachází převážná část Romů. Pokud říkáme A, měli bychom říci také B. Existuje mezi Romy mnoho lidí, kteří stav předlužení způsobují svými rozhodnutími, které není možné ošetřit systémově. I kdyby byla zavedena všechna systémová opatření, která budou dále v textu navržena, stále zůstanou lidé, kteří se na základě svého individuálního uvážení rozhodnou svou rodinu do předlužení uvést, byť třeba ne záměrně, ale hrubou nedbalostí (spoléháním se na okolnosti nebo přehlížením důsledků, které by člověk předvídat mohl a měl). Takové uvážení však podle našich zkušeností podložených sociologickými teoriemi nevychází z romské kultury nebo nějakého biologického předurčení, ale převážně ze životních zkušeností a z kultury chudoby.13

13

Ve své době převratná, dnes již poměrně široce přijímaná teorie amerického sociologa O. Lewise z padesátých let minulého století, podle které lidé žijící v tíživých materiálních podmínkách vytváří na nejnižší příčce společenského žebříčku tzv. kulturu chudoby, svébytný systém hodnot, postojů a chování, který se dále prostřednictvím výchovy a nápodoby reprodukuje. Odstranění materiálního nedostatku tedy samo o sobě nevede k překonání kultury chudoby, která je fenoménem sociálním, ne pouze ekonomickým. LEWIS, O.: The Culture of Poverty. In: Scientific American, 1966, vol. 215, n. 4, pp. 19–25. Kultura chudoby je alternativou světa hodnot, postojů a chování střední třídy, která v moderní době představuje kulturu majoritní společnosti.


Věříme a vycházíme z toho, že pokud se změní pro další generace mladých Romů podmínky, za kterých sbírají životní zkušenosti, a z podmínek existenciální bídy budou nastaveny cesty vzhůru pro ty, kteří budou chtít svou situaci změnit, může se změnit i vztah většinové české společnosti a Romů ve prospěch všech zúčastněných. Předlužení pak přestane být charakteristickým prvkem života romské rodiny a stane se individuálním problémem jednotlivců bez ohledu na etnický původ, kterým podle okolností může být společnost schopná pomoci překonat následky svých špatných rozhodnutí. Podívejme se nyní na typické situace, za kterých vznikají v sociálně vyloučených lokalitách dluhy vedoucí k předlužení, abychom si osvětlili slabá místa v systému a rozsah individuálního selhání dlužníků. Tato kapitola se zevrubněji věnuje dluhům takzvaně komerčním a stručně je doplňuje o souvislosti spojené s jejich vznikem a zvyšováním. Dluhy spojené s bydlením podrobně rozebírá kapitola věnovaná bydlení. K tomu je třeba dodat, že typy dluhů se v domácnostech dlužníků obvykle kumulují, jednotlivé menší dluhy ve svém souhrnu mohou v dlouhodobém horizontu přerůst schopnost dlužníků splácet. Často však jde pouze o neschopnost relativní, které může pomoci odborná pomoc při zvládnutí krizové finanční situace – plánování a pomoc při formování příjmů a výdajů rodinného rozpočtu.

4. Vznik komerčních dluhů Ve městech je relativně snadná dostupnost atraktivních škodlivin, lidé jednodušeji podléhají lákadlům z televizních reklam a supervýhodným nabídkám nejrůznějších zprostředkovatelů. Prostředí malých vesnic s obtížnou dopravní dostupností sice vylučuje z účasti na mnoha společenských výměnách, na druhou stranu také tímto způsobem chrání před impulzivním nakupováním zboží a služeb, které se posléze ukáží být pro rodinu naprosto zbytečnými a příliš drahými. Moderní poskytovatelé rychlých půjček už si však našli cestu i do slovenských osad, takže chráněnost vesnic je v tomto ohledu již jen relativní. Vtíravá reklama přesvědčuje spotřebitele, že jejich život se zhroutí, pokud si nekoupí to či ono, že nebudou ve svém okolí vážení, pokud nebudou využívat právě jistých služeb. To, že je reklamu třeba regulovat, je již všeobecně přijímaným faktem, ačkoli stabilně naráží na odpor obchodníků, jejichž zájem je prosadit se a prodat. Těžko si můžeme představit, že bude regulována reklama v tom smyslu, že by spotřebitelé přestali být přesvědčováni o individuální nenahraditelnosti propagovaného výrobku, pokud není sám o sobě produktem rizikovým. Existují však druhy výrobků a služeb, jejichž propagace je zákonem omezena nebo přímo zakázána,14 svůj boj v ČR tak po revoluci prohrály např. tabákové monopoly. Civilizovaná společnost chrání své občany před lákadly, která podle všeobecně sdílených měřítek mohou ve zvýšené míře škodit jednotlivcům a potažmo společnosti jako takové. Stát považuje za vhodné stanovit mantinely a pravidla propagaci alkoholických nápojů, léčiv, dětské výživy a dalších produktů. Finanční produkty si zatím pozornost v zákoně o regulaci reklamy nezískaly, ačkoli jsou pro chování spotřebitelů velmi nebezpečné. Reklama všeho druhu dnes sugeruje, že půjčit si vysokou peněžitou částku je snadná a bezriziková záležitost, že půjčit peníze si může každý bez ohledu na své příjmy. Je přitom jasné i bez ekonomického vzdělání, že půjčovat peníze na úrok lidem, kteří nemají dostatečný příjem, by nemělo být pro podnikatele výhodné. Kdo nemá z čeho naspořit, těžko bude schopný zaplatit půjčku i s úroky, tak proč riskovat nedobytnou pohledávku? Vtip je v tom, že ve fázi exekuce je na trhu 14

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění k 15. 5. 2008.


nejvýnosnější důchodce a rodič na rodičovské dovolené. Z důchodu a opakovaných dávek státní sociální podpory plyne při exekuci několik set až tisíc měsíčně, povinné osobě zůstane jen základní nezabavitelná částka odvozená ze životního minima a věřitel má o pravidelný příjem postaráno, zvláště pokud ve smlouvě pamatoval na vysokou smluvní pokutu, vysoký úrok a úrok z prodlení. Nebankovní společnosti tedy klidně lákají na „levné“ a rychlé půjčky právě osoby s nejnižšími příjmy, u kterých často v reálu ani není možné očekávat, že by půjčku s nastaveným příslušenstvím byly kdy schopny z aktuálních příjmů splatit. Lidově řečeno, napichují se jako klíště na systém sociálních dávek a důchodového pojištění a po malých dávkách, zato systematicky, vysávají státní rozpočet. Lidé s vidinou doživotního zadlužení tohoto typu nemají jediný racionální důvod, proč by si měli zvýšit příjem legální cestou a jsou ideálními figurkami pro šedou ekonomiku, která způsobuje státu další finanční úniky.15 Stát nejenže přichází o značné objemy peněz, ale pěstuje si také část společnosti, která hledá alternativní cesty k získání toho, co pro život potřebuje, která nevěří, že by ji kdy mohl ochránit formální systém společenských institucí, a která se vůči formálním systémům společnosti radikalizuje. Pokud přitom jsou přítomny i jiné znaky pro odlišení „my“ a „oni“, může být vymezení se proti většinové společnosti ještě důraznější a má tendenci přetrvávat, protože k těmto odlišnostem se vytvářejí a začínají vázat automatické soudy (předsudky). „Cigán se u soudu a na úřadě ničeho nedovolá…“ Ve stejné situaci se nachází i jiné skupiny sociálně vyloučených obyvatel, jež spojuje jiný společný prvek, který si nesou díky svému původu. Stejně se pak např. „člověk z vesnice ničeho nedovolá…“, „cizinec špatně mluvící česky ničeho nedovolá…“ a podobně. Neměli bychom automaticky spojovat sociální vyloučení s nemožností nakupovat spotřební zboží vyšší hodnoty. V mnoha rodinách, ve kterých sotva vychází na nájem (případně ani na něj někdy nevyjde), najdeme moderní DVD soupravu, Hi-Fi věž a sound systém, každý člen rodiny má mobil a děti značkové oblečení. Toto vše jsou předměty běžné a dlouhodobé spotřeby, které lze omezit při přísném plánování rozpočtu s rodinami. Sociální pracovníci však narážení na nepochopení a odpor, pokud navrhnou omezení výdajů tohoto typu. Obzvláště děti jsou v tomto směru velmi zranitelné v kolektivu spolužáků, v němž má své místo jen ten, kdo přijde správně oblečený, obutý a vybavený. Špatné oblečení, starý mobil a obyčejné svačiny dokáží ve škole dítě degradovat v očích vrstevníků natolik, že dítě vyvine veškeré své úsilí přesvědčit své rodiče o nutnosti kupovat značkové moderní věci a kombinovat svačiny výrobky z televizních reklam, případně naopak dokáže způsobit záškoláctví. Při větším počtu dětí v rodině mohou i jinak bezvýznamné položky na nákup svačin do školy znamenat těžký zásah do rodinného rozpočtu. Rodiče pak na tom jsou obdobně. Moderní vybavení domácnosti dokáže vyvažovat jinak tristní sociální pozici, umožňují zažít pocit, že na tom rodina ještě není tak špatně. Každodenní pocit ponížení je bližší hodnotou než hrozba exekuce v daleké budoucnosti. Navíc, spotřebitelská volba je v konzumní společnosti vnímána jako jedna z forem svobody.16 Nejvýraznější zbytečnou zátěží domácností jsou výdaje vyplývající z tzv. komerční zadluženosti, pod kterou rozumíme dluhy vyplývající ze soukromoprávních vztahů, kromě domácích spotřebičů a dalšího vybavení domácnosti na splátky jsou to především peněžité závazky za telefonní služby a přípojky k internetu, úvěry a půjčky.

15

16

Informační kampaň k tomuto tématu nazvanou Spotřebitelský úděl v současné době realizuje Člověk v tísni, o.p.s., motto této kampaně zní: „Víte, že novodobí lichváři nestahují z kůže jenom dlužníky, ale taky Vás?“ Bližší informace ke kampani naleznete na www.spotrebitelskyudel.cz. MAREŠ, P. Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení. Sociologický časopis. č. 3 (2000), sv. 36, str. 289.


Chudoba by neměla být považována za problém nedostatku nebo špatné distribuce zdrojů, ale spíše za problém nedostatečné účasti na společenském dění a bezmocnosti.17 Neschopnost řešit včas a správným způsobem problémové situace – právě v tom spočívá hlavní problém obyvatel sociálně vyloučených lokalit, zvlášť pokud k tomu jsou jako Romové formováni strukturálními prvky, např. systémem vzdělávání. Málokterý dlužník rozumí právní řeči smluv o půjčce nebo o úvěru. Jedná se obvykle o několikastránkové dokumenty drobným písmem, případně nevinně vypadající papír s odkazem na všeobecné obchodní podmínky, pečlivě propracované tak, aby byly pro poskytovatele půjčky či úvěru co nejvýhodnější a připravily dlužníka pokud možno o všechny prostředky obrany. Jistě si můžeme říct, že je to chyba těch, kteří takovou smlouvu podepíší. Ale co když jsou přesvědčeni, že nabízené peníze potřebují? Sáhněme do vlastní paměti, většina z nás má otevřený účet v bance, kolik z nás smlouvu o bankovním účtu skutečně pročetlo, porozumělo všem jejím podmínkám, případně se dokázalo formulářové smlouvě vzepřít? Troufneme si říci, že takových lidí je minimum, prostě jsme potřebovali účet v bance, tak jsme podepsali smlouvu, kterou po nás banka chtěla. Většina z nás jednoduše důvěřuje tomu, že nás banka nepoškodí nad únosnou míru, a to jsme i mohli smlouvu třeba podepisovat s nepříjemnou zaměstnankyní na přepážce, která nás ani nepřesvědčovala o tom, jak skvěle výhodný produkt si kupujeme. Potenciální dlužníky naopak zprostředkovatel láká, vážné věci zamlčí, domnělé výhody zdůrazní, je školený v tom, jak si získat důvěru lidí. Lidé z vyloučených lokalit jsou obecně poměrně snadným cílem podnikatelů nabízejících více i méně luxusní konzumní produkty. Televizní reklama působí na všechny obyvatele bez ohledu na jejich sociální participaci, naopak pro zprostředkovatele je zlatým rájem sociálně vyloučená lokalita. S mnohem větší pravděpodobností zde totiž naleznou potenciální zákazníky málo vzdělané až negramotné, zákazníky, kteří se neorientují ve svých spotřebitelských právech a způsobech jejich prosazování. Zprostředkovatelé přitom nemusí být gauneři bez lidského svědomí. Dost často se jedná o lidi, kteří na tom nejsou o mnoho lépe než samotní dlužníci. Žijí z provizí za uzavřené smlouvy, jejich existenčním zájmem je proto uzavřít co nejvíce smluv bez ohledu na schopnost dlužníků půjčku či úvěr splatit. Protože ani obchodní společnost, pro kterou uzavírání smluv zprostředkovávají (ať už na živnostenský list nebo v pracovním poměru), nemá zájem na důsledném poučování a předávání informací potenciálním dlužníkům, nic zprostředkovatele nevede k tomu, aby vysvětlili dlužníkům rizika, která z půjčení peněz plynou, nechali je propočítat, kolik vlastně původní půjčenou sumu přeplatí, apod. Takto uzavírané smlouvy jsou pro dlužníky samozřejmě výrazně nevýhodné. Kromě vysokých úroků, které se svou výší pohybují na hranici a pravděpodobně už i za hranicí zákona, jsou to následky prodlení se splácením – nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, paušální náhrady, automatické prodlužování smluv uzavřených na dobu určitou, zajištění bianco směnkou a rozhodčí doložky. Mnoho těchto praktik je na úrovni práva Evropských společenství ve spotřebitelských smlouvách nepřípustných, do českého právního řádu však tato ustanovení jsou převzata zkomoleně (v neprospěch spotřebitele) nebo dokonce jsou výběrově ignorována.18 Vypadá to, jako by transpozice směrnic na ochranu spotřebitele byla systematicky regulována tak, aby bylo v českém prostředí využívat i pro podnikatele výhodné právní instituty, které spotřebitele oslabují. Jednou z cest, jak tento stav napravit, je důsledné prosazování výkladu obecných ustanovení českého právního řádu v konformitě s evropskou úpravou při řízeních před soudy, to je však cesta náročná na čas, finance a právní odbornost. 17 18

Tamtéž, str. 290. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, Úřední věstník L 95, 21. 4. 1993, str. 29–34, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 15, svazek 02, str. 288–293


Důvody pro nedodržení závazků ze strany dlužníka mohou být různé, špatné hospodaření s rodinným rozpočtem jsou jedním z nich, do poraden se ale dostávají spíše lidé, kteří zastavili splácení kvůli náhlé změně ve struktuře domácností. Tou se rozumí smrt nebo invalidita živitele rodiny, které v náročných manuálních profesích často jsou způsobeny prací v rizikových pracovních podmínkách, dále onemocnění člena rodiny vyžadující péči nebo finančně náročnější léčbu nebo odchod živitele rodiny do výkonu trestu. Špatné hospodaření s domácími rozpočty se pak projeví mj. jiné tím, že při braní půjček nepočítá dlužník s tím, že se mu jednu z nich nepodaří pravidelně platit, čímž prudce stoupne jeho dluh, který se díky zkratkám v podepsané smlouvě stane rychle exekučně vymahatelný, exekuce ponechá pouze nezabavitelnou částku příjmu a rázem přestanou být spláceny také další závazky dlužníka. Žadatelé o úvěr nebo půjčku ze sociálních oblasti mají velmi nízkou bonitu, pocházejí z nespolehlivého prostředí, mají nízké vzdělání, nespolehlivou, špatně placenou práci, která negativně ovlivňuje jejich zdraví. Za takových okolností jen těžko získávají bezpečné úvěry a půjčky, jsou nedůvěryhodnými klienty. Mnohem častěji se proto obracejí na nebankovní subjekty, které se netrápí zkoumáním jejich schopnosti splácet, protože vědí, že takoví lidé budou levným zdrojem příjmů přes případnou exekuci. Extrémem pak jsou skuteční lichváři, soukromé osoby vázané rodinnými vazbami s vlastními individuálními způsoby nátlaku na dlužníky. Půjčování na vysoký úrok je výsledkem přirozeného ekonomického působení; lidé, kteří nejvíce peníze potřebují, bývají nejrizikovější, proto si musejí půjčovat na vysoký úrok, který o to obtížněji splácejí, v o co horší situaci se nacházejí. Rozdíl mezi poskytovateli „levných“ a rychlých půjček a lichváři je často velmi malý a při současném nastavení právní regulace se stírá. K tomu, aby podmínky smlouvy byly posouzeny jako lichva podle trestního zákona, je třeba prokázat úmysl využít něčí tísně – a ten lze obvykle prokázat jen těžko. Z pohledu soudního procesu se dlužníci na soudy obracejí jen zřídka, pokud pocházejí ze sociálně vyloučené lokality, tak jim k tomu chybí potřebné kompetence, navíc důvěru v pomoc soudu nemají, zvlášť pokud se již neúspěšně obrátili na Českou obchodní inspekci (případně Českou národní banku). Tyto kontrolní instituce nechávají chladnými případy systémového zneužívání slabosti dlužníků a v odůvodněních svých stanovisek obvykle argumentují svobodnou vůlí dlužníka vstoupit do daného smluvního vztahu s danými podmínkami. Pokud český právní řád neumožňuje postih, resp. umožní používání podmínek formulářových smluv, podle kterých po několika týdnech nesplacené splátky naroste dluh se sankčními platbami desetinásobně, pak nelze říct nic jiného, než že český spotřebitel není dostatečně chráněn. Ovšem i trestněprávně postižitelná lichva (úžera) se odhaluje jen velmi těžko, zvlášť pokud je lichvář v oblasti již „zaveden“ a má dostatek prostředků k fyzickému donucení dlužníků splácet. Výhružky a vydírání jsou běžnou lichvářskou praxí, dlužníci mají strach o své zdraví a život a o svou rodinu, často si proto půjčí další peníze, kterými splatí původní dluh, půjčku však opět nejsou schopni splatit a dostávají se na samé společenské dno. Policie považuje za úspěch, pokud se podaří přesvědčit oběti lichvy, že mají podat trestní oznámení a svědčit proti lichváři, protože tím mohou poškození riskovat útok na sebe nebo svou rodinu. O lichvářských praktikách se policie obvykle ani nedozví. „Pilířem úžery je fyzické zastrašování obětí ze strany úžerníků, není proto divu, že se postižení bojí se svou situací komukoli svěřit. Úžernictví organizují velkorodiny mezi sebou navzájem spřízněné, které v konfliktních situacích drží při sobě, fyzicky napadají ostatní lidi a ničí jejich majetek. Před úžerou nelze utéci, úžerníci automaticky vymáhají dluhy na příbuzných dlužníků“.19 19

ČERNÝ, J. Úžera v českých ghettech. 2003. Dostupný z www , citováno k 10.06.2008.


Nebankovní subjekty půjčující peníze si žijí relativně poklidným vlastním životem, nerušeny ani laxními kontrolními orgány, navíc mimo soudní kontrolu své činnosti díky tomu, že se jim úspěšně daří sjednávat rozhodčí doložky. Rozhodčí doložka představuje dohodu stran o tom, že o případném sporu mezi nimi nebude rozhodovat soud, ale rozhodce. Rozhodcem přitom může být v podstatě kdokoli, pokud má alespoň 18 let a plnou způsobilost k právním úkonům. Možnost uzavřít rozhodčí doložku jistě má své místo v právním řádu, nikoli však již ve spotřebitelských smlouvách, podle kterých o sporu ze smlouvy rozhoduje osoba více nebo méně spojená s poskytovatelem (často se sídlem na stejné adrese jako poskytovatel). Rozhodčími doložkami, u kterých dlužníci v drtivé většině naprosto neví, co znamenají, je spotřebitelům v těchto vztazích upřeno právo na spravedlivý proces. Druhým právním institutem, který nebankovní subjekty poskytující půjčky a úvěry hojně užívají, je bianco (blanko) směnka. Při podpisu smlouvy podepisují dlužníci, samozřejmě aniž by byli upozorněni na závažnost tohoto podpisu, prázdnou směnku, kterou podle svých výpočtů doplní v případě prodlení se splácením věřitel, který se pak rovnou obrátí na „svého“ rozhodce, aby vydal rozhodčí nález na částku uvedenou ve směnce společně se směnečnými úroky z prodlení (a náklady rozhodčího řízení). Rozhodce ještě vyzve dlužníka k vyjádření se k rozhodčí žalobě, dlužník ze sociálně vyloučené lokality samozřejmě nechápe, jak se vyjádřit, co to je rozhodčí řízení, jaká směnka a hlavně, proč se z desetitisícového dluhu stal za tři měsíce dluh stotisícový. Málokdy přitom má možnost obrátit se o pomoc někam, kde mu odborně poradí. Pokud na výzvu rozhodce nezvládne alespoň podat námitku nedostatku pravomoci rozhodce, brzy se proti sobě dočká exekuce, protože proti rozhodčímu nálezu v zásadě není odvolání a je tedy relativně rychle vykonatelný, zvlášť pokud věřitel má kromě spřáteleného rozhodce ještě také spřáteleného exekutora. Jedná se o mašinerii, pro kterou stát ponechal volný prostor a v podstatě se vzdal své moci a kontroly.20

5. Další okolnosti vzniku předlužení v sociálně vyloučených lokalitách Lidé ze sociálně vyloučených lokalit jsou více než jiné složky společnosti ohroženi pádem do předlužení. Kromě nízkých příjmů a neexistence finančního „polštáře“ ve formě úspor pro případ nenadálé události v rodině je to neznalost procesů a alternativních možností řešení dluhů. Často například neví o možnosti platit ve splátkách i tehdy, když věřitel odmítá přijmout částečnou splátku a nekompromisně žádá jen celou dlužnou částku najednou. Povědomí o možnostech uzavření splátkového kalendáře se již zejména díky práci sociálních pracovníků přímo v lokalitách daří šířit. Častou charakteristikou pro uvažování lidí z těchto oblastí je také podceňování možných sankcí. Mezi dluhy vznikající tímto způsobem spadají nedoplatky na zdravotním a sociálním pojištění, na poplatcích za komunální odpad, dluhy neúspěšných živnostníků a sankce v užším slova smyslu – pokuty, tresty, náhrady škody. K tomu se specificky u Romů z generace, která vyrostla v době komunismu, pojí přesvědčení, že jim přece musí někdo (nejlépe stát) pomoci, jde o pocit někdy trochu stylizované pozice bezmoci. Je třeba říci, že mladší generace, které dospěly po revoluci, už jsou daleko více schopné přijmout princip odpovědnosti za svá rozhodnutí a jednání. Přispělo k tomu podle našich zkušeností také důslednější vymáhání povinností, nejvýrazněji v případě výpovědí a vyklizení pro dluhy na nájemném.

20

UHL, P. Spravedlnost na tržišti. Dostupný z www , citováno k 10. 6. 2008.


Problémem může být i doručování poštovních zásilek v oblastech známých svým odpudivým prostředím a zdevastováním poštovních schránek. Je trochu absurdní, ale reálné, že často je jednodušší se s lidmi v těchto oblastech dohodnout e-mailem, než poslat jim fyzický dopis, který do jejich rukou nikdy nedorazí. Pohlídat a zaplatit si připojení k internetu ve své moci jednotlivé rodiny mají, uhlídat na chodbě nebo v průchodu svou poštovní schránku před vandaly je však pro ně již fyzicky nemožné. Veškerá úřední korespondence však samozřejmě chodí klasickou poštou. Soud si tu námahu nedá, aby účastníkům zásilku skutečně doručil, spokojí se s fikcí doručení a procesním rozhodnutím, soukromý exekutor si pak s exekučními příkazy kupodivu již člověka najde, i kdyby se mezitím třikrát přestěhoval. Stěhování a nedosažitelnost úřední korespondencí bývají častým důvodem pro nárůst dlužných částek, zejména o úroky z prodlení a náklady řízení. Člověk ze sociálně vyloučené lokality se pravděpodobně typově častěji než jiní lidé dostává do nečekaných a nepřekonatelných dluhů v důsledku svého ručitelského závazku. Princip ručení je v tom, že ručitel splní závazek za dlužníka, pokud ten v určené době sám neplní. Protože obyvatelé sociálně vyloučených lokalit jsou velmi nespolehlivými dlužníky, vyžadují obvykle ti, kteří půjčují peníze, také podpis ručitele, aby za jeden dluh odpovídali dva lidé. Málokdo z ručitelů si uvědomuje, jak závažné následky může jejich podpis na ručitelské smlouvě mít. Situace je obvykle prezentována tak, že dlužník samozřejmě svůj závazek splní a další podpis je jen formalita. Ručitel očekává dlužníkovo splácení, protože je to kamarád, příbuzný apod., často k tomu však nedojde. Věřitelé se pak obracejí na ručitele nejen tehdy, kdy původní dlužník zemře, ale také tehdy, když dlužník sám svůj závazek ve stanovené lhůtě nesplní, ať už je to jeho záměr, nebo prostě důsledek okolností, které mu nedovolují závazek splnit. Ručitelé přitom obvykle dlouho odmítají přijmout skutečnost, že musí dluh splácet, i když z něj sami nic neměli, dluh se dostává až do stadia exekuce a dále prudce narůstá. Náklady procesu vymáhání dluhů by mohly tvořit kapitolu samy pro sebe, jedná se o problém mnohem širších souvislostí, takže zde jen stručně a ve zkratce. Služby advokátních kanceláří, rozhodců, stálých kvazirozhodčích orgánů a exekutorů, se kterými se člověk setkává, v případech ze sociálně vyloučených lokalit rozhodně neodpovídá poměru kvalita – cena. Jistě by se mohlo ohradit několik advokátů či exekutorů, že práce s dlužníky v sociálně vyloučených lokalitách je vyčerpávající a i přes vysoké náklady nezaplacená, protože spousta pohledávek je v těchto oblastech navždy nevymahatelná. Ale v tom může nakonec být jeden ze zakopaných psů. V mnoha případech není co vzít na zaplacení nákladů, systém tedy musí být nastaven tak, že tyto případy zaplatí ti, kteří přece jen něco mají, co by se dalo postihnout výkonem rozhodnutí/exekucí. Z tisícikorunové smluvní pokuty za jízdu načerno se může díky nákladům řízení stát až třicetitisícový dluh. Spoléhat na vstřícnost exekutora nemá příliš smysl, ačkoli existují exekutoři, kteří dokáží vzít v úvahu realitu dlužníka jako člověka. V tomto směru bychom měli rozhodně odmítnout návrhy na další, rozhodně nesmyslné, rozšíření pravomocí exekutorů v řízení. Dosud přece jen funguje alespoň slabá kontrolní brzda v podobě nezávislého soudce, který má možnost zamezit brutálním způsobům provádění exekucí bez ohledu na realitu povinného a oprávněného.


6. Sociálně-patologické jevy spojené se zadlužeností Je vlastně otázkou, jaké sociálně patologické jevy jsou spojeny s předlužením, k čemu všemu až může vést chronický nedostatek peněz na základní životní potřeby. „Lidé, kteří potřebují peníze a nemohou si je legálně vydělat, velice často považují porušení zákona za normální způsob obživy. Stejně to vnímají i jejich děti“.21 Jako činnosti vedoucí ke zvýšení příjmu jsou s předlužením spojené společně s heterosexuální a homosexuální prostitucí (často i dětí) trestné činy lichvy a kuplířství. Příčinou i důsledkem předlužení bývají pak často jako únikové strategie z bezvýchodné sociální či individuální situace alkoholismus, patologické hráčství a drogová závislost. Předlužení s sebou nese také psychické problémy, úzkosti, frustrace, deprese, které mohou vést v krajních případech až k sebevraždám.

7. Návrh změn a opatření V evropském sociologickém diskurzu se „sociální exkluze dnes chápe spíše jako důsledek selhání společnosti než selhání jedince, a to selhání jejich čtyř základních složek: demokracie a práva (podporují občanskou integraci), trhu práce (podporuje ekonomickou integraci), sociálního státu (podporuje sociální integraci) a rodiny spolu s komunitou (podporují interpersonální integraci).“22 Česká republika v současnosti tento postoj nejspíše nesdílí, česká společnost obdivuje sílu a chytrost, na ochranu slabého a neznalého se příliš zájmu nesoustředí, jak je mj. patrné z výše provedeného popisu typových situací, kterými vzniká a kumuluje se předlužení. V předchozím textu byly identifikovány obvyklé příčiny a situace, za kterých se lidé v sociálně vyloučených lokalitách dostávají do předlužení. Nyní se tedy dostáváme k otázce, zda je možné nějak ke zlepšení situace přispět na úrovni systému. Bez ohledu na převládající názor zůstává předlužení na jedné straně individuálním selháním, na druhou stranu má mnoho strukturálních příčin a okolností. V oblasti prevence předluženosti je proto vhodné pokusit se zavést jednak systémová opatření, aby byli lidé lépe chráněni před svými špatnými rozhodnutími, jednak najít možnosti, jak posílit jejich schopnost činit rozhodnutí správná. Je přitom potřeba udržet v patrnosti, že pro mnoho subjektů na trhu je mnohem výhodnější udržet dlužníky neznalé a neschopné, protože tak z nich pro ně bude plynout vyšší zisk. V oblasti řešení a zmírňování následků předlužení je pak třeba nastavit pravidla zacházení s dlužníky a pomoci jim zbavit se dluhů, přetnout začarovaný kruh, který vytváří další dluhy a strhává dlužníky k patologickému jednání. Podnikatelské prostředí v ČR podle našeho názoru není dostatečně zralé na ošetření svého fungování samoregulací (např. formou kodexů) a z našeho pohledu není kladen dostatečný důraz na regulaci a ochranu spotřebitele restriktivními opatřeními vůči poskytovatelům finančních produktů.

7.1 Preventivní opatření Na konci roku 2005 byla usnesením vlády zřízena expertní skupina pro finanční sektor a v jejím rámci vznikly tři pracovní skupiny zabývající se finančním vzděláváním, etickým kodexem jednání

21

22

CZERNÁ, I. Učí se, jak přežít v ghettu. Dostupný z www , citováno k 14. 5. 2008. MAREŠ, P. Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení. Sociologický časopis. č. 3 (2000), sv. 36, str. 294.


a legislativou ochrany spotřebitele na finančním trhu. Členy těchto pracovních skupin jsou zástupci státní správy, poskytovatelů (asociací) a neziskových organizací zabývajících se ochranou spotřebitele. Postupnými kroky dochází k začleňování závěrů těchto pracovních skupin do regulací na národní úrovni i v soukromém sektoru, trend je nastaven ve prospěch spotřebitele. Ochrana spotřebitele na finančním trhu byla v nejvyšším stupni v České republice svěřena Ministerstvu financí, které za tímto účelem vypracovalo a v září 2007 vydalo dokument nazvaný Rámcová politika MF v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu. Dokument je skutečně rámcový, nicméně naznačuje již snahu o regulaci některých podstatných momentů (např. jednání zprostředkovatelů finančních produktů), a bohužel také nezájem ošetřit jiné momenty, které považujeme za závažné (např. omezení možnosti řešit spor rozhodčím řízením). Věříme proto, že v rámci diskuze nad jednotlivými oblastmi úpravy dojde i na ošetření problematických bodů. Navrhovaná řešení současné situace spotřebitelů na finančním trhu by měla respektovat principy a funkce ekonomiky, sociální politiky, principů demokratického právního státu (v procesech sporu o právo a jeho vynucování), rovnosti, sociálního smíru a ochrany spotřebitele (ochrana slabších je i v zájmu silnějších). Jedná se zejména o opatření ke zvýšení informovanosti, vzdělanosti (finanční gramotnosti) a legislativních úprav v oblasti ochrany spotřebitele a politických rozhodnutí zejména na lokální úrovni.

a) Finanční vzdělávání Prvním, základním kamenem prevence je školní vzdělávání. Lidé se potřebují lépe zorientovat zejména ve způsobech, jakými funguje půjčování peněz, a v nákladech, které s sebou úvěry a půjčky nesou. Začít je přitom třeba od prvních ročníků škol. Při hodině matematiky, kdy se učí děti počítat procenta, mohou si vypočítat reálnou RPSN sazbu některého z dostupných úvěrů na trhu, v občanské výchově je pak prostor pro širší rozbor a pochopení problematiky apod. Důležitost tohoto opatření přijaly za své také státní orgány, v prosinci 2007 byl zveřejněn společný dokument Ministerstva financí ČR, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jedná se o nastavení systému budování finanční gramotnosti na základních a středních školách, který mj. obsahuje také standardy finanční gramotnosti pro základní a střední vzdělávání. Pokračovat ve vzdělávání je však třeba také v rámci procesu celoživotního vzdělávání, vzdělávání dospělých. V některých evropských zemích mají média s veřejnoprávním podílem povinnost vzdělávat své adresáty v otázkách finanční gramotnosti, televize (často v zajímavých vysílacích časech) vysílají vzdělávací pořady připravené ve spolupráci s nevládními organizacemi a samotnými finančními institucemi, v některých zemích probíhá finanční vzdělávání např. v centrech pro rodinu apod., možností je celá řada. Vysoké školy by měly na potřebu finančního vzdělávání zareagovat rychleji, respektive je již pět minut po dvanácté, finanční vzdělávání na těchto školách téměř zcela chybí, pokud nejde o vysoké školy vyloženě ekonomického směru. Zejména při vzdělávání sociálních pracovníků by měl být kladen větší důraz na dovednosti finančního (a dluhového) poradenství, na orientaci na finančním trhu a schopnosti obrany proti nekalým praktikám. Sociální pracovníci by se neměli cítit společně se svými předluženými klienty bezmocní. V současnosti je finanční vzdělávání v České republice realizováno formou lokálních projektů na základě soukromých iniciativ a aktivit neziskového sektoru. Vzhledem k trendu, který nastavily


ústřední orgány státní správy lze očekávat, že zkušenosti těchto menších projektů naleznou prostor k využití ve větších (alespoň regionálních) projektech a zaměření na finanční gramotnost se stane běžnou součástí vzdělávacích programů dospělých i dětí.

b) Ucelenější a šířeji dostupné informace o finančních produktech Dalším základním předpokladem pro preventivní působení je zajištění dostatečných volně dostupných informací o finančních produktech, ovšem s důrazem na formu, která bude přístupná všem složkám obyvatel. V roce 2006 provedla společnost Factum Invenio reprezentativní výzkum, ze kterého vyplynulo, že polovina lidí se domnívá, že banka mluví svým vlastním jazykem, nesrozumitelným pro běžného člověka (51 %), čtvrtina občanů je toho názoru, že jim banka nikdy nic pořádně nevysvětlí a že nikdy nevědí, co mají ve smlouvě (24 %).23 Touha po větší srozumitelnosti finančního trhu je tedy zřejmá v celé společnosti jako takové. Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit podle zkušeností terénních sociálních pracovníků nereagují příliš na psané slovo, jako nevhodná se tedy při rozšiřování informací jeví forma neadresných letáků a různých dalších typů tiskovin se souvislým textem. Mezi neadresným sdělením dominuje jako funkční médium televize, informace z televize mají poměrně vysokou autoritu. Další způsoby, jak oslovit, závisí na předávaném obsahu a kontextu činnosti. Osvědčil se především osobní kontakt, terénní sociální pracovníci při příležitosti řešení jiných záležitostí s rodinou mají možnost sdělovat také důležité informace o principech a důsledcích půjčování peněz. Úspěch mohou mít také multimédia jako CD a DVD, případně zhuštěná forma informací ve formě komiksových příběhů nebo třeba počítačové hry. Je však třeba podotknout, že o úspěchu preventivního působení v tomto smyslu hovoříme tehdy, když se lidé ze sociálně vyloučených lokalit vůbec s informacemi jsou ochotni seznámit, a téma, jak se bránit vysoké zadluženosti, se stane předmětem běžného uvažování a rozhovorů. Vztah preventivního působení a skutečného snížení předlužení je přitom možné zjistit jen velmi těžko. Vycházíme však z toho, že běžný člověk bez znalostí problematiky nebude schopný přijímat racionální rozhodnutí. Do tohoto typu opatření je třeba zahrnout také tlak na to, aby finanční produkty byly poskytovány spotřebitelům za co nejsrozumitelněji formulovaných podmínek. Do doby, než dojde k legislativním změnám, lze v tomto směru očekávat pozitivní posun ve chvíli, kdy se na trhu objeví poskytovatel, který z jednoduchosti udělá svou výhodu na trhu.

c) Vytvoření a rozšíření sítě finančního poradenství Než přinese ovoce finanční vzdělávání na základních a středních školách, je nezbytné nabídnout místně a finančně přístupnou odbornou pomoc nezávislého poradce. Nezávislým poradcem rozhodně není možné myslet osoby, které poskytují finanční poradenství sice bezplatně, ale jsou odměňovány poskytovateli finančních produktů podle počtu uzavřených smluv. V sítích skutečně nezávislého bezplatného finančního poradenství by odborní poradci měli poradit lidem, jak hospodařit s rodinným rozpočtem tak, aby byly příjmy a výdaje co nejvíce vyvážené, vybrat nejlepší způsob placení výdajů tak, aby informace nebyly deformovány ve prospěch finanční instituce, a vybrat model splnitelného nastavení splátek ještě předtím, než je úvěr přidělen.

23

Factum Invenio. Finanční vzdělanost. Prezentace výsledků výzkumu 13. 3. 2006. Dostupný z www , citováno k 22. 5. 2008.


Obecně v České republice roste počet míst, na kterých lidé naleznou odbornou pomoc při zvládání rodinného rozpočtu, potřeba finančního poradenství byla a stále je formulována v celé šíři české společnosti. Také obyvatelům sociálně vyloučených lokalit je třeba vytvořit stabilní zázemí, do kterého se mohou uchýlit, pokud si nejsou jisti, zda mají dostatek informací. V tomto směru se osvědčilo kombinovat terénní sociální práci s nízkoprahovou sociálně-právní poradnou a vyškolit sociální pracovníky v základním finančním poradenství. Se specializovanými finančními otázkami je pak možné klienty odkazovat na specializovaná pracoviště, pokud jsou v místě dostupná;24 ovšem potřebu poskytovat tyto služby právě v těch místech, kde lidé žijí, nejen v hlavních městech regionu, vyjádřilo např. občanské sdružení SPES, které představilo projekt pojízdných poraden v Olomouckém kraji.25 Síť finančního poradenství dosud v České republice není dostatečně rozšířená a její rozšiřování by mělo být jedním z opatření pro posílení finanční gramotnosti a ochrany spotřebitelů v jednotlivých krajích. Příklad Poradny při finanční tísni naznačuje, že o partnerství na této bezplatné službě poskytované obecně prospěšnou společností mají zájem také sami poskytovatelé finančních produktů.

d) Regulace reklamy Regulace reklamy by mohl být jeden z prostředků, jak by mohl do pročištění vztahů na finančním trhu přispět stát. Reklama by neměla být zaměřena na složky obyvatel, které jsou z různého důvodu slabší nejen ekonomicky, ale také znalostí svých práv a souvislostí. Neumí tedy správně posoudit následky svých právních úkonů, jež je vedou k předlužení (velmi mladí lidé, důchodci, lidé z vyloučených lokalit). Podle některých právních názorů dochází k „zaplevelování“ českého právního řádu výčtovým stylem evropských směrnic na úkor obecné právní úpravy. Ačkoli je třeba tomuto názoru přiznat jistou váhu, v případě ochrany spotřebitele se k detailnějšímu vymezení zakázaného jednání podnikatelských subjektů přikláníme. Důvodem je tristní situace v reálném životě, kdy kontrolní orgány (ani soudy) neplní správně svoji funkci a nedokáží na základě obecné úpravy spotřebitele dostatečně ochránit. Novela zákona o ochraně spotřebitele s účinností od 1. 2. 2008 provádí evropskou směrnici o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu.26 Zákon o ochraně spotřebitele nyní umožňuje mj. pozastavit šíření reklamy, která je nekalou obchodní praktikou. Z pohledu, který byl popsán v části popisující vznik předlužení a predátorské praktiky podnikatelů, je však tato novela nedostatečná. Jako vhodnější (lépe uchopitelná) se jeví možná úprava zákona o regulaci reklamy. Zákon o regulaci reklamy by mohl být pro oblast půjček a úvěrů doplněn (analogicky k regulaci reklamy na alkohol) např. takto: „Reklama na půjčky a úvěry nesmí: a) nabádat k impulzivnímu využívání těchto finančních produktů anebo záporně či ironicky hodnotit racionální zvažování při půjčování peněz; b) být zaměřena na osoby mladší 18 let, zejména nesmí tyto osoby ani osoby, které jako mladší 18 let vyhlížejí, zobrazovat nebo nesmí využívat prvky, prostředky nebo akce, které osoby mladší 18 let oslovují;

24 25 26

Např. v Praze Poradna při finanční tísni (http://www.financnitisen.cz/). SPES, o.s. Více viz http://www.pomocsdluhy.cz/ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. Úřední věstník L 149, 11/06/2005 s. 0022–0039.


c) vytvářet dojem, že půjčení peněz je bez rizika a bez nákladů; d) spojovat použití půjčených prostředků s nákupem služeb nebo s nákupem předmětů denní potřeby, zejména potravin.“

e) Legislativní změny ve prospěch spotřebitelů při poskytování úvěrů V tomto typu opatření je formulován důraz na odpovědné půjčování peněz – zejména důsledné posuzování schopnosti potenciálního dlužníka splatit půjčku/úvěr. Související oblastí je pak prevence predátorských podnikatelských praktik. Zásadní otázkou je, jak zajistit, že bude i v zájmu poskytovatele úvěru/půjčky odmítnout poskytnutí půjčky/úvěru, protože v daném případě není reálná šance, že budou peníze i s úroky vráceny. Poskytovatelé hovoří o tom, že si kvůli rozsáhlé konkurenci na trhu nemohou dovolit bonitu potenciálního dlužníka sáhodlouze zjišťovat. Právní rámec by se tedy měl změnit tak, aby si tyto společnosti naopak nemohly dovolit ji nezjišťovat. V této souvislosti by měla význam také existence zvláštní povinnosti „obezřetnosti“ na straně poskytovatele půjčky/úvěru. Existují názory, že povinnost obezřetnosti je možné konstruovat již za současného právního stavu. Jednak tato konstrukce vychází ze zákazu smluv odporujících dobrým mravům, v případě půjčování peněz na parametr dobrých mravů naráží snaha poskytovatelů dosáhnout zisku bez ohledu na škody, které smlouvou druhé straně způsobí. Takovéto smlouvy by tedy měly být považovány za neplatné, pokud při jejich uzavírání bylo nebo muselo být poskytovateli zřejmé, že dlužník nebude schopen závazek splnit. Druhou možností je pak snížení smluvní pokuty v případě, že poskytovatel půjčky/úvěru jednal nepřiměřeně lehkovážně.27 Zůstává však obdobný problém, jako v případě trestněprávního postihu lichvy – takového právního posouzení věci by se u soudu musela domáhat slabší strana vztahu a výsledek soudního procesu by přitom byl nejistý. V tomto směru navrhujeme legislativní změnu, která by explicitně zavedla povinnost obezřetnosti poskytovatele půjčky/úvěru. Změna by mohla vypadat např. tak, že by bylo možné půjčit peníze jen do určité podílové částky, odpovídající podílu úvěru vůči celkovému předpokládanému příjmu za dané období, hranice by mohla být stanovena např. na 25 %. Toto pravidlo by mělo platit zejména pro žadatele o půjčku/úvěr, kteří jsou v dané chvíli závislí na sociálních dávkách nebo pobírají důchod. Poskytovatel by měl jednak povinnost zkontrolovat v rejstříku dlužníků při uzavírání smlouvy, zda dlužník nemá nesplacené závazky, jednak by měl povinnost neplacený dluh do rejstříku po uzavření smlouvy zadat, čímž by měla být ošetřena situace, kdy by žadatel o úvěr/půjčku požádal u více poskytovatelů, kteří by sice každý hranici dodrželi, dlužník by se přesto dostal do předlužení. Pokud by pak poskytovatel přiznal úvěr v částce nad stanovenou hranici nebo by zanedbal kontrolu rejstříku dlužníků, nebyl by případný závazek dlužníka nad stanovenou hranici soudně a exekučně vymahatelný. Pouze hrozbou nevymahatelnosti lze reálně dosáhnout toho, že poskytovatelé úvěrů/půjček budou odmítat žádosti o půjčku/úvěr od žadatelů, u kterých není reálný předpoklad, že dlužnou částku s úroky řádně splatí. V současné době toto přirozeně funguje u půjček většího objemu – při žádostech o bankovní úvěr. Naopak půjčky malého objemu, pokud nakonec nejsou trvale udržitelným dluhem spláceným ze sociálních dávek nebo důchodů a jsou skutečně nevymahatelné, poskytovatele reálně neohrozí na existenci, zato společně s nadsazenými sankcemi za nedodržení splátek mohou mít likvidační účinek na dlužníka a jeho rodinu. 27

PELIKÁN, R. Několik poznámek k problematice půjčování peněz spotřebitelům. Právní rozhledy. č. 3 (2008).


Kromě uvedeného zásadního opatření, které by vyžadovalo změnu více právních norem, ale nepředstavovalo by nepřekonatelnou překážku, by bylo vhodné lépe upravit ještě další dva zásadní právní instituty: · Ručení – legislativně zakotvit důslednější a prokazatelnou informovanost o důsledcích ručitelského závazku. · Rozhodčí doložky a směnky – legislativní změna ve prospěch ochrany spotřebitele, která by zabránila uzavírání rozhodčích doložek (nebo rozhodčích smluv) v rámci vztahů, ve kterých je jednou ze stran fyzická osoba, nepodnikatel, a nedovolovala by zajištění takového závazku směnkou. Všechny výše uvedené legislativní změny by se měly vztahovat na všechny poskytovatele půjček/ úvěrů, nejen na bankovní instituce. Nejvíce škody napáchají (zejména v sociálně vyloučených lokalitách) právě mimobankovní subjekty, samotný bankovní trh přece jen pracuje podle jistých kodexů jednání a je citlivý alespoň na špatnou pověst v médiích. V České republice bohužel mohou legálně existovat i podnikatelé, kteří poskytují úvěry bez licence. Kontrolní orgány dokonce tolerují i praktiky, které vyloženě zákon na ochranu spotřebitele obcházejí – např. formou zřízení družstva, které půjčuje peníze svým členům. Za zmínku zde proto stojí zkušenost z Velké Británie, kde není dlužník povinen splácet půjčku/úvěr, pokud mu ji poskytl subjekt bez licence k poskytování těchto služeb.28 Ačkoli to považujeme v současné situaci za příliš velký požadavek na změnu systému, jsme toho názoru, že poskytování úvěru by mělo být v ČR pod větším dohledem a přísnější kontrolou, než tomu dosud je, např. v duchu zmíněné britské právní úpravy. Obce by pak mohly v souvislosti s prevencí sociálně-patologických jevů na svém území zvážit, jak např. zajistit, aby herny a kasina nebyly v blízkém sousedství institucí poskytujících „levné a rychlé úvěry“. Do května 2010 má Česká republika lhůtu pro implementaci evropské směrnice o spotřebitelském úvěru,29 která zapovídá mnohé z dosud tolerovaných praktik. Pokud Česká republika transpozici směrnice nestihne ve lhůtě, stane se, zjednodušeně řečeno, směrnice přímo aplikovatelnou na vztahy, kterých se týká, a bude mít přednost před případným nedokonalým českým právem.

f) Rejstřík(y) dlužníků Sledování historie půjček/úvěrů a způsobu jejich splácení je samozřejmě opatření, jehož využití je třeba zvažovat z pohledu principu ochrany soukromí osob. V rejstřících dlužníků může být vedena pozitivní historie (všechny úvěry i ty bezproblémově splácené), nebo jen negativní historie (nesplácené úvěry), obě formy nalezneme v právních řádech zemí EU. V současné době funguje v České republice několik on-line registrů. Většina pracuje s negativní historií dlužníků, kromě insolvenčního rejstříku podle zákona o insolvenčním řízení30 je to ze zákona zřízený Centrální registr úvěrů (podnikatelských a právnických osob)31 a podle zákona 28

Stránky britské vlády pro veřejnost nabízejí článek o způsobu, jak se bránit predátorským praktikám při půjčování peněz. UK GOVERNMENT: Dealing with loan sharks. Dostupný z www < http://www.direct.gov.uk/en/MoneyTaxAndBenefits/ManagingDebt/DebtsAndArrears/DG_ 10035958>, citováno k 10. 9. 2008. 29 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, Úřední věstník L 133, 22/05/2008 str. 66–92. 30 Viz www.justice.cz, odkaz Insolvenční rejstřík. 31 Viz http://cnb.cz, odkaz Centrální registr úvěrů.


o bankách zřízený Bankovní registr klientských informací,32 informační systém CEDR (Centrální registr dlužníků)33 a registry SOLUS.34 Nebankovní registr klientských informací pak pracuje s negativní i pozitivní historií,35 jako jediný tedy umožňuje posoudit budoucí situaci dlužníka, který zatím žádné problémy se splácením nemá, ale případně žádá o další půjčku/úvěr, které už v kombinaci s předchozími závazky nemusí být schopný splatit. V souvislosti s dalšími opatřeními, která jsou v tomto textu prezentována, se jeví jako funkční záznamy pozitivní i negativní historie. Zájem na prevenci předlužení podle našeho názoru převažuje nad zájmem chránit soukromí dlužníků až do této úrovně. V rámci pozitivní historie by však nemělo být zveřejňováno v rejstříku více informací o dlužníkovi, než je nutné. Měla by být k dispozici pouze informace o dosud nesplacených závazcích, a to pouze v rozsahu identifikace dlužníka a věřitele. Bylo by pak povinností dlužníka předložit novému potenciálnímu věřiteli individuálně potvrzení dosavadních věřitelů o tom, jaká je aktuální výše dluhu a jak jsou stanoveny jeho splátky. Tím by věřiteli bylo umožněno objektivní posouzení dlužníkovy schopnosti splatit další úvěr/půjčku. Zároveň by pozitivní historie měla být vymazána ve chvíli, kdy dlužník svůj závazek bez problémů uhradí, na rozdíl od negativní historie, kdy má smysl ponechat negativní záznamy zveřejněny 3–5 let, protože informují o tom, že dlužník je rizikový. Význam takového rejstříku by se výrazně zvýšil, pokud by bylo povinností poskytovatele půjčky/úvěru zjišťovat detailně schopnost potenciálního dlužníka závazek splatit, a podle našeho názoru je velmi záhodno uvažovat o tom, že by byl takový rejstřík centrální a veřejně dostupný. V současné situaci se totiž dlužník v případě zájmu o narovnání všech svých vztahů nedozví, kde všude dluží, rejstříky jsou často pouze placenou službou pro omezený okruh subjektů. Je sporné, zda taková úprava skutečně chrání soukromí dlužníka.

g) Důsledné vymáhání práva, potírání lichvy Jestliže nebudou na trhu dostupné úvěry pro osoby, které se ocitly v náhlé finanční krizi, a zároveň nebude možné půjčit si na rozumný úrok za rozumných podmínek, nezbývá obvykle nic jiného, než se poohlédnout po nabídce šedé ekonomiky (poskytovatelů „levných“ a rychlých půjček) nebo se přímo obrátit na lichváře. Půjčování peněz za hranicí zákona je složitě postižitelné a vyžaduje aktivitu a úsilí od kontrolních a represivních orgánů. Dosavadní zkušenosti však naznačují, že v českém prostředí platí spíše právo chytřejšího a silnějšího, než by se příslušné instituce zabývaly ochranou slabších stran právních vztahů. Můžeme snad doufat, že zlepšení stavu na úrovni občanského a obchodního práva přinese nově přijatá evropská směrnice o spotřebitelském úvěru. Nicméně i bez této nové regulace by podle našeho názoru bylo možné podmínky poskytování půjček a úvěrů zlepšit směrem k ochraně spotřebitelů, pokud by důsledněji svých pravomocí v tomto směru využívaly kontrolní orgány (zejména Česká obchodní inspekce), policie a civilní soudy. Ke zlepšení situace by přispěla také lepší dostupnost právních služeb v sociálně vyloučených lokalitách, systematická práce a nátlak na odpovědné instituce by nejlépe mohli realizovat právě právníci neziskových organizací a advokáti pro bono (poskytující své služby ve vymezených případech bezplatně). K důslednějšímu potírání lichvy v sociálně vyloučených, zejména romských komunitách, pak dal impulz v roce 2003 v souvislosti s monitoringem lichvářských praktik Člověk v tísni, o.p.s., od té

32

Viz http://cbcb.cz. Bližší informace na: http://www.registerofdebtors.com/. Viz http://www.solus.cz/. 35 Viz http://llcb.cz/. 33 34


doby proběhlo několik pilotních projektů, které ukázaly, že klíčovou pro tuto oblast je spolupráce mezi policií, obcí, neziskovými organizacemi a silnými osobnostmi z příslušné komunity, které byly ochotny pracovat v oblasti jako policejní asistenti a asistentky.36

h) Podněty k seberegulaci a společné regulaci, poskytování úvěrů (kodexy poskytovatelů) Je nezbytné otevřít prostor a podnítit spolupráci bank a jiných finančních institucí, resp. neziskových nevládních organizací. Platforma byla v ČR otevřena např. jedním z projektů k „Finančnímu vzdělávání“,37 činnost takto sdružených subjektů je však zatím v začátcích. Etické kodexy poskytovatelů již svoje místo na trhu nalezly, v oblasti úvěrů je to zejména etický kodex finančního trhu.38 Je však otázka, nakolik bude jejich dodržování hlídáno a (asociacemi poskytovatelů) vyžadováno. Zákon o ochraně spotřebitele39 vymezuje mezi jinými způsoby jednání nedodržení kodexu chování jako nepřípustnou klamavou obchodní praktiku, je však třeba počítat s tím, že etické kodexy jsou psány poměrně obecně a podřazení reálného chování pod normu vyjádřenou etickým kodexem bude zřejmě poměrně obtížné. Transparentnost trhu s finančními produkty by měla být pro podnikatele výhodná, umožní skutečnou konkurenci nenarušovanou pololegálními praktikami podnikatelských subjektů na hraně zákona. Zároveň spolupráce na vytváření standardů a ochraně spotřebitele představuje jeden z aspektů moderního evropského trendu na prosazování tzv. společenské odpovědnosti firem (corporate social responsibility – CSR), o jejíž prezentaci usiluje mnoho obchodních společností v rámci svého marketingového působení, i hlouběji jako filozofického přístupu k životnímu prostředí v širším smyslu, k zaměstnancům a klientům.40

ch) Podněty k investicím (dostupný úvěr/mikrokredit) Na objektivně uznatelné vyšší výdaje by mělo být možné vzít si bezúročnou nebo nízko úročenou půjčku, ať už by ji poskytoval stát, obce, NNO, nadace nebo jiný subjekt. Ve Francii a v Belgii např. poskytují bankovní sítě ve spolupráci s dalšími institucemi „sociální mikrokredit“, v Belgii bylo k tomuto účelu založeno družstvo za spolupráce veřejného a soukromého sektoru mezi valonskou regionální vládou a několika finančními institucemi.41 Bezúročný, resp. nízko úročený úvěr, samozřejmě není žádným darem, jedná se o vyjádření společenské solidarity, které může z pohledu „těch nahoře“ být také zištným krokem. Prevencí situace předlužení působí mj. také proti potenciální kriminalitě a dalším sociálně-patologickým jevům, které pro rodinu plynou např. ze ztráty bydlení. Jako podnět k investicím můžeme uvést např. možnost pořídit nebo rekonstruovat bydlení prostřednictvím úvěru ze Státního fondu rozvoje bydlení. Úvěr až do výše 300 000 Kč je určen mladým manželům nebo osamělému rodiči do 35 let, úročí se 2 % ročně, lze ho splácet až 20 let, 36

Od roku 2003 byly projekty policejní asistence realizovány v pěti městech ČR: Ostrava, Cheb, Brno, Plzeň a Karviná.Více viz http://www.mvcr.cz/ dokument/2007/minority_metodika_apcr.pdf, str. 3, citováno k 5. 6. 2008. Bližší informace k projektu na: http://www.financnivzdelavani.cz/. 38 http://www.clfa.cz/, odkaz Statutární a programové dokumenty – Etický kodex finančního trhu. 39 Zákon byl novelizován v souvislosti s transponováním směrnice ES 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu 40 Více informací k CSR v českém prostředí např.: http://www.csr-online.cz/ 41 Opinion of the European Economic and Social Committee on Credit and social exclusion in an affluent society (Own-initiative opinion) SOC/265 – CESE 1459/2007 EN/o, p. 10. 37


dlužník má možnost odkladu splátek ze závažných důvodů, jistina se sníží za každé nově narozené dítě, a spojeny jsou s ním i další výhody. O této možnosti se však lidé ze sociálně vyloučených lokalit nedozvídají, dokonce ani tehdy, když je jim nabízen odkup obecního bytu do vlastnictví. Zde je samozřejmě pak nedostatek na straně obcí, které nezajistí dostatečnou informovanost, ať už prostřednictvím úředníků bytových odborů nebo prostřednictvím sociálních pracovníků.

i) Podněty k vytváření úspor Podle výzkumu společnosti Factum Invenio z roku 2006 by 50 % lidí vystačily finanční rezervy 1 až 3 měsíce a pouze čtvrtině déle než půl roku s tím, že o výši rodinných úspor Češi obecně přemýšlejí spíše v krátkodobém časovém horizontu.42 Úspory by přitom měly být první pomocí, když se domácnost dostane do potíží, které by vytvořily protiváhu agresivní reklamě na poskytování půjček a úvěrů. Může se jednat o různou paletu opatření od daňových úlev až po společenské a vzdělávací stimuly (kampaně, vzdělávací moduly apod.). Formulace těchto opatření by měla být svěřena odborníkům s ekonomickým vzděláním schopným posoudit důsledky takových opatření na fungování systému na národní úrovni. S ohledem na specifičnost tohoto typu opatření ponecháváme konkrétní návrhy opatření na odbornících – ekonomech.

j) Garantované důchody Opatření v této oblasti budou v budoucnosti na programu, až se politické reprezentaci podaří vyřešit současné spory a přistoupí k hloubkové reformě penzijního systému. Nicméně, Česká republika by se měla poučit z problémů, které přináší nedostatečná ochrana úspor obyvatel určených na dobu, kdy už nebudou vzhledem k věku schopni účastnit se výdělečných aktivit. Pokud tedy hovoříme o souboru potřebných opatření jako celku, je třeba připomenout, že toto opatření mezi jinými má svůj význam.

7.2 Řešení již existujícího předlužení Zmírňování zadluženosti domácností by mělo vycházet z toho, že dlužník selhal a měla by mu být poskytnuta pomoc, ale ne tak, že by byl jednoduše zbaven svých závazků, které má vůči věřitelům (podle právního principu pacta sunt servanda – smlouvy se musejí plnit). Za současné právní a společenské situace zůstává jen velmi málo prostoru pro alternativní řešení situace předlužení. Alternativním řešením předlužení je myšleno řešení jiné než nucený výkon rozhodnutí, který jen dále prohlubuje předlužení a posiluje beznadějnost situace. Při úvahách a řešení situace předlužení by se mělo vycházet ze zavinění dlužníka a z jeho odpovědnosti za vlastní situaci, přitom však klást důraz na nové vyjednání o závazku a způsobu jeho splnění. Druhým východiskem je tedy nezbytná aktivita věřitele. Situace by měla být vnímána a nastavena tak, že i věřitel mohl selhat při sjednávání závazku, když nedokázal odborně posoudit schopnost dlužníka úvěr splatit. Jedině při posílení odpovědnosti poskytovatelů půjček a úvěrů za minimalizaci rizik neschopnosti splácet lze nastavit udržitelný systém tak, aby nebyla zneužívána strukturální tíseň některých složek obyvatelstva a státní rozpočet. Dosud totiž dochází k objemově 42

Factum Invenio. Finanční vzdělanost. Prezentace výsledků výzkumu 13. 3. 2006. Dostupný z www http://www.czech-ba.cz/file.php?id=70, citováno k 22. 5. 2008.


největšímu zneužívání sociálních transferů podnikateli, kteří chytře využili slabiny systému a napojili prostřednictvím exekuce na vyplácení sociálních dávek. Poskytnou úvěr každému, protože jim z toho neplyne žádné výrazné riziko. Cílem alternativního řešení stavu předlužení je dohoda o plánu splátek (splátkovém kalendáři), roli zde mohou hrát kromě vlastní aktivity dlužníka také různá poradenská centra, případně sociální pracovníci. Prostor pro alternativní řešení předluženosti bychom se měli snažit rozšířit na všech dostupných úrovních. K tomu navrhujeme následující opatření.

a) Podpora a rozšíření sociální práce v terénu Rozvoj sociálně vyloučených lokalit závisí za současných podmínek do značné míry na kvalitě a rozsahu sociální práce. Odborní a osobnostně zralí sociální pracovníci jsou nenahraditelnými prostředníky mezi světem formálních institucí většinové společnosti a vyloučenými komunitami, zejména pokud se jedná o komunity romské. Sociální pracovník navazuje vztah s lidmi přímo na ulici, případně navazuje vztah s dalšími klienty na doporučení jejich sousedů, známých a příbuzných. Sociální pracovník řeší situaci rodiny komplexně, v přirozeném prostředí jejich domova a snaží se rodiny navázat na vnější svět institucí, ze kterého jsou z různých důvodů vyloučeny. Pokud si získá a udrží důvěru a identifikuje zdroje v okolí, může výraznou měrou přispět k narovnání vztahů mezi dlužníky a věřiteli a v oblasti předluženosti nejen pomoci s vyjednáním splátkového kalendáře, ale také s nalezením nové motivace k aktivitě, vzdělávání, legální práci, navázáním vzájemné důvěry při komunikaci a celkovým zapojením vyloučených rodin do širší společnosti. Ekonomické úspory, které terénní práce přináší, lze demonstrovat na příkladu: Roční náklady na jednoho terénního sociálního pracovníka činí s ohledem na zařazení do platových tabulek přibližně tolik, kolik vynaloží stát na jedno dítě v ústavní péči (cca 280 000 Kč). Pokud by se tedy sociálnímu pracovníkovi podařilo udržet při chodu ekonomický systém alespoň jedné rodiny se dvěma dětmi, které by v případě předlužení, neplaceného nájmu a následné ztráty bydlení měly být odebrány do ústavní výchovy, již by se náklady na něj státu vrátily, a to i když připočítáme k nákladům na sociálního pracovníka ještě podílové náklady na jeho pracovní zázemí a k nákladům státu na dítě v rodině i sociální přídavky (cca 60 000 Kč ročně). Je k tomu však třeba dodat, že sociální práce v terénu může mít skutečný úspěch pouze tam, kde již funguje síť sociálních služeb, protože terénní programy fungují zejména jako zprostředkovatel kontaktu s touto sítí a rozhodně nejsou samospásné.

b) Vytvoření a rozšíření sítě sociálně-právního poradenství Sociálně-právní poradna je pro sociálně vyloučené lokality základním záchytným bodem, ze kterého pak mohou vytvářet další záchytné body v širším společenském systému a časem si vytvořit vlastní síť kontaktů, ve které už poradna jako podpora nebude figurovat, protože rodina si dokáže poradit sama. Pokud se rodina ze sociálně vyloučené lokality dostane do situace předlužení, obvykle jejím členům nebude stačit prosté dluhové poradenství, protože příčiny tohoto stavu nejsou zdaleka způsobeny jen neschopností posoudit příjmy a výdaje v rodinném rozpočtu, ale narážejí na nižší sociokulturní kompetence obecně, bariéry v komunikaci, hodnotový žebříček a další souvislosti spojené s kulturou chudoby, jak bylo popsáno výše v textu této kapitoly. Základem práce sociálních poradců je odborný přehled o institucionálních možnostech komplexního řešení problémové situace a schopnost nalézt společně s předluženým klientem zdroje k ře-


šení v jeho osobním okolí. Podstatou poradenství v sociálně vyloučených lokalitách je více než v jiných typech poraden vytvoření vztahu důvěry mezi poradcem a klientem. Ještě výraznější je tento moment v případě, že jde o klienta z romské komunity a poradce/poradkyně není Rom/ka. V tomto směru může výrazně urychlit a usnadnit proces řešení předlužení obecná, v komunitách sdílená důvěra v instituci/organizaci, která provozuje poradnu. Příčiny vzniku předlužení bývají totiž často velmi soukromé až intimní rodinné povahy, samotné plánování rodinného rozpočtu je již výrazným zásahem do soukromí. K tomu, aby se dlužník sám rozhodnul, že bude tuto situaci (za kterou i cítí odpovědnost) řešit se zcela cizím člověkem, musejí být vytvořeny profesionální podmínky. K finančním nákladům na provoz sociálně-právní poradny lze říci obdobně to, co bylo uvedeno v případě terénní sociální práce s tím, že poradna může sloužit zároveň jako pracovní zázemí pro terénní sociální pracovníky, pokud jsou tyto dvě služby kombinovány a provozovány jednou institucí/organizací. V praxi se osvědčilo vybavit poradnu kromě sociálních pracovníků/poradců také osobou s právním vzděláním, která poskytuje jak metodické vedení a speciální právní přehled sociálním pracovníkům, tak přímo poskytuje poradenství v kauzách, které vyžadují odborné právní posouzení. Personální náklad na takto obsazenou sociálně-právní poradnu jsou sice vyšší, ovšem kumulace informací a prostor pro komunikaci s dlužníky, věřiteli a zainteresovanými institucemi přináší systémová řešení a sdílení odborně zpracovaných zkušeností, které v jistých případech využívají mj. také poradní orgány obcí, měst a městských částí.

c) Zpřístupnění procesu oddlužení Mnoho předlužených lidí s napětím očekávalo účinnost zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Doufali, že se jim podaří přetnout sled příčin a důsledků, do kterých je uvrhnul často jeden nucený větší výdaj, který už se rodinnému rozpočtu nepodařilo nikdy dorovnat. Bohužel, proces oddlužení tak, jak ho předpokládá tento zákon, je pro lidi ze sociálně vyloučených lokalit prakticky nevyužitelný. Kromě toho, že nemají jak prokázat pravděpodobnost svých příjmů v nejbližších pěti letech (ovšem bez příjmu samozřejmě k žádnému oddlužení nemůže dojít, ať člověk pochází odkudkoli), chybí jim také základní kompetence k tomu, aby silně formalizovaným řízením úspěšně prošli. Schopnost správně reagovat na požadavky soudu zvládne jen člověk s jistými formálními znalostmi, které lidem dlouhodobě žijícím v zanedbaném sociálním prostředí chybí. Nejde tedy opět jen o schopnost orientovat se v otázkách financí, ale také o jinak ve společnosti běžné kompetence, které ovšem nemají jak získat děti, u kterých dochází k zanedbávání základní školní docházky. Proces insolvenčního řízení je zákonem nastaven velmi složitě a každá chyba nebo nedůslednost dlužníka může být soudem posouzena jako nepoctivý záměr, povolení oddlužení může být zrušeno a dlužník se rázem ocitne v ještě horší situaci, než v jaké byl na počátku – bude na něj prohlášen konkurz, proběhne proces, který bychom zjednodušeně mohli nazvat „rychlejší exekuce“, bez odpuštění zbytků dluhů a se záznamem v insolvenčním rejstříku o neschopnosti řízení úspěšně dokončit. Proces vyjednávání splátkového kalendáře soudní cestou tedy Česká republika má, ale již nyní je jasné, že zákon bude vyžadovat mnoho zásadních změn, některá zjednodušení a doplnění ochrany dlužníka, která na rozdíl od zahraniční předlohy byla vypuštěna (např. ochrana bydlení). Tyto novelizace však nejspíš nezmění jednu zásadní skutečnost, a to že jde o proces vhodný pro dlužníky ze střední třídy s určitým základem rodinného majetku. Lidé z nejnižších společenských vrstev tímto způsobem mohou zmírnit své předlužení jen s výjimečným vypětím sil a jde v jejich případech spíše o hypotetickou než reálnou možnost řešení předlužení.


d) Sociální úvěr Pro řešení stavu předlužení lidí z nízkopříjmových domácností má význam řešit možnosti získání úvěru i v této situaci. K původnímu dluhu každým nesplaceným dnem totiž obvykle nabíhají vysoké úroky (úroky z prodlení) a lidé s nízkým příjmem nemají často šanci zastavit růst dluhu, zvlášť pokud věřitel nesouhlasí s přednostním splácením jistiny (vlastního dluhu, ze kterého pak běží úroky). Může se tak stát, že do konce života už budou splácet jen úroky z prodlení, aniž by se vlastní dluh nějak snižoval – takovému závazku se pak říká trvale udržitelný dluh. Bezúročný nebo nízko úročený sociální úvěr by mohl pomoci překonat právě úvodní fázi splácení, pokud věřitel nesouhlasí s prioritním splácením jistiny a žádá nejprve splacení úroků. Taková situace obvykle vede dlužníka do osidel dlouhodobé nelegální práce a z toho plynoucích negativních důsledků pro něj i pro společnost. Za současného právního stavu mohou v ČR bezúročné půjčky do 20 000 Kč poskytnout obce s rozšířenou působností v rámci sociální péče osobám v nepříznivé životní situaci. Ta spočívá mj. v dočasně nepříznivé finanční situaci s předpokladem brzkého zlepšení. Půjčku lze poskytnout jen tehdy, je-li reálný předpoklad jejího splacení do pěti let od poskytnutí, obvykle alespoň jeden člen rodiny musí být zaměstnán. (Toto je opatření, které lze použít také pro oblast prevence předlužení, v souvislosti s preventivními opatřeními však účelem úvěru není překlenutí krize, ale naopak prevence jejího vzniku.) Obce možnost poskytnout bezúročnou půjčku využívají jen výjimečně. Jedním z důvodů je nedostatek finančních prostředků, dalším významným důvodem pak nechuť přít se s žadateli o to, kdo má větší právo na poskytnutí takové půjčky a v neposlední řadě obava z jejího nesplácení. Dostatek finančních prostředků v obci je samozřejmě předpokladem, nicméně zbylé dva důvody lze ošetřit a překlenout stanovením podmínek, za kterých půjčka bude poskytnuta. Mělo by se jednat zejména o povinnou spolupráci se sociálními pracovníky úřadu spočívající v plánování a zejména dodržování naplánovaného rodinného rozpočtu. Půjčku by měl získat pouze ten, kdo prokáže, že umí se svými příjmy vyjít. Cílem sociální práce s takovým člověkem by pak mohlo být např. získání takové kompetence. Sociální úvěr může být poskytován obdobně jako nenároková sociální dávka na základě posouzení konkrétní situace dlužníka a jejich příčin. Většina členských států EU má nějakou formu bezúročného nebo nízkoúročeného úvěru ve svém právním řádu zakotvenu, je však otázka, nakolik je ekonomicky udržitelné poskytovat sociální úvěr lidem, kteří již jsou výrazně zadluženi. Prvním sporným momentem je skutečnost, že dokud nebudou přísněji upraveny podmínky, za kterých je možné uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru/půjčit peníze, stal by se sociální úvěr levným zdrojem příjmů vychytralých podnikatelů, kteří nyní od chvíle uzavření smlouvy systematicky směřují k zabavení dlužníkova majetku a významné části jeho pravidelných příjmů. Lapidárně řečeno, situace, kdy dlužník není schopen ani v nejbližších pěti letech splatit třetinu svých dluhů vzniklých na komerčním trhu produktů a služeb, by v podstatě neměly nikdy nastat. Pokud k nim hromadně dochází, je to výrazný indikátor nefunkčně nastaveného právního systému.43 Druhým sporným momentem jsou dosavadní negativní zkušenosti, které byly v tomto směru realizovány v ČR. Jedná se např. o projekt Nouzový sociální fond financovaný kanceláří Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v Praze realizovaný v Ostravě a Ústí nad Labem v roce 2001. Kancelář UNHCR vyhodnotila tento druh pomoci jako ztrátový, kdy ani mechanismus kolektivního

43

Obdobně ale může být posouzeno i jednání nekomerčního subjektu. Nelze pouze přijmout jako jednání obce, která nechá roky bez povšimnutí růst dluh na nájemném a spojených službách do výše 200 000 Kč a teprve poté jej začne vymáhat. V této výši již dluh nikdy splacen nebude. Pokud by však byl řešen včas, mohl se jeho růst zastavit a po menších částkách jej na rodině vymoci.


ručení tří subjektů neměl vliv na platební kázeň.44 S neúspěchem tohoto projektu bychom však neměli zatracovat sociální úvěr jako takový. Je třeba podívat se na podmínky, za kterých byl v tomto projektu úvěr poskytován. Z historické zkušenosti pak víme, že co patří všem, nepatří vlastně nikomu a sdílená odpovědnost je nejlepší cestou k tomu, jak zajistit, aby závazek nebyl splněn (v logice úvahy „když to neudělám já, udělá to ten druhý, nebo třeba ten třetí“, druhý a třetí zase spoléhají na prvního, a tak se nesnaží ani jeden). Podle našich zkušeností je schůdnou cestou přijetí individuální odpovědnosti spojené s pozitivními nebo negativními emocemi a s důsledností v průběžné kontrole jeho splácení. Řešit zadluženost úvěrem musí však být podmíněno povinností plánovat a dodržovat rodinný rozpočet pod vedením odborníka. V souvislosti se zvyšováním finanční gramotnosti můžeme na závěr zmínit ještě zajímavý rakouský projekt, který ukazuje jednu z cest, jak vést obyvatele k zodpovědnému hospodaření. Na konci roku 2006 uvedla Erste Bank na trh nový typ projektu, tzv. Zweite Sparkasse (Druhá spořitelna). Jediným produktem této banky je časově omezený úročený účet s bankovní kartou bez možnosti přečerpání, který je k dispozici po dobu tří let. Součástí bankovního servisu je i komplex poradenských a sociálních služeb. Druhá spořitelna je vedena ve spolupráci s charitativní organizací Caritas. Podmínkou pro otevření účtu je skutečnost, že klient už navázal s jednou z těchto organizací vztah a byl jí doporučen. Celá banka je řízena dobrovolnými pracovníky a penzisty z řad Erste Bank.45 Uvidíme, jak se tento produkt uchytí na trhu. Doufejme, že půjde o jednu z pozitivních vlaštovek.

44

45

PETERKOVÁ, J., JIRÁNEK, R. Prevence zadlužování českých domácností s důrazem na sociálně slabé a vyloučené skupiny obyvatel. Příloha časopisu Policista. č. 8 (2007). DVOŘÁK, J. Banka a úvěry pro chudé: Nový fenomén služeb (20.11. 2007). Dostupný z www , citováno k 10. 6. 2008.


8. Seznam použité literatury a zdrojů 1. CZERNÁ, I. Učí se, jak přežít v ghettu. Dostupný z www , citováno k 14. 5. 2008. 2. ČERNÝ, J. Úžera v českých ghettech. 2003. Dostupný z www , citováno k 10. 6. 2008. 3. DVOŘÁK, J. Banka a úvěry pro chudé: Nový fenomén služeb (20. 11. 2007). Dostupný z www, citováno k 10. 6. 2008. 4. Factum Invenio. Finanční vzdělanost. Prezentace výsledků výzkumu 13. 3. 2006. Dostupný z www < http://www.czech-ba.cz/file.php?id=70>, citováno k 22. 5. 2008. 5. LEWIS, O. The Culture of Poverty. Scientific American. N. 4 (1966), vol. 215, str. 19–25. 6. MAREŠ, P. Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení. Sociologický časopis. č. 3 (2000), sv. 36, str. 285–297. 7. MORAVEC, Š.: Samý známý věci (Nástin problému sociálního vyloučení romských populací)“, Dostupný z www , citováno ke dni 2. 5. 2008. 8. Opinion of the European Economic and Social Committee on Credit and social exclusion in an affluent society (Own-initiative opinion) SOC/265 – CESE 1459/2007 EN/o. 9. PELIKÁN, R. Několik poznámek k problematice půjčování peněz spotřebitelům. Právní rozhledy. č. 3 (2008), str. 86–94. 10. PETERKOVÁ, J., JIRÁNEK, R. Prevence zadlužování českých domácností s důrazem na sociálně slabé a vyloučené skupiny obyvatel. Příloha časopisu Policista. č. 8 (2007). 11. Recommendation CM/Rec(2007)8 of the Committee of Ministers to member states on legal solutions to debt problems (adopted by the Committee of Ministers on 20 June 2007 at the 999bis meeting of the Ministers Deputies). 12. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Úřední věstník L 95, 21. 4. 1993, str. 29–34, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 15, svazek 02, str. 288–293. 13. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/ 450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách). Úřední věstník L 149, 11/06/2005, str. 22–39. 14. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Úřední věstník L 133, 22/05/2008, str. 66–92.


15. ŠAROCH, V. Krizové situace v práci terénního sociálního pracovníka. Nevydáno. Text vytvořený v rámci projektu Podpora vytváření systému terénní sociální práce vytvoření vzdělávacího programu a jeho pilotní ověření, modul č. 5, Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, Katedra sociální práce. 16. ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I. a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. 211 s. ISBN 80-7364-009-0. 17. UHL, P. Spravedlnost na tržišti. Dostupný z www < http://www.spotrebitelskyudel.cz/?p=62>, citováno k 10. 6. 2008. 18. UK government. Dealing with loan sharks. Dostupný z www < http://www.direct.gov.uk/en/ MoneyTaxAndBenefits/ManagingDebt/DebtsAndArrears/DG_10035958>, citováno k 10. 9. 2008.

Doplňující internetové odkazy: Společenská odpovědnost firem: < http://www.csr-online.cz/>. Česká leasingová a finanční asociace: < http://www.clfa.cz/> (odkaz Statutární a programové dokumenty – Etický kodex finančního trhu). Finanční vzdělávání.cz: < http://www.financnivzdelavani.cz/>. Nebankovní registr klientských informací: < http://llcb.cz/>. SOLUS: < http://www.solus.cz/>. Centrální registr dlužníků České republiky: < http://www.registerofdebtors.com/>. Czech Banking Credit Bureau: < http://cbcb.cz>. Česká národní banka: < http://cnb.cz>. Oficiální server českého soudnictví: < http://portal.justice.cz/>. Občanské sdružení SPES: < http://www.pomocsdluhy.cz/>. Poradna při finanční tísni: < http://www.financnitisen.cz/>.


Místo pro Vaše poznámky


DLUHY A PŘEDLUŽENÍ. 1. Kontext problému. Veronika Lovritš, IQ Roma servis, o.s

Recommend Documents