Čas zkusit to jinak koncepční zpráva IQ Roma servis, o.s

Čas zkusit to jinak… koncepční zpráva IQ Roma servis, o.s.

TAT O P U B L I K A C E J E S P O L U F I N A N C O VÁ N A E V R O P S K Ý M S O C I Á L N Í M F O N D E M A S TÁT N Í M R O Z P O Č T E M Č E S K É R E P U B L I K Y.

© IQ Roma servis, o.s.


IQ ROMA SERVIS, O.S.



Čas zkusit to jinak… koncepční zpráva IQ Roma servis, o.s.

Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Čas zkusit to jinak: koncepční zpráva IQ Roma servis, o.s./ kol. aut. -- Vyd. 1. -- Brno : IQ Roma servis, 2008 ISBN 978-80-904028-3-6 (=214.58) * 364.624.4 * 364-7 * 365 * 37.0 * 331.526 * (437.3) - IQ Roma servis (sdružení) - Romové -- Česko - sociální vyloučení -- Česko - sociální služby -- Česko - bydlení -- Česko - vzdělávání -- Česko - zaměstnanost -- Česko - zprávy 364-1/-7 - Druhy sociální pomoci a služeb [18] © IQ Roma servis, o.s.


OBSAH SHRNUTÍ NAVRHOVANÝCH SYSTÉMOVÝCH DOPORUČENÍ

13

DLUHY A PŘEDLUŽENÍ

21

1. Kontext problému

21

2. Příčiny předlužení

22

3. Etnicita jako působící faktor

25

3.1 Vnitřní etnické faktory

25

3.2 Vnější faktory

26

4. Vznik komerčních dluhů

28

5. Další okolnosti vzniku předlužení v sociálně vyloučených lokalitách

32

6. Sociálně-patologické jevy spojené se zadlužeností

34

7. Návrh změn a opatření

34

7.1 Preventivní opatření

34

7.2 Řešení již existujícího předlužení

42

8. Seznam použité literatury a zdrojů

47

BYDLENÍ

51

1. Úvod

51

2. Kontext bytové situace sociálně vyloučených Romů

52

3. Základní bariéry v přístupu k bydlení

55

3.1 Chudoba

55

3.2 Nedostatečná úroveň sociálních kompetencí, nízké právní povědomí

56

3.3 Vliv kulturních zvyklostí a specifického životního stylu etnika na proces hledání nového bydlení

56

3.4 Preference pronajímatelů při výběru budoucích nájemců

57

3.5 Postoj majority vůči Romům a jeho vliv na proces hledání bydlení

58

3.6 Rezignace a pasivita Romů v procesu hledání bydlení jako důsledek zkušenosti s opakovanými neúspěchy

58

4. Přístup sociálně vyloučených Romů k obecnímu bydlení

59

4.1 Rozsáhlá privatizace obecního bytového fondu

59

4.2 Složitost řízení spojeného s podáváním a posuzováním žádosti o byt

59

5. Rezidenční segregace a prostorová koncentrace Romů jako důsledek procesu hledání bydlení

61

5.1 Etnická homogenita obyvatelstva a její důsledky

61

5.2 Sociální homogenita obyvatelstva a její důsledky

62

6. Sociální bydlení jako možnost řešení cenové nedostupnosti bydlení

63

7. Udržitelnost bydlení a trvalé riziko jeho ztráty

63

7.1 Nevyjasněné právní vztahy mezi pronajímateli a romskými nájemci

64

7.2 Změna majitele bytu

64

7.3 Bydlení v nekvalitních bytových podmínkách a jeho důsledky

64

7.4 Nejistá finanční situace romských nájemníků a její důsledky

66

7 © IQ Roma servis, o.s.

8. Ztráta bydlení u znevýhodněných Romů – příčiny a důsledky

72

8.1 Ztráta bydlení a její příčiny

72

8.2 Ztráta bydlení a její důsledky

72

9. Závěr

78

9.1 Opatření bytové politiky na celostátní úrovni

78

9.2 Opatření bytové politiky na komunální úrovni

78


80

DISKRIMINACE V PŘÍSTUPU KE SLUŽBÁM

83

1. Kontext

83

2. Nerovné zacházení v oblasti bydlení

84

2.1 Přístup soukromých pronajímatelů a realitních kanceláří

84

2.2 Obecní byty

85

3. Shrnutí a doporučení

87

4. Seznam použitých zdrojů

89

TRH PRÁCE

93

1. Kontext problému

93

2. Skupiny obyvatel ohrožené vyloučením z trhu práce

94

3. Dlouhodobá nezaměstnanost

95

3.1 Sociální vyloučení ve vztahu k dlouhodobé nezaměstnanosti

97

4. Nelegální zaměstnávání

109

4.1 Důsledky nelegální práce

109

4.2 Důvody, proč dlouhodobě nezaměstnaní Romové využívají možnosti práce „na černo“

112

4.3 Důvody, proč zaměstnavatelé využívají nelegálního zaměstnávání

112

4.4 Systémové faktory, které přispívají k výhodnosti nelegální práce 5. Seznam použité literatury a zdrojů

113 114

VYBRANÉ OTÁZKY SYSTÉMU VZDĚLÁVÁNÍ

117

1. Úvod

117

2. Úspěšnost vzdělávacího systému v České republice

118

3. Předškolní příprava

119

4. Základní školy a “zvláštní“ školy – jak dál?

121

5. Podpora ve třídě – asistenti/asistentky pedagoga

122

6. Koncept sociálního vyloučení – východiska k udržitelnosti ve vzdělávacím procesu

123

7. Cesty k integraci skrze kompetence pedagoga

126

8. Tranzice – přechod ze školy základní na střední

128

9. Učňovské školství – jiná cesta

130

10. Závěr

132


133

ZÁKLADNÍ INFORMACE O ORGANIZACI IQ ROMA SERVIS, O.S.

137


ÚVODEM Zpráva, která se vám dostává do rukou, je koncepčním výstupem projektu financovaným z Programu Iniciativy Společenství EQUAL, IQ Servis: Systém pro úspěšné uplatnění Romů na trhu práce, který v letech 2005–2008 realizovalo občanské sdružení IQ Roma servis. Občanské sdružení IQ Roma servis je nestátní neziskovou organizací, která se zaměřuje na mapování a analýzu potřeb a zdrojů místních sociálněvyloučených a sociálním vyloučením ohrožených osob, zejména Romů, v Brně a Jihomoravském kraji a na vytváření podmínek a příležitostí k podpoře a zvyšování jejich občanských, sociálních, ekonomických, vzdělávacích a pracovních příležitostí a úspěchů. Ačkoliv primární oblastí práce našeho sdružení je již od jeho vzniku v roce 1997 přímá práce s uživateli/uživatelkami, realizace a rozvoj naší činnosti je zároveň založen na dlouhodobé snaze o propojenost se systémovým strategickým procesem, která směřuje k faktickým pozitivním dopadům právě na systémové úrovni. Je v principu nesmysl a významné systémové pochybení, když se potřebnost uživatelů našich služeb dlouhodobě mezigeneračně reprodukuje (a paradoxně až produkuje), protože z praxe víme, že naprostá většina z nich má potenciál je nepotřebovat. Z tohoto důvodu napojujeme naše přímé sociální, zaměstnanecké, vzdělávací a další služby uživatelům na širší, národně nebo lokálně zaměřené strategie, nebo tyto strategie pomáháme iniciovat a spoluutvářet, a tak efektivně uskutečňovat viditelné strukturální změny napříč cílovou skupinou. Předkládaný soubor pěti textů je tak proto vhodné brát jako aktuální stanovisko organizace k oblastem, kterých se nejčastěji dotýkají zakázky uživatelů/uživatelek našich služeb, jejichž společným jmenovatelem je specifická životní situace ústící většinou do stavu tzv. sociálního vyloučení. Jednotlivé kapitoly – o Dluzích a předlužení, Bydlení, Diskriminaci v přístupu ke službám, Trhu práce a Vybraných otázkách systému vzdělávání nabízejí svým čtenářům nejen strukturovaný popis problematických oblastí vyplývající z analýzy reálné situace sociálně vyloučených komunit v Brně a Jihomoravském kraji, ale také předkládají doporučení a návrhy změn na různých úrovních systému jako inspiraci a podněty do další diskuze pro partnery z řad představitelů státní správy a samosprávy, vzdělávacích institucí, či zaměstnavatelů. Ačkoli texty nemají ambici stát se vyčerpávající zprávou o momentálním stavu sociálně vyloučených komunit na mapovaném území, či dokonce návodem k vyřešení palčivého sociálního problému, jejich nabízená přidaná hodnota spočívá právě v bezprostředních zkušenostech autorů a autorek textů, odborných pracovníků/pracovnic organizace paralelně zapojených do přímé práce s uživateli služeb. Shrnující kapitola v první části publikace nabízí zestručněný přehled základních návrhů změn pro jednotlivé oblasti na různých úrovních systému. Jejím hlavním smyslem je poskytnout prvotní základ pro představení klíčových stanovisek organizace, jejichž myšlenkové i faktické zdroje jsou pak následně podrobně rozebrány v rámci jednotlivých tématických kapitol. Dílčím, avšak velmi významným, cílem Zprávy je také posílit princip partnerství, které bylo s mnohými významnými aktéry na úrovni veřejné správy, vzdělávacích institucí i zaměstnavatelských subjektů úspěšně nastartováno realizovaným projektem Iniciativy Společenství EQUAL. Věříme proto, že předkládaný soubor textů, otevřený dalšímu učení a novým zkušenostem, poslouží k tvorbě informační platformy pro další rozvíjení partnerských vztahů a diskuze mezi klíčovými aktéry na úrovni města, kraje, státu i mezinárodních střešních organizací, ústící v tvorbu efektivního a znevýhodnění minimalizujícího systému. 9 © IQ Roma servis, o.s.


O AUTORECH/AUTORKÁCH TEXTŮ Bc. Wail Khazal začínal v IQ Roma servis, o.s. na pozici terénního pracovníka. V současné době je zástupcem ředitelky a projektovým manažerem organizace. Při psaní textu o Školství a vzdělávacím systému tak zohlednil nejen svou zkušenost s přímým kontaktem s klienty/klientkami, ale zároveň i zkušenosti a poznatky získané z účasti na četných domácích i mezinárodních expertních setkáních. Mgr. Eva Košatková se dlouhodobě zabývá problematikou sociálního bydlení a při psaní kapitoly o tomto tématu čerpala ze své několikaleté zkušenosti s terénní prací v sociálně vyloučených, zejména romských, lokalitách. V současnosti pracuje v IQ Roma servis, o.s. jako koncepční pracovnice a metodička organizace. Mgr. Petr Kubačka jako právník IQ Roma servis, o.s. poskytuje poradenství klientům/klientkám sociálně-právní poradny a vedle jiných řeší zakázky vztahující se k podezření na diskriminační chování. Jako expert se také zapojuje do poradních a pracovních skupin v oblasti diskriminace na lokální i národní úrovni. Mgr. Helena Lorencová pracuje v IQ Roma servis, o.s. na pozici odborné sociální pracovnice se zaměřením na poradenství v oblasti zaměstnanosti. Každý den řeší s klienty/klientkami několik zakázek vztahující se k hledání nového zaměstnání, pracovně-právních vztahů se zaměstnavatelem či podezření na diskriminační chování. Pravidelně se účastní odborných fór na téma zaměstnanosti sociálně znevýhodněných skupin na lokální i národní úrovni, mj. komunitního plánování ve městě Brně. JUDr. Veronika Lovritš působí v IQ Roma servis, o.s. jako analytička a právnička v přímé práci s klienty. Věnuje se právním aspektům poskytování sociálních služeb lidem ze sociálně vyloučených lokalit a na místní, národní a mezinárodní úrovni se účastní odborných setkání se zaměřením (nejen) na zadluženost. Veronika Vaňková působila od roku 2006 v IQ Roma servis, o.s. jako dobrovolnice, poté jako pedagogická pracovnice a následně se stala vedoucí Centra vzdělávání a Centra motivace a stimulace. V kapitole o Školství a vzdělávacím systému tak zohledňuje nejen vlastní zkušenost z práce s mladými klienty/kami, ale také poznatky pedagogického týmu, jehož činnost již dva roky řídí. Ve funkci vedoucí se také účastní pravidelných setkání expertních a poradních skupin v oblasti vzdělávání sociálně znevýhodněné mládeže na lokální i národní úrovni.



SHRNUTÍ NAVRHOVANÝCH SYSTÉMOVÝCH DOPORUČENÍ Úvodní kapitola Zprávy nabízí základní přehled navrhovaných opatření pro zmírňování sociálního vyloučení v pěti relevantních oblastech, které odpovídají tématům jednotlivých kapitol. Jejich podrobnější vysvětlení a především pochopení myšlenkových východisek lze nalézt vždy v konkrétní kapitole vztahující se k danému tématu. Opatření jsou v přehledu rozdělena nejen tématicky, ale jsou zohledněny také navrhované úrovně jejich potenciální realizace, tzn. rozlišení realizace opatření na národní, resp. lokální úrovni.

PŘEDLUŽENÍ Podrobnosti k jednotlivým návrhům jsou k dispozici v kapitole Dluhy a předlužení. Navrhovaná opatření pro řešení problematiky předlužení na celostátní úrovni Jedná se zejména o opatření ke zvýšení informovanosti, vzdělanosti (finanční gramotnosti) a legislativních úprav v oblasti ochrany spotřebitele a politických rozhodnutí zejména na lokální úrovni. Preventivní opatření · Zavedení standardů finančního vzdělávání do osnov základních a středních škol a jejich realizace. Ve vzdělávání pokračovat i v rámci procesu celoživotního vzdělávání a vzdělávání dospělých, zavést finanční a dluhové poradenství jako předměty vyšších odborných škol a vysokých škol sociálního zaměření. · Legislativní změny ve prospěch spotřebitelů při poskytování úvěrů. Legislativní změna, která by explicitně zavedla povinnost obezřetnosti poskytovatele půjčky/úvěru; zákaz používání rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách a směnek ve spotřebitelských vztazích. · Důsledné vymáhání práva, postih obcházení pravidel na ochranu spotřebitele, potírání lichvy. · Regulace reklamy, např. novelizací zákona o regulaci reklamy pro oblast půjček a úvěrů. · Vytvoření oficiálního centrálního rejstříku(ů) dlužníků, sběr informací by měl být limitován na informace o dosud nesplacených závazcích v rozsahu identifikace dlužníka a věřitele. · Ucelenější a šířeji dostupné informace o finančních produktech, s důrazem na formu, která bude přístupná všem složkám společnosti · Podněty k seberegulaci a společné regulaci poskytování úvěrů (např. kodexy poskytovatelů, prosazování společenské odpovědnosti firem). · Podněty k vytváření úspor. Od daňových úlev až po společenské a vzdělávací stimuly (kampaně, vzdělávací moduly apod.)


· Podněty k investicím, např. dostupný úvěr/mikrokredit. Na objektivně uznatelné a vhodné výdaje by mělo být možné vzít si bezúročnou nebo nízko úročenou půjčku (poskytovatelem by mohl být stát, obce, NNO, nadace nebo jiný subjekt) – např. na nabízené odkoupení obecního bytu do vlastnictví nebo podílu v bytovém družstvu, základ pro zahájení podnikání, apod. · Garance důchodů, zajištění příjmu na stáří. Řešení již existujícího předlužení · Zpřístupnění procesu oddlužení lidem s nižšími sociokulturními kompetencemi. Proces insolvenčního řízení je zákonem nastaven složitě, dlužník ze sociálně vyloučené lokality není schopen se na dostatečné úrovni orientovat v otázkách financí, či složitého soudního řízení a nejsou dostupné sociální služby, které by pomohly procesem projít. Navrhovaná opatření pro řešení problematiky předlužení realizovatelná na lokální úrovni Preventivní opatření · Vytvoření a rozšíření sítě finančního poradenství pro posílení finanční gramotnosti a ochrany spotřebitelů v jednotlivých krajích. · Ucelenější a šířeji dostupné informace o finančních produktech, s důrazem na formu, která bude přístupná všem složkám obyvatel (u obyvatel sociálně vyloučených lokalit se osvědčuje osobní kontakt, televize, multimédia). · Podněty k investicím, např. dostupný úvěr/mikrokredit. Na objektivně uznatelné a vhodné výdaje by mělo být možné vzít si bezúročnou nebo nízko úročenou půjčku (poskytovatelem by mohl být stát, obce, NNO, nadace nebo jiný subjekt) – např. na nabízené odkoupení obecního bytu do vlastnictví nebo podílu v bytovém družstvu, základ pro zahájení podnikání, apod. Řešení již existujícího předlužení · Podpora a rozšíření sociální práce v terénu. · Vytvoření a rozšíření sítě sociálně-právního poradenství. · Sociální úvěr jako řešení krizové situace, např. formou nenárokové sociální dávky na základě posouzení konkrétní situace dlužníka a jejich příčin, mělo by však být doprovázeno povinností vést rodinný rozpočet a spolupracovat v rámci doprovodných sociálních služeb.


BYDLENÍ A BYTOVÁ POLITIKA Více informací o jednotlivých opatření a jejich zdůvodnění obsahuje kapitola Bydlení. Navrhovaná opatření bytové politiky na celostátní úrovni Opatření zaměřená na podporu nabídky bydlení pro osoby s nízkými příjmy · Vytvoření koncepce sociálního bydlení, která by zohledňovala specifické parametry České republiky. · Tvorba legislativy vztahující se k oblasti sociálního bydlení. · Zajištění slučitelnosti dotačních titulů určených na podporu výstavby bydlení pro sociálně znevýhodněné skupiny obyvatelstva s právem Evropského společenství z hlediska principů společného trhu a nenarušování volné hospodářské soutěže. · Zajištění nástroje podpory investic do rekonstrukce a modernizace bytového fondu obcí. · Zjednodušení procesu získání dotací na výstavbu podporovaného bydlení. · Podpora postupného uvolnění trhu s byty. Opatření zaměřená na podporu poptávky po bydlení · Vytvoření koncepce sociálních dávek na bydlení, která by flexibilně reagovala na poměry trh s byty, zejména na postupnou deregulaci nájemného. · Legislativní a finanční podpora půjček a spoření pro osoby s nízkými příjmy. Navrhovaná opatření bytové politiky realizovatelná na lokální úrovni Cíle a opatření zaměřená na podporu nabídky bydlení pro osoby s nízkými příjmy · Začlenění nástrojů „sociální bydlení“ a „podporované bydlení“ do bytové politiky místních samospráv, a to tak, aby tyto nástroje reagovaly i na potřeby chudých a sociálně vyloučených osob s nedostatečnými kompetencemi v oblasti bydlení (jejich propojení s doprovodným sociálním programem). · Vymezení části bytového fondu obcí pro sektor sociálního bydlení, přizpůsobit tomuto cíli i proces privatizace obecních bytů. · Zprůhlednění a zveřejnění systému přidělování obecních bytů, zajištění antidiskriminačního přístupu obcí v procesu přidělování obecních bytů. · Zajištění dostatečné kapacity azylového bydlení pro úplné rodiny s dětmi i pro osamělé rodiny bez přístřeší, podpora kvality služeb azylového bydlení. Cíle a opatření zaměřená na podporu poptávky po bydlení · Včasné řešení situace dlužníků na nájemném, realizace preventivních opatření (metodické pokyny pro subjekty řešící problematiku bydlení).


· Tvorba metodických pokynů pro pracovníky sociálních odborů zaměřené na zřízení institutu zvláštního příjemce a posuzování žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc u rodin, jejichž potřeba bydlet je ohrožena, zajistit jejich uplatňování v praxi. · Zajištění dostupnosti sociálního programu pro osoby, které nemají potřebné sociální kompetence v oblasti bydlení, propojení aktivity programu s činností veřejné správy v oblasti bydlení. Ostatní cíle a opatření · Zajištění, aby proces územního plánování zohledňoval proces prostorové segregace a koncentrace určitých skupin obyvatelstva ve městech a obcích (tvorba preventivních opatření a účinné řešení stávající situace v sociálně vyloučených lokalitách).

DISKRIMINACE V PŘÍSTUPU KE SLUŽBÁM Detaily k jednotlivým opatřením jsou rozpracovány v kapitole Diskriminace v přístupu ke službám. Navrhovaná opatření na národní úrovni · Zefektivnění a větší transparentnost činnosti kontrolních orgánů (zejména České obchodní inspekce). Systematické sledování trhu s byty, nejen jednání na základě podnětu spotřebitele. · Posílení role kontrolních orgánů v poradensko-informační roli (minimem je uvedení přehledných informací o pravomocech kontrolních orgánů a prostředcích reakce na diskriminaci na jejich webových stránkách). · Legislativní úpravy soudního procesu umožňující zpřístupnění tohoto prostředku obětem diskriminačního chování. Navrhovaná opatření realizovatelná na lokální úrovni · Stanovování podmínek přidělování obecních bytů s důrazem na rovný přístup a volba kritérií, která nebudou znevýhodňovat, či dokonce diskriminovat některé skupiny osob. Kritéria musí být také náležitě zveřejněna, aby byla dostupná všem.


TRH PRÁCE Bližší informace k jednotlivým návrhům jsou obsaženy v textu kapitoly Trh práce. Návrhy opatření realizovatelná na národní úrovni · Zvýšení podpory sezónních a příležitostných prací i ve využívání nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti – využívání společensky účelných pracovních míst, tj. integrace do běžného pracovního prostředí za běžných pracovních podmínek. · Vytvoření a podpora možností dálkového, večerního studia či jiných alternativních forem studia výučních oborů a rekvalifikací. Tak, aby studium mohlo probíhat při výkonu zaměstnání. · Zavedení výuky dovedností nutných k orientaci na trhu práce jako součást výuky na základním i středním stupni vzdělávání. · Zvýšení finanční podpory v průběhu rekvalifikace a aktivní spolupráce se zaměstnavateli v rámci aktivního vyhledávání volných pracovních míst, ve kterých by se rekvalifikovaní měli možnost uplatnit. · Podpora motivačních nástrojů pro hledání zaměstnání a získání či udržování pracovních návyků, tzn. možnost přivýdělku během celého období evidence na úřadu práce. · Vzájemné propojení jednotlivých nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Např. propojení veřejně prospěšných prací s motivačními a vzdělávacími aktivitami (s cílem získání tzv. měkkých kompetencí na trhu práce) a rekvalifikacemi, s cílem nejen obnovení či vytvoření pracovních návyků, ale také reálné zvýšení možnosti dalšího uplatnění na trhu práce po dokončení programu. · Vytvoření takového podnikatelského prostředí, ve kterém není nelegální zaměstnávání výhodné – snížení finančního i administrativního zatížení zaměstnavatelů a důraznější uplatňování restriktivních opatření (kontrolní činnost státu – udílení a sledování plnění nápravných opatření či pokut). Návrhy opatření realizovatelná na lokální úrovni · Důsledná kontrola zaměstnavatelů, u nichž bylo zjištěno nelegální zaměstnávání či diskriminační jednání ze strany státních úřadů (oblastní inspektoráty práce, finanční úřady, právní a kontrolní oddělení úřadů práce). · Snížení kapacity počtu uchazečů o zaměstnání na jednu zprostředkovatelskou pracovnici/pracovníka (přetížení na některých úřadech práce s vysokým počtem obyvatel). · Odborný rozvoj zprostředkovatelských pracovnic/pracovníků v oblasti sociálních dovedností nutných pro poradenskou sociální práci. Zajištění profesionální péče a supervizí pro pracovníky v přímé práci s uchazeči o zaměstnání.


· Provázanost a spolupráce na úrovni jednotlivých zprostředkovatelek/zprostředkovatelů na úřadech práce, odborů sociální péče a pracovníků nevládních organizací při řešení problematiky nezaměstnanosti v individuálních klientských případech.

VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM Podrobnosti k jednotlivým návrhům a doporučením a jejich zdůvodnění naleznete v kapitole Vybrané otázky systému vzdělávání. Návrhy opatření na národní úrovni · Zachování bezplatného posledního ročníku mateřské školy. · Povinné přípravné ročníky ZŠ na doporučení pedagogicko-psychologického poradce v případě, že je důvod pro odklad. V tomto případě dát povinnost přípravného ročníku místo odkladu ZŠ (samozřejmě mimo zdravotní omezení). · Na přechodnou dobu, než dojde ke změnám v kvalitě učitelského sboru a kompetencích pro práci s danou cílovou skupinou vnímáme jako prospěšné nastavit počty žáků ve třídách s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí jako pro děti se specifickými poruchami učení. · Podpora a rozvoj pedagogických asistentů tak, aby byli kvalitním doplněním práce pedagogů na školách, především v komunikaci s rodinou. Jasně definované povinnosti na základě vyhodnocení příkladů dobrých praxí. Stanovení popisů pracovních rolí a odpovědností za jednotlivé rodiny. · Do základních škol („bývalých zvláštních“) vyučujících dle speciálního programu (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – příloha upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením) nezařazovat žáky doposud definované jako se sociálním znevýhodněním. · Paragraf 16 školského zákona č. 561/2004 Sb. doplnit o vymezení sociálního znevýhodnění. Návrhem je definice na základě kazuisitiky vytvořené pedagogicko-psychologickou poradnou a odborem sociální péče, popřípadě jiných relevantních odborníků (např. ze ZŠ). · Nastavit závazný systém celoživotního vzdělávání pedagogů, přenést z praxe sociálních služeb institut metodologického vedení a především supervizí. · Posílit kompetence učitelů v moderních metodách výuky (ne pouze znalost frontální výuky!!) – systémová změna založena na povinnosti celoživotního vzdělávání pedagogických pracovníků. Nastaven by byl individuální vzdělávací plán pedagoga a kontrolováno jeho realizování, i učitelé se musí učit… · Zavedení povinnosti dokončit úplnou školní docházku – v případě opakovaní ročníků bude vyplývat povinnost absolvování kurzu pro dokončení základního vzdělání. · Na úrovni středních škol systémově nastavit stipendia (vyplácené pravidelně, nejlépe v půlročních cyklech) pro děti, jejichž rodiče jsou evidováni na úřadu práce a pobírají dávky státní sociální podpory. Dávky bude nutné použít na nákup školních potřeb. · Zvážit možnosti prodloužení povinné školní docházky a zahrnout do ní i odbornou výuku.


· Uchazeči o zaměstnání evidované na ÚP bez dokončeného odborného vzdělání budou mít povinnost absolvovat minimálně 3 měsíční stáž (formou dotovaných prac. míst) a popřípadě využít minimálně 1 prvek APZ každý rok. · Zvážit možnost zavedení praktických zkoušek pro získání dokladu o kvalifikaci pro osoby s dlouhodobou praxí. · Zvážit možnosti nastavit systém maturitních zkoušek formou hrazené účasti na zkoušce, ne nutností absolvování výuky v rozsahu absolutně irelevantním. · Otevřít debatu na téma spádových oblastí škol a jejich roli na vznik škol s vysokými počty romských žáků. Návrh opatření na lokální úrovni: · V potřebných lokalitách zvýšit počty či kapacitu školek (možno i na komunitní bázi) pro posílení přípravy na vstup do vzdělávacího cyklu.



DLUHY A PŘEDLUŽENÍ Veronika Lovritš, IQ Roma servis, o.s.

1. Kontext problému České domácnosti se stále vyšším tempem zadlužují a okolnosti, za jakých se tak děje, dávají tušit, že nejde o trend, který by v budoucnosti byl pro českou ekonomiku pozitivní. Skutečnost, že jde o závažné téma, naznačuje také vývoj na úrovni Evropské unie. V EU se v roce 2007 podle odborných odhadů nacházelo asi 20 milionů lidí v situaci, kterou lze popsat jako předlužení. Předlužení jednotlivců a domácností je vnímáno jako stále rostoucí problém ve většině členských států zejména proto, že předlužení je v mnoha případech příčinou sociální exkluze rodin, vede k sociálním a zdravotním problémům a může ohrozit základní potřeby dětí.1 Půjčování peněz samo o sobě není problémem, naopak. Podporuje spotřebu a tím také růst ekonomiky. Ovšem ve fázi, kdy dlužníci přestávají být schopni své závazky splácet a takových případů geometrickou řadou přibývá, stává se půjčování peněz rizikovým společenským jevem a předlužení 1

Recommendation CM/Rec(2007)8 of the Committee of Ministers to member states on legal solutions to debt problems (adopted by the Committee of Ministers on 20 June 2007 at the 999bis meeting of the Ministers Deputies).


začíná mít negativní vliv na společnost. Tato kapitola nebude popisovat teoretická východiska, ani kompletně mapovat rozsah problému předlužení v České republice2, zaměřuje se spíše na analýzu praktických zkušeností neziskové organizace z působení v lokalitách ohrožených sociálním vyloučením obývaných především romskými komunitami. Pro tyto účely budeme hovořit zejména o předlužení domácností (společně hospodařících rodin, nikoliv jednotlivců) a předluženost budeme chápat jako situaci, ve které domácnost dlouhodobě, tedy více než tři měsíce, není schopna splácet podstatnou část svých závazků.3 Předluženost má odlišný charakter podle toho, čeho se neschopnost splácet týká. Odstupňováno podle závažnosti je potřeba odlišovat nedostatek financí na zaplacení: 1) jídla a oblečení, 2) bydlení, 3) komerčních půjček a obdobných dluhů. Terénní sociální pracovníci IQ Roma servisu se v Brně a Jihomoravském kraji jen výjimečně setkávají s rodinami, jejichž příjem by byl tak nízký, že by měly problém zajistit jídlo a oblečení. Pravidelně však pracují s rodinami, kterým příjem nevystačí na zaplacení dostupného bydlení. Problém předlužení je tématem, které spadá do oblasti ochrany spotřebitele, na čem se však mohou evropští odborníci z mnoha oblastí – finančnictví, práva, sociologie a dalších – shodnout, je fakt, že společenský vývoj v oblasti poskytování finančních produktů spotřebitelům výrazně předběhl právní regulaci i vzdělávací systém. Na trhu se tedy v současné době pohybují nepoučení (finančně negramotní) spotřebitelé, kteří nejsou právním systémem dostatečně chráněni před predátorskými podnikatelskými praktikami a svými vlastními neuváženými rozhodnutími. Ve chvíli, kdy se tímto způsobem chová významná část společnosti, stává se individuální neschopnost problémem, který destabilizuje sociální systém. Jak konkrétně se tato skutečnost projevuje, kde mohou být konkrétní příčiny tohoto stavu a kde a jakým způsobem by mohlo být možné zasáhnout, bude obsahem následujícího textu.

2. Příčiny předlužení Jak je patrné z úvodu této kapitoly, předlužení není zdaleka problémem, který je primárně vázán na etnicitu. Předlužení je spíše jevem, který se váže k nejchudším složkám obyvatelstva jako takovým, je navíc jevem, který stále více postihuje také střední společenskou třídu, která, trochu lapidárně řečeno, „rozšiřuje řady vyloučených, osob bez domova, žebráků a lidí závislých na charitě4“. Sociologická analýza předlužení pak ukazuje, že mezi příčinami tohoto společenského jevu převažují vnější (pasivní) důvody, ačkoli mezi důvody patří také špatné hospodaření s rodinným rozpočtem.5 Podstatou tohoto tvrzení je fakt, že ačkoli do právních vztahů vstupujeme nejčastěji z vlastní vůle (např. uzavíráme smlouvu o úvěru), do platební neschopnosti se obvykle dostáváme z vnějších příčin, které jsme nezpůsobili svým rozhodnutím (např. ztrátou zaměstnaní). Nejčastější příčiny vzniku předlužení se dají kategorizovat do tří základních skupin: nedostačující příjmy, zbytečně vysoké výdaje a nedostatečná právní ochrana spotřebitele. Jedná se o v podstatě banální souvislost – příliš nízké příjmy v kombinaci s příliš vysokými výdaji vedou v jednom okamži-

2

Na rok 2008 je plánováno vydání mapy předluženosti a sociálního vyloučení v Evropě, mj. na základě výzkumu EU-SILC – Regulation 215/2007 of the Commission on 28 February 2007. Podrobnější a aktuální informace lze nalézt na webových stránkách Evropské komise: . 3 Tříměsíční prodlení s placením nájmu naplňuje zákonný výpovědní důvod pro výpověď z nájmu bytu, který je jinak chráněn, od bydlení se pak odvíjí celý život rodiny, nejen kvalita života, ale vůbec existence rodiny jako celku (při ztrátě bydlení např. hrozí odebrání dětí do ústavní výchovy). 4 Opinion of the European Economic and Social Committee on Credit and social exclusion in an affluent society (Own-initiative opinion) SOC/265 – CESE 1459/2007 EN/o, Art. 4.5. 5 Tamtéž, kapitola 4.


ku ke vzniku předlužení; k příliš vysokým výdajům by přitom nemuselo ve značném množství případů vůbec dojít, pokud by byla zajištěna důsledná ochrana spotřebitele. Problém navíc má tendenci se replikovat a prohlubovat. Nedojde-li v krizovém okamžiku setkání těchto příčin k brzkému zvýšení příjmů nebo redukci výdajů, domácnost se dostává do začarovaného dlužnického kruhu. Schéma č. 1 na následující straně popisuje možné příčiny vzniku předlužení v jejich souvislostech. Schéma vzniklo analýzou zkušeností z práce s klienty ze sociálně vyloučených lokalit Jihomoravského kraje, které jsou obývány především romskými komunitami, jeho obsah byl poté srovnán s příčinami předlužení, jak byly identifikovány srovnávacím sociologickým výzkumem v oblasti působnosti Evropského ekonomického a sociálního výboru (EESV) v roce 2007.6 Z dvanácti příčin citovaných EESV bylo pro popis situace v sociálně vyloučených romských komunitách relevantních 11, z nichž některé byly ve schématu z důvodu přesnějšího rozklíčování možných slabých míst v systému rozvedeny do více příčin (např. bod „nezaměstnanost a špatné pracovní podmínky“ je ve schématu č. 1 rozveden do více příčin – nízký důraz na vzdělání vedoucí k nízké kvalifikaci a hůře placenému zaměstnání a k nezaměstnanosti, velmi důležitá příčina i posléze důsledek uzavírající bludný kruh předlužení – nelegální práce). V sociálně vyloučených lokalitách se z podstaty charakteru těchto oblastí výrazněji neprojevuje jedna ze dvanácti příčin identifikovaných na evropské úrovni, a to neúspěšné podnikání7.

6

7

Opinion of the European Economic and Social Committee on Credit and social exclusion in an affluent society (Own-initiative opinion) SOC/265 – CESE 1459/2007 EN/o, Chap. 4. Je třeba říci, že případy tohoto typu se mezi klientskými zakázkami občas objevují, ovšem častěji v tom smyslu, že drobní živnostníci nebyli s to splnit své povinnosti vůči finančnímu úřadu nebo správě sociálního zabezpečení či zdravotní pojišťovně, byli sankcionováni a sankce položily jejich podnikání.


» nízký důraz na vzdělání (charakteristický pro dělnické rodiny) » nízkopříjmová zaměstnání odpovídající nízké kvalifikaci » vysoká nezaměstnanost/ resp. závislost na sociálních dávkách (až celé generace) » nelegální práce a její důsledky (nízké nebo žádné důchody, nevyplacené mzdy) » náhlé změny ve struktuře domácnosti (smrt, odchod do výkonu trestu, invalidita)

Vysoké výdaje » finanční negramotnost – snadná kořist poskytovatelů “výhodných půjček“ na vysoké úroky, smluvní pokuty, úroky z prodlení až lichva – uvádění nepravdivých údajů o příjmové situaci při získávání půjčky/úvěru » právní a systémová negramotnost – podceňování možných sankcí – pokuty, náklady řízení všeho druhu, neplacené zákonné pojištění, nepřebírání pošty – neznalost právních prostředků obrany – past ručitelských závazků – neznalost fungování splátkových kalendářů » působení reklamy/statusové výdaje – dospělí – plazmové TV… – děti – značkové zboží, výrobky z reklam – obecně výdaje za jídlo » půjčování peněz na vysoký úrok – nedůvěryhodnost žadatelů o úvěr – půjčky na neformálním trhu (až lichva) – splácení půjčky další půjčkou (lavina) » nekvalitní stav domů a nelegální odběr energií – vysoké náklady na bydlení » důraz na soudržnost rodinných příslušníků – parazitující příbuzní – kulturní tradice (pohřby, oslavy…)

Faktory spojené se skutečnou nebo domnělou etnicitou, které mohou mít vliv na vznik a trvání zadluženosti/předlužení: A) vnější kulturní, fyzické a symbolické vyloučení, které neumožňuje rozvoj potřebných kompetencí pro rovnocennou účast v širší společnosti

Předlužení

Nedostatečná právní ochrana spotřebitele

» bezmocnost, závislost, frustrace, apatie, marnost a beznaděj » snížený důraz na hodnoty sociálního systému většinové společnosti (systém nenabízí cestu ven + staví další bariéry individuální snaze) » rizikový životní styl – zhoršené zdraví (nekvalitní bytové podmínky a hygiena); – únikové strategie – hazardní hry a závislosti; – hromadění agrese (není kam jít a co ztratit, hlavně domácí násilí) a touha vybít se, pomstít » negativní postoj ke vzdělávání dětí (potřeba rychlého příjmu – hned po ZŠ do práce nebo na ÚP)

» rozšiřování nelegální práce (finanční úniky státu)

sociální/systémové následky

Nízké příjmy

psychické/individuální následky

Schéma č. 1: Příčiny a důsledky předlužení v sociálně vyloučených romských komunitách Jihomoravského kraje

» odčerpávání státem poskytovaných sociálních dávek ve prospěch soukromých (podnikatelských) subjektů – půjčky na vysoký úrok lidem z vyloučených lokalit jsou systémově využívány jako způsob napojení se na peníze od státu » následky závislostí a frustrace – obtěžování okolí, zátěž na zdravotní systém, zbytečné výdaje na odstraňování následků (včetně kriminality majetkové i násilné) – násilné trestné činy, ničení veřejného majetku, provokace » rozšiřování patologických jevů, které jsou motivovány snahou zvýšit si příjem (prostituce, majetková trestná činnost) » vznik lokalit charakteristických špatným stavem obytných domů, vysokou mírou kriminality, zadlužeností nájemníků

B) vnitřní kulturní zvyky a tradice © IQ Roma servis, o.s. 2008

3. Etnicita jako působící faktor Do kombinace výše uvedených obecných příčin, jak je popisuje schéma č. 1, pak v případě romských rodin mohou intervenovat ještě faktory spojené s etnicitou, které mohou mít vliv na vznik a trvání zadluženosti/předlužení. Považujeme za vhodné tento typ faktorů zmínit, protože ačkoli odborně nepodložené, bývá etnicky podmíněné zadlužení ve veřejných debatách často zmiňováno („Romové jsou neplatiči“). Podle našeho názoru je spojení etnicity a předlužení prezentováno zavádějícím způsobem. Nechceme přitom tvrdit, že takto rozdělené a identifikované příčiny jsou vyčerpávajícím výčtem, a už vůbec nechceme tvrdit, že jsou univerzálně zobecnitelné na Romy. Hovoříme o zkušenostech ze sociální práce v sociálně vyloučených lokalitách Jihomoravského kraje. Tyto zkušenosti mohou být inspirativní pro přístup k některým zdánlivě nepochopitelným jevům i v jiných sociálně vyloučených lokalitách.

3.1 Vnitřní faktory Z příslušnosti k romskému etniku svou podstatou vychází faktor, který by mohl být popsán jako kulturní zvyky, obyčeje a tradice. V souvislosti s množstvím dalších příčin vzniku předlužení, jak je sumarizuje schéma č. 1, považujeme tento faktor za poměrně přeceňovaný. Jako zásadní, etnicky podmíněná příčina identifikovatelná na základě práce s klienty ze sociálně vyloučených lokalit obydlených převážně romskými komunitami, se zdá být zvýšeně akcentovaná hodnota rodiny a rodinných vazeb. Do tohoto faktoru spadají zejména příbuzní, které bychom slovníkem majoritní společnosti označili za parazitující. V logice rodinné soudržnosti však nároky takovýchto příbuzných mohou být podle dané situace pro rodinu považovány za legitimní8. Úroveň kulturní vyspělosti společnosti je mj. možné posuzovat podle toho, jak se společnost dokáže postarat o své slabé členy – a tradiční romská společnost to (na rozdíl od té české, většinové) často umí. Druhou stranou mince je skutečnost, že tím může být zneužíván systém jako takový, někteří členové se jako slabí profilují úmyslně, z lenosti a vypočítavosti. Dalším aspektem faktoru rodinných tradic jsou vysoké výdaje na oslavy, zejména svatby, křty a pohřby. Díky takovýmto životním situacím se rodina je ochotná zadlužit na mnoho let dopředu a často i na celý život jedné generace. Mnoho párů proto žije v nesezdaném soužití ne proto, že by to pro ně bylo ekonomicky výhodné z pohledu příjmu od státu, ale z pohledu ušetřených financí za svatební veselí. Rodinné a kulturní nutnosti vynaložit množství finančních prostředků na pohřeb už se však vlastním rozhodnutím vyhnout nedá, kumulace úmrtí v bližší rodině v krátké době proto je častým důvodem pro těžkou finanční krizi pozůstalých. Nakonec pod tento faktor spadají také neobvykle vysoké výdaje za jídlo. Romská tradice neumožňuje jednou uvařené jídlo uschovat na další den, co se nesní, to se vyhodí.9 Když je zároveň

8

Ukázku fungující rodinné sítě uvádí ze svých zkušeností V. Šaroch: „Velkorodina H. obývala deset bytů. Když byla možnost jeden z nich zpeněžit, bylo tak učiněno a peníze si členové velkorodiny rozdělili. Zbývajících devět bytů bylo schopno pojmout i rodinu, která byt prodala. Další část velkorodiny následně přišla o byt z důvodu neplacení nájmu a velkorodina opět poskytla svou pomoc. …Čím více lidí v jednotlivých bytech bydlelo, tím obtížnější bylo soužití rodin s ostatními nájemníky. Navíc, když neplatili jedni, zkusili to i další. Nakonec celá velkorodina skončila v sociálně vyloučené lokalitě. Ale i zde si všichni pomáhají…“ ŠAROCH, V. Krizové situace v práci terénního sociálního pracovníka. 2007. Nepublikováno. (text vytvořený v rámci projektu „Podpora vytváření systému terénní sociální práce, vytvoření vzdělávacího programu a jeho pilotní ověření“, modul č. 5, Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, Katedra sociální práce). 9 Mnoho tradic se vztahuje k dobám, ve kterých měly jasný smysl a účel. Vyhození nespotřebovaného jídla je poměrně rozumným pravidlem pro kočující komunity, které nemají k dispozici ledničku nebo chladný sklep k uchovávání potravin tak, aby se nezkazily.


kladen důraz na to, aby jídlo nikdy nechybělo, dochází z pohledu ekonomického hospodaření k výraznému plýtvání na nákup jídla, které se posléze nespotřebuje a vyhodí. To, že jde o typickou tradici, ještě neznamená, že tímto způsobem hospodaří s jídlem každá romská domácnost. Pokud však rodina tradici dodržuje, je i pro neromského sociálního pracovníka nebo rodinného asistenta v podstatě nemožné pomoci při plánování rodinného rozpočtu snížit položku na tyto výdaje, protože na jídlo být musí, i kdyby na nájem nebylo, a snaha o změnu hodnot je považována za zásah do tradice a potlačování kultury. Jako etnicky podmíněný důvod pro předlužení bývá v obecné diskuzi uváděna také intenzivní orientace Romů na přítomnost a potlačení úvah o budoucnosti. S ohledem na výzkumy zabývajícími se kulturou chudoby jsme však toho názoru, že orientace na přítomnost vychází spíše z dlouhodobě nízkých příjmů a kultury chudoby, než z tradičních romských hodnot a etnicity.10

3.2 Vnější faktory Jedná se o faktor, který vychází ze skutečnosti, že jsou některé osoby jako Romové identifikováni a podle toho je k nim přistupováno. Tento faktor v sobě nese kulturní, fyzické a symbolické vyloučení11, které ztěžuje vyloučeným osobám rozvoj potřebných kompetencí pro rovnocennou účast na výměnách v rámci širšího sociálního systému. Vyloučení Romů z fyzické mobility se věnuje blíže kapitola o bydlení, kulturnímu vyloučení ve smyslu bariér v přístupu ke vzdělání a hodnotám většinové společnosti se blíže věnuje kapitola o vzdělávání. Tyto dva druhy vyloučení v kontextu předlužení vytvářejí handicap sociálně vyloučených romských komunit, ve kterých žijí osoby s nedostatečným vzděláním (často pologramotné až v podstatě negramotné), s nedostatečnými zkušenostmi a vzory k legálnímu způsobu řešení svých problémů s dluhy. Tyto osoby jsou přitom jednoduše vyhledatelné a identifikovatelné v rámci hranic „problémových čtvrtí“. Majoritou přisuzované charakteristiky si osoby z takovýchto lokalit pak nesou i mimo tyto lokálně určené oblasti, společně např. se svým vzhledem, typickým romským jménem, adresou trvalého bydliště odkazující na problémovou čtvrť a dalšími aspekty. Charakteristiky osob ze sociálně vyloučených lokalit jsou rozšiřovány a vztahovány na další osoby, které odpovídají těmto vizuálně rozpoznatelným prvkům, a slučují se v bariéru vyloučení symbolického, spojeného se stigmatizací jedinců a sociální skupiny vnímané jako odlišné od majoritní společnosti. Tato stigmatizace pak znesnadňuje řešení ekonomické situace rodiny, zejména díky mimořádně výrazné míře nedůvěry a despektu majority vůči Romům. Tato v podstatě vylučuje mimoprávní způsoby řešení dlužníkovy situace, pokud je dlužníkem někdo, kdo může být označen jako Rom/ka. Přístup, který se při analýze problémů tradičně spojovaných s Romy snaží oddělit obecné sociální a ekonomické faktory, považujeme za správný. Pojmeme-li „romskou problematiku“ čili také problém sociálně ekonomické situace části českých Romů především jako problematiku postavení „etnika“ nebo „národnostní menšiny“, vede to k tomu, že mezi otázky sociální a ekonomické povahy se začnou plést taková témata, jako je identita Romů, jejich jazyk, tradice nebo národní emancipace.12

10

„Silná orientace na přítomnost, s relativně slabou schopností odkládat požitky a plánovat budoucnost a vysoký práh tolerance k psychopatologickému jednání“ – takto vidí sociologická teorie individuální aspekty kultury chudoby, tedy vlivu společenského prostředí, které směřuje jednotlivce v něm vyrůstajícího k hodnotám a jednání, aniž by tento proces nějak souvisel s etnickou příslušností obyvatel sociálně vyloučených oblastí. LEWIS, O. The Culture of Poverty. Scientific American. N. 4 (1966), pp. 23 (zdůraznila autorka). 11 ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004, str. 13. 12 MORAVEC, Š.: Samý známý věci (Nástin problému sociálního vyloučení romských populací). Dostupný z www , citováno ke dni 2. 5. 2008.


Do debaty pak zbytečně vstupují emoce a nejasné představy o tom, co je vlastně těmi kritérii, kterými je člověk identifikován jako Rom. Jak je patrné z evropského kontextu a jak je analýzou znázorněno ve schématu č. 1 k předlužení, je předlužení problémem, mezi jehož příčiny můžeme řadit vnitřní etnické faktory jen v minimální míře. Etnické faktory však působí jako významné důsledky předlužení, protože majoritní společnost spojuje etnicitu s chronickým zadlužením. Tyto důsledky pak uzavírají kruh předlužení tím, že se připojují k příčinám sociálního vylučování Romů a jako takové oslabují jejich individuální schopnosti bránit se případnému předlužení a překonat ho. Na základě našich zkušeností s konkrétními rodinami a jednotlivci pro další směřování tohoto textu považujeme za důležité zdůraznit, že pokud intervenuje do vzniku situace předlužení rodiny nějaký prvek etnicity, jedná se převážně o prvek, který primárně spočívá v přístupu majority k Romům jako skupině bez ohledu na individuální potřeby, přání a schopnosti jednotlivců, kteří jsou do této skupiny řazeni. Je to zejména neochota většinové společnosti vstupovat do rovnocenných vztahů s lidmi, které identifikují jako Romy. Tuto skutečnost dokládají zkušenosti terénních sociálních pracovníků, kteří, pokud zaštítí jednání svých romských klientů (aniž by k charakteru tohoto jednání nějak výrazně přispěli), tím pomohou v mnoha případech překonat do té chvíle nepřekonatelný problém. Pokud se tedy najde někdo z majority, kdo danému Romovi nebo Romce individuálně věří a dá reference, překlene se most nedůvěry a často bez dalšího je možné v takto nastavených vztazích pokračovat už bez intervence sociálních pracovníků. (Obdobná potřeba referencí nebývá formulována vůči osobám, které jako Romové identifikovány nejsou.) Romové jako skupina v české společnosti nepožívají obecné základní důvěry, která je nezbytná pro rovnoprávné nastavení mezilidských vztahů, a naopak bývají podle vnějších znaků vyhledáváni jako slabší, jednodušeji zneužitelná strana právních vztahů, ze kterých pro stranu silnější plynou finanční výhody. Je třeba si uvědomit, že zasáhnout do takto narušených vztahů je pro společnost nezbytně nutné, pokud budeme chtít udržet rovnováhu ve společnosti, stav popisovaný jako sociální smír. Tento zásah vyžaduje zejména vzdělávací systém, který ponechává strukturálně definovanou skupinu nevybavenou schopnostmi postarat se sami o sebe, přičemž ji ani systémově nechrání před predátorskými praktikami podnikatelských subjektů. Takovéto systémové nedostatky ochrany spotřebitele se vztahují na všechny informačně slabší strany právních vztahů, zejména osoby s nižším vzděláním a nižším příjmem, strukturálně promítnuto se však v této kategorii nachází převážná část Romů. Pokud říkáme A, měli bychom říci také B. Existuje mezi Romy mnoho lidí, kteří stav předlužení způsobují svými rozhodnutími, které není možné ošetřit systémově. I kdyby byla zavedena všechna systémová opatření, která budou dále v textu navržena, stále zůstanou lidé, kteří se na základě svého individuálního uvážení rozhodnou svou rodinu do předlužení uvést, byť třeba ne záměrně, ale hrubou nedbalostí (spoléháním se na okolnosti nebo přehlížením důsledků, které by člověk předvídat mohl a měl). Takové uvážení však podle našich zkušeností podložených sociologickými teoriemi nevychází z romské kultury nebo nějakého biologického předurčení, ale převážně ze životních zkušeností a z kultury chudoby.13

13

Ve své době převratná, dnes již poměrně široce přijímaná teorie amerického sociologa O. Lewise z padesátých let minulého století, podle které lidé žijící v tíživých materiálních podmínkách vytváří na nejnižší příčce společenského žebříčku tzv. kulturu chudoby, svébytný systém hodnot, postojů a chování, který se dále prostřednictvím výchovy a nápodoby reprodukuje. Odstranění materiálního nedostatku tedy samo o sobě nevede k překonání kultury chudoby, která je fenoménem sociálním, ne pouze ekonomickým. LEWIS, O.: The Culture of Poverty. In: Scientific American, 1966, vol. 215, n. 4, pp. 19–25. Kultura chudoby je alternativou světa hodnot, postojů a chování střední třídy, která v moderní době představuje kulturu majoritní společnosti.


Věříme a vycházíme z toho, že pokud se změní pro další generace mladých Romů podmínky, za kterých sbírají životní zkušenosti, a z podmínek existenciální bídy budou nastaveny cesty vzhůru pro ty, kteří budou chtít svou situaci změnit, může se změnit i vztah většinové české společnosti a Romů ve prospěch všech zúčastněných. Předlužení pak přestane být charakteristickým prvkem života romské rodiny a stane se individuálním problémem jednotlivců bez ohledu na etnický původ, kterým podle okolností může být společnost schopná pomoci překonat následky svých špatných rozhodnutí. Podívejme se nyní na typické situace, za kterých vznikají v sociálně vyloučených lokalitách dluhy vedoucí k předlužení, abychom si osvětlili slabá místa v systému a rozsah individuálního selhání dlužníků. Tato kapitola se zevrubněji věnuje dluhům takzvaně komerčním a stručně je doplňuje o souvislosti spojené s jejich vznikem a zvyšováním. Dluhy spojené s bydlením podrobně rozebírá kapitola věnovaná bydlení. K tomu je třeba dodat, že typy dluhů se v domácnostech dlužníků obvykle kumulují, jednotlivé menší dluhy ve svém souhrnu mohou v dlouhodobém horizontu přerůst schopnost dlužníků splácet. Často však jde pouze o neschopnost relativní, které může pomoci odborná pomoc při zvládnutí krizové finanční situace – plánování a pomoc při formování příjmů a výdajů rodinného rozpočtu.

4. Vznik komerčních dluhů Ve městech je relativně snadná dostupnost atraktivních škodlivin, lidé jednodušeji podléhají lákadlům z televizních reklam a supervýhodným nabídkám nejrůznějších zprostředkovatelů. Prostředí malých vesnic s obtížnou dopravní dostupností sice vylučuje z účasti na mnoha společenských výměnách, na druhou stranu také tímto způsobem chrání před impulzivním nakupováním zboží a služeb, které se posléze ukáží být pro rodinu naprosto zbytečnými a příliš drahými. Moderní poskytovatelé rychlých půjček už si však našli cestu i do slovenských osad, takže chráněnost vesnic je v tomto ohledu již jen relativní. Vtíravá reklama přesvědčuje spotřebitele, že jejich život se zhroutí, pokud si nekoupí to či ono, že nebudou ve svém okolí vážení, pokud nebudou využívat právě jistých služeb. To, že je reklamu třeba regulovat, je již všeobecně přijímaným faktem, ačkoli stabilně naráží na odpor obchodníků, jejichž zájem je prosadit se a prodat. Těžko si můžeme představit, že bude regulována reklama v tom smyslu, že by spotřebitelé přestali být přesvědčováni o individuální nenahraditelnosti propagovaného výrobku, pokud není sám o sobě produktem rizikovým. Existují však druhy výrobků a služeb, jejichž propagace je zákonem omezena nebo přímo zakázána,14 svůj boj v ČR tak po revoluci prohrály např. tabákové monopoly. Civilizovaná společnost chrání své občany před lákadly, která podle všeobecně sdílených měřítek mohou ve zvýšené míře škodit jednotlivcům a potažmo společnosti jako takové. Stát považuje za vhodné stanovit mantinely a pravidla propagaci alkoholických nápojů, léčiv, dětské výživy a dalších produktů. Finanční produkty si zatím pozornost v zákoně o regulaci reklamy nezískaly, ačkoli jsou pro chování spotřebitelů velmi nebezpečné. Reklama všeho druhu dnes sugeruje, že půjčit si vysokou peněžitou částku je snadná a bezriziková záležitost, že půjčit peníze si může každý bez ohledu na své příjmy. Je přitom jasné i bez ekonomického vzdělání, že půjčovat peníze na úrok lidem, kteří nemají dostatečný příjem, by nemělo být pro podnikatele výhodné. Kdo nemá z čeho naspořit, těžko bude schopný zaplatit půjčku i s úroky, tak proč riskovat nedobytnou pohledávku? Vtip je v tom, že ve fázi exekuce je na trhu 14

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění k 15. 5. 2008.


nejvýnosnější důchodce a rodič na rodičovské dovolené. Z důchodu a opakovaných dávek státní sociální podpory plyne při exekuci několik set až tisíc měsíčně, povinné osobě zůstane jen základní nezabavitelná částka odvozená ze životního minima a věřitel má o pravidelný příjem postaráno, zvláště pokud ve smlouvě pamatoval na vysokou smluvní pokutu, vysoký úrok a úrok z prodlení. Nebankovní společnosti tedy klidně lákají na „levné“ a rychlé půjčky právě osoby s nejnižšími příjmy, u kterých často v reálu ani není možné očekávat, že by půjčku s nastaveným příslušenstvím byly kdy schopny z aktuálních příjmů splatit. Lidově řečeno, napichují se jako klíště na systém sociálních dávek a důchodového pojištění a po malých dávkách, zato systematicky, vysávají státní rozpočet. Lidé s vidinou doživotního zadlužení tohoto typu nemají jediný racionální důvod, proč by si měli zvýšit příjem legální cestou a jsou ideálními figurkami pro šedou ekonomiku, která způsobuje státu další finanční úniky.15 Stát nejenže přichází o značné objemy peněz, ale pěstuje si také část společnosti, která hledá alternativní cesty k získání toho, co pro život potřebuje, která nevěří, že by ji kdy mohl ochránit formální systém společenských institucí, a která se vůči formálním systémům společnosti radikalizuje. Pokud přitom jsou přítomny i jiné znaky pro odlišení „my“ a „oni“, může být vymezení se proti většinové společnosti ještě důraznější a má tendenci přetrvávat, protože k těmto odlišnostem se vytvářejí a začínají vázat automatické soudy (předsudky). „Cigán se u soudu a na úřadě ničeho nedovolá…“ Ve stejné situaci se nachází i jiné skupiny sociálně vyloučených obyvatel, jež spojuje jiný společný prvek, který si nesou díky svému původu. Stejně se pak např. „člověk z vesnice ničeho nedovolá…“, „cizinec špatně mluvící česky ničeho nedovolá…“ a podobně. Neměli bychom automaticky spojovat sociální vyloučení s nemožností nakupovat spotřební zboží vyšší hodnoty. V mnoha rodinách, ve kterých sotva vychází na nájem (případně ani na něj někdy nevyjde), najdeme moderní DVD soupravu, Hi-Fi věž a sound systém, každý člen rodiny má mobil a děti značkové oblečení. Toto vše jsou předměty běžné a dlouhodobé spotřeby, které lze omezit při přísném plánování rozpočtu s rodinami. Sociální pracovníci však narážení na nepochopení a odpor, pokud navrhnou omezení výdajů tohoto typu. Obzvláště děti jsou v tomto směru velmi zranitelné v kolektivu spolužáků, v němž má své místo jen ten, kdo přijde správně oblečený, obutý a vybavený. Špatné oblečení, starý mobil a obyčejné svačiny dokáží ve škole dítě degradovat v očích vrstevníků natolik, že dítě vyvine veškeré své úsilí přesvědčit své rodiče o nutnosti kupovat značkové moderní věci a kombinovat svačiny výrobky z televizních reklam, případně naopak dokáže způsobit záškoláctví. Při větším počtu dětí v rodině mohou i jinak bezvýznamné položky na nákup svačin do školy znamenat těžký zásah do rodinného rozpočtu. Rodiče pak na tom jsou obdobně. Moderní vybavení domácnosti dokáže vyvažovat jinak tristní sociální pozici, umožňují zažít pocit, že na tom rodina ještě není tak špatně. Každodenní pocit ponížení je bližší hodnotou než hrozba exekuce v daleké budoucnosti. Navíc, spotřebitelská volba je v konzumní společnosti vnímána jako jedna z forem svobody.16 Nejvýraznější zbytečnou zátěží domácností jsou výdaje vyplývající z tzv. komerční zadluženosti, pod kterou rozumíme dluhy vyplývající ze soukromoprávních vztahů, kromě domácích spotřebičů a dalšího vybavení domácnosti na splátky jsou to především peněžité závazky za telefonní služby a přípojky k internetu, úvěry a půjčky.

15

16

Informační kampaň k tomuto tématu nazvanou Spotřebitelský úděl v současné době realizuje Člověk v tísni, o.p.s., motto této kampaně zní: „Víte, že novodobí lichváři nestahují z kůže jenom dlužníky, ale taky Vás?“ Bližší informace ke kampani naleznete na www.spotrebitelskyudel.cz. MAREŠ, P. Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení. Sociologický časopis. č. 3 (2000), sv. 36, str. 289.


Chudoba by neměla být považována za problém nedostatku nebo špatné distribuce zdrojů, ale spíše za problém nedostatečné účasti na společenském dění a bezmocnosti.17 Neschopnost řešit včas a správným způsobem problémové situace – právě v tom spočívá hlavní problém obyvatel sociálně vyloučených lokalit, zvlášť pokud k tomu jsou jako Romové formováni strukturálními prvky, např. systémem vzdělávání. Málokterý dlužník rozumí právní řeči smluv o půjčce nebo o úvěru. Jedná se obvykle o několikastránkové dokumenty drobným písmem, případně nevinně vypadající papír s odkazem na všeobecné obchodní podmínky, pečlivě propracované tak, aby byly pro poskytovatele půjčky či úvěru co nejvýhodnější a připravily dlužníka pokud možno o všechny prostředky obrany. Jistě si můžeme říct, že je to chyba těch, kteří takovou smlouvu podepíší. Ale co když jsou přesvědčeni, že nabízené peníze potřebují? Sáhněme do vlastní paměti, většina z nás má otevřený účet v bance, kolik z nás smlouvu o bankovním účtu skutečně pročetlo, porozumělo všem jejím podmínkám, případně se dokázalo formulářové smlouvě vzepřít? Troufneme si říci, že takových lidí je minimum, prostě jsme potřebovali účet v bance, tak jsme podepsali smlouvu, kterou po nás banka chtěla. Většina z nás jednoduše důvěřuje tomu, že nás banka nepoškodí nad únosnou míru, a to jsme i mohli smlouvu třeba podepisovat s nepříjemnou zaměstnankyní na přepážce, která nás ani nepřesvědčovala o tom, jak skvěle výhodný produkt si kupujeme. Potenciální dlužníky naopak zprostředkovatel láká, vážné věci zamlčí, domnělé výhody zdůrazní, je školený v tom, jak si získat důvěru lidí. Lidé z vyloučených lokalit jsou obecně poměrně snadným cílem podnikatelů nabízejících více i méně luxusní konzumní produkty. Televizní reklama působí na všechny obyvatele bez ohledu na jejich sociální participaci, naopak pro zprostředkovatele je zlatým rájem sociálně vyloučená lokalita. S mnohem větší pravděpodobností zde totiž naleznou potenciální zákazníky málo vzdělané až negramotné, zákazníky, kteří se neorientují ve svých spotřebitelských právech a způsobech jejich prosazování. Zprostředkovatelé přitom nemusí být gauneři bez lidského svědomí. Dost často se jedná o lidi, kteří na tom nejsou o mnoho lépe než samotní dlužníci. Žijí z provizí za uzavřené smlouvy, jejich existenčním zájmem je proto uzavřít co nejvíce smluv bez ohledu na schopnost dlužníků půjčku či úvěr splatit. Protože ani obchodní společnost, pro kterou uzavírání smluv zprostředkovávají (ať už na živnostenský list nebo v pracovním poměru), nemá zájem na důsledném poučování a předávání informací potenciálním dlužníkům, nic zprostředkovatele nevede k tomu, aby vysvětlili dlužníkům rizika, která z půjčení peněz plynou, nechali je propočítat, kolik vlastně původní půjčenou sumu přeplatí, apod. Takto uzavírané smlouvy jsou pro dlužníky samozřejmě výrazně nevýhodné. Kromě vysokých úroků, které se svou výší pohybují na hranici a pravděpodobně už i za hranicí zákona, jsou to následky prodlení se splácením – nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, paušální náhrady, automatické prodlužování smluv uzavřených na dobu určitou, zajištění bianco směnkou a rozhodčí doložky. Mnoho těchto praktik je na úrovni práva Evropských společenství ve spotřebitelských smlouvách nepřípustných, do českého právního řádu však tato ustanovení jsou převzata zkomoleně (v neprospěch spotřebitele) nebo dokonce jsou výběrově ignorována.18 Vypadá to, jako by transpozice směrnic na ochranu spotřebitele byla systematicky regulována tak, aby bylo v českém prostředí využívat i pro podnikatele výhodné právní instituty, které spotřebitele oslabují. Jednou z cest, jak tento stav napravit, je důsledné prosazování výkladu obecných ustanovení českého právního řádu v konformitě s evropskou úpravou při řízeních před soudy, to je však cesta náročná na čas, finance a právní odbornost. 17 18

Tamtéž, str. 290. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, Úřední věstník L 95, 21. 4. 1993, str. 29–34, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 15, svazek 02, str. 288–293


Důvody pro nedodržení závazků ze strany dlužníka mohou být různé, špatné hospodaření s rodinným rozpočtem jsou jedním z nich, do poraden se ale dostávají spíše lidé, kteří zastavili splácení kvůli náhlé změně ve struktuře domácností. Tou se rozumí smrt nebo invalidita živitele rodiny, které v náročných manuálních profesích často jsou způsobeny prací v rizikových pracovních podmínkách, dále onemocnění člena rodiny vyžadující péči nebo finančně náročnější léčbu nebo odchod živitele rodiny do výkonu trestu. Špatné hospodaření s domácími rozpočty se pak projeví mj. jiné tím, že při braní půjček nepočítá dlužník s tím, že se mu jednu z nich nepodaří pravidelně platit, čímž prudce stoupne jeho dluh, který se díky zkratkám v podepsané smlouvě stane rychle exekučně vymahatelný, exekuce ponechá pouze nezabavitelnou částku příjmu a rázem přestanou být spláceny také další závazky dlužníka. Žadatelé o úvěr nebo půjčku ze sociálních oblasti mají velmi nízkou bonitu, pocházejí z nespolehlivého prostředí, mají nízké vzdělání, nespolehlivou, špatně placenou práci, která negativně ovlivňuje jejich zdraví. Za takových okolností jen těžko získávají bezpečné úvěry a půjčky, jsou nedůvěryhodnými klienty. Mnohem častěji se proto obracejí na nebankovní subjekty, které se netrápí zkoumáním jejich schopnosti splácet, protože vědí, že takoví lidé budou levným zdrojem příjmů přes případnou exekuci. Extrémem pak jsou skuteční lichváři, soukromé osoby vázané rodinnými vazbami s vlastními individuálními způsoby nátlaku na dlužníky. Půjčování na vysoký úrok je výsledkem přirozeného ekonomického působení; lidé, kteří nejvíce peníze potřebují, bývají nejrizikovější, proto si musejí půjčovat na vysoký úrok, který o to obtížněji splácejí, v o co horší situaci se nacházejí. Rozdíl mezi poskytovateli „levných“ a rychlých půjček a lichváři je často velmi malý a při současném nastavení právní regulace se stírá. K tomu, aby podmínky smlouvy byly posouzeny jako lichva podle trestního zákona, je třeba prokázat úmysl využít něčí tísně – a ten lze obvykle prokázat jen těžko. Z pohledu soudního procesu se dlužníci na soudy obracejí jen zřídka, pokud pocházejí ze sociálně vyloučené lokality, tak jim k tomu chybí potřebné kompetence, navíc důvěru v pomoc soudu nemají, zvlášť pokud se již neúspěšně obrátili na Českou obchodní inspekci (případně Českou národní banku). Tyto kontrolní instituce nechávají chladnými případy systémového zneužívání slabosti dlužníků a v odůvodněních svých stanovisek obvykle argumentují svobodnou vůlí dlužníka vstoupit do daného smluvního vztahu s danými podmínkami. Pokud český právní řád neumožňuje postih, resp. umožní používání podmínek formulářových smluv, podle kterých po několika týdnech nesplacené splátky naroste dluh se sankčními platbami desetinásobně, pak nelze říct nic jiného, než že český spotřebitel není dostatečně chráněn. Ovšem i trestněprávně postižitelná lichva (úžera) se odhaluje jen velmi těžko, zvlášť pokud je lichvář v oblasti již „zaveden“ a má dostatek prostředků k fyzickému donucení dlužníků splácet. Výhružky a vydírání jsou běžnou lichvářskou praxí, dlužníci mají strach o své zdraví a život a o svou rodinu, často si proto půjčí další peníze, kterými splatí původní dluh, půjčku však opět nejsou schopni splatit a dostávají se na samé společenské dno. Policie považuje za úspěch, pokud se podaří přesvědčit oběti lichvy, že mají podat trestní oznámení a svědčit proti lichváři, protože tím mohou poškození riskovat útok na sebe nebo svou rodinu. O lichvářských praktikách se policie obvykle ani nedozví. „Pilířem úžery je fyzické zastrašování obětí ze strany úžerníků, není proto divu, že se postižení bojí se svou situací komukoli svěřit. Úžernictví organizují velkorodiny mezi sebou navzájem spřízněné, které v konfliktních situacích drží při sobě, fyzicky napadají ostatní lidi a ničí jejich majetek. Před úžerou nelze utéci, úžerníci automaticky vymáhají dluhy na příbuzných dlužníků“.19 19

ČERNÝ, J. Úžera v českých ghettech. 2003. Dostupný z www , citováno k 10.06.2008.


Nebankovní subjekty půjčující peníze si žijí relativně poklidným vlastním životem, nerušeny ani laxními kontrolními orgány, navíc mimo soudní kontrolu své činnosti díky tomu, že se jim úspěšně daří sjednávat rozhodčí doložky. Rozhodčí doložka představuje dohodu stran o tom, že o případném sporu mezi nimi nebude rozhodovat soud, ale rozhodce. Rozhodcem přitom může být v podstatě kdokoli, pokud má alespoň 18 let a plnou způsobilost k právním úkonům. Možnost uzavřít rozhodčí doložku jistě má své místo v právním řádu, nikoli však již ve spotřebitelských smlouvách, podle kterých o sporu ze smlouvy rozhoduje osoba více nebo méně spojená s poskytovatelem (často se sídlem na stejné adrese jako poskytovatel). Rozhodčími doložkami, u kterých dlužníci v drtivé většině naprosto neví, co znamenají, je spotřebitelům v těchto vztazích upřeno právo na spravedlivý proces. Druhým právním institutem, který nebankovní subjekty poskytující půjčky a úvěry hojně užívají, je bianco (blanko) směnka. Při podpisu smlouvy podepisují dlužníci, samozřejmě aniž by byli upozorněni na závažnost tohoto podpisu, prázdnou směnku, kterou podle svých výpočtů doplní v případě prodlení se splácením věřitel, který se pak rovnou obrátí na „svého“ rozhodce, aby vydal rozhodčí nález na částku uvedenou ve směnce společně se směnečnými úroky z prodlení (a náklady rozhodčího řízení). Rozhodce ještě vyzve dlužníka k vyjádření se k rozhodčí žalobě, dlužník ze sociálně vyloučené lokality samozřejmě nechápe, jak se vyjádřit, co to je rozhodčí řízení, jaká směnka a hlavně, proč se z desetitisícového dluhu stal za tři měsíce dluh stotisícový. Málokdy přitom má možnost obrátit se o pomoc někam, kde mu odborně poradí. Pokud na výzvu rozhodce nezvládne alespoň podat námitku nedostatku pravomoci rozhodce, brzy se proti sobě dočká exekuce, protože proti rozhodčímu nálezu v zásadě není odvolání a je tedy relativně rychle vykonatelný, zvlášť pokud věřitel má kromě spřáteleného rozhodce ještě také spřáteleného exekutora. Jedná se o mašinerii, pro kterou stát ponechal volný prostor a v podstatě se vzdal své moci a kontroly.20

5. Další okolnosti vzniku předlužení v sociálně vyloučených lokalitách Lidé ze sociálně vyloučených lokalit jsou více než jiné složky společnosti ohroženi pádem do předlužení. Kromě nízkých příjmů a neexistence finančního „polštáře“ ve formě úspor pro případ nenadálé události v rodině je to neznalost procesů a alternativních možností řešení dluhů. Často například neví o možnosti platit ve splátkách i tehdy, když věřitel odmítá přijmout částečnou splátku a nekompromisně žádá jen celou dlužnou částku najednou. Povědomí o možnostech uzavření splátkového kalendáře se již zejména díky práci sociálních pracovníků přímo v lokalitách daří šířit. Častou charakteristikou pro uvažování lidí z těchto oblastí je také podceňování možných sankcí. Mezi dluhy vznikající tímto způsobem spadají nedoplatky na zdravotním a sociálním pojištění, na poplatcích za komunální odpad, dluhy neúspěšných živnostníků a sankce v užším slova smyslu – pokuty, tresty, náhrady škody. K tomu se specificky u Romů z generace, která vyrostla v době komunismu, pojí přesvědčení, že jim přece musí někdo (nejlépe stát) pomoci, jde o pocit někdy trochu stylizované pozice bezmoci. Je třeba říci, že mladší generace, které dospěly po revoluci, už jsou daleko více schopné přijmout princip odpovědnosti za svá rozhodnutí a jednání. Přispělo k tomu podle našich zkušeností také důslednější vymáhání povinností, nejvýrazněji v případě výpovědí a vyklizení pro dluhy na nájemném.

20

UHL, P. Spravedlnost na tržišti. Dostupný z www , citováno k 10. 6. 2008.


Problémem může být i doručování poštovních zásilek v oblastech známých svým odpudivým prostředím a zdevastováním poštovních schránek. Je trochu absurdní, ale reálné, že často je jednodušší se s lidmi v těchto oblastech dohodnout e-mailem, než poslat jim fyzický dopis, který do jejich rukou nikdy nedorazí. Pohlídat a zaplatit si připojení k internetu ve své moci jednotlivé rodiny mají, uhlídat na chodbě nebo v průchodu svou poštovní schránku před vandaly je však pro ně již fyzicky nemožné. Veškerá úřední korespondence však samozřejmě chodí klasickou poštou. Soud si tu námahu nedá, aby účastníkům zásilku skutečně doručil, spokojí se s fikcí doručení a procesním rozhodnutím, soukromý exekutor si pak s exekučními příkazy kupodivu již člověka najde, i kdyby se mezitím třikrát přestěhoval. Stěhování a nedosažitelnost úřední korespondencí bývají častým důvodem pro nárůst dlužných částek, zejména o úroky z prodlení a náklady řízení. Člověk ze sociálně vyloučené lokality se pravděpodobně typově častěji než jiní lidé dostává do nečekaných a nepřekonatelných dluhů v důsledku svého ručitelského závazku. Princip ručení je v tom, že ručitel splní závazek za dlužníka, pokud ten v určené době sám neplní. Protože obyvatelé sociálně vyloučených lokalit jsou velmi nespolehlivými dlužníky, vyžadují obvykle ti, kteří půjčují peníze, také podpis ručitele, aby za jeden dluh odpovídali dva lidé. Málokdo z ručitelů si uvědomuje, jak závažné následky může jejich podpis na ručitelské smlouvě mít. Situace je obvykle prezentována tak, že dlužník samozřejmě svůj závazek splní a další podpis je jen formalita. Ručitel očekává dlužníkovo splácení, protože je to kamarád, příbuzný apod., často k tomu však nedojde. Věřitelé se pak obracejí na ručitele nejen tehdy, kdy původní dlužník zemře, ale také tehdy, když dlužník sám svůj závazek ve stanovené lhůtě nesplní, ať už je to jeho záměr, nebo prostě důsledek okolností, které mu nedovolují závazek splnit. Ručitelé přitom obvykle dlouho odmítají přijmout skutečnost, že musí dluh splácet, i když z něj sami nic neměli, dluh se dostává až do stadia exekuce a dále prudce narůstá. Náklady procesu vymáhání dluhů by mohly tvořit kapitolu samy pro sebe, jedná se o problém mnohem širších souvislostí, takže zde jen stručně a ve zkratce. Služby advokátních kanceláří, rozhodců, stálých kvazirozhodčích orgánů a exekutorů, se kterými se člověk setkává, v případech ze sociálně vyloučených lokalit rozhodně neodpovídá poměru kvalita – cena. Jistě by se mohlo ohradit několik advokátů či exekutorů, že práce s dlužníky v sociálně vyloučených lokalitách je vyčerpávající a i přes vysoké náklady nezaplacená, protože spousta pohledávek je v těchto oblastech navždy nevymahatelná. Ale v tom může nakonec být jeden ze zakopaných psů. V mnoha případech není co vzít na zaplacení nákladů, systém tedy musí být nastaven tak, že tyto případy zaplatí ti, kteří přece jen něco mají, co by se dalo postihnout výkonem rozhodnutí/exekucí. Z tisícikorunové smluvní pokuty za jízdu načerno se může díky nákladům řízení stát až třicetitisícový dluh. Spoléhat na vstřícnost exekutora nemá příliš smysl, ačkoli existují exekutoři, kteří dokáží vzít v úvahu realitu dlužníka jako člověka. V tomto směru bychom měli rozhodně odmítnout návrhy na další, rozhodně nesmyslné, rozšíření pravomocí exekutorů v řízení. Dosud přece jen funguje alespoň slabá kontrolní brzda v podobě nezávislého soudce, který má možnost zamezit brutálním způsobům provádění exekucí bez ohledu na realitu povinného a oprávněného.


6. Sociálně-patologické jevy spojené se zadlužeností Je vlastně otázkou, jaké sociálně patologické jevy jsou spojeny s předlužením, k čemu všemu až může vést chronický nedostatek peněz na základní životní potřeby. „Lidé, kteří potřebují peníze a nemohou si je legálně vydělat, velice často považují porušení zákona za normální způsob obživy. Stejně to vnímají i jejich děti“.21 Jako činnosti vedoucí ke zvýšení příjmu jsou s předlužením spojené společně s heterosexuální a homosexuální prostitucí (často i dětí) trestné činy lichvy a kuplířství. Příčinou i důsledkem předlužení bývají pak často jako únikové strategie z bezvýchodné sociální či individuální situace alkoholismus, patologické hráčství a drogová závislost. Předlužení s sebou nese také psychické problémy, úzkosti, frustrace, deprese, které mohou vést v krajních případech až k sebevraždám.

7. Návrh změn a opatření V evropském sociologickém diskurzu se „sociální exkluze dnes chápe spíše jako důsledek selhání společnosti než selhání jedince, a to selhání jejich čtyř základních složek: demokracie a práva (podporují občanskou integraci), trhu práce (podporuje ekonomickou integraci), sociálního státu (podporuje sociální integraci) a rodiny spolu s komunitou (podporují interpersonální integraci).“22 Česká republika v současnosti tento postoj nejspíše nesdílí, česká společnost obdivuje sílu a chytrost, na ochranu slabého a neznalého se příliš zájmu nesoustředí, jak je mj. patrné z výše provedeného popisu typových situací, kterými vzniká a kumuluje se předlužení. V předchozím textu byly identifikovány obvyklé příčiny a situace, za kterých se lidé v sociálně vyloučených lokalitách dostávají do předlužení. Nyní se tedy dostáváme k otázce, zda je možné nějak ke zlepšení situace přispět na úrovni systému. Bez ohledu na převládající názor zůstává předlužení na jedné straně individuálním selháním, na druhou stranu má mnoho strukturálních příčin a okolností. V oblasti prevence předluženosti je proto vhodné pokusit se zavést jednak systémová opatření, aby byli lidé lépe chráněni před svými špatnými rozhodnutími, jednak najít možnosti, jak posílit jejich schopnost činit rozhodnutí správná. Je přitom potřeba udržet v patrnosti, že pro mnoho subjektů na trhu je mnohem výhodnější udržet dlužníky neznalé a neschopné, protože tak z nich pro ně bude plynout vyšší zisk. V oblasti řešení a zmírňování následků předlužení je pak třeba nastavit pravidla zacházení s dlužníky a pomoci jim zbavit se dluhů, přetnout začarovaný kruh, který vytváří další dluhy a strhává dlužníky k patologickému jednání. Podnikatelské prostředí v ČR podle našeho názoru není dostatečně zralé na ošetření svého fungování samoregulací (např. formou kodexů) a z našeho pohledu není kladen dostatečný důraz na regulaci a ochranu spotřebitele restriktivními opatřeními vůči poskytovatelům finančních produktů.

7.1 Preventivní opatření Na konci roku 2005 byla usnesením vlády zřízena expertní skupina pro finanční sektor a v jejím rámci vznikly tři pracovní skupiny zabývající se finančním vzděláváním, etickým kodexem jednání

21

22

CZERNÁ, I. Učí se, jak přežít v ghettu. Dostupný z www , citováno k 14. 5. 2008. MAREŠ, P. Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení. Sociologický časopis. č. 3 (2000), sv. 36, str. 294.


a legislativou ochrany spotřebitele na finančním trhu. Členy těchto pracovních skupin jsou zástupci státní správy, poskytovatelů (asociací) a neziskových organizací zabývajících se ochranou spotřebitele. Postupnými kroky dochází k začleňování závěrů těchto pracovních skupin do regulací na národní úrovni i v soukromém sektoru, trend je nastaven ve prospěch spotřebitele. Ochrana spotřebitele na finančním trhu byla v nejvyšším stupni v České republice svěřena Ministerstvu financí, které za tímto účelem vypracovalo a v září 2007 vydalo dokument nazvaný Rámcová politika MF v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu. Dokument je skutečně rámcový, nicméně naznačuje již snahu o regulaci některých podstatných momentů (např. jednání zprostředkovatelů finančních produktů), a bohužel také nezájem ošetřit jiné momenty, které považujeme za závažné (např. omezení možnosti řešit spor rozhodčím řízením). Věříme proto, že v rámci diskuze nad jednotlivými oblastmi úpravy dojde i na ošetření problematických bodů. Navrhovaná řešení současné situace spotřebitelů na finančním trhu by měla respektovat principy a funkce ekonomiky, sociální politiky, principů demokratického právního státu (v procesech sporu o právo a jeho vynucování), rovnosti, sociálního smíru a ochrany spotřebitele (ochrana slabších je i v zájmu silnějších). Jedná se zejména o opatření ke zvýšení informovanosti, vzdělanosti (finanční gramotnosti) a legislativních úprav v oblasti ochrany spotřebitele a politických rozhodnutí zejména na lokální úrovni.

a) Finanční vzdělávání Prvním, základním kamenem prevence je školní vzdělávání. Lidé se potřebují lépe zorientovat zejména ve způsobech, jakými funguje půjčování peněz, a v nákladech, které s sebou úvěry a půjčky nesou. Začít je přitom třeba od prvních ročníků škol. Při hodině matematiky, kdy se učí děti počítat procenta, mohou si vypočítat reálnou RPSN sazbu některého z dostupných úvěrů na trhu, v občanské výchově je pak prostor pro širší rozbor a pochopení problematiky apod. Důležitost tohoto opatření přijaly za své také státní orgány, v prosinci 2007 byl zveřejněn společný dokument Ministerstva financí ČR, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jedná se o nastavení systému budování finanční gramotnosti na základních a středních školách, který mj. obsahuje také standardy finanční gramotnosti pro základní a střední vzdělávání. Pokračovat ve vzdělávání je však třeba také v rámci procesu celoživotního vzdělávání, vzdělávání dospělých. V některých evropských zemích mají média s veřejnoprávním podílem povinnost vzdělávat své adresáty v otázkách finanční gramotnosti, televize (často v zajímavých vysílacích časech) vysílají vzdělávací pořady připravené ve spolupráci s nevládními organizacemi a samotnými finančními institucemi, v některých zemích probíhá finanční vzdělávání např. v centrech pro rodinu apod., možností je celá řada. Vysoké školy by měly na potřebu finančního vzdělávání zareagovat rychleji, respektive je již pět minut po dvanácté, finanční vzdělávání na těchto školách téměř zcela chybí, pokud nejde o vysoké školy vyloženě ekonomického směru. Zejména při vzdělávání sociálních pracovníků by měl být kladen větší důraz na dovednosti finančního (a dluhového) poradenství, na orientaci na finančním trhu a schopnosti obrany proti nekalým praktikám. Sociální pracovníci by se neměli cítit společně se svými předluženými klienty bezmocní. V současnosti je finanční vzdělávání v České republice realizováno formou lokálních projektů na základě soukromých iniciativ a aktivit neziskového sektoru. Vzhledem k trendu, který nastavily


ústřední orgány státní správy lze očekávat, že zkušenosti těchto menších projektů naleznou prostor k využití ve větších (alespoň regionálních) projektech a zaměření na finanční gramotnost se stane běžnou součástí vzdělávacích programů dospělých i dětí.

b) Ucelenější a šířeji dostupné informace o finančních produktech Dalším základním předpokladem pro preventivní působení je zajištění dostatečných volně dostupných informací o finančních produktech, ovšem s důrazem na formu, která bude přístupná všem složkám obyvatel. V roce 2006 provedla společnost Factum Invenio reprezentativní výzkum, ze kterého vyplynulo, že polovina lidí se domnívá, že banka mluví svým vlastním jazykem, nesrozumitelným pro běžného člověka (51 %), čtvrtina občanů je toho názoru, že jim banka nikdy nic pořádně nevysvětlí a že nikdy nevědí, co mají ve smlouvě (24 %).23 Touha po větší srozumitelnosti finančního trhu je tedy zřejmá v celé společnosti jako takové. Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit podle zkušeností terénních sociálních pracovníků nereagují příliš na psané slovo, jako nevhodná se tedy při rozšiřování informací jeví forma neadresných letáků a různých dalších typů tiskovin se souvislým textem. Mezi neadresným sdělením dominuje jako funkční médium televize, informace z televize mají poměrně vysokou autoritu. Další způsoby, jak oslovit, závisí na předávaném obsahu a kontextu činnosti. Osvědčil se především osobní kontakt, terénní sociální pracovníci při příležitosti řešení jiných záležitostí s rodinou mají možnost sdělovat také důležité informace o principech a důsledcích půjčování peněz. Úspěch mohou mít také multimédia jako CD a DVD, případně zhuštěná forma informací ve formě komiksových příběhů nebo třeba počítačové hry. Je však třeba podotknout, že o úspěchu preventivního působení v tomto smyslu hovoříme tehdy, když se lidé ze sociálně vyloučených lokalit vůbec s informacemi jsou ochotni seznámit, a téma, jak se bránit vysoké zadluženosti, se stane předmětem běžného uvažování a rozhovorů. Vztah preventivního působení a skutečného snížení předlužení je přitom možné zjistit jen velmi těžko. Vycházíme však z toho, že běžný člověk bez znalostí problematiky nebude schopný přijímat racionální rozhodnutí. Do tohoto typu opatření je třeba zahrnout také tlak na to, aby finanční produkty byly poskytovány spotřebitelům za co nejsrozumitelněji formulovaných podmínek. Do doby, než dojde k legislativním změnám, lze v tomto směru očekávat pozitivní posun ve chvíli, kdy se na trhu objeví poskytovatel, který z jednoduchosti udělá svou výhodu na trhu.

c) Vytvoření a rozšíření sítě finančního poradenství Než přinese ovoce finanční vzdělávání na základních a středních školách, je nezbytné nabídnout místně a finančně přístupnou odbornou pomoc nezávislého poradce. Nezávislým poradcem rozhodně není možné myslet osoby, které poskytují finanční poradenství sice bezplatně, ale jsou odměňovány poskytovateli finančních produktů podle počtu uzavřených smluv. V sítích skutečně nezávislého bezplatného finančního poradenství by odborní poradci měli poradit lidem, jak hospodařit s rodinným rozpočtem tak, aby byly příjmy a výdaje co nejvíce vyvážené, vybrat nejlepší způsob placení výdajů tak, aby informace nebyly deformovány ve prospěch finanční instituce, a vybrat model splnitelného nastavení splátek ještě předtím, než je úvěr přidělen.

23

Factum Invenio. Finanční vzdělanost. Prezentace výsledků výzkumu 13. 3. 2006. Dostupný z www , citováno k 22. 5. 2008.


Obecně v České republice roste počet míst, na kterých lidé naleznou odbornou pomoc při zvládání rodinného rozpočtu, potřeba finančního poradenství byla a stále je formulována v celé šíři české společnosti. Také obyvatelům sociálně vyloučených lokalit je třeba vytvořit stabilní zázemí, do kterého se mohou uchýlit, pokud si nejsou jisti, zda mají dostatek informací. V tomto směru se osvědčilo kombinovat terénní sociální práci s nízkoprahovou sociálně-právní poradnou a vyškolit sociální pracovníky v základním finančním poradenství. Se specializovanými finančními otázkami je pak možné klienty odkazovat na specializovaná pracoviště, pokud jsou v místě dostupná;24 ovšem potřebu poskytovat tyto služby právě v těch místech, kde lidé žijí, nejen v hlavních městech regionu, vyjádřilo např. občanské sdružení SPES, které představilo projekt pojízdných poraden v Olomouckém kraji.25 Síť finančního poradenství dosud v České republice není dostatečně rozšířená a její rozšiřování by mělo být jedním z opatření pro posílení finanční gramotnosti a ochrany spotřebitelů v jednotlivých krajích. Příklad Poradny při finanční tísni naznačuje, že o partnerství na této bezplatné službě poskytované obecně prospěšnou společností mají zájem také sami poskytovatelé finančních produktů.

d) Regulace reklamy Regulace reklamy by mohl být jeden z prostředků, jak by mohl do pročištění vztahů na finančním trhu přispět stát. Reklama by neměla být zaměřena na složky obyvatel, které jsou z různého důvodu slabší nejen ekonomicky, ale také znalostí svých práv a souvislostí. Neumí tedy správně posoudit následky svých právních úkonů, jež je vedou k předlužení (velmi mladí lidé, důchodci, lidé z vyloučených lokalit). Podle některých právních názorů dochází k „zaplevelování“ českého právního řádu výčtovým stylem evropských směrnic na úkor obecné právní úpravy. Ačkoli je třeba tomuto názoru přiznat jistou váhu, v případě ochrany spotřebitele se k detailnějšímu vymezení zakázaného jednání podnikatelských subjektů přikláníme. Důvodem je tristní situace v reálném životě, kdy kontrolní orgány (ani soudy) neplní správně svoji funkci a nedokáží na základě obecné úpravy spotřebitele dostatečně ochránit. Novela zákona o ochraně spotřebitele s účinností od 1. 2. 2008 provádí evropskou směrnici o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu.26 Zákon o ochraně spotřebitele nyní umožňuje mj. pozastavit šíření reklamy, která je nekalou obchodní praktikou. Z pohledu, který byl popsán v části popisující vznik předlužení a predátorské praktiky podnikatelů, je však tato novela nedostatečná. Jako vhodnější (lépe uchopitelná) se jeví možná úprava zákona o regulaci reklamy. Zákon o regulaci reklamy by mohl být pro oblast půjček a úvěrů doplněn (analogicky k regulaci reklamy na alkohol) např. takto: „Reklama na půjčky a úvěry nesmí: a) nabádat k impulzivnímu využívání těchto finančních produktů anebo záporně či ironicky hodnotit racionální zvažování při půjčování peněz; b) být zaměřena na osoby mladší 18 let, zejména nesmí tyto osoby ani osoby, které jako mladší 18 let vyhlížejí, zobrazovat nebo nesmí využívat prvky, prostředky nebo akce, které osoby mladší 18 let oslovují;

24 25 26

Např. v Praze Poradna při finanční tísni (http://www.financnitisen.cz/). SPES, o.s. Více viz http://www.pomocsdluhy.cz/ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. Úřední věstník L 149, 11/06/2005 s. 0022–0039.


c) vytvářet dojem, že půjčení peněz je bez rizika a bez nákladů; d) spojovat použití půjčených prostředků s nákupem služeb nebo s nákupem předmětů denní potřeby, zejména potravin.“

e) Legislativní změny ve prospěch spotřebitelů při poskytování úvěrů V tomto typu opatření je formulován důraz na odpovědné půjčování peněz – zejména důsledné posuzování schopnosti potenciálního dlužníka splatit půjčku/úvěr. Související oblastí je pak prevence predátorských podnikatelských praktik. Zásadní otázkou je, jak zajistit, že bude i v zájmu poskytovatele úvěru/půjčky odmítnout poskytnutí půjčky/úvěru, protože v daném případě není reálná šance, že budou peníze i s úroky vráceny. Poskytovatelé hovoří o tom, že si kvůli rozsáhlé konkurenci na trhu nemohou dovolit bonitu potenciálního dlužníka sáhodlouze zjišťovat. Právní rámec by se tedy měl změnit tak, aby si tyto společnosti naopak nemohly dovolit ji nezjišťovat. V této souvislosti by měla význam také existence zvláštní povinnosti „obezřetnosti“ na straně poskytovatele půjčky/úvěru. Existují názory, že povinnost obezřetnosti je možné konstruovat již za současného právního stavu. Jednak tato konstrukce vychází ze zákazu smluv odporujících dobrým mravům, v případě půjčování peněz na parametr dobrých mravů naráží snaha poskytovatelů dosáhnout zisku bez ohledu na škody, které smlouvou druhé straně způsobí. Takovéto smlouvy by tedy měly být považovány za neplatné, pokud při jejich uzavírání bylo nebo muselo být poskytovateli zřejmé, že dlužník nebude schopen závazek splnit. Druhou možností je pak snížení smluvní pokuty v případě, že poskytovatel půjčky/úvěru jednal nepřiměřeně lehkovážně.27 Zůstává však obdobný problém, jako v případě trestněprávního postihu lichvy – takového právního posouzení věci by se u soudu musela domáhat slabší strana vztahu a výsledek soudního procesu by přitom byl nejistý. V tomto směru navrhujeme legislativní změnu, která by explicitně zavedla povinnost obezřetnosti poskytovatele půjčky/úvěru. Změna by mohla vypadat např. tak, že by bylo možné půjčit peníze jen do určité podílové částky, odpovídající podílu úvěru vůči celkovému předpokládanému příjmu za dané období, hranice by mohla být stanovena např. na 25 %. Toto pravidlo by mělo platit zejména pro žadatele o půjčku/úvěr, kteří jsou v dané chvíli závislí na sociálních dávkách nebo pobírají důchod. Poskytovatel by měl jednak povinnost zkontrolovat v rejstříku dlužníků při uzavírání smlouvy, zda dlužník nemá nesplacené závazky, jednak by měl povinnost neplacený dluh do rejstříku po uzavření smlouvy zadat, čímž by měla být ošetřena situace, kdy by žadatel o úvěr/půjčku požádal u více poskytovatelů, kteří by sice každý hranici dodrželi, dlužník by se přesto dostal do předlužení. Pokud by pak poskytovatel přiznal úvěr v částce nad stanovenou hranici nebo by zanedbal kontrolu rejstříku dlužníků, nebyl by případný závazek dlužníka nad stanovenou hranici soudně a exekučně vymahatelný. Pouze hrozbou nevymahatelnosti lze reálně dosáhnout toho, že poskytovatelé úvěrů/půjček budou odmítat žádosti o půjčku/úvěr od žadatelů, u kterých není reálný předpoklad, že dlužnou částku s úroky řádně splatí. V současné době toto přirozeně funguje u půjček většího objemu – při žádostech o bankovní úvěr. Naopak půjčky malého objemu, pokud nakonec nejsou trvale udržitelným dluhem spláceným ze sociálních dávek nebo důchodů a jsou skutečně nevymahatelné, poskytovatele reálně neohrozí na existenci, zato společně s nadsazenými sankcemi za nedodržení splátek mohou mít likvidační účinek na dlužníka a jeho rodinu. 27

PELIKÁN, R. Několik poznámek k problematice půjčování peněz spotřebitelům. Právní rozhledy. č. 3 (2008).


Kromě uvedeného zásadního opatření, které by vyžadovalo změnu více právních norem, ale nepředstavovalo by nepřekonatelnou překážku, by bylo vhodné lépe upravit ještě další dva zásadní právní instituty: · Ručení – legislativně zakotvit důslednější a prokazatelnou informovanost o důsledcích ručitelského závazku. · Rozhodčí doložky a směnky – legislativní změna ve prospěch ochrany spotřebitele, která by zabránila uzavírání rozhodčích doložek (nebo rozhodčích smluv) v rámci vztahů, ve kterých je jednou ze stran fyzická osoba, nepodnikatel, a nedovolovala by zajištění takového závazku směnkou. Všechny výše uvedené legislativní změny by se měly vztahovat na všechny poskytovatele půjček/ úvěrů, nejen na bankovní instituce. Nejvíce škody napáchají (zejména v sociálně vyloučených lokalitách) právě mimobankovní subjekty, samotný bankovní trh přece jen pracuje podle jistých kodexů jednání a je citlivý alespoň na špatnou pověst v médiích. V České republice bohužel mohou legálně existovat i podnikatelé, kteří poskytují úvěry bez licence. Kontrolní orgány dokonce tolerují i praktiky, které vyloženě zákon na ochranu spotřebitele obcházejí – např. formou zřízení družstva, které půjčuje peníze svým členům. Za zmínku zde proto stojí zkušenost z Velké Británie, kde není dlužník povinen splácet půjčku/úvěr, pokud mu ji poskytl subjekt bez licence k poskytování těchto služeb.28 Ačkoli to považujeme v současné situaci za příliš velký požadavek na změnu systému, jsme toho názoru, že poskytování úvěru by mělo být v ČR pod větším dohledem a přísnější kontrolou, než tomu dosud je, např. v duchu zmíněné britské právní úpravy. Obce by pak mohly v souvislosti s prevencí sociálně-patologických jevů na svém území zvážit, jak např. zajistit, aby herny a kasina nebyly v blízkém sousedství institucí poskytujících „levné a rychlé úvěry“. Do května 2010 má Česká republika lhůtu pro implementaci evropské směrnice o spotřebitelském úvěru,29 která zapovídá mnohé z dosud tolerovaných praktik. Pokud Česká republika transpozici směrnice nestihne ve lhůtě, stane se, zjednodušeně řečeno, směrnice přímo aplikovatelnou na vztahy, kterých se týká, a bude mít přednost před případným nedokonalým českým právem.

f) Rejstřík(y) dlužníků Sledování historie půjček/úvěrů a způsobu jejich splácení je samozřejmě opatření, jehož využití je třeba zvažovat z pohledu principu ochrany soukromí osob. V rejstřících dlužníků může být vedena pozitivní historie (všechny úvěry i ty bezproblémově splácené), nebo jen negativní historie (nesplácené úvěry), obě formy nalezneme v právních řádech zemí EU. V současné době funguje v České republice několik on-line registrů. Většina pracuje s negativní historií dlužníků, kromě insolvenčního rejstříku podle zákona o insolvenčním řízení30 je to ze zákona zřízený Centrální registr úvěrů (podnikatelských a právnických osob)31 a podle zákona 28

Stránky britské vlády pro veřejnost nabízejí článek o způsobu, jak se bránit predátorským praktikám při půjčování peněz. UK GOVERNMENT: Dealing with loan sharks. Dostupný z www < http://www.direct.gov.uk/en/MoneyTaxAndBenefits/ManagingDebt/DebtsAndArrears/DG_ 10035958>, citováno k 10. 9. 2008. 29 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, Úřední věstník L 133, 22/05/2008 str. 66–92. 30 Viz www.justice.cz, odkaz Insolvenční rejstřík. 31 Viz http://cnb.cz, odkaz Centrální registr úvěrů.


o bankách zřízený Bankovní registr klientských informací,32 informační systém CEDR (Centrální registr dlužníků)33 a registry SOLUS.34 Nebankovní registr klientských informací pak pracuje s negativní i pozitivní historií,35 jako jediný tedy umožňuje posoudit budoucí situaci dlužníka, který zatím žádné problémy se splácením nemá, ale případně žádá o další půjčku/úvěr, které už v kombinaci s předchozími závazky nemusí být schopný splatit. V souvislosti s dalšími opatřeními, která jsou v tomto textu prezentována, se jeví jako funkční záznamy pozitivní i negativní historie. Zájem na prevenci předlužení podle našeho názoru převažuje nad zájmem chránit soukromí dlužníků až do této úrovně. V rámci pozitivní historie by však nemělo být zveřejňováno v rejstříku více informací o dlužníkovi, než je nutné. Měla by být k dispozici pouze informace o dosud nesplacených závazcích, a to pouze v rozsahu identifikace dlužníka a věřitele. Bylo by pak povinností dlužníka předložit novému potenciálnímu věřiteli individuálně potvrzení dosavadních věřitelů o tom, jaká je aktuální výše dluhu a jak jsou stanoveny jeho splátky. Tím by věřiteli bylo umožněno objektivní posouzení dlužníkovy schopnosti splatit další úvěr/půjčku. Zároveň by pozitivní historie měla být vymazána ve chvíli, kdy dlužník svůj závazek bez problémů uhradí, na rozdíl od negativní historie, kdy má smysl ponechat negativní záznamy zveřejněny 3–5 let, protože informují o tom, že dlužník je rizikový. Význam takového rejstříku by se výrazně zvýšil, pokud by bylo povinností poskytovatele půjčky/úvěru zjišťovat detailně schopnost potenciálního dlužníka závazek splatit, a podle našeho názoru je velmi záhodno uvažovat o tom, že by byl takový rejstřík centrální a veřejně dostupný. V současné situaci se totiž dlužník v případě zájmu o narovnání všech svých vztahů nedozví, kde všude dluží, rejstříky jsou často pouze placenou službou pro omezený okruh subjektů. Je sporné, zda taková úprava skutečně chrání soukromí dlužníka.

g) Důsledné vymáhání práva, potírání lichvy Jestliže nebudou na trhu dostupné úvěry pro osoby, které se ocitly v náhlé finanční krizi, a zároveň nebude možné půjčit si na rozumný úrok za rozumných podmínek, nezbývá obvykle nic jiného, než se poohlédnout po nabídce šedé ekonomiky (poskytovatelů „levných“ a rychlých půjček) nebo se přímo obrátit na lichváře. Půjčování peněz za hranicí zákona je složitě postižitelné a vyžaduje aktivitu a úsilí od kontrolních a represivních orgánů. Dosavadní zkušenosti však naznačují, že v českém prostředí platí spíše právo chytřejšího a silnějšího, než by se příslušné instituce zabývaly ochranou slabších stran právních vztahů. Můžeme snad doufat, že zlepšení stavu na úrovni občanského a obchodního práva přinese nově přijatá evropská směrnice o spotřebitelském úvěru. Nicméně i bez této nové regulace by podle našeho názoru bylo možné podmínky poskytování půjček a úvěrů zlepšit směrem k ochraně spotřebitelů, pokud by důsledněji svých pravomocí v tomto směru využívaly kontrolní orgány (zejména Česká obchodní inspekce), policie a civilní soudy. Ke zlepšení situace by přispěla také lepší dostupnost právních služeb v sociálně vyloučených lokalitách, systematická práce a nátlak na odpovědné instituce by nejlépe mohli realizovat právě právníci neziskových organizací a advokáti pro bono (poskytující své služby ve vymezených případech bezplatně). K důslednějšímu potírání lichvy v sociálně vyloučených, zejména romských komunitách, pak dal impulz v roce 2003 v souvislosti s monitoringem lichvářských praktik Člověk v tísni, o.p.s., od té

32

Viz http://cbcb.cz. Bližší informace na: http://www.registerofdebtors.com/. Viz http://www.solus.cz/. 35 Viz http://llcb.cz/. 33 34


doby proběhlo několik pilotních projektů, které ukázaly, že klíčovou pro tuto oblast je spolupráce mezi policií, obcí, neziskovými organizacemi a silnými osobnostmi z příslušné komunity, které byly ochotny pracovat v oblasti jako policejní asistenti a asistentky.36

h) Podněty k seberegulaci a společné regulaci, poskytování úvěrů (kodexy poskytovatelů) Je nezbytné otevřít prostor a podnítit spolupráci bank a jiných finančních institucí, resp. neziskových nevládních organizací. Platforma byla v ČR otevřena např. jedním z projektů k „Finančnímu vzdělávání“,37 činnost takto sdružených subjektů je však zatím v začátcích. Etické kodexy poskytovatelů již svoje místo na trhu nalezly, v oblasti úvěrů je to zejména etický kodex finančního trhu.38 Je však otázka, nakolik bude jejich dodržování hlídáno a (asociacemi poskytovatelů) vyžadováno. Zákon o ochraně spotřebitele39 vymezuje mezi jinými způsoby jednání nedodržení kodexu chování jako nepřípustnou klamavou obchodní praktiku, je však třeba počítat s tím, že etické kodexy jsou psány poměrně obecně a podřazení reálného chování pod normu vyjádřenou etickým kodexem bude zřejmě poměrně obtížné. Transparentnost trhu s finančními produkty by měla být pro podnikatele výhodná, umožní skutečnou konkurenci nenarušovanou pololegálními praktikami podnikatelských subjektů na hraně zákona. Zároveň spolupráce na vytváření standardů a ochraně spotřebitele představuje jeden z aspektů moderního evropského trendu na prosazování tzv. společenské odpovědnosti firem (corporate social responsibility – CSR), o jejíž prezentaci usiluje mnoho obchodních společností v rámci svého marketingového působení, i hlouběji jako filozofického přístupu k životnímu prostředí v širším smyslu, k zaměstnancům a klientům.40

ch) Podněty k investicím (dostupný úvěr/mikrokredit) Na objektivně uznatelné vyšší výdaje by mělo být možné vzít si bezúročnou nebo nízko úročenou půjčku, ať už by ji poskytoval stát, obce, NNO, nadace nebo jiný subjekt. Ve Francii a v Belgii např. poskytují bankovní sítě ve spolupráci s dalšími institucemi „sociální mikrokredit“, v Belgii bylo k tomuto účelu založeno družstvo za spolupráce veřejného a soukromého sektoru mezi valonskou regionální vládou a několika finančními institucemi.41 Bezúročný, resp. nízko úročený úvěr, samozřejmě není žádným darem, jedná se o vyjádření společenské solidarity, které může z pohledu „těch nahoře“ být také zištným krokem. Prevencí situace předlužení působí mj. také proti potenciální kriminalitě a dalším sociálně-patologickým jevům, které pro rodinu plynou např. ze ztráty bydlení. Jako podnět k investicím můžeme uvést např. možnost pořídit nebo rekonstruovat bydlení prostřednictvím úvěru ze Státního fondu rozvoje bydlení. Úvěr až do výše 300 000 Kč je určen mladým manželům nebo osamělému rodiči do 35 let, úročí se 2 % ročně, lze ho splácet až 20 let, 36

Od roku 2003 byly projekty policejní asistence realizovány v pěti městech ČR: Ostrava, Cheb, Brno, Plzeň a Karviná.Více viz http://www.mvcr.cz/ dokument/2007/minority_metodika_apcr.pdf, str. 3, citováno k 5. 6. 2008. Bližší informace k projektu na: http://www.financnivzdelavani.cz/. 38 http://www.clfa.cz/, odkaz Statutární a programové dokumenty – Etický kodex finančního trhu. 39 Zákon byl novelizován v souvislosti s transponováním směrnice ES 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu 40 Více informací k CSR v českém prostředí např.: http://www.csr-online.cz/ 41 Opinion of the European Economic and Social Committee on Credit and social exclusion in an affluent society (Own-initiative opinion) SOC/265 – CESE 1459/2007 EN/o, p. 10. 37


dlužník má možnost odkladu splátek ze závažných důvodů, jistina se sníží za každé nově narozené dítě, a spojeny jsou s ním i další výhody. O této možnosti se však lidé ze sociálně vyloučených lokalit nedozvídají, dokonce ani tehdy, když je jim nabízen odkup obecního bytu do vlastnictví. Zde je samozřejmě pak nedostatek na straně obcí, které nezajistí dostatečnou informovanost, ať už prostřednictvím úředníků bytových odborů nebo prostřednictvím sociálních pracovníků.

i) Podněty k vytváření úspor Podle výzkumu společnosti Factum Invenio z roku 2006 by 50 % lidí vystačily finanční rezervy 1 až 3 měsíce a pouze čtvrtině déle než půl roku s tím, že o výši rodinných úspor Češi obecně přemýšlejí spíše v krátkodobém časovém horizontu.42 Úspory by přitom měly být první pomocí, když se domácnost dostane do potíží, které by vytvořily protiváhu agresivní reklamě na poskytování půjček a úvěrů. Může se jednat o různou paletu opatření od daňových úlev až po společenské a vzdělávací stimuly (kampaně, vzdělávací moduly apod.). Formulace těchto opatření by měla být svěřena odborníkům s ekonomickým vzděláním schopným posoudit důsledky takových opatření na fungování systému na národní úrovni. S ohledem na specifičnost tohoto typu opatření ponecháváme konkrétní návrhy opatření na odbornících – ekonomech.

j) Garantované důchody Opatření v této oblasti budou v budoucnosti na programu, až se politické reprezentaci podaří vyřešit současné spory a přistoupí k hloubkové reformě penzijního systému. Nicméně, Česká republika by se měla poučit z problémů, které přináší nedostatečná ochrana úspor obyvatel určených na dobu, kdy už nebudou vzhledem k věku schopni účastnit se výdělečných aktivit. Pokud tedy hovoříme o souboru potřebných opatření jako celku, je třeba připomenout, že toto opatření mezi jinými má svůj význam.

7.2 Řešení již existujícího předlužení Zmírňování zadluženosti domácností by mělo vycházet z toho, že dlužník selhal a měla by mu být poskytnuta pomoc, ale ne tak, že by byl jednoduše zbaven svých závazků, které má vůči věřitelům (podle právního principu pacta sunt servanda – smlouvy se musejí plnit). Za současné právní a společenské situace zůstává jen velmi málo prostoru pro alternativní řešení situace předlužení. Alternativním řešením předlužení je myšleno řešení jiné než nucený výkon rozhodnutí, který jen dále prohlubuje předlužení a posiluje beznadějnost situace. Při úvahách a řešení situace předlužení by se mělo vycházet ze zavinění dlužníka a z jeho odpovědnosti za vlastní situaci, přitom však klást důraz na nové vyjednání o závazku a způsobu jeho splnění. Druhým východiskem je tedy nezbytná aktivita věřitele. Situace by měla být vnímána a nastavena tak, že i věřitel mohl selhat při sjednávání závazku, když nedokázal odborně posoudit schopnost dlužníka úvěr splatit. Jedině při posílení odpovědnosti poskytovatelů půjček a úvěrů za minimalizaci rizik neschopnosti splácet lze nastavit udržitelný systém tak, aby nebyla zneužívána strukturální tíseň některých složek obyvatelstva a státní rozpočet. Dosud totiž dochází k objemově 42

Factum Invenio. Finanční vzdělanost. Prezentace výsledků výzkumu 13. 3. 2006. Dostupný z www http://www.czech-ba.cz/file.php?id=70, citováno k 22. 5. 2008.


největšímu zneužívání sociálních transferů podnikateli, kteří chytře využili slabiny systému a napojili prostřednictvím exekuce na vyplácení sociálních dávek. Poskytnou úvěr každému, protože jim z toho neplyne žádné výrazné riziko. Cílem alternativního řešení stavu předlužení je dohoda o plánu splátek (splátkovém kalendáři), roli zde mohou hrát kromě vlastní aktivity dlužníka také různá poradenská centra, případně sociální pracovníci. Prostor pro alternativní řešení předluženosti bychom se měli snažit rozšířit na všech dostupných úrovních. K tomu navrhujeme následující opatření.

a) Podpora a rozšíření sociální práce v terénu Rozvoj sociálně vyloučených lokalit závisí za současných podmínek do značné míry na kvalitě a rozsahu sociální práce. Odborní a osobnostně zralí sociální pracovníci jsou nenahraditelnými prostředníky mezi světem formálních institucí většinové společnosti a vyloučenými komunitami, zejména pokud se jedná o komunity romské. Sociální pracovník navazuje vztah s lidmi přímo na ulici, případně navazuje vztah s dalšími klienty na doporučení jejich sousedů, známých a příbuzných. Sociální pracovník řeší situaci rodiny komplexně, v přirozeném prostředí jejich domova a snaží se rodiny navázat na vnější svět institucí, ze kterého jsou z různých důvodů vyloučeny. Pokud si získá a udrží důvěru a identifikuje zdroje v okolí, může výraznou měrou přispět k narovnání vztahů mezi dlužníky a věřiteli a v oblasti předluženosti nejen pomoci s vyjednáním splátkového kalendáře, ale také s nalezením nové motivace k aktivitě, vzdělávání, legální práci, navázáním vzájemné důvěry při komunikaci a celkovým zapojením vyloučených rodin do širší společnosti. Ekonomické úspory, které terénní práce přináší, lze demonstrovat na příkladu: Roční náklady na jednoho terénního sociálního pracovníka činí s ohledem na zařazení do platových tabulek přibližně tolik, kolik vynaloží stát na jedno dítě v ústavní péči (cca 280 000 Kč). Pokud by se tedy sociálnímu pracovníkovi podařilo udržet při chodu ekonomický systém alespoň jedné rodiny se dvěma dětmi, které by v případě předlužení, neplaceného nájmu a následné ztráty bydlení měly být odebrány do ústavní výchovy, již by se náklady na něj státu vrátily, a to i když připočítáme k nákladům na sociálního pracovníka ještě podílové náklady na jeho pracovní zázemí a k nákladům státu na dítě v rodině i sociální přídavky (cca 60 000 Kč ročně). Je k tomu však třeba dodat, že sociální práce v terénu může mít skutečný úspěch pouze tam, kde již funguje síť sociálních služeb, protože terénní programy fungují zejména jako zprostředkovatel kontaktu s touto sítí a rozhodně nejsou samospásné.

b) Vytvoření a rozšíření sítě sociálně-právního poradenství Sociálně-právní poradna je pro sociálně vyloučené lokality základním záchytným bodem, ze kterého pak mohou vytvářet další záchytné body v širším společenském systému a časem si vytvořit vlastní síť kontaktů, ve které už poradna jako podpora nebude figurovat, protože rodina si dokáže poradit sama. Pokud se rodina ze sociálně vyloučené lokality dostane do situace předlužení, obvykle jejím členům nebude stačit prosté dluhové poradenství, protože příčiny tohoto stavu nejsou zdaleka způsobeny jen neschopností posoudit příjmy a výdaje v rodinném rozpočtu, ale narážejí na nižší sociokulturní kompetence obecně, bariéry v komunikaci, hodnotový žebříček a další souvislosti spojené s kulturou chudoby, jak bylo popsáno výše v textu této kapitoly. Základem práce sociálních poradců je odborný přehled o institucionálních možnostech komplexního řešení problémové situace a schopnost nalézt společně s předluženým klientem zdroje k ře-


šení v jeho osobním okolí. Podstatou poradenství v sociálně vyloučených lokalitách je více než v jiných typech poraden vytvoření vztahu důvěry mezi poradcem a klientem. Ještě výraznější je tento moment v případě, že jde o klienta z romské komunity a poradce/poradkyně není Rom/ka. V tomto směru může výrazně urychlit a usnadnit proces řešení předlužení obecná, v komunitách sdílená důvěra v instituci/organizaci, která provozuje poradnu. Příčiny vzniku předlužení bývají totiž často velmi soukromé až intimní rodinné povahy, samotné plánování rodinného rozpočtu je již výrazným zásahem do soukromí. K tomu, aby se dlužník sám rozhodnul, že bude tuto situaci (za kterou i cítí odpovědnost) řešit se zcela cizím člověkem, musejí být vytvořeny profesionální podmínky. K finančním nákladům na provoz sociálně-právní poradny lze říci obdobně to, co bylo uvedeno v případě terénní sociální práce s tím, že poradna může sloužit zároveň jako pracovní zázemí pro terénní sociální pracovníky, pokud jsou tyto dvě služby kombinovány a provozovány jednou institucí/organizací. V praxi se osvědčilo vybavit poradnu kromě sociálních pracovníků/poradců také osobou s právním vzděláním, která poskytuje jak metodické vedení a speciální právní přehled sociálním pracovníkům, tak přímo poskytuje poradenství v kauzách, které vyžadují odborné právní posouzení. Personální náklad na takto obsazenou sociálně-právní poradnu jsou sice vyšší, ovšem kumulace informací a prostor pro komunikaci s dlužníky, věřiteli a zainteresovanými institucemi přináší systémová řešení a sdílení odborně zpracovaných zkušeností, které v jistých případech využívají mj. také poradní orgány obcí, měst a městských částí.

c) Zpřístupnění procesu oddlužení Mnoho předlužených lidí s napětím očekávalo účinnost zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Doufali, že se jim podaří přetnout sled příčin a důsledků, do kterých je uvrhnul často jeden nucený větší výdaj, který už se rodinnému rozpočtu nepodařilo nikdy dorovnat. Bohužel, proces oddlužení tak, jak ho předpokládá tento zákon, je pro lidi ze sociálně vyloučených lokalit prakticky nevyužitelný. Kromě toho, že nemají jak prokázat pravděpodobnost svých příjmů v nejbližších pěti letech (ovšem bez příjmu samozřejmě k žádnému oddlužení nemůže dojít, ať člověk pochází odkudkoli), chybí jim také základní kompetence k tomu, aby silně formalizovaným řízením úspěšně prošli. Schopnost správně reagovat na požadavky soudu zvládne jen člověk s jistými formálními znalostmi, které lidem dlouhodobě žijícím v zanedbaném sociálním prostředí chybí. Nejde tedy opět jen o schopnost orientovat se v otázkách financí, ale také o jinak ve společnosti běžné kompetence, které ovšem nemají jak získat děti, u kterých dochází k zanedbávání základní školní docházky. Proces insolvenčního řízení je zákonem nastaven velmi složitě a každá chyba nebo nedůslednost dlužníka může být soudem posouzena jako nepoctivý záměr, povolení oddlužení může být zrušeno a dlužník se rázem ocitne v ještě horší situaci, než v jaké byl na počátku – bude na něj prohlášen konkurz, proběhne proces, který bychom zjednodušeně mohli nazvat „rychlejší exekuce“, bez odpuštění zbytků dluhů a se záznamem v insolvenčním rejstříku o neschopnosti řízení úspěšně dokončit. Proces vyjednávání splátkového kalendáře soudní cestou tedy Česká republika má, ale již nyní je jasné, že zákon bude vyžadovat mnoho zásadních změn, některá zjednodušení a doplnění ochrany dlužníka, která na rozdíl od zahraniční předlohy byla vypuštěna (např. ochrana bydlení). Tyto novelizace však nejspíš nezmění jednu zásadní skutečnost, a to že jde o proces vhodný pro dlužníky ze střední třídy s určitým základem rodinného majetku. Lidé z nejnižších společenských vrstev tímto způsobem mohou zmírnit své předlužení jen s výjimečným vypětím sil a jde v jejich případech spíše o hypotetickou než reálnou možnost řešení předlužení.


d) Sociální úvěr Pro řešení stavu předlužení lidí z nízkopříjmových domácností má význam řešit možnosti získání úvěru i v této situaci. K původnímu dluhu každým nesplaceným dnem totiž obvykle nabíhají vysoké úroky (úroky z prodlení) a lidé s nízkým příjmem nemají často šanci zastavit růst dluhu, zvlášť pokud věřitel nesouhlasí s přednostním splácením jistiny (vlastního dluhu, ze kterého pak běží úroky). Může se tak stát, že do konce života už budou splácet jen úroky z prodlení, aniž by se vlastní dluh nějak snižoval – takovému závazku se pak říká trvale udržitelný dluh. Bezúročný nebo nízko úročený sociální úvěr by mohl pomoci překonat právě úvodní fázi splácení, pokud věřitel nesouhlasí s prioritním splácením jistiny a žádá nejprve splacení úroků. Taková situace obvykle vede dlužníka do osidel dlouhodobé nelegální práce a z toho plynoucích negativních důsledků pro něj i pro společnost. Za současného právního stavu mohou v ČR bezúročné půjčky do 20 000 Kč poskytnout obce s rozšířenou působností v rámci sociální péče osobám v nepříznivé životní situaci. Ta spočívá mj. v dočasně nepříznivé finanční situaci s předpokladem brzkého zlepšení. Půjčku lze poskytnout jen tehdy, je-li reálný předpoklad jejího splacení do pěti let od poskytnutí, obvykle alespoň jeden člen rodiny musí být zaměstnán. (Toto je opatření, které lze použít také pro oblast prevence předlužení, v souvislosti s preventivními opatřeními však účelem úvěru není překlenutí krize, ale naopak prevence jejího vzniku.) Obce možnost poskytnout bezúročnou půjčku využívají jen výjimečně. Jedním z důvodů je nedostatek finančních prostředků, dalším významným důvodem pak nechuť přít se s žadateli o to, kdo má větší právo na poskytnutí takové půjčky a v neposlední řadě obava z jejího nesplácení. Dostatek finančních prostředků v obci je samozřejmě předpokladem, nicméně zbylé dva důvody lze ošetřit a překlenout stanovením podmínek, za kterých půjčka bude poskytnuta. Mělo by se jednat zejména o povinnou spolupráci se sociálními pracovníky úřadu spočívající v plánování a zejména dodržování naplánovaného rodinného rozpočtu. Půjčku by měl získat pouze ten, kdo prokáže, že umí se svými příjmy vyjít. Cílem sociální práce s takovým člověkem by pak mohlo být např. získání takové kompetence. Sociální úvěr může být poskytován obdobně jako nenároková sociální dávka na základě posouzení konkrétní situace dlužníka a jejich příčin. Většina členských států EU má nějakou formu bezúročného nebo nízkoúročeného úvěru ve svém právním řádu zakotvenu, je však otázka, nakolik je ekonomicky udržitelné poskytovat sociální úvěr lidem, kteří již jsou výrazně zadluženi. Prvním sporným momentem je skutečnost, že dokud nebudou přísněji upraveny podmínky, za kterých je možné uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru/půjčit peníze, stal by se sociální úvěr levným zdrojem příjmů vychytralých podnikatelů, kteří nyní od chvíle uzavření smlouvy systematicky směřují k zabavení dlužníkova majetku a významné části jeho pravidelných příjmů. Lapidárně řečeno, situace, kdy dlužník není schopen ani v nejbližších pěti letech splatit třetinu svých dluhů vzniklých na komerčním trhu produktů a služeb, by v podstatě neměly nikdy nastat. Pokud k nim hromadně dochází, je to výrazný indikátor nefunkčně nastaveného právního systému.43 Druhým sporným momentem jsou dosavadní negativní zkušenosti, které byly v tomto směru realizovány v ČR. Jedná se např. o projekt Nouzový sociální fond financovaný kanceláří Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v Praze realizovaný v Ostravě a Ústí nad Labem v roce 2001. Kancelář UNHCR vyhodnotila tento druh pomoci jako ztrátový, kdy ani mechanismus kolektivního

43

Obdobně ale může být posouzeno i jednání nekomerčního subjektu. Nelze pouze přijmout jako jednání obce, která nechá roky bez povšimnutí růst dluh na nájemném a spojených službách do výše 200 000 Kč a teprve poté jej začne vymáhat. V této výši již dluh nikdy splacen nebude. Pokud by však byl řešen včas, mohl se jeho růst zastavit a po menších částkách jej na rodině vymoci.


ručení tří subjektů neměl vliv na platební kázeň.44 S neúspěchem tohoto projektu bychom však neměli zatracovat sociální úvěr jako takový. Je třeba podívat se na podmínky, za kterých byl v tomto projektu úvěr poskytován. Z historické zkušenosti pak víme, že co patří všem, nepatří vlastně nikomu a sdílená odpovědnost je nejlepší cestou k tomu, jak zajistit, aby závazek nebyl splněn (v logice úvahy „když to neudělám já, udělá to ten druhý, nebo třeba ten třetí“, druhý a třetí zase spoléhají na prvního, a tak se nesnaží ani jeden). Podle našich zkušeností je schůdnou cestou přijetí individuální odpovědnosti spojené s pozitivními nebo negativními emocemi a s důsledností v průběžné kontrole jeho splácení. Řešit zadluženost úvěrem musí však být podmíněno povinností plánovat a dodržovat rodinný rozpočet pod vedením odborníka. V souvislosti se zvyšováním finanční gramotnosti můžeme na závěr zmínit ještě zajímavý rakouský projekt, který ukazuje jednu z cest, jak vést obyvatele k zodpovědnému hospodaření. Na konci roku 2006 uvedla Erste Bank na trh nový typ projektu, tzv. Zweite Sparkasse (Druhá spořitelna). Jediným produktem této banky je časově omezený úročený účet s bankovní kartou bez možnosti přečerpání, který je k dispozici po dobu tří let. Součástí bankovního servisu je i komplex poradenských a sociálních služeb. Druhá spořitelna je vedena ve spolupráci s charitativní organizací Caritas. Podmínkou pro otevření účtu je skutečnost, že klient už navázal s jednou z těchto organizací vztah a byl jí doporučen. Celá banka je řízena dobrovolnými pracovníky a penzisty z řad Erste Bank.45 Uvidíme, jak se tento produkt uchytí na trhu. Doufejme, že půjde o jednu z pozitivních vlaštovek.

44

45

PETERKOVÁ, J., JIRÁNEK, R. Prevence zadlužování českých domácností s důrazem na sociálně slabé a vyloučené skupiny obyvatel. Příloha časopisu Policista. č. 8 (2007). DVOŘÁK, J. Banka a úvěry pro chudé: Nový fenomén služeb (20.11. 2007). Dostupný z www , citováno k 10. 6. 2008.


8. Seznam použité literatury a zdrojů 1. CZERNÁ, I. Učí se, jak přežít v ghettu. Dostupný z www , citováno k 14. 5. 2008. 2. ČERNÝ, J. Úžera v českých ghettech. 2003. Dostupný z www , citováno k 10. 6. 2008. 3. DVOŘÁK, J. Banka a úvěry pro chudé: Nový fenomén služeb (20. 11. 2007). Dostupný z www, citováno k 10. 6. 2008. 4. Factum Invenio. Finanční vzdělanost. Prezentace výsledků výzkumu 13. 3. 2006. Dostupný z www < http://www.czech-ba.cz/file.php?id=70>, citováno k 22. 5. 2008. 5. LEWIS, O. The Culture of Poverty. Scientific American. N. 4 (1966), vol. 215, str. 19–25. 6. MAREŠ, P. Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení. Sociologický časopis. č. 3 (2000), sv. 36, str. 285–297. 7. MORAVEC, Š.: Samý známý věci (Nástin problému sociálního vyloučení romských populací)“, Dostupný z www , citováno ke dni 2. 5. 2008. 8. Opinion of the European Economic and Social Committee on Credit and social exclusion in an affluent society (Own-initiative opinion) SOC/265 – CESE 1459/2007 EN/o. 9. PELIKÁN, R. Několik poznámek k problematice půjčování peněz spotřebitelům. Právní rozhledy. č. 3 (2008), str. 86–94. 10. PETERKOVÁ, J., JIRÁNEK, R. Prevence zadlužování českých domácností s důrazem na sociálně slabé a vyloučené skupiny obyvatel. Příloha časopisu Policista. č. 8 (2007). 11. Recommendation CM/Rec(2007)8 of the Committee of Ministers to member states on legal solutions to debt problems (adopted by the Committee of Ministers on 20 June 2007 at the 999bis meeting of the Ministers Deputies). 12. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Úřední věstník L 95, 21. 4. 1993, str. 29–34, zvláštní vydání v českém jazyce kapitola 15, svazek 02, str. 288–293. 13. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/ 450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách). Úřední věstník L 149, 11/06/2005, str. 22–39. 14. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Úřední věstník L 133, 22/05/2008, str. 66–92.


15. ŠAROCH, V. Krizové situace v práci terénního sociálního pracovníka. Nevydáno. Text vytvořený v rámci projektu Podpora vytváření systému terénní sociální práce vytvoření vzdělávacího programu a jeho pilotní ověření, modul č. 5, Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, Katedra sociální práce. 16. ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I. a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. 211 s. ISBN 80-7364-009-0. 17. UHL, P. Spravedlnost na tržišti. Dostupný z www < http://www.spotrebitelskyudel.cz/?p=62>, citováno k 10. 6. 2008. 18. UK government. Dealing with loan sharks. Dostupný z www < http://www.direct.gov.uk/en/ MoneyTaxAndBenefits/ManagingDebt/DebtsAndArrears/DG_10035958>, citováno k 10. 9. 2008.

Doplňující internetové odkazy: Společenská odpovědnost firem: < http://www.csr-online.cz/>. Česká leasingová a finanční asociace: < http://www.clfa.cz/> (odkaz Statutární a programové dokumenty – Etický kodex finančního trhu). Finanční vzdělávání.cz: < http://www.financnivzdelavani.cz/>. Nebankovní registr klientských informací: < http://llcb.cz/>. SOLUS: < http://www.solus.cz/>. Centrální registr dlužníků České republiky: < http://www.registerofdebtors.com/>. Czech Banking Credit Bureau: < http://cbcb.cz>. Česká národní banka: < http://cnb.cz>. Oficiální server českého soudnictví: < http://portal.justice.cz/>. Občanské sdružení SPES: < http://www.pomocsdluhy.cz/>. Poradna při finanční tísni: < http://www.financnitisen.cz/>.


Místo pro Vaše poznámky



BYDLENÍ Eva Košatková, IQ Roma servis, o.s.

1. Úvod Bydlení je jednou z dimenzí, kterou významně ovlivňuje stav sociálního vyloučení. Cílem této kapitoly je představit vám situaci sociálně vyloučených Romů v oblasti bydlení vycházející ze zkušeností pracovníků organizace v sociálně vyloučených, převážně romských, lokalitách v Jihomoravském kraji a navrhnout efektivní opatření, která by vedla ke zlepšení jejich bytové situace. V první části se budeme zabývat možnostmi sociálně vyloučených Romů při hledání nového bydlení na trhu s byty, druhým zásadním tématem bude udržitelnost bydlení u této cílové skupiny. V závěru zanalyzujeme příčiny a důsledky ztráty bydlení nejen z perspektivy jednotlivců bez přístřeší, ale i ze systémového hlediska. Na konci kapitoly uvedeme návrhy opatření k řešení bytové problematiky sociálně vyloučených Romů. Pro snazší uchopení tématu jsme pro čtenáře vytvořili tabulku se schématickým znázorněním příčin problémů v oblasti bydlení a jejich důsledků, které negativně působí na situaci sociálně vyloučených Romů (viz schéma č. 2).


2. Kontext bytové situace sociálně vyloučených Romů I když mnohé výzkumy potvrzují zvýšení dostupnosti i kvality bydlení v Česku, situace sociálně vyloučených Romů na trhu s byty se naopak zhoršuje. Tento trend souvisí s diverzifikací trhu s byty a s růstem sociální nerovnosti ve společnosti. Znevýhodnění Romové bojují s chudobou a s dalšími sociálními handicapy, které je více méně diskvalifikují z účasti na volném trhu s byty. Situace Romů se začala postupně zhoršovat po roce 1989, kdy se v oblasti bydlení začal uplatňovat tržní princip. Romové dříve bydleli ve státních bytech za levné nájemné na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou, jednalo se tedy o relativně chráněný a jistější nájemní vztah. Po revoluci se jejich bytová situace změnila. Na trh s byty vstoupily soukromé subjekty, které upřednostňovaly zisk před sociálními zájmy. V průběhu času docházelo k restituci a rozsáhlé privatizaci obecních bytů, v nichž Romové předtím dlouhodobě bydleli. Soukromí majitelé začali požadovat vyšší nájemné, což naráželo na omezený rozpočet romských rodin. Postupně začali být romští nájemníci vytlačováni z lukrativních do méně atraktivních částí města se zastaralou zástavbou, kdy přecházeli z klasické formy nájemního bydlení k substandardním formám bydlení.1 V důsledku chudoby hledají Romové levné a pro ně cenově dostupnější bydlení v méně atraktivních částech města nebo jsou do těchto lokalit stěhováni nedobrovolně z vůle pronajímatelů. Charakter těchto lokalit výrazně ovlivňuje kvalitu jejich života. Prostředí lokality může být zdrojem mnoha bariér, které jim brání žít život běžný ve většinové společnosti. Romové mají velmi malé šance na to, že se odstěhují jinam díky mnoha znevýhodňujícím faktorům. Omezený rozpočet sociálně vyloučených lidí naráží na jeden z trendů na trhu s byty a to sice na postupnou deregulaci nájemného,2 jejímž cílem je odstranit nepružnosti, které brání efektivnímu fungování trhu. Tyto nepružnosti byly způsobené nepromyšlenou bytovou politikou a zásahy vlády, motivovanými snahou dosáhnout vyšší sociální rovnosti v přístupu k bydlení tak, aby byla zajištěna základní lidská potřeba bydlet i u osob znevýhodněných na trhu s byty. Tyto zásahy spíše zablokovaly přirozenou schopnost trhu dosáhnout rovnováhy. Rovnováha na efektivně fungujícím trhu s byty je stav, kdy má každý příležitost získat bydlení, které bude svojí velikostí a kvalitou odpovídat jeho finančním možnostem. Dokonalé tržní rovnováhy je v praxi velmi obtížné dosáhnout. Vždy budou na trhu s byty skupiny obyvatelstva s marginalizovanou pozicí. Patří mezi ně i sociálně vyloučení Romové. V současnosti soukromí majitelé bytů nabízejí zájemcům o bydlení luxusnější ubytování za vyšší cenu, což neodpovídá preferencím chudých Romů. Ti mají s ohledem na omezený rozpočet zájem o levnější a zároveň přiměřeně kvalitní bydlení. Soukromí majitelé nejsou ochotní reagovat na jejich poptávku, nepovažují je za lukrativní zákazníky, kteří jim přinesou zisk. Nezájem pronajímatelů o poptávku 1

Moravec představuje modelovou posloupnost typů bydlení, kterými procházejí sociálně vyloučení Romové. Nejdříve bydleli v obecních bytech na základě smlouvy na dobu neurčitou, poté bydleli na základě nájemního vztahu na dobu určitou, později následuje ztráta standardního nájemního bytu a po ní může následovat nějaký typ bydlení pro neplatiče, ubytovna pro ženy a děti azylový dům, bydlení u příbuzných v přelidněném bytě (MORAVEC, Š. Nástin problematiky sociálního vyloučení romských populací. In: HIRT, T.; JAKOUBEK, M. (eds.). Romové v osidlech sociálního vyloučení, 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, str. 27–36). 2 V roce 2006 vešel v platnost zákon č. 107/2006 o jednostranném zvyšování nájemného bytu, který je klíčový pro oblast deregulace nájemného. Postupná deregulace nájemného začala v roce 2006 a měla by trvat až do roku 2010, kdy by mělo být dosaženo cílové hodnoty měsíčního nájemného za 1 m2. Zákon majitelům domů s byty s regulovaným nájemným umožňuje, tedy nikoli nařizuje, čtyřikrát jednostranně zvýšit nájemné, a to pomocí pevně stanoveného algoritmu výpočtu maximálního zvýšení nájemného. Cílem zákona je podle sdělení Ministerstva pro místní rozvoj napravit dlouhodobě neřešenou hlubokou cenovou i právní deformaci v oblasti nájmu bytu. Zákon o jednostranném zvyšování nájemného by v průběhu přechodného období měl sblížit hladinu současného regulovaného nájemného s tzv. tržním nájemným. Od deregulace se očekávají další pozitivní efekty, jako je např. stěhování starších lidí obývajících nadprůměrné byty do menších bytů, pokles nelegálně pronajímaných obecních bytů, snížení počtu domácností držících z různých důvodů více než jeden byt a tím i rozšíření nabídky volných bytů, které by mělo doprovázet i pokles cen za bydlení. Mezi negativní jevy patří snížení dostupnosti bydlení pro chudé domácnosti s nedostatečnými příjmy. Problémové a sociálně nepřizpůsobivé domácnosti mohou být separovány v lokalitách s méně kvalitní zástavbou (viz LUX, M. et al. Bydlení – věc veřejná: Sociální aspekty bydlení v České republice a v zemích Evropské unie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2002).


chudých Romů tlačí Romy do okrajové pozice na trhu s byty. Vzniká zde nesoulad mezi poptávkou a nabídkou bydlení, není možné tedy v tomto případě dosáhnout dokonalé tržní rovnováhy, protože cenově dostupných nabídek na bydlení s kvalitními bytovými podmínkami je velmi málo. Znevýhodněné skupiny obyvatelstva, jejichž potřeby na trhu s byty nejsou uspokojeny, si proto zaslouží pozornost vlády i místní samosprávy při vytváření a implementaci cílených opatření ke zlepšení jejich bytové situace. Postupná deregulace a nárůst nájmu bude spojeno s neúměrným zatížením rozpočtu domácností, které budou muset platit vyšší výdaje za bydlení. Deregulaci nájemného by tedy mělo doprovázet zvýšení sociálních dávek na bydlení jako kompenzace nedostatečného příjmu chudých rodin, což by umožnilo chudým rodinám udržet si standardní bydlení.


» vysoké náklady na bydlení v nekvalitních bytech (úniky tepla a vody, společné měřiče, platící doplácejí na neplatiče) » nízké příjmy rodin (nízká kvalifikace, nezaměstnanost, závislost na sociálních dávkách, nelegální práce, exekuce) » nesoulad mezi právními vztahy a skutečným užíváním bytu (rodiny se stěhují, skuteční nájemci neplatí, nájemci podle nájemní smlouvy nesou následky) » závislosti na alkoholu, drogách, automatech, a lichva » nevyhovující kompetence pro řešení komplikací spojených s udržením bydlení – komunikační bariéry – neznalost procesů pro řešení problémů s bydlením, včetně manipulace ze strany pronajímatelů » vysoké výdaje na záležitosti, které mají větší symbolickou hodnotu, než bydlení

Nemožnost nalézt nové bydlení

» nízký příjem rodiny a neexistence cenově přijatelného bydlení » rodinné charakteristiky – větší počet dětí – potřeba bydlet v blízkosti příbuzných, lpění na bydlení v obecním bytě » plošné odmítání ze strany pronajímatelů kvůli špatné “zkušenosti“ se soužitím » převzatý obraz o sobě jako osobě neschopné získat nové bydlení » nevyhovující kompetence pro hledání nového bydlení – špatná orientace na trhu s byty – neznalost strategií k získání vlastního bydlení – stavební spoření, hypotéky – komunikační bariéry, špatný přístup ke komunikačním prostředkům

Vyloučené lokality obydlené převážně romskými komunitami

Spokojenost se životem v komunitě “mezi svými”

» obrana před individuální odpovědností za vlastní život (rodina a příbuzní se postarají v době krizí) » strach ze soužití s majoritou a pocit bezpečí v romské komunitě (strach z útoků, vyhnutí se každodennímu ponížení a diskriminaci)

dobrovolné stěhování

Politika obce/města – sestěhování

» snížení nároků na kvalitu bydlení – hranici snesitelnosti zvyšuje hrozba definitivní ztráty bydlení (bydlení v nebytových prostorách, plesnivých bytech, rozpadajících se domech) » ztráta soukromí a pocitu bezpečí – přeplněné byty, kontroly z OSPOD » úzkosti, frustrace, hromadění agrese » všichni uživatelé bytu jsou pro účely dávek společně posuzované osoby, problémy s dělením příjmů a výdajů v rámci rozšířených rodin » patologické vzory chování v problémovém okolí, neexistence pozitivních vzorů » v bytech není prostor pro domácí učení ani kontrolovaný volný čas – nemožnost kontrolovat volný čas dětí na ulici

» kumulace a růst sociálně-patologických jevů v oblasti » rychlejší opotřebení bytového fondu (přeplněné a zničené byty) a postupná devastace veřejného prostředí v lokalitě, odliv poskytovatelů služeb, v extrémních případech zrušení dopravního spojení » snížení cen pozemků, vytvoření „špatných adres“, ze kterých prakticky není možné se odstěhovat » vysoký počet dětí odebraných do ústavní péče pro nevyhovující nebo neexistující bydlení rodiny » přetlak na azylové domy s nedostačující kapacitou a vnitřní dispozicí prostoru (pro rodiny s více než 4 dětmi) » etnicky nevyrovnané obsazení školních tříd, které posiluje vyloučení skupiny pro další generace » růst rasistických postojů a útoků vznikajících z aktuálních sousedských konfliktů

» privatizace bytového fondu obcí, nedostatek obecních bytů » neexistence systémového přístupu a koncepce sociálního bydlení

řízené stěhování

Faktory spojené se skutečnou nebo domnělou etnicitou, které mohou mít vliv na vznik a rozšiřování vyloučených lokalit: A) vnější – symbolické vyloučení a stigmatizace a z toho plynoucí znemožnění fyzické mobility, tj. diskriminace v přístupu k novému bydlení B) vnitřní – odlišnosti v životním stylu a demotivující zkušenosti předchozích generací

individuální následky

Ztráta bydlení nebo její trvalá hrozba

sociální/systémové následky

Schéma č. 2: Schéma příčin problémů v oblasti bydlení a jejich důsledků v sociálně vyloučených romských lokalitách Jihomoravského kraje

© IQ Roma servis, o.s. 2008

3. Základní bariéry v přístupu k bydlení 3.1 Chudoba Chudoba romských rodin, která omezuje jejich svobodu jednání na trhu s byty, souvisí s nejistou pozicí Romů na trhu práce. Rozpočet sociálně vyloučených romských domácností je převážně ekonomicky závislý na příjmu ze sociálních dávek. Výše rozpočtu umožňuje rodinám uspokojit nezbytné osobní potřeby a uhradit náklady na stávající bydlení. Hledání bydlení na volném trhu s byty však vyžaduje určitou finanční rezervu, kterou lze získat i prostřednictvím stavebního spoření nebo hypoték. Obě možnosti patří mezi nástroje bytové politiky ke zvýšení dostupnosti nájemního i vlastnického bydlení pro osoby s průměrným příjmem. Stát pro oba nástroje vytvořil legislativní rámec a zároveň je oba finančně podporuje subvencemi a daňovými úlevami pro domácnosti zatíženými hypotékou. Pro fungování tohoto systému je důležité, aby byli uživatelé obou nástrojů schopni pravidelně hradit plnění, která jsou s nimi spojená. Musí mít tedy dostatečně vysoké příjmy, aby mohli část z nich využít ke spoření nebo k zaplacení splátky. Pro chudé vrstvy obyvatel bez příjmu z výdělečné činnosti nejsou tyto možnosti dostupné, protože díky ekonomické závislosti na pomoci ze strany státu nemohou zaručit pravidelné přispívání do fondu stavebního spoření ani úhradu splátek hypotéky. Takřka nedostupnou možností je pro znevýhodněné Romy možnost vlastnického bydlení, které by si při dostatečném příjmu a s využitím hypotéky mohli pořídit. Finanční situace hraje v procesu hledání bydlení významnou roli. Hledání bydlení a stěhování do nového je spojeno s tzv. transakčními náklady,3 které nejsou vyjádřené jen v penězích, ale i s investováním času a emocí. Tyto náklady mohou narůst do vysokých částek, zejména hledá-li zájemce bydlení prostřednictvím realitních kanceláří, které za své služby vyžadují provizi. Náklady jsou spojené s kontaktováním realitní kanceláře, s vyjednáváním s majitelem bytu i s prohlídkami každého nabízeného bytu. Čím déle zájemce hledá, tím více se celý proces prodražuje. Hledající musí investovat finance i do provozu informačních technologií, které běžně v průběhu bydlení využíváme. V dnešní době je zvykem využívat internet při hledávání nabídek a při kontaktování majitelů volných bytů. V tomto ohledu jsou romské domácnosti opět znevýhodněny, protože v místě jejich bydliště není internet dostupný, kromě toho tu samozřejmě působí ještě další faktor – neznalost práce s internetem a s PC jako takovým. Nezbytným prostředkem pro hledání bydlení je i telefon, který umožňuje rychlý kontakt s pronajímatelem nebo s realitní kanceláří. Díky němu může zájemce rychle zareagovat na aktuální nabídku bydlení. Ani telefonování není levnou záležitostí, což může opět zkomplikovat celý proces hledání u domácností s nižšími příjmy. U znevýhodněných osob se často setkáváme se zábranami při využívání informačních technologií, což souvisí s neznalostí postupů práce s nimi. Investice samozřejmě vyžaduje i opakovaný nákup inzertních novin a časopisů s aktuálními nabídkami bydlení. Nejnákladnějším prostředkem usnadňujícím hledání bydlení jsou samozřejmě služby realitních kanceláří, vyžadujících za svůj servis finanční provizi ve výši násobku měsíčního nájemného.

3

Viz LUX, M. et al. Standardy bydlení 2003/2004: Bytová politika efektivněji a cíleněji. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2004. str. 63.


3.2 Nedostatečná úroveň sociálních kompetencí, nízké právní povědomí K hledání bydlení jsou zapotřebí dobré komunikační schopnosti a umění vyjednávat s pronajímateli či s pracovníky realitních kanceláří, a to jak osobně, tak i telefonicky. Pracovníci realitních kanceláří nebo přímo pronajímatelé si utvářejí představu o potenciálním nájemci hned na první dojem. Romští zájemci o bydlení mají jiný komunikační styl, který vychází ze specifik jejich kultury. Tento způsob komunikace se může pronajímatelům zdát jako neadekvátní, z jejich pohledu neumí romští zájemci vhodně prezentovat svoje požadavky a očekávání, tím výrazně snižují svoje šance na získání bytu do pronájmu. Mezi oběma stranami vzniká neporozumění, které mohou prohloubit i pracovníci realitních kanceláří nebo samotní pronajímatelé, kteří využívají pro Romy nesrozumitelný „odborný“ jazyk. Z naší zkušenosti vyplývá, že se Romové osobního kontaktu s majiteli obávají, protože jsou předem odsouzeni k nezdaru. Tento postoj je upevňován s nárůstem špatných zkušeností při hledání bydlení. Významnou kompetencí je i schopnost najít adresu nabízeného bytu a vycestovat na domluvenou prohlídku bytu. Kromě schopnosti vyjednávat by měl mít zájemce dostatek informací a znalostí o situaci na trhu s byty a určité právní povědomí. Důležitou kompetencí není jen potřebné informace najít, ale také jim porozumět a umět s nimi zacházet. Z vlastních zkušeností víme, že na začátku hledání bydlení většina romských klientů nerozumí obsahu inzerátu. Je pro ně obtížnější třídit výhodné nabídky na bydlení od těch nevýhodných. Schopnost vybrat správně souvisí i s celkovou orientací hledajícího v základních principech fungování trhu s byty. Je nutné mít přehled o jednotlivých subjektech na trhu s byty a jejich roli v systému, základní právní povědomí o náležitostech nájemní smlouvy, o nájemním vztahu, o právech a povinnostech spojených s pronájmem. Výhodou je i základní přehled o vývoji cen na trhu s byty. Neznalost bohužel může způsobit zneužití Romů s nedostatečnými kompetencemi ze strany pronajímatelů, kteří jsou při vyjednávání v mnohem lepší vyjednávací pozici a v informační převaze. Jejich jednání je samozřejmě motivované tržním zájmem, kdy se snaží méně kvalitní byt pronajmout za co nejvyšší cenu. Praktiky pronajímatelů mohou vyústit ve zneužití malého právního povědomí romských zájemců o bydlení a v uzavření nevýhodné nájemní smlouvy, z nichž pro ně později vyplývají vážné komplikace, které mohou vést až ke ztrátě bydlení a v soudní spor.

3.3 Vliv kulturních zvyklostí a specifického životního stylu etnika na proces hledání nového bydlení Proces hledání bydlení u Romů nemusí být ovlivněn jen charakteristikami, jež souvisejí se sociálním vyloučením. Svou roli zde hrají do jisté míry i etnická specifika této minority, jako jsou kulturní zvyklosti a odlišný životní styl. Například sestěhovávání romských rodin nemusí být ryze nedobrovolné a vynucené vnějšími životními okolnostmi. Může jít i o dobrovolnou volbu a svobodné rozhodnutí romských rodin, které chtějí žít uvnitř vlastní skupiny mezi lidmi užívající stejný jazyk, mají stejné zvyklosti, což jim přináší i určité uspokojení a pocit bezpečí, kde je pro ně mnohem snazší najít si zde nové známé, navazovat přátelství i sousedské vztahy.4 Sestěhování a lpění na bydlení ve stejné lokalitě souvisí s tradicí Romů bydlet v blízkosti své rodiny, udržovat rodinnou soudržnost a solida-

4

V literatuře se hovoří i o pozitivních přínosech rezidenční segregace, které vznikají na základě dobrovolného rozhodnutí příslušníků skupiny. Soustředění lidí, kteří si jsou vzájemně blízcí socioekonomickým postavením, etnickou příslušností, náboženstvím či jinými znaky, může posílit pocit příslušnosti, komunitní sounáležitosti, podpořit tvorbu sociálních sítí, podnikání a podobně (SÝKORA, L.; TEMELOVÁ, J. Prevence prostorové segregace. Praha: Univerzita Karlova v Praze a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2005).


ritu. Širší rodina je významným zdrojem podpory v případě krizové situace. Členové rodiny nemají zájem zpřetrhat vzájemné vztahy tím, že se odstěhují do jiných lokalit. Z těchto kulturních zvyklostí může vyplývat i nezájem některých Romů hledat bydlení mimo lokalitu, v níž žije širší rodina. Další bariérou v procesu hledání bydlení je tradiční soužití více rodinných členů v jedné domácnosti. Může se jednat například o vícegenerační soužití rodičů s dospělými dětmi a jejich rodinou. Pro většinu romských rodin je nemyslitelné rozdělení a zpřetrhání rodinných vazeb kvůli usnadnění hledání nového bydlení. Opět by tak došlo ke ztrátě vzájemné podpory při zvládání problémů každodenního života. Tyto rodinné sítě vlastně chrání rodinu proti hlubšímu sociálnímu vyloučení, na druhou stranu však mohou komplikovat sociální začlenění jednotlivých členů rodiny do širšího společenství.5 Rozdělení rodiny může vést i ke snížení rozpočtu domácnosti, což opět omezuje možnost rodiny najít si na trhu s byty standardní bydlení. Jednou ze znevýhodněných skupin s malými šancemi na získání bydlení jsou romské vícedětné rodiny, tj. rodiny s více než třemi dětmi. Pronajímatelé je řadí do skupiny „nevýhodných“ nájemců. Svým způsobem si svou situaci zhoršují i vícedětné rodiny, které vyhledávají malometrážní a prostorově nevyhovující byty, protože jim nedělá problém uskromnit se a žít v malém společném prostoru bez klidu a soukromí, je to pro ně z minulosti zcela běžná zkušenost. Hlavním motivem pro výběr malometrážních bytů je jejich nízká cena odpovídající rozpočtu rodiny. V reálu však preference vícedětných rodin naráží na odlišné preference pronajímatelů, kteří chtějí chránit svůj majetek a uvědomují si, že nastěhování vícedětné rodiny do malého bytu je v rozporu s hygienickými normami a vede k rychlejšímu opotřebení bytu. Díky tomu reagují na poptávku vícedětných rodin odmítavě. Neúspěch potom přispívá k celkové frustraci romských rodin a k rezignaci na hledání nového bydlení. Velkou bariérou je i existence diskriminace na volném trhu s byty, kterou se budeme zabývat v další části textu.

3.4 Preference pronajímatelů při výběru budoucích nájemců V předchozí části jsme naznačili nesoulad mezi preferencemi pronajímatelů na straně nabídky bydlení a preferencemi romských zájemců o bydlení na straně poptávky po bydlení. Nyní se budeme preferencemi pronajímatelů zabývat hlouběji. Pronajímatelé preferují při rozhodování o potenciálních nájemcích určité skupiny obyvatel, zejména jednotlivce či bezdětné páry s lepším sociálním postavením, tj. zaměstnané, s vyšší úrovní vzdělání. Spojují je se solventností a se spolehlivostí při dodržování povinností vyplývajících z nájemní smlouvy. Očekávají, že budou nekonfliktní k ostatním nájemníkům v domě, bude s nimi snazší komunikace a převezmou na sebe větší odpovědnost při zajišťování drobných oprav v bytě. Romské nájemníky vnímají bohužel opačně. Spojují si je s neplatičstvím, se sousedskými konflikty, s přehazováním odpovědnosti za opravy na majitele bytu, s hlučností, s neschopností udržovat pořádek ve společných prostorách, se zavlečením chorob a negativních jevů do domu, s neochotou podrobit se domovnímu řádu a plnit povinnosti vyplývající z nájemních vztahů. Pronajímatelé tyto jevy předem přisuzují konkrétním romským zájemcům o bydlení, aniž by se přesvědčili o tom, jestli jsou jejich skutečnými nositeli. Svou roli v utváření názorů a postojů pronajímatelů k Romům v oblasti bydlení hrají předsudky a stereotypy rozšířené o Romech ve společnosti.

5

Viz ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I. a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. str. 21.


3.5 Postoj majority vůči Romům a jeho vliv na proces hledání bydlení Obecně lze říci, že veřejné mínění a vesměs negativní postoje majority vůči romským nájemníkům upevňují marginalizovanou pozici menšiny na volném trhu s byty, což potvrzují i výzkumy postojů majority k romské minoritě. Z jejich výsledků vyplývá, že většina respondentů by nechtěla bydlet vedle romských nájemníků.6 Předsudky a negativní postoje posilují mnohdy i média, která prezentují Romy jako nespolehlivé a konfliktní neplatiče nájmu, tím však mohou přispívat k tvorbě zkresleného a negativně zabarveného obrazu Romů v očích veřejnosti, což Romy stigmatizuje a sekundárně omezuje jejich příležitosti k získání kvalitního bydlení. Média bohužel opomíjí prezentovat příklady dobré praxe, tedy spolehlivé, nekonfliktní a řádně platící nájemníky, kterých je mnoho. Vyhrocením negativních postojů a uplatňování předsudků v praxi je diskriminující přístup ze strany subjektů na volném trhu s byty. Mezi tyto subjekty patří soukromí majitelé, realitní kanceláře a svým způsobem i obecní úřady, které mohou díky neprůhlednému a neveřejnému systému přidělování bytů zvyšovat riziko nerovného přístupu k obecním bytům. Diskriminující jednání ze strany pronajímatelů a realitních kanceláří mohou potvrdit i pracovníci v přímé práci s klienty z naší organizace. Setkávají se s ním v praxi v průběhu asistence romským klientům při hledání bydlení u soukromých majitelů bytů. Klienti jsou nuceni reagovat na dotazy pracovníků realitních kanceláří či pronajímatelů na jejich původ a etnickou příslušnost, což je v rozporu s lidskými právy. Poté, co zjistili, že je zájemce romského původu, ihned reagovali na jeho požadavek odmítavě. Diskriminační jednání je v praxi postihováno sporadicky, protože většina postižených Romů se obává složitého vyjednávání s diskriminujícím subjektem, bojí se podniknout příslušné právní kroky k odstranění těchto praktik. Boj proti diskriminaci na druhou stranu neulehčuje neexistence antidiskriminační legislativy a zdlouhavé fungování soudů, které snižuje motivaci obrátit se na ně.

3.6 Rezignace a pasivita Romů v procesu hledání bydlení jako důsledek zkušenosti s opakovanými neúspěchy Špatné zkušenosti a opakované neúspěchy na trhu s byty, zapříčiněné výše uvedenými překážkami, posilují v Romech pocity rezignace, apatie a nedůvěry, což ovlivňuje i jejich aktivitu spojenou s bydlením a její výsledky. I pro pomáhající pracovníky je obtížnější aktivizovat klienty, kteří opakovaně čelí neúspěchům a hodnotí proces hledání bydlení jako předem prohraný boj. Postupem času klienti snižují svou aktivitu v hledání, protože nevěří v úspěch svého konání. Rezignace a očekávání neúspěchu se odráží i na způsobu komunikace s majiteli volných bytů, kteří z rozhovoru vycítí negativní naladění zájemců o byt. Odmítnutí může vyvolat i slovní agresi v průběhu vyjednávání s pronajímateli. Romové začínají pronajímatele později označovat nálepkami typu „rasisti“. Časem se mění i preference hledajících, snižují se jejich nároky na bydlení, kdy přestávají mít důvěru ve fungování oficiálního a legálního trhu s byty a poohlížejí se po nabídkách bydlení nestandardní cestou i na černém trhu s byty. V minulosti v mediích proběhly zprávy o „koupi“ pronájmu bytu od Romů, kteří odchází za lepším životem do zahraničí. Na neformálním trhu s byty se objevují nabídky substandardního bydlení často bez uzavření jakéhokoli kontraktu s majitelem nemovitosti. Čím krizovější je bytová situace romské rodiny, tím vyšší je její tolerance k neférovým praktikám pronajímatelů i k nezákonným formám bydlení. Rodinám jde jen o to uspokojit svou 6

Viz ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I. a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. str. 21.


urgentní potřebu bydlet, protože ztráta bydlení je jev s dalšími vážnými důsledky. Tato základní potřeba nahrává „pochybným“ pronajímatelům bez morálního kreditu a sociálního cítění, kteří zneužívají znevýhodňující pozice romských rodin s těžkými existenciálními problémy.

4. Přístup sociálně vyloučených Romů k obecnímu bydlení V předchozí části textu jsme se zabývali hlavně problematikou hledání komerčního bydlení na soukromém trhu s byty a popsali jsme nejčastější bariéry, které jim brání získat nové přiměřené bydlení. Neúspěch na soukromém trhu s byty zvyšuje zájem Romů o obecní bydlení, protože jej vnímají jako jistější a cenově dostupnější. Obecní bydlení je pro ně jedinou šancí, jak získat legálně byt. Spoléhání se na pomoc ze strany obce souvisí se strategiemi Romů z minulosti ještě před rokem 1989. Stále se zde objevuje víra Romů v to, že je povinností státu i obce zachránit je před ztrátou bydlení a včas jim zajistit v případě potřeby nové přístřeší. V realitě to však takhle v systému obecního bydlení nefunguje a mnoho rodin doplácí na svůj chybný předpoklad.

4.1 Rozsáhlá privatizace obecního bytového fondu Samotné obce se snaží snížit zátěž spojenou se spravováním obecního fondu, protože nemají dostatek finančních prostředků na jeho rekonstrukci a modernizaci. Současným trendem je postupná privatizace významného podílu obecních bytů. S rozprodáváním obecního bytového fondu jde ruku v ruce i pokles nabídky volných obecních bytů, o které je možno žádat, a tím i snížení příležitostí sociálně znevýhodněných domácností získat cenově dostupné bydlení. Svým způsobem je požadavek chudých rodin, jejichž příjem je na hranici životního minima, legitimní. Obec má naplňovat záměr bytové politiky státu a vytvořit vhodné podmínky pro domácnosti, které jsou nejvíce znevýhodněny v přístupu k bydlení. Na druhou se však od obcí očekává, že bude s péčí řádného hospodáře maximalizovat výnos ze svého majetku tak, aby se účinně naplňovala příjmová stránka obecního rozpočtu. Pro obce je díky této dvojjediné roli komplikované přistupovat k chudým romským rodinám, jejichž potřeba bydlení je ohrožena.

4.2 Složitost řízení spojeného s podáváním a posuzováním žádosti o byt I z našich zkušeností vyplývá, že se spíše omezuje dostupnost obecního bydlení. Se stále se snižující nabídkou volných bytů se také zpřísnilo řízení spojené s podáváním a posuzováním žádosti o obecní byt. Postup řízení je ve většině případů zpracován v obecní vyhlášce či směrnici. Složitost řízení opět naráží na nedostatečné kompetence romských žadatelů, protože je administrativně náročné. Žadatel musí mnohdy vyplnit mnohakolonkový formulář žádosti a doložit určitá potvrzení, která není snadné získat bez obíhání a složitého vyjednávání s několika institucemi. Díky tomu může proces podání žádosti o byt připomínat pohádku o slepičce a kohoutkovi. Některé městské části vyžadují potvrzení o bezdlužnosti, podmínkou přitom je, aby žadatel ani osoby, které o byt „spolužádají“, neměly vůči obci žádné pohledávky. Tato podmínka v praxi diskvalifikuje nejednoho žadatele s nízkými příjmy s pohledávkou, a to i když se jí snaží on nebo jeho blízcí uhradit prostřednictvím splátkového kalendáře. Velkou bariérou příjmově slabých rodin v získání obecního bytu je systém posuzování žádostí a přidělování těchto bytů. O přidělení bytů rozhodují obce, nejčastěji bytové komise podle určitých kritérií. Ta nejsou v mnoha případech jasná, průhledná a veřejná. Vzniká zde tedy určitá informační


nerovnováha mezi žadatelem a obecním úřadem. Žadatel musí obci doložit a „svěřit“ osobní informace nejen o sobě, ale i o ostatních členech rodiny (nezřídka je povinen doložit i kopie rodných listů, občanských průkazů, pracovních smluv, atd.). Paradoxně však nedostává dostatek informací o tom, jak bude s jeho žádostí nakládáno a podle jakých pravidel bude posuzována, což oprávněně žadatelé vnímají jako nespravedlnost a neférové jednání obecního úřadu. Často se jim nedostává ani uspokojivého vysvětlení, proč jim nebyl ani po několika letech čekání obecní byt přidělen. Díky nejasnému systému přidělování bytů mají členové bytové komise velký prostor uplatnit vlastní úsudek, který může být ovlivněn předsudky i stereotypy a vlastními preferencemi při výběru nových nájemníků. Čím větší prostor pro uplatnění úsudku členové komise mají, tím vyšší je i možnost posuzovat žádost individuálně s ohledem na okolnosti životní situace žadatele. Na druhou stranu se však zvyšuje riziko diskriminačního jednání při výběru žadatelů. S tímto rizikem by měly obce počítat a měly by se pokusit jej samozřejmě i vhodnou formou ošetřit. Vzniku sociálně vyloučených lokalit může přispívat i odlišnost kritérií pro posuzování žádostí mezi jednotlivými městskými částmi. Některé městské části deklarují, že upřednostňují zaměstnané žadatele, jiné preferují úplné rodiny s dětmi nebo sociálně potřebné občany ve špatné bytové situaci. Romské rodiny samozřejmě žádají o byt tam, kde jsou jejich žádosti posuzovány podle pro ně výhodných kritérií (např. upřednostnění rodin s dětmi nebo obtížné životní situace). V těchto městských částech se potom koncentrují romští nájemci obecního bydlení. Otevřenější pro romské obyvatelstvo jsou městské části, kde je upotřebenější bytový fond, který nabízí byty snížené kvality. V rámci prevence prostorové koncentrace a segregace určitých skupin obyvatel by velká statutární města měla zvážit, zda by pro ně nebylo vhodnější mít jednotný systém pro posuzování žádostí ve všech městských částech. Ze zkušeností z praxe víme, že byty jsou nejčastěji přidělovány žadatelům, kteří mohou prokázat dostatečný příjem. Obce je vnímají jako solventního nájemce, schopné pravidelně hradit náklady spojené s bydlením.7 Dochází zde tedy k určité sociální nespravedlnosti, kdy příjmově silnější domácnosti, které mají možnost najít si bydlení v tržních podmínkách, získávají obecní byty, které by měly být určené pro finančně „slabší“ domácnosti, jejichž potřeba bydlení je skutečně ohrožena. Nemajetní romští žadatelé bohužel zůstávají na posledních místech v pořadnících žadatelů. Dobrou vizitku v očích členů bytové komise jim nedělá ani romský původ ani bydliště na špatné adrese uvedené v žádosti, jež naznačuje jejich sociální postavení. Omezené šance získat nové bydlení mají mladé romské rodiny s dětmi, které musí zůstat v bytě rodičů jednoho z partnera. Většinou nemají dostatek úspor, zároveň ještě nestihly nasbírat body za délku podání žádosti. Jejich pozice v pořadníku žadatelů o byt může být negativně ovlivněna nezaměstnaností a ekonomickou závislostí rodiny na příjmu ze sociálních dávek. Soužití s rodiči bývá někdy nedobrovolné a vynucené okolnostmi, což může vést ke vzniku konfliktních situací mezi oběma stranami, kdy mladí chtějí mít soukromí a starší rodiče už touží po klidu a odpočinku. Mladé rodiny nemají díky nedostatku cenově dostupných obecních bytů možnost odpoutat se od původní rodiny a vést nezávisle na nich svou vlastní domácnost. Pokud v bytě rodičů zůstávají nebo mají možnost u jiného příbuzného, hojně využívají možnost přechodu nájmu obecního bytu na ně jako jednu z možností, jak získat bydlení.

7

Jednání obce je v tomto ohledu samozřejmě pochopitelné, protože by měla plnit roli řádného hospodáře, který maximalizuje výnos ze svého majetku a chrání obecní byty před tím, aby se nedostali do rukou potenciálních dlužníků. Na druhou stranu je toto jednání opět v rozporu s rolí obce jakožto „ochránce“ zájmu skupin obyvatelstva, které jsou na trhu s byty znevýhodněné (viz Autorský kolektiv. Doporučení pro obce a města pro předcházení rozšiřování a tvorbě sociálně vyloučených lokalit se zdůrazněním zajištění potřeby bydlení. Praha: Veřejný ochránce práv, Ministerstvo vnitra ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008.).


5. Rezidenční segregace a prostorová koncentrace Romů jako důsledek procesu hledání bydlení Cenově dostupné, avšak substandardní bydlení se nachází v určitých lokalitách města, kde je zastaralý bytový fond a horší kvalita veřejného prostranství. Mimo to tu může být i horší dostupnost kvalitních služeb a infrastruktury. Díky těmto charakteristikám není lokalita lukrativní pro jiné „náročnější“ zájemce o bydlení. Postupem času se tu snižuje podíl střední třídy, která odchází za lepším bydlením jinam. Zároveň se snižuje i počet potenciálních zájemců o bydlení z řad střední třídy, kteří mají zájem se sem nastěhovat. Při pořizování bydlení se totiž zájemci rozhodují nejen na základě ceny, ale berou v úvahu i další kritéria, jako je kvalita služeb spojených s bydlením, dostupnost do zaměstnání, dostupnost škol pro své děti, kvalitní lékařské péče či kulturních podniků nebo možnosti trávení volného času. Domácnosti berou v potaz i to, na jaké adrese budou bydlet, protože adresa do určité míry podmiňuje i jejich sociální postavení na společenském žebříčku. Na území města se rychle šíří informace o míře atraktivity a lukrativnosti jednotlivých lokalit. Dobrovolně sem však přicházejí lidé, kteří si nemohou dovolit platit vysoké nájemné. Část obyvatel do lokality přichází i nedobrovolně, jejich sestěhování vychází z vůle místní samosprávy či soukromých majitelů bytů. Díky tomu dochází v lokalitách k segregaci a prostorové koncentraci určitých skupin obyvatelstva, našem případě Romů. Obyvatelé města je mohou i specificky pojmenovat, v Brně se jedná např. o brněnský Bronx.

5.1 Etnická homogenita obyvatelstva a její důsledky Následkem koncentrace a rezidenční segregace8 Romů vzniká v lokalitě etnicky nevyrovnané složení obyvatelstva, jehož významný podíl tvoří Romové. Segregace jednotlivých skupin ve městě omezuje jejich příležitosti pravidelně se stýkat, vzájemně poznávat svou kulturu a normy, což ovlivňuje postoj skupin k sobě navzájem a tím i kvalitu vzájemného soužití. Uvnitř skupiny Romů dochází k posílení vnitroskupinových pout, členové ztrácí kontakt s prostředím většinové společnosti a šíří se mezi nimi negativní postoje vůči majoritě, což vyplývá i z jejich neznalosti většinového prostředí. Lokalita a její obyvatelé se pomalu uzavírají a segregují od okolních obyvatel města, protože nechtějí být v kontaktu s majoritním prostředím. Postupem času může být pro romské obyvatele složité navázat společnou řeč s příslušníky i institucemi většinové společnosti a fungovat mimo hranice vyloučené lokality. Okolní svět vnímají jako odcizené a nepřátelské prostředí s jinými pravidly fungování. Častým jevem je i napětí mezi starousedlíky v lokalitě a nově přistěhovanými chudými romskými rodinami, které v jejich očích „degradují“ určité domy na nižší kategorii. Segregace ohrožuje sociální soudržnost a solidaritu mezi skupinami obyvatel v regionu. Projevy vzájemné antipatie a netolerance mohou přerůst do extrémní podoby a vyústit např. v rasismus. Velmi nebezpečným trendem, který ovlivňuje vzájemné postoje budoucích generací, je etnicky nevyrovnané obsazení vzdělávacích institucí v lokalitě. Tento trend samozřejmě souvisí s racionálním rozhodnutím rodičů o výběru škol pro děti. Nejvýznamnějším kritériem pro výběr školky či školy je jejich vzdálenost od místa bydliště. Výběr místní školy ze strany romských rodičů vede ke zvýšení podílu romských dětí mezi jejími žáky. Nejsou výjimkou školy, kde romští žáci početně převažují. Škola potom 8

Pojem rezidenční segregace znamená nerovnoměrné rozmístění skupin populace v obytných částech města, zejména skupin sociálně deprivovaných, národnostních, etnických a rasových. Souvisí i s odlišnými podmínkami v prostředí (rozdíly v kvalitě bydlení, v kvalitě veřejného prostranství, v přístupu ke službám, zejména ke vzdělání, kvality infrastruktury). Segregace je vlastně prostorovým vyjádřením nerovností. Tento jev souvisí s narůstající sociální diferenciací obyvatelstva a bývá vnímána jako sociální problém, protože dochází k ohrožení sociální soudržnosti. (viz SÝKORA, L.; TEMELOVÁ, J. Prevence prostorové segregace. Praha: Univerzita Karlova v Praze a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2005).


získává určitou nálepku a neromští obyvatelé o ní ztrácejí zájem. Romským dětem ve školách chybí kontakt s dětmi z majority a přítomnost „dobrých vzorů“, které by je v průběhu studia stimulovaly k dosažení vyšších cílů. Děti z obou „táborů“ si mohou v budoucnu vytvořit zábrany, které jim budou v dospělosti bránit navázat kontakt. Zatímco děti z majority budou pokračovat ve studiu, které je připraví na budoucí povolání, romské děti se mohou obávat vstoupit do škol v neznámém majoritním prostředí a učit se s lidmi, jejíž mentalita a zvyklosti jsou pro ně doposud neprobádané. Problém segregace nemusí být spojený jen s přístupem k formálním institucím, jako jsou např. instituce vzdělávací. V lokalitě mohou vznikat jiné podniky, např. hospody, kam chodí jen Romové, nebo části veřejného prostranství, kde se obvykle zdržují, což opět může narušit soudržnost obyvatel v lokalitě. Obecně lze shrnout, že segregace Romů nepřispívá k navázání dialogu a ke spolupráci mezi obyvateli lokality. I ostatní obyvatelé lokality a z blízkého okolí vnímají koncentraci Romů jako něco negativního, což podporuje šíření předsudků a stereotypů vůči této menšině a opět může vést ke vzniku extrémistických jevů, k šíření konfliktů a strachu v lokalitě.

5.2 Sociální homogenita obyvatelstva a její důsledky Problémem není jen etnická homogenita obyvatelstva lokality, ale i homogenita sociální. V lokalitě se koncentrují lidé s nízkými příjmy, jejichž životní situace bývá komplikována dalšími návaznými problémy. Tyto problémy mají kromě dopadů na situaci konkrétních rodin dopad i na celkovou situaci v lokalitě, protože jsou koncentrované na malém území. Častým problémem v lokalitě je např. vysoká míra nezaměstnanosti a vyšší počet osob závislých na sociální pomoci, která neúměrně zatěžuje rozpočet obce. Sdílení podobných zkušeností s nezaměstnaností mezi homogenní skupinou obyvatelstva může snižovat u jednotlivců aktivitu při hledání práce, zvyšovat naopak pocit frustrace a bezmoci. V určitých místech v lokalitě dochází ke koncentraci osob, které jsou nositeli a šiřiteli patologických jevů, jejichž výskyt se postupem času může na území „epidemicky“ šířit.9 Nejvíce ohroženou skupinou jsou v tomto ohledu děti a mládež, která tráví nekontrolovaně volný čas venku na ulici. Do odstranění těchto jevů musí později sociální instituce investovat energii a zdroje z veřejných rozpočtů. Je zde i vyšší pravděpodobnost vzniku negativních jevů v rodinách, což souvisí opět s pocity beznaděje a bezmoci vyplývající z bezvýchodnosti životní situace. Zdroje negativních jevů mohou pocházet i z vnějšku. Majitelé heren zde zřizují své podniky, protože v lokalitě najdou více „vděčných zákazníků“. Herny zvyšují zadluženost zdejších obyvatel a stávají se i určitou černou dírou, kde mizí peníze a majetek některých romských rodin. V hernách se rodí noví gambleři, kteří mohou velmi rychle způsobit finanční bankrot celé rodiny, jenž může skončit i ztrátou bydlení. Bohužel je málo osvícených obcí, které využily obecních vyhlášek omezujících zřizování těchto zařízení na jejich území. V lokalitách se koncentrují i „dealeři“ úvěrových a leasingových smluv, kteří nabízí obyvatelům sociálně vyloučené lokality „výhodné úvěry a smlouvy“, zneužívají tak jejich nepříznivé finanční situace. Často zamlčují ty nejdůležitější informace o povinnostech těch, kteří smlouvu uzavřou. Z toho však pro dlužníky vyplývají další negativa. Sociální homogenita obyvatelstva a koncentrace sociálních problémů v lokalitě zatěžuje i agendu sociálního odboru a dalších institucí, zapojených do řešení obtížné situace cílové skupiny a negativních 9

Například v Brně, v městské části Brno-Husovice, se tímto způsobem lavinovitě šíří závislost na toluenu mezi mladými Romy. Velkým problémem je, že se jev rozšiřuje mezi stále mladší a mladší skupinu romských dětí. Na ulici se setkáte s „čichači“ toluenu ve věku žáků prvního stupně základní školy.


jevů v lokalitě (např. škol, policie či poskytovatelů sociálních služeb). Zvyšují se finanční výdaje státu i místní samosprávy na opatření k řešení problémů spojených se stavem sociálního vyloučení. Existuje několik strategií, jak mohou obce oslabit prostorovou segregaci a koncentraci osob v určitých lokalitách. V západních zemích se mluví o metodě „ředění a míchání obyvatelstva“. V první řadě je podporována prostorová mobilita původních sociálně vyloučených nájemníků, kteří se chtějí vystěhovat do jiné lokality, a to prostřednictvím výstavby cenově dostupného bydlení v jiných lokalitách nebo poskytováním výhodných hypoték či adresných sociálních dávek. Na druhé straně je zvyšována atraktivita lokalit modernizací a rekonstrukcí bytových domů i novou výstavbou, podporou ekonomických aktivit a podnikání na území lokality. Cílem těchto opatření je naopak otevřít prostor okolním obyvatelům, aby se sem mohli nastěhovat. Typické bývá „lákání střední vrstvy“ na území lokality.

6. Sociální bydlení jako možnost řešení cenové nedostupnosti bydlení Jedním z účinných nástrojů bytové politiky, zaměřený na zvýšení nabídky bydlení pro finančně slabší domácnosti, je sociální bydlení. Tento nástroj je v zemích Evropské unie běžně využíván. Koncepce sociálního bydlení ze zahraničí by pro nás mohly být zajímavou inspirací, jak tento nástroj účinně nastavit tak, aby zohledňoval i specifické parametry Česka. V České republice bohužel narážíme na to, že sociální bydlení dodnes není legislativně ukotveno, přitom odborné diskuze na toto téma probíhají dlouhodobě. Zákon o sociálním bydlení, který měl být v blízké době vytvořen, bude zřejmě nahrazen vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj, která vejde s největší pravděpodobností v platnost až v roce 2010, což může komplikovat situaci subjektů majících zájem tento typ bydlení zrealizovat. Kromě chybějící legislativy však narážíme i na problém neexistence jednotné systémové koncepce sociálního bydlení, ze které by mohli možní realizátoři vycházet. Existují jen dílčí výzkumy a koncepce, jejichž výsledky nelze využít v celonárodním měřítku. Díky restitucím a privatizaci bytového fondu se významně snižuje počet obecních bytů, které by do budoucna mohly být základem pro sociální bydlení. Přitom oba trendy vedly k výraznému zhoršení bytové situace i ke ztrátě bydlení u sociálně slabších skupin obyvatelstva. Přesto dodnes však nebylo vytvořeno opatření k řešení jejich bytové situace. Další bariérou je nekoordinovanost bytové a sociální politiky obcí. Účinným nástrojem, který naopak posiluje poptávku po bydlení a zvyšuje finanční dostupnost bydlení, jsou samozřejmě adresné sociální dávky na bydlení.

7. Udržitelnost bydlení a trvalé riziko jeho ztráty I když byli někteří sociálně znevýhodnění Romové úspěšní a podařilo se jim sehnat si bydlení, stále ještě nemají vyhráno. V mnoha případech se jedná spíše o nestandardní a provizorní bydlení s nevýhodnou nájemní smlouvou, nebo dokonce bez jakéhokoli kontraktu, který rodinu opravňuje bydlet. Tuto formu bydlení provázejí specifické problémy odsuzující domácnosti k trvalým pocitům ohrožení a nejistoty spojené s rizikem ztráty bydlení. Pronajímatelé mají v poslední době tendenci byty pronajímat na dobu určitou, přitom u romských nájemníků se jedná o velmi krátkou dobu, což je spojeno i s nedůvěrou pronajímatelů v tuto skupinu nájemců. Ti potom bojují s obavami, že jim smlouva nebude po uplynutí doby nadále prodloužena.


7.1 Nevyjasněné právní vztahy mezi pronajímateli a romskými nájemci Nejistotu bydlení zhoršují i nevyjasněné právní vztahy mezi nájemcem a pronajímatelem. Toto se týká zejména rodin, které se stěhují do bytu bez jakéhokoli kontraktu pouze na základě ústní dohody s „pronajímatelem“. Tento nájemní vztah je nechráněný,10 kdy nájemci ztrácejí možnost ochrany před nezákonnými praktikami pronajímatelů, kteří je mohou kdykoli vystěhovat na ulici nebo nevhodně zasahovat do jejich soukromého či rodinného života, požadovat výši nájemného, která zdaleka neodpovídá kvalitě bydlení, nebo požadovat placení oprav provedených ve společných prostorách. „Nájemci“ postižení těmito praktikami se bohužel díky neexistenci nájemní smlouvy nemůžou dovolávat spravedlnosti a ochrany práv u soudu. Takhle riskují většinou rodiny s nezletilými dětmi v opravdu krizové bytové situaci. Důsledky svého jednání si bohužel neuvědomují i díky nedostatečnému právnímu povědomí.

7.2 Změna majitele bytu Krizovým momentem, který prohlubuje vrásky nájemníků, bývá i privatizace obecních bytů. Obce často v první fázi nabízejí byty původním nájemcům. Ti však nemají dostatečné úspory na to, aby si je mohli odkoupit. Kromě toho vnímají koupi jako nevýhodnou investici, protože zastaralé byty vyžadují velkou investici do oprav. Dům se tedy v druhém kole privatizace dostává do rukou soukromníka (osoby nebo firmy). Jeho záměrem nezřídka bývá dům opravit a pronajmout jej „lepším“ nájemníkům. S tím je ovšem spojena jeho zákonná povinnost nabídnout nájemníkům náhradní bydlení. Ne vždy však nový majitel postupuje legální cestou, kdy nemá zábrany použít takové praktiky, jako je nabídnutí finanční kompenzace, která však neodpovídá skutečné hodnotě „pronájmu“. Ne každý nájemník je ochotný přistoupit na takovou nabídku, potom přichází na řadu přesvědčovací praktiky, které mohou přerůst až ve vyhrožování a zastrašování, jemuž potom raději nájemce podlehne. Jindy majitelé přesvědčí nájemce, aby s ním podepsali novou smlouvu, už jim však dostatečně nezdůrazní, že se jedná o smlouvu na dobu určitou. Tyto praktiky mohou pro nájemce skončit ztrátou střechy nad hlavou.

7.3 Bydlení v nekvalitních bytových podmínkách a jeho důsledky Rodiny s nízkými příjmy, které si chtějí udržet stávající bydlení, musí snížit svoje nároky na kvalitu bydlení a jsou ochotné tolerovat i bytové podmínky na hranici snesitelnosti. Mnohé žijí v domech se závažnými stavebně technickými nedostatky v nevyhovujících hygienických podmínkách, které jsou na míle vzdáleny současnému standardu v oblasti bydlení. Kromě hygienického zařízení v bytech tu chybí nezřídka i přívod teplé vody, WC bývá obvykle společné pro všechny bytové jednotky na patře. Bytové jednotky ve staré zástavbě nemají zvláštní vodoměr, což významně komplikuje výpočet nákladů na bydlení pro konkrétní domácnost. Systém rozpočítávání nákladů na energie je mnohdy neprůhledný a nespravedlivý k rodinám, které řádně platí a při odběru dodržují všechny 10

Chráněný nájemní vztah může pronajímatel vypovědět jen z důvodů stanovených zákonem. Těmito důvody jsou zejména hrubé porušování dobrých mravů v domě a hrubé porušování povinností vyplývajících z nájemní smlouvy (např. neplacení nájemného). Nesouhlasí-li nájemník s důvody výpovědi, může u soudu podat žalobu a dokázat, že k výpovědi není důvod. Pronajímatel má povinnost nájemníkovi poskytnout přístřeší (zejména jedná-li se o rodinu s nezletilými dětmi, může soud rozhodnout o povinnosti přidělit náhradní ubytování). Není-li nájemní vztah ukončen výpovědí pronajímatele z důvodů stanovených zákonem, např. rozhodne-li pronajímatel o rekonstrukci bytového domu, pak má nájemník právo na poskytnutí rovnocenného náhradního bytu. To platí i u smluv na dobu určitou, ovšem na dobu, po kterou byla uzavřena. Pokud není smlouva prodloužena, zanikají práva uplynutím této doby (viz GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006).


předpisy, a naopak zvýhodňuje rodiny, které energiemi plýtvají a zároveň se snížily i k jejich nelegálnímu odběru. Jejich náklady totiž z části zaplatí řádně platící nájemníci. Byty nevyhovují romským rodinám ani prostorově, kdy mnohočlenné romské domácnosti obývají často malometrážní byty. Díky tomu nemá ani jeden člen rodiny svůj vlastní prostor, kde by měl klid a soukromí. Špatné zázemí může vyvolávat v rodinách konfliktní situace a nepříznivě ovlivňovat i rodinné soužití, které může vyústit i v rozpad rodiny. Rodiče nejsou v takových bytových podmínkách schopni vytvořit dětem vhodné a podnětné prostředí pro jejich rozvoj. Není ojedinělé, že děti sdílí jednu místnost s rodiči, což komplikuje soužití obou stran. Pro děti je obtížné připravovat se i do školy nebo trávit v bytě svůj volný čas. Dítě má v přítomnosti více osob rozptýlenou pozornost a nedokáže se kvalitně naučit do školy, což má nepříznivý vliv na jeho školní výsledky. Malý prostor není lehké vhodně vybavit tak, jak si to žádají potřeby dětí. Díky špatnému zázemí děti raději volí možnost trávit volný čas venku na ulici, kde jim však chybí kontrola způsobu trávení volného času. V sociálně vyloučených lokalitách jsou naneštěstí více ohroženy patologickými jevy, které se zde koncentrují (závislost na návykových látkách, drobná kriminalita, vandalismus). Děti si v tomto prostředí osvojují určité vzorce chování, jež jsou svým způsobem normální v lokalitě, v jiném prostředí jsou považovány za nežádoucí a v rozporu se společenskými normami. Patologické vzorce chování později omezují šance romských dětí a omezují jejich příležitosti uplatnit se ve společenském životě. Bydlení v takovém prostředí vede u rodin k pocitu nespravedlnosti, beznaděje, zklamání a frustrace. Velmi špatné jsou i hygienické podmínky bydlení. Byty jsou často ve starých pavlačových domech, které jsou vlhké a v důsledku toho se v nich v zimních měsících objevují plísně působící zdravotní potíže nejednoho člena domácnosti. Byty mnohdy nemají vlastní koupelnu. Majitelé většinou tolerují, když si nájemníci na vlastní náklady postaví svou koupelnu či kuchyň. Právě improvizované stavební úpravy nájemníků mohou zhoršit hygienické a celkové podmínky bydlení. Provizorní sprchové kouty umístěné v kuchyni zvyšují vlhkost v bytě a podporují výskyt plísní.11 Nejméně náročnou skupinou z hlediska kvality bytových podmínek jsou rodiny s dětmi bezprostředně ohrožené ztrátou přístřeší. V krizové bytové situaci jsou ochotné zabydlet se kdekoli, a to i v nebytových prostorách bez adekvátního vybavení. Bohužel díky obývání nebytových prostor jim nevzniká nárok na příslušné sociální dávky na bydlení, což může snížit platební schopnost rodiny při úhradě nájmu. Chybí-li prostoru základní vybavení jako je hygienické zařízení apod., potom rodiče tak jako tak zvyšují riziko odebrání dětí, protože do situace rodiny díky špatným podmínkám zasáhne dříve nebo později orgán sociálně právní ochrany dětí. Díky sestěhování chudých nájemníků do určitých částí města dochází ke snížení příjmu majitelů domů. Ti potom nemají dostatek finančních prostředků na opravy domů, protože nízké nájmy nepokrývají náklady spojené s provozem domu. Majitelé mohou provádět pouze povrchní úpravy, které však nevyřeší špatný stavebně technický stav domu. Majitelé také nedisponují dostatečnou zásobou bytů, jež by mohli využít jako náhradní bydlení pro nájemníky po dobu oprav, což opět komplikuje rekonstrukci bytů. V některých případech berou nájemníci opravy do vlastních rukou, a to bez potřebného stavebního povolení. Často jde o neodborné opravy, které ještě zhoršují stavebně technický stav domu. Tyto opravy potom mohou být i příčinou výpovědi z nájmu.

11

Nejčastějšími zdravotními problémy mezi našimi klienty byly vysoký výskyt respiračních potíží, astmatu, chronické bronchitidy. Ohrožování zdravotního stavu dítěte může být příčinou zásahu orgánu sociálně právní ochrany dětí a důvodem k jejich odebrání.


7.4 Nejistá finanční situace romských nájemníků a její důsledky Udržitelnost bydlení opět nejvíce ohrožuje chudoba a nejistá finanční situace chudých romských rodin, která kontrastuje s narůstajícími náklady na bydlení. Aktuálně dochází k postupné deregulaci a k jednostrannému zvyšování nájemného. Ruku v ruce s tím jde zvyšování cen za energii, což neúměrně zatěžuje rozpočet i lépe situovaných rodin. Obyvatelé republiky mohou jen v tichosti přihlížet nárůstu cen vody, plynu, elektřiny i tuhých paliv. Zároveň se snižuje i dostupnost cenově přijatelnějšího obecního bydlení, které se díky rozsáhle privatizaci stává nedostatkovým zbožím. Masivní prodej cenově dostupných obecních bytů se opět dostává do konfliktu s rolí obce jakožto instituce, která má pečovat o rozvoj podmínek bydlení pro znevýhodněné skupiny obyvatelstva. Zvyšující se náklady na bydlení tvoří v dnešní době významnou položku rodinného rozpočtu. Ze statistik vyplývá, že bydlení je finančně náročné i pro střední vrstvy obyvatelstva. O to horší dopady mají narůstající náklady na finanční situaci ekonomicky slabších domácností.

a) Dluhy na nájmu jako důsledek nejisté finanční situace znevýhodněných romských rodin Problematikou dluhů na nájmu bychom se chtěli zabývat hlouběji v následujícím textu. Dluhy na nájmu jsou řazeny mezi nejzávažnější dluhy, které ovlivňují život člověka a ohrožují jeho základní potřebu bydlet. Předem je zapotřebí zmínit, že musíme rozlišovat mezi domácnostmi, jejichž jediným problémem jsou nízké příjmy, které nestačí pokrýt náklady na bydlení a výdaje na domácnost. Jsou zde i domácnosti, které kromě nízkých příjmů nemají dostatečné kompetence potřebné k udržení si bydlení. Tyto domácnosti potřebují nejen finanční podporu, ale zároveň i sociální služby zaměřené na rozvoj potřebných kompetencí tak, aby si dokázaly udržet bydlení na trhu s byty. Pouze u druhé skupiny je podle našeho názoru vhodné hovořit o potřebě „podporovaného bydlení“ s doprovodným sociálním programem. Typické situace vzniku dluhu na nájemném U sociálně znevýhodněných skupin obyvatel narážíme na odlišnou hierarchii potřeb a hodnot. Ve srovnání s aktuálně pociťovanými potřebami se zdá být povinnost platit nájem nedůležitá a příliš abstraktní. Děti se neustále ozývají a dožadují se hraček, manžel nového mobilního telefonu, naopak pronajímatel je příliš vzdálený na to, aby se zastavil každý den v domácnosti a připomněl, že je nutné k určitému datu zaplatit nájemné. Častým jevem u sociálně vyloučených rodin jsou nákupy zboží, které pro ně mají určitou symbolickou hodnotu, a vyjadřuje i její postavení v komunitě (např. status Romů v lokalitě může zvýšit zakoupení nového automobilu)12 bez ohledu na jiné potřeby rodiny, do kterých je nutné investovat. Není například důležité, jestli je zaplacený nájem, postavení rodiny bude okolím posuzováno podle toho, jak kvalitně je vybavený byt nábytkem nebo elektrospotřebiči. Podlehnout aktuálnímu přání a potřebám rodiny je také velmi jednoduché, dokud však nehrozí sankce za nezaplacení nájmu, není nutnost platit nájem pociťována jako reálná. Jinak v tomto ohledu postupují úvěrové společnosti, které v rámci vybírání splátek vysílají pravidelně (týdně/ měsíčně) své „výběrčí“ do domácností dlužníků. Pokud člověk není schopen v nějakém momentu uhradit splátku, může se na místě s „výběrčím“ osobně dohodnout na pozdějším zaplacení, při delším prodlení jsou zahájeny rychle kroky k vymáhání. Díky obchůzkám domácností pociťují dluž12

Gabal se zmiňuje o tzv. statkových symbolech, jimiž lidé dávají veřejně najevo svojí příslušnost k určité vrstvě (viz GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006).


níci nutnost zaplatit splátku jako reálnou potřebu spojenou s konkrétní osobou, což je aktivizuje při placení příslušného výdaje. Nízké příjmy a volba krátkodobějších životních strategií, které umožňují rodinám zvládnout nároky každodenního života, vedla bohužel i k tomu, že rodiny nejsou schopné spořit a efektivně finančně plánovat, což bohužel zasahuje i do oblasti bydlení. Platební neschopnost nemusí způsobit jen preference týkající se spotřeby. Mohou ji například způsobit i jednorázové výdaje spojené s určitou mimořádnou události (např. pohřeb, nemoc nebo narození dítěte) nebo dluhy u jiných věřitelů, které musí rodina rychle splatit. Kolaps rodinného rozpočtu a neschopnost platit nájem může způsobit např. i ztráta nároku nebo nepřiznání sociálních dávek. Mnoho handicapů v oblasti bydlení si přinesly romské rodiny z minulosti. Některé rodiny přišly do Česka ze slovenských osad a zakotvily ve státních (obecních bytech). Mnoho státních bytů bylo při migraci obsazeno nelegálně tzv. „vykopnutím“ dveří, kdy se nájemníci nastěhovali do bytu bez přidělovacího dekretu a oficiálního předávacího protokolu. Státní aparát však nepodnikl příslušné kroky a tyto „nájemníky“ z bytů obvykle nevystěhoval. Pokud tito lidé začali samovolně platit „nájemné“, po několika letech se téměř zapomnělo, že nemají žádný právní titul k užívání bytu. Situace se změnila po revoluci v devadesátých letech, kdy obce začaly systematičtěji kontrolovat právní vztahy k bytům. Zjistilo se, že mnohé z nich jsou obývány načerno. Obce pak začaly podnikat právní kroky k jejich vyklizení, a to i proti uživatelům, kteří vůči majiteli neměli žádné dluhy. V souvislosti se soudními řízeními o vyklizení bytu, která uživatelé bytu většinou prohrávali, se šířila špatná nálada spojená s vnímanou nespravedlností takovéhoto postupu obcí. Uživatelé bytů v kvalitě, která hraničila s lidsky důstojným bydlením (za velmi nízký nájmem), přitom neměli možnost sehnat nějakou levnou alternativu bydlení, protože tak levné, byť vysoce nekvalitní bydlení na volném trhu s byty nebylo možné standardně sehnat. Nejeden uživatel bytu se rozhodl na konci soudního řízení obec „potrestat“ a vyrovnat tuto nespravedlnost neplacením za užívání bytu. Díky tomu se pro obec stali dlužníky, a tak se připravili o možnost požádat legální cestou o jiný obecní byt.13 Nesprávný byl postup obce při vymáhání dluhů od dlužníků. Proces vymáhání zahájili po velmi dlouhé době, kdy dluhy narostly do závratné výše díky nárůstu poplatků z prodlení. Tento postup nepůsobil ani výchovně ve vztahu k rodinám, které v bytě bydlely i desítky let bez úhrady nájmu, aniž by vůči nim instituce podnikla jakékoli nápravné kroky. Díky chybějícímu systému kontroly a příslušných sankcí ztratily sociálně znevýhodněné rodiny návyk platit pravidelně nájem. Zvyk neplatit nájem se v lokalitách díky čilému společenskému životu a častému kontaktu s příbuznými rychle šířil. Ti spoléhali na to, že když prochází neplacení nájmu jedné rodině, zákonitě bude procházet i druhým rodinám. Povinnost se pro vyloučené rodiny stala v minulých desetiletích abstraktní záležitostí. Teprve poté, co dluh narostl do závratné výše, začal majitel záležitost řešit soudní cestou. Zadlužené rodiny s dětmi často získávaly na základě rozsudku soudu náhradní ubytování a tím novou střechu nad hlavou, což u romských rodin budilo dojem, že neplacení nájmu jim prochází. Neplacení nájmu se pak opakovalo i u náhradního bydlení, protože se rodině nestalo nic víc, než že se přestěhovala do jiného bytu nižší kvality. Nikdo však nemotivoval rodinu k placení dluhu i pravidelného nájmu ani u ní nerozvíjel kompetence potřebné v oblasti bydlení. Obce mohly celé situaci předejít, kdyby včas využily možnost přesměrovat sociální dávky na bydlení přímo pronajímateli, protože bylo evidentní, že je rodina neužívá k účelu, pro který jí byly dávky přiznány (tzv. zřízení zvláštního příjemce). Účinným nástrojem, který by rodinám mohl pomoci, je jejich účast v doprovodném sociálním programu zaměřeném nejen na oblast bydlení, ale i na motivaci a podporu při hledání dospělých 13

Obce/města/městské části obvykle podmiňují zaregistrování žádosti o byt bezdlužností žadatele.


členů legálního zaměstnání tak, aby se zvýšil příjem rodiny a snížila se její závislost na sociálních dávkách. Rodiny nebyly informovány o možnosti vyměnit si byt za levnější, jehož užívání by bylo spojeno s nižšími náklady. Řešení situace zadlužených rodin se zaměřovalo na důsledky, nikoli na příčiny vzniku dluhů. Díky tomu přišlo mnoho rodin o střechu nad hlavou. Ani po revoluci obce včas nezajistily nástroje zaměřené na aktivizaci sociálně potřebným. Zvýšila se sice kontrola užívání bytů a obce začaly hromadně sahat k soudním prostředkům ukončení nájmu, ačkoli z tehdejší stabilní právní úpravy vyplývala povinnost poskytnout sociální pomoc předtím, než se pronajímatel/obec obrátí na soud s žádostí o souhlas s ukončením nájemního vztahu.14 Postupem času se změnila i situace při vymáhání dluhů a vyklizování bytů. Starší generace dodnes nechápe, jak se může rodina s dětmi ocitnout na ulici, a nerozumí souvislosti mezi dluhy na nájmu a bezdomovectvím. Často od klientů slýcháme větu: „Vždyť jsme neplatili ani předtím a nikdy se nic nestalo…?!“. S přísnějším a rychlejším vymáháním dluhu ze strany obcí se zvýšila i informovanost a aktivita nájemců spojená s úhradou nájmu a ostatních nákladů spojených s bydlením. Změně v postoji nájemníků významně přispěla i úprava legislativy, konkrétně novela občanského zákoníků platná od 31. 3. 2006. Podle ní může pronajímatel vypovědět nájemci nájem bez přivolení soudu, pokud hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné ve výši trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Tuto možnost ukončení nájmu začali pronajímatelé hojně využívat, což posílilo obavy neplatících nájemců z vystěhování a zvýšilo i jejich platební morálku. Přesto je nutné na toto povědomí neustále u nájemníků působit. Je nutné dodat, že obce by v tomto ohledu měly vyvinout větší úsilí a včasně řešit situaci dlužníků, a to i s ohledem na situaci dětí, které mohou být poškozovány případnými krátkozrakými zájmy rodičů. Jako vhodný nástroj vnímáme osobní schůzky s neplatícími nájemníky a nabídku možnosti splácet. V případě potřeby nechat zřídit zvláštního příjemce na sociální dávky, i když i ten tento institut má svá úskalí.15 Napravování komplikovaných právních vztahů k bytům, jejichž existenci za dob socialistického pojetí vlastnictví nikdo příliš nekontroloval a neřešil, je třeba rozhodně přivítat. Bez pročištění tohoto stavu není možné očekávat právní ochranu těch, kteří by na ni s ohledem na vyvážení ekonomických a sociálních vztahů v občanské společnosti měli mít nárok. Podle našich zkušeností velký objem dluhů spojených s bydlením vychází právě z nejasných právních vztahů. Kromě lajdáctví ze strany pronajímatelů však ke komplikaci právních vztahů bydlení přispívali v dřívějších dobách také sami nájemci. Spojováním a rozdělováním domácností v rámci širších rodin docházelo často k tomu, že v bytě zůstala bydlet část rodiny bez nájemce, který byl uveden v nájemní 14

I v době, kdy podle tehdy platných právních předpisů bylo možné podat výpověď z nájmu bytu jen se souhlasem soudu, mohl postup pronajímatele (obce), který dal výpověď z nájmu bytu nájemci, jenž byl příjemcem opakovaných dávek sociální péče (osobou sociálně potřebnou), aniž by před podáním výpovědi vytvořil tomuto nájemci potřebnou součinnost při řešení jeho vypjaté sociální situace, vést k zamítnutí žaloby na přivolení k výpovědi z nájmu bytu z důvodu jednání pronajímatele v rozporu s dobrými mravy (např. rozsudek okresního soudu v Děčíně 19 C 47/99). Zákon 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a jeho prováděcí vyhláška č. 182/1991 Sb. stanovovaly, že orgány sociálního zabezpečení a obce mají povinnost vyhledávat sociálně potřebné občany a účinně jim pomáhat překlenout jejich tíživou životní situaci. Tedy teprve až po vyčerpání všech možností řešení situace, kdy osoba sociálně potřebná neplní své povinnosti z nájemního poměru, by obec měla řešit vzniklou situaci cestou výpovědi z nájmu bytu a exekucí vyklizením. Se změnou zákona o sociálním zabezpečení z roku 2006 tato výslovně stanovená povinnost vypadla, nicméně stále lze tento postup odvodit z principů dobré správy a faktu, že nájem je principiálně chráněným právem. 15 Institut zvláštního příjemce může neplatiče spíše pasivizovat. Kritéria pro rozhodování o zřízení u konkrétních rodin by proto měla zůstat měkká a měla by brát v úvahu možné důsledky, jako je nečinnost nájemníka, ztrátu přehledu o záležitostech spojených s placením nájmu a ztráta návyku pravidelně platit, protože pokud jsou mu dávky strhávány přímo z příjmu, nemusí se starat o termíny placení. Toto opatření není výchovné, proto by mělo být užíváno přechodně a mělo by být navázáno na poskytování sociální služby, která by se zaměřovala na rozvoj kompetencí klienta (např. formou terénní sociální práce). Z našich zkušeností také vyplývá, že některé správy nemovitosti pověřené vybíráním nájmu včas neoznámí zvýšení nájmu, které může přesahovat výši přiznané dávky. Sociální odbor nemá možnost pružně zareagovat na změnu ve výdajích za bydlení a upravit v souladu s tím i výši dávky. Nájemníkovi tak bohužel vznikají dluhy, aniž by o tom věděl. Má se samozřejmě bránit u soudu tím, že povinností pronajímatele je včas oznámit změnu výše nájemného. V realitě se však málokterý nájemce odhodlá k tak srdnatému kroku. Problém může samozřejmě nastat, i pokud se změní výše dávky, která pak nestačí k pokrytí nákladů na bydlení.


smlouvě. Ten se s částí rodiny odstěhoval jinam, aniž by požádal o přechodu nájmu. Důvěra v solidaritu rodinných příslušníků se mu však mnohdy nevyplatila, protože zbytek rodiny, který v bytě zůstal, mnohdy přestal platit nájem, což se však formální nájemce nedozvěděl dříve, než jej na nové adrese vypátral exekutor. Zpět do původního bytu se rodina nájemce vrátit nemohla, a pokud byla nucena opustit i byt nový, ke kterému obvykle již žádný právní titul neměla, nemohla si díky formálním dluhům na původní adrese ani požádat o nový obecní byt. Dluh, který fakticky způsobil někdo jiný, než kdo za něj právně odpovídá, se velmi špatně vymáhá, protože formální dlužník k dluhu nemá žádný vztah, považuje jej za nespravedlivý a všemi možnými prostředky se jeho placení brání. Pokud jde o dluh na nájemném za několik let, společně s poplatky z prodlení a náklady řízení se může vyšplhat až na stovky tisíc. Taková částka samozřejmě způsobí původnímu nájemci kolaps rodinného rozpočtu, který rodina s příjmy na hranici životního minima není schopna vlastními silami překonat. Za vznik takové situace samozřejmě může v první řadě formální dlužník, který nepožádal o potvrzení přechodu nájmu při trvalém opuštění domácnosti, ovšem poměr závažnosti takového opomenutí a následků, které jsou s tím spojené, je na první pohled tristní. Někdy se jedná o zcela paradoxní situaci, kdy buď přímo pronajímatel nebo správa nemovitosti věděla o tom, že nájemce dávno bydlí v jiném bytě, bohužel tolerovala neoprávněné užívání bytu ze strany jeho blízkých, kterým byt přenechal k užívání, a nechala v klidu bobtnat dluhy na nájmu. Typické situace vzniku dluhu za energie a služby Lidé ze sociálně vyloučených lokalit velmi lpí na svém bydlení. Pokud jsou nuceni se vystěhovat, potom nejsou v mnoha případech ochotní lokalitu opustit kvůli rodinným vazbám v okolí. Chybou je, že si často nespočítají platby spojené s hrazením nákladů za bydlení, které zaplatí za bydlení v nekvalitních, polorozpadlých bytech se závažnými stavebně technickými nedostatky. Jinak by zjistili, že i s poměrně vyšším nájemným v kvalitním bytě u soukromého majitele budou jejich náklady za energie a služby srovnatelné, nebo dokonce nižší. Nájemníci opomíjí, že užívání bytu je spojeno s unikajícím teplem, vodou, s nutností neustále provádět v bytě drobné opravy, s deratizací, s likvidací plísní atd. Do závratných výšek u starých domů, které mají často společný vodoměr a elektroměr pro všechny domácnosti, narůstají nedoplatky za vodu a za elektřinu, a to i v řádu desetitisíců korun(!).Výše nedoplatků může nárazově zlomit vaz nejednomu rodinnému rozpočtu, protože rodina není schopná rychle vyrovnat nedoplatky, které mohou být i výpovědním důvodem. Ve starých zástavbách nejsou instalovány měřiče spotřeby pro jednotlivé byty, spotřeba se rozpočítává podle údajů z měřiče na patě domu. Jestliže se např. jedná o otevřený pavlačový dům, u něhož nelze zabránit vstupu nežádoucích osob, stává se opakovaně, že dveře prázdných bytů vykopnou bezdomovci, lidé závislí na drogách nebo prostě ze zábavy problémová mládež, kteří do doby, než je z bytu vykáže policie, nechávají téct vodu či využívají „načerno“ elektrickou energii. Občas se jim podaří v závěru byt vypálit, a tím ohrozit bezpečí nájemníků v bytech. Jejich „spotřeba“ je samozřejmě také rozpočítána mezi nájemce, kteří nevidí mnoho reálných možností, jak se proti nespravedlivému způsobu výpočtu faktury za služby bránit, protože demonstrativní neplacení, stížnosti nebo reklamace nikam nevedou. Většinou reagují tak, že nutnost placení faktury oddalují. Neprůhledný a nespravedlivý systém počítání nákladů na energii snižuje jejich motivaci nedoplatky uhradit, protože nechtějí doplácet na plýtvání energiemi ostatních nájemníků. Subjekty, které vyřizují reklamace nájemníků, nejsou schopné jasně výpočet zdůvodnit. Málokterá domácnost ze sociálně vyloučené lokality ví, že v takových případech je z právního pohledu správné dluh zaplatit a zažalovat pronajímatele o vrácení alespoň jeho části. Pokud by byli o této možnosti informováni, je samozřejmě problém prokázat za takových okolností skutečnou výši spotřeby (dluhu). Samotná výše nedoplatku


často přesahuje reálné možnosti rodin žijících na hranici životního minima. Kompromisním řešením pro ně je obrátit se na někoho, kdo svou autoritou zaštítí jejich požadavky při jednání se správou nemovitostí či přímo s pronajímatelem. Jde však o nesystémové řešení a pro tyto nájemníky v podstatě zoufalé, protože na jejich osobní žádost o snížení vyúčtování nebral žádný odpovědný subjekt ohledy, dokud se k jejich žádosti nepřipojila nezisková organizace, která dala najevo, že takový postup pronajímatelů je protiprávní. Správy nemovitostí dokonce neváhají nájemníkům účtovat úniky způsobené vnějšími činiteli.16 Počítají s tím, že nájemníci z těchto lokalit se nebudou bránit u soudu. Významným problémem domů v sociálně vyloučených lokalitách, který souvisí s jejich špatným stavebně-technickým stavem domů, je nelegální odběr elektrické energie a plynu. „Parazitující“ sousedé se s překvapující zručností dokážou napojit nelegálně nejen k odběru elektrické energie, což není úkon příliš technicky složitý, ale také na rozvod plynu, což už je úkon poměrně náročný, vyžadující jisté specifické dovednosti. Jedná se sice o trestný čin krádeže, jeho dokazování je však poměrně náročné, protože zloději energií se při nelegálním odběru chovají velmi sofistikovaně. Domy s popraskanou omítkou a narušenými zdmi pak napomáhají skrýt technické „úpravy“ a napojení, společné měřiče pro části domu nebo celý dům pak situaci ještě zhoršují. I když se poškozeným někdy podaří zloděje vypátrat, často nejsou schopni ustát rizikovou situaci, kdy jim dojde vysoké roční vyúčtování, které nejsou schopni z běžných zdrojů zaplatit. Krizová finanční situace může u romských nájemníků rozběhnout koloběh rychlých a nevýhodných půjček k zaplacení dluhu. Rodina je ochotná se všemi možnými prostředky zabránit tomu, aby nebyla odpojena od elektřiny a plynu, protože by bez nich nebyla schopná zabezpečit svoje základní potřeby (teplo, přípravu stravy, světlo, atd.). V mnoha případech končí situace rodiny předlužením a bludným dlužnickým kruhem. Dluhy za elektrickou energii a plyn nejsou pro rodiny tak závažným problémem, protože dluh nemají domácnosti vůči pronajímateli, ale vůči dodavatelům energií a přinejhorším dojde k zastavení dodávek elektřiny nebo plynu. Naopak dluhy spojené s užíváním vody se pravidelně stávají výpovědním důvodem k ukončení nájmu bytu.

b) Dostupnost sociálních dávek na bydlení Nárůst nákladů na bydlení bohužel doprovází postupně se snižující dostupnost a administrativní náročnost podávání žádostí o sociální dávky na bydlení.17 Nárok na ně má stále menší počet osob s nízkými příjmy, které musejí navíc splňovat další přísná kritéria. Mnoho romských rodin nemá na dávky nárok díky existenci dluhů z předchozího období, které majitelé včas nezačali vymáhat a nechali je narůst do závratné výše. Díky tomu dlužníci přijdou o dávky na bydlení a tím i o další možnost „poprat“ se s náklady na bydlení. Stačí, aby rodina nedoložila doklad o zaplacení jednoho nájmu za rozhodné období (tj. kalendářní čtvrtletí před podáním žádosti o dávku), a už na další čtyři měsíce ztrácí nárok na příslušné sociální dávky. Výsledkem zastavení vyplácení dávek je úplná neschopnost domácnosti hradit nájem, navýšení dluhu a po určité době ztráta bydlení na základě výpovědi z nájmu, kterou jim dá pronajímatel. Obce také dostatečně a vhodně nevyužívají institut zvláštního příjemce, prostřednictvím něhož by mohly včas vzniku dluhů zabránit a tím i ztrátě 16

V letech 2004–2005 v Brně v některých starých bytových domech obdrželi nájemníci roční vyúčtování vody v částkách 20 000–30 000 Kč, přestože stanovené měsíční zálohy byly řádně zaplaceny. Jednalo se o domy v katastrofálním stavebně-technickém stavu, v nichž docházelo k únikům vody v rozličných situacích (zmrznutí nezaizolovaných trubek v zimních obdobích, stavební zásahy při opravě sousedního domu apod.). 17 Domácnosti s nízkými příjmy mají možnost získat dvě dávky na bydlení jako kompenzaci vysokých nákladů na bydlení. V první řadě se jedná o příspěvek na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory. Tento příspěvek je vázán na trvalé bydliště všech členů domácnosti, kteří jsou v bytě nahlášeni k pobytu, a zároveň je podmíněn uzavřením kontraktu o užívání bytových prostor. Od ledna roku 2008 se snížila hranice příjmu, od níž je příspěvek žadatelům přiznán. Tím se také dávka stala nedostupná pro domácnosti, které jsou chudé, přesto ale nesplňují tuto hranici. Druhou dávkou je doplatek na bydlení ze systému dávek v hmotné nouzi. Jednou z podmínek přiznání dávky je uplatnění nároku na příspěvek na bydlení.


nároku na dávky na bydlení u rodin bez dostatečných kompetencí, které nedokážou dávku použít k účelu, k němuž jim byla vyplacena. Přiznání dávek může zhatit i neexistence dokladu o bydlení nebo doklad bohužel neobsahuje potřebné informace o užívaném bytě. Ne všichni pronajímatelé jsou ochotní vyjít vstříc rodinám a poskytnout jim doplňující údaje o užívaném bytě nebo přímo doplnit kontrakt o tyto informace, zejména bydlí-li rodiny v bytě nelegálně. Komplikovaný je i proces posuzování příjmu všech osob žijících ve společné domácnosti. Mnohdy se jedná o vícegenerační rodiny, které se nedělí o příjmy. Movitější členové domácnosti (často jde o rodiče pobírající důchod), kteří ale odmítají přispívat na nájem, mohou způsobit, že příjem domácnosti překročí zákonem stanovenou hranici a díky tomu nejsou platící rodině dávky přiznány, což může být opět příčinou dluhů na nájmu.

c) Komunikace znevýhodněných Romů s klíčovými institucemi v oblasti bydlení Určité obavy mohou být způsobeny i problematickou komunikací sociálně vyloučených nájemníků s pronajímateli nebo s příslušnými institucemi, které je zastupují. S nimi se nájemníci dostávají do kontaktu v případě, že potřebují vyřídit záležitosti spojené s užíváním bytu. Nejčastěji jde o instituce, jako je bytový odbor nebo správa nemovitosti či dodavatele energií. Vyřizování záležitostí je bohužel mnohdy spojeno s nadměrnou byrokratizací procesů, která prohlubuje beznaděj nájemníků, a budí v nich nedůvěru v to, že bude jejich požadavek rychle vyslyšen. V tomto ohledu jsou Romové opravdu znevýhodněni oproti příslušníkům většinové společnosti, kteří mají v zásobě spoustu praktických návodů a nástrojů, jak účinně s úředníky vyjednávat. Vyjednání žádosti vyžaduje určitou úroveň znalostí a orientaci v problematice, zároveň i znalost byrokratických postupů a procesů, jež jsou s tím spojené. Žadatel se nesmí nechat odbýt a musí být schopen vhodnou formou obhájit svoje oprávněné zájmy. Většina sociálně znevýhodněných osob bohužel tyto kompetence nemá dostatečně rozvinuté. Kromě toho promítají do svého jednání své předchozí špatné zkušenosti. Výsledkem toho může být nevhodná a konfliktní forma jednání s pracovníky nebo obavy a nechuť úředníky oslovit. Překážky nemusí však být jen na straně nájemníků. Pracovníci institucí je mohou odrazovat svým přístupem, kdy s „klienty“ jednají v rychlosti a používají odborný jazyk, jemuž mnohdy nerozumí ani vysokoškolák. Mezi oběma stranami narůstá pocit nedorozumění, který může vyústit v konfliktní situaci a ve špatný výsledek jednání. Úředníci také nejsou zvyklí na hlučnost a temperament romských nájemníků, které mohou vnímat jako útok na svou osobu, díky tomu omezí svou vstřícnost vůči nim. Neochota a zábrany romských nájemníků vedou například k situacím, kdy se nájemce obrátí na úřad v případě havarijního stavu, jemuž bylo možné předejít, kdyby se situace začala řešit včas. Složitost a zdlouhavé vyjednávání oprav může vyvolat u nájemníků tendenci vzít situaci do svých rukou a neodborně samostatně provést opravu, a to bez ohledu na povinnost získat před zásahem stavební povolení. Kamenem úrazu je vyřizování záležitostí prostřednictvím písemných žádostí. Některé domácnosti narážejí na jazykovou bariéru, neví, jakou formu by měla žádost mít a na jaké instituce či konkrétní osoby by se měli obracet. V tomto ohledu by jim byla určitě nápomocná vstřícnost a poradenství ze strany pracovníků bytových odborů. Nekvalitní životní podmínky vedou v rodinách ke vzniku pocitu úzkosti, frustrace, hromadění agrese, které se z dospělých mohou přenášet i na děti. Rodiny nejsou motivovány plnit po-


vinnosti nájemníků, nemají vztah k prostředí, v němž žijí, nemají tedy ani motivaci o prostředí v domě pečovat a udržovat jej v pořádku. Ze zkušenosti víme, že u nájemníků dochází k problematickým vztahům s majiteli nemovitosti, k neochotě s nimi spolupracovat, ke špatným sousedským vztahům a konfliktům. Problematické vztahy mezi nájemníky a majitelem i mezi nájemníky navzájem mohou vyústit až ve výpověď z nájmu bytu.

8. Ztráta bydlení u znevýhodněných Romů – příčiny a důsledky 8.1 Ztráta bydlení a její příčiny Ne všem se s ohledem na výše uvedené problémy podaří udržet si bydlení. Ztráta střechy nad hlavou není v naší cílové skupině ojedinělým jevem. Jednou z nejčastějších příčin ztráty bydlení jsou již zmíněné dluhy na nájemném, které jsou dle občanského zákoníku posuzovány jako hrubé porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu. Pokud nájemce nezaplatí nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za služby, potom mu může dát pronajímatel výpověď z nájmu bez přivolení soudu. Neplatící rodiny se sice mohou bránit žalobou na neplatnost výpovědi z nájmu, ne vždy však končí žaloba úspěchem. Rodiny se spoléhají na to, že jim majitel bude muset na základě rozsudku soudu poskytnout náhradní ubytování nebo alespoň přístřeší do doby, než si najdou řádné bydlení. Z našich zkušeností vyplývá, že postupem času soud tuto povinnost pronajímatelům ukládá čím dál méně. Důvodem k vystěhování jsou i další způsoby nelegálního zacházení s bytem. V minulosti jsme řešili případy, kdy nájemníci „prodali“ pronájem svého bytu příbuzným nebo známým, kteří bydlení akutně potřebovali, a sami odešli do zahraničí za lepším živobytím. Jiní byt přestali užívat a opustili jej bez závažných důvodů, aniž by to pronajímateli oznámili. Provedení takové akce bez souhlasu pronajímatele je hrubým porušením povinností vyplývajících z nájmu. Výpovědním důvodem může být i opakované porušování dobrých mravů v domě, a to i přes písemné výstrahy ze strany pronajímatele. Jedná se například o porušování nočního klidu nájemníky nebo o konflikty a násilnosti vůči sousedům či neschopnost dodržovat pořádek ve společných prostorách domu. Mnoho romských nájemců si neuvědomuje, že porušením práva jsou i případy, kdy v jejich domácnosti dlouhodobě a neoprávněně přebývají osoby nenahlášené pronajímateli. Sestěhování a neoprávněné užívání bytu nenahlášenými osobami opět souvisí se svépomocí romských rodin, které poskytují přístřeší příbuzným bez přístřeší. Rozhodnutí rodiny nenahlásit blízkou osobu pronajímateli souvisí s nedostatečným právním povědomím, zároveň je však i výsledkem racionální úvahy o zvýšení výdajů za služby při nahlášení dalších osob na služby.

8.2 Ztráta bydlení a její důsledky Jaké jsou další osudy těch, kteří přišli o přístřeší? Dalo by se říci, že existují dva způsoby, jak si zajistit přístřeší. Některé rodiny využijí jako zdroj pomoci podporu ze strany formálních institucí (např. obcí nebo poskytovatelů sociálních služeb). Jiní využívají přirozené a neformální zdroje pomoci, jako je rodina či známí z komunity. Přirozená podpora rodinných členů sice šetří finanční prostředky z veřejných rozpočtů, avšak často bývá spojena s porušením zákonných norem a předpisů, s hlubším sociálním propadem rodiny. My se budeme v následujícím oddíle věnovat institucionální podpoře rodin bez přístřeší.


a) Neformální zdroje pomoci u rodin bez přístřeší Rodiny, které propadnou sítem formální záchranné sítě, i rodiny, které o tuto formu pomoci nemají zájem, spoléhají na neformální zdroje pomoci, jež však nemusí být vždy tou nejlepší cestou k řešení obtížné životní situace. Většinou se jedná o nestandardní a provizorní možnosti bydlení situaci rodiny spíše zhoršující. Z krátkodobé perspektivy sice vyřeší krizovou bytovou situaci, z dlouhodobého hlediska však přináší nejednu nesnáz. Nejbližším zdrojem podpory je právě rodina. Příbuzní s bytem vnímají jako svoji povinnost postarat se o své blízké v nouzi, a to i za cenu, že je to na úkor vlastních členů rodiny.18 Důsledkem přistěhování rodiny je přelidnění a rychlejší opotřebení bytu, což samozřejmě vadí i jeho majiteli. V médiích jsou Romové často prezentováni jako ti, kdo se k bytům chovají hrubě a zařízení v nich cíleně ničí. K vybydlení bytu však spíše dochází tím, že v něm žije příliš mnoho lidí.19 Rodiny samozřejmě tuší, že by sestěhování příbuzných nepotěšilo pronajímatele, proto se před ním snaží celou záležitost „ututlat“. Maximální utajení souvisí i s tím, že nechtějí platit více za služby. „Přistěhovalci“ jsou také nuceni mlčet před pracovníky veřejných institucí o tom, kde bydlí. Kromě toho musí přispívat nemalými částkami na provoz domácnosti, takže jim nakonec zbývá omezený rozpočet na zajištění vlastních osobních potřeb. Nemožné je pro ně uspořit si peníze na vlastní bydlení. Postupem času mohou v domácnosti vznikat konfliktní situace a střety zájmů.20 Stres samozřejmě prožívá i „solidární“ rodina, která sama riskuje výpověď z nájmu a ztrátu střechy nad hlavou. Celá situace může nakonec vyústit ve vykázání rodiny bez přístřeší z bytu.21 Ta se buď přistěhuje k jiným příbuzným, nebo končí na ulici, kde však kupodivu nezůstává dlouho, protože se najde jiná rodina, která je vezme pod ochranná křídla. Další nestandardní možnost bydlení skýtají komerční ubytovny, které ale rodinám nenabízí zázemí, jaké potřebuje s ohledem na péči o nezletilé děti. Jedná se nezřídka o ubytování v budovách ve velmi špatném stavebně technickém stavu. Majitelé takových ubytoven si uvědomují, že do špatných bytových podmínek nemohou ubytovat náročnější „zákazníky“. Proto poskytují bydlení těm, kteří jej z důvodu krizové bytové situace rychle potřebují a jsou ochotní slevit na kvalitě bytových podmínek. Mnohdy se jedná právě o romské rodiny s dětmi potřebující rychle bydlet, protože jim hrozí riziko odebrání dětí a jejich umístění do ústavní péče. Majitelům přichází vhod i jejich nižší právní povědomí a nedostatečné sociální kompetence. Někteří z nich používají praktiky hraničící se zákonem.22 Jako odměnu za ubytování často požadují cenu, která zdaleka neodpovídá kvalitě bydlení. Jiní požadují například úhradu nákladů na opravy ve společných prostorách, pokud se některý z ubytovaných vzbouří, je mu vyhrožováno vystěhováním. Ubytovaní se většinou nemohou nijak bránit, protože jim chybí důkazy o nezákonných praktikách, je tedy obtížné je právně chránit.

18

KLÍČOVÁ, K. Podmínky bydlení příslušníků romské komunity jako marginalizované sociální skupiny a rezidenční segregace, in: ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004, str. 106. 19 MORAVEC, Š. Nástin problematiky sociálního vyloučení romských populací. In: HIRT, T.; JAKOUBEK, M. (eds.). Romové v osidlech sociálního vyloučení. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, str. 29–31. 20 Setkali jsme se případy, kdy solidární rodina určila hodiny, kdy se smí příbuzní v bytě zdržovat. „Přistěhovalci“ museli ráno odejít a mohli přijít domů až odpoledne nebo večer. 21 Moravec hovoří o tzv. kvazi-bezdomovcích, kteří se objevují zejména ve větších městech. Jde o rodiny s dětmi i jednotlivce, kteří migrují od jednoho přelidněného bytu svých příbuzných k druhému a trvale nad nimi visí možnost úplné ztráty místa k bydlení. Tito poloviční bezdomovci bohužel nejsou vidět, nenajdeme je, jak přespávají na ulici nebo ve veřejných budovách, přesto jsou a je nutné je počítat k lidem, jejichž bytová situace je katastrofální (MORAVEC, Š. Nástin problematiky sociálního vyloučení romských populací. In: HIRT, T.; JAKOUBEK, M. (eds.). Romové v osidlech sociálního vyloučení. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, str. 36–37). 22 V praxi jsme řešili případy, kdy majitelé zakazovali rodičům, aby pouštěly děti v jejich volném čase ven z ubytovny, protože se jejich přítomnost venku nelíbila sousedům, kteří si na ně opakovaně stěžovali.


Překážkou v odchodu z ubytovny je i skutečnost, že často nemají zajištěné návazné bydlení, kam by mohli po ukončení ubytování jít. Proč romské rodiny podstupují taková rizika? Bez bydlení totiž nejsou schopné zajistit svým dětem vhodné a bezpečné zázemí pro jejich rozvoj. Po ztrátě přístřeší většinou do situace rodiny zasáhne orgán sociálně-právní ochrany dětí. Pracovníci oddělení péče o dítě si spojují ztrátu bydlení s neschopností rodičů postarat se o děti. Nepřihlíží už ke kvalitě péče, kterou rodiče poskytovali dětem před ztrátou střechy nad hlavou. Pojetí české ochrany práv dětí v této situaci spočívá v odebrání dětí rodičům s dostatečnými rodičovskými kompetencemi a jejich umístění do ústavního zařízení. Stres rodiny spojený se ztrátou přístřeší je znásoben rozbitím rodiny a zpřetrháním přirozených citových vazeb odebráním dětí. Někdy jsou děti umístěny do ústavního zařízení, které je naneštěstí daleko od místa bydliště rodičů. Ti musí investovat do cest v případě, že své ratolesti chtějí navštívit. Vzdálenost brání rodičům být se svými dětmi často v kontaktu. Tento postup ochrany práv dětí je bohužel v České republice běžný. Moravec popisuje způsob řešením situace rodin bez přístřeší v západních evropských zemích, kde se naopak instituce snaží dosáhnout toho, aby si rodina stávající bydlení udržela i za cenu, že za ní obec nebo stát nájemné uhradí.23 Postup České republiky je na mezinárodní úrovni kritizován, k tomuto protestu se připojil i český veřejný ochránce práv. Překvapující je v tomto ohledu opět ochota a pomoc ze strany širší romské rodiny. Celkem často se stává, že některý z příbuzných s vhodnými podmínkami pro jejich výchovu si nechá děti svěřit do své péče, aby se vyhnuli jejich umístění do ústavního zařízení. Rodiče tak nepřichází o kontakt se svými dětmi. Rodiče se samozřejmě brání takto extrémnímu a vyhrocenému řešení bytové situace, což bohužel rodinu vede k tomu najít si jakékoli, třeba i právně nechráněné a zdraví ohrožující bydlení v prostorách, které nejsou k bydlení určeny. Pokud se rodině nepodaří v takovém prostředí zajistit dětem vhodné zázemí, potom opět přichází na řadu orgán sociálně-právní ochrany dětí. Při zkoumání prostředí nemají samozřejmě pracovníci problém najít důvody k odebrání dětí, o kterém rozhodují spíše na základě objektivních kritérií a opomíjí subjektivní pocity dětí i rodičů. Kvalita prostředí je upřednostněna před citovými vazbami dětí na rodiče. Odebrání dětí má samozřejmě závažné dopady na situaci všech členů rodiny. Rodiče bojují s pocity selhání, ukřivdění a beznaděje. Narušení rodinných vztahů snižuje jejich motivaci spolupracovat s formálními institucemi, které pro ně nefungují jako zdroj pomoci, ale vnímají je spíše jako příčinu svých problémů. V důsledku krize je zbytek rodiny náchylnější ke vzniku patologických vzorů chování (např. mohou spadnout do závislostí na návykových látkách nebo situace může vyústit i v domácí násilí). Základní potřeby romských dětí jsou v ústavním zařízení samozřejmě uspokojovány, přesto může mít jejich pobyt závažné negativní dopady na jejich budoucí život.24

23

24

MORAVEC, Š. Nástin problematiky sociálního vyloučení romských populací. In: HIRT, T.; JAKOUBEK, M. (eds.). Romové v osidlech sociálního vyloučení. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, str. 36–37. Počáteční šok dítěte ze změny prostředí ho vede k útěkům z ústavního zařízení domů. Z toho samozřejmě vyplývají první problémy s policií, která pohřešované děti hledá. Děti si brzy uvědomí, že je doma policie najde, a proto se více zdržují na ulici nebo na jiných místech, prakticky se z nich mohou stát „nezletilí“ bezdomovci. Díky tomuto způsobu života se dostávají brzy do kontaktu s patologickými jevy, jako jsou závislosti nebo prostituce. Tyto děti ulice jsou ve velké míře ohrožovány zneužíváním. Začínají se pohybovat mezi svými soukmenovcem, které mají běžnou zkušenost s drogami, s prostitucí, se zneužíváním. Děti, které v dospělosti vycházejí z ústavního zařízení, potom nemají kam jít. Rodinné vazby byly zpřetrhány a jim opět hrozí bezdomovectví. Rodina má problém je zpět přijmout. Postupem času děti přebírají některé prvky „gádžovské“ mentality a odcizují se romské komunitě. Díky tomu se samy dostávají do krize své identity a hledají odpověď na otázku: „Jsem Rom, nebo gádžo?“. Je tu sice možnost využít bydlení na půli cesty, jenže i to má omezenou kapacitu a opět funguje jen na přechodnou dobu. Dětem chybí praktické zkušenosti a sociální dovednosti, protože vyrůstaly v izolovaném prostředí ústavního zařízení. Chybí jim potřebné sociální kontakty a podpora blízkých. Odebrání dítěte tedy vedlo ke zpřetrhání přirozených vazeb a k hlubšímu sociálnímu propadu. (více viz BITTER, P.; HAVIGEROVÁ, J., LANGHASOVÁ, H. Děti z ústavů: Právní a psychologické dopady ústavní výchovy z pohledu ochrany rodiny a nejlepšího zájmu dítěte. 1. vyd. Brno: Liga lidských práv, 2007.).


b) Formální a institucionální zdroje pomoci pro rodiny bez přístřeší Asi nejkomplikovanější situaci mají vystěhovaní neplatiči nájemného. Nálepka neplatičství je bohužel doprovází i jejich budoucím životě a svým způsobem je může stigmatizovat i potom, co dluh už dávno zaplatili. Nositeli nálepky „neplatič“ bývají zpravidla i děti dlužníků, které mají v dospělosti problémy s podáním žádosti o obecní byt. Jejich žádost může být sice zaregistrována a zařazena do pořadníku žadatelů, obce jim však nemusí na základě předchozí špatné zkušenosti s jejich blízkými byt přidělit. Náhradní ubytování Mnohé rodiny mají zpočátku důvod k radosti v případě, že jim je na základě rozsudku soudu přiděleno náhradní ubytování z důvodu zvláštního zřetele.25 Jejich počáteční radost však po určité době může vystřídat frustrace způsobená bydlením v opravdu nekvalitních a leckdy i lidsky nedůstojných bytových podmínkách. Náhradní bydlení má mnohdy znatelně nižší kvalitu ve srovnání s předchozím bydlením. K zajištění náhradního ubytování obce zpravidla vyčlenily určité byty z obecního bytového fondu. Jiné obce se pustily přímo do výstavby tzv. holobytů, které jsou nutnou součástí jejich bytové politiky.26 Toto opatření může být vnímáno jako vykázání těch, kteří nedodržovali povinnosti nájemníků na „vytyčené“ území, kde budou žít na substandardní úrovni v lidsky nedůstojných bytových podmínkách. Nízká kvalita bydlení je chápána jako motivační prvek pobytu v holobytech. Rodina by si tu měla uvědomit, že neplnit povinnosti se nevyplácí, a na základě této zkušenosti by se měla do příště vyvarovat hrubého porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu. Z našich zkušeností však vyplývá, že se toto opatření míjí „účinkem“ a naopak prohlubuje sociální propad těch, kteří byli za hranice standardního bydlení vykázáni. Paradoxní je, že právě obce mají v rukou nejúčinnější preventivní nástroje, které by mohly ztrátě bydlení zabránit. Můžou včas na problém neplacení nájmu přijít prostřednictvím činnosti správy nemovitosti a bytového odboru. Mají možnost včas nájemníka varovat a vysvětlit mu důsledky neplacení. V případě, že na varování nereaguje, mohou na něj uvalit srozumitelné sankce a hlavně zahájit intenzivní sociální práci, zaměřenou na rozvoj dovedností spojených s bydlením prostřednictvím pracovníků ze sociálního odboru, kteří mají v rukou mocný nástroj – sociální dávky jako významný zdroj příjmu rodiny, které mohou poukázat zvláštnímu příjemci. Bohužel v praxi se obce zaměřují spíše na řešení důsledků spojených se ztrátou ubytování než na prevenci vzniku tohoto problému. Holobyty a byty určené k náhradnímu ubytování jsou uvnitř lokalit, kde bydlí rodiny s nízkými příjmy a kde se většinou koncentrují dobrovolně či nedobrovolně Romové. Území holobytů se stává ohniskem, kde se rodí nejzávažnější problémy a negativní jevy v lokalitě. Z holobytů se stává izolovaná jednotka a svět sám pro sebe, kde fungují specifická pravidla, která si vytvořili zdejší nájemníci. Tato pravidla nejsou vždy v souladu se společenskými normami a s právním řádem. Noví obyvatelé, kteří se sem nastěhovali s předsevzetím, že budou fungovat jako odpovědní nájemci, bohužel od svých předsevzetí rychle ustupují. V rámci strategie přežití jim nezbývá nic jiného než se přizpůsobit zdejším nepsaným pravidlům prostředí a vybočit ze společenských norem, které by jinde bez problému respektovali. Patologické vzorce chování jsou tedy spíše výsledkem adaptace na podmínky v prostředí. Tišší, pořádkumilovní a slušně se chovající nájemci většinou doplácejí na ty, kteří se chovají opačně. Jejich stížnosti u obce zpravidla nebývají vyslyšeny. Bohužel mnoho pracovníků veřejné správy nemá 25 26

Důvodem k uznání potřeby náhradního ubytování je péče o nezletilé děti nebo pokud žije v domácnosti osoba v nepříznivém zdravotním stavu. KOCMAN, D. Osudy holobytů: Etnografie sociotechnické inovace. Praha: Fakulta sociálních věcí, 2002.


pochopení pro stav sociálního vyloučení, a tak reagují nevstřícně. Pokud jsou zde realizována nějaká nápravná opatření, jedná se většinou o represi, která je zaměřená spíše na ochranu bezpečnosti okolních obyvatel a majetku města. Poměry na území holobytů často „rovná“ policie. Lidé žijící na území holobytů bývají zpravidla odsuzováni zbytkem obyvatel z lokality, kteří mohou alespoň poukazovat na ty, kdo jsou na tom ještě hůře než oni. Dostávají určitou nálepku dlužníků a „sociálně nepřizpůsobivých“, která jim komplikuje další uplatnění ve společnosti. Právě v tomto prostředí, které klade bariéry v samostatném fungování zdejších obyvatel, potřebují lidé intenzivní podporu zaměřenou na stabilizaci jejich životní situace a na rozvoj jejich kompetencí tak, aby se mohli zapojit do běžného života. Tuto funkci by mohl zastat doprovodný sociální program. Účinnými formami pomoci jsou komunitní práce a terénní sociální práce, která už má v České republice svou tradici. V holobytech bohužel není tento doprovodný sociální program majitelem zajištěn. S ohledem na výše uvedený popis situace je na zvážení, jestli jsou holobyty skutečně účinným řešením situace osob bez přístřeší, které se do své situace dostali díky chudobě nebo nedostatečné úrovni dovedností potřebných k tomu, aby si udrželi bydlení. Podporované bydlení jako možná alternativa holobytů Od roku 2003 mohou obce využívat dotace z Ministerstva pro místní rozvoj na výstavbu podporovaného bydlení.27 Právě podporované bydlení by bylo vhodnou alternativou holobytů. Podporované bydlení je určeno skupinám obyvatelstva v nepříznivé sociální situaci, které jsou z různých důvodů znevýhodněny v přístupu k bydlení. Jednou ze zamýšlených skupin jsou právě lidé s nedostatečnými kompetencemi v oblasti bydlení. Ubytování v podporovaných bytech by mělo být cenově dostupné, přitom by mělo prostorově i vybavením odpovídat základnímu standardu a splňovat i hygienické normy, což se v mnoha případech u holobytů nedalo říci. Velkým přínosem je spojení ubytování s doprovodným sociálním programem, jehož součástí jsou sociální služby zaměřené začlenění ubytovaných do běžného života ve společnosti. Bohužel v současnosti je získání financí na výstavbu tohoto typu bydlení obtížné, protože dotační titul není slučitelný s právem Evropského společenství z hlediska principu společného trhu a nenarušování volné hospodářské soutěže. Při bližším zkoumání způsobu využívání dotací ze strany obcí bylo zjištěno, že vesměs využívaly dotace na zajištění bydlení pro osoby znevýhodněné na trhu s byty z důvodu věku nebo zdravotního handicapu. Výstavba podporovaného bydlení pro sociálně znevýhodněné obyvatelé z důvodu nedostatečných psychosociálních dovedností, konfliktního způsobu života ve společnosti nebo života v rizikovém prostředí probíhala jen okrajově. Obce by měly využít tento nástroj určitě ve vyšší míře.

27

Program výstavby podporovaných bytů od Ministerstva pro místní rozvoj program obsahuje tři dotační tituly: chráněný byt, byt na půli cesty a vstupní byt. Podporované bydlení má tři základní pilíře: 1) finanční podporu (sjednání takové výše nájemného, která respektuje sociální situaci nájemce; 2) materiální podporu (existence levných bytu pro sociálně potřebné za nízkou pořizovací hodnotu); 3) sociální podporu (zajištění doprovodného sociálního programu pro ubytované a poskytování sociálních služeb, zejména služeb sociální prevence zaměřených na sociální rehabilitaci osob ohrožených ztrátou bydlení) (viz Autorský kolektiv Ústavu územního rozvoje v Brně a Odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj. Podporované byty. Dotační titul Ministerstva pro místní rozvoj 2003–2005: Byt na půli cesty a vstupní byt. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a Ústav územního rozvoje, 2006.).


Azylové bydlení Až doposud jsme mluvili o rodinách, které získaly prostřednictvím rozsudku soudu náhradní ubytování. Další možností pro osoby bez přístřeší je azylové bydlení spadající do kategorie sociálních služeb. Lidé bez přístřeší se obrací na poskytovatele této sociální služby a žádají je o ubytování. Ti zpravidla posoudí jejich sociální situaci, poskytnou jim sociální poradenství k řešení bytové situace, a pokud žadatelé spadají do cílové skupiny zařízení, sepíší s nimi žádost o ubytování. Na základě této žádosti jsou potom žadatelé přidáni do pořadníku čekatelů, o jejichž ubytování rozhoduje pravidelně komise nebo odpovědný pracovník. Největší šance na bydlení mají osoby, které žijí samostatně, relativně vyšší šanci mají i osamělí rodiče s nezaopatřenými dětmi. Z naší praxe vyplývá, že skoro beznadějné je získání azylového bydlení pro úplné rodiny s dětmi, protože většina poskytovatelů s nimi jako s cílovou skupinou nepočítá. Pokud chce i jinak funkční rodina bydlet, potom se musí paradoxně rozdělit. S tím samozřejmě souvisí, že musí učinit i související právní kroky jako je svěření dětí do péče rodiče, který s nimi bude v azylovém zařízení bydlet (zpravidla jde o matku) a stanovení výživného druhému rodiči, který si musí zajistit přístřeší jinde (např. na ubytovně nebo se přistěhuje k příbuzným). Jde opět o zcela paradoxní situaci, která vede k psychické traumatizaci všech členů rodiny. Romští rodiče se totiž obávají toho, že jim budou odebrány děti z důvodu ztráty bydlení, a proto raději podstupují nižší míru traumatizace, která spočívá v oddělení jednoho z rodičů. Další bariérou, která může zhatit přidělení bytu v „azyláku“, je u romských rodin větší počet dětí. Bytové jednotky sociálního zařízení jsou zpravidla vybaveny pro rodinu s maximálně třemi dětmi. Ubytování vícedětné rodiny je v rozporu s hygienickými normami, poskytovatel azylového bydlení by za něj mohl být postižen příslušnými sankcemi. Takové riziko samozřejmě nikdo z nich nepodstoupí. I když si poskytovatelé uvědomují svou neschopnost vyjít vstříc potřebám vícedětných rodin, přesto nemohou podmínky k bydlení zlepšit, protože jim chybí potřebné finanční prostředky na stavební úpravy. Mnoho azylových zařízení také jako podmínku ubytování požadují určitou záruku návazného bydlení po ukončení pobytu v zařízení. Zárukou pro ně většinou bývá potvrzení o tom, že si rodina podala žádost o obecní byt a tato žádost byla zaregistrována. Žádost o byt si bohužel nemohou podat dlužníci na nájemném. Vyhráno však nemají ani ti, kteří splňují podmínky žadatelů o azylové bydlení. Vyšší míra vystěhovávání romských rodin je samozřejmě spojena s jejich velkou poptávkou po bydlení v azylových domech. Kapacita těchto zařízení je však omezená, a tak nemohou poskytovatelé vyhovět každému. Stále je zde spousta rodin, které nedostanou aktuálně příležitost bydlet v tomto typu zařízení, i když jejich žádost byla přijata. Těmto rodinám nezbývá nic jiného než se spolehnout na neformální zdroje podpory ze strany jejich blízkých.


9. Závěr V textu jsme se soustředili na situaci sociálně vyloučených Romů v oblasti bydlení. Provázeli jsme je v roli pozorovatelů jejich celkovou bytovou situací, a to od začátku – od momentu, kdy si hledají nové bydlení. Zajímali nás komplikace spojené s pronájmem a s praktickým užíváním bytu. V závěru kapitoly jsme rozebrali situaci Romů, kteří o své bydlení z různých důvodů přišli. Na základě předchozí analýzy navrhujeme realizaci následujících systémových opatření:

9.1 Opatření bytové politiky na celostátní úrovni a) Cíle a opatření zaměřená na podporu nabídky bydlení pro osoby s nízkými příjmy · Vytvořit koncepci sociálního bydlení, která by zohledňovala specifické parametry České republiky a přijmout legislativu vztahující se k oblasti sociálního bydlení. · Zajistit slučitelnost dotačních titulů určených na podporu výstavby bydlení pro sociálně znevýhodněné skupiny obyvatelstva s právem Evropského společenství z hlediska principů společného trhu a nenarušování volné hospodářské soutěže. · Zajistit nástroje podpory investic do rekonstrukce a modernizace bytového fondu obcí. · Zjednodušit proces získávání dotací na výstavbu podporovaného bydlení. · Podpořit postupnou deregulaci nájemného na trhu s byty.

b) Cíle a opatření zaměřená na podporu poptávky po bydlení · Vytvořit koncepci sociálních dávek na bydlení, která by flexibilně reagovala na poměry trhu s byty, zejména na postupnou deregulaci nájemného. · Zajistit legislativní a finanční podporu hypoték a spoření pro osoby s nízkými příjmy.

9.2 Opatření bytové politiky na komunální úrovni a) Cíle a opatření zaměřená na podporu nabídky bydlení pro osoby s nízkými příjmy · Začlenit nástroje „sociální bydlení“ a „podporované bydlení“ do bytové politiky místních samospráv, a to tak, aby tyto nástroje reagovaly i na potřeby chudých a sociálně vyloučených osob s nedostatečnými kompetencemi v oblasti bydlení. · Vymezit část bytového fondu obcí pro sektor sociálního bydlení, přizpůsobit tomuto cíli i proces privatizace obecních bytů. Sociální bydlení by mělo být dostupné i pro osoby s nízkými příjmy. · Zajistit, aby proces územního plánování zohledňoval proces prostorové segregace a koncentrace určitých skupin obyvatelstva ve městech a obcích (tvorba preventivních opatření a účinné řešení stávající situace v sociálně vyloučených lokalitách). Realizovat cílená opatření ke zlepšení situace v sociálně vyloučených lokalitách.


· Zprůhlednit a zveřejnit systém přidělování obecních bytů, zajistit antidiskriminační přístup obcí v procesu přidělování obecních bytů. · Zajistit dostatečnou kapacitu azylového bydlení pro úplné rodiny s dětmi i pro osamělé rodiny bez přístřeší, podporovat dostupnost a kvalitu doprovodných sociálních služeb azylového bydlení.

b) Cíle a opatření zaměřená na podporu poptávky po bydlení · Včasně řešit situace dlužníků na nájemném, realizovat preventivní opatření v této oblasti (např. vytvořit metodické pokyny pro včasné řešení situace dlužníků pro pracovníky institucí, které působí v oblasti bydlení – pro pracovníky bytových odborů, správy nemovitosti, sociálních odborů). · Vypracovat metodické pokyny pro pracovníky sociálních odborů zaměřené na zřízení institutu zvláštního příjemce a posuzovat žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc u rodin, jejichž potřeba bydlet je ohrožena, zajistit jejich uplatňování v praxi. · Zajistit dostupnost sociálního programu pro osoby, které nemají potřebné sociální kompetence v oblasti bydlení, propojit aktivity programu s činností veřejné správy v oblasti bydlení.


10. Seznam použité literatury a zdrojů 1. BITTER, P.; HAVIGEROVÁ, J., Langhasová, H. Děti z ústavů: Právní a psychologické dopady ústavní výchovy z pohledu ochrany rodiny a nejlepšího zájmu dítěte. 1. vyd. Brno: Liga lidských práv, 2007. 76 s. ISBN 978-80-9034734-2. 2. GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006. 3. KOCMAN, D. Osudy holobytů: Etnografie sociotechnické inovace. Praha: Fakulta sociálních věcí, 2002. 4. LUX, M. et al. Bydlení – věc veřejná: Sociální aspekty bydlení v České republice a v zemích Evropské unie. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2002. 287s. ISBN 80-86429-12-1. 5. LUX, M. et al. Standardy bydlení 2003/2004: Bytová politika efektivněji a cíleněji. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2004. 163 s. ISBN 80-7330-055-9. 6. SÝKORA, L.; TEMELOVÁ, J. Prevence prostorové segregace. Praha: Univerzita Karlova v Praze a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2005. 7. ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. 211 s. ISBN 807364-009-0. 8. Autorský kolektiv Ústavu územního rozvoje v Brně a Odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj. Podporované byty. Dotační titul Ministerstva pro místní rozvoj 2003 – 2005: Byt na pili cesty a vstupní byt. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a Ústav územního rozvoje, 2006. 9. MORAVEC, Š. Nástin problematiky sociálního vyloučení romských populací. In: Hirt, T.; Jakoubek, M. (eds.). Romové v osidlech sociálního vyloučení. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006. 414 s. ISBN 80-86898-76-8. 10. Doporučení pro obce a města pro předcházení rozšiřování a tvorbě sociálně vyloučených lokalit se zdůrazněním zajištění potřeby bydlení. Praha: Veřejný ochránce práv, Ministerstvo vnitra ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008.





DISKRIMINACE V PŘÍSTUPU KE SLUŽBÁM Petr Kubačka, IQ Roma servis, o.s.

1. Kontext Ze zkušeností pracovníků občanských poraden, sociálních pracovníků a hlavně zkušeností lidí romského původu vyplývá, že po přijímání do zaměstnání se lidé pro svůj romský původ setkávají s diskriminací nejčastěji v přístupu ke službám, a to zejména když hledají bydlení, když se chtějí jít bavit do klubu nebo posadit do restaurace, nebo když si chtějí nakoupit a je jim bráněno ve vstupu do prodejny nebo jsou při nákupu obtěžováni neustálým podezíravým sledováním. Nepříjemné situace zažívají také např. při jednání na úřadech a jiných institucích, kdy s nimi někteří pracovníci komunikují očividně hůře než s ostatními. Lze samozřejmě říci, že jako ve všech společenských vztazích „je to přece o lidech“ a svou roli hraje např. vzhled a chování konzumenta služeb. Ovšem v těchto případech je to především o lidech poskytujících služby. Realitní kanceláři stačí v telefonu slyšet romské jméno, její odmítavý přístup


nezmění ani vědomí, že zájemce o bydlení pracuje, je spolehlivý, tichý a nežije s velkou rodinou. S ochrankou před klubem ani nehne, že se mladá žena jde bavit se svou neromskou kamarádkou. Kamarádku pustí, ale ženě ve vstupu brání. Díky zažitým předsudkům se lidé romského původu nezřídka setkávají s odmítnutím, je omezován jejich přístup k obecně dostupným službám, a tím poškozována jejich práva a lidská důstojnost. V konkrétních případech pak může mít odmítání člověka i další následky – od osobních psychických problémů po systémové následky. Např. v oblasti bydlení díky praktické nemožnosti pronajmout si kvalitní byt s dobrou adresou žijí lidé v nevyhovujících bytech v sociálně vyloučených lokalitách (někdy označovaných jako ghetta), což s sebou nese řadu dalších problémů. Rodina je nucena žít v domě ve stavu ohrožujícím zdraví jejich členů, děti postrádají vhodné podmínky pro domácí učení i prostor pro kontrolovaný volný čas, nevyhovující bydlení rodiny se dále de facto může stát důvodem pro odebrání dětí do ústavní péče apod.

2. Nerovné zacházení v oblasti bydlení Lidé sociálně slabší a ohrožení sociálním vyloučením, mezi něž patří valná část lidí romského původu, jsou prakticky odkázáni k nájemnímu bydlení. Jejich možnosti pořídit si vlastní byt nebo domek jsou zpravidla minimální. Na trhu s byty, kde jako pronajímatelé figurují obce (města, městské části) a soukromí majitelé nemovitostí, ovšem často narážejí na překážky omezující jejich přístup k této službě.

2.1 Přístup soukromých pronajímatelů a realitních kanceláří Předsudky a stereotypní pohlížení většinové společnosti na lidi romského původu se odrážejí i v paušalizujícím přístupu pronajímatelů bytů. Romové jsou obecně vnímáni jako nepřijatelní nájemci, se kterými by byla jen spousta problémů. Pronajímatelům či realitním kancelářím stačí vědomí, že zájemce o byt je Rom, a nezabývají se tím, jaký zájemce ve skutečnosti je. Lidé romského původu jsou a priori odmítáni. Nejsou výjimkou případy, kdy se zástupci realitních kanceláří (RK) zájemce, který telefonicky reaguje na inzerát a jehož jméno zní romsky, přímo zeptají na jeho původ. V některých inzerátech zveřejňovaných realitními kancelářemi se lze dokonce setkat s textem „cizí národnost ne“ nebo „nevhodné pro cizince, Romy,…“. RK se takovým jednáním dopouštějí zakázané diskriminace. Dopouštějí se jí i v případě, kdy požadavek odmítání lidí romského původu nebo např. cizinců (údajně) stanovil sám pronajímatel bytu. V takových případech jsou diskriminujícím jak pronajímatel (zadavatel inzerátu), tak realitní kancelář. Provozovatelé ubytoven a realitní kanceláře jsou poskytovateli služeb a jejich jednání je jako takové upravováno ustanoveními zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby, nesmí spotřebitele diskriminovat. Porušení této povinnosti je správním deliktem a Českou obchodní inspekcí za něj může být uložena pokuta. V současné době je situace taková, že pracovníci České obchodní inspekce někdy spíše váhají nad tím, zda případ šetřit, zda a jak na diskriminační inzerci reagovat apod. Povědomí o možnosti vést k nápravě či sankcionovat realitní kancelář, která se dopouští diskriminace, je velmi nízké i u veřejnosti. Velká většina obyvatel ČR nezná právní prostředky určené k ochraně před nerovným zacházením a neví, kam se obrátit. To je samozřejmě také jedním z důvodů velmi nízkého počtu


podnětů kontrolním orgánům týkajících se diskriminačního jednání a následně tedy skutečnosti, že kontrolními orgány toto jednání v dané oblasti není identifikováno jako relevantní tak, aby se jím hlouběji zabývaly a na jeho řešení zaměřily svou činnost. Přestože podnět ke kontrole, následné šetření a uložení nápravy, resp. pokuty kontrolním orgánem, jsou prostředkem pro reakci na diskriminaci nejsnáze využitelným. Česká obchodní inspekce v oblasti diskriminace spotřebitele v oblasti služeb bydlení nehraje významnější roli a v její činnosti jsou značné rezervy. Efektivní kontrolní činnost může významně přispět k odstranění nerovného zacházení. Vedle podnětu ke kontrolnímu orgánu má osoba odmítnutá realitní kanceláří nebo pronajímatelem pro svůj romský původ (případně z jiného důvodu vymezeného jako diskriminační) možnost obrátit se na profesní sdružení, jehož je RK členem, nebo podat žalobu k soudu. Tyto prostředky však ve většině případů nejsou využitelné. Členství realitních kanceláří v profesním sdružení, které by nad výkonem činnosti svých členů dohlíželo a řešilo např. porušení společného etického kodexu, není povinné. Profesní sdružení RK v ČR fungují na dobrovolné bázi. Málokterá RK je členem nějakého sdružení a její činnost je tak regulována pouze právní předpisy. Osoba poškozená diskriminačním jednáním má možnost podat žalobu k soudu a domáhat se, aby bylo od jednání upuštěno, aby byly odstraněny následky nerovného zacházení a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Vedení soudního sporu ovšem vyžaduje, aby člověk měl dostatek důkazů o jednání, a je spojeno s i několikaletým projednáváním sporu, potřebou právních znalostí, případně právního zastoupení a rizikem placení nákladů soudního řízení protistraně v případě, že soud žalobu zamítne. Tento prostředek ve svém důsledku nepředstavuje efektivní a snadno uplatnitelný nástroj reakce na diskriminaci a ani v případě úspěšného soudního řízení zpravidla nepředstavuje odpovídající zadostiučinění a postih diskriminujícího subjektu.

2.2 Obecní byty Odmítání lidí romského původu jako nájemců ze strany soukromých majitelů nemovitostí nutí nízkopříjmové skupiny ke spoléhání na obecní bydlení. Získat však nájemní právo ke vhodnému obecnímu bytu není v některých městech a obcích v České republice nijak snadné.

a) Znevýhodňující kritéria pro přidělení obecního bytu Jednotlivé obce (i městské části) nakládají s byty ve svém vlastnictví v rámci své samosprávné působnosti. Přidělování bytů žadatelům se řídí podle pravidel, které si každá obec stanovuje sama. I v případě, že vlastníkem obecních bytů je město jako celek (např. statutární město Brno), se setkáváme s tím, že každá městská část má svá vlastní kritéria a jiný systém posuzování žádostí o byt. Vedle špatného informování veřejnosti o podmínkách pro přidělení bytu lze často narazit na případy, kdy stanovená kritéria fakticky znevýhodňují některé skupiny obyvatel jako žadatele o byt. Jak vyplývá i ze zjištění veřejného ochránce práv,1 „některé obce se při stanovení těchto kritérií uchylují k podmínkám, které nerespektují rovnost v právech zaručených Listinou základních práv a svobod. Některé skupiny osob (zejména sociálně slabé) se přitom díky pravidlům obcí ocitají v marginálním postavení a jejich možnosti zajištění bydlení formou nájmu obecního bytu jsou značně ztížené, ba dokonce vyloučené.“ 1

Viz Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2007, část III, str. 67.


Ombudsman ve své zprávě některá taková kritéria vyjmenovává: · tzv. minusové body za pobírání sociálních dávek či dávek státní sociální podpory; · vyřazení z možnosti licitace z důvodu pobírání sociálních dávek či dávek státní sociální podpory; · prokázání, že vůči obci nemá/neměl budoucí nájemce, člen jeho rodiny nebo osoba žijící s ním v minulosti ve společné domácnosti jakékoliv splatné závazky; · splnění podmínky, že žadatel a všechny osoby žijící s ním ve společné domácnosti jsou bezúhonní.2 Např. stanovení podmínky, že byt nebude přidělen žadateli, který žil v domácnosti, v níž měl nájemce bytu vůči pronajímateli dluh, prakticky brání např. dětem, jejichž rodiče měli dluh na nájemném, který ony samy objektivně nemohly ovlivnit, získat obecní byt a žít vlastní život. Obec se tak v tomto ohledu podílí na prohlubování, resp. vytváření špatné sociální situace těchto lidí. Kladením jiných požadavků se zase de facto dopouští diskriminace. Ať už přímé (vyloučení skupiny osob v určitém sociálním postavení pobírajících sociální dávky), či nepřímé, kdy např. stanovení zdánlivě neutrální podmínky bezúhonnosti může fakticky znevýhodňovat osoby určitého etnického původu. Obce při své činnosti mají dodržovat zásadu rovného zacházení. V souladu s ní (a se zásadami fungování obce jako subjektu pečujícího o potřeby svých občanů) mají být stanovena i pravidla přidělování bytů a projednání žádostí o pronájem obecního bytu se musí dít za respektování zásady legality tohoto procesu. A v případech, kdy na tuto skutečnost obec nepamatuje, by mělo do hry aktivně vstoupit Ministerstvo vnitra ČR jako dozorový orgán. Obec je veřejnoprávní korporací, která plní řadu veřejnoprávních úkolů, a danou část samostatné působnosti nelze označit zcela za občanskoprávní vztah a vyloučit ji tak z dozorové pravomoci ministerstva.3 V řadě případů lze mít oprávněnou pochybnost o zákonnosti podmínek přístupu občanů k obecnímu bytovému fondu. Je proto nezbytné, aby se ministerstvo případy, kdy pravidla pro pronájem obecních bytů zjevně obsahují diskriminační kriteria, zabývalo a aby účinnost takových pravidel pozastavilo, vyzvalo obec k nápravě, případně podalo návrh k soudu na jejich zrušení.

b) Špatné jednání s nájemci domů v tzv. sociálně vyloučených lokalitách Lidé s nízkými příjmy a z jiného důvodu (např. romský původ) prakticky odkázaní na obecní bydlení obývají byty v domech, které se zpravidla nacházejí v tzv. sociálně vyloučených lokalitách. Často jde o staré domy, do jejichž údržby a opravy vlastník – obec – příliš neinvestuje a jejichž stav znamená pro nájemce život v podmínkách ohrožujících jejich zdraví, resp. řádný výkon práv. V domech jsou vlhké zdi, v bytech se vyskytují plísně, kvůli nedostatečnému zajištění je dům místem, kde se scházejí, nebo dokonce přespávají cizí osoby a kde se hromadí odpadky, dochází k únikům vody či elektrického proudu atd. Snahy nájemců o nápravu nedostatků a dosažení toho, aby obec plnila povinnosti, které jí jako vlastníku nemovitosti a pronajímateli ukládá zákon, přitom narážejí na překážky.

2 3

Viz Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2007, část III, str. 67. Tamtéž, str. 67.


Ať už jde o situace, kdy je potřeba provést opravy v domě (např. plísně, prasklé rozvody vody, kdy voda vyplaví několik bytů, podmáčí stropy atd.) či nikoli drobné opravy v bytech nebo o žádosti o kontrolu ze stavebního úřadu či řešení úniků vody, nájemci narážejí na odmítání ze strany pracovníků správ nemovitostí a bytových odborů, liknavost, odkládaní řešení nebo provedení jen „kosmetických“ úprav. S nájemci je komunikováno přezíravě, ze strany pronajímatele/správce nemovitosti jsou nedostatečně informováni, na jejich žádosti není odpovídajícím způsobem reagováno. Přístup pracovníků obcí, resp. správ nemovitostí k lidem ze sociálně vyloučených lokalit, a to především Romům, je obecně horší, lze v něm spatřovat prvky diskriminace. Lidé snažící se aktivně jednat a ochotní pro nápravu stavu něco udělat jsou jednáním s příslušnými osobami demotivováni a ztrácejí odhodlání dosáhnout vlastní aktivitou změny situace, v níž se nacházejí. Neřešení nedostatků, resp. nedostatečná komunikace a spolupráce ze strany obce vede ve svém důsledku k prohlubování sociálního vyloučení těchto lidí a dalším, i systémovým, problémům (např. zhoršený zdravotní stav – zejména dětí, problémy ve vzdělávání, zhoršené postavení na trhu práce).

3. Shrnutí a doporučení Nerovné zacházení znamená nejen omezení práv jedince a újmu na důstojnosti člověka, ale ve svých důsledcích může vést k dlouhodobému zhoršení zdraví diskriminovaných osob a jejich postavení ve společnosti. Dochází k prohlubování sociálního vyloučení diskriminací postihovaných osob. Psychické a zdravotní potíže, které dále podmiňují např. školní prospěch či pracovní výkon, apatie a rezignace, negativní postoj k lidem, agrese a únikové strategie (gamblerství, závislosti), jejichž příčinou se může odmítání jedince stát, dále souvisí se systémovými, resp. sociálními následky (např. nezaměstnanost, výdaje ve zdravotním a sociálním systému, patologické jevy). Diskriminace a paušální odmítavý přístup k osobám romského původu jsou podmíněny předsudky zakořeněnými ve společnosti. Postoj k lidem romského původu se u většinové společnosti formuluje nikoli na osobním poznání, ale spíše na základě soudů kolujících ve společnosti či informací z médií a tenduje k zobecňování („Romové …“). Základním krokem k získání vztahu k druhému a přístupu k lidem je poznání druhého4 a uvědomění si, že mu nelze a priori něco podsouvat. Lidé, jejichž rozhodování podléhá předsudkům, by tedy měli být vedeni k tomu, aby k ostatním přistupovali rovně a případné rozdíly v jednání nestály na romském či jiném původu, ale na konkrétních projevech a jednání druhého. Primárně by si to měli uvědomovat pracovníci státní správy a samosprávy. Při řešení diskriminace by nemělo být zapomínáno na význam individuálního jednání a mělo by být osobě, která se diskriminace dopouští, dáno na srozuměnou, že její jednání není správné, resp. je protiprávní. Velmi vhodné je samozřejmě bližší seznámení se s poškozenou osobou a omluva jí adresovaná. Jednání s diskriminující osobou a vedení ji k uvědomění si svého pochybení a nápravě (i do budoucna) preferují jako krok, který by měl předcházet případnému použití právních prostředků, některé neziskové organizace. Tento přístup by byl velice vhodný např. ze strany kontrolních orgánů, které často šetření uzavírají s tím, že porušení zákona nebylo prokázáno, přičemž je zjevné, že k nerovnému zacházení objektivně dochází. Namísto toho, že de facto dávají kontrolovanému zaměstnavateli, realitní kanceláři či pronajímateli na srozuměnou, že jeho „opatrnost“ 4

„Ať už osobně nebo zprostředkovaně díky kampaním apod.“


chápou, by měli umět vysvětlit (třeba obecně), jak odmítavý postoj působí (např. na anonymně představeného původce podnětu), a navrhnout případná řešení. Podnět ke kontrole a následná činnost kontrolního orgánu, který má vést diskriminující subjekt k nápravě, případně jej sankcionovat, se mezi právními nástroji ochrany proti diskriminaci jeví jako nejúčinnější prostředek reakce. Použití jiného zákonného prostředku (žaloba k soudu, oznámení o přestupku) je ve většině případů prakticky nemyslitelná. Je velmi důležité, aby činnost kontrolních orgánů probíhala opravdu efektivně a transparentně. Díky tomu mohou mít jednotlivci naději, že se bude něco dít a státní správa nezůstane k nespravedlnosti lhostejná, a díky tomu může docházet k postupnému odstranění takového jednání jako je diskriminace. Bohužel, jak vyplývá i ze zjištění veřejného ochránce práv, kontrolním orgánům lze v mnohém vytýkat nevyužívání oprávnění, jež jim přiznává zákon, čímž nemohou účelně zjistit skutkový stav věci, nedůslednost prováděných kontrolních šetření či sporé ukládání sankcí. V tomto ohledu a v souvislosti s důležitostí kontrolní činnosti, resp. vedení kontrolovaných osob k nápravě při diskriminačním jednání, je potřeba apelovat na zlepšení práce kontrolních orgánů v oblasti poskytování zboží a služeb, zejména České obchodní inspekce. V této souvislosti je dobré zdůraznit, že novelou zákona o ochraně spotřebitele účinnou od 12. 2. 2008 došlo ke změně v posuzování porušení zákazu diskriminace spotřebitele. Nově jde o správní delikt, za který Česká obchodní inspekce uloží pokutu až 3 mil. Kč. Do této novelizace mohla ČOI postihnout jen takové diskriminační jednání, které sama odhalila při kontrolní činnosti, nyní má sankcionovat i minulé chování (tj. i oznámené a dokládané v podnětu ke kontrole). Vhodné je také zdůraznit roli kontrolních orgánů, pokud jde o jejich poradensko-informační činnost pro občany.5 I v této rovině by se mělo výrazněji objevit téma diskriminace a aktivita ze strany úřadů. Minimem je uvedení přehledných informací o pravomocech kontrolních orgánů a prostředcích reakce na diskriminaci na jejich webových stránkách. Jelikož diskriminační odmítání určitých skupin osob ze strany realitních kanceláří je poměrně rozšířené (a diskriminace spotřebitele by měla být sankcionována jako správní delikt), lze jen doporučit, aby alespoň po přechodnou dobu ČOI přistoupila k systematickému sledování trhu s byty a nejednala jen na základě podnětu spotřebitele. Žaloba k soudu podávaná osobou poškozenou diskriminací je v praxi nástrojem, jehož uplatnění trvá neúměrně dlouho vzhledem k zasaženým hodnotách a uplatňovaným nárokům (zejména upuštění od jednání). Žalobci také hrozí placení nákladů řízení, pokud se žalovanému podaří soud přesvědčit, že nerovné zacházení nespočívalo ve vymezených diskriminačních důvodech, např. etnický původ. Přitom žalobcem je zpravidla člověk s nižšími příjmy, žalovaným podnikatel s právním zastoupením. Při budoucích (legislativních) úpravách soudního procesu by tedy mělo být pamatováno na tyto skutečnosti a měly by být provedeny změny, které by z tohoto prostředku učinily efektivní a přístupný nástroj obrany proti diskriminaci. Při stanovování podmínek přidělování obecní bytů je třeba pamatovat na důležitost rovného přístupu a volit kritéria, která nebudou znevýhodňovat, či dokonce diskriminovat některé skupiny osob. Kritéria musí být také náležitě zveřejněna, aby byla dostupná všem. (Mít na zřeteli, že přístup k internetu a schopnost proklikávat se webovými stránkami nemají všichni občané ČR a potažmo i Evropské unie.) Odpovědnost v tomto ohledu leží především na obcích. Pokud tyto selhávají, přísluší Ministerstvu vnitra ČR, aby provádělo metodické vedení a dozorovou činnost. 5

Viz zejména § 13 odst. 2 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci.


4. Seznam použitých zdrojů 1. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů. 2. Zákon 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci ve znění pozdějších předpisů. 3. Zákon 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. 5. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2007.






TRH PRÁCE Petr Kubačka, Helena Lorencová, IQ Roma servis, o.s.

1. Kontext problému Proč je možné stále problematiku nezaměstnanosti považovat za palčivý problém, přestože je v těchto obdobích míra nezaměstnanosti rekordně nízká a ve své podstatě v posledních dvou letech dosahuje svého rekordního minima? V celé ČR se pohybuje míra nezaměstnanosti kolem 5,3 % (z toho je u žen 6,9 % a u mužů 4,0 %).1 Na základě tohoto údaje se pak často setkáváme s názorem, že ti, kteří pracovat chtějí, pracují a pracovat v současných podmínkách mohou a zbytek jsou tím pádem lidé, kteří o práci nemají zájem. Cílem této části je ukázat, že v naší společnosti existují skupiny obyvatel, pro které není snadné vhodné, stabilní a legální zaměstnání nalézt a zpravidla hledání takového zaměstnání je dlouhodobým procesem, na němž participují nejen pracovníci úřadů práce, ale i pracovníci nestátních organizací. Samozřejmě, že je nutné počítat se specifiky, limity i příležitostmi jednotlivých regionů celé České republiky. Naším cílem však není podrobný rozbor charakteristik jednotlivých regionů, ale spíše analýza faktorů, jež mají vliv na dlouhodobou či opakovanou nezaměstnanost, která je mnohými odborníky nahlížena jako hlavní příčina procesu sociálního vylučování jako takového.

1

Struktura uchazečů o zaměstnání k 31. březnu 2008. Dostupné z www , citováno ke dni 19. 6. 2008.


2. Skupiny obyvatel ohrožené vyloučením z trhu práce Zákon o zaměstnanosti 435/2004 Sb., definuje skupiny obyvatel, kterým je nutné věnovat při zprostředkování zaměstnání zvýšenou podporu. Jsou to skupiny různou měrou znevýhodněné na trhu práce, tzn. lidé, kteří se zpravidla a ve velké míře musí potýkat s určitými typy bariér při hledání zaměstnání na otevřeném trhu práce, a to z velmi rozličných důvodů. Patří mezi ně: 1. osoby se zdravotním postižením, 2. osoby do 25 let věku, resp. absolventi, 3. absolventi vysokých škol po dobu dvou let po úspěšném ukončení studia (nejdéle do 30 let), 4. těhotné ženy, kojící ženy a matky do devátého měsíce po porodu, 5. kategorie obyvatel 50+, 6. osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 6 měsíců. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2006–2008 (dále jen Zpráva) tyto kategorie rozšířila a dále specifikovala. Podle tohoto dokumentu mezi nejvíce ohrožené skupiny osob v přístupu na trh práce patří ty skupiny obyvatel, u nichž dochází ke kumulaci různých znevýhodnění (např. mladiství s nízkou úrovní kvalifikace nebo osoby se zdravotním postižení a nedostatečnou kvalifikací). Vyšší mírou nezaměstnanosti jsou obecně postiženy ženy. Ty také čelí dlouhodobému znevýhodnění, zejména z důvodu mateřství, rodinných povinností či věku. Dle posledních údajů za 1. čtvrtletí roku 2008 je v České republice na úřadech práce evidováno 336 297 osob – z toho je 156 270 mužů a 180 027 žen. Nezaměstnaných žen je tedy v ČR téměř o 25 000 více než mužů.2 Rozdíl v míře nezaměstnanosti mužů a žen je znatelný také u nezaměstnaných, kteří pečují o dítě do 15 let – celkově se jedná o 42 893 osob, přičemž z toho je 41 121 žen.3 Osoby pečující o osoby vyžadující zvláštní pomoc jsou vedeny ve statistikách úřadů práce jako odlišný indikátor. Z údajů tak vyplývá zřejmá obtížnost reintegrace na pracovní trh po rodičovské dovolené a během péče o rodinu, a to především pro ženy – matky. Ženy ze sociálně znevýhodněného prostředí se zpravidla potýkají s další významnou bariérou. Často odcházejí na mateřskou po dokončení či v průběhu vzdělávání a nemají tak kvalifikaci a vzdělání potřebné pro uplatnění na trhu práce a žádné nebo zanedbatelné pracovní zkušenosti. Pro skupinu zaměstnavatelů se pak stávají skupinou zaměstnanců, do které je třeba mnoho investovat (zaučení), a jsou skupinou vysoce rizikovou (mají minimální nebo žádné pracovní návyky, navíc je tu velká pravděpodobnost, že se žena bude často starat o dítě). Ve výše zmíněné Zprávě se poukazuje především na to, že se v praxi nevyužívají nástroje typu flexibilní pracovní doby či práce na částečný úvazek, které by zrovna pro tuto skupinu obyvatel mohly být využitelné.

2 3

Struktura uchazečů o zaměstnání k 31. březnu 2008. Dostupné z www , citováno ke dni 19. 6. 2008. Tamtéž.


Další skupinou osob definovanou Zprávou jsou mladí lidé, zejména absolventi škol a mladiství po ukončení základní školy, z nichž jako nejrizikovější jsou chápáni mladiství vstupující na trh práce bez vzdělání, s neúplným nebo dokončeným základním vzděláním a praktickou školou a kterým tak vedle praxe chybí i kvalifikace pro výkon jakéhokoliv povolání. Doloženo čísly to v současné době znamená, že na úřadech práce je evidováno 50 592 osob do 25 let, z nichž tvoří 10,61 % osoby do 18 let,4 tedy lidé se základním či neukončeným středoškolským vzděláním. Starší generace lidí spadajících do skupiny dlouhodobě nezaměstnaných a nízko kvalifikovaných jsou naopak charakteristické bohatými pracovními zkušenostmi z dělnických profesí (v oblasti stavebnictví, pomocných prací ve službách a průmyslové výroby). Ale v současné době se potýká s problémem dlouhodobé nezaměstnanosti, a to především z několika důvodů. Zaprvé český průmysl na počátku 90. let minulého století prošel restrukturalizací, která znamenala pro mnoho lidí ztrátu zaměstnání a která byla charakteristická úbytkem nekvalifikovaných a nízkokvalifikovaných pracovních míst.5 V této vlně nezaměstnaných se ocitla i velká část příslušníků romského etnika. Dalším důvodem je zhoršený zdravotní stav v důsledku dlouhodobé, fyzicky náročné práce a práce v náročných pracovních podmínkách, popřípadě způsobený vyšším věkem a nezdravým životním stylem. Mezi jinými důvody se dále mohou objevit takové faktory jako diskriminace v přístupu k zaměstnání (ageismus), pozbytí pracovních návyků v důsledků dlouhodobé nezaměstnanosti, nízká kvalifikace (neúplné či dokončené základní vzdělání), neschopnost přizpůsobit se inovacím a novým trendům neustále modernizujícího se trhu práce a stále zvyšujícím se požadavkům ze strany zaměstnavatelů. Poslední skupinou obyvatel zmiňovanou Zprávou jsou etnické menšiny, což v podmínkách ČR jsou především Romové. Zpráva je zmiňuje specificky a ve statistikách dokládá, že 26 % ekonomicky aktivních obyvatel ČR nemá dosud zkušenost s nezaměstnaností, 35 % trpí opakovanou nezaměstnaností a 39 % je opakovaně a dlouhodobě nezaměstnaných, z toho je 75 % Romů. Příčiny marginálního postavení Romů autoři Zprávy vidí především v nízké a nedostačující kvalifikaci, v koncentraci Romů v průmyslových městech, kdy se v minulosti využívalo nízko kvalifikované síly pro manuální práce, a v diskriminaci na trhu práce.

3. Dlouhodobá nezaměstnanost Dlouhodobá nezaměstnanost je definovaná nezaměstnaností delší než 12 měsíců. Z posledních statistických údajů úřadů práce to znamená, že je v jejich evidenci 127 370 osob déle než jeden rok, což činí 38 % z celkového počtu 336 297 nezaměstnaných registrovaných na úřadech práci v ČR. Graf č. 1 ukazuje strukturu nezaměstnaných dle délky jejich evidence na ÚP. Je z něj patrné, že nejvíce nezaměstnaných přestane využívat služeb ÚP do půl roku, ale zároveň nepopiratelným faktem zůstává, že více jak třetina evidovaných využívá jeho služeb dlouhodobě. Navíc je třeba zohlednit ty, kteří byli například sankčně vyřazeni z evidence úřadů práce, tzn. konečné číslo dlouhodobě nezaměstnaných bude v reálu ještě vyšší.

4 5

Struktura uchazečů o zaměstnání k 31. březnu 2008. Dostupné z www , citováno ke dni 19. 6. 2008. GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006, str. 42.


Graf č. 1: Dlouhodobost evidence na úřadu práce za 1. čtvrtletí roku 2008

38%

47% do 6 měsíců 6–12 měsíců 12 a více měsíců

15% Dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost je v podmínkách ČR spojena především s individuálními charakteristikami nezaměstnaných. Jde například o nízkou kvalifikaci, zhoršený zdravotní stav (různé formy snížené pracovní schopnosti, invalidních důchodů), o neschopnost orientovat se na pracovním trhu, nepřiměřená očekávání některých nezaměstnaných vůči institucím, zaměstnavatelům i vůči sobě samotným. Významným faktorem je ale také určitá míra rezignace na hledání řešení životní situace nezaměstnaného, jeho nemotivovanost a zklamání. A v konečném důsledku jde také o diskriminaci ze strany zaměstnavatelů – zvláště vůči etnickým skupinám i ženám s malými dětmi a dalším skupinám nezaměstnaných.6 V důsledku dlouhodobé ztráty kontaktů se zaměstnáním dlouhodobě nezaměstnaní ztrácejí pracovní návyky na trhu práce, z toho důvodu nejsou konkurenceschopní, jejich šance na nalezení zaměstnání klesají. Dlouhodobou nezaměstnaností jsou více postiženy ženy, častěji se s ní setkáme u vyšších věkových kategorií a popřípadě u zdravotně znevýhodněných osob.7 S dlouhodobou nezaměstnaností jsou spojeny jevy materiální a sociální deprivace. Tito lidé klesají pod životní úroveň, na kterou průměrný člen majoritní společnosti bez problémů dosahuje. To v důsledku vede k tomu, že tito lidé nemají adekvátní životní podmínky (bydlení – často se jedná o byty 3. a 4. kategorie, tzn. se společným sociálním zařízením pro celé patro, pouze studenou vodou v bytě). Ztěžuje jim to tak možnosti participace na sociálních vztazích a znemožňuje se chovat ve společnosti obvyklým způsobem. V konečném důsledku to vede k sociální izolaci, vyloučení ze sociálních vztahů, ztrátě podpory komunity, diskriminaci a nedostatku příležitostí pro vzdělání a zaměstnání.8 Nezaměstnanost vede k neschopnosti platit nájemné, elektřinu, splácet půjčky a úvěry, nutí to postižené občany snižovat náklady na základní životní potřeby (např. oblečení, které je ale velmi důležitým prvkem při sebeprezentaci před zaměstnavatelem). Problém nastává také u výdajů za stravu – obzvláště pokud musí daný člověk držet dietu nebo se jedná o těhotné ženy, nemocné či diabetiky. Vše, co bylo zmíněné výše, má samozřejmě důsledky pro každého člověka, jenž se ocitne bez zaměstnání, a tedy i pravidelného příjmu, bez sebeuplatnění, seberealizace a určité míry prestiže ve společnosti. Jde o krizi, která se odráží v jeho zdravotním stavu i psychické pohodě. Lidé potýkající se s dlouhodobou nezaměstnaností trpí prokazatelně ve větší míře (oproti ostatní společnosti) nervozitou, depresemi či poruchami spánku, jejichž důsledkem bývá zvýšená konzumace alkoholu, cigaret, užívání léků, apatie, podrážděnost, plačtivost, nechutenství, nebo naopak přejídání.9

6

PREMUSOVÁ J.; SIROVÁTKA, T. K formování dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice, Sociologický časopis. č. 1 (1996), roč. 32, str. 41. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2006–2008. MAREŠ, P. Faktory sociální exkluze. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2006, str. 22. 9 Kol. autorů. Nezaměstnanost a zdraví, str. 9. Dostupné z www , citováno dne 20. 6. 2008. 7 8


3.1 Sociální vyloučení ve vztahu k dlouhodobé nezaměstnanosti Za základ sociální exkluze je považováno především vyloučení z legálního trhu práce – tedy nezaměstnanost, ať už jde o nezaměstnanost dlouhodobou, opakovanou či kumulovanou, která je povětšinou důsledkem nedostatku základních kvalifikačních předpokladů. Úroveň toho, co je dnes považováno za základní kvalifikační předpoklady, přitom stále více roste – zaměstnavatelé požadují jistou úroveň komunikačních dovedností, obecně vědních znalostí i minimálně základní obsluhu informační techniky. To se stále více vymyká možnostem sociálně vylučovaných osob jich dosáhnout, a to především v důsledku jejich nedostatečnému vzdělání. Charakteristikou sociálního vyloučení v České republice je fakt, že se z významné části týká romského etnika, resp. je u nich nejmarkantnější, protože je provázeno procesem prostorové exkluze, tedy vznikem sociálně vyloučených lokalit. Sociální vyloučení Romů nelze chápat převážně jako důsledek osobních vlastností příslušníků romské komunity, ale má široké příčiny historické, kulturní, ekonomické a zejména sociální povahy.10 Vedle materiální chudoby se jedná o sociální (vyloučení z participace na sociálním a ekonomickém životě české společnosti) a psychické důsledky (rezignace na další hledání práce, ztráta pracovních návyků, podléhání závislostem aj.). Tyto důsledky se pak zpětně negativně odrážejí ve snížených šancích na začlenění na trh práce.11 Pokud obyvatelé sociálně vyloučených lokalit pracují, je jejich pozice na trhu práce většinou marginální. Vykonávají především sezónní a příležitostné práce, jež se mnohdy zakládají na nechráněných vztazích. Tato forma práce se pojí vedle nízkých výdělků s neustálou nejistotou pracovního místa. Zaměstnanecké poměry na dobu neurčitou představují v případě obyvatel sociálně vyloučených lokalit naprosté výjimky. Dlouhodobě nezaměstnaní žijící v těchto lokalitách, stejně jako ti, kteří jsou marginalizováni na trhu práce, si postupně utvářejí alternativní životní strategie, pomocí kterých zajišťují svoji obživu. Jde v prvé řadě o vytvoření faktické závislosti na sociálních dávkách, zadlužování, práci „na černo“ a jiné neformální ekonomické aktivity,12 kterým se budeme věnovat v rámci kapitoly exkluze na trhu práce později. Tyto strategie a s nimi spojené hodnoty, podceňování významu vzdělání a práce za mzdu, orientace na přítomnost aj., jsou v prostředí sociálně vyloučených lokalit postupně upevňovány a mezigeneračně reprodukovány. Hloubka problému je dále násobena skutečností, kdy v sociálně vyloučených lokalitách vyrůstá již téměř jedna celá generace dětí a mládeže, která ve svém okolí během dosavadního života nepoznala význam pracovního vztahu. Nezaměstnanost pro ni představuje běžný standard. Tato generace nejenže nemá žádné pracovní návyky, ale neměla dosud ani příležitost si je vybudovat. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že integrace na trh práce se jeví jako zcela klíčový předpoklad sociálního začleňování obyvatel vyloučených lokalit.

a) Vnitřní překážky uchazečů o zaměstnání. Nedostatečná kvalifikace a dosažené vzdělání Vzhledem ke zvyšujícím se nárokům uplatnění pracovní síly na trhu práce, kde výraznou roli sehrává míra kvalifikace a rozsah a kvalita sociálních dovedností, je nízká vzdělanost hlavní příčinou způsobující nemožnost uplatnit se na trhu práce. Lidé s minimálním vzděláním jsou jednou ze skupin nejvíce ohrožených dlouhodobou nezaměstnaností, které jsou mnohdy příčinou sociální 10

NAVRÁTIL, P. a kol. Romové v české společnosti. 1. vyd. Praha: Portál. 2003, str. 13. GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006. str. 42. 12 Tamtéž, str. 42. 11


exkluze. V interaktivní mapě vypracované na základě Gabalovy zprávy se například objevuje, že kolem 90 % lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách města Brna má pouze základní vzdělání, díky čemuž je tato skupina ohrožena dlouhodobou nezaměstnaností.13 Na trhu práce jsou navíc nabízeny zejména profese, kde je nutné disponovat výučním listem nebo minimálně osvědčením o rekvalifikaci. Mnoho pracovních míst v oblasti služeb, stavebních či dělnických profesí, je pro nízko kvalifikované uchazeče o zaměstnání nedostupnými, i když počet pracovních příležitostí pro nízko kvalifikované profese je konkrétně v Brně relativní dostatek (rozvoj výrobního průmyslu a následný rozvoj navazujících služeb, především v oblasti úklidu a stravování). K jejich nárůstu došlo i v Jihomoravském kraji, jak na to odkazuje Analýza stavu a vývoje trhu práce v Jihomoravském kraji, ale zároveň dodává, že mnohá místa jsou přímo spojená se zaměstnáváním cizinců s platným pracovním povolením na území kraje. Pro tuzemské pracovníky tak úroveň kvalifikace a profesionálních dovedností zůstává při hledání pracovní příležitosti rozhodující. Více dovedností totiž znamená větší možnost volby pro zaměstnavatele i pro pracovníka.14 Ze zpráv poskytovaných úřady práce vyplývá, že jednou z nejčastěji požadovaných profesních skupin a mnohdy také nejhůře obsaditelných pracovních pozic jsou místa kvalifikovaných dělníků a řemeslníků. V této souvislosti je vnímán jako významný problém, že v České republice není dostatečně rozvinut systém celoživotního vzdělávání, jež by jako takový pokrýval potřeby lidí, kteří by si chtěli doplnit například své nedokončené středoškolské vzdělání formou individuálního, večerního či dálkového studia. Tato situace se týká především těch, kteří dostali možnost si doplnit základní vzdělání a chtěli by pokračovat dál, nebo těch, kteří předčasně odešli ze střední školy, resp. z nějakého výučního oboru, a chtěli by si své vzdělání doplnit právě kvůli lepším šancím na uplatnění na trhu práce. V takové situaci je tím nejjednodušším řešením jeden z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, a to rekvalifikace. Nicméně i statistiky úřadu práce vypovídají o tom, že ač je možné tento nástroj nahlížet obecně jako úspěšný, není dostatečně využíván právě skupinou lidí s minimálním vzděláním. Tuto skutečnost dokládá i graf č. 2, z něhož plyne, že lidé bez kvalifikace, a tedy s největší „potřebou“ zvýšení kvalifikace pro úspěšné uplatnění na trhu práce, tvoří pouze 16 % z celkového počtu rekvalifikovaných osob. Graf č. 2: Struktura rekvalifikovaných uchazečů dle dosaženého vzdělání (v %)15

16% základní vzdělání vzdělání bez maturity středoškolské vzdělání s maturitou a vyšší

58%

26%

13

Mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v České republice. Dostupné z www , citováno dne 20. 7. 2008. BUCHTOVÁ, B. Nezaměstnanost. Psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. str. 114. 15 Zpráva o situaci na trhu práce v městě Brně za rok 2007. Dostupná z www , citováno dne 20. 7. 2008. 14


Samozřejmě, že je třeba počítat také s vlivem nízké motivace lidí s nízkým vzděláním k vzdělávání dalšímu, ať už v jakékoliv podobě, a to z různých důvodů – dosavadní špatná zkušenost se vzdělávacími institucemi, chybějící dovednost dlouhodoběji plánovat (následně chybějící představa o vlastní kariéře), osobní představa (někdy podpořená tím, že znají někoho, kdo vzdělání či rekvalifikaci má a je stejně bez práce) o bezvýchodnosti situace, tzn. nedostatek příkladů „dobré praxe“ a zvláště při dlouhodobé nezaměstnanosti určitá míra rezignace na řešení své situace. Klíčovou se tak jeví především motivace k dalšímu vzdělávání, což předpokládá důkladnou znalost životní situace lidí s nízkou kvalifikací, jeho plánů, cílů, přání, očekávání, ale i bariér a překážek, popřípadě i cestu toto všechno ve spolupráci s ním definovat. A nakonec vytvoření takových sociálních a materiálních podmínek a příležitostí, za kterých by bylo možné a reálné si vzdělání doplnit i se plnohodnotně postarat o vlastní rodinu. Malé nebo žádné pracovní návyky Dlouhodobá nezaměstnanost je spojená se ztrátou pracovních návyků. Často jsou dlouhodobou nezaměstnaností postiženy celé rodiny, ve kterých tak nedochází k předávání pracovních návyků, a tím pádem ani k běžné strukturaci a plánování dne a času obecně. Dochází tak k vytváření alternativních životních strategií a strukturace času.16 Lidé žijící a vyrůstající v rodinách postižených dlouhodobou nezaměstnaností tak neměli možnost poznat význam pracovního vztahu a vytvořit si potřebné pracovní návyky. Tento fakt je nejvíce patrný zejména u mladistvých či dlouhodobě nezaměstnaných absolventů, u kterých se objevuje nezájem o získání zaměstnání a u kterých se navíc mohou objevovat s tím související závažné psychologické, resp. vývojové bariéry. Protože pokud si mladí lidé ve správném čase nemohou osvojit potřebné pracovní návyky, bude omezena jejich schopnost pracovat i v dospělosti. Postrádají tak nejen praktické zkušenosti a základní pracovní návyky, ale také určité pracovní a sociální kontakty, které by jim mohly usnadnit orientaci na trhu práce a pomoci rozšířit pole pracovních příležitostí.17 O mnoho jiné to není ani u lidí, kterým činí problém získat zaměstnání ve středním období jejich pracovní kariéry. V pozdějším stádiu jsou rizika u nezaměstnaných lidí neméně významná. Řada z nich musí čelit krizi základních jistot, jako je hrozba reálné ztráty materiálního zázemí, ekonomické soběstačnosti, vzniku finanční závislosti (na státu, či někom z rodiny) a v konečném důsledku i ztrátě smyslu a potřebnosti v životě. Navíc čím je člověk starší, tím pevnější jsou jeho návykové stereotypy, a tím obtížněji a pomaleji se přizpůsobuje novým životním situacím a vytváří si nové pracovní návyky.18 Dalším intervenujícím faktorem je to, že pokud je člověk nezaměstnaný delší dobu a hledá si práci, nutně naráží na neochotu ho zaměstnat, a to právě z obavy zaměstnavatelů ze ztráty pracovních návyků. To následně vede ke vzrůstající deprivaci nezaměstnaného, k apatii a rezignaci na hledání řešení své situace.

16

GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006, str. 42. BUCHTOVÁ, B. Nezaměstnanost. Psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001, str. 110. 18 Tamtéž, str. 112. 17


Nedostatečně rozvinuté sociální kompetence Téma nedostatečně rozvinutých sociálních kompetencí a dovedností je velmi úzce navázáno na problematiku vzdělání (řešena v jiné části této zprávy zabývající se vzděláním). U dlouhodobě nezaměstnaných, zejména pak osob sociálně znevýhodněných, se mohou objevovat jisté bariéry v komunikaci s jejich institucionálním okolím.19 Mají ztíženou schopnost se orientovat například na úřadech, vystupovat zde a komunikovat adekvátním způsobem. Nedisponují dostatečně zakořeněným povědomím o svých právech, ale i povinnostech vůči státním institucím, ale i zaměstnavatelům a svá práva tímto nemohou efektivně prosazovat. Potřeba zkráceného úvazku či jinak upravené pracovní doby S touto potřebou se potýká především jeden z rodičů pečující o rodinu nebo lidé disponující určitou formou invalidního důchodu. Trendem mezi zaměstnavateli, kteří vytvářejí pracovní příležitosti pro nízkokvalifikované pracovníky, není vytvářet pracovní místa se zkrácenou pracovní dobou, ale spíše dávají přednost vícesměnným provozům, což je pro výše zmíněné skupiny žadatelů o zaměstnání nereálný požadavek, ať už z časových důvodů, kdyby si rodič potřeboval rozdělit den mezi práci a péči o rodinu, tak z důvodů zdravotních. Další skupinou, která se s nedostatečnou nabídkou pracovních míst na zkrácené úvazky potýká, jsou právě mladiství, u nichž zákon omezil pracovní dobu na maximálně šest hodin denně. Mladí lidé, kteří z mnoha různých důvodů ukončí své vzdělání základní školou nebo opustí vzdělání středoškolské, nemají mnoho příležitostí, jak se uplatnit na trhu práce, získat tak pracovní návyky a dovednosti, udržet si pravidelnou strukturaci dne a získat dostatečnou praxi nutnou k dalšímu uplatnění v životě. Zároveň se tak vytváří nebezpečná závislost na sociálním systému státu.

b) Vnější překážky v přístupu na trh práce – systémové Demotivující sociální systém – nemotivující, nízká hranice minimální mzdy. Základním problémem je do jisté míry nepřehlednost sociálního systému – člověk v těžké životní situaci se může těžko sám orientovat v systému pomoci a podpory, na kterou má v dané situaci a v současném sociálním systému nárok. Donedávna byl stát štědrým dárcem různých forem finanční podpory. V dnešní době je všeobecná snaha míru podpory snižovat a kritéria jejího vyplácení jsou tak přísnější a nastavená tak, aby „motivovala“ nezaměstnané k hledání a nástupu do zaměstnání. Například tím, že dávky hmotné nouze, resp. příspěvek na živobytí je vázán na evidenci na úřadu práce a na aktivizační plán, ve kterém je jedním z bodů aktivní a samostatné vyhledávání nabídek volných pracovních míst, popř. registrace u některé z agentur práce. Je pak na zvážení příslušné pracovnice, aby posoudila celkovou situaci daného člověka i to, co bude považovat za dostatečně aktivní přístup k hledání zaměstnání a co nikoliv. Obecně platným faktem však zůstává, že lidé budou pracovat, pokud mohou a pokud se jim to vyplatí, ať už z hlediska materiálního, sociálního či profesně rozvojového. Vezmeme-li v úvahu, že mnoho z dlouhodobě nezaměstnaných jsou lidé s nízkou kvalifikací, kteří dosáhnou v zaměstnání na minimální mzdu, je ona minimální úroveň měsíční hrubé mzdy dostatečně motivující? Další otázkou je to, jak může být takto nastavený sociální systém motivující pro nezaměstnané potýkající se s různými

19

GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006, str. 83.


handicapy, díky kterým se stávají v podstatě nezaměstnatelnými v lokalitách naší země, kde prostě pracovní příležitosti nejsou tak velké? Vyvstává tu tedy mnoho otázek na téma limitu finanční podpory ze strany státu a obcí, přičemž některým z nich se budeme věnovat v dalším textu. Jedním z problematických částí, na kterou se při motivaci nezaměstnaných k hledání a nástupu do práce narazí, je rovnováha mezi pozitivní a negativní motivací ze strany státu. Dobrým příkladem pozitivní motivace je v tomto podpora v nezaměstnanosti, ke které je možné si přivydělat, a to do poloviny minimální měsíční hrubé mzdy a odpracováním maximálně 20 hodin týdně. Tento nástroj působí velmi motivačně, bohužel je omezen dobou, kdy je člověku vyplácena podpora v nezaměstnanosti (tzn. obdobím prvních šest měsíců evidence). A žádného obdobného motivačního nástroje nemohou využít lidé, kteří jsou dlouhodobě v evidenci úřadu práce v případě, že z ní nebyli vyřazeni. Je tedy primárně zaměřena na lidi, kteří jsou v evidenci úřadu práce krátkodobě a u nichž není hrozbou dlouhodobý ekonomický propad či neschopnost se dlouhodobě z finančních obtíží dostat. Naopak u dlouhodobě nezaměstnaných, kteří se z dlouhodobé perspektivy potýkají s vážnými finančními obtížemi, je patrná tendence k negativním motivacím, tedy sankcím. Jejich povinností je sociální pracovnici dokázat, že si hledají zaměstnání, nesmí odmítnout nabídku, kterou jim jejich sociální pracovnice či zprostředkovatelka na úřadu práce nabídne, prostě z toho důvodu, že pak přichází i o to minimum finančních prostředků, které je možné pobírat. To v mnohých případech může vést k tomu, že si nezaměstnaní lidé cítící tento tlak začnou vytvářet alternativní strategie způsobů řešení takové situace, jež vede především k narušení komunikace mezi sociální pracovnicí a dlouhodobě nezaměstnaným člověkem, vytvoření závislosti na sociálním systému a především k tomu, že čím déle tato situace trvá, tím hůře bude řešitelná. Konkrétním příkladem může být dokládání nabídek a inzerátů, o které nezaměstnaný člověk ve skutečnosti nemá zájem, hledání jiných neformálních způsobů přivýdělku na živobytí (práce na černo, sběr železa, brigády …).20 Nedostatečně efektivní využívání nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti (vzhledem k sociálně vyloučeným Romům) Státní politika vyrovnávání příležitostí v přístupu na trh práce je mnohými v terénu považována za neefektivní. V mnoha případech jde o nástroje nasazované plošně, celorepublikově, kdy se pouze menšina z nich snaží reflektovat specifika dané lokality, respektive klienta. Obvykle neústí v dlouhodobou zaměstnanost obyvatel sociálně vyloučených lokalit.21 Chybí aktivnější spolupráce s konkrétními zaměstnavateli bez předsudků, kteří budou připraveni poskytnou perspektivu uplatnění obyvatelům vyloučených lokalit, kteří projeví vážný zájem o práci a splní nutné kvalifikační předpoklady. Gabal v Analýze sociálně vyloučených lokalit zároveň upozorňuje, že programy aktivní politiky zaměstnanosti nemohou být systematicky a efektivně realizovány bez toho, aniž by se začalo pracovat s dvěmi hlavními bariérami znemožňujícími integraci na trh práce – jsou jimi: 1) stav, kdy je výhodnější pobírat sociální dávky a tento příjem doplňovat o prostředky získané prací „na černo“ či jinými neformálními ekonomickými aktivitami;

20

21

GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006, str. 42. Tamtéž, str. 45.


2) stav, kdy je stále více sociálně vyloučených rodin zadluženo (v tomto případě by bylo možná lépe hovořit o předluženosti těchto komunit), tudíž se jim nevyplatí pracovat, protože většina jejich příjmů odchází na splátky, popř. exekuce. Dál ve své zprávě odkazuje na to (a naše zkušenost to potvrzuje), že je markantní nedostatečná účast sociálně vyloučených Romů v programech aktivní politiky zaměstnanosti, a na malou úspěšnost těchto programů obecně. Oproti tomu statistická ročenka úřadů práce za rok 2007 nám jasně dokládá, že do aktivní politiky zaměstnanosti bylo investováno nemálo prostředků a prošlo jí nemálo uchazečů o zaměstnání. Avšak otázka zní, zda-li je to dostatečné a efektivní. Průměrný počet uchazečů o zaměstnání v roce 2007 činil 392,8 tisíc osob, z nichž bylo kolem 30 % nezaměstnaných dlouhodobě (konkrétně 136,9 tisíc osob).22 Je to převážně těchto 30 % uchazečů o zaměstnání, pro které byly nástroje aktivní politiky vytvořeny. Shrňme si tedy nejprve výsledky nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti (dále jen APZ) tak, jak jsou předkládány ve Statistické ročence za rok 2007.23 V roce 2007 bylo vytvořeno 29 013 pracovních míst v rámci APZ, přičemž z větší části šlo o tzv. společensky účelná pracovní místa (vytvořeno 16 094 pracovních míst) a veřejně prospěšné práce (11 747 pracovních míst). V případě chráněných pracovních míst a míst v chráněných pracovních dílnách je podíl ze statistického hlediska nepatrný – šlo o 624 nově vzniklých pracovních míst. I. Společensky účelná pracovní místa Takové pracovní místo může vzniknout trojím způsobem: může jít o nově vytvořené pracovní místo, na kterém je zaměstnán evidovaný uchazeč o zaměstnání, nebo se uchazeč stane osobou samostatně výdělečně činnou, či jde o místo vyhrazené pro konkrétního uchazeče o zaměstnání. Zaměstnavatel (popřípadě osoba samostatně výdělečně činná a evidovaná na ÚP) může žádat příslušný úřad práce o takovéto nově zřízené pracovní místo. Samozřejmě jsou zákonem dané limity, v jakých částkách se výše příspěvku může pohybovat. Nicméně už je na zvážení daného úřadu práce, na jak dlouho tento příspěvek zaměstnavateli poskytne. Jde především o mzdové náklady (včetně zdravotního a sociálního pojištění), které jsou vypláceny zpětně, tzn. až po té, co zaměstnavatel doloží vyúčtování vyplacených mezd. Tato místa mohou být využitá mimo jiné pro osoby do 25 let věku, osoby společensky nepřizpůsobené, osoby vedené v evidenci ÚP déle než šest měsíců aj. Díky tomuto nástroji dochází k budování pracovních návyků v přirozeném pracovním prostředí, zajištění stálého příjmu i zlepšování obrazu dlouhodobě nezaměstnaných v očích veřejnosti (za předpokladu, že budou tyto příklady prezentovány). Problémová místa: · Může být sporná otázka smysluplnosti vytvářených míst.24 · Nedostatek takovýchto pracovních míst pro osoby s nízkým vzděláním. Je závažnou otázkou, do jaké míry je nástroj typu společensky účelných míst opravdu využitelný pro skupinu lidí nej22

Statistická ročenka trhu práce v České republice 2007. Praha: MPSV – Správa služeb zaměstnanosti, 2008. Dostupné z www , citováno dne 27. 6. 2008. Tamtéž. 24 GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006, str. 49. 23


více ohrožených nezaměstnaností, a to nízkokvalifikovaných a dlouhodobě nezaměstnaných (u veřejně prospěšných prací o tom není pochyb vzhledem k tomu, že jde o manuální typy prací). Podíváme-li se totiž na podrobnější čísla například Úřadu práce Brno-město, zjistíme, že šlo o místa určená především pro administrativní pracovníky (40,4 %), odborné pracovníky (20,7 %), obchodní a technické pracovníky atd. V případě pomocných a nekvalifikovaných pracovníků se jednalo o pouhých 14,8 % podpořených míst.25 · Zatížení zaměstnavatele, který do své firmy přijme člověka s dlouhodobou absencí pracovních návyků. Mnohdy to může znamenat, že musí takovému člověku přidělit na nějaký čas někoho dalšího, kdo by na nového zaměstnance velice intenzivně dohlížel, protože kvalita i kvantita výkonu může být zpočátku minimální (dopředu neomluvené absence, nejistota pracovního výkonu atd.). Řešení těchto situací tak stojí zaměstnavatele další finanční prostředky. · Omezená doba, po kterou je příspěvek poskytován, je daná zvážením odpovědných osob na příslušných úřadech práce dle situace na trhu práce v daném regionu. II. Veřejně prospěšné práce Veřejně prospěšné práce jsou časově omezenou pracovní příležitostí (max. 12 měsíců), a to zejména v takových oblastech, jako je údržba veřejných prostranství, úklid a údržba veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činností ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. Jsou vytvářeny na základě dohody s úřadem práce, který na ně může zaměstnavateli poskytnout příspěvek. Finanční příspěvek jde opět na mzdové náklady a je poskytován zpětně po předložení vyúčtování mzdových nákladů.26 Cílem a hlavní výhodou tohoto nástroje APZ je získání pracovních dovedností nebo jejich udržení. Hlavní problémová místa tohoto nástroje: · Z dlouhodobého hlediska nepředstavují faktické řešení problému nezaměstnanosti, protože poskytují pouze dočasné pracovní uplatnění bez možnosti udržet si místo po ukončení jedné fáze programu. · Pro obce znamená tento typ nástroje především nárůst administrativy, nutnost stanovení pracovníka, který by práce koordinoval, a nutnost průběžné kontroly vykonané práce. O fungování tohoto nástroje mají mnohé obce zkreslené představy a nejsou dostatečně informovány o jeho možném využití.27 · Špatné zkušenosti z minulých let s veřejně prospěšnými pracemi. · Neexistence návazných služeb pro dlouhodobě nezaměstnané, pokud jsou zařazeni do programu, tzn. není zajištěn rozvoj dalších dovedností a kompetencí nutných k orientaci na trhu práce. · Nedostatečná spolupráce mezi obcemi/městy, úřady práce a případně neziskovými organizacemi, které by mohly do celého procesu vstupovat a zajišťovat další návazné služby.

25

Zpráva o situaci na trhu práce v okrese Brno-město v roce 2007. Brno: Úřad práce Brno-město, 2008. Dostupné z www , citováno dne 27. 6. 2008. „Veřejně prospěšné práce“, Dostupné z www , citováno dne 27. 6. 2008. 27 GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006, str. 49. 26


III. Rekvalifikace V roce 2007 bylo zařazeno do rekvalifikačních programů 133 464 uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců, kterým by bez doplnění kvalifikace přímo hrozila ztráta zaměstnání. Ve své podstatě je to zhruba třetina všech evidovaných uchazečů (celkem bylo evidovaných 392,8 uchazečů na ÚP ke konci roku 2007). Pomůžeme-li si podrobnější statistikou Úřadu práce Brno-město,28 zjistíme, že rekvalifikace jsou poměrně velmi efektivní nástroj politiky zaměstnanosti, protože pouze 6,4 % lidí, kteří prošli rekvalifikací, zůstávají v evidenci ÚP do 12 měsíců a déle,29 tzn. jsou i nadále dlouhodobě nezaměstnanými. To je úspěšnost nebývalá. Pak tu jsou i vysvětlení a důvody, proč tomu tak je. Při dalším zkoumání tak například zjistíme, že pouze 16 % uchazečů zařazených do programu rekvalifikací spadalo do skupiny lidí se základním vzděláním, a naopak téměř dvě třetiny mělo středoškolské vzdělání s maturitou a vysokoškolské vzdělání. Dále fakt, že nejfrekventovanějším typem rekvalifikací je základní obsluha PC a obsluha PC se specifickým zaměřením, účetnictví, základy podnikání, administrativní práce, personalistika atd. Řemeslné profese jsou zastoupeny nepatrným počtem rekvalifikujících se, nepřesahujícím číslo 10, ze kterého vystupují rekvalifikace typu – obsluha vysokozdvižných vozíků, pečovatelky či základní kurz pro svářeče. Opět tu vyvstává otázka, zda je tento nástroj využitelný/využíván pro začlenění dlouhodobě nezaměstnaných a nízkokvalifikovaných uchazečů o zaměstnání, nebo jsou cílené spíše na vzdělanější uchazeče s kratší dobou evidence. Na druhou stranu je nutné si uvědomit i to, že člověk s minimálním vzděláním bude ve většině případů postrádat motivaci k nějakému dalšímu vzdělání, i když se jedná o dobu poměrně krátkou. Pokud se takový člověk potýká s dlouhodobou či opakovanou nezaměstnanosti, bude pravděpodobně v tíživé finanční situaci, a tudíž primárním bude požadavek najít si práci hned a nečekat na to, až absolvuje kurz. V případě romského etnika se snížená motivace násobí další nejistotou – nalezení zaměstnání i po absolvování rekvalifikace z důvodů vlastní zkušeností s neúspěchem při hledání zaměstnání. Mnozí realizátoři rekvalifikačních a vzdělávacích kurzů specificky zaměřených na Romy přiznali tyto obtíže a bezradnost nad tím, jak vlastně motivovat k zapojení do kurzů. V tomto ohledu bylo v tzv. Gabalově zprávě identifikováno několik typů bariér: · je kladen malý důraz na rozvoj sociálních a komunikačních dovedností potřebných k uplatnění a orientaci na trhu práce; · studie poukazuje také na to, že struktura nabízených kurzů není často optimální ve vztahu k uchazečům s nízkou kvalifikací; · nejsou k dispozici údaje pro podrobnější vyhodnocení úspěšnosti rekvalifikací v návaznosti na získání zaměstnaní, resp. na to, jakou měrou se podílí lidé se základním vzděláním, popřípadě vyučením na celkové úspěšnosti tohoto nástroje jako takového; · nízká motivace k účasti a dokončení kurzů související často se zkušeností s neúspěchem při hledání zaměstnání či po absolvování podobného kurzu; · nedůvěra k cizímu a neznámému prostředí, ke které mnohdy přispívají kulturní a komunikační bariéry a nedorozumění dané vzájemnou neznalostí;

28

Samozřejmě, že je nutné brát v úvahu ten fakt, že okres Brno-město je podobně jako Praha specifický. Nezaměstnanost se pohybuje pod celostátním průměrem a je tu dostatek pracovních příležitostí i pro méně kvalifikované profese, a to především v oblasti služeb (úklidy, pomocné práce v kuchyních, pomocní dělníci, operátoři ve výrobě atd.). 29 Zpráva o situaci na trhu práce v okrese Brno-město v roce 2007. Dostupné z www , citováno dne 27. 6. 2008.


· nedostupnost těchto kurzů, a to především pro obyvatele venkovských lokalit, pro rodiče pečující o dítě atd.; · nedostatečná spolupráce mezi úřady práce, sociálními odbory, zaměstnavateli a případně neziskovými organizacemi.30 IV. Poradenství Smyslem tohoto nástroje je zajištění poradenství za účelem zjištění osobnostních a kvalifikačních předpokladů uchazečů pro výkon povolaní, zprostředkování vhodného zaměstnání i vhodných nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Zahrnuje tedy několik souvisejících a vzájemně se doplňujících služeb. Právě poradenství je často poskytovaným nástrojem APZ poskytovaný jinými institucemi než státními.31 Vedle vlastního poradenství jde především o podporu při vyhledávání vhodného pracovního místa, podporu při vyplňování formulářů a psaní žádostí či životopisů, poradenství v pracovně-právní oblasti. Hlavním principem poradenství v oblasti zaměstnanosti je individuální přístup ke klientovi a k řešení jeho životní situace. S ohledem na to, co bylo napsáno v úvodních částech této kapitoly o dlouhodobé nezaměstnanosti a kumulaci různých typů znevýhodnění ovlivňujících integraci nezaměstnaného na pracovním trhu, je to právě individuální přístup v poradenství, který může pomoci postupně rozuzlit klientovu situaci. Vezmeme-li si jako příklad uchazeče, který je opakovaně nezaměstnaný, žije ve špatných sociálních podmínkách (nejisté bydlení, byt bez sociálního zařízení jen se studenou vodou, vytápěný elektřinou), potýká se se zdravotními problémy (způsobené těžkou manuální prací v minulosti, nevyhovujícími bytovými podmínkami), pokouší se řešit své dluhy, má vyučení v oboru, který díky svému zdravotnímu stavu není schopen vykonávat. Toto všechno jsou reálné handicapy, na které při práci s dlouhodobě nezaměstnanými je možné narazit a je třeba je řešit stejně jako samotné hledání zaměstnání, pomoci prozkoumat toto klubko různých vztahů, důsledků a příčin z nadhledu a velmi pomalu a opatrně naučit člověka toto klubko rozplétat. To však potřebuje čas a hlavně vybudovat vztah mezi člověkem v takto tíživé situaci a sociálním/poradenským pracovníkem. Jakou roli v tomto procesu mohou hrát pracovníci úřadů práce či odborů sociální péče ve vztahu k tomuto typu klientů? Z kapacitních důvodů je zřejmě nerealistické při jejich vytíženosti chtít, aby tento způsob práce zvládali sami. To, co by v tomto případě mohlo být účelné a efektivní, je pozice zastřešující, tj. pozice jakéhosi „case managera“, který je informován o klientově situaci, ale který se na řešení jeho problému podílí jen z menší části a spíše koordinuje a dohlíží na to, aby byly klientovi zpřístupněny všechny nutné služby – ať už poskytované státem či nestátními organizacemi. Je to tedy požadavek toho, aby na konkrétní úrovni práce s klientem spolupracovaly různé typy organizací a služeb. Součástí individuálního aktivizačního plánu nezaměstnaného člověka by bylo jméno konkrétní nestátní organizace, popřípadě konkrétního pracovníka, který s daným člověkem pracuje, nikoliv to, že nezaměstnaný kontaktuje některou s agentur práce.

30

31

GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006, str. 48. Tamtéž, str. 50.


Rizika: · Reálné ohrožení důvěrného vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem (intervence jiné instituce požadující informace atd.). · Venkovské lokality, které nejsou dostatečně zasíťované nabídkou služeb oproti městům. · Náročnost pozice „case managera“, ke které je nutná určitá úroveň vzdělání a profesních dovedností.

c) Vnější překážky ze strany zaměstnavatelů Diskriminace při ucházení se o zaměstnání Významnou skutečností bránící v pohybu na trhu práce a v získání žádaného zaměstnání je odmítání osob zaměstnavateli z důvodu jejich věku, zdravotního postižení, pohlaví či kvůli etnickému původu.32 Pokud jde o etnicitu, týká se v České republice především lidí romského původu. Možnost získání zaměstnání bývá u mnoha lidí romského původu omezena nízkým dosaženým vzděláním, nedostatečnou kvalifikací, špatným zdravotním stavem nebo třeba zvýšenou potřebou péče o rodinu. Často však jako překážka figuruje samotný romský původ. Lidé, kteří jinak splňují předpoklady na inzerovanou pracovní pozici a bezpochyby by ji také zodpovědně vykonávali, jsou často odmítnuti jen proto, že jde o Romy. Klasickým příkladem z praxe je situace, kdy je člověk, který si se zaměstnavatelem telefonicky domluvil osobní schůzku ohledně nástupu na inzerované pracovní místo, ve stejný den při osobním setkáním, kdy zaměstnavatel zjistil, že je Rom/ka, odmítnut se slovy, že místo je již obsazeno. Přičemž místo je stále volné, o čemž se lze přesvědčit i opětovným telefonickým dotazem u zaměstnavatele. Znevýhodnění člověka oproti ostatním a jeho odmítnutí kvůli etnickému původu bez ospravedlnitelného důvodu je zakázanou diskriminací. Apriorní odmítnutí, když s ostatními je zacházeno jinak, znamená pro člověka nejen újmu na jeho důstojnosti a omezení jeho základních práv, ale může mít dopad i na jeho psychiku, vést k dlouhodobému zhoršení zdraví, k agresi či k apatii a rezignaci. Diskriminace podmiňuje sociální vyloučení diskriminovaných a v konečném důsledku má i systémové následky (např. výdaje ve zdravotním a sociálním systému, patologické jevy). Základní rozdělení diskriminace je na diskriminaci přímou a nepřímou. Přímou je jednání s druhou osobou méně příznivě pro její etnický původ (nebo pro jiný vymezený důvod) než ve srovnatelné situaci s jinými osobami (např. prosté odmítnutí uchazeče o zaměstnání pro jeho romský původ). Nepřímou diskriminací je znevýhodnění osoby pro její původ v důsledku zdánlivě neutrálního předpisu, kritéria nebo praxe. Tou se může stát např. bezdůvodné stanovení požadavku bezúhonnosti, které ve svém důsledku z možnosti získat práci prakticky vyloučí určitou etnickou skupinu, jejíž členové v dané oblasti tento požadavek nesplňují v mnohem větší míře než příslušníci ostatních skupin.

32

Na trhu práce jsou tyto faktory shledávány jako nejvíce znevýhodňující. Viz např. výzkum z roku 2006 zadaný Generálním ředitelstvím pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti, Speciální Eurobarometr 263 „Diskriminace v Evropské unii“, nebo Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2007.


I. Ethnic Friendly zaměstnavatel Odmítání pracovníků romského původu se děje často na základě předsudků zaměstnavatelů, někdy i po předchozí špatné zkušenosti s dříve zaměstnaným romským pracovníkem. V každém případě jde o paušální přístup k lidem a podsouvání jim vlastností, aniž by odmítnutý uchazeč měl možnost projevit, co v něm je. Cílem jakýchkoli opatření by měla být kultivace zaměstnavatelů, jejich informovanost a vědomí, že k lidem nelze přistupovat znevýhodňujícím způsobem jen pro jejich původ, a zlepšení postavení diskriminací ohrožených osob na trhu práce. Proto by mělo být se zaměstnavateli jednáno, měli by být vedeni k zodpovědnému přístupu a k seznámení se s jimi odmítanými lidmi (k tomu poškozeným lidem náleží omluva, případně spolupráce za účelem náhrady, např. náhradní zaměstnání). Zaměstnavatelé by měli mít dostupné informace o tom, které jednání je diskriminací, a jak zajišťovat rovné zacházení. Vhodným informačním místem pro zaměstnavatele za tímto účelem i pro uchazeče o zaměstnání, aby vůbec věděli, které jednání zaměstnavatele je zakázané a jak na diskriminaci reagovat, jsou úřady práce. Ke zlepšení situace v oblasti rovného zacházení na trhu práce vedou projekty zaměřené na zvyšování informovanosti a schopnosti zaměstnavatelů zajišťovat rovné zacházení a na podporu a oceňování jejich rovného přístupu ke všem uchazečům o práci a pracovníkům bez ohledu na jejich etnický původ, věk, pohlaví, rodinný stav atd. Mezi takové patří např. ocenění Firma roku: Rovné příležitosti (Gender Studies, o. p. s.), certifikát Společnost přátelská k rodině (Síť mateřských center, o. s.) a značka Ethnic Friendly zaměstnavatel (IQ Roma servis, o.s.). Koncepce značky Ethnic Friendly zaměstnavatel, která byla v červnu 2007 představena v Brně, má za cíl podpořit fungování rovného zacházení na trhu práce zapojením zaměstnavatelů, jejich informováním a zvýšením zájmu o zajišťování rovného zacházení. Značka, resp. její logo, označuje subjekty, které dbají na rovné zacházení se zaměstnanci a uchazeči o zaměstnání, a pomáhá lidem v orientaci na trhu práce, pokud jde o jednání ze strany zaměstnavatelů. Pro lidi se zkušeností s odmítnutím při hledání práce představuje signál, že u nositele značky se mu podobná zkušenost nestane a že nemají na svou aktivitu rezignovat. Udílení a prezentace značky Ethnic Friendly zaměstnavatel vede ke zviditelnění zaměstnavatelů, kteří dodržují zásadu rovného zacházení, zajišťují nediskriminační vztahy a svým přístupem představují jak pozitivní příklad, tak atraktivního a zodpovědného zaměstnavatele. Zaměstnavateli, který se chce stát nositelem značky, stačí zaslat žádost certifikační organizaci a absolvovat krátké šetření v jeho provozu či kanceláři. Při kontaktu s šetřícími pracovníky může využít též poradenství k zajišťování rovného zacházení. II. Prostředky reakce na diskriminaci V případě, kdy selže pokus o vyjednávání, kdy zaměstnavatel odmítá uznat svou chybu, může diskriminovaná osoba využít několika formálních prostředků reakce na nerovné zacházení. Pomineme-li v praxi trhu práce spíše hypotetickou možnost, kdyby bylo policií zahájeno řízení vedoucí k postihu konkrétní fyzické osoby uložením pokuty za přestupek proti občanskému soužití, má poškozená osoba možnost obrátit se s žalobou na soud nebo se stížností na kontrolní orgán (podnět ke kontrole).


Nerovným zacházením poškozená/poškozovaná osoba se může obrátit s žalobou na soud a domáhat se, aby bylo od jednání upuštěno, aby byly odstraněny následky nerovného zacházení a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Přes uplatnění tzv. obráceného důkazního břemene ve sporech týkajících se nerovného zacházení musí žalobce řízení vést s dostatkem důkazů o jednání. Řízení je spojeno s i několikaletým projednáváním sporu, potřebou právních znalostí, případně právního zastoupení, a rizikem placení nákladů soudního řízení protistraně v případě, že soud žalobu zamítne. Tento prostředek ve svém důsledku nepředstavuje efektivní a snadno uplatnitelný nástroj reakce na diskriminaci a ani v případě úspěšného soudního řízení zpravidla nepředstavuje odpovídající zadostiučinění a postih diskriminujícího subjektu. III. Důraz na činnost kontrolních orgánů Mezi pravomoci úřadů práce patří výkon kontrolní činnosti a ukládání pokut v případech porušení zákazu diskriminace a povinnosti zajišťovat rovné zacházení, pokud jde o přístup k zaměstnání. Pro pracovněprávní vztahy jsou tímto pověřeny inspektoráty práce. Osoba poškozená diskriminací (nebo právnická osoba, jejíž činnost je zaměřena na ochranu před diskriminací) může podat stížnost, resp. podnět ke kontrole k těmto orgánům. Na základě podnětu kontrolní orgán zahájí u zaměstnavatele kontrolní šetření. Skutečnosti nasvědčující porušení právních povinností přitom zjišťuje na základě listin a rozhovorů. Tento postup je však v případě jednání, jako je diskriminace, nedostatečný a de facto nemůže vést k objektivnímu zjištění skutečnosti. To potvrzují i závěry veřejného ochránce práv, který na základě podnětů jemu adresovaných a vlastních šetření vytýká kontrolním orgánům nedůslednost při kontrolní činnosti a apeluje na účelné využívání všech oprávnění přiznaných jim zákony.33 V tomto ohledu by mohla prospět metodika (vydaná ministerstvem) zaměřená na kontrolní činnost v případech diskriminačního jednání. Nedůslednost je v postupu kontrolních orgánů spatřována, také pokud jde o dohled nad plněním uložené povinnosti odstranit kontrolou zjištěné nedostatky a především v ukládání pokut za spáchání přestupku/správního deliktu. (V roce 2007 provedl právní a kontrolní odbor Úřadu práce Brno-město celkem 435 kontrol. Porušení právních předpisů bylo zjištěno ve 444 případech, bylo uloženo 72 pokut. Ač se 93 zjištěných porušení právních předpisů týkalo diskriminačního jednání, ani jedna pokuta nebyla uložena za tyto přestupky/správní delikty.34) Nedostatkem podnětu ke kontrole jako prostředku ochrany proti diskriminaci je také skutečnost, že nevede ani k morálnímu odškodnění poškozené osoby. Ta není účastníkem řízení a nedosáhne ani omluvy. A vyrozumění o provedení kontroly ze strany kontrolního orgánu zpravidla také nesvědčí o tom, že bylo dosaženo spravedlnosti. Podnět ke kontrole a kontrolní činnost má potenciál být efektivním nástrojem reakce na diskriminaci a postihu nerovného zacházení. Měla by tedy být zaměřena pozornost na zlepšení jak jeho formální podoby, tak praktické činnosti kontrolních orgánů.

33 34

Viz např. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2007. Zpráva o situaci na trhu práce v okrese Brno-město v roce 2007. Dostupné z www , citováno 11. 7. 2008.


4. Nelegální zaměstnávání Dlouhodobá nezaměstnanost má řadu vážných dopadů na ty, kteří jsou jí ohroženi. Kromě psychických důsledků (rezignace na další hledání práce, apatie, deprese, ohrožení různými typy závislostí atd.) jde především o sociální dopady dlouhodobé nezaměstnanosti, jako je ztráta pracovních návyků, resp. jejich neosvojení, vyloučení z participace na sociálním a ekonomickém životě české společnosti a především k materiální chudobě a snížení šancí na začlenění na legální trh práce. K řešení své ekonomické situace si tito lidé utvářejí postupně alternativní životní strategie – závislost na sociálních dávkách, vykonávají především sezónní a příležitostné práce, které se zakládají na nechráněných pracovních vztazích, tzn. jedná se především o práci „na černo“. Tato forma práce se pojí vedle nízkých výdělků s neustálou nejistotou pracovního místa. Tyto strategie a s nimi spojené hodnoty (podceňování významu vzdělání a práce za mzdu, orientace na přítomnost, předlužování atd.), jsou v prostředí sociálně vyloučených lokalit postupně upevňovány a mezigeneračně reprodukovány.35 Dle Pelákové se jedná o tzv. o kulturu chudoby, která vzniká především v oblastech, kde jsou koncentrování nezaměstnaní lidé a která je v již v současnosti mezigeneračně předávaná (tzn. dnešní generace mladých lidí dlouhodobě vyrůstá v prostředí, ve kterém je „normální“ a běžné být závislý na sociálním systému státu a na příležitostných výdělcích z nelegální práce). U těch, kteří jsou zaměstnání, jde především o práce nekvalifikované na sekundární pracovním trhu či práce námezdní. Naše zkušenost dokládá to, co uvádí tzv. Gabalova zpráva. Mnozí sociálně vyloučení pracují „na černo“, tj. v zaměstnaneckém poměru bez řádně uzavřené smlouvy, a tedy bez odvádění daní a pojistného (zákon při takové práci porušují zaměstnanci i zaměstnavatelé). Nelegálně pracující často zároveň pobírají sociální dávky či invalidní důchod. Formy práce „na černo“ se v jednotlivých lokalitách a regionech liší: výkopové práce, pomocné stavební a demoliční práce, úklidové práce, příležitostné brigády v podobě pomocných prací v supermarketech, nemocnicích, restauracích či fast-foodech apod. Jde tedy především o pomocné a nízkokvalifikované práce. V některých lokalitách takto pracují obyvatelé pravidelně po celý rok, v jiných pouze příležitostně – buď je-li po práci poptávka, nebo nedostačují-li příjmy ze sociálních dávek. Nízké platy jsou pouze logickou konsekvencí typu práce, kterou pracovníci vykonávají. Jak poukazuje Peláková, v podstatě se pohybují výhradně na sekundárním trhu práce, kdy je jejich šance na vstup na primární trh minimální. Během výzkumu se navíc setkávala s uvědoměním si faktu, že bez dostatečného vzdělání by stejně lépe placenou práci tito lidé vykonávat nemohli.36

4.1 Důsledky nelegální práce a) Nelegálně pracující Právně nechráněný pracovní poměr je velmi rizikový a může mít pro toho, kdo si tímto způsobem vydělává na živobytí, velmi vážné důsledky. Případné následky při odhalení nelegálního poměru nese v dnešní době z větší části ten, kdo je nelegálně zaměstnán, že je nelegálně zaměstnaný, jsou mu odebrány. Navíc pobírané dávky a podporu musí vrátit zpětně a je sankčně 35

36

GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006, str. 42. PELÁKOVÁ, K. Materiální podmínky příslušníků romských komunit z pohledu teorií sociální exkluze a kultury chudoby. In: ŠIMIKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I. a kol. Mechanismy sociálního vylučování romských komunit na lokální úrovni a nástroje jejich integrace. Brno: Barrister & Principal, 2004. str. 89.


vyřazen z evidence úřadu práce a až po uplynutí doby 6 měsíců může požádat o zpětné zařazení (během této doby tak ztrácí nárok na výplatu sociálních dávek, které jsou přímo podmíněné evidencí na úřadu práce). · Zdravotní pojišťovna i správa sociálního zabezpečení bude chtít zpětné doplacení zdravotního a sociálního pojištění. · Pokud si nelegální zaměstnanec neplatil sám zdravotní a sociální pojištění, nemá v budoucnu nárok na vyplacení důchodu a v případě zdravotního mu narůstá dluh, který může skončit exekucí. · Nelegálně zaměstnaní žijí v nejistotě nechráněného pracovního vztahu, který může ze dne na den skončit, nemusí dostat za odvedenou práci zaplaceno vůbec (či dostatečně). Následně se pak nemohou domoci svého práva, protože pro jejich tvrzení jim chybí potřebné důkazy. · Mnohdy jde o riziková pracoviště, na kterých hrozí nebezpečí častého úrazu. V případě úrazu se ani postižený ani jeho rodina odškodnění nedomůže. Zraněný nelegální pracovník nemá nárok na vyplácení nemocenského pojištění. · Nelegálně zaměstnaný může být pokutován ze strany úřadu práce. Kromě těchto sankcí má práce „na černo“ i další negativní důsledky. Pracovníkům je „mzda“ vyplácena „na ruku“ zpravidla v krátkých časových intervalech několikrát do měsíce (denně, týdně). Tito lidé a jejich rodiny pak nejsou nuceny plánovat rodinný rozpočet na delší období, jako je placení měsíčního nájemného, nákladů na bydlení aj. V konečném důsledku to zpravidla vede k tomu, že se ekonomická situace této skupiny lidí nezlepšuje. Na druhou stranu práce „na černo“ pomáhá udržovat alespoň základní pracovní návyky, i když se bezesporu nejedná o vhodnou formu. A v neposlední řadě je nelegální práce jedinou možností, jak si vydělat na živobytí pro lidi, kteří jsou postiženi exekucemi.

b) Zaměstnavatelé využívající nelegální práce Tabulka č. 1: Informace o kontrolní činnosti v JMK za 1. pololetí roku 200737

37

Počet kontrol

Počet pokut

Celková částka pokut

Průměrná výše pokuty

ÚP Brno-město

122

27

470 000

17 400

ÚP Brno-venkov

19

1

11 000

11 000

ÚP v Blansku

10

1

2 000

2 000

ÚP v Břeclavi

122

13

137 000

10 540

ÚP v Hodoníně

143

0

0

0

ÚP ve Vyškově

83

0

0

0

ÚP ve Znojmě

224

2

20 000

10 000

Celkem

723

44

640 000

14 500

Informace o kontrolách provedených úřady práce v 1. pololetí roku 2007. Dostupné z www , citováno dne 1. 8. 2008.


Jako druhý činitel, který může být kvůli nelegálnímu zaměstnávání poškozen, je samotný zaměstnavatel, u kterého byla tato skutečnost prokázána. Ve zprávě o kontrolní činnosti úřadů práce38 je uvedeno, že v oblastech týkajících se zákona o zaměstnanosti (435/2004 Sb.) bylo v 1. pololetí loňského roku provedeno 4 912 kontrol, u 1648 z nich byly objeveny nedostatky, avšak jen u poloviny z nich byly uloženy pokuty. Konkrétně pro Jihomoravský kraj to znamená, že během první poloviny loňského roku bylo provedeno 723 kontrol, během nichž bylo uděleno 44 pokut v průměrné výši 14 550 Kč a v celkové hodnotě 640 000 korun. Více informací je možné zjistit z následující tabulky č. 1. Nejvíce kontrol bylo provedeno Úřadem práce ve Znojmě (224 kontrol), během nichž byly uděleny 2 pokuty. Úřad práce v Hodoníně provedl 143 kontrol, avšak neudělil žádnou pokutu. Naopak nejvíce pokut bylo uděleno Úřadem práce Brno-město. Průměrná výše pokuty se pohybovala kolem 17 400 Kč. Z dalších údajů ve zprávě o kontrolní činnosti je zřejmé, že nejčastěji dochází k porušování pracovněprávních předpisů zaměstnavateli, kteří mají méně než 25 zaměstnanců. Z toho důvodů proběhla většina kontrol u tohoto typu zaměstnavatelů, podněty od občanů k jejich kontrole byly také nejčastější. Na základě informací z této zprávy o činnosti také plyne to, že řada z kontrolovaných zaměstnavatelů (do 25 zaměstnanců) porušuje právní ustanovení nikoliv z neznalosti, ale zcela vědomě. Úřady práce dokládají, že z celkové částky pořádkových pokut uložených za nesoučinnost jich bylo v této kategorii zaměstnavatelů uloženo 87 %. Ze zprávy o kontrolní činnosti však plyne několik dalších poznatků – údaje hovořící o nelegálním zaměstnávání jsou zaměřené pouze na nelegální zaměstnávání cizinců, o kterých je oprávněné předpokládat, že nevyužívají finanční podpory ze strany státu. O nelegálním zaměstnávání českých občanů se ve zprávě nehovoří. Další bodem, kterého si nelze nevšimnout, je výše udělených pokut. Přestože kontrolní oddělení úřadu práce má možnost udělit mnohem vyšší pokuty, pohybují se do maximální výše 20 tisíc korun. Výjimku tvoří zaměstnavatelé nad 250 zaměstnanců, kde se udělené pokuty pohybují v průměrné výši 93 tisíc korun. Přesto se však nelze nezeptat, co znamená pro podnik, který dosahuje mnoha milionového obratu ročně, pokuta v hodnotě necelých 100 tisíc korun? Pokud by totiž nelegální zaměstnávání nebylo výhodné, proč by bylo v takové míře využíváno?

c) Stát Jako poslední výrazně poškozeným v mechanismech nelegální práce vystupuje stát a sociální systém. Stát a státní rozpočet je výrazně poškozen daňovými úniky a vyplácením dávek lidem, kteří vykazují fiktivní nezaměstnanost. A zároveň tu dochází k jistému posilování „občanské i firemní nezodpovědnosti“ tím, že stát umožňuje, aby nelegální zaměstnávání fungovalo v takovém měřítku, respektive to, aby se zaměstnávat „na černo“ vyplatilo (ať už z důvodů menšího daňového zatížení, nebo usnadnění si administrativních povinností). Nejvíce znepokojivým zjištěním je tak skutečnost, že práce „na černo“ je problémem lidí s minimálním vzděláním, kteří jsou chudí nebo se pohybují na hranici chudoby, nemají dostatečné vzdělání i právní povědomí o tom, co si zaměstnavatel může vůči nim dovolit a co nikoliv, a nejsou s to dohlédnout důsledky, ke kterým jejich jednání může vést, resp. nemohou si dovolit uvažovat nad svou budoucností, protože musí uživit svou rodinu právě teď. Druhou skupinou jsou cizinci – lidé bez znalosti právního rámce ČR, bez zázemí a zpravidla bez jakékoliv institucionální opory. V následujícím textu se proto pokusíme rozklíčovat příčiny a důvody využívání nelegální práce. 38

Informace o kontrolách provedených úřady práce v 1. pololetí roku 2007. Dostupné z www , citováno dne 1. 8. 2008.


4.2 Důvody, proč dlouhodobě nezaměstnaní Romové využívají možnosti práce „na černo“ Za nejvíce znepokojivé je dle Šimíkové nutné považovat zjištění, že se dlouhodobá nezaměstnanost stala v romské komunitě každodenní zkušeností, ke které jsou již apatičtí, a získání důstojně zaplacené, stálé a legální práce považují za nedosažitelné. Úsilí o nalezení práce na legálním trhu nepovažují za smysluplné a jejich strategie zvýšení příjmu se ubírají cestou iracionálních řešení, která mnohdy jejich chudobu prohlubují.39 Nutno ovšem dodat, že tento přístup se netýká osob romského původu obecně a je třeba se vyhnout paušalizujícímu pohledu na ně. Ztráta zkušenosti spojené se stálým zaměstnáním Romů vede k přerušení kontaktu se současnou realitou a k dezorientaci ve fungování aktuálního společenského systému. Tuto situaci nemění ani pracovní uplatnění v rámci šedé ekonomiky, kde navíc často dochází k minimálnímu kontaktu s majoritou (typicky jsou najímány celé pracovní kolektivy složené pouze z příslušníků romské komunity, zřídka je zájem o jednotlivé pracovníky). Vzhledem k tomu, že odměna je vyplácena “na ruku“, není vlastně možné získat zkušenost s výplatní páskou a dalšími prvky běžné námezdní práce.40 Jak je uvedeno výše, jde o zkušenosti, které jsou předávané mezigeneračně a jsou součástí alternativních strategií (jak o nich hovoří tzv. Gabalova zpráva) či tzv. kultury chudoby. Práce „na černo“ se v romské komunitě stala akceptovaným způsobem obživy, který je mnohem snadněji dostupná než legální práce obnášející absolvování různých pracovních pohovorů se zaměstnavateli, se kterými mají obecně Romové špatné zkušenosti a považují je za legitimní prostor k diskriminaci. Nelegální práce je také mnohdy příležitostí proto, aby mohli pracovat příslušníci jedné rodiny či přátelé společně v jedné partě. Je to jedno z velmi významných hodnotových hledisek, proč je práce „na černo“ v romských komunitách žádaná. Samozřejmě roli hrají i ekonomické faktory – přilepšení si na živobytí (k sociálním dávkám, mnohdy je to jediná možnost, jak si vydělat na živobytí u těch, kteří jsou zatížení exekucí, atd.). Je zde možnost vyplácení „mzdy“ několikrát do měsíce bez toho, aby bylo sráženo pojištění či odváděny daně; na první pohled se pak zdá taková mzda vyšší, než jaké by pracovníci dosáhli v rámci legálního trhu. Nelegální práce není vázána na pracovní smlouvu, pracovní doba a další podmínky jsou nastaveny volněji a jejich porušení není spojeno s nepříjemnostmi ze strany zaměstnavatele (neomluvené absence, konflikt s nadřízenými, srážky ze mzdy atd.).

4.3 Důvody, proč zaměstnavatelé využívají nelegálního zaměstnávání Jaké výhody přináší nelegální pracovníci zaměstnavatelům vzhledem k tomu, že jsou ochotni podstupovat riziko potencionálních sankcí ze strany státu? Tyto výhody lze shrnout do několika bodů/rámcových skupin. i. Ušetření finančních nákladů na zaměstnance. Zaměstnavatelé se vyhnou povinným odvodům za zaměstnance, které jsou v našem státě poměrně vysoké. Nelegálním pracovníkům mohou nabídnout „vyšší mzdu“ a tím je pobízet k setrvání v koloběhu práce „na černo“. Logicky z toho plyne i to, že větší zisk zůstává i samotnému zaměstnavateli, navíc se vyhý-

39

40

ŠIMÍKOVÁ, I. Mechanismy sociálního vylučování. In: ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I. a kol. Mechanismy sociálního vylučování romských komunit na lokální úrovni a nástroje jejich integrace. Brno: Barrister & Principal, 2004, str. 139. Tamtéž, str. 140.


bá povinnosti hradit odstupné při výpovědi či odškodné při pracovním úrazu, které může být poměrně vysoké. ii. Flexibilita a rychlost řešení zakázky. Snazší najímání a propouštění pracovní síly dle aktuální potřeby, pracovní doba přizpůsobená nutnosti dokončení zakázky, možnost kdykoliv změnit podmínky spolupráce. iii. Z toho plyne i menší zatížení nutnou administrativou a omezeními plynoucích ze zákonných norem, jako je předepsaná pracovní doba, závaznost pracovních smluv, administrativa a výdaje spojené s přijímáním a propouštěním pracovníků, odpovědnost zaměstnavatelů spojená s pracovními úrazy atd. V konečném důsledku tak jde o snazší způsob podnikání, kterého využívají právě menší zaměstnavatelé (viz Zpráva o činnosti kontrolních oddělení úřadů práce), kteří nemají dostatečné administrativní zázemí a nedosahují takových zisků, aby mohli platit pracovníky starající se o personální agendu firmy.

4.4 Systémové faktory, které přispívají k výhodnosti nelegální práce Opět mohou být shrnuty do několika bodů, které v sobě zahrnují důvody, proč je nelegální práce využívaná a které plynou z toho, co bylo popsáno v předchozím textu. i. Vysoké daňové zatížení (daňové odvody zaměstnavatelů za své zaměstnance). Vezmeme-li si konkrétní příklad člověka, který si každý měsíc vydělá 10 000 Kč (hrubého). Zaměstnavatel bude v tomto případě odvádět částku kolem 2 730 Kč na sociální pojištění a 945 Kč na pojištění zdravotní, což je 35 % z hrubé mzdy zaměstnance. V reálu tak zaměstnavatel svému zaměstnanci nezaplatí 10 000 Kč, ale částku kolem 14 000 Kč. ii. Vysoká administrativní náročnost spojená s legálním zaměstnáváním pracovní síly, která je především problémem menších zaměstnavatelů, kteří nemají dostatek prostředků na to, aby si mohli platit administrativní pracovníky zajišťující personální záležitosti. iii. Systém umožňující zaměstnavatelům využívat nelegální práce. Jde o nedůslednou kontrolní činnost ze strany kontrolních institucí a finančních úřadů – např. ohledně přiznaných reálně vydělaných finančních zisků a odpracované doby za určité období, kdy zaměstnavatelé nejsou kontrolními institucemi nuceni k tomu, aby museli dokázat to, že za dané období nedosáhli větších zisků. Může tak docházet k tomu, že jen část zisků určité firmy je řádně zdaněna. Určitý vliv může také sehrávat rozporuplná role úřadů práce při kontrole dodržování zákona o zaměstnanosti, resp. nabídky nelegálního zaměstnání. Úřady práce na jedné straně jsou těmi, kdo vyžadují určitou součinnost ze strany zaměstnavatelů při hledání práce pro evidované na úřadech práce (například při spolupráci v rámci aktivní politiky zaměstnanosti), a na druhou stranu mají být i tou institucí, která stejné zaměstnatele kontroluje a sankcionuje při nedodržování zákonných opatření.


5. Seznam použité literatury a zdrojů 1. BUCHTOVÁ, B. Nezaměstnanost. Psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 236 s. ISBN 80-247-9006-8. 2. GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006. 3. Informace o kontrolách provedených úřady práce v 1. pololetí roku 2007. 4. MAREŠ, P.; SIROVÁTKA, T. Chudoba, deprivace, sociální vyloučení: nezaměstnaní a pracující chudí. Sociologický časopis, č. 4 (2006), roč. 42, str. 627–655. 5. MAREŠ, P. Faktory sociální exkluze. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2006. 41 s. ISBN 80-87007-15-8. 6. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2008–2010. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2008. 7. NAVRÁTIL, P. a kol. Romové v české společnosti. 1. vyd. Praha: Portál. 2003, ISBN 80-7178-741-8. 8. PREMUSOVÁ J.; SIROVÁTKA, T. K formování dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice, Sociologický časopis. č. 1 (1996), roč. 32, str. 39–50. 9. ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I. a kol. Mechanismy sociálního vylučování romských komunit na lokální úrovni a nástroje jejich integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. 211 s. ISBN 80-7364-009-0. 10. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2007. 11. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2007. Praha: MPSV – Správa služeb zaměstnanosti, 2008. 12. Struktura uchazečů o zaměstnání k 31. březnu 2008. Dostupné z www , citováno ke dni 19. 6. 2008. 13. Zpráva o situaci na trhu práce v okrese Brno-město v roce 2007. Brno: Úřad práce Brno-město, 2008. Dostupné z www , citováno dne 27. 6. 2008.





VYBRANÉ OTÁZKY SYSTÉMU VZDĚLÁVÁNÍ Wail Khazal, Veronika Vaňková, IQ Roma servis, o.s.

1. Úvod Tato kapitola se zaměřuje na vybrané momenty vzdělávání žáků ze sociálně znevýhodněných lokalit či žáků sociálním vyloučením ohrožené. Text si neklade za cíl pokrýt všechny aspekty vzdělávacího systému a jeho provázaností se sociálním systémem, trhem práce a kulturně-ekonomickými vztahy ve společnosti. Cílem je upozornit na některé nedostatky systémového charakteru v procesu vzdělávání, které významně snižují úspěšnost romských žáků, a navrhnout postup k jejich odstranění.1 1

V textu je pracováno s koncepcí sociálního vyloučení a jsou tedy používány související termíny: osoby ohrožené sociálním vyloučením, žáci ze sociálně vyloučených lokalit, atd. V případě tématu jsou v některých případech používány i termíny Rom a Romka, neboť v kontextu tématu jsou termíny vyjadřující etnickou příslušnost vhodnější z hlediska vysvětlení možných příčin či identifikace jádra problému. Nemáme v úmyslu polemizovat nad vhodností výrazů, jen chceme upozornit na skutečnost, že oba výrazy vyjadřují v kontextu tohoto textu překrývající se skupinu obyvatel.


Vycházíme z praxe poskytování sociálních a návazných fakultativních pedagogických služeb pro děti a mládež ze sociálně vyloučených či sociálním vyloučením ohrožených lokalit ve městě Brně a Jihomoravském kraji. Dysfunkční individuální případy jsou zasazeny do systémového kontextu a analyzovány z hlediska koncepcí relevantních institucí a domnělých limitů vzdělávací soustavy v České republice. Zaměřuje se na samotnou koncepci sociálního vyloučení a odlišná východiska na úrovni státní správy. Ukážeme, jakou roli tato odlišná východiska hrají při identifikaci problému a zaměření cílené podpory. Dále se budeme zabývat obdobím tranzicí (přechodů) z předškolních zařízení do obligatorního vzdělávacího cyklu a návazně do fakultativního sekundárního cyklu – na střední a odborné školy a možnostmi vzdělávání pedagogických pracovníků. V závěru se zaměříme na možnosti uznávání kvalifikací a celoživotního vzdělávání v kontextu obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Jednotícím cílem textu je upozornit na problematické momenty práce, pedagogické i sociální, se žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí, které jsou limitovány systémovým nastavením, a navrhnout možná řešení, jež by zvýšila šance na poskytování kvalitního vzdělávání i marginalizovaným skupinám. Uvědomujeme si, že návrhy jsou založeny na specifických východiscích a dostupných zdrojích a z akademického hlediska je nelze zobecnit, neboť identifikace problémů není založena na analýze reprezentativního vzorku populace,2 nicméně cílem textu je především navrhnout možná řešení vybraných problémů vzdělávacího systému či vyvolat odbornou debatu na dané téma.

2. Úspěšnost vzdělávacího systému v České republice V Evropě končí povinnost školní docházky ve většině zemí v patnácti či šestnácti letech, výjimkou je Maďarsko, kde je nastaven věk ukončení povinné školní docházky na osmnáct let.3 Míra účasti mládeže na středoškolském vzdělávání v České republice je velmi vysoká a v roce 2004/2005 dosáhla 92,4 % podíl z 15–18leté mládeže, tj. 96,5 % včetně nástavbového studia. Již dnes je tak překročen cíl, který si uložila EU v Lisabonském procesu do roku 2010.4 Přes nesporný úspěch v účasti mládeže na vzdělávání je třeba sledovat neúspěšné žáky, kteří opouštějí střední školu v průběhu studia, či žáky, kteří se po absolvování povinného vzdělávání již dále nevzdělávají. Podle šetření EUROSTATu byl v ČR v roce 2003 6% podíl takového obyvatelstva ve věku 18–24 let (podle Výběrového šetření pracovních sil ČSÚ dosahuje tento podíl 10 %). Jde o jeden z nejnižších ukazatelů, neboť v průměru 15 zemí EU je to 18 %.5 Ze statistického hlediska tedy nelze než vzdělávací systém „pochválit“, bohužel v České republice existuje poměrně rozsáhlá sociálně definovaná skupina, která nenaplňuje zvolené ukazatele – 80 % obyvatel sociálně vyloučených lokalit dosáhlo pouze základního vzdělání.

2

Je vhodné upozornit, že neexistuje výzkum, který by danou problematiku zpracovával na základě reprezentativního vzorku populace, a existující výzkumy jsou nuceny částečně vycházet z teoretických předpokladů a zobecnění. Vzhledem k poměrně rozsáhlé debatě na toto téma se však jeví tato skutečnost nedůležitá a neměla by být východiskem pro zpochybnění textu. Pro zachování korektního přístupu nicméně v textu používáme výrazy „pravděpodobně, možná, snad atd…“. 3 Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání. Více viz . 4 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky. Praha: MŠMT, 2007, str. 23. 5 Tamtéž, str. 24.


3. Předškolní příprava Romští žáci se na základní škole potýkají s mnoha problémy začínajícími již při vstupu na ZŠ. Mnoho dětí dostává možnost odkladu. Tuto dobu však rodiče ne vždy využijí k přípravě dítěte na zlepšení dovedností nutných pro úspěšné studium. Děti často nenavštěvují školku, čímž nemají stejnou možnost přípravy základních obecných dovedností a rozvoje schopností. Rozdíly se během studia na základní škole pouze stupňují a mohou vést i k přeložení dětí do školy, jež vyučuje dle speciálních osnov (tzv. bývalé zvláštní školy). Předškolní péče je jedna z oblastí, v níž lze podchytit faktory ovlivňující zásadním způsobem úspěchy romského dítěte na základní škole. Osvojení si základních logických operací a obecných znalostí je běžnou součástí práce s dětmi v mateřských školách. Rodinné prostředí romského dítěte často neskýtá dostatek podnětů rozvíjejících schopnosti, na nichž staví české školství. Proto se již od počátku vyznačuje nižší úrovní znalostí a může být mylně označováno za opožděné, se sníženou inteligencí a podobně. Při vzdělávání na základní škole je více dbáno na logiku a memorované znalosti než na praktičnost, schopnost uchopit problém a spolupráci mezi studenty. Postupy práce založené na objevování (např. v alternativních školách) poskytují mnohem větší prostor pro přirozenou inteligenci, která však může být z důvodu nedostatku obecných znalostí považována za sníženou. Problémem tak nemusí být schopnosti romského dítěte, ale schopnosti pedagogů pracovat s různými typy žáků. Je obecně známo, že klasický frontální styl výuky je silně výhodný pro vizuální typy (lidé s vizuálně zaměřenou pamětí). Ztížené podmínky tak mají ti studenti, kteří jsou disponování převážně auditivní či kinestetickou pamětí. Rámcový vzdělávací program (RVP) pro všechny stupně vzdělávání, který je následně ve školách realizován jako školní vzdělávací program, teoreticky umožňuje změny výuky a přímo k nim vybízí. Podporuje individuální rozvoj žáků a střídání způsobů výuky. Ve své podstatě umožňuje integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Otázkou pouze zůstává, proč byla k RVP přidána příloha pro vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací. Tím je systém dvojího vzdělávání zneužíván. Opět se vytváří dvojí vzdělávání, přestože základní RVP umožňuje adaptovat náročnost individuálním potřebám žáků a navíc chce využívat rozdílných dovedností a úrovní znalostí žáků ve spolupráci pro vzájemné obohacování se. Potřeba speciálního vzdělávacího programu jen dokládá, že se české školství jen těžce vyrovná s integrací a nedokáže se zbavit potřeby vytvářet a priori rozdíly mezi žáky. Na tuto situaci navazují způsoby vyšetřování dětí v pedagogicko-psychologických poradnách, která nemusí být (vzhledem k nárazovosti) vypovídající. Přes jejich snahu ukázat, že dokáží „přizpůsobit“ testy romským dětem, setkali jsme se s příkladem, kdy „přizpůsobením“ se myslí zaměnění českých jmen za romská při příkladech a podobně. Z toho vyplývá i postoj některých pracovníků pedagogicko-psychologických poraden k dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí (které se může vyznačovat právě sníženým počtem podnětů pro rozvoj – vzhledem tomu, že jde o stav získaný, lze předpokládat, že existují možnosti nápravy). Příkladem je klient, který byl žákem základní školy speciální (bývalé zvláštní), rozsah učiva odpovídal lehké mentální retardaci. Při poradenství pro volbu školy vyplňoval nejrůznější testy. Jeho odpovědi a celkové jednání s pracovníkem rozhodně nevykazovaly známky mentální retardace. Tento klient by při troše péče mohl být žákem základní školy. Byl však již v devátém ročníku, proto tuto situaci nechtěl řešit. Na praktickou školu (na niž obvykle míří žáci těchto škol) nakonec nenastoupil.


Argument bývalých zvláštních škol, že nabízí stejné možnosti a po jejich absolvování mají žáci stejný přístup ke studiu, se v praxi nepotvrzuje. Sami jim totiž často ani jiné možnosti než praktické školy nenabízejí. Především je ale nevybaví znalostmi, se kterými by žáci uspěli na jiných typech návazných škol, dokonce ani ty žáky, kteří k tomu mají předpoklady. Velká péče by se tak měla věnovat dětem, které dostávají rok odklad. Setkali jsme se s případy, kdy dítě dostalo odklad, ale nenavštěvovalo ani přípravný ročník, ani mateřskou školu. I přesto, že se v krátkodobé perspektivě6 statisticky neprojevil zvýšený nárůst zájmu o předškolní přípravu mezi obyvateli sociálně vyloučených lokalit,7 domníváme se, že z hlediska dlouhodobé perspektivy je bezplatné předškolní vzdělávání zásadním přínosem pro přípravu na ZŠ. Zároveň je možné, že důvodem statistického nezájmu je převis poptávky po umístění v mateřské škole nad dostupnou kapacitou. S touto situací se potýká mnoho rodin v lokalitě v Brně. Možným funkčním opatřením je proto rozšíření prostoru pro vytvoření nových předškolních zařízení založených na komunitním principu. Dle našeho názoru je nutností zapojení odborného personálu. Navrhovaná koncepce domácích školek8 dle našeho názoru neposkytne zapojeným dětem dostatečnou výuku kompetencí pro samostatné a funkční začlenění do mainstreamingového vzdělávacího proudu. Alternativní systémovou variantou je změna zákona o sociálních službách a související vyhlášky snížením věkové hranice pro nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (nyní do 6 let). Je samozřejmé, že součást tohoto opatření je i povinnost definice minimálních kompetencí pracovníků zařízení. Systémově funkční alternativou jsou přípravné „nulté“ ročníky ZŠ. Jejich zřízení významně napomohlo následnému zapojení do běžné výuky. Nicméně se při jejich realizaci projevily dopady předchozího systému. Průkopníky při zřizování nultých ročníků se pochopitelně staly především speciální školy a školy s vysokým podílem romských dětí. Osnovy přípravy byly tedy nastaveny dle potřeb školy. Ve velké většině případů děti automaticky po nultém ročníku pokračují na dané (zvláštní) škole v dalším vzdělávání. Dochází k reprodukci stigmatu „romské“ školy a oddaluje se moment střetu s realitou na období přechodu po ukončení povinné školní docházky, kdy stát de facto ztratí kontrolu nad dalším vzděláním jednotlivce. Aklimatizace v běžném typu školy je tedy ve velké většině případů závislá na svobodné volbě dítěte v pubertálním věku a jeho rodičů. Rodičů, jejichž ambice, díky vlastní zkušenosti, není orientována na vzdělání s dlouhodobou perspektivou pro dítě, ale na okamžitý ekonomický užitek – tedy snaha o přínos bývalého žáka formou příjmu nebo prostřednictvím domácí práce. Z hlediska cílů zvýšení úrovně vzdělávání je tedy koncepce neúspěšná. Dosavadní pohled na přípravné ročníky předpokládal účast dětí v přípravě na vzdělávání. Nicméně velká skupina rodičů se rozhoduje i přes doporučení pedagogicko-psychologické poradny ponechat dítě v domácí přípravě. Nejsou nám dostupné žádné relevantní statistiky, jednotlivé případy9 ale ukazují na výrazně nižší míru úspěšnosti v povinné školní docházce u dětí, které přípravný ročník neabsolvovaly.

6

Neplacený poslední ročník MŠ byl zaveden v roce 2004. Vyjádření ministra školství O. Lišky, viz on-line článek „Liška prosadil ve vládě zpoplatnění posledního roku v mateřské škole“, dostupné z www , citováno ke dni 3. 7. 2008. 8 Východiska pro koncepci finančního zabezpečení vzdělávacích potřeb dětí, žáků a studentů se sociálním znevýhodněním. Praha: Interní zdroje MŠMT, odbor 61, 2008. 9 Vycházíme z interních materiálů IQRS, vybrané k dispozici na www.iqrs.cz v sekci „Příklady dobré praxe“. 7


Alternativní variantou je uzákonění povinnosti předškolní přípravy na základě doporučení pedagogicko-psychologické poradny nebo neukládání odkladů a spolehnutí se na schopnost pedagogů přistupovat k žákům profesionálně a schopnost individuální diferencované výuky. Tento model je však v praxi spíše snem než možnou realitou. Východiskem se také jeví tlak na rodiče ze strany sociálních pracovníků a dalších aktérů, s cílem nabádat před ukončením přípravného ročníku k volbě školy v souladu se schopnostmi dítěte. V této oblasti mohou školy sehrát pouze malou roli, neboť jejich implicitní strategie je udržení stávajících žáků a jejich pokračování na škole. Další možností je systémové zapojení pedagogicko-psychologických poraden a vytvoření metodiky poradenství speciálně zaměřeného na definování plánů rozvoje opírajícího se o schopnosti dítěte a spolupráce při vstupu do první třídy a návazný neustávající tlak (vysvětlování, motivace) na rodiče, s cílem podpory vzdělávací mobility jejich dětí. Role pedagogicko-psychologických poraden by mohla být i vymezena jako přímého účastníka procesu zápisu, alternativně by tuto roli mohly sehrát i neziskové organizace zabývající se vzděláváním nebo odbory péče o dítě ÚMČ či obcí.

4. Základní školy a “zvláštní“ školy – jak dál? Už od roku 200410 jsou oficiálně zrušeny zvláštní školy a každá ze škol nese jméno základní. Bývalé zvláštní školy si pak k názvu přidávají slova jako speciální, se speciálním centrem a podobně. Přesto oficiálně vzdělávají žáky dle speciálních osnov. Z možností, které ale školní vzdělávací program pro základní školy nabízí, vyplývá, že škola by měla být schopna vytvářet vzdělávací postupy i pro žáky ze speciálními potřebami.11 Ve chvíli, kdy se zrušily zvláštní školy, neměla být rámcovým vzdělávacím programem nabídnuta možnost speciálních osnov. „Jiné“ podmínky se tak pouze uzavřely uvnitř škol a mnohé rodiče, kteří se příliš v systému nevyznají, pouze matou sjednocené názvy vzdělávacích institucí. Setkali jsem se s reakcí rodiče, kdy do prokazatelně „bývalé zvláštní“ školy posílá své dítě (evidentně schopné studia na běžné škole) s odůvodněním, že je to přece základní škola a dítě to má blíž. Pokud už tedy školy využívají speciálních osnov, měl by být alespoň jasný a průhledný proces toho, jak je škola schopna vzdělávat jak podle speciálních, tak podle běžných osnov. Ve své praxi jsme se setkali s případem, kdy zástupce školy, bývalé zvláštní, cíleně obcházel romské žáky a snažil se je i jejich rodiče přemluvit, aby přestoupili na jejich školu, protože to budou mít mnohem jednodušší a budou si více hrát. Rodiče pak přesvědčoval, aby dítě na školu nahlásili, že bude mít samé jedničky a nebude se na škole trápit. Přitom šlo často o děti, které byly integrovány ve škole, kde procento romských žáků nebylo vysoké, a vykazovaly průměrné studijní výsledky. Zdánlivá snaha o vytvoření základní školy, která integruje (i když je bývalá zvláštní) tak vyznívá do ztracena, pokud se škola prezentuje jako jednodušší a s nižšími nároky, a navíc označuje romské děti jako ty, které takové ústupky potřebují. Tím se dostáváme k problematice integrace, která se měla právě zrušením zvláštních škol posunout k lepšímu. Jedním z faktorů, který ovlivnil ne/úspěch této strategie, je podcenění potřeby vytvoření podmínek ve školách. Vrátíme-li se k počátku znevýhodnění, se kterým romské dítě do školy vstupuje, a potřebám změny některých vyučovacích postupů (individuálněji zaměřenému přístupu

10 11

Zákon 561/2004 Sb. Vyhláška 75/2005 Sb.


pedagogů), je nutno vzít v potaz počty žáků ve třídě. Při jednání s pedagogickými pracovníky se často setkáváme s tím, že by se rádi více věnovali dětem se speciálními potřebami, ale nedovolují jim to počty žáků ve třídě. Částečným řešením situace je přítomnost asistentů pedagoga. Problémem jsou však nedostatečné prostředky škol na tuto pozici a netransparentní (nesystémové) financování ze strany státu. Otázka financí se při rozhovorech u zástupců škol jako problém vyskytovala často. Vágní a nepoužívané vymezení sociálního znevýhodnění jako jednoho z faktorů speciálních vzdělávacích potřeb je nefunkční, pokud neposkytuje finanční prostředky (tak jako tomu je u žáků s postižením apod.) To také přispívá k označování žáků za žáky s postižením či lehkou mentální retardací, dyslektických apod. Překážkou integrace se pak jeví tzv. romské školy, které mají vysoké procento romských žáků (a často jsou jim posílání romští „problémoví“ žáci z jiných škol). Takové školy naopak potřebují integrovat žáky neromské. S tím však je velký problém, protože rodiče neromských žáků si nepřejí, aby jejich děti do takové školy docházely, protože ji považují za méně kvalitní.

5. Podpora ve třídě – asistenti/asistentky pedagoga Asistent/ka pedagoga je velmi užitečným spolupracovníkem vyučujícího. Na základních školách s vyšším počtem romských žáků jsou využíváni romští asistenti, kteří nejen pomáhají při výuce, ale především mluví romsky a udržují kontakty nejen s žáky, ale i s jejich rodiči. Znalost jazyka a prostředí z nich vytváří důležitého prostředníka při řešení konfliktů a zefektivnění podpory rodiny a žáka. Problémem je financování, které je nesystémově nastaveno, s možností čerpání vždy pouze na rok, peníze často přicházejí pozdě a ředitelé škol si nejsou předem jisti, kolik prostředků na asistenty dostanou. Zároveň však je velmi náročný proces začlenění asistenta do pedagogického sboru, jeho seznámení se s žáky, rodiči, získání si respektu ze strany školy i rodiny. Asistenti se na tuto roli připravují v kurzu Kabinetu multikulturní výchovy Pedagogické fakulty MU během 1 roku v rozsahu 408 hodin, poté dostanou osvědčení o absolvování. V letošním roce fakulta otevřela obor sociálně pedagogické asistentství, který je již bakalářský a rozšiřuje dále potřebné znalosti pro práci s dětmi se zaměřením na sociální znevýhodnění.12 Ředitelé škol se o asistentech vyjadřují jako o velmi potřebných a často nezastupitelných součástech pedagogického sboru škol s větším počtem romských žáků. Někteří dokonce tvrdí, že by bez nich byla výuka a komunikace velmi složitá a neumí si již bez nich fungování školy představit. Jako další přispění klasickému složení pedagogického sboru vnímají školní psychology věnující se především problémovým žákům a současně jsou k dispozici všem žákům, kteří si chtějí jen popovídat nebo i něco řešit. Ve své praxi jsme v některých případech intenzivně se školním psychologem pracovali a on byl často tím, kdo se zajímal o mimoškolní působení žáků a také jim nabízel různé možnosti. Z hlediska koncepce práce pedagogického asistenta je hlavní oblastí možného rozvoje vedle nastavení dlouhodobého financování především otázka vymezení kompetencí a vlastní popis pracovní role. Nedostatek podkladů vede k situaci, kdy asistenti na jednotlivých školách vykonávají činnost v závislosti na schopnosti ředitele dané školy jeho roli definovat a na schopnosti asistenta tuto roli naplnit. Vhodným a nepříliš náročným úkolem by bylo vytvoření metodiky práce asistenta pe12

Více informací viz http://www.ped.muni.cz/wsocedu/kmv/index.php?q=taxonomy/term/2.


dagoga jako závazný nebo i pouze podpůrný dokument. Tvorbou materiálu by měli být pověřeni pracovníci MŠMT. Alternativní metodu by bylo i ustavení role metodika asistentů na úrovni krajů. Funkce může být pouze dočasná, neboť příslušný odborník by sestavil metodiky, které by návazně byly závazné a jejich dodržování by kontrolovala např. školská inspekce či jiný orgán. Činnost asistenta by měla být vymezena především v oblastech práce s rodinou a vlastní práce se žáky. Spektrum činností, ve kterém se jednotliví asistenti pohybují, pokrývá oblast sociální práce i roli školního hlídače, který pouze dohlíží na dodržování pořádku ve třídě. Metodický pokyn by sjednotil kompetence, usnadnil školám vytvoření pracovní role a do systému by zapojil i další školy, které se právě z důvodů nejasností role tomuto bránily. Podstatným momentem by při vytvoření metodického pokynu k popisu pracovní role byla i možnost evaluovat a průběžně kontrolovat činnost asistenta. Potenciálem rozvoje se dlouhodobě jeví především role asistenta přesahující do terénní sociální práce zaměřená na komunikaci s rodinou, motivaci a průběžný monitoring. Asistent může mít roli zprostředkujícího subjektu mezi školou a rodinou, který zajišťuje zdárný běh vzdělávání žáků a oboustrannou zpětnou vazbu.

6. Koncept sociálního vyloučení – východiska k udržitelnosti ve vzdělávacím procesu Z hlediska vzdělávání jsou osoby ze sociálně znevýhodněného prostředí ve srovnání se vzorkem populace v rámci systému dlouhodobě neúspěšné.13 Úroveň vzdělání dosahuje ve srovnání s majoritní společností výrazně nižších hodnot, a to z hlediska průběžných výsledků i nejvyššího dosaženého vzdělání14 a návazné uplatnitelnosti na trhu práce.15 Příčiny tohoto stavu jsou dle jednotlivých východisek založeny na sociálních, ekonomických, kulturních či etnických faktorech či na jejich souborech. V průběhu posledních let došlo na poli definování sociálního vyloučení k posunu16 od individuálních faktorů definujících sociální vyloučení k přístupu vycházejícímu z definice skupiny geografickým vymezením lokality se zvýšeným výskytem individuálně definovaných faktorů sociálního vyloučení. Východisko nastavilo platformu řešení problému založenou na celostním přístupu. Relevantní strategické dokumenty17 z tohoto konceptu vycházejí a navrhovaná opatření zohledňují faktory přenositelnosti internalizací rizikových typů chování. Koncepce práce s jednotlivci i s komunitou18 umožňuje zaměření na dva podstatné aspekty vzniku dysfunkčního typu chování – individuální volbu i sociálně kulturní reprodukci v rámci skupiny.

13

Podrobnosti viz např. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2008–2010. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2008, popř. GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006, nebo MATĚJŮ, P.; STRAKOVÁ, J. (eds.) a kolektiv autorů. (NE)ROVNÉ ŠANCE na vzdělání Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha: Academia, 2006. a ŠIMÍKOVÁ, I.; NAVRÁTIL, P. Strategie sociální inkluze Romů v Brně. Brno: FSS MU, 2004. 14 Srovnej: GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006. ŠIMÍKOVÁ, I.; NAVRÁTIL, P. Strategie sociální inkluze Romů v Brně. Brno: FSS MU, 2004. 15 Závěrečné zprávy ÚP Brno-město za roky 2004 a 2007. Brno: Úřad práce Brno-město, 2004–2007. 16 Koncepce MPSV a další analýzy (GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006. Popř. MORAVEC, Š. Samý známý věci (Nástin problému sociálního vyloučení romských populací)“, Dostupný z www , citováno ke dni 2. 5. 2008. 17 Např.: Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2008–2010. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2008. GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006. 18 Komunita ve smyslu souboru jedinců udržujících vzájemné kontakty natolik silné, že životní strategie jednotlivce indikují výraznou reprodukční charakteristiku sociálních vzorců pro danou skupinu společných.


Jednotný přístup a především zahrnutí aspektu skupinové reprodukce vzorců chování do strategií práce s cílovou skupinou přináší významný rozdíl v předávání jednotného modelu přístupu relevantních institucí (státní správa, samospráva, návazné služby) k problémům jednotlivců. Lze identifikovat a klasifikovat dysfunkční modely chování na úrovni celé skupiny a zaměřit se na podporu změny nejen na úrovni jednotlivce, ale i skupiny – iniciací systémových změn. Odborná debata na téma koncepce sociálního vyloučení na poli vzdělávání se v současnosti spíše zaměřuje na definování sociálního vyloučení z hlediska individuálních faktorů a měření míry sociálního vyloučení.19 Důvodem je především potřeba definovat žáky se sociálním znevýhodněním jako jednu ze skupin žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a na to navazující definicí potřeb (rozumějme: objemu finančních prostředků určených na výuku žáků se sociálním znevýhodněním).20 Nezpochybňujeme potřebnost, naopak vítáme zahájení debaty na dané téma. Bohužel definování míry sociálního vyloučení pouze na individuální úrovni s sebou nese možná rizika neúspěchu v dlouhodobém horizontu, neboť nebude možné zohlednit některé faktory s pravděpodobně významným dopadem na cíle vzdělávacího systému. Za hlavní rizikové faktory částečně plynoucí z absence definování sociálního vyloučení na úrovni lokality v koncepcích zaměřených na vzdělávání, které jsou v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, pokládáme především následující: i. absence relevantní debaty na téma spádových oblastí základních škol a jejich vlivu na reprodukcí symptomů sociálního znevýhodnění, ii. internalizace21 a vznik dalších škol s výraznou většinou žáků ohrožených sociálním vyloučením, iii. návazné snížení úrovně kvality výuky a tím ztížení přechodu do fakultativního vzdělávacího cyklu a návazná aklimatizace žáků v něm. K ilustraci možných negativních dopadů využijeme příklady ze sociálně vyloučených lokalit v Brně a některých škol, do jejichž spádových oblastí lokality patří.22 Jednou z největších sociálně vyloučených lokalit a oblast s vysokou mírou výskytu sociálního vyloučení23 je přibližně ohraničena ulicemi Milady Horákové, Cejl, Vranovská. Žáci daných lokalit přísluší dle spádových oblastí do škol ZŠ Merhautova a ZŠ 28. října. Obě školy pojí podobný osud, v průběhu minulých let došlo ke sloučení (přidružení) škol ZŠ Vranovská a ZŠ Stará ke zmíněným institucím. Ironií je, že ke sloučení vedla vedle kapacitních důvodů a očekávaného počtu žáků nastupujících do prvních tříd snaha o snížení počtu žáků ze sociálně vyloučených lokalit v daných školách metodou tzv. „ředění“. Strategie „ředění“ se v rámci existujících legislativních pravidel jeví do značné míry jako neúčinná. Na ZŠ 28. října došlo k výrazné vlně odchodů žáků z majority (neromských) na jiné školy a škola 19

Zákon 561/2004 Sb., § 16 a materiály k návrhům novelizace daného paragrafu: Východiska pro koncepci finančního zabezpečení vzdělávacích potřeb dětí, žáků a studentů se sociálním znevýhodněním. Praha: Interní zdroje MŠMT, odbor 61, 2008. Ke snahám o etnické sčítání žáků více: LOVRITŠ, V. Proč (ne)sbírat etnická data ve školství. Učitelské noviny, roč. 111, č. 37 (2008), str. 15-17. 21 Lze usuzovat, že pokud nedojde ke změně v trendu, budou školy s vysokou mírou žáků se sociálním znevýhodněním nejen internalizovány, ale i institucionalizovány. Jako příklad lze uvést např. ZŠ Křenová v Brně, která se postupně stává tzv. komunitní školou se sníženými nároky na úroveň výuky, vysokým procentem počtu romských (rozuměj sociálně znevýhodněných) žáků a s těmito atributy je vnímána na úrovni města i dalších relevantních institucí. 22 Podotýkáme, že cílem není kritika uváděných škol, pouze chceme názorně popsat některé rizikové aspekty. 23 Viz mapa sociálního vyloučení (GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006). 20


v současnosti vykazuje velmi vysoké procento romských žáků (odhad až 80 %). Míra odchodů ze ZŠ Merhautova není tak výrazná, což je pravděpodobně částečně zapříčiněno zachováním výuky v přidružené budově Vranovská, žáci z majoritní skupiny obyvatel navštěvují budovu Merhautova a žáci romského etnika budovu Vranovská. Prostorové oddělení, vedle jiných faktorů, napomohlo udržení žáků ve škole. Což samozřejmě není ideálním způsobem řešení problému, neboť se jedná spíše o kosmetickou úpravu názvů škol, než změnu zaměřenou na obsah. Velká část rodičů odcházejících žáků zvolilo přestup na školy mimo spádové oblasti dané lokality, rodiče romského původu24 volili v některých případech podobnou strategií s cílem „zajistit svým dětem odpovídající úroveň vzdělání“.25 Na školách mimo spádovou oblast však byli odmítnuti s argumentací založenou právě na nepříslušnosti do spádové oblasti oslovených škol. V těchto případech (jako v mnoha jiných) je velmi obtížné posoudit míru možného diskriminačního jednání ze strany pracovníků školy, nicméně lze předpokládat, že při rozhodování hrálo svoji roli. Současný trend přináší i postupné změny ve vnímání hodnoty vzdělání mezi rodiči ze sociálně vyloučených lokalit.26 Faktory spádových oblastí (což platí i pro předškolní zařízení) spolu s jistou mírou předsudků výrazně stěžují umisťování žáků ze sociálně vyloučených lokalit do škol mimo lokalitu. Právě faktor existence reprodukce dysfunkčních způsobů jednání v rámci lokality by umožnil otevření debaty, v počátečním stádiu pravděpodobně především na politické úrovni, neboť na odborné úrovni panuje konsenzus ve věci účinnosti opatření způsobem začleňování žáků ze sociálně vyloučených lokalit do běžných (s nízkým počtem žáků ze sociálně vyloučených lokalit) škol. Dosavadní přístup akceptace existence škol s vysokým počtem žáků ze sociálně znevýhodněných lokalit a postupná transformace bývalých zvláštních škol ve školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy opět pro žáky ze sociálně znevýhodněných lokalit, přináší výrazný prvek zachování reprodukce rizikových modelů chování žáků těchto škol. Otevření debaty na téma změny koncepce spádových oblastí a možnosti nastavení systému volné soutěže škol při získávání studentů spolu s důsledným monitoringem případné diskriminace na základě etnického původu27 umožní jednotlivcům stigmatizovaným místem bydliště či etnicitou vytvořit podmínky pro sociální mobilitu směrem vzhůru pro své děti. Faktory spádových oblastí a jistá míra etnické diskriminace jsou jedním z důvodů minimální míry možné vzestupné mobility. Poznatky ukazují naopak na existující významný trend sestupné mobility.28 Pro žáky, jejichž rodiče neprojevují dostatečnou ambici sociální mobility, se jeví definování sociálního vyloučení dle navrhované varianty novelizace školského zákona vymezujícího skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami29 funkční30 za předpokladu, že v tomto případě bude sociální vyloučení definováno individuálně ve spolupráci s nezávislým expertem a dlouhodobě bude zohledněn faktor kvality výuky na dané škole. Důvodem je obava, aby standardní školy nevolily taktiku přesunu problematických žáků (chování, hyperaktivita) do škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami z důvodu nedostatečných kompetencí pedagogického sboru a snahy o usnadnění pedagogické práce. 24

Vycházíme z interních materiálů IQRS, databáze klientů a kazuistik zaměřených na vzdělávání. Citace z rozhovorů rodiče žáků školy (uživatele služeb IQRS). Vycházíme z interních materiálů IQRS – databáze klientů a kazuistik zaměřených na vzdělávání. 27 Například koncepce „férové školy“ Ligy lidských práv. Více viz: http://www.llp.cz/cz/temata/prava-deti/ferova-skola/publikace. 28 Dle výzkumu „Analýza postojů a vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže“ odchází ve sledovaných školách 7 chlapců a 5 dívek z deseti do škol pro děti se speciálními vzdělávacím potřebami (GABAL I. a kol. Analýza postojů a vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže – Výsledky kvantitativní a kvalitativní sondy v devíti základních školách. Praha: GAC, 2008. 29 Vymezení je upraveno v § 16 školského zákona. 30 Za předpokladu, že bude metodologický důraz kladen na prvním místě na kvalitu a obsah výuky namísto na objem finančních prostředků pro pedagogy dané cílové skupiny, jak je možné slyšet a vidět na některých setkáních k tématu. 25 28


V dlouhodobé perspektivě bude nutné se zaměřit na zvyšování kvality výuky, zavádění metod diferencované výuky a provázanosti vzdělávacího systému s podpůrnými aktivitami (sociální služby zaměřené na vzdělávání), pokud je cílem společnosti zvýšit úroveň vzdělanosti obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Samostatné opatření lokace zvýšených finančních prostředků na výuku dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí může vézt k pokračování stigmatizace na etnickém principu, posílené o ekonomický faktor, k přesunu romských dětí do takového typu škol (pokračování modelu „zvláštních“ škol) a snižování standardů výuky s cílem zachování zvýšených prostředků na žáky se speciálními potřebami. Ocitáme se v kruhu ekonomické výhodnosti výuky pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami spolu s tlakem veřejnosti na separaci takto definovaných jedinců z důvodu udržení kvality výuky. Možnosti odstředivé síly vyžadují nastavení systému finanční motivace pedagogického sboru v závislosti na výkonu, měřeném úspěšností jeho žáků.31 Artikulace zájmů ze strany veřejnosti je zaměřena na politickou reprezentaci. Neexistence dostatečně silného názorového proudu, především na lokální úrovni, zaměřeného proti směru veřejného mínění snižuje šance na změnu trendu, což je posíleno skutečností, že zřizovatelem základních škol jsou místní samosprávy. Z hlediska specifik rodičů se sociálním znevýhodněním je problematická i skutečnost, že jméno školy v rámci inspekčního hodnocení školským úřadem, není relevantním kritériem při výběru školy rodiči – ať už z důvodu, že se rodiče o dané hodnocení nezajímají, nebo nemají z důvodu spádovosti jinou možnost. Velká část rodičů preferuje „přátelské prostředí“ ve škole, bude tedy raději volit školu, která se nepozastavuje nad etnicitou dítěte.

7. Cesty k integraci skrze kompetence pedagoga Jedním z důsledků problematického vzdělávání romských žáků ze sociálně vyloučených lokalit je postupné vytváření tzv. romských škol jak na úrovni základních, tak na úrovni středních škol. Takové školy brzy získávají pověst málo kvalitních škol, v nichž se snižují nároky na vzdělávané žáky, ale bohužel v některých případech i na pedagogy. Ředitelé těchto škol se často snaží s tímto bojovat, ale jako největší problém vidí nedostatek financí. Problém financí spočívá v tom, že žáci se sociálním znevýhodněním jsou identifikováni jako se speciálními potřebami, ale stát na ně neposkytuje příspěvky, čímž, jak bylo již zmíněno, jen podporuje nevhodné zařazování žáků s jinak vymezeným znevýhodněním. V rámci vyšetření a nepodložených rozhodnutí o dyslexiích, snížené inteligenci a podobně tak uniká, zda se dítě reálně potýká s tímto problémem, nebo jen vykazuje jeho známky plynoucí z dlouhodobého nedostatečného působení a podpory přirozeného prostředí. Mnoho z romských dětí nemá v rodině podmínky na doučování ani rodiče, kteří by mu mohli poradit (protože sami dané látce nerozumí). Ve škole však na doučování nechce zůstávat, neboť tak ukazuje svou nedostatečnost a často již má s daným pedagogem vytvořený negativní vztah založený na dlouhodobé neznalosti daného předmětu. Pedagogové bohužel nedokáží vždy identifikovat žáka, který jejich podporu potřebuje, vyžaduje individuální přístup ve smyslu nejen nedostatků v učivu, ale také v rozeznání silných stránek 31

Oblast hodnocení pedagogů by zasluhovala samostatnou kapitolu zaměřenou na posuzování kvality výuky, který není k dispozici, uvádíme tedy pouze jako návrh bez hlubšího odůvodnění. Čímž ovšem nechceme snížit jeho hodnotu.


a potenciálu. Je smutné, že individuálním přístupem ve školách se rozumí identifikace slabých stránek žáka a jejich napravování a snaha o korekce. To je však demotivující přístup. V individualitě žáka hrají mnohem větší roli silné stránky. Pokud pedagog rozezná silné stránky a dovednosti žáka a zároveň mu pomůže, aby je u sebe rozeznal i on sám, nabídne mu mnohem efektivnější způsob, jak pracovat se svými slabými stránkami. Často jde jen o psychologický pocit dítěte, že něco dokáže. Příkladem může být žákyně základní školy, kde je procento romských žáků nižší. Propadala z několika předmětů a učitelka o ní mluvila jako o neschopné žačce. Protože ona i její maminka chtěly něco změnit, obrátily se na naše pracovníky. Maminka ji v učení podporovat nemohla, žila bez partnera, měla dvě práce a navíc většině probírané látky nerozuměla. Při výuce v centru, kde se žákyně necítila jako nedostatečná a byla pracovníkem oceňována, neměla s danými předměty problém. Zvládala učivo dle učebnice a cítila se úspěšněji než ve škole. Dalším z faktorů problému byla špatná komunikace matky se školou, která na jedné straně vycházela z problematické a nepravidelné komunikace ze strany matky, na druhé straně neochoty pedagogů zjistit příčiny. Neznali rodinnou situaci a místo porozumění a podpory komunikovali s matkou konfliktním způsobem. Není vzácné setkat se s žákem, který v osmé třídě není schopen skládat slabiky do slov a úroveň například geografických znalostí (kde leží Egypt, jaké je hlavní město Francie) je, mírně řečeno, nedostatečná. Uvědomujeme si náročnost pedagogické profese a obtíže při výuce ve třídách, kde žáci nejeví o probíranou látku zájem a nedostatečné vybavení ztěžuje využití metod ke zatraktivnění výuky. Zároveň však vnímáme jistou míru rezignace některých pedagogických pracovníků na kvalitu i obsah výuky. Východiska spatřujeme především ve zvýšení počtu inspekcí a hospitací, a to interních i externích, a jejich navázání na systém finančního ohodnocení pedagogů. Úroveň vzdělávání i samotnou školu tvoří pedagogové. Jejich schopnosti, kompetence a elán jsou hlavními indikátory kvality výuky a objemu kompetencí a znalostí, které si studenti po devíti letech odnesou. Plnou podporu vyjadřujeme záměru MŠMT spojit oceňování pedagogů s přínosem pro výuku. Zároveň se domníváme, že by bylo vhodné nastavit systém dlouhodobého vzdělávání každého pedagoga dle jeho aprobace a kompetencí. Z hlediska cílové skupiny dětí ze sociálně vyloučených lokalit by hlavním tématem vzdělávání pedagogů vedle odborných znalostí byly především metodické dovednosti. Naučit pedagogy učit žáky rozdílné úrovně a přistupovat k nim individuálně, to by vyřešilo velké množství potíží, se kterými se v současnosti setkávají. Systémově by bylo vhodné nastavit systém individuální práce s jednotlivými pedagogy a nastavení systému pravidelných supervizí, na kterých budou pod vedením experta mít možnost sdílet problematické situace, se kterými se potýkají. Individuální konzultace by vedl ředitel s cílem nastavit individuální vzdělávací plán každého učitele. Cílem by byla průběhová identifikace hlavních problematických momentů ve výuce a návazné zjištění možností získání dovedností k rozvoji. Koncepce supervize převzatá ze sociálních služeb by posílila kompetence pedagogů a zároveň postupně nastavila postupy řešení obtížných typů jednání s žáky. Posílila by i koncepční sdílení informací o jednotlivých funkčních pracovních postupech. Zdroje na uvedené aktivity by nebylo pravděpodobně vhodné získávat přímo ze zdrojů státního rozpočtu, spíše by mělo být zajištěno rozvojovými tématy projektů OP VK a OP LZZ.


8. Tranzice – přechod ze školy základní na střední Období přechodu ze základní na střední školu řeší na školách kariéroví/výchovní poradci. Z našich zkušeností však vyplývá, že ne vždy mají časovou kapacitu pracovat individuálně s každým z žáků a v dostatečné míře i předstihu je připravovat na volbu budoucího povolání a školy k němu směřující. Při realizaci skupinového a individuálního poradenství32 jsme naráželi nejen na to, že se žáci v osmé i deváté třídě nad svým budoucím studiem a povoláním ani nezamýšlí, ale především s neznalostí sebe sama. Pro odpovědné rozhodnutí o budoucím povolání je nutná alespoň základní znalost svých předpokladů, schopností, dovedností i slabých stránek. Pokud se do té doby žáci ani nepokoušeli nad tímto přemýšlet, těžko pak mohou zvažovat nejvhodnější profesi. U romských žáků je významným faktorem nedostatek motivace k dalšímu vzdělávání ze strany rodičů.33 Rodiče v mnoha případech nevyvíjejí dostatečný tlak na mladého člověka, ani s ním intenzivně neřeší jeho budoucnost, tak jak to bývá u žáků majoritní společnosti. To se však týká mnoha rodin ze sociálně vyloučených lokalit či s existenčními problémy. Ze zkušeností terénní práce, která doplňuje poradenské aktivity, vyplývá, že pokud rodina řeší závažné problémy finanční či týkající se bydlení, budoucí vzdělávání dítěte pro ně nepředstavuje vysokou životní prioritu. Je příliš vzdáleno současným problémům. Právě proto je nutné posílit individuální práci v oblasti poradenství a kombinovat ji intenzivní komunikací mezi rodiči a školami. Komunikace rodičů a škol je však často problém. Výrazně zde pomáhají asistenti či terénní pracovníci. Mnoho problémů, se kterými se romské děti během studia potkávají, pramení z jejich znevýhodnění již v počátcích vzdělávání (nedostatečně rozvinuté schopnosti a dovednosti neodpovídají požadavkům při zápisu, jazykové znalosti jsou na nižší úrovni – využívání dvojího jazyka). Faktorem, který může situaci ovlivnit, jsou také pedagogičtí pracovníci. V podmínkách velkého počtu žáků ve třídě a nepřipravenosti na specifické potřeby žáků často nejsou schopni měnit zaběhlé způsoby výuky a pracovat s různorodými studenty v jedné třídě. Tzv. diferencovaná výuka není v českém školství příliš využívána. Počátky připravenosti pedagogů jsou již na vysokých školách, které sami užívají metod masové neosobní výuky a předávají studentům převážně znalosti. Mnohem důležitější je ale vést studenty pedagogických oborů k dovednosti učit. Zkušenosti s praktikanty z vysokých škol ukazují, že ani vysokoškoláci často nevědí, proč si daný obor zvolili, nemají k němu osobnostní předpoklady a práci učitele chtějí vykonávat, „než si najdou lepší práci“. Výsledkem jsou pak frustrovaní pedagogové, kteří příliš své žáky nevnímají a už vůbec nemají energii na individuální či speciální péči. Rozvoj pedagogických pracovníků by měl začínat už na vysoké škole a pokračovat po celou dobu výkonu povolání (včetně supervizí, které jsou běžnou součástí sociálních služeb, ale v oblasti školství jsou stále výjimkou). Je otázkou, do jaké míry jsou z hlediska České republiky problémem 4 % žáků, kteří ukončují školu pouze se základním vzděláním; nesporně se jedná o problém v kontextu sociálně vyloučených lokalit, kde takto končí i více než 80 % obyvatel.34 Trend postupné změny, kdy rodiče často vlivem společenské atmosféry a práce sociálních pracovníků zvýšili svůj zájem o vzdělávání svých dětí bohužel v první polovině tohoto desetiletí ustoupil. Orientace České republiky na výrobu vytvořila velké množství pracovních míst bez požadavků na

32 33 34

Aktivita realizována od roku 2005, celkem s více než 400 žáky ZŠ v Brně. ŠIMÍKOVÁ, I.; NAVRÁTIL, P. Strategie sociální inkluze Romů v Brně. Brno: FSS MU, 2004, str. 16–19. Tamtéž, str. 16–19. Srovnej: GABAL I. a kol. Analýza postojů a vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže (Výsledky kvantitativní a kvalitativní sondy v devíti základních školách), Praha: GAC, 2008.


vzdělání. I když s jistým časovým odstupem vidíme, že velká část obyvatel sociálně vyloučených lokalit na tuto nabídku nereaguje a volí alternativní strategie (práce na černo, složené úvazky atd.), posílil se opětovný pocit, že úroveň vzdělání není navázána na úspěšnost na trhu práce. Pokud odhlédneme od krátkodobě úspěšných strategií České republiky i obyvatel sociálně vyloučených lokalit a zaměříme se na prvky možné podpory žáků v sekundárním vzdělávacím cyklu, nacházíme prostor především v následujících oblastech:

a) posílení individuálního poradenství, provázanost na rodinu Vedle důsledné kontroly kvality prováděného poradenství a změny koncepce, kdy někdy je poradenství realizováno jako tabulkový přivýdělek ke standardnímu platu, je v této oblasti pole působnosti především pro neziskové organizace. Ty mají ve srovnání se školou obrovskou výhodu ve své pozici instituce oddělené od školy a s možnostmi více komunikovat s žáky individuálně a především konzultovat volbu i s rodiči.35 Z hlediska kontroly kvality poradenství je otázkou, zda není vhodné nastavit systém pravidelných kontrol ze strany například poradenských pracovišť pro volbu povolání úřadů práce.

b) specifické zaměření sociální a pedagogické práce na mládež ve věku 15–18 let Individuální sociálně pedagogická práce s mládeží v období přechodu se jeví jako důležitou složkou podpory. Metodologie je založena na dlouhodobém poradenství a tutoringu při volbě povolání a vytvoření portfolia návazných podpůrných aktivit, které obsahují vzdělávací a motivační složku. Součástí je i komunikace a podpora v rámci rodiny. Činnost mohou vykonávat neziskové organizace a další zařízení pro volný čas. Možností je i odpolední činnost ve školách, která funguje v některých tzv. komunitních školách. Otázkou pouze je, zda školské zařízení dokáže poskytnout dětem odpolední program oddělený od výuky do takové míry, aby respektovaly poradenství jako alternativní, ale relevantní zdroj informací. Výhodou samostatných zařízení je právě v alternativě předkládaných podnětů vůči postoji školy, rodiny či kamarádů.

c) větší propojení učňovských škol s praxí Trend výuky zaměřené přímo na konkrétní povolání pro určitého zaměstnavatele oživily od doby socialismu především firmy automobilového průmyslu a stavební firmy. Tento trend se jeví jako funkční propojení především výrazným momentem motivace k reálné činnosti navazující na výuku. Je otázkou, zda při praxi není vhodné studenty oceňovat i finančně, neboť ze zkušeností studentů víme, že oni vnímají jako výraznou nespravedlnost, že prostředky za práci čerpá pouze škola. V tomto bodě je ovšem náš názor pouze podnětem k další debatě, neboť nemáme k dispozici dostatek podkladů k tématu.

d) aktivní zapojení mládeže ve věku 15–18 let registrované na úřadech práce do procesů vzdělávání či praxe36 35 36

Metodologie poradenství viz publikace Metodický manuál komplexní práce s obyvateli sociálně vyloučených lokalit. Brno: IQ Roma servis, o.s., 2008. K tématu viz níže v kapitole „Učňovské školství – jiná cesta“.


e) potenciálně změnou doby povinné školní docházky Otázka délky povinné školní docházky je pravděpodobně především otázkou finanční a účelovou. Z hlediska celé České republiky je i částečně irelevantní, neboť počet žáků, kteří neukončují sekundární vzdělávací cyklus, je ve srovnání s jinými státy nízký. Z hlediska cílové skupiny Romů – obyvatel sociálně vyloučených lokalit – je však zásadně relevantní. Současná situace, kdy proces vzdělávání nepřináší žádné okamžité ekonomické benefity, se často dostává do rozporu se strategiemi rodiny. Při konzultacích se zástupci škol a úřadů práce jsme se shodli, že zvolit formu institucionální podpory formou ekonomických benefitů se nejeví koncepční ve srovnání s ostatními variantami. Optimálněji se jeví prodloužení povinné školní docházky. Je samozřejmě otázkou, především systémově strategickou, zda je zájem o speciální vzdělání pro všechny. Touto otázkou se zde nezabýváme, i když si uvědomujeme, že aspekty potřebnosti v kontextu všech občanů České republiky je třeba zohlednit. Východiskem našeho návrhu je pozice obyvatel sociálně vyloučených lokalit, kteří jsou ve vysoké míře konfrontováni s nízkou úrovní vzdělanosti. Možnosti prodloužení povinné školní docházky je možné založit na kritériu věku nebo kritériu nejvyššího dokončeného vzdělání. Druhá varianta se jeví účelnější. Cílem by bylo uložit každému povinnost absolvovat povinnou školní docházku, která by vedle základní devítileté docházky zahrnovala minimálně návazné odborné vzdělání. Tento systém by zohlednil i žáky, kteří v současnosti předčasně ukončují devítiletou školní docházku v nižších ročnících. V praxi by takto nastavený systém zahrnoval praktické obory spolu s výukou v návaznosti na osnovy základních škol tak, aby absolventi získali praktické kompetence a zároveň splnili požadavky na úplné ukončení vzdělávacího procesu v souladu s osnovami pro základní školy. Na tento typ výuky by se mohly zaměřit dosavadní praktické školy, které již v současnosti mají osnovy v podstatě tímto způsobem nastaveny.

9. Učňovské školství – jiná cesta Dalším důvodem pro nenastoupení nebo předčasné ukončení sekundárního vzdělávacího cyklu je časté zapojení do ekonomických vazeb v rodině. Dívky se starají o domácnost a mladší sourozence, chlapci začínají vydělávat peníze (nelegálně). Část studentů, která na střední školy nastoupí, je v prvních ročnících opouští. Důvodů může být několik: postupné zjištění, že studijní obor není dle představ nebo zmiňované zapojení se do práce. V době studia nemohou mladí lidé vydělávat peníze činností, kterou se učí, na některých školách je nezájem o studium bohužel způsoben také nemotivující skladbou učiva. Praktické obory často nepřipraví žáky na jejich reálné povolání. Přitom praktičnost a přesné seznámení s praxí by měly být stěžejním bodem na učňovských oborech. Ze situace na trhu práce vyplývá, že o manuální práce stoupá zájem. Je proto s podivem, jak negativní konotaci mají praktické a učňovské obory v českém školství, a že jsou považovány za „poslední možnost pro méně schopné“, za nepříliš kvalitní školy. Často tak představují koncovou úroveň středního vzdělávání – neprávem. Je třeba, aby snížené nároky na teoretické znalosti byly nahrazeny kvalitní a efektivní praxí, a byl tak vytvořen hodnotný protipól středních škol gymnazijního typu. Jedním z níže uvedených návrhů na změny je propojení výučního lisu a praktické činnosti. Umožnění dosažení kvalifikace lidem, kteří velmi dobře ovládají danou práci, obor ale nestudují teoreticky a dají přednost práci i z důvodů finančních. Jedním z případů je klient, který po ukončení základní školy chtěl pracovat v zednickém oboru. Byl manuálně velmi zručný, ale na učňovský obor se nedostal. Poté přestal jevit o studium zájem. Začal


pracovat a vzhledem k tomu, že si i vydělává, nevidí v současnosti v této situaci žádný problém. Zde si však můžeme připomenout jiný příklad mnohem staršího klienta, který se po mnoha letech praxe schopného zedníka rozhodl založit živnost. Vzhledem k tomu, že nemá výuční list, není to možné. Velmi se snažil nastoupit na nějaké dálkové studium, ale v daném oboru nemá šanci. Takové obory buď v lokalitě nejsou otvírány, nebo se otevřou a přihlásí se malé množství potenciálních studentů. Tento klient velmi lituje toho, že si výuční list neudělal v době po ukončení základní školy. Neklademe ambici na vzdělávací systém v zajištění úplné 100% vzdělanosti všech občanů státu, uvědomujeme si a pokládáme za přirozené, že vždy bude určitá skupina, která bude ukončovat své vzdělávání předčasně – před získáním odborné kvalifikace. Problematika nás z hlediska posilování kompetencí trhu práce zajímá především v kontextu dvou témat: práce „na černo“ a možností získání kvalifikace v pozdějším věku. Naše zkušenost s dětmi, které opustily předčasně školní docházku, vypovídá o poměrně překvapivých důvodech (alespoň pro nás). I když v rozhovoru exstudenti zpočátku hodnotili především kvalitu a atmosféru školy, při hlubším pohledu se objevily především ekonomické faktory. Zjednodušeně lze říci – mladí muži začali pracovat, dívky pečovat o mladší sourozence. Z hlediska kompetencí trhu práce tedy často dochází k situaci, kdy 18letý absolvent – instalatér má mnohem menší reálné kompetence než jeho již druhým rokem pracující kolega. Rozdíly se samozřejmě brzy vyrovnají a v návazné fázi obrátí ve prospěch absolventa. Bohužel strategie mladého pracujícího není v kontextu současného pracovního trhu udržitelná a je odsouzen k oficiálně trvalé nekvalifikované práci. Což bude automaticky spojeno i s prací „na černo“, neboť pro práci, kterou často reálně vykonává, nemá kvalifikaci – nemůže být na takové pozici zaměstnán, ani získat oprávnění k podnikání. Jako východisko vidíme možnost praktických kvalifikačních zkoušek. Uvědomujeme si, že tento návrh nebude přívětivě vnímán ze strany učňovských škol, nicméně praktické zkoušky mohou za poplatek realizovat právě ony. Možné nastavení systému by následně umožňovalo lidem se základním vzděláním absolvovat celý proces vzdělání nebo uhradit závěrečné praktické zkoušky. Spolu s důslednou kontrolou práce „na černo“37 by se podařilo poměrně rozsáhlou skupinu pracujících legalizovat na pracovním trhu bez zásadních sociálních otřesů. Alternativním návrhem, mnohem mírnějším, neboť si uvědomujeme mizivost naděje na schválení výše uvedeného návrhu, by byl stabilní tlak ze strany úřadů práce na zapojení do prvků aktivní politiky zaměstnanosti. Uchazeči o zaměstnání ve věku 15–18 let evidovaní na úřadech práce bez dokončeného odborného vzdělání budou mít povinnost absolvovat minimálně 3měsíční stáž (formou dotovaných pracovních míst) a popřípadě využít minimálně jeden prvek aktivní politiky zaměstnanosti každý rok.38

37 38

K tématu více kapitola 4 – Trh práce. Jedná se o téma, které by si zasloužilo samostatný text.


10. Závěr Uvedený text se stručně zaměřil na vybrané problémy vzdělávací soustavy České republiky v kontextu obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Doporučení či podněty k systémovým změnám jsou zaměřeny na oblasti zvýšení kvality výuky, systému předškolní výchovy, koncepce bývalých zvláštních škol, etnického sčítání dat, kompetencí pedagogů a přechodu do sekundárního fakultativního vzdělávacího cyklu. Našim cílem je především vyvolat na daná témata relevantní diskuse, které povedou k přijetí systémových kroků podložených dlouhodobou strategií s jasným cílem – zvýšit úroveň vzdělání dětí ze sociálně vyloučených lokalit.


11. Seznam použité literatury a zdrojů 1. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky. Praha: MŠMT, 2007. 2. GABAL, I. a kol. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorbční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha: Gabal analysis & Consulting, 2006. 3. GABAL I. a kol. Analýza postojů a vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeže (Výsledky kvantitativní a kvalitativní sondy v devíti základních školách). Praha: Gabal analysis & Consulting, 2008. 4. Sborník textů. EU Congresss „Children and Young People in Disadvantaged Neighbourhoods – New Cohesion Strategiesů“ 26 to 28 June 2007. Leipzig: Deutsches Jugendinstitute e. V., 2007. 5. KALOUS J. ; VESELÝ A. (eds.): Vzdělávací politika České republiky v globálním kontextu. Praha: Univerzita Karlova, 2006, 181 s. ISBN 80-246-1259-3. 6. Kolektiv autorů. Metodický manuál komplexní práce s obyvateli sociálně vyloučených lokalit. Brno: IQ Roma servis, o.s., 2008. 7. LOVRITŠ, V. Proč (ne)sbírat etnická data ve školství. Učitelské noviny, roč. 111, č. 37, 2008, str. 15–17. 8. MATĚJŮ, P.; STRAKOVÁ, J. (eds.) a kolektiv autorů. (NE)ROVNÉ ŠANCE na vzdělání Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha: Academia, 2006. 411 s. ISBN 80-200-1400-4. 9. MORAVEC, Š.: Samý známý věci (Nástin problému sociálního vyloučení romských populací)“. Dostupný z www , citováno ke dni 2. 5. 2008. 10. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2008–2010. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2008. 11. NEUWIRTH, K. Sčítání Romů má úskalí. 10. 1. 2006. Dostupný z www , citováno ke dni 13. 6. 2008. 12. POTŮČEK, M. Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku. 1. vyd. Praha: Gutenberg, 2002. 686 s. ISBN 80-86349-06-3. 13. RÝDL, K. Inovace školských systémů. Praha: ISV, 2003. ISBN 80-86642-17-8. 14. ŠIMÍKOVÁ, I.; NAVRÁTIL, P. Strategie sociální inkluze Romů v Brně. Brno: FSS MU, 2004. ISSN 1213-624. 15. ŠIMÍKOVÁ, I.; VAŠEČKA, I. a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2004. 211 s. ISBN 80-7364-009-0. 16. Východiska pro koncepci finančního zabezpečení vzdělávacích potřeb dětí, žáků a studentů se sociálním znevýhodněním. Praha: Interní zdroje MŠMT, odbor 61, 2008. 17. WINKLER, J.; ŽIŽLAVSKÝ, M., Český trh práce a Evropská strategie zaměstnanosti. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. 241 s. ISBN 80-210-3565-X. 18. Závěrečné zprávy ÚP Brno-město za roky 2004 a 2007. Brno: Úřad práce Brno-město, 2004, 2007.






ZÁKLADNÍ INFORMACE O ORGANIZACI IQ ROMA SERVIS, O.S. Základní prohlášení občanského sdružení IQ Roma servis Vize Chceme svět, ve kterém budou existovat živé a přátelské vztahy mezi Romy a majoritními obyvateli − svět, ve kterém budou Romové přirozeně zastávat důstojné společenské role s respektem ke své kultuře a národnosti. Poslání Být prostředníkem, který podporuje možnosti, příležitosti a odhodlání Romů na cestě jejich růstu a společenského uplatnění a hájí jejich práva a důstojnost v rámci společnosti. V roce 2008 obdržel IQ Roma servis, o.s. „Cenu kvality v sociální péči za rok 2007“ v kategorii Poskytovatelé sociálních služeb pro osoby ohrožené sociálním vyloučením.

Sídlo organizace a Centrum poradenství a zaměstnanosti Cejl 49, 602 00 Brno, Česká republika Tel./fax: 549 241 250 Pobočka programových center Hybešova Hybešova 41, 602 00 Brno, Česká republika Tel.: 543 214 805 (ředitelka, administrativa), 608 820 637 (ředitelka) Tel.: 543 213 310 (Centrum vzdělávání a Centrum motivace a stimulace) Tel.: 543 210 725 (Centrum komunitní a terénní sociální práce, Centrum poradenství a zaměstnanosti − pobočka) Fax: 543 214 809 (společný pro všechna oddělení) e-mail: [email protected] IČ: 65341511 Registrace u MV ČR pod č. j. II/S-OVS/1-33 944/97-R www.iqrs.cz www.jaktovidimja.cz www.ethnic-friendly.eu


Programové schéma IQ Roma servisu Sociální program 1. Centrum komunitní a terénní sociální práce (CKTSP) · s působností Brno · s působností Jihomoravský kraj · podle zákona o sociálních službách má CKTSP registrovánu službu terénní programy (§ 69 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách), tato služba spadá do okruhu služeb sociální prevence (§ 53); · služby komunitní a terénní sociální práce ve městě Brně a obcích Jihomoravského kraje, řeší zejména oblast bydlení, komerční zadluženosti, zaměstnanosti, rodinných vztahů, sociálního zabezpečení apod. 2. Centrum poradenství a zaměstnanosti (CPZ) · odborné sociální poradenství − tato služba je podle zákona o sociálních službách registrována jako sociální poradenství (§37 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách); · služba zahrnuje bezplatné sociálně-právní poradenství; · pracovní poradenství a služby zaměstnanosti − kromě klasického individuálního poradenství jsou klientům nabízena skupinová setkání na téma hledání práce a problematiky s tímto tématem spojené, dále jsou v rámci poradenství zprostředkovány rekvalifikační kurzy a je nabízeno základní poradenství a podpora pro živnostníky; · právní servis jako doplňková služba nad rámec registrovaných služeb z pohledu zákona o sociálních službách spočívá v samostatném vytvoření textu pro klienty bez jejich přítomnosti a v jednání za klienty tam, kde s ohledem na specializaci a odbornost komunikace nelze přenechat činnost na klientovi; · ochrana před diskriminací a pomoc obětem diskriminace − pracovníci kladou důraz na vyjednávání a smírné řešení konfliktů, které v oblasti diskriminace vznikají. Případů diskriminace, které jsou řešeny pouze právní cestou, je velmi málo.

Pedagogický program Podle zákona o sociálních službách v současné době CV a CMS nabízejí službu sociální prevence (§ 53 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) − nízkoprahová zařízení pro děti a mládež − a další doplňkové, neregistrované aktivity. 1. Centrum vzdělávání (CV) · registrované aktivity: doučování, IT kurzy (základní obsluha PC, MS Windows, Word, práce s internetem, práce s multimédii ad.), doplňkové: kurz administrativních dovedností, spolupráce se školami a dalšími subjekty, lekce a přednášky na školách ad.


2. Centrum motivace a stimulace (CMS) · registrované aktivity: poradenství pro volbu školy, EEG biofeedback, osobnostní výchova a lekce, dramatická výchova a Divadlo Fórum, volnočasové kroužky (např. fotokroužek, hudební dílna, tancování ad.), kontakt s rodiči dětí, doplňkové: romský mládežnický časopis, web www.jaktovidimja.cz, víkendové, táborové a jiné akce ad.

Metodická práce Kromě přímé práce s klienty se IQ Roma servis, o.s., podílí na paralelní · analytické; · koncepční; · metodické; · rozvojové; · informační a PR práci ve svém oboru. (např. certifikát Ethnic Friendly zaměstnavatel, aktivní participace na komunitním plánování ve městě Brně a dalších městech JMK, vlastní výzkumy a průběžná evaluace činnosti, tvorba odborných metodik, koncepčních návrhů a dokumentů, kampaně − např. k Evropskému roku rovných příležitostí 2007 ad., školení, semináře, stáže, právní, manažerské, odborné supervize ad.).


Partnerství Na úrovni veřejné správy úspěšně rozvíjíme spolupráci zejména s Jihomoravský krajem a Statutárním městem Brnem. S JMK započala spolupráce právě při tvorbě projektu Equal. Zástupci Jihomoravského kraje se účastní mainstreamingových aktivit a významně napomohli realizaci projektu poskytnutím bezúročné půjčky na jeho průběhové financování. Na základě oboustranně uspokojivého průběhu bude spolupráce pokračovat i nadále formou zapojení IQ Roma servisu do projektů v rámci výzev OP LZZ, ROP či IOP. Se zástupci Statutárního města Brna přicházejí každodenně do styku pracovníci IQ Roma servisu v přímé práci s klienty. V letech 2005−2007 jsme se aktivně účastnili procesu komunitního plánování sociálních služeb města Brna, kde jsme vedli pracovní skupinu Etnické menšiny, nově se zapojujeme i do další etapy pro období 2008–2010. V roce 2007 došlo na základě podnětů z komunitního plánování k prohloubení spolupráce na strategické bázi − při přípravě společné strategie řešení problematiky sociálně-vyloučených lokalit, která bude realizována během roku 2008. Statutární město Brno je také partnerem projektu Equal. Partnerstvím v projektech Equal a OP RLZ navázal IQ Roma servis spolupráci také s Úřadem práce Brno-město, který se aktivně podílí na prosazování koncepce IQRS Ethnic Friendly zaměstnavatel. Občanské sdružení IQ Roma servis spolupracuje i se zástupci vzdělávacích institucí a akademického sektoru při návrzích řešení sociálního vyloučení a při přímé práci s uživateli. Partnerská dohoda uzavřená s Masarykovou univerzitou v Brně (Pedagogická fakulta MU, Fakulta sociálních studií MU) napomáhá při realizaci aktivit s dobrovolníky a evaluaci projektů. Jsme jednou z organizací Centra praktických studií Fakulty sociálních studií MU v Brně, poskytujících studentům praxe v oboru. Pro posílení kompetencí při práci pedagogického týmu IQRS a pro provázanost ve věci přímé práce s klienty, mládeží, partnersky spolupracujeme s několika brněnskými školami: Základní škola Merhautova, ZŠ a MŠ Křenová, Odborné učiliště a Praktická škola Lomená (komunikace ve věci jednotlivých žáků). Odbornou stránku přímé práce s klienty podporuje spolupráce se Střediskem volného času Lužánky, které poskytlo metodologii Divadla Fórum, a s detašovaným pracovištěm ÚP „Poradna pro volbu povolání“, které spolupracuje na metodologii poradenství pro volbu školy a poskytuje průběhové metodologické vedení. Experti o. s. Aisis, Kladno, Vsetín a Partners Czech, o. p. s., Praha, poskytli metodologii motivace a expertka o. s. Aisis zajišťuje i supervizi pedagogického týmu IQ Roma servisu. Na úrovni sdružených organizací je občanské sdružení IQ Roma servis členem sítě EAPN ČR (Evropská síť boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení Česká republika − www.eapn.cz) a sítě Forint (Fórum pro integraci − www.forint.cz). Dále spolupracujeme zejména s brněnskými organizacemi Drom, romské středisko, Muzeum romské kultury a s občanským sdružením Ratolest Brno. Na mezinárodní úrovni jsme členy dvou mezinárodních střešních organizací. Kromě aktivního zapojení v evropské síti EAPN (European Antipoverty Network − www.eapn.org, kde jsme mj. členy tzv. Social Inclusion Working Group) jsme zapojeni do evropské sítě ENAR (European Network Against Racism − www.enar-eu.org).


V rámci mezinárodní spolupráce projektu CIP Equal spolupracujeme s partnery, kteří se zaměřují na řešení nízké míry adaptability a vzdělání a slabé zaměstnatelnosti Romů a jiných etnických menšin, které čelí obdobným bariérám. Jsme členy TCA Together and accross, které tvoří: “Romany in Sweden − from south to north“ (Švédsko), „Romanies out to work“ (Finsko), „Dafné − Únie prevence a pomoci“ (Slovensko), „Empower Scotland“ (VB − Skotsko) a „FLORAISONS“ (Francie).



Základní informace o projektu Programu Iniciativy Společenství Equal IQ Servis – Systém pro úspěšné uplatnění Romů na trhu práce Realizátor: IQ Roma servis, o.s. Národní partneři Základní škola Brno, Merhautova 37 ZŠ a MŠ Brno, Křenová 21 Odborné učiliště a Praktická škola, Lomená 44, Brno Středisko volného času Lužánky, Brno, Lidická 50 Detašované pracoviště ÚP „Poradna pro volbu povolání“ Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity o. s. Aisis, Kladno, Vsetín Partners Czech, o. p. s., Praha Úřad práce Brno-město Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Brno Statutární město Brno Jihomoravský kraj Mezinárodní partneři projektu „Romany in Sweden – from south to north“ (Švédsko) „Romanies out to work“ (Finsko) „Dafné – Únie prevence a pomoci“ (Slovensko) „Empower Scotland“ (VB – Skotsko) „FLORAISONS“ (Francie) Sledovaná priorita: 9.3. − Podpora adaptability Sledované opatření iniciativy: 3.1. − Podpora celoživotního učení a postupů umožňujících zaměstnání osob ze znevýhodněných a diskriminovaných skupin na trhu práce Období realizace: 16. 9. 2005−31. 10. 2008 Výše rozpočtu: 27 861 000 Kč Zdroje: 75 % EU, 25 % státní rozpočet ČR


Validované produkty V průběhu projektu byly postupně vyvinuty více než tři desítky inovativních produktů, které představují nové osvědčené postupy pro efektivní práci s cílovou skupinou. K posouzení nezávislými experty v rámci validačního jednání byly předloženy tři rodiny produktů, které byly také úspěšné validovány: · Koncepce značky „Ethnic Friendly zaměstnavatel“ · Podpora náležité volby a úspěšného ukončování sekundárního vzdělávacím cyklu formou komplexního motivačně-výukového modulu pro mládež ze sociálně vyloučených lokalit ve věku 13–18 let · Manuál realizace komplexní práce s rodinou Kontext projektu Ústředním cílem projektu je zvyšování vzdělanosti, kvalifikace a zlepšení sociálně-ekonomické úrovně obyvatel sociálně-vyloučených lokalit, přičemž zvláštní důraz je kladen na tvorbu a testování inovativních postupů v práci s mládeží ve věku 13−18 let. Návazně pak projekt svými aktivitami směřuje k permanentní podpoře rozvoje tolerantního prostředí bez předsudků nejen ve vztahu k poměrům na trhu práce, v němž příslušnost ke skupině vymezené rasou, barvou pleti, národností, jazykem či příslušností k národu není důvodem k odlišnému posuzování jednotlivce. Aktivity a metody projektu Projekt je pojat jako komplexní nabídka služeb pro celou rodinu zahrnující sociálně-právní poradenství, služby zaměstnanosti, a především výukové aktivity pro romskou mládeže. Metodologie jednotlivých aktivit zahrnuje přímou odbornou práci s uživateli nabízených služeb i aspekty strategického síťování. Metodologie práce obsahuje poradenský a motivační modul pro mládež ve věku 13−18 let, který je složen z následujících prvků pro rozvoj kompetencí: PC lekce a výuka (doučování), multimediální a dramatická výchova, divadlo Fórum, EEG biofeedback a páteřní poradenství pro volbu školy. Role účastníků, uživatelů, je aktivní, velkou část aktivit přímo tvoří, nejsou tedy pouze pasivními příjemci. Někteří z nich úspěšně přešli z role klientů do role realizátorů. Samostatně, pod vedením pedagogického pracovníka, vytvářejí lekce divadla Fórum, s nimiž následně vystupují na školách. Návazně pro podporu stabilního rodinného zázemí se pracuje s celou rodinou. Vedle poskytování informací a verbální motivace rodičů pro úspěšné absolvování středních škol jejich dětmi projekt poskytuje i sociálně-právní a ekonomické poradenství především v oblasti bydlení, komerční zadluženosti a prevence dalších sociálně-patologických jevů. Poradenské centrum pro zaměstnanost zprostředkovává volná pracovní místa a aktivně komunikuje se zaměstnavateli formou nabídky interního auditu nastavujícího podmínky rovného přístupu při zaměstnávání.


Výsledky projektu Do projektu se v jeho průběhu zapojilo celkem 2093 uživatelů (z toho 54 % žen), což představovalo 22 479 kontaktů pracovníků s účastníky. Aktivitami v oblasti vzdělanosti a motivace prošlo 1 365 mladých klientů/tek (z toho 48 % tvořily ženy/dívky). Projektové centrum denně navštívilo v průměru 30 dětí a 15 dospělých. Z celkového počtu 600 klientů a klientek, kteří využili služeb zaměstnanosti, jich 90 úspěšně nalezlo profesní uplatnění a v této pracovní pozici setrvalo i po zkušební době. Téměř polovina (44 %) absolventů ZŠ a zároveň klientů poradenských služeb pro volbu školy úspěšně přestoupila do dalšího cyklu vzdělávání. Aktivity projektu se dařilo úspěšně prezentovat i veřejnosti. Mladí fotografové z řad klientů vystavovali svá díla formou putovní výstavy „Jak to vidím Já“, která proběhla na šesti místech Jihomoravského kraje (prostory JMK v Brně, FSS Masarykovy univerzity v Brně, výstavní prostor Staré radnice v Brně, OÚ Bučovice atd.) a v prostorách Parlamentu České republiky v Praze. Ve více než 30 institucích ve městě Brně (MMB, ÚMČ, knihovny, Masarykova univerzita atd.) byly k dispozici informační panely informující o aktualitách a aktivitách projektu. V poslední fázi projektu byla spuštěna kampaň „Čas zkusit to jinak“, která mj. upozorňuje na negativní důsledky panujících předsudků a diskriminace. Jejími cílovými skupinami jsou jak klienti služeb, tak široká veřejnost a představitelé státní správy a samosprávy.


Čas zkusit to jinak: koncepční zpráva IQ Roma servis, o.s. Vydal: IQ Roma servis, o.s., 2008, Brno Autorský tým: Wail Khazal, Eva Košatková, Petr Kubačka, Helena Lorencová, Veronika Lovritš, Šárka Pólová, Veronika Vaňková. Vazba: brožovaná Tisk Mlok s. r. o. Náklad: 200 ks ISBN 978-80-904028-3-6

„ESF napomáhá rozvoji zaměstnanosti podporou zaměstnatelnosti, podnikatelského ducha, rovných příležitostí a investicemi do lidských zdrojů.“



chudých Romů tlačí Romy do okrajové pozice na trhu s byty. Vzniká zde nesoulad mezi poptávkou a nabídkou bydlení, není možné tedy v tomto případě dosáhnout dokonalé tržní rovnováhy, protože cenově dostupných nabídek na bydlení s kvalitními bytovými podmínkami je velmi málo. Znevýhodněné skupiny obyvatelstva, jejichž potřeby na trhu s byty nejsou uspokojeny, si proto zaslouží pozornost vlády i místní samosprávy při vytváření a implementaci cílených opatření ke zlepšení jejich bytové situace. Postupná deregulace a nárůst nájmu bude spojeno s neúměrným zatížením rozpočtu domácností, které budou muset platit vyšší výdaje za bydlení. Deregulaci nájemného by tedy mělo doprovázet zvýšení sociálních dávek na bydlení jako kompenzace nedostatečného příjmu chudých rodin, což by umožnilo chudým rodinám udržet si standardní bydlení.



Kde leží základní systémové bariéry pro odstranění sociálního vyloučení? Lze zefektivnit proces sociální inkluze? Jak mohou partneři na lokální úrovni přispět k řešení problematiky sociálního začleňování?

Koncepční zpráva IQ Roma servis, o.s. nabízí svým čtenářům a čtenářkám ojedinělý pohled pracovníků a pracovnic v přímé práci na hlavní oblasti problémů, které se svými klienty a klientkami denně řeší a předkládají klíčovým aktérům na lokální úrovni návrhy na systémové změny a zlepšování.

ISBN 978-80-904028-3-6 © IQ Roma servis, o.s. © IQ Roma servis, o.s.

Čas zkusit to jinak koncepční zpráva IQ Roma servis, o.s

Recommend Documents