JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ
Divadelní fakulta Ateliér divadlo a výchova Studijní obor Divadlo a výchova
Autorská inscenace: TREST Dokumentace magisterského absolventského projektu
Autor projektu: BcA. Emilie Machálková Vedoucí projektu: MgA. Miroslav Jindra
Brno 2014
1
Anotace Východiskem mého magisterského projektu byla tvorba autorské inscenace s dětmi ve věku 10– 14 let. Naším společným cílem bylo vytvořit inscenaci s hororovými prvky. V průběhu prvního semestru jsme s dětmi hledali příběh pomocí improvizací. V následujícím semestru jsme tvořili divadelní inscenaci. Během práce se děti seznamovaly se základními divadelními principy tvorby inscenace (hra v roli, jevištní jednání apod.).
Annotation The basis for my master project was creation of devising performance with children of the ages between 10 and 14. Our common objective was a performance with horror elements. During the first semester we were working on a story through improvisations. In the following semester we prepared the performance. In the course of the work the children learned the basic theatre principles for a performance creation (acting in a role, act, etc.).
Klíčová slova Autorská inscenace, dětské divadlo, improvizace, hra v roli, jevištní jednání
Keywords Devising performance, children's theatre, improvisation, acting in a role, stage act.
2
Obsah Úvod ............................................................................................................. 4 1
Cíle ................................................................................................................ 5 1.1 Pedagogický cíl ...................................................................................... 5 1.2 Umělecký cíl ............................................................................................ 5
2
Charakteristika skupiny .......................................................................... 6
3
Proces tvorby inscenace ........................................................................ 7 3.1 Režijně-dramaturgická koncepce ........................................................ 8 3.2 Režie ........................................................................................................ 8 3.3 Scénář ...................................................................................................... 9 Závěr .......................................................................................................... 15 Fotodokumentace................................................................................... 16 Křestní list projektu ............................................................................... 20
3
Úvod
Jako studentka druhého ročníku navazujícího magisterského studia oboru Divadlo a výchova jsem měla v rámci svého absolventského projektu za úkol vytvořit inscenaci s neprofesionální skupinou. Jelikož pracuji již čtyři roky jako vedoucí divadelního kroužku „Divadlo Labyrint“ rozhodla jsem se vytvořit inscenaci právě s touto skupinou.
Děti v kroužku už dlouhou dobu chtěly vytvořit „hororovou“ inscenaci. Vzali jsme si na pomoc společenskou hru „Černé historky“ a hledali jsme příběh, který bychom upravili a poté inscenovali. Dlouho jsme nemohli vybrat vhodný příběh, až zasáhla náhoda. Během improvizačních cvičení se nám vyloupla historka, kterou jsme se společně rozhodli začít realizovat.
Dalším krokem bylo hledání tématu a jeho zpracování do divadelního scénáře. Společně jsme vymýšleli a zkoušeli situace a jejich zapisováním vznikl bodový scénář, který jsme potom zpracovali do finálního tvaru.
Třetí fází byla samotná příprava a realizace inscenace, kterou jsme nazvali „Trest“. Tato fáze obnášela zúročení herních dovedností dětí z předchozích let a vystavění příběhu do kompletního divadelního tvaru.
4
1
Cíle
Vzhledem k náročnosti tvorby inscenace a vedení neprofesionální skupiny se mohou cíle projektu rozdělit na dva okruhy – umělecké a pedagogické.
1.1
Pedagogický cíl
Hlavním pedagogickým cílem pro mne bylo vést skupinu dětí při tvorbě inscenace, což zahrnuje seznámení skupiny s prací na autorské inscenaci. Obecné cíle výchovně-vzdělávací (cíle týkající se tématu projektu, vzdělávacích obsahů, skupinové práce atd.). Při práci na tvorbě inscenace byly výchovně vzdělávacím cílem kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní a kompetence sociální.
1.2
Umělecký cíl
Cíle výchovně-vzdělávací v rovině umělecké (cíle týkající se dramatického umění) Hlavním cílem projektu bylo vytvoření autorské inscenace s neprofesionální skupinou dětí a jejich zapojení od počátku tvorby až po její konečnou realizaci. Jde o specifický způsob poznávání skutečnosti a využívání základních prostředků divadelní práce k uměleckému sdělení a komunikaci a aktivní účast na společné tvorbě a její prezentaci.
5
2 Charakteristika skupiny
Členové souboru Divadlo Labyrint (11 dětí ve věku 10 – 14 let). Soubor funguje už 4 roky jako kroužek v Labyrintu SDV. Za tu dobu jsme realizovali dvě divadelní představení (O holčičce s náhradní hlavou, Lakomá Barka), která byla určena pro dětské diváky. V souboru je více děvčat a chlapci trochu chybí. Skupina se dala dohromady z velké části po příměstských táborech, které jsem vedla v Labyrintu a v Dětské nemocnici.
Diváckou skupinu tvoří jednak návštěvníci festivalu Mezi panely a dále rodiče, kamarádi a členové všech dalších kroužků působících Labyrintu SDV a dalších pracovišť Lužánek – SVČ.
Díky dlouhodobé práci jsou na sebe děti zvyklé, dokáží přijímat podněty nejen od vedoucího, ale také od sebe navzájem. Proto je se skupinou snazší pracovat, a to i s ohledem na jejich divadelní dovednosti, které se tímto dlouhodobým procesem stále prohlubují.
6
3 Proces tvorby inscenace
Proces tvorby můžeme stejně jako cíle projektu rozdělit do dvou fází. První fází bylo hledání příběhu. Důležité pro nás bylo také najít téma, které bylo nastaveno tím, že děti chtěly pracovat na hororovém příběhu. Další fází bylo hledání námětu. Prošli jsme společně literaturu, ale nenašli jsme nic vhodného pro inscenaci se zmíněnou věkovou skupinou. Po tomto neúspěšném hledání v literatuře jsme námět našli prostřednictvím improvizačního cvičení.
Druhou fázi tvořila samotná příprava inscenace, která zahrnovala proces tvorby scénáře dále zkoušení a realizaci. Na inscenaci jsme začali pracovat v říjnu roku 2012. Jak už bylo napsáno, nejdříve jsme zkoušeli hledat vhodný příběh v literatuře, což se nám nedařilo. Nakonec jsme při improvizačním cvičení, kdy děti dostaly za úkol z jednoho slova vytvořit malý příběh, našli téma, které se nám všem líbilo. Slovo, se kterým děti pracovaly, bylo „Panenky“. Jde o příběh dívky, která je „školní hvězdou“, všichni by s ní chtěli kamarádit, ale ona je velmi namyšlená a má jen své vyvolené. Zachází nepěkně se svými panenkami a ty se rozhodnou, že ji potrestají. Jednou v noci jí vstoupí do snu a dívce se dějí věci, na které není zvyklá (ve škole si jí nikdo nechce všímat, na oslavě narozenin je neviditelná, v obchodě oživnou figuríny a vidí to jen ona, nikdo jí to nevěří). Když se probudí, je ráda, že to byl jen sen, ale panenky v jejím pokoji jí řeknou, že sen to nebyl a dívka zjistí, že se sama stala panenkou.
Společně jsme začali psát scénář, ujasnili jsme si postavy v příběhu a v lednu roku 2013 jsme se přehoupli do druhé fáze – inscenování. Během této doby jsme upravovali scénář a dopisovali postavy. Konečnou podobu jsme začali zkoušet a fixovat v březnu.
7
3.1
Režijně-dramaturgická koncepce
Tvorba režijně-dramaturgického koncepce probíhala ve všem a vždy na bázi vzájemné spolupráce, což také bylo mým plánem. Děti se společně se mnou zúčastnily všech aspektů tvorby autorské inscenace (hledání námětu a poté tématu, tvorba scénáře, zkoušení, realizace a v neposlední řadě rekvizity, kostýmy a scénografie). S ohledem na již nastudovaná představení s touto skupinou to byla práce jiná a dětmi přijímaná s nadšením.
Scéna byla volena velmi jednoduše, tvořily ji dva paravány, několik židlí a malý praktikábl jako lůžko hlavní představitelky. Vše bylo variabilní, ale inscenace moc přestaveb nepotřebovala. Světla - scéna byla nasvícena jako celek, pouze na lůžko hlavní hrdinky svítilo bodové světlo. Mezi jednotlivými scénami se světla ztlumovala. Rekvizity – potřebovali jsme čtyři panenky (Barbíny), oblečení na věšácích do obchodu s oděvy, zabalené dárky na oslavu narozenin a přikrývku na postel. Kostýmy v naší inscenaci měly jen „oživlé“ panenky, všechny ostatní děti byly v civilním oblečení. Líčení – děvčata v rolích panenek měly nalíčeny dlouhé řasy, červené tváře a rty. Pohyb – „oživlé panenky“, nacvičovali jsme pohyb loutek. Hudba – jako hudební doprovod jsme použili instrumentální skladby Petra Hapky.
3.2
Režie
Režijní
vedení
dětí
vycházelo
z
přirozeného
chování
dětí
tohoto
věku.
Nejdůležitějším cílem bylo zachovat dětskou přirozenost na jevišti, neboli využít herního jednání a přetvořit jej v jevištní. Hodně nápadů vzešlo od dětí a mým úkolem v tomto případě bylo lehce je usměrňovat a vést. Moje představa o této inscenaci se velmi často shodovala s představami dětí. Snad největším úskalím bylo naučit čtyři děvčata pohybům loutek a zafixovat je. Dalším problémem bylo to, že tři z dětí si prošly náročnou léčbou leukemie a nejen, že byly brzy unavené, ale také často
8
nemocné, takže nemohly být u všeho. Práce s nimi pak byla individuální, což nás trochu časově brzdilo. Není samozřejmě možné klást na skupinu nároky, které by nesly přenesení zodpovědnosti v režijní oblasti. Režisér či vedoucí musí mít jasnou představu o inscenaci, kterou dokáže velmi dobře s využitím pedagogických schopností a dovedností předat dětskému herci.
3.3
Scénář
TREST
Scéna 1 – škola
(Naty přichází mezi spolužáky)
Naty: Veru… Veru! Verča: Ano! Co potřebuješ? Naty: Přijď dnes po škole k nám. Verča: No jasně, a co budeme dělat? Naty: Ukážu Ti mou novou barbínu. Přivezl mi ji otec z Ameriky. Verča: Fakt? Naty: A můžeme si třeba ještě nalakovat nehty. Mám novej lak. Verča: Ukaž! Já mám taky. Můžeme vyzkoušet oba. Naty: Fajn! Tak ve dvě u nás!!! Verča: No víš, já mám ve dvě…… Kristýna: Já, já bych mohla!!! Můžu přijít, prosím Verča: No Já vlastně určitě můžu. Tak ve dvě, moc se těším.
(Naty odchází a vůbec nikoho si nevšímá.) (Všichni se vrhají k Verče)
Nela: Co ti chtěla? Aneta: Co budete dělat.
9
Kristýna: Já ti tak závidím!!! Verča: Co po mně chcete. To je naše věc. Nechte mě na pokoji.
(Verča odchází.)
Scéna 2
(U Naty doma. Naty nevybíravě cloumá s panenkami. Přichází maminka.)
Maminka: Naty, máš tady kamarádku . (Přichází Verča)
Verča: Ahoj Naty. Vzala jsem s sebou svou barbínu. Naty: Jo dobrý. Tady je ta moje nová. (Hrají si s nimi, Naty s barbínou zachází hrozně) (Tma zhmotnění panenek)
Verča: Naty, jak to s ní zacházíš? Naty: Jako s panenkou! Verča: Přece takhle s ní nesmíš zacházet. Naty: Proč? Verča: Protože bys je měla mít ráda. Já mám taky ráda svoje panenky. Naty: Vždyť nejsou živý, to je přece jedno. Verča: To jsem sem nemusela chodit. Nevěděla jsem, že jsi tak zlá. Naty: Tak si jdi. Já řeknu Kristýně, ta bude ráda.
Scéna 3
(Naty jde spát. Panenky se probouzí.)
Bára: Haló, dámy, slyšíte, haló. Terka: Co je? Už spí?
10
Bára: Spí. Proč si to všechno necháváte líbit? Proč něco neuděláte? Zuzana: My se jí bojíme. Bára: Já jsem tady jen na návštěvě a to je moc! A mě má moje Verča ráda. Natka: No já jsem tady nová, ale takhle se ke mně nechovali ani v továrně. Bára: Musíte něco udělat. Já něco vymyslím. Natka: To nedopadne dobře. Terka: Hlavně ať mně zase neurve ruce. Zuzka: Jsem jenom panenka. Terka: Vždyť nemáme žádnou sílu, nemůžeme s ní bojovat! Bára: Tady nejde o sílu, musíme být chytré! Už to mám!!! Vstoupíme jí do snu. Zuzka: A jak to chceš udělat? Bára: To je jednoduché. Musíme se všechny soustředit. Jdeme holky!
(panenky jdou k spící Naty a sklání se nad ní)
Scéna 4 Sen první
Od této scény jsou všude přítomny panenky, které vše co se děje sledují
(Škola hloučky dětí, přichází Naty)
Naty: Veru…! Veru! Veroniko! Verča si jí nevšímá. Naty: Veru? Verča: Co chceš? Já se s Tebou nechci bavit. Naty: Co se stalo? Kristýna: Nech nás! Nela: Nikdo se s tebou nechce bavit… Aneta: Běž už konečně pryč!! Nikdo o tebe nestojí.
(Naty jde za klukama)
11
Naty: Ahoj kluci, nevíte co jim je? Richard: Co tady chceš? Dan:
Jdi pryč.
Lukáš: Jo, tady o tebe nikdo nestojí. Dominik: Vypadni. Běž!!! Všichni jdou k sobě. Naty: Co jsem vám udělala? Co je vám????? Honzík: Nevidíš, že jsi tady navíc! Naty s brekem odchází.
Scéna 5 Sen druhý
(Obchod s oděvy, tady jsou panenky jako figuríny) (Přichází jeden z kluků)
Prodavač: Dobrý den, můžu vám nějak pomoci? Kluk: Hledám dárek pro mamku. Prodavač: Porozhlédněte se. Když budete potřebovat, já vám rád poradím.
(Přichází Naty s Verčou)
Prodavač: Dobrý den. Mohu vám pomoci? Naty a Verča: Ne, my se podíváme samy. Verča: To je hezký. Naty: Ty kalhoty jsou taky dobrý. Verča: Já bych teda nechtěla být figurína. Celý den tady stát. Naty: Prosím tě. Vždyť jsou umělý. (hýbá s nimi) Verča: Hele radši je nech! Há! Tohle triko si vyzkouším. (Naty prochází obchodem a figuríny se začnou hýbat) Naty: Jé!!! Ona se pohnula. Viděl jste to. Prodavač: To není možné. To se vám zdálo. Naty: Ale opravdu, hýbe se. Zase. Prodavač: Vždyť je to jen plast.
12
(Vychází Verča) Naty: Veru, ty figuríny se hýbou. Verča: Ukaž? Prosím tě to není možný. Jdu platit. (Verča jde platit. Figuríny se opět pohnou) Naty: Verčo, já se bojím. Verčo Verča: Ty už nejsi normální. Máš vidiny. (Figurína se pohne a šáhne na Naty – chytne ji pevně. Naty se lekne a vytrhne) Naty: ÁÁÁÁÁÁ. Tady nezůstanu. Uteče z obchodu.
Scéna 6 Sen třetí
(Oslava Richardových narozenin, všichni mu postupně blahopřejí a přichází Naty) Natky: Proč jste na mě nepočkali? Richard: Děkuji vám všem! Tak já si rozbalím dárky. Naty:
Já jsem ti taky přinesla dárek. Tady ho máš (nikdo si ji nevšímá), mami,
slyšíš? (Všichni obdivují Richardovy dárky) Naty: Brácho, co se tady děje? Něco jsem udělala? (Nikdo nic) Naty: Přeci nejsem duch! To není možný. Naty: Já jsem tady. Haló, vidíte mě? Slyšíte mě? Richarde, děcka!!!!!! To už není sranda!!!! Uteče (Panenky se usmějí)
Scéna 7 (Naty spí a panenky jsou všechny jak v první scéně) Naty se probouzí: Co to bylo? Hrůza. Ještě, že to byl jen sen. (přichází maminka Naty) Maminka: Naty, vstávat, kde ta holka je. Asi už vstala. A ty panenky se tady válí. Aspoň je poskládám. (přetáhne všechny panenky včetně Naty a posadí je vedle sebe, odchází) (Naty sedící v jedné řadě s panenkami zvedne hlavu, otevře doširoka oči a podívá se na panenky) Naty: Ne, to ne!!! To byl sen!!!!!
13
(panenky otočí hlavu k Naty) Panenky: Nebyl (všechny se usmějí) Konec
14
Závěr
Proces tvorby inscenace s touto skupinou dětí byl pro mě velkou zkušeností a přínosem. Poprvé jsme spolu pracovali na autorské inscenaci. Myslím, že se mi vyplatilo vyslyšet přání dětí, které chtěly pracovat na „hororu“, a ne se jim snažit nabízet již hotový příběh. Bylo velmi patrné, že na rozdíl od práce na předešlých inscenacích, kde jsme začali vždy už s hotovým scénářem, děti baví být spoluautory příběhu a aktivně se účastnit všech fází inscenování. Po celou dobu naší práce bylo na všech vidět velké zaujetí. Jejich nápady byly přínosné a většinou byly využity. Samotný proces přípravy a tvorby inscenace byl naplněn aktivitami (psaní scénáře, scénografie, výběr hudby, výběr rolí), které si děti doposud nevyzkoušely a byl proto pro ně atraktivní, což přinášelo příjemný prožitek všem zúčastněným. Neměli jsme ale čas na inscenaci více pracovat. Bohužel se dvě dívky odstěhovaly a jeden z chlapců nemůže ze zdravotních důvodů do kroužku chodit, takže repríza představení musela být upravena a zkrácena a další reprízy už neplánujeme. Umělecký i pedagogický cíl byl podle mého názoru naplněn. Se skupinou byla vytvořena inscenace, jejíž proces tvorby využíval zmiňované přirozenosti herního jednání dětí, což se také odrazilo v celé inscenaci.
15
Fotodokumentace
škola
hlavní hrdinka
16
škola
Naty, Verča a panenky
17
panenky
panenky
škola
18
první sen
druhý sen
19
Křestní list projektu
20
21
