Diplomová práce Vladimír Toman. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta. Ústav zakládání lesů

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav zakládání lesů

Diplomová práce

Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace úložiště popílku na lokalitě Vojkovice

__________________________________________ 2006

Vladimír Toman

Anotace

Cílem diplomové práce bylo vyhodnocení úspěšnosti biologické rekultivace úložiště popílku v lokalitě Vojkovice a navrhnout následná opatření. Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace bylo směřováno ve vztahu k přípravě stanoviště, použité dřeviny a realizované péče o kultury. Následná opatření byla navrhována bez ohledu na majetkové hranice podle typologického průzkumu, druhu dřeviny a současného stavu kultur a porostů. Práce čerpala ze stávajících materiálů a dokumentací, které vznikaly od počátku využívání území pro těžbu štěrkopísku a v průběhu samotných rekultivací. Existující údaje byly doplněny komplexní analýzou stanoviště. V rámci analýzy byl proveden typologický průzkum lokality, respektive průzkum fytocenologický a pedologický. Byl proveden chemický rozbor zeminy použité k finální úpravě lokality. Na základě vyhodnocení průzkumů byly vylišeny jednotlivé segmenty fytocenóz stejných vlastností a tyto byly zařazeny do souborů lesních typů. Porosty byly logicky rozčleněny do porostních skupin, ve kterých byla prováděna dendrometrická měření a popisován současný stav porostů. Pro jednotlivé porostní skupiny byla navržená následná opatření v průběhu pětileté pěstební péče. V návaznosti na navržená opatření byla provedena kalkulace přímých nákladů navržených opatření.

Klíčová slova: Úložiště popelu, lesnická rekultivace, antropogenní půda

Abstrakt

The target of the dissertation was the interpretation of the successful biological recultivation in fly-ash dumping ground Vojkovice and the proposal of the consequential actions. The interpretation was directed in the reference to: standpoint preparation, applied species and realized keeping of the plantations. The consequential actions were proposed irrespective of the property borders according to the typological research, type of species and present conditions of plantation and herbages. The work gathered from the materials and documents, which were written from the beginning of the gavel production and during the recultivation. The existing data were completed with recultivation process analyze. In terms of analyze there were made the area typological research, respective the phytocoenological and pedological research. There was made chemical analysis of the earth used for the final area adaptation. In terms of research results there were differed particular segments of the phytocoenosis with the similar characters and they were placed to the forest type groups. The herbages were logical divided into groups and there were taken dendrology measurements and described present herbage situation. The consequential actions were proposed for the next five-year care. In connection with the consequential actions there was realized their direct expenses calculation.

Keywords: Fly-ash dumping, forestry recultivation, anthropogenic earth

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace popílku na lokalitě Vojkovice a návrhy na opatření“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně dne ……………………….

………………………………… Vladimír Toman

Poděkování

Děkuji vedoucímu diplomové práce prof. Ing. Oldřichu Mauerovi, DrSc., který mi poskytl odborné rady a pomoc při vypracování této diplomové práce. Dále děkuji vyučujícímu Ing. Dr.Janu Štykarovi, který mi svými radami velmi pomohl. Dále pak děkuji odborným konzultantům v problematice rekultivací úložišť popelovin Ing. Petru Čermákovi, CSc, Ing. Aloisu Minxovi, Ing. Jiřímu Hanišovi a v neposlední řadě RNDr. Jiřímu Vávrovi, CSc., kteří mi též poskytli praktické rady při zpracování analýz a návrhů opatření.

Obsah: 1. Úvod.................................................................................... 7 2. Cíl práce................................................................................ 9 3. Charakteristika zájmové plochy .............................................. 10 3.1 Vymezení a popis území ................................................... 10 3.2 Vlastnické vztahy ............................................................. 11 4. Popis přírodních podmínek širšího okolí ................................... 11 4.1 Geologické a geomorfologické poměry ................................ 11 4.2 Klimatické poměry ........................................................... 12 4.3 Pedologické poměry ......................................................... 13 4.4 Hydrologické poměry........................................................ 14 4.5 Biota .............................................................................. 14 5. Návrh lesnické rekultivace a jeho realizace .............................. 15 5.1 Základní charakteristika realizovaných rekultivačních prací ... 15 5.2 Asanace odkaliště popílku ................................................. 15 5.3 Technická rekultivace ...................................................... 16 5.5 Zjištěný stav dle realizačního projektu ................................ 18 6. Použité metody měření a vyhodnocení .................................... 19 6.1 Fytocenologický průzkum .................................................. 19 6.2 Pedologický průzkum........................................................ 19 6.2.1 Půdní sondy............................................................... 19 6.2.2 Odběr vzorku substrátu............................................... 20 6.3 Vylišení porostních skupin a jejich zakreslení do mapy.......... 21 6.4 Výkop kořenového systému............................................... 21 6.5 Vyhodnocení úspěšnosti biologické rekultivace..................... 21 6.5.1 podle přípravy stanoviště ............................................ 21 6.5.2 dle použité dřeviny ..................................................... 22 6.5.3 dle realizované péče o kultury...................................... 22 6.6 Návrhy opatření (bez ohledu na majetkové hranice) dle........ 22 typologického průzkumu, druhu dřeviny a současného stavu kultur ........................................................................................... 22 7. Vyhodnocení úspěšnosti biologické rekultivace ......................... 23 7.1 vyhodnocení úspěšnosti rekultivace dle přípravy stanoviště 25 7.2 Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace dle použitých dřevin ...... 26 7.3 Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace dle realizované péče o kultury ................................................................................. 30 8. Návrhy opatření (bez ohledu na majetkové hranice) dle ............ 33 typologického průzkumu, druhu dřeviny...................................... 33 a současného stavu kultur ......................................................... 33 9. Ekonomická kalkulace ........................................................... 37 10. Závěr ................................................................................ 38 11. Summary .......................................................................... 40 12. Použitá literatura ................................................................ 42 13. Seznam příloh:................................................................... 43

Mělník

Pískovna Vojkovice

Obr. 1 Orientační mapa

1. Úvod Okres Mělník, v němž se zkoumaná lokalita nachází, patří z hlediska životního prostředí k nejvíce postiženým v regionu Středních Čech a v řadě ukazatelů k nejhorším ve státě. Odrazem toho je ještě v nedávné době vyhlášení převážné části okresu za postiženou oblast. Hlavní příčinou je rozvinutý chemický průmysl a výroba energie, kde byla v minulosti produkována většina všech škodlivin v oblasti. Co do množství emisí měla až do odsíření provozu dominantní postavení Elektrárna Mělník a spolu s Kaučukem Kralupy a Spolanou Neratovice se jednalo o největší zdroje znečištění ve Středních Čechách.1 Zkoumaná lokalita je umístěna zhruba uprostřed oblasti tvořené pomyslným trojúhelníkem, jehož vrcholy jsou právě jmenované průmyslové komplexy. Jedná se o území devastované těžbou štěrkopísků a následné využití vytěžené lokality pro složiště popílku, strusky a kalů, vznikajících při provozu teplárny Kaučuku Kralupy. 1

Životní prostředí Okresu Mělník, Okresní statistická zpráva Mělník, 1993

Současná devastace rozsáhlých území báňskou a ostatní průmyslovou činností nutí vyspělou společnost omezovat těžbu nerostných surovin a tvořit nové, ekologicky vyvážené průmyslové krajiny. Rekultivace devastovaných území mají z hlediska současné kvality přírodního životního prostředí mimořádný význam. Aktuálnost jejich komplexního řešení se projevuje ve sféře ekologické stability záborového území, hygieny prostředí, v estetice a v neposlední řadě i v rekreační účinnosti obyvatelného prostoru. (Dimitrovský 1999) Úkolem prováděných rekultivací je úprava poškozeného území tak, aby vyhovovalo nejen současným společenským potřebám regionu, ale plnilo i požadované funkce biologické a vodohospodářské, případně i jiné. (Minx A. a kol., 2003)

Lesnická rekultivace odkališť popela zahrnuje technická a biologická opatření, směřující k vytvoření podmínek pro obnovu vegetace na odkalištích vzniklých hydraulickým naplavováním popela z elektráren a tepláren. (Malý V., Špičák F., 1970)

Proces zalesňování nadložních hornin a zemin uložených na povrchu recentních útvarů s počátečními extrémními stanovištními podmínkami je pro vývoj dřevin obtížný. Vznikající lesní porosty na těchto lokalitách jsou zařazovány v souladu s lesním zákonem do kategorie lesů ochranných (zvláštního určení), kde plní, kromě rozšíření produkční základny lesa, především funkce úpravy klimatických a hydrických poměrů rekultivované krajiny, ovlivňující půdotvorný proces, stabilizující povrch výsypek a plní i funkce sociální, zdravotní a estetické. (Čermák P., a kol., 2002)

2. Cíl práce Cílem práce je vyhodnocení úspěšnosti lesnické rekultivace části Pískovny Vojkovice. Práce je koncipována jako studie, která při řešení problematiky vychází ze zjištěného stavu stanoviště, respektive ze zjištěných charakteristik stanoviště a stavu dřevinné vegetace. Tato práce poskytuje informace o přírodních podmínkách lokality, které byly primárně vytvořeny rekultivační činností a následně přetvářeny aktivním působením dřevin. Dřeviny zde byly vysázeny v rámci biologické rekultivace s cílem založení lesních společenstev a následného funkčního využití pozemků jako pozemky určené k plnění funkcí lesa. Práce se neomezuje pouze na popis, ale také navrhuje možnosti zlepšení stavu dřevinného patra, pokud to jeho současný stav vyžaduje. Jednotlivé návrhy jsou řešeny v rámci jednotlivých porostních skupin, jejichž tvorba biomasy je dána především charakterem růstového prostředí. Pro maximální účelnost pěstebních zásahů se tedy vychází z konkrétních růstových podmínek jednotlivých porostních skupin. Tímto se přístup při provádění zásahů neliší od postupů běžné lesnické činnosti, která je postavena na typologických základech. V rámci přírodních podmínek je popisován charakter antropogenních půd a jejich zastoupení na ploše, dále je popisováno bylinné patro jako důležitý indikátor kvality prostředí. V rámci fytocenologického průzkumu jsou stanoveny segmenty fytocenóz s podobnou kvalitou zastoupení druhů bylinného patra; spolu s údaji pedologického průzkumu je výsledkem vylišení souborů lesních typů, které představují růstové podmínky pro dřeviny. Popis stavu jednotlivých druhů dřevin na základě tvorby nadzemní biomasy, poškozování a vitality je doplněn o popis kořenového systému vybraných jedinců. Tyto údaje vytváří podklad pro vyhodnocení úspěšnosti lesnické rekultivace a posouzení růstových možností dřevin do budoucna.

3. Charakteristika zájmové plochy 3.1 Vymezení a popis území Posuzované území „odkaliště Vojkovice“ se nachází ve Středočeském kraji v okrese Mělník, na spojnici mezi městy Mělník a Kralupy nad Vltavou, jižně od obce Vojkovice ve dvou katastrálních územích (Vojkovice a Zlosyň). Území připomíná nepravidelný lichoběžník o celkové výměře 24,67 ha. Jedná se o rovinatý terén s nadmořskou výškou 170 m n. m. Oblast, ve které se posuzované území nachází, se řadí z hlediska zemědělského do řepařsko-žitné výrobní oblasti. Pro tuto oblast jsou charakteristické lehčí, záhřevnější druhy půd – písčitý a hlinitopísčitý. Z půdních typů jsou to zejména černozemně na spraších a hnědé půdy nasycené a nenasycené. Tyto půdy se vyznačují vysokým produkčním potenciálem. Podle oblastního plánu rozvoje lesů se území nachází v přírodní lesní oblasti č. 17 – Polabí. Odkaliště vzniklo části dobývacího prostoru Vojkovice, kde v minulosti docházelo k těžbě štěrkopísků ze čtvrtohorních sedimentů, jež se zde vyskytují v mocnosti cca 10 – 20 m. Skrývka ornice a podorničí byla uložena na vyhrazených lokalitách „Homolka“ a „V řečišťatech“. Do vytěžených pískoven byly ukládány vedlejší energetické produkty – popeloviny z teplárenského provozu petrochemického podniku Kaučuk Kralupy. Při následné technické rekultivaci vytěžených ploch bylo navezeno podorničí o mocnosti 80 cm a 30 cm ornice. Půdy na těchto pozemcích se vyznačují vysokou vysýchavostí, nízkým stupněm mikrobiální aktivity a nízkým obsahem Cox. Vlastní řešené území patří podle koeficientu ekologické stability (in Míchal 1986) do kategorie oblastí s maximálním narušením a zřetelným narušením přírodních struktur, podobná situace je i v širším zájmovém území. (Lipský Z., Frieb M., 1996)

Technická rekultivace území byla provedena v roce 1995. Biologická rekultivace byla zahájena v září roku 1996, zalesnění bylo ukončeno na podzim roku 1997, pěstební práce byly ukončeny na podzim roku 2003. (Marek, Marťáková, 1996) Oblast leží v klimatické oblasti T2 (teplá, suchá, s mírnou suchou zimou, nestabilní sněhovou pokrývkou a s teplým suchým létem). Průměrná roční teplota dosahuje 8 až 9°C. Kralupsko patří k našim nejsušším oblastem s průměrným úhrnem srážek méně

než 500 mm. Průměrná maximální výška sněhové pokrývky nepřesáhne 15 cm. Území je poměrně dobře provětrávané, otevřené převládajícím západním, severozápadním a jihozápadním větrům stejně jako větrům z ostatních světových stran. Suché písčité půdy jsou při vyšších rychlostech větru ohroženy větrnou erozí. Vzhledem k mírně kotlinové poloze a blízkosti velkých vodních toků Vltava a Labe je území náchylné ke vzniku krátkodobých a nočních inverzí. Z hlediska znečištění ovzduší jde o oblast značně zatíženou emisemi z elektrárny Mělník a velkých průmyslových komplexů Kaučuku Kralupy a Spolany Neratovice. (Lipský Z., Frieb M., 1996)

3.2 Vlastnické vztahy Vzhledem k tomu, že se tato práce zabývá především biologickou stránkou věci, nejsou zde vlastnické vztahy řešeny.

4. Popis přírodních podmínek širšího okolí 4.1 Geologické a geomorfologické poměry Předmětné území je součástí České křídové tabule, geomorfologického celku Středolabská tabule, Podcelku Mělnická kotlina a okrsku Lužecká kotlina. Souvislé geologické podloží území tvoří křídové sedimenty pod kvartérními uloženinami. Podloží části území je tvořeno sedimenty svrchního cenomanu, tzv. vrstvami korycanskými, zastoupenými převážně pískovci. Maximální mocnost těchto vrstev je 25 – 30 m. Na povrch vystupují na jižní hranici území, jihozápadně od Zlosyně. Zcela převládající část terasové akumulace je tvořena středně pleistocénní terasou (riss2) se štěrkovitými písky. (Lipský Z., Frieb M., 1996)

Z geomorfologického hlediska jde o území, ležící v převládající nadmořské výšce 170 m n.n. a odpovídající povrchu terasy riss 2 (veltruská a maninská terasa). Tato terasa o celkové mocnosti 6 – 20 m byla po obou stranách silnice Veltrusy (Kralupy n.V.) – Vojkovice intenzívně těžena a vyznačuje se největší antropogenní transformací reliéfu. (OG ÚSES, Mělník – jih, 1995)

Z hlediska biogeografického členění ČR je součástí Polabského bioregionu. Typickým rysem bioregionu je katéna niv, nízkých a středních teras. Povrch bioregionu tvoří z velké části sedimenty kvartéru, jednak v různé míře písčité až jílovité hlíny labské nivy, jednak štěrkopísky až písky nižších teras, které pokrývají rozsáhlé plochy. Reliéf má charakter roviny s výškovou členitostí do 30m. Typická výška bioregionu je 145 – 200 m. (Culek a kol., 1996)

4.2 Klimatické poměry Dle Quitta leží celý Bioregion v teplé oblasti T2, je značně teplý a má nejvyšší průměrné teploty v Čechách (Mělník 8,7 °C)Srážky stoupají od západu k východu: nejblíže studijní ploše leží osada Bukol2, část obce Vojkovice s průměrnými srážkami 493 mm. Bioregion má na většině území xerotermní ráz. (Culek a kol., 1996)

Z hlediska klimatického členění ČR se sledovaná lokalita nachází v klimatické oblasti MT9 – mírně teplá:

2

- počet letních dnů :

50 - 60

- počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více :

160 - 170

- počet mrazových dnů :

100 - 110

- počet ledových dnů :

30 – 40

- průměrná teplota v lednu °C :

-2 - -3

- průměrná teplota v dubnu °C:

6–7

- průměrná teplota v červenci °C:

18 - 19

- průměrná teplota v říjnu °C:

8-9

- průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více :

90 – 100

- srážkový úhrn ve vegetačním období (mm):

350 – 400

- srážkový úhrn v zimním období (mm):

200 – 300

- počet dnů se sněhovou pokrývkou :

40 – 50

- počet dnů zamračených :

120 – 140

osada Bukol, část obce Vojkovice leží cca 3,5 km severně od zájmové plochy viz. Obr.č. 1

- počet dnů jasných :

40 - 50

Průměrná roční dávka SO2 mg.m-3.hod. za rok

350 (Quitt, 1975)

Tab. č.1. Dlouhodobé klimatické charakteristiky (teploty a srážky) Meteorologická stanice: Praha, Klementinum 50°15´s.š.;14°20´ v.d. Nadmořská výška: 176 m n.m. Období: 1971 – 1997 Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. Teplota -0,5 0,5 4,5 9,1 14,6 17,6 19,5 18,6 14,8 9,4 4,3 (°C) Srážky 21 20 25 39 56 64 70 63 40 35 28 (mm)

XII. 0,8 26

4.3 Pedologické poměry Povrch bioregionu tvoří z velké části sedimenty kvartéru, jednak v různé míře písčité až jílovité hlíny labské nivy, jednak štěrkopísky až písky nižších teras, které pokrývají rozsáhlé plochy. V labské nivě převládá typická fluvizem (typu vega). Na terasovitých štěrkopíscích vystupují chudé (oligobazické) stenické kambizemě, na vátých píscích málo vyvinuté půdy typu kyselých rankerů. (Culek a kol., 1996) Podle syntetické půdní mapy ČR – B-3 Praha, 1999 Převládající druh půdního typu:

B3B – kambizem typická

Půdotvorný substrát:

B terasové štěrky a písky z kyselého

materiálu Geochemie podložních hornin není v žádném ohledu anomální, s ohledem na analogie z dalších oblastí však patří do skupiny hornin s nejnižší reaktivitou. Ve většině vzorků z vodních toků jsou zvýšené až anomální obsahy Sr a Li pocházející ze sedimentárního materiálu (patrně z jeho hlubších poloh). Přítomnost Cu, Pb, Zn, Cd a As v povrchových vodách indikuje významnou plošnou kontaminaci v nejbližším okolí území. Zvýšené obsahy NO3- a Fe se vyskytují na celém širším území. I přes nepříznivý vliv kyselé depozice je acidobazická reakce vod z toků neutrální v rozmezí pH = 6,5 až 8,5, což je způsobeno neutralizačním vlivem vápnitých (křídových) sedimentů. (Culek a kol., 1996)

Složiště a půdní pokryv na něm je nutno považovat za antropogenní substrát s nevyvinutou pedogenezí na recentních útvarech vytvořených člověkem. Půdotvorné procesy se vzájemným působením všech půdotvorných faktorů tvarováním a uzavřením složiště popelovin teprve započaly. (Minx akol., 2003)

4.4 Hydrologické poměry Průměrná hodnota transmisivity holocenních a pleistocénních štěrkopísků je značná (2-4.10-3 m2.s-1). Řadí toto území k cenným vodohospodářským oblastem. Labe zde působí jako regionální erozní báze celé české křídové pánve, což pouze částečně znehodnocuje

nízká

propustnost

cenomanského

kolektoru.

Kvalita

mělkých

podzemních vod je však velmi nízká. (Lipský Z., Frieb M., 1996)

Zájmová oblast vykazuje z hlediska bilance přísunu vod srážkami a jejich ztrát evapotranspirací roční deficit 250 mm vody v bilanci průměrného roku. Režim sousedního vodního toku Vltavy vykazuje vyrovnaný průtok, ovlivněný manipulací na Vltavské kaskádě. Povodňové ohrožení složiště touto vodotečí lze vyloučit. (Culek a kol., 1996)

4.5 Biota Bioregion leží v termofytiku. Zájmové území spadá do fytogeografického okresu 11. Střední Polabí a fytogeografického podokresu 7b. Podřipská tabule (terasy Labe a Vltavy. Vegetační stupně (dle Skalického): planární (až kolinní). Potenciální přirozenou vegetací na vyšších terasách jsou acidofilní doubravy (Genisto germanicaeQuercion), zřejmě i s autochtonní borovicí, které na extrémnějších stanovištích přecházely do borů svazu Dicrano-Pinion. Biota patří do 2.bukovo-dubového vegetačního stupně, vlivem substrátu ovšem bez buku. Na terasách převažují borové doubravy. Biota je celkově v labské nivě diversifikovaná, výběžek pod soutokem s Vltavou je však méně pestrý. (Culek a kol., 1996)

5. Návrh lesnické rekultivace a jeho realizace 5.1 Základní charakteristika realizovaných rekultivačních prací Posláním navrhovaného ozelenění bylo technicky rekultivované plochy co nejrychleji zajistit před nežádoucími pochody a jevy, jakými jsou zejména eroze, invaze ruderální vegetace, zneužití k divokým terénním jízdám, skládkám odpadků apod. Dále pak umožnit revitalizaci a sekundární zapojení lokality do krajiny, připravit plochu pro optimální polyfunkční využití v rámci řešení celého daného sídelního útvaru, popř. územního celku. Prostorové uspořádání mělo být voleno tak, aby se založily smíšené porosty borovice lesní a dubu zimního se skupinovou, liniovou a jednotlivou příměsí dalších listnatých a jehličnatých dřevin stromového a keřového vzrůstu, jež mohou buď splnit dané poslání přímo, anebo tvořit základ dalších krajinářskourbanistických úprav. Investorem rekultivace byl Kaučuk Kralupy, a.s., se sídlem v Kralupech Nad Vltavou. Realizační firmou byly Lesoškolky Řečany nad Labem, s.r.o. – Zahradní architektura, se sídlem v Brandýse nad Labem. Zalesnění

bylo projektováno následovně: „Na plochách se základním

překryvem 30cm podorničí vysázet jednoleté obalované sazenice borovice lesní. Na plochách se silnější podorniční a orniční vrstvou vysázet skupiny dubu zimního (Quercus petrea), lípy srdčité (Tilia cordata), javoru mléče (Acer platanoides), popř. linie modřínu opadavého (Larix decidua). Prostorové uspořádání bylo realizováno sponem 1 x 1m.“ Lokalita byla v základní koncepci rozčleněna zpevněnou komunikací jednoduše navazující na současné komunikace a umožňující dobrou přístupnost porostů ve smyslu lesního provozu. Výsadby listnáčů byly dispozičně umístěny jednak do severozápadní části lokality hraničící se silnicí na Vojkovice a jednak do jihozápadní a jižní partie lokality (viz. příloha 5 - mapa projektu). (Lipský Z., Frieb M., 1996)

5.2 Asanace odkaliště popílku Nedoplavený prostor odkaliště v projektu označen jako „E – 201.2 Stavba“ byl zavezen různorodým inertním materiálem pro vyplnění prohlubní a nestejně doplavených částí odkaliště v neznámé mocnosti. Tento materiál byl podle dostupných informací tvořen stavební sutí a výkopovým materiálem. Při zpracování této práce

nebylo možné zjistit původ ani chemizmus a další charakteristiky výplňového materiálu. Každopádně byl tento materiál těžkou technikou rozhrnován a hutněn do vyrovnané pláně. Vzhledem k těmto faktům lze konstatovat, že tato nestejnoměrná a heterogenní vrstva odděluje uložené popeloviny od vrstev kulturních zemin rozprostřených po ploše v rámci technické rekultivace – antropogenního substrátu.3

Antropogenní půdní substrát (hlušina) můžeme v souvislostech s pedosférou považovat za půdotvorný substrát, který je předmětem působení endogenních i exogenních půdotvorných činitelů, vyvolávajících půdotvorný proces. (Štýs, S a kol., 1981)

5.3 Technická rekultivace Technická rekultivace spočívala v převrstvení pláně po celé ploše podorniční vrstvou v mocnosti 30cm. Na tuto základní vrstvu byla ve dvou dílčích partiích, celkem na 25% z celkové rozlohy (plocha E.1 a E.3, viz. mapa č.1) navezena podorniční vrstva v mocnosti 50cm. Následovala vrstva orniční v mocnosti 30cm. Materiál pro podorniční a orniční vrstvy byl použit ze zemníků, které byly vytvořeny nedaleko lokality z původní skrývky ornice a podorničí v době zahájení těžby štěrkopísků. Celkově byl na plochu E.1 rozprostřen materiál v mocnostech 30cm + 50cm podorničí (celkem 80cm podorničí) a 1 x 30cm ornice, na plochu E. 2 byla rozprostřena pouze 30cm vrstva podorničí a na plochu E.3 byl rozprostřen materiál v mocnostech 30cm + 50cm podorničí (celkem 80cm podorničí) a 30cm ornice. Podorničí: zahliněné štěrkopísky, poměrně skelnaté s frakcemi 20-100 mm do 50%. Ornice: hlinitopísčitá půda, bez skeletnatých frakcí nad 50 mm. (Marek, Marťáková, 1996)

V procesu biologické rekultivace složišť je zemina použitá k překrytí popelovin jedním z nejdůležitějších činitelů, rozhodujících o úspěšnosti biologické rekultivace Překryvná zemina v porovnání s rostlou půdou má odlišné základní půdní znaky. Vlivem dopravy a manipulací po ploše má narušené původní rozvrstvení půdního profilu, půdní struktury, mikrobiálního života i půdní reakce. (Minx A. a kol., 2003) 3

Souhrn informací ze zápisů z kontrolních dnů a místních šetření příslušných správních úřadů na této stavbě

5.4 Biologická rekultivace Vlastní lesnická výsadba spočívala v založení lesních kultur a jejich následém pětiletém ošetřování. Předpokládalo se, že by porost v této fázi měl být již dostatečně vitální a životaschopný, aby mohl být předán do užívání následnému uživateli. Pro výsadbu byly využívány 2-3 leté sazenice lesních dřevin, vhodné pro tuto přírodní lesní oblast, převážně prostokořenné. Obalované (krytokořenné) sazenice vzhledem ke své ceně měly být používány pouze výjimečně na vylepšení stávajících výsadeb. Listnaté stromy a keře, tvořící záštitu podél komunikace byly vysazovány ve formě poloodrostků, jako prostokořenné, opatřené kůly a chrániči nebo nátěrem proti okusu. Spon výsadeb lesních dřevin byl pro usnadnění následné mechanické ochrany projektován 1x1 m. Křoviny byly vysazovány ve sponu 1x2 m, listnaté poloodrostky 3x3 m. Průměrné procento vylepšování lesních kultur bylo stanoveno dle údajů LHP pro tuto oblast na cca 2x13% - tj. celkem 26% sazenic z celkového počtu. (Marek, Marťáková, 1996) Převažující výsadba jehličnanů – borovice lesní (Pinus silvestris) na centrální ploše – E.2. Výsadby listnáčů a krycích dřevin {Dub zimní/letní – Quercus robur), lípa malolistá (Tilia cordata), javor mléč (Acer platanoides), modřín opadavý (Larix decidua), javor babyka (Acer campestre) a střecha obecná (Padus avium)} byly situovány do severozápadní části podél silnice a do jižního a jihozápadního okraje stavby. Realizace výsadby byla zahájena na podzim r. 1996, s výjimkou dočasného záboru plochy struskovou (0,1920 ha), která byla dodatečně zalesněna až po jeho demontáži. Časový postup technické a biologické rekultivace: 1995 technická rekultivace 1996 biologická rekultivace (vysetí plodin zeleného hnojení) 1997 výsadba a ochrana dřevin proti poškození zvěří 1998 dosadba a ochrana dřevin proti poškození zvěří 1999 podle potřeby vylepšení výsadeb 2000 zajištění a ochrana kultur 2001 zajištění a ochrana kultur (Marek, Marťáková, 1996)

5.5 Zjištěný stav dle realizačního projektu V roce 1996 byla realizována částečná výsadba – borovice lesní na ploše 14,6 ha – 146.000ks. V roce 1997 byla realizována výsadba listnáčů na ploše 9,78 ha: Dub letní 4

80%

79.000 ks

Lípa malolistá

10%

9.400 ks

Javor mléč

9%

8400 ks

Modřín opadavý

1%

1000 ks

Výsadba okrajové kulisy podél komunikace 0,25 ha Poloodrostky: lípa malolistá 30 ks javor mléč

30 ks

javor babyka 300 ks střecha

200 ks

ptačí zob

500 ks

Náklady na zalesnění 1 ha = 110 tis. Kč Celkové náklady cca 2.717 tis.Kč. Následná péče dle realizačního projektu Na ploše 24,6673 ha bylo plánováno dle realizačního projektu: Četnost jednotlivých operací následné pětileté péče je uváděna jako předběžná. Skutečná závisí na stupni zabuřenělí dané lokality, na přirůstavosti vysazených dřevin i klimatických podmínkách. Pěstební činnosti: -

ožínání lesních sazenic 3 – 5 x

-

vylepšování lesních sazenic 2 x (13%)

-

dodávka lesních sazenic pro vylepšování

-

chemické odplevelení jehličnanů Velpar 3 – 5x

-

nátěr lesních sazenic proti okusu Nivus 2 – 5x

-

odplevelení keřových skupin 2 – 5x

-

ošetření poloodrostků 2 – 3 x

Předběžné náklady na pětiletou údržbu 1ha = 160 tis.Kč, tj. celkem cca 3.947 tis.Kč 4

z nedostatku vhodného sadebního materiálu dubu zimního (Quercus petrea) byl tento druh nahrazen dubem letním (Quercus robur) – ústně Kaučuk kralupy, a.s.

6. Použité metody měření a vyhodnocení 6.1 Fytocenologický průzkum V rámci fytocenologického průzkumu byla formou terénní pochůzky provedena rekognoskace terénu, výskytu dřevinných a bylinných druhů. Byly zjišťovány anomálie v růstu dřevin (kladné i záporné – hynutí a nepřirůstání kultur a naopak zdárný vývoj kultur). Poté byly umístěny fytocenologické snímky tak, aby vystihovaly převládající stav v dílčích plochách. Tvar snímků byl volen čtvercový 20 x 20 m. Údaje o nadmořské výšce byly přejaty ze „Studie

využití krajiny u obce Vojkovice“.

V každém snímku byla provedena determinace rostlinných druhů podle Klíče úplné květeny ČSR (Dostál, 1958) a Atlasu rostlin (Hýsek, 2001), dále bylo provedeno stanovení výskytu a plošného zastoupení jednotlivých druhů. Podle ekologických nároků rostlin na stanoviště s pomocí Geobiocenologie I. (Ambros, Štykar 2001) byly určené druhy zařazeny do ESR – ekologických skupin rostlin. Na základě tohoto zařazení byly vylišeny segmenty se stejnými ekologickými podmínkami a Podle převládající skupiny pak byl určen lesní typ stanoviště. Výstupem tohoto průzkumu je typologická mapa (viz. Příloha č. 6 – typologická mapa). Na základě převládajícího souboru lesních typů byla porostní skupina zařazena do hospodářského souboru.

6.2 Pedologický průzkum 6.2.1 Půdní sondy Vzhledem k hodnotám mocnosti kulturní zeminy – podorniční a orniční vrstvy (navážky) garantovaným projektem rekultivace a protokolům z kontrol při technické rekultivaci, lze uvažovat, že navážka byla rozprostírána po ploše rovnoměrně a v mocnostech určených projektem v jednotlivých sekcích zájmové plochy. Pro ověření mocnosti navezeného materiálu a jeho fyzikální charakteristiky byly vykopány půdní sondy (popis v a foto v obrazové příloze – obr. 1 – 21). Umístění sond bylo voleno s ohledem na umístění fytocenologických snímků a výsledků terénních pochůzek. To znamená, že sondy byly umístěny ve snímku v místě s převládajícím bylinným porostem a pokud možno s pravidelnou disperzí druhů Výkopky měli doplňující význam. Měly vypovědět o charakteru navážky v ostatních částech porostních skupin. Výsledky pedologického průzkumu spolu s výsledky fytocenologického průzkumu měly poskytnout informace k zařazení segmentů

fytocenóz do souborů lesních typů. Naopak v několika lokalitách byly terénní pochůzkou zjištěny abnormality v růstu dřevin (menší přirůstavost, vysoká mortalita, apod.). Tyto odchylky od normálu dané lokality (od většinového stavu) poukazovaly na jiné půdní podmínky, respektive menší mocnost navážky. Sondy tyto otázky měly zodpovědět. Sondy byly hloubeny na přelomu měsíce října a listopadu 2005. Umístění sond bylo v terénu lokalizováno a poté zaneseno do pracovní mapy. Každá sonda byla očíslována. Výkopky nebyly číslovány ani zakreslovány do mapy. Jejich umístění se vztahuje vždy k nejbližšímu fytocenologickému snímku v dané skupině a je doplňující informací k příslušné půdní sondě. Pro hloubení sond byly použity tyto nástroje: rýč, krumpáč, motyka, lopata, zednická lžíce. Pro měření byl používán skládací a výsuvný metr, pro odběr vzorků pak polyetylénové sáčky. Půdorys kopané sondy je zpravidla čtvercový, šířka 50 – 100cm. Hloubka sond je dána různou mocností navážky a nepoddajností podorniční vrstvy, respektive výplňového materiálu, který byl použit k zaplnění nedoplavených části odkaliště. Popis půdní sondy: hloubku profilu, popisné charakteristiky (barva, zrnitosttextura, skeletnatost, vlhkost v půdě, obsah humusu, prokořenění rostlinami.

6.2.2 Odběr vzorku substrátu Vzorky byly odebrány ze sond reprezentujících převažující lesní typ. Byly odebrány z čel sond. Zednickou lžící byl vzorek odebrán vždy uprostřed čela sondy a uložen do polyetylénového sáčku, který byl vždy očíslován ve smyslu číslování sond. Údaje o vzorku byly zapsány do terénního zápisníku. Rozbor vzorků měl podat informaci o chemických vlastnostech antropogenního substrátu, zda nejsou stěžejním faktorem ovlivňující růst a vývoj kořenových systémů dřevin. Odběr vzorku byl proveden v polovině měsíce září. Průměrná hloubka odběrného místa v sondách činila cca 25 cm. Rozbor provedla firma Ecochem Praha. Výsledkem rozboru bylo stanovení obsahu živin, a pH. Rozborem byly měřeny hodnoty vápníku, draslíku, fosforu, hořčíku, hliník a dusíku ve vzorku, respektive v půdě v jednotkách mg.kg-1, přepočteno na mg.g-1. Způsob stanovení hodnot nebyl zjišťován, jelikož laboratoří bylo garantováno, že byly použity standardní metody ke zjištění hodnot těchto prvků. Pro účely vyhodnocení výsledků rozboru bylo nutné naměřené hodnoty převést na rostlinám přístupné formy: P2O5, K2O a MgO. Při

převádění byly použity opravné koeficienty dle tabulky 9.10 „Průměrný odběr živin přepočtený na výnos hlavního produktu“ (Richter, Hlušek, Hřivna, 199). Dále byly původní jednotky mg./kg-1 převedeny na mg/100g-1. Převedené hodnoty byly porovnány s tabulkovými hodnotami. P2O5 dle tab. Č. 14 „Klasifikace lesních půd dle obsahu dostupné kyseliny fosforečné“ (Grunda, 1992). K2O dle tab.č. 12 „Klasifikace lesních půd podle dostupného drasla“ (Grunda, 1992). MgO dle tab.“Klasifikace dle obsahu dostupného hořčíku“ (Grunda, 1992).

6.3 Vylišení porostních skupin a jejich zakreslení do mapy Porostní skupiny byly vylišeny na základě typologického zařazení ploch, dřevinné skladby, stavu porostů a cestní sítě. Na základě uvedených faktorů bylo vylišeno 23 porostních skupin. Výstupem je porostní mapa (viz. příloha č.7 – porostní mapa) zpracovaná v programu Microsoft Paintbrush.

6.4 Výkop kořenového systému Pro ověření architektury kořenových systémů výsadeb dubu letního v porostní skupině 22 byl proveden kontrolní výkop 5-ti sazenic pomocí krumpáče a lopaty. Tři kořenové systémy byly vyfoceny (viz. obrazová příloha obr. 13, 14 a 15).

6.5 Vyhodnocení úspěšnosti biologické rekultivace 6.5.1 podle přípravy stanoviště Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace podle přípravy stanoviště je založeno na dodržení mocnosti podorniční a orniční vrstvy, jejích fyzikálních a chemických vlastností. Stanoviště zájmového území bylo lidskou činností značně pozměněno a je značně odlišné od stanovišť vyskytujících se v přírodě a to i přes to, že jako podorniční a orniční vrstva byl použit skrývkový materiál z dob zahájení těžby štěrkopísků v tomto území (před rokem 1982)5. Původní charakter tohoto materiálu byl několikerou manipulací a deponováním pozměněn. Vzhledem k těmto faktům bylo posuzováno, zda byly dodrženy mocnosti vrstev dle realizačního projektu a vhodnost takto vytvořeného stanoviště pro pěstování lesních dřevin. 5

Ukládání popelovin byla zahájena v roce 1982 (ústně Kaučuk Kralupy, a.s.)

6.5.2 dle použité dřeviny Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace podle zvolených dřevin je založeno na porovnání ekologických nároků zvolených dřevin a podmínek poskytovaných dřevině stanovištěm.

Rostliny mohou žít v různě širokém rozpětí působení přímo působících biotických ekologických činitelů. Ve vztahu k těmto činitelům mají různě širokou ekologickou amplitudu. (Randuška, Vorel, Plíva, 1986)

Pro zdejší stanoviště je typické, že největší plošné zastoupení zaujímají druhy s velmi širokou ekologickou amplitudou. Nedají se tedy brát jako indikátory stanoviště. (Randuška, Vorel, Plíva, 1986)

6.5.3 dle realizované péče o kultury Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace dle realizované péče vychází z údajů získaných v archivu státní správy lesů a ze stavu porostů v době provádění průzkumu. Byla posuzována kvalita a úspěšnost aplikované pěstební péče, respektive zásahů na ochranu kultur před škodlivými činiteli.

6.6 Návrhy opatření (bez ohledu na majetkové hranice) dle typologického průzkumu, druhu dřeviny a současného stavu kultur Návrhy opatření, respektive pěstební péče po dobu pěti let byly zpracovány do rámcových směrnic hospodaření. Směrnice jsou vypracovány pro porostní skupinu na základě typologie, dřevinné skladby, stavu dřevin a cíle rekultivace. Výstupy jsou uvedeny v příloze č. 1.

7. Vyhodnocení úspěšnosti biologické rekultivace Průzkumem byly zjišťovány všechny druhy flory a fauny vyskytující se v lokalitě, jakožto možný vektor působící přímo či nepřímo na vývoj lesních porostů nebo mohou být ukazateli poškození nebo stabilizace území.

Dřeviny vyskytující se v zájmovém území Průzkumem území byly zjištěny následující dřeviny: borovice lesní (Pinus silvestris), olše lepkavá (Alnus glutinosa), dub letní (Quercus robur), Lípa malolistá (Tilia cordata), javor mléč (Acer platanoides) a modřín opadavý (Larix decidua). Při silnici byl vysázen pás z výše uvedených listnáčů doplněný javor babyka (Acer campestre) a střemcha obecná (Padus avium). Postupem času se na ploše vyskytl z náletu topol černý (Populus nigra canadensis) , topol osika (Populus tremula), vrba bílá (Salix alba) a vrba křehká (salix fragilit). V bezprostřední blízkosti zájmové plochy se žádné jiné lesní porosty či rozptýlené solitery jiných dřevin nevyskytují.

Bylinné patro (podrost) Fytocenologickým průzkumem bylo zjištěny následující bylinné druhy: psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera),

řebříček obecný (Achillea

millefolium), psárka kolénkatá (Alopecurus geniculatus), trávnička prodloužená (Armeria vulgarit), třtina křovištní (Calamagrostis epigeios), bodlák obecný (Carduus acanthoides), ostřice ostrá (Carex acutiformis), ostřice srstnatá (Carex hirta), pcháč rolní (Cirsium balustre), čičorka pestrá (Coronila varia), hadinec obecný (Echium Bulhare), osívka jarní (Erophyla verna), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), merlík bílý (Chenpodium album), jílek vytrvalý (Lolium perence), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), australis),

karbinec evropský (Lycopus europaeus), rákos obecný (Phragmites

hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides),

chrastavec rolní (Odontites

rubra), orobinec širokolistý (Typha latifolia), pupalka dvouletá (Oenothera biennis), jitrocel větší (Plantago major), lipnice hajní (Poa nemoralit), rdesno ptačí (Polygonum aviculare), mochna husí (Potentilla anserina), starček obecný (Senecio vulgarit), turanka kanadská (Solidago canadensis), mléč rolní (Sonchus arvensis), vratič obecný (Tanacetum Bulhare), jetel ladní (Trifolium campestre), podběl lékařský (Tussilago tartara), divizna malokvětá (Verbascum thapsus).

Živočišná složka Průzkumem byl zjištěn výskyt následujících druhů: Savci - s ohledem na charakter biotopu pravděpodobně trvale se vyskytující během celého reprodukčního cyklu: zajíc polní (Lepus europaeus), myšice lesní (Apodemus flavicolis), norník rudý (Clethrionomys glareolus), ježek západní (Erinaceus europaeus), krtek obecný (Talpa europaea), srnec obecný (Capreolus capreolus), lasice kolčava (Musela nivalis), lasice hranostaj (Musela erminea),

Ptáci - bažant obecný (Phasianus colchicus), kos černý, Turdus merula), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), strakapoud velký (Dendrocopus major), linduška lesní (Anthus trivialis), pěvuška modrá (Prunella collaris), červenka obecná (Erythacus rubecula), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice pokřovní (Silvia curruca), budníček menší (Phylloscopus collybita), králíček obecný (Regulus regulus), sýkora modřinka (Parus caeruleus), sýkora koňadra (Parus major), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), káně lesní (Buteo buteo), sojka obecná (Garrulus glandarius), stehlík obecný (Carduelis carduelis), zvonek zelený (Chloris chloris), strnad obecný (Emberiza citrinella), strnad luční, (Emberiza calandra), bekasina otavní (Gallinago gallinago), konopka obecná (Carduelis cannabina).

Výskyt hmyzích druhů byl zaměřen převážně na výskyt hmyzu škodícího výsadbám jehličnanů a listnáčů: -

klikoroh borový (Hylobius abietes), chroust obecný (Melolontha melolontha),

bázlivec olšový (Agelastica alni), motýli: bekyně vrbová (Leucoma salicin), vztyčnořitka lipová (Phalera bucephala), pilatky sp., dřepčík sp., mandelinka topolová (Melasoma populi).

Z dalších obratlovců byla pozorována ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka obojková (Natrix natrix), skokan hnědý (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo).

Vzhledem k pestré škále druhů rostlin a živočichů ve sledovaném území lze konstatovat, že postupem času dochází ke stabilizaci území. V důsledku rozvoje ekotopu a tvorby příhodných životních podmínek je lokalita osidlována rostlinnými a živočišnými druhy. Co se týká bylin jedná se převážně o ruderály s většími nároky na světlo, které postupně ustupují, jak dochází k zastiňování vzrůstajícím porostem a

setrvávají druhy méně náročné na světlo. Výrazná většina druhů bylin jsou druhy se širokou ekologickou valencí, což je pro tento druh půd – antropozemě a rekultivovaná území příznačné. Stejně tak osidlování území živočichy naznačuje, že se území stabilizuje. Uvedení živočichové osídlují pro druh příhodné niky, které jim poskytují potřebnou potravní nabídku. V území bylo prokázáno hnízdění několika ptačích druhů, které jsou citliví na poškození životního prostředí (pěvuška modrá, pěnice pokřovní). Výskyt ropuchy obecné a skokana hnědého poukazuje též na kvalitní životní prostředí.

7.1

vyhodnocení úspěšnosti rekultivace dle přípravy stanoviště Základním a určujícím faktorem pro úspěch biologické rekultivace a je druh a

charakter půdního substrátu, respektive navážky v prostoru kořenových systémů lesních dřevin. Komplexní posouzení stanovištních podmínek a ověření deklarovaných mocností navážky kulturní zeminy si vyžádalo provedení půdních sond a několika výkopků. Charakter navážky, respektive její kvalita a kvantita, jsou základním faktorem určujícím úspěšnost rekultivace a další směr vývoje rekultivované plochy. V některých případech však orniční vrstva vzhledem k její mocnosti, nebyla převažujícím limitním faktorem. Několik takových případů ovlivnil výplňový materiál. Respektive jeho nepropustnost pro srážkové vody. V částech území na nichž byly vylišeny porostní skupiny 5,6, 10, 18 a 19 (viz. mapová příloha) byl při zavážení nedoplaveného prostoru uložen jílovitý materiál z likvidované skládky uhlí teplárenského provozu Kaučuk Kralupy, a.s., který zde sloužil jako těsnící vrstva.6

Pravděpodobně tento jílovitý

materiál vytváří nepropustnou vrstvu v jejímž důsledku dochází k zamokření těchto ploch. Existenci tohoto jílovitého materiálu potvrdily i sondy 6a, 18a a 19a. Výkopem půdních sond bylo zjištěno, že půdní substrát je hlinitopísčitý, štěrkovitý. Substrát je propustný silně vysýchavý. Zemina použitá jako orniční vrstva se o od podorniční vrstvy liší pouze větší skelnatostí, tzn. Podorniční vrstva je více skeletnatá.

6

ústně Kaučuk Kralupy, a.s.

7.2 Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace dle použitých dřevin Zjištěné dřevinné druhy na lokalitě: Borovice lesní - Pinus silvestris L. Domácí druh se širokou ekologickou amplitudou, nemá vyhraněné nároky na půdu s optimem na půdách hlinitých a hlinitopísčitých s hlubším půdním profilem a dobrým zásobením vodou. Obstojí i na kamenitých půdách a suťových svazích, snáší značné hydrické i teplotní výkyvy. Na antropogenních půdách roste lépe na výsypkových zeminách zrnitostně lehčích.

(ÚHÚL, 2003)

Borovice lesní se na lokalitě jeví jako perspektivní dřevina, které zdejší stanovištní podmínky vyhovují. Dřevina vykazuje vyrovnanou přirůstavost. Ovlivnění suchem není patrné. Na borovici nebyli zjištěni žádní kalamitní hmyzí škůdci a obecně nebylo zjištěno žádné zásadní poškození borových porostů. V případě, že nedojde k provedení výchovného zásahu prořezávky, může do budoucna hrozit nestabilita porostů z důvodu přeštíhlení porostů a následné zmenšení odolnosti proti bořivým (nárazovým) větrům. Celkově lze konstatovat, že borovice lesní byla co do nároků dřeviny na stanoviště zvolena vhodně, ujala se a prospívá. Způsob výsadby ve velkoplošných blocích sice vyhovuje pěstování v lesních podmínkách, ale pro rekultivaci a zlepšení stanovištních podmínek není příliš vhodný. Dub letní - Quercus robur L. Domácí druh. Roste nejlépe na hlubokých hlinitých až jílovitohlinitých půdách a při vyšší hladině podzemní vody i na půdách lehkých a písčitých. Je významnou rekultivační dřevinou, s počáteční nižší intenzitou růstu, využitelnou různorodých zeminách.

na zrnitostně (ÚHÚL, 2003)

Dub letní byl pro lokalitu zvolen vzhledem k nadmořské výšce a lokalizaci v PLO. Ovšem vzhledem k nedostatku srážek a deficitu dosažitelné půdní vody se dub letní jeví jako ne příliš vhodný druh pro rekultivaci tohoto území. Kvůli nedostatečné půdní vlhkosti zde velmi výrazně trpí šokem z přesazení a velmi dlouho zakořeňuje. Dalším negativním faktorem je silné poškozování okusem zvěří. Je to patrně nejzásadnější faktor ovlivňujíci existenci dubu. V případě odstranění tohoto vlivu mají dubové porosty velkou šanci na přežití, byť se jedná o velmi vysýchavé stanoviště.

V části lokality (porostní skupina 2 a 3), která byla od roku 2000 do roku 2004 chráněna dřevěnou oplocenou byly škody okusem zvěří sníženy na minimum a dub zde začal vykazovat výškový přírůst. V porostní skupině 22 byly zjištěny ponravy chrousta obecného (Melolontha melolontha), ale nebylo prokázáno hynutí kultur v důsledku poškození tímto hmyzem. Javor mléčný - Acer platanoides L. Domácí strom. Nejlépe roste na půdách hlinitých a hlubokých, dobře zásobených živinami, s půdní reakcí kolem 6,5 pH. Rekultivačně významná meliorační dřevina s dobrým rozkladem listové hmoty, využitelná při zalesňování zrnitostně i minerálně různorodých zemin, při stabilizaci sesuvných svahů.

(ÚHÚL, 2003)

Javor mléč na stanovišti trpí nedostatkem půdní vláhy. Ve formě poloodrostků značně trpěl škokem z přesazení. Jedinci, kteří se ujali na stanovišti celkem dobře profitují, vykazují vyrovnaný přírůst. Olše lepkavá - Alnus glutinosa (L.) Gaertn. Domácí dřevina. Nejraději má půdy dostatečně vlhké, hlinitopísčité až hlinité, s půdní reakcí 6,2 – 6,8 pH. V sušších půdách a teplejších oblastech jí nevyhovuje kolísání hladiny podzemní vody, rovněž citlivě reaguje i na vysokou hladinu stagnující podpovrchové vody. Na půdách kamenitých nebo s menší zásobou živin s nepříznivými vlhkostními poměry roste pomaleji (krní) a rychle stárne. Rekultivačně velmi ceněná dřevina se širokou stanovištní amplitudou použití, jako meliorační dřevina – kvalitní opad listové hmoty, bakteriální hlízky v kořenech obohacující půdu dusíkem, nebo jako přípravné porosty určené pro přeměnu. Na antropogenních půdách se uplatňuje jako dřevina pomocná s vysokými melioračními účinky.

(ÚHÚL, 2003)

Olše lepkavá na stanovišti trpí suchem, velice rychle stárne a odumírá. Z porostů založených v roce 1999 a 2000 zbyly v lokalitě jen fragmenty. Zbývajícím jedincům prosychají koruny. Olše je poškozována bázlivcem olšovým a mandelinkou olšovou. Na odumírání olše se patrně podílí i prudké zimní oblevy, kdy je půda ještě zamrzlá a také pozdní mrazy. Olše z uvedených důvodů měla být sázena pouze ve směsích a nikoli jako hlavní dřevina.

Olše je navržena k vylepšování ve formě prostokořenného

sadebního materiálu jamkovou výsadbou do jamek 35x35cm.

Lípa malolistá – Tilia cordata Mill.. Domácí dřevina, Na stanoviště nemá příliš velké nároky, nejlépe jí vyhovují na živiny bohatší a jen mírně vlhké půdy. Velmi dobře obstojí i na suchých a kamenitých půdách, ale nesnáší těžší půdy s vysokou hladinou podzemní vody. Rekultivační významná dřevina, s vysokými melioračními účinky, využitelná ve výsadbách

na

zrnitostně i minerálně různorodých výsypkových zeminách i jako dřevina hlavní nejčastěji ve směsi s dubem letním, borovicí a jeřábem.

(ÚHÚL, 2003)

Lípa malolistá na lokalitě dobře zakořeňuje, pravděpodobně jí vyhovuje vzdušný substrát. Lípa je ovšem velice poškozována okusem zvěří v zimním období. Jelikož po každém poškození opět obráží na bázi kmínků, dochází ke košatění korun. Na lokalitě byla lípa bohužel sázena do skupin. Patrně by zde v daných podmínkách bylo vhodnější jednotlivé mísení s dubem a olší. Docílila by se tak pravidelná disperze druhů po ploše. V případě úhynu olše, jak se to v minulosti stalo, by nedocházelo ke vzniku holin. Lípa je navržena na vylepšování jako obalovaná sadba (krytokořenný sadební materiál) do jamkové výsadby 25x25cm.

Jasan ztepilý – fraxinus excelsior Domácí dřevina s dlouhým kůlovitým kořenem. Optimum má v nížinách, na náplavech řek i v pahorkatinách, roste v údolí řek a potoků. Přednost dává půdám hlinitým až hlinitopísčitým. Dobře roste i na stanovištích přechodně zamokřených. Na antropogenních půdách se uplatní jako dřevina hlavní spolu s olší lepkavou. (ÚHÚL, 2003) Na lokalitu byl jasan vysazen v roce 1999 jako vylepšení po předchozím nezdaru na zamokřené ploše (porostní skupina 6, 10 a 19). Při průzkumu jasan nebyl zjištěn. Příčiny úhynu – vymizení z území nejsou dokladovány ani v archivu státní správy ani investora rekultivací. Vzhledem k velkým nárokům na vodu je možné jasan využít k „vysoušení“ zamokřených ploch. Jasan je navržen na vylepšení uvedených porostů ve formě prostokořenného sadebního materiálu.

Javor babyka - Acer campestre L. Domácí dřevina.Na stanoviště naprosto nenáročná, velmi přizpůsobivá a dobře obstojí na půdách extrémě vysýchavých, přechodně zamokřených, i silně vápenitých, nejlépe však roste na půdách hlubokých a hlinitých, s půdní reakcí 6,5 – 7,5 pH.

Dřevina je rekultivačně využitelná při zalesňování zrnitostně i minerálně různorodých zemin

(ÚHÚL, 2003)

Javor babyka byl vysázen jen v porostní skupině 1,14, 15 a 22 v pruhu po okraji porostu podél místní účelové komunikace. Tento druh zvládá stanovištní podmínky velmi dobře a pokud by nebyl poškozován okusem zvěří vykazoval by i výškový přírůst.

Modřín opadavý - Larix decidua Mill (=L. europaea D.C.) Strom pocházející z alpsko-karpatské oblasti, u nás chlumní ekotyp ze Slezska (modřín jesenický). Nejlépe mu vyhovují otevřená stanoviště, přednost dává vzdušným polohám, dostatečně vlhkým a hlubokým půdám, avšak na úrodnost půdy je velmi skromný a dobře roste na rulách, břidlicích i vápencích, včetně půd značně kamenitých. Rekultivačně vysoce ceněná dřevina, s dobrým růstem na zrnitostně i minerálně různorodých zeminách.

(ÚHÚL, 2003)

Modřín byl nevhodně vysázen plošně v porostní skupině 23. Nebyl tak dodržen realizační projekt. A nebyl tak využit rekultivační potenciál modřínu. Střemcha obecná – Padus avium Mill. Domácí dřevina. Na přirozených stanovištích

se vyhýbá půdám kyselým a

suchým a stagnující podpovrchové vodě. Rekultivačně bude tato dřevina využitelná zejména do protierozních a ochranných vegetačních pásů proti hluku a prachu. (ÚHÚL, 2003) V zájmovém území byla střecha vysázena jen v porostní skupině jedna ve směsi s lípou a javorem babykou jako izolační pás od sousední komunikace. Její výsadba se neujala a dále již nebyla vylepšena. Topol černý – Populus nigra L. Domácí strom rozšířený převážně na půdách aluviálního charakteru – písčitých a štěrkovitých nánosech. Je náročnější na vlhkost stanoviště nežli topol osika, avšak nesnáší půdy těžké, s trvalým zamokřením.

(ÚHÚL, 2003)

Topol černý nebyl v území vysazován. Jeho výskyt v porostních skupinách je spontánní generativního původu, náletem semen z širokého okolí. Vzhledem k tomu, že

se dobře ujímá a přirůstá, nahrazuje tak uhynulé kultury, které od roku 2004 již nebyly vylepšovány a zaplňuje holé plochy. V porostních skupinách bude ponechán jako náhradní meliorační dřevina, pokud nebude utlačovat dřeviny hlavní (DB, BO). Topol osika – Populus tremula L. Domácí dřevina. Dřevina na stanovištní podmínky velmi skromná, nejlepší růst vykazuje na písčitohlinitých a hlubokých půdách.

(ÚHÚL, 2003)

Stejně jako předešlý druh nebyl v území vysazován, daří se mu na lokalitě daleko lépe než dřevinám vysázeným. V místech, kde i po náhradních výsadbách kultury uhynuly topoly v některých částech lokality postupně nahrazují původně vysázené druhy listnáčů. Vrba bílá (Salix alba L.) a vrba křehká (Salix fragilit L.) Obě vrby až na své vyšší nároky na světlo jsou dřeviny s širokou ekologickou amplitudou, vyrovnají se s kolísavým množstvím vody v půdě. Nejlépe rostou na hlinitých a hlinitopísčitých půdách. Nedaří se jí na štěrcích kde chybí jemnozem. (Úřadníček, Chmelař, 1998)

Tyto vrby se nacházejí v porostních skupinách 10, 18 a 19 (viz. obrazová příloha obr. 5 a 6), což jsou plochy v průběhu roku střídavě zamokřené. Vzhledem k tomu, že zde v důsledku zamokření původní porosty uhynuly, je záhodno vrbové porosty zde ponechat .

7.3 Vyhodnocení úspěšnosti rekultivace dle realizované péče o kultury Pěstební péče - vylepšování7: 1999 - Po letním přísušku v roce 1998 byly porosty v roce 1999 vylepšeny v počtech: 2000 ks lípa malolistá, 1000 ks javor mléč, 500 ks modřín opadavý, 20000 ks dub letní, 1500 ks jasan ztepilý, 1000 ks borovice lesní. - Jasan byl vysázen v částech, které se po déletrvajících deštích zamokřují a původně zvolené druhy hynou v důsledku zadušení kořenů stagnující vodou. 7

údaje převzaty ze zápisů z kontrolních dnů postupu biologické rekultivace – pramen archiv OkÚ Mělník

2000 - Na jaře v roce 2000 bylo provedeno vylepšení v počtech: 1000 ks javor mléč, 1000 ks olše lepkavá, 3000 ks dub letní, 1000 ks borovice lesní. - Na podzim v roce 2000 bylo provedeno vylepšení po letním přísušku v počtech: 1000 ks javor mléč, 8500 ks dub letní, 1000 ks olše lepkavá. - Olše lepkavá byla vysázena za účelem eliminace zamokřených ploch v centrální části lokality. V roce 1999 byly tyto plochy osázeny jasanem ztepilým, který bohužel nepřežil letní přísušek v tom roce. Bylo předpokládáno, že olše stejně jako před tím jasan svými nároky na vláhu pomůže „vysušit“ zamokřené lokality. 2001 - na jaře 2001 bylo provedeno vylepšení v počtech: 5000 ks dub letní, 3000 ks lípa malolistá a 2000 ks olše lepkavá.

Tab. č. 2 Vylepšování – pošty sazenic 1999 DB OL JV LP JS BO MD Celkem (ha)

20000 1000 2000 1500 1000 500 2,6

2000jaro 2000podzim 3000 1000 1000

2001

8500 1000 1000

5000 2000 1000 3000

0,9

1,1

1000 1,05

Celkem ks 36500 4000 4000 5000 1500 2000 500

Plocha (ha) 3,65 0,4 0,4 0,5 0,15 0,2 0,05

53500

5,35

Celkově bylo od roku 1999 do roku 2001 provedeno vylepšení na ploše cca 5,35 ha což je cca 21% z původního počtu sazenic. Je to méně než realizační projekt uvažoval (26%). Je nutné konstatovat, že některé plochy jsou bez porostů lesních dřevin nebo s porosty se zakmeněním 1-2. Tyto holiny či porosty bude nutné zalesnit či vylepšit. Vzhledem k jarním a letním přísuškům docházelo v letech 1998 – 2001 k hynutím sazenic, kterému patrně nešlo nijak zabránit. Pro posouzení zdravotního stavu kultur dubu letního byl proveden výkop 5 jedinců v porostní skupiny 22, kteří nevykazovali výškový přírůst. U všech pěti jedinců bylo zjištěno, že chybí původní hlavní kořen. Většinou byl nahrazen pletencem vedlejších slabších kořenů nebo jedním či dvěma silnějšími kořeny (příloha č. 4 – obr.č.14 a 15). S odstupem času nelze přesvědčivě stanovit čím to bylo způsobeno, zda je to vinou zkrácení kořene při výsadbě či hlavní kořen zaschl nebo byl poškozen nějakým živočišným škůdcem.

Pěstební péče - ochrana proti okusu: Všechny borové výsadby jsou zajištěny a v současnosti nejsou ohroženy tímto poškozováním. Listnaté výsadby jsou naopak výrazně poškozovány okusem. Od počátku výsadeb až do ukončení pěstební péče v roce 2003, byly kultury chráněny repelentními nátěry. Od roku 2004 není v porostech aplikována žádná ochrana proti okusu. V roce 2001 bylo na popud státní správy lesů realizováno oplocení porostních skupin 2 a 3. Oplocení bylo nestandardní – dřevěné z dřevního odpadu (krajin) o výšce 1 m. Ovšem i takové oplocení postačilo kultury ochránit před zvěří, a kultura dubu od té doby oproti stavu v letech 1997 – 2001, vykazoval značný výškový přírůst8.

8

údaje převzaty ze zápisů z kontrolních dnů postupu biologické rekultivace – pramen archiv OkÚ Mělník

8. Návrhy opatření (bez ohledu na majetkové hranice) dle typologického průzkumu, druhu dřeviny a současného stavu kultur Podrobné návrhy jsou rozepsány ve směrnicích rámcového hospodaření (viz příloha č. 1 – tab.č. 3 – 25). Podle převládajících stanovištních podmínek a výskytu rostlin se specifickými stanovištními nároky byly vylišeny lesní typy a stanoveny segmenty souboru lesních typů, které byly základem pro vylišení porostních skupin.

V území byly vylišeny lesní typy 1M2, 1S1, 1S5, 1S6 a 1Q1.

Na souboru lesních typů 1M borová doubrava, konkrétně lesním typu 1M2 – borová doubrava metlicová – živnější, byly navrženy porostní skupiny 1, 4, 7, 12, a 21. Jedná se o první vegetační stupeň, ekologickou řadu kyselou (K) její základní kategorii M – chudá. V hospodářských lesích zahrnuje nejchudší stanoviště , většinou na minerálně slabých horninách. Půdy jsou většinou mělké a středně hluboké, propustné. Pro tuto kategorii (mimo některé typy borových doubrav) je charakteristická průměrná produkce. Soubor 1M (borová doubrava) je příznivější bonitou borovice a půdními vlastnostmi.

(Viewegh J., 1995)

V porostní skupině 1 bylo navrženo vylepšení poloodrostků lípy a javoru mléče. Poloodrostky byly zvoleny pro rychlejší zajištění porostu a snazšího odclonění sousední komunikace. Ohledně porostních skupin 4, 7, 12 a 21 se jedná o borové mlaziny, které by v tomto lesním typu měly mít ekologické optimum a tudíž jejich vývoj je nadále nejvíce ovlivňován nedostatkem srážek a prosycháním půdního povrchu. Borovice jsou pěstovány pouze na podorniční vrstvě o mocnosti 30 cm a výplňovém materiálu nedoplavených částí odkaliště. V porostech jsou plánovány jen výchovné zásahy prořezávek pro uvolnění, respektive prosvětlení porostů za účelem zajistit větší tloušťkový přírůst a oddálit shazování starších ročníků jehlic a vyvětvování kmenů. Záměrem je posílit vitalitu stromů a sorpční kapacitu listové plochy co se jímání uhlíku týče.

Na většině plochy území byl na základě výsledků typologického a pedologického průzkumu vylišen soubor lesních typů 1S (habrová) doubrava na píscích, konkrétně lesní typ 1S1 – (habrová) doubrava na píscích s lipnicí úzkolistou, 1S5 – dtto se třtinou rákosovitou a 1S6 – dtto oglejený s ostružiníkem. Opět se jedná o první vegetační stupeň. Tento SLZ je charakterizován jako ekologická řada živná (B), kategorie S – středně bohatá(svěží), na přechodu k řadě kyselé. Půdní poměry v přirozených podmínkách – mezotrofní a oligotrofní kambizemě – KMb a KMo s moderovou formou humusu. Kategorie 1S je rozšířena právě na píscích a písčitých překryvech v širokých úvalech řek –Polabí. Půda písčitá, vysýchavá, většinou typu KMo, u mocnějších vrstev s náznaky podzolizace, někdy mírně oglejená (štěrkopísky, jíly, slíny apod.).

(Viewegh J., 1995)

Na lesním typu 1S1 – (habrová) doubrava na píscích s lipnicí úzkolistou byly vylišeny porostní skupiny 2; 3. Jedná se o porostní skupiny s výsadbou dubu letního. První dvě skupiny byly od roku 2001 do roku 2004 chráněny nestandardní dřevěnou oplocenou (výška 1m), která přesto zajistila svůj účel a ochránila zbylou část kultury před škodami zvěří. V tomto území se silnou expozicí kultur ze strany zvěře je nutno dbát dostatečné ochrany proti škodám zvěří. Z těchto důvodů je v těchto porostech plánována oprav původní oplocenky. Dále vyžínání a vylepšení olší a lípou k zajištění melioračních účinků na půdu a jako podpůrných dřevin k dubu letnímu. Na lesním typu 1S5 – (habrová) doubrava na píscích se třtinou rákosovitou byly navrženy porostní skupiny 8; 9; 11; 14; 15; 16; 17; 22, byť je převládajícím bylinným druhem v těchto skupinách třtina křovištní (Calamagrostis epigeios), která má obdobné ekologické nároky na stanoviště. V porostních skupinách 8, 9, 11 byly jako vylepšení po původním 100% neúspěchu s výsadbou borovice lesní, vysázeny olše. V důsledku klimatických vlivů a zamokření ploch došlo ke značnému úhynu sazenic. Porostní skupina 8 je ponechána bez zásahu.

V porostení skupině 9 je navrženo vylepšení dubem letním a lípou.

V porostu je plánována každoroční ochrana proti okusu, vyžínání buřeně – jaro-léto v ploškách, aby zbývající buřeň sloužila jako zástin a zábrana proti rychlému vysýchání půdy. Bezlesí – porostní skupinu 10 ponechat bez zásahu. V porostní skupině 14 bude provedeno vylepšení LP obalovanou do jamek 25x25cm, Ochrana vylepšení

a nízkých sazenic nátěry Morsuvinem. Každoroční

vyžínání začátkem léta a to celoplošně.

V porostní skupině 15 bude vylepšeno 500 ks LP obalované sadby do jamek 25x25cm. Následně ochrana Morsuvinem proti okusu zvěří. Každoroční vyžínání celoplošně 1x na počátku léta. V porostní skupině 16 bude vylepšeno 500 ks LP obalovaná do jamek 25x25cm. Ochrana Morsuvinem, Vyžínání 1x ročně počátkem léta. V porostní skupině 17 bude provedeno jednorázové vyžínání na celé ploše. V následujících letech bude porost ponechán bez zásahu. V porostní skupině s dubem letním a lípou malolistou bude na ploše 0,7 ha postavena pletivová oplocenka, jako ochrana před škodami zvěří. Vytipována je dílčí část ve východní části porostní skupiny s převážnou většinou dubu. Ostatní plocha bude vylepšena 2000ks LP obalovanou sadbou do jamek 25x25cm. 2x ročně bude prováděno vyžínání, vždy počátkem léta vyžínání v ploškách a na podzim celoplošné. Ochrana neoplocených výsadeb bude ošetřeno Morsuvinem. Na lesním typu 1S6 - (habrová) doubrava na píscích, oglejený s ostružiníkem byly navrženy porostní skupiny 5; 8; 10; 13; 17; 18. Jedná se o porostní skupiny,kde po déle trvajících deštích dochází k zamokření povrchu terénu a ke zvodnění svrchní části půdního horizontu do hloubky 35 – 50 cm. Zamokření ploch, respektive výkyvy v zamokření a následnému vyschnutí v letních měsících, je zde limitním faktorem. Novým zalesněním těchto ploch je učiněn další pokus o jejich vysušení a zalesnění. Vzhledem k celkem úspěšnému růstu okolních porostů a časovému posunu od posledního pokusu se zalesněním, lze předpokládat alespoň 50% úspěch a postupné zalesnění těchto ploch. V porostní skupině 5 je navrženo zalesnění OL prostokořennou sadbou v počtu 240 ks, jamkovou výsadbou , jamka 35x35cm. Vyžínání je navrženo 2x ročně, 1. ve formě plošek a 2. celoplošné na podzim. Ochrana proti okusu bude provedena nátěrem Morsuvinu. Porostní skupina 8 s olší lepkavou bude ponechána bez zásahu stejně tak skupina č. 10, která je ponechána bez zásahu jako bezlesí, kde je předpoklad, že dojde k samovolnému sukcesnímu zarůstání náletovými dřevinami (topol, vrby). V porostní skupině 13 budou vylepšeny jen holiny mezi stávajícím porostem, bez provádění podsadeb. Vylepšení bude provedeno prostokořennou olší. Ochrana proti okusu bude v prvních dvou letech aplikována Morsuvinem, v dalších letech se předpokládá, že bude porost zajištěn a nebude ohrožen škodami zvěří.

Porostní skupina 17 byť notně proředěna na zkamenění 7, poměrně dobře prospívá, proto bude jen v mezerách jednorázově vyžnuta a v dalších letech bude ponechána bez zásahu. V porostní skupině 18, která bezprostředně navazuje na mokřinu – skupinu 19 dochází k ujímání náletu topolu a vrby. Vzhledem k tomu, že se zde několikrát nezdařily pokusy o zalesnění, se nálet jeví alternativním řešením zalesnění rekultivovaných

ploch.

V dalších

letech

je

zapotřebí

tento

nálete

podpořit

prosvětlovacími prořezy a formováním korun nadějných jedinců. Na lesním typu 1Q1 – březová doubrava, bezkolencová byly vylišeny porostní skupiny 6 a 19. Jedná se o téměř celoročně zamokřené plochy v důsledku nepropustné vrstvy pod cca 25 – 30cm podorniční vrstvy. Tyto plochy vysychají pouze v letních měsících při vyšších teplotách a v období tropických veder. V těchto skupinách také dochází k postupnému zarůstání náletem vrb a topolů. Pouze dochází k opakovanému hynutí. Pravděpodobná příčina je v eutrofizaci volné vody v půdním horizontu v horkém letním období a následnému deficitu kyslíku v půdě či ve vodě. Naskýtá se hypotéza o hnilobných procesech probíhajících , při nichž pravděpodobně vznikají fytotoxické látky, které spolu s nedostatkem kyslíku poškozují kořenový systém, respektive dřeviny udusí. Vzhledem k těmto nepříznivým podmínkám, je nanejvýš důležité podpořit výběrem nadějných jedinců vývoj vrbových porostů, které by mohly svými kořeny nepropustnou vrstvu porušit a upravit zde odtokové poměry .

Konkrétní návrhy opatření výchovných a ochranných zásahů (pěstební péče) jsou uvedeny v příloze č. 1. Obecně lze konstatovat, že v borových porostech je nutné provést výchovný zásah prořezávky. V listnatých kulturách vyjma olšových porostů bude prováděno vyžínání buřeně. Vyžínání je projektováno buď jednorázově před první výsadbou, nebo na počátku léta k zamezení a zpomalení reprodukčního procesu buřeně. Druhý aplikovaný způsob je vyžínání dvakrát ročně. Poprvé na přelomu jara a léta ve formě plošek cca 60x60cm pro uvolnění kořenového a korunového prostoru sazenice, kde ponechaná buřeň má za účel poskytovat částečný stín půdě a prodění větru a bránit tak rychlému vysýchání půd. Druhé podzimní vyžínání má za účel vyčistit plochu od vzrostlé buřeně, která zároveň poslouží jako mulč. Podzimním termínem je myšlen přelom září a října. Vyžínání porostů bude aplikován dle rámcových směrnic hospodaření a je možné ho v průběhu pěstební péče upravovat podle aktuálního stavu

porostů a potřeby. Vyžínání jinak bude prováděno až do doby, kdy dojde k potlačení jejího růstu vlivem zastínění cílovými dřevinami, tedy do doby zajištění porostů

9. Ekonomická kalkulace Navržená opatření - pěstební péče vychází ze současného stavu porostů. Kalkulace je vyhotovena souhrnně v tabulce pro jednotlivé porostní skupiny podle ceníků Lesoškolek, s.r.o, Řečany nad Labem a podle cen výkonů obvyklých u ČEZ, a.s.. Přehled kalkulace viz. Příloha č.2.

10. Závěr Lesní porosty založené na antropogenních půdách jsou přímo ovlivňovány těmito půdami a jsou závislé na charakteru těchto půd. Charakter antropogenních půd přímo ovlivňuje další vývoj dřevin.

Naopak porosty svou existencí a svými

fyziologickými procesy přetvářejí vlastnosti půdního substrátu. Technická rekultivace byla až na výjimky provedena podle realizačního projektu. Půdy na většině území svým charakterem splňují základní požadavky dřevin na životní podmínky stanoviště co se úživnosti týká. Různá hloubka orniční a podorniční vrstvy, však spolu se zhutněním těchto vrstev ve spojení s klimatickými vlivy a dalšími faktory, jako jsou nedodržení technologie výsadby a působení škodlivých činitelů , způsobuje odlišnosti ve vývoji dřevinných společenstev v jednotlivých porostních skupinách. Jednoznačně lze říci, že stanoviště s vrstvou orniční vrstvy a podorničí poskytuje dostatečné podmínky pro rozvoj vysázených dřevin, které jsou negovány nepříznivými klimatickými podmínkami (suchem) a silnou expozicí škodami zvěří. Což je i následkem zanedbání pěstební péče, resp. Zanedbání ochrany proti škodám zvěří (okus, vytloukání). Dále lze konstatovat, že pro ujmutí a zdárný vývoj borových porostů do zajištění těchto porostů, byla i podorniční vrstva v mocnosti 30cm dostačující. Nikoli však pro olši, která byla použita jako náhradní dřevina při vylepšování či jako hlavní dřevina po plošném nezdaru zalesnění. Je otázkou, zda tato vrstva bude dostačující pro další vývoj kořenových systémů dřevin. Vzhledem k tomu, že nebylo ověřeno prorůstání kořenů pod tuto podorniční vrstvu do podložního materiálu, není ani možné plně vyhodnotit budoucí stabilitu porostů. Na druhou stranu lze s jistotou říci, že zjištěné nedodržení technologie výsadby, konkrétně špatné rozložení kořenů v jamce či stočení kořenů ve štěrbině při výsadbě sazečem, bude mít negativní vliv na stabilitu a budoucí vývoj takto vysazených jedinců a ve vyšším věku hrozí jejich vyvrácení. Borovice lesní je druhem s minimálními požadavky na stanoviště, a proto lze předpokládat její zdárný vývoj, pokud ovšem nebudou kořenové systémy negativně ovlivňovány chemismem podložního materiálu. Porosty olše lepkavé bude do budoucna pravděpodobně nutné nahradit jinými druhy, které budou lépe snášet tato vysýchavá stanoviště. Olše se jeví být nevhodnou dřevinou v případě stoprocentního zastoupení v porostech na vysýchavých půdách, jelikož tyto půdy jsou mimo ekologické optimum této dřeviny. Její využití je lépe směřovat do přípravy porostů, s využitím jako meliorační dřeviny

pro zlepšení humusových poměrů nebo jako další hlavní dřevina. Případně měla být olše vysazována na lokalitu s orniční vrstvou a větší mocností podorniční vrstvy. Olše na těchto suchých stanovištích rychle stárne a brzy odumírá. Kořenové systémy olší trpí hlubokým prosýcháním substrátu v jarních a letních měsících. Z tohoto důvodu dochází k jejímu plošnému odumírání a vzniku holin. Porosty založené na plochách s hlubší podorniční vrstvou a vrstvou ornice osázené dubem letním a lípou malolistou jsou negativně ovlivňovány okusem a vytloukáním zvěří. V případě vyloučení těchto vlivů, tedy aplikací vhodného způsobu ochrany, lze předpokládat uspokojující vývoj těchto porostů. Stejně tak je nutné vylepšené výsadby dále chránit proti zarůstání buření, resp. ruderálními druhy bylin. Dub i lípa po několikaleté fázi stagnace začínají vykazovat kvalitní výškový přírůst. Pomalý přírůst sazenic dubu letního zapříčinilo suché stanoviště a také přílišné zkrácení kořenů při výsadbě. Je evidentní, že technologická nekázeň při výsadbách má za následek zbytečné úhyny či pomalejší adaptaci sazenic na stanovištní podmínky. Závěrem lze konstatovat, že zvolený způsob prostorového uspořádání porostů nebyl nejvhodnější. Dřeviny měly být sázeny v porostních směsích, s míšením druhů jednotlivě, v pruzích nebo v hloučcích (skupinovité). V případě takového míšení by v případě uhynutí na vodu náročnějších druhů či v důsledku úhynu slabých jedinců nemuselo dojít ke vzniku holin a potřebě nového zalesňování. Celkově lze studované území označit za silně ovlivněné deficitem vody, ať už absencí podzemní vody dostupné kořenovým systémům dřevin nebo absencí srážek. Tento faktor spolu s technologickou nekázní při výsadbě sazenic a nekvalitní či nedostatečnou ochranou kultur měly za důsledek hynutí dřevin a celých porostů a s tím spojených vícenákladů vynaložených při náhradních výsadbách a vylepšování. Je zapotřebí dále monitorovat zdravotní stav porostů a nutně provést navržená pěstební opatření, aby se docílilo pomalejšího výškového přirůstání porostů. Naopak prosvětlení těchto porostů umožní invazi náletových dřevin (osika, topol černý), které svým listovým opadem napomohou k tvorbě příznivější formy humusu, a tím ke zlepšení podmínek stanoviště. Pro jednotlivé porostní skupiny, kde to bylo zapotřebí, byla navržena pěstební a ochranná opatření v rámci pětileté pěstební péče. Pro vylepšování byl navržen krytokořenný sadební materiál sázený do jamek. Ke každé sazenici bude aplikováno startovací hnojení tabletami Silvamix. V rámci pěstební péče jsou navržena i ochranná opatření proti škodám zvěří a proti buřeni. Nakonec byla provedena kalkulace přímých nákladů navržených opatření.

11. Summary The forest types established on the anthropogenic earths are directly influenced by those earths and they are dependent on their character. The anthropogenic earth's character directly influences the next species development. The herbages can with their living and physiological process change the quality of the substrate. The technical earth recultivation was realized according to the project. The character of the earth is acceptable for the basic needs of stations in produce soils. Different depth of the top soil and under soil together with bed compression in connection to climatic effects and other factors as breach of the out planting technology and noxious agents work, implicates differences in phytocoenose development in separate stand groups. It is possible to say that these stations provide sufficient conditions for species which are negated by contrary climate and strong animals´ damages. It is as a result of planting care default or animals´ damages default (nibbling, fraying). For survival and good development of pine herbages it is enough 30cm under soil but not for alder-tree. Alder-trees were used for improvement or as the main species after surface forestation's failure. It was not tested root penetration under this soil, so it is not possible to analyze future herbage stability. It may be completed that breach of the out planting technology, concretely bad root lay-out in socket or root coiling in the slot by the setter out planting will have negative effect for stability and future development of planting subjects and later there is possibility of their disproof. Pine-trees have minimal needs for stations that is why it may be supposed their successful development, if roots won't be affected by the chemise of the underlying material. Black alders will be necessary to replace by the other types, which will better tolerate these stations. Alder-trees are not acceptable for areas on drying earths. It would be better to use them as soil-improving tree species for better humus ratio or as the other main species. Alder-trees on these dry stations grow older faster and die back soon. Root systems labour with drying up of the substrate in spring and summer months. It leads to the birth of cleared areas. Spaces established on areas with deeper under soil and top soil planted by forest oaks and common limes are damaged by animals nibbling and fraying. In the case of their elimination (application of the acceptable way of protection) there is supposition for good development of these species. Also it is necessary to protect out planting against ingrowths by ruderal types of herbs. Oaks and limes begin to embody the quality increase of height. Slow increase of forest oak height caused dry station and overmuch root shorting by out planting. It is

demonstrable, that the lack of discipline by the out planting leads to the needless death and slowly plants adaptation on station conditions. It can be submit, that selected way of area's form was not optimal. Species should be out planted in mixture growths with types mixing in lines, groups or separately. In the case of death of types more exacting for water it will not have to come to the birth of cleared areas or to the new forestation. This area can be label as area strong effected by water deficit. This factor together with technological indiscipline by out planting and unsatisfactory protection leads to the death of species and to the increasing expenses for reserve out planting. It needs to monitor the health of species and to implement proposed proceedings to reach for slowly height species increase. Open forests will allow air-raid plants invasion (aspen, black poplar), which help with their foliar trash to favourably humus production. For separate species groups there were proposed silvicultural and protective measurements in five-year term. It was proposed container planting placed to scoops. To each of plants will be implicated starting fertilization by Silvamix tablets. There are also proposed proceedings against animals and storm damages. In the end there was made the direct expenses calculation for proposed proceedings

12. Použitá literatura Ambros, Z., Štykar, J. Geobiocenologie I., MZLU V Brně, Brno 1999 Čermák P., Kohel J., Dedera F. akol.: Rekultivace ploch devastovaných těžbou nerostných surovin v oblasti SHR, VÚMOP, Praha 2002 Černý, A.: Lesnická fytopatologie, SZN, Praha 1976 Deyl, M., Hísek, K.: Naše květiny, Academia 2001 Dimitrovský, K.: Zemědělské, lesnické a hydrické rekultivace území ovlivněných báňskou činností. ÚZPI, Praha, Metodiky pro zemědělskou praxi, 14, 1999 Dostál, J.: Klíč k úplné květeně ČSR, ČSAV, Praha Grunda, B.: Lesnická pedologie a mikrofyziologie lesních půd (příručka pro cvičení), Vysoká škola zemědělská v Brně, Brno Klimo, E.: Lesnická pedologie, VŠZ v brně, Brno Lesoškolky, s.r.o., Řečany nad Labem: Ceník saebního materiálu – lesní obalovaná sadba – ČSN 482115, 2005 Lesoškolky, s.r.o., Řečany nad Labem: Ceník saebního materiálu – lesní prostokořenná sadba – ČSN 482115, 2005 Mauer, O., Palátová, E.: Deformace kořenového systému a stabilita lesních porostů, Sborník přednášek z mezinárodního semináře. Opočno, 3. a 4. 6. 2004. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce 2004, s. 22 - 26 Minx, A. a kol.: Metodika pro jednotný a optimální způsob zajištění biologických rekultivací složišť VEP ČEZ, a.s., Závěrečná zpráva, ÚHÚL Hradec Králové, 2003,80 s. Lipský Z., Frieb M.: Studie využití krajiny u obce Vojkovice, IAE ČZU Praha, 05/1996 Plíva, K., Průša, E.: Typologické podklady pěstování lesů, SZN, Praha 1969 Štýs, S a kol.: Rekultivace území postižených těžbou nerostných surovin. Nakladatelství technické literatury,Praha 1981 Okresní generel ÚSES, Mělník Jih, ing.Morávková, 1999 Okres Mělník, vlastivědná mapa 1: 100 000, Kartografie Praha, 1977 Generel místního ÚSES Veltrusko, Morávková, 1996 Míchal Igor a kol, Obnova ekologické stability lesů, Academia 1992 Malý V., Špiřík F., Rekultivace odkališť popela, ČSAZ – ÚVTEI Praha 1970 Marek, Marťáková, Lesnická rekultivace skládky popílku Vojkovice, Lesoškolky Řečany n.L., s.r.o. – zahradní Architektura (09/1996). Úřadníček L., Chmelař, J., Dendrologie lesnická, 2.část – Listnáče I., MZLU Brno 1998

Wievegh, J.: Klasifikace rostlinných společenstev (se zaměřením na lesní společenstva), ČZU v Praze, Praha 1995 Průša, E.: Pěstování lesů na typologických základech, Lesnická práce 2001 Prameny: Kaučuk Kralupy, a.s. ČEZ, a.s. Mapové podklady: ČHMÚ (1993): Průměrný úhrn srážek: – rok 1961 – 1990, Mapa 1:1000000 ČHMÚ(1993): Průměrný úhrn srážek – jaro 1961 – 1990, Mapa 1:1000000 ČHMÚ(1993): Průměrný úhrn srážek – léto 1961 – 1990, Mapa 1:1000000 ČHMÚ(1993): Průměrný úhrn srážek – podzim 1961 – 1990, Mapa 1:1000000 ČHMÚ(1993): Průměrný úhrn srážek – zima 1961 – 1990, Mapa 1:1000000 Quitt, E.: Klimatické oblasti ČSR; 1:500000, GÚ ČSAV, Brno

13. Seznam příloh: 1. Popis porostních skupin a návrhy opatření 2. Ekonomická kalkulace 3. Popisy půdních sond 4. Obrazová příloha 5. Mapa projektu 6. Typologická mapa 7. Porostní mapa