DARUVARSKI NOP ODRED ČEHOSLOVAČKA BRIGADA NOVJ »JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA«
DARUVAR, SLAVONSKI BROD, RUJAN 1983.
Daruvarski N O P odred 1943-1944. godine N a k o n kapitulacije K r a l j e v i n e Jugoslavije 17. IV 1941. godine i uspostavl j a n j e m Nezavisne Države Hrvatske, vlast u novostvorenoj kvislinškoj državi p r e u z i m a j u ustaše. U d a r u v a r s k o m kotaru, kao i u d r u g i m k r a j e v i m a Hrvatske, ustaše p o d u z i m a j u m j e r e da za svoj pokret p r i d o b i j u što veći b r o j Hrvata, a Srbe, Židove, komuniste i osobe antifašistički raspoložene, prikažu kao najveće n e p r i j a t e l j e hrvatskog naroda. U t a k v o j situaciji srpsko i židovsko stanovništvo daruvarskog p o d r u č j a bilo je izloženo psihičkom i fizičkom ustaškom teroru, ali i od s t r a n e N j e m a č k e n a r o d n e skupine koja je svoje ustanove osnivala uporedo s organizacijom ustaške vlasti. U nešto povoljnijem položaju našli su se Cesi od kojih su mnogi pokušavali izbjeći t e r o r u ulaženjem u N j e m a č k u n a r o d n u skupinu. Obzirom na status M a đ a r s k e i Slovačke u n u t a r sila Osovine, M a đ a r e i Slovake ustaše su tretirali kao p r i p a d n i k e p r i j a t e l j s k i h naroda. U p r v i m mjesecima okupacije u posebno teškom položaju su bili komunisti daruvarskog područja koji su svoju aktivnost morali skoro u potpunosti obustaviti. Međutim, dolaskom dra Pavla Gregorića u Slavoniju u s v i b n j u 1941, s t a n j e u p a r t i j s k o j organizaciji se postupno sređuje, a prvi značajniji k o r a k u tom p r a v c u učinjen je o d r ž a v a n j e m Okružne k o n f e r e n c i j e K P H Nova Gradiška u kojoj je sudjelovao Alojz Pintar-Zlatni, p r e d s t a v n i k daruvarskog kotara. Na konferenciji, koja je održana u Banovoj J a r u g i 18. VI 1941. godine, dr Gregorić je komunistima, predstavnicima kotareva novogradiškog okruga, objasnio vojno•^političku situaciju u svijetu i u zemlji i dao u p u t e za rad u p r i p r e m a m a za oružani u s t a n a k . Nakon poziva CK K P J n a r o d i m a Jugoslavije na u s t a n a k protiv o k u p a t o r a i kvislinga, na d a r u v a r s k o m p o d r u č j u tokom ljeta i jeseni, P a r t i j a f o r m i r a g r u p e suradnika, a u istočnom dijelu k o t a r a operira partizanska g r u p a P a j e Orozovića - B r k e koju su formirali p a k r a č k i komunisti. Na zapadnom dijelu k o t a r a u šumi zvanoj »Jama« u mlinu Bohumila Vojačeka f o r m i r a n je 4. X 1941. godine P a r tizanski odred »Matija Gubec«. Odred je f o r m i r a o dr Pavle Gregorić-Brzi. Na teritoriju D a r u v a r a d j e l u j e tada i partizanska g r u p a Nikole Miljanovića-Karaule. Uz g r u p e s u r a d n i k a osnivaju se u selima i inicijativni odbori iz kojih će se kasnije, kao organa nove n a r o d n e vlasti razviti narodnooslobodilački odbori. Tako je N O P u d a r u v a r s k o m k o t a r u do k r a j a 1941. postupno izgrađivao svoje političke i organizacijske oblike. Tokom 1942. N O P na d a r u v a r s k o m k o t a r u je u d a l j n j e m u s p o n u : NOO-i su f o r m i r a n i skoro u svim selima kotara, u proljeće iste godine n a s t a j u prvi antifašistički odbori žena, a pred k r a j 1942. osnovan je i Kotarski komitet S K O J - a s oko 20 skojevskih grupa. Koncem 1942. godine bilo je u svakom selu k o t a r a s u r a d n i k a NOP-a, a f o r m i r a j u se i organizacije Saveza mlade generacije. Tokom godine u partizane je s daruvarskog k o t a r a otišlo nekoliko stotina boraca koji su raspoređivani u slavonske operativne jedinice. Stalnom oružanom aktivnošću d a r u v a r s k i h partizanskih g r u p a (tzv. Ružičkina, J o v e Kuzmanovića-Hodže, B. Bosanca i drugih) i ostalih slavonskih jedinica stvorena je na p o d r u č j u kotara velika slobodna i poluslobodna teritorija. Prilivom novih boraca početkom 1943. i r a z v o j e m NOP-a na d a r u v a r s k o m području, stvoreni su, p r e m a ocjeni Štaba III operativne zone u v j e t i za f o r m i r a n j e veće v o j n e jedinice, koja bi se stalno nalazila u d a r u v a r s k o m r a j o n u i izvršavala važne vojne i političke zadatke: n a p a d a l a n e p r i j a t e l j s k a uporišta, onesposobljavala komunikacije, vršila mobilizaciju, organizirala p r i k u p l j a n j e hrane, štitila i jačala ustanove NOP-a. Iz tih razloga rukovodstvo III operativne zone odlučilo je f o r m i r a t i d a r u v a r s k i bataljon (III bataljon prvog slavonskog
partizanskog odreda) do čega je i došlo polovicom t r a v n j a 1943. godine. Za kom a n d a n t a bataljona, koji je prilikom osnivanja imao oko 90 boraca, postavljen je P a j o Orozović-Brko, a za političkog komesara B r a n k o Došen. N o v o f o r m i r a n i bataljon svojom vojnom i političkom aktivnošću obuhvatio je sva sela daruvarskog kotara šireći i učvršćujući N O P među stanovništvom ovoga k r a j a . Da bi se zaštitili oni dijelovi slobodne teritorije koji su bili izloženiji n a p a d u neprijateljskih jedinica, Stab II (kasnije VI) korpusa NOV i PO H r v a t s k e odlučio je f o r m i r a t i partizanske odrede —• v o j n e jedinice k o j e će moći braniti slobodna područja, n a p a d a t i n e p r i j a t e l j s k a uporišta i stalno politički djelovati u n a r o d u na sektoru koji mu je određen. Već 29. VI, S t a b korpusa izdao je n a r e d b u kojom su u Slavoniji f o r m i r a n i ovi NO partizanski odredi: Diljski, Požeški, Bilogorski i D a r u v a r s k i partizanski odred. Za k o m a n d a n t a Štaba D a r u v a r s k o g N O P odreda imenovan je J o v a n Milaković, a za političkog komesara M a r k o Nikolić. Nekoliko dana nakon f o r m i r a n j a , D a r u v a r s k i odred je izveo i svoju p r v u borbenu akciju, a tokom s r p n j a 1943. još nekoliko m a n j i h koje su prvenstveno imale ekonomski i politički značaj. P r v u veću akciju jedinice Odreda izvršile su 19. VII iste godine, kod sela Podborski Vrbovac, štiteći položaje XII divizije u n a p a d u na n e p r i j a t e l j s k o uporište Mali Bastaji. D a r u v a r s k i odred sudjelovao je i u borbi za uporište Đulovac koji je 19. IX napala XII brigada s ciljem da se ovo uporište likvidira i omogući povezivanje slobodne t e r i t o r i j e u Slavoniji i Bilogori. Doprinos D a r u v a r s k o g odreda u ovoj vrlo z n a č a j n o j akciji je u t o m e što su njegovi borci uporno i h r a b r o odbijali n e p r i j a t e l j s k e jedinice koje su s leđa napadale XII brigadu. J e d n u od svojih najtežih borbi Odred je vodio protiv ustaša u K u k u n j e v c u 7. X 1943. godine. U toj borbi, u k o j o j su borci Odreda iskazali p r i m j e r n u h r a b rost i vojničku spremnost, ubijeno je 57 ustaša, ali je i Odred pretrpio velike gubitke jer je imao 5 m r t v i h i 10 r a n j e n i h . Tada je poginuo i P a j o Orozović, zamjenik k o m a n d a n t a Odreda. Koncem 1943. godine D a r u v a r s k i N O P odred brojčano je ojačao i u svojoj vojnoj i političkoj aktivnosti postiže sve bolje rezultate. To je v r i j e m e k a d a za k o m a n d a n t a Odreda dolazi Gojković Bogdan »Obilić« i političkog komesara •— Prodanović Stevo. Do k r a j a 1943. godine, jedinice Daruvarskog odreda izvršile su još niz borbenih akcija, a jedna od najvećih bila je r u š e n j e p r u g e D a r u v a r — K o r e n i č a n i (24. XI) u dužini od 5 kilometara. Prilikom f o r m i r a n j a D a r u v a r s k i odred je imao oko 180 boraca, a pred k r a j 1943. godine 490 boraca raspoređenih u dva b a t a l j o n a : prvi sa 166 i drugi sa 175, bolničku četu sa 36, omladinsku četu sa 28 i r a d n i b a t a l j o n sa 66 partizana. U n j e m u je bilo 197 članova K P J i skojevaca koji su prednjačili u borbenim akcijama, a u svim ostalim aktivnostima svojim p r i m j e r o m pridonosili š i r e n j u bratstva i jedinstva i ugledu NOP-a u cjelini. U periodima između borbi, u Odredu se radilo na v o j n o j i političkoj obuci, organizirali analfabetski tečajevi, u s m e n e novine i priređivali k u l t u r n o - u m j e t nički i zabavni programi. Po selima su jedinice Odreda održavale mitinge o b j a š n j a v a j u ć i n a r o d u n a j v a ž n i j e v o j n e i političke d o g a đ a j e i ciljeve NOP-a uspostavljajući vezu s NO-ima i d r u g i m antifašističkim organizacijama. Na t a j način je Odred u potpunosti ostvario ciljeve zbog kojih je i osnovan: štititi i učvršćivati NOB i osobito bratstvo i jedinstvo na p o d r u č j u daruvarskog kotara. Početkom 1944. D a r u v a r s k i odred se našao u teškoj situaciji: broj boraca se s m a n j i o (dio boraca se uslijed r a n j a v a n j a ili iscrpljenosti nalazio u bolnici ili na oporavku), a protiv sebe je imao oko 3 000—3 500 dobro naoružanih n e -
prijateljskih vojnika stacioniranih u uporištima d a r u v a r s k o g i pakračkog područja. U t a k v o j situaciji bilo je vrlo teško izvoditi b o r b e n e akcije ali one ipak nisu izostale. U siječnju 1944. Odred vodi bitke kod Subocke, u Dežanovcu i na p o d r u č j u Bijele, a k a s n i j e u ožujku, kod Doljana i između Ivanovog Polja i G o r n j e g D a r u v a r a , a k r a j e m mjeseca kod sela Vukovije. U ovim b o r b a m a Odred je pretrpio i osjetne g u b i t k e ; tokom siječnja 1944. imao je 14 m r t v i h i 22 r a n j e n i k a , skoro isključivo u borbi u Dežanovcu. Iako znatno oslabljen, Odred je pokazao da može voditi r a v n o p r a v n u b o r b u protiv mnogostruko jačeg protivnika. Naime, osim stalno prisutnih b r o j n i h n e p r i j a t e l j s k i h jedinica, kroz d a r u v a r s k o p o d r u č j e prolazile su i veće n j e m a č k e snage terorizirajući n a r o d k o j e m je Odred pružao zaštitu u g r a n i c a m a svojih mogućnosti. Povoljnija situacija za Odred nastala je dolaskom čehoslovačke brigade na d a r u v a r s k o p o d r u č j e (početkom ožujka 1944), koja s u d j e l u j e u a k c i j a m a sa O d r e d o m i r a s t e r e ć u j e ga n a p o r a kojima je bio u to v r i j e m e izložen. Realno p r o c j e n j u j u ć i situaciju, da obzirom na snagu neprijatelja, odred n i j e mogao stalno poduzimati veće akcije, njegovo rukovodstvo je tokom p r v i h m j e seci 1944. veću p a ž n j u posvetilo vojnoj obuci boraca i političkim aktivnostima, kako m e đ u borcima tako i u n a r o d u . O političkoj djelatnosti brinuo se Agitprop Odreda koji je n a b a v l j a o o d g o v a r a j u ć u literaturu, a također je p r i p r e m a o k u l t u r n o - p r o s v j e t n o - z a b a v n e p r o g r a m e za borce i narod onih sela u k o j i m a se Odred nalazio, koje su izvodili bataljonski pjevački zborovi, diletantske g r u p e i t a m b u r a š k i sastavi. U proljeće 1944. (od 26. IV), Nijemci su u Slavoniji protiv VI korpusa p o d u zeli ofanzivu poznatu pod imenom »Oluja« (»Ungewitter«) u prostoru Nova G r a diška — Slavonska Požega — Pleternica — Slavonski Brod — Našice — P o d r a v ska Slatina — Virovitica —- D a r u v a r . Cilj ove velike n e p r i j a t e l j s k e operacije, u kojoj je sudjelovalo oko 35 000 vojnika sa 100 tenkova, a r t i l j e r i j o m i avijacijom, bio je da se na spomenutom p o d r u č j u osigura p u n a kontrola, osobito n a d glavnom komunikacijom, p r u g o m Beograd — Zagreb, zbog j a č a n j a f r o n t a p r e m a snagama Crvene a r m i j e što se moglo postići u n i š t e n j e m jedinica VI korpusa. Ofanziva »Oluja« t r a j a l a je od 26. IV do 10. V 1944. ali glavni cilj n i j e ostvaren: jedinice VI korpusa su uspjele izbjeći z a o k r u ž e n j e i n e p r i j a t e l j u n a nijeti čak z n a t n e gubitke. U b o r b a m a za v r i j e m e ofanzive sudjelovao je i D a r u v a r s k i odred: 3. IV 1944. vodio je u selu Kip tešku bitku protiv I bojne IV gorskog zdruga, a 3. i 4. V je u Omanovou postavio zasjedu n e p r i j a t e l j s k o j motoriziranoj koloni n a n i jevši joj teže gubitke. Tada je zarobljen potpukovnik Ivan Krištofić, vršilac dužnosti zapovjednika IV gorskog zdruga i satnik Silvije Vlajić. U r u k e boraca Odreda tom prilikom pao je i plan operacije »Oluja«. Nakon ofanzive »Oluja« na d a r u v a r s k o m k o t a r u je ostao D a r u v a r s k i odred protiv snažnog n e p r i j a t e l j a smještenog u gradu. Njegove jedinice su i d a l j e upadale na oslobođenu teritoriju da narod zastraši i ekonomski iscrpi. U t o m e je imao uspjeha, ali je i Odred uspijevao suzbijati n j e g o v e akcije. S v a k a k o je potrebno istaći da je Odred tada bio slabiji nego početkom 1944. godine. U razdoblju od završetka ofanzive »Oluja« 10. V do konca kolovoza 1944. borbena aktivnost Odreda svodila se na p o s t a v l j a n j e zasjeda na cestama D a r u var — Pakrac, D a r u v a r — Veliki Zdenci i D a r u v a r — Banova J a r u g a i r u š e n j e pruge D a r u v a r —• Pakrac. Bilo je, međutim, i teških borbi za n e p r i j a t e l j s k a uporišta: 12. VII 1944. jedinice Odreda vrše n a p a d na Badljevinu, a 2. VIII zajedno s jedinicama XII i XL divizije, te Posavskim i Bilogorskim odredom s u d j e l u j e u l i k v i d i r a n j u uporišta Badljevina i Doljani. Kako je nekoliko d a n a
kasnije pala i Končanica, na d a r u v a r s k o m k o t a r u jedino neprijateljsko uporište je ostalo samo u D a r u v a r u . Obzirom na v o j n u situaciju bilo je samo p i t a n j e d a n a k a d a će pasti i ovo snažno uporište. To se i desilo 16. IX 1944, kada su i p o s l j e d n j e ustaške jedinice bježeći napustile grad, a jedinice NOV i P O J oslobodile g r a d D a r u v a r . P r i j e nego što je D a r u v a r oslobođen, Štab VI k o r p u s a je ocijenio da više n e m a p o t r e b e za p o s t o j a n j e m D a r u v a r s k o g odreda pa ga je n a r e d b o m od 28. VIII 1944. r a s f o r m i r a o (U Ivanovom selu), a njegove borce rasporedio u jedinice K N O J - a , XVII, IV brodske i osječke brigade. D a r u v a r s k i odred je djelovao od 29. VI 1943. do 28. VIII 1944. godine izvršivši z a d a t k e zbog kojih je osnovan i k o j e je p r e d n j e g a postavljalo više r u k o vodstvo NOP-a. V o j n o m i političkom aktivnošću, h r a b r i m i discipliniranim d r ž a n j e m svojih boraca, D a r u v a r s k i odred je širio N O P i učvršćivao bratstvo i jedinstvo u d a r u v a r s k o m k o t a r u u k o j e m su se tokom cijelog r a t a nalazile b r o j ne dobro n a o r u ž a n e n e p r i j a t e l j s k e formacije. Svojim stalnim a n g a ž i r a n j e m borci D a r u v a r s k o g N O P odreda dali su veliki doprinos konačnoj pobjedi NOP-a u daruvarskom kotaru. Za izvanredan u s p j e h u borbi kod Duhova, Odred je pohvaljen i n a g r a đ e n sa teškim mitraljezom i 5 000 k o m a d a m e t a k a . D a r u v a r s k i N O P odred dao je narodnog heroja P a j u Orozovića-Brku.
Cehoslovačka brigada N O V J »Jan Žižka z Trocnova« 1943-1945. godine Nakon sloma K r a l j e v i n e Jugoslavije u t r a v a n j s k o m r a t u 1941. godine, n a j veći dio češke i dio slovačke narodnosti našao se u n u t a r granica ustaške Nezavisne Države Hrvatske. U s p o s t a v l j a n j e m NDH položaj Čeha se znatno pogoršao obzirom da su ih ustaše s m a t r a l e pripadnicima n e p r i j a t e l j s k o g naroda. Sva p r a v a koja je Česima priznavala K r a l j e v i n a Jugoslavija bila su ukinuta. Ustaše i Nijemci raznim m e t o d a m a su prisiljavali Čehe da se izjasne kao H r v a t i ili Nijemci, a n a j m a n j i otpor denacionalizaciji oštro je k a ž n j a v a n . Izloženi teroru i asimilaciji, Česi su na različite načine nastojali sačuvati svoj nacionalni individualitet, ali u p r v o m r e d u o p r e d j e l j i v a n j e m za n a r o d n o oslobodilački p o k r e t uviđajući da K P J kao rukovodeća snaga NOB-a vodi p r a vilnu klasnu i nacionalnu politiku. Za razliku od Čeha, položaj Slovaka bio je nešto bolji jer su ih ustaše i Nijemci tretirali kao p r i p a d n i k e savezničkog naroda. T a k a v tretman, međutim, nije spriječio Slovake da se o p r e d j e l j u j u za NOB. Narodnooslobodilačkom p o k r e t u Česi i Slovaci pojedinačno p r i s t u p a j u , uglavnom su to bili članovi K P J , već 1941. godine, neposredno n a k o n poziva P a r t i j e na ustanak. U partizanskom odredu koji je 4. X 1941. godine f o r m i r a o dr Pavle Gregorić, osim H r v a t a i Srba, nalazili su se i Česi i Slovaci. Masovniji odlazak Čeha i Slovaka u NOB uslijedio je 1942. što ustaše i Nijemci nisu mogli spriječiti unatoč p r i j e t n j a m a i obećanjima. Na p a r t i j s k o m s a v j e t o v a n j u k o j e je održano na Zvečevu od 25. do 27. XII 1942. godine zaključeno je da t r e b a »učiniti sve da Česi, Slovaci, Mađari i Nijemci, aktivno u č e s t v u j u u d a n a š n j o j borbi koja i n j i m a donosi oslobođenje.« U skladu s ovim zaključkom i p r i s t u p a n j e m sve većeg broja boraca češke i slovačke narodnosti NOP-u početkom 1943. godine, rukovodstvo III operativne zone NOV i PO H r v a t s k e je ocijenilo da je moguće f o r m i r a t i čehoslovačku jedi-
nicu. O tome u odluci od 16. III 1943. godine, m o t i v i r a n o j prvenstveno političkim razlozima, između ostalog stoji: »Na teritoriju III Operativne zone ima priličan broj Čeha i Slovaka kako po srpskim, tako i po h r v a t s k i m selima. N e p r i j a t e l j se p r e m a n j i m a odnosio isto tako kao i H r v a t i m a . T j e r a o ih u vojsku, na rad, itd .. . Mislimo da ćemo u prvo v r e m e moći f o r m i r a t i j e d n u četu od 70—$0 boraca koju ćemo posle uputiti u k r a j e v e n a s t a n j e n e Česima i Slovacima, da mobilišu sve sposobne za borbu . . . F o r m i r a n j e jedne t a k v e jedinice bit će od velikog političkog značaja po nas«. Mjesec i pol dana kasnije, 3. V 1943, Š t a b III operativne zone izdao je n a r e d b u o f o r m i r a n j u čehoslovačke operativne jedinice —- čehoslovačkog b a t a ljona. Prilikom osnivanja, u selu Cikotama, b a t a l j o n je brojao 146 boraca k o j i m a je glavni zadatak bio da politički d j e l u j e m e đ u Česima i Slovacima. Do 17. VI 1943. b a t a l j o n se nalazio pod rukovodstvom Štaba III operativne zone, a od tada, kao 4. bataljon, u sastavu XVII NO brigade. Osim političkog d j e l o v a n j a , čehoslovački b a t a l j o n je u razdoblju od osniv a n j a do p r e d k r a j listopada 1943. kao jedinica XVII brigade sudjelovao i u b r o j n i m b o r b e n i m akcijama. Među n j i m a posebno m j e s t o zauzima m a r š na B a n i j u koji je poduzela XVII b r i g a d a u v r e m e n u 15—18. VII 1943. godine. Na dugom i opasnom p u t u na oslobođenu teritoriju B a n i j e i u p o v r a t k u Brigada je vodila više teških borbi protiv ustaško-njemačkih snaga. U j e d n o j od n j i h posebno se istakao čehoslovački b a t a l j o n k a d a su 17. VII u šumi Ilijina G r e d a njegovi borci u p r o b o j u obruča n a t j e r a l i n e p r i j a t e l j a u bijeg. Za postignute uspjehe u b o r b a m a u m a r š u za B a n i j u Glavni štab NOV i PO- H r v a t s k e je u svojoj pohvali istakao: » P o h v a l j u j e m o borce, komandire, k o m a n d a n t e i političke k o m e s a r e XVII Narodnooslobodilačke U d a r n e brigade, a naročito njenog Češkog Bataljona, za junačko d r ž a n j e u b o r b a m a u Slavoniji od 9. do 17. VII 1943., za v r i j e m e njemačko-legionarske ofanzive, kao i za b o r b e prilikom prelaza r i j e k e Save i p r o b i j a n j a obruča u šumi Ilijina Greda.« Nakon p o v r a t k a iz Banije tokom kolovoza i r u j n a 1943, Bataljon je z a j e d n o s ostalim slavonskim jedinicama izvršio još nekoliko borbenih z a d a t a k a i istovremeno obavljao p r i p r e m e za f o r m i r a n j e brigade. Iz sela Grahovljani, k o j e se nalazilo na slobodnoj teritoriji, jedinice Bataljona su odlazile u češka i slovačka sela, kojih je n a j v i š e bilo u d a r u v a r s k o m kotaru, vršeći mobilizaciju češkog i slovačkog stanovništva. Uzimajući u obzir političko raspoloženje Čeha i Slovaka i svakodnevno povećanje broja boraca, Š t a b VI korpusa NOV i P O J , ocijenio je da se može pristupiti f o r m i r a n j u čehoslovačke brigade. U n a r e d b i o f o r m i r a n j u ove brigade stoji: »1. F o r m i r a se Čehoslovačka brigada Narodnooslobodilačke vojske J u g o slavije » J a n Zižka«. 2. U sastav Brigade ulazi I čehoslovački u d a r n i bataljon, Posavski U d a r n i bataljon i delovi XII U d a r n e brigade, te Zapadne g r u p e Odreda i Istočne G r u p e Odreda. 3. Postavlja se Štab Čehoslovačke Brigade » J a n Zižka z Trocnova«. K o m a n d a n t : Milan Joka, dosadašnji k o m a n d a n t I Posavskog u d a r n o g bataljona. Z a m j e n i k k o m a n d a n t a : Arnošt Jasmin, dosadašnji zamjenik k o m a n d a n t a 1. čehoslovačkog udarnog b a t a l j o n a . Polit, komesar Josip Vojaček. Zam. polit, komesara A l e k s a n d a r Jovanović, dosadašnji zam. političkog komesara XVIII Brigade.
Načelnik Š t a b a : A n t u n Doležal, dosadašnji zam. polit, komesara I Čehoslovačkog u d a r n o g bataljona. Informativni oficir Jozef Hanzl, dosadašnji polit, komesar I Čehoslovačkog Udarnog b a t a l j o n a . 4. Cehoslovačka Brigada » J a n Zižka« ulazi u sastav XII divizije VI K o r pusa.« F o r m i r a n j e Brigade izvršeno je 26. X 1943. u selu Bučje u prisustvu članova Štaba VI k o r p u s a i Štaba XII divizije. Brigada je bila t r o j n a f o r m a c i j a u čijem sastavu su se nalazila tri b a t a l j o n a (svaki sa po tri čete), prateća, bolnička i četa za veze, a također i pionirski vod. Osim vojnog, f o r m i r a n j e čehoslovačke brigade imalo je i veliki politički značaj, posebno na d a r u v a r s k o m p o d r u č j u g d j e je živio najveći broj češkog i slovačkog stanovništva. Ono se, doduše, i r a n i j e opredjeljivalo za N O P m a t e rijalno ga pomažući, ali od tada Česi i Slovaci masovnije odlaze u partizane, a cjelokupan N O P u n j i h o v i m selima se još brže razvija. Neposredno nakon f o r m i r a n j a , Brigada je k r e n u l a na izvršenje borbenih z a d a t a k a : od 7. do 25. XI 1943. vrši diverzije na p o d r u č j u Virovitica — P o d r a v ska Slatina —- Đakovo. Na sektoru P o d r a v s k a Slatina -— Mikleuš za duže vrij e m e onesposobila p r u g u u dužini od 4 500 m. Na komunikaciji Feričanci — Orahovica III b a t a l j o n Brigade je 28. XI uspješno prvi p u t a vodio borbe p r o t i v n j e m a č k i h tenkova. U razdoblju 3—13. XII 1943. jedinice Brigade s u d j e l u j u u borbama u Đakovštini i za uporište Đakovo, a 23/24. XII prvi i treći b a t a l j o n su napali uporište Sibinj, zapalivši 98 kamiona, 20 motorkotača i zarobivši veću količinu oružja i municije. Početkom 1944. čehoslovačka brigada poduzima m a r š na B a n i j u (»Banijski put«) koji je t r a j a o od 8. I do 8. II. Glavni zadatak je bio sprovesti 40 kola n a t o v a r e n i h novinskim papirom za GŠ NOV i PO Hrvatske, a u p o v r a t k u dopremiti u Slavoniju 60 kola r a t n e opreme. I ovaj odgovoran i težak zadatak Brigada je uspješno obavila. Tokom 1944. godine Brigada je u stalnom pokretu vodeći borbe po Slavoniji samostalno ili s drugim slavonskim jedinicama. O v d j e ćemo spomenuti samo neke: 9. VIII po n a r e đ e n j u Štaba XII divizije 1. i 2. bataljon Brigade su likvidirali n j e m a č k o - d o m o b r a n s k o uporište Končanica. Desetak dana kasnije (18. VIII) jedinice Brigade s u d j e l u j u u oslobađanju Grubišnog Polja i Velikih Zdenaca čime je stvorena veća slobodna teritorija na lijevoj i desnoj obali Ilove. 3—5. X čehoslovačka brigada zajedno s brodskom brigadom i XL divizijom vrši osiguranje prilikom oslobađanja Virovitice. U s t u d e n o m 1944. Brigada se nalazi u okolici Đakova i s jedinicama XII divizije s u d j e l u j e u likvidaciji u p o rišta Piškorevci (14. XI), a od 21. XI u tzv. »Našičkoj operaciji« — j e d n o j od najtežih koju su slavonske jedinice vodile tokom NOB-a. Pred k r a j 1944. čehoslovačka brigada je brojala oko 1000 boraca raspoređenih u tri b a t a l j o n a i prateće jedinice. Tada je Brigada postigla i svoje n a j v e ć e borbene uspjehe. Kako smo vidjeli, borci čehoslovačke brigade bili su u stalnom pokretu, ali to nije bila p r e p r e k a za idejno-politički i k u l t u r n o - p r o s v j e t n i rad koji se u jedinicama provodio takorekući svakodnevno, u prekidima dugih i n a p o r n i h marševa. Ovom r a d u se posvećivala velika p a ž n j a jer je borce trebalo osposobiti za d j e l o v a n j e m e đ u češkim i slovačkim stanovništvom. Brigadni agitprop i k u l t u r n o - p r o s v j e t n i odbori koji su bili organizirani u svim jedinicama Brigade, brinuli su se za praktično p r o v o đ e n j e idejno-političke i k u l t u r n o - p r o s v j e t n e djelatnosti.
Među različitim f o r m a m a političkog d j e l o v a n j a n a j v a ž n i j i su bili brojni mitinzi na kojima su n a r o d u o b j a š n j a v a n i aktualni vojno-politički događaji. Mitinzi su bili popraćeni k u l t u r n o - u m j e t n i č k i m p r o g r a m o m u izvedbi boraca Brigade. Naime, Brigada je imala limenu glazbu, a svaki b a t a l j o n pjevački kor i diletantsku sekciju. Ako se uzme u obzir i činjenica da su jedinice Brigade izdale i tridesetak novina u različitom obliku, najčešće džepnog f o r m a t a , slobodno se može ustvrditi da je Čehoslovačka brigada » J a n Zižka z Trocnova« tokom NOB-e bila skoro jedini nosilac idejno-političkog i k u l t u r n o - p r o s v j e t n o g života češkog i slovačkog stanovništva na p o d r u č j u Slavonije. Z a d n j u r a t n u , 1945. godinu Brigada je dočekala u sastavu u kojem je i f o r m i r a n a jer je p r e d k r a j studenog 1944. u selu Vukojevcima ponovno osnovan 3. bataljon (ovaj bataljon je, naime, početkom 1944. izdvojen iz sastava Brigade i činio je jezgru za f o r m i r a n j e Osječke brigade). Tako ojačana brigada je ušla u p o s l j e d n j u fazu NOB-e, s p r e m n a za teške b o r b e k o j e su je još čekale do oslobođenja zemlje. U periodu od početka do 15. IV 1945. borci Brigade vode vrlo teške bitke (možda i n a j t e ž e k o j e su vodili tokom NOR-a), osobito 6. i 7. veljače u borbi za virovitički mostobran. Tada je (7. II) poginuo i k o m a n d a n t Brigade Josip R ů žička, samo nekoliko dana n a k o n pogibije k o m a n d a n t a Doležala. Poslije borbi za virovitički mostobran, Brigada desetak d a n a d j e l u j e na P a p u k u , a potom, od 3. III do 5. IV 1945. godine na o s i g u r a n j u slobodne teritorije u p o d r u č j u D a r u v a r — Garešnica. Po n a r e đ e n j u Š t a b a XII divizije Brigada 5. IV n a p u š t a ovaj sektor da bi u slijedećih 10 d a n a u m a r š u od preko 200 km stigla do Dilja. 15. IV 1945. godine Brigada je kod D r e n j s k o g Slatnika stupila u vezu s jedinicama I proleterske i X X X V I v o j v o đ a n s k e divizije (kao jedinicama Srijemskog f r o n t a ) što je istodobno za borce značilo da će uskoro završiti b o r b a protiv o k u p a t o r a i kvislinga. Desetak dana kasnije, n a k o n što se vratila u d a r u v a r s k i kotar i smjestila u selo Dežanovac, Čehoslovačka brigada je, 24. IV 1945. godine r a s f o r m i r a n a , a n j e n i borci i starješinski k a d a r s n a o r u ž a n j e m i d r u g o m opremom ulaze u jedinice K N O J - a i u sastav IV brigade XII divizije vodeći z a d n j e bitke za oslob o đ e n j e domovine. Čehoslovačka brigada NOVJ, koja je nosila ime češke nacionalne veličine iz 15. stoljeća, J a n a Zižke, od osnutka 26. X 1943. do r a s f o r m i r a n j a 24. IV 1945. godine, a bila je u stalnom p o k r e t u po Slavoniji, i šire, vodeći bitke protiv njemačkog o k u p a t o r a i njegovih domaćih pomagača. Kroz n j e n e redove prošlo je više od 3 000 boraca od kojih je oko 700 poginulo i oko 800 r a n j e n o . Sastav Brigade se, uglavnom, p o p u n j a v a o borcima iz k r a j e v a g d j e živi najveći b r o j Čeha i Slovaka iz bivših k o t a r e v a D a r u v a r , Grubišno Polje, Pakrac, Slavonska Požega, Našice i Garešnica. Borbeni p u t čehoslovačke brigade je bio težak i dug, ali zajednički na p u t u ostalih n a r o d a i narodnosti Jugoslavije koji su u razdoblju 1941—1945. godine pod vodstvom Komunističke p a r t i j e Jugoslavije i Josipa Broza Tita vlastitim s n a g a m a izborili klasnu i nacionalnu slobodu. Čehoslovačka brigada » J a n Zižka z Trocnova« imala je za k o m a n d a n t e dva n a r o d n a h e r o j a i to Milana J o k u —• prvog k o m a n d a n t a brigade (kasnije k o m a n dant Osječke brigade) i Josipa Ružičku, koji je 7. f e b r u a r a 1945. godine poginuo u selu K r a j n a , kao k o m a n d a n t brigade. Za r a t n e zasluge Brigada je odlikovana Ordenom zasluge za narod sa zlatnom zvijezdom i Ordenom b r a t s t v a i jedinstva sa zlatnim vijencem.
Kuća obitelji Lončar u Gornjem Daruvaru u kojoj je radila partijska organizacija 1941. godine. Stavení rodiny Lončarovy v Horním Daruvaru, v němž pracovala stranická organizace v roce 1941
Kuća Bohumila Vojačeka na tromeđi kotareva Daruvar, Garešnica i Pakrac poznat pod imenom »Jama«, u kojoj je Pavle Gregorić formirao prvi partizanski odred »Matija Gubec« 4. 10. 1941. Stavení Bohumila Vojáčka na trojmezí okresů Daruvar, Garešnica a Pakrac, známé pod jménem »Jáma«, kde Pavle Gregorić formoval první partyzánský oddíl »Matija Gubec« 4. 10. 1941
Akcija odreda - M a t i j a Gubec- u kamenolomu Sirač 29. 11. 19-41. Akce oddílu -Matija Gubec- v kamenolomu Sirač 29. 11. 1941
Prvi zarobljen top u Slavoniji na Vranom. Kamenu 1942., První ukořistěné dělo ve Slavonii na Vraném kamenu, 1942
Komanda Velitelství
Daruvarskog područja 1944. Daruvarske oblasti, 1944
II klasa protuoklopnog odjeljenja pješadijskog kursa II oficirske škole NOV Hrvatske u Daruvaru 1944. II. třída protipancéřového oddělení pěchotního kursu II. důstojnické školy NOV Chorvatska v Daruvaru, 1944
Borci
Daruvarskog
Bojovníci
odreda
Daruvarského
Borci Čehos' Bojovníci Českt
s
oddílu
:
narodom na
na
táboru
zboru lidu
u v
Bijeloj Bijele,
1943. 1943
' . ú> NOV.J u borbi oko Našica 1944. gády NOVJ v boji u Našic. 1944
Defile Cehoslovačke brigade NOVJ u Daruvaru 1944. Přehlídka Československé brigády NOVJ v Daruvaru,
Rukovodioci daruvarskog područja Vedení daruvarske oblasti v roce
1944. 1944
godine
1944
Čehoslovačka brigada NOV J »Jan Žižka z Trocnova < za vrijeme obilaska zamjenika komandanta VI korpusa Bogdana Crnobrnje, 1944. Československá brigáda NOV J »Jan Žižka z Trocnova<» před zástupcem velitele VI. korpusu Bogdanem Crnobrnjou, 1944
Invalidski dom VI korpusa na Ljutoču 1944. Invalidovna VI. korpusu na Ljutoči, 1944
Borci Daruvarskog odreda u Uljaniku 1944. Bojovníci Daruvarského oddílu v Uljaniku, 1944
Folklorna grupa čehoslovačke omladine iz kotara Daruvar s pripadnicima Čehoslovačke brigade NOVJ izvodi plesove pred tribinom na zboru u Orahovici 1944. Folklórní skupina české a slovenské mládeže z okresu Daruvar s příslušníky Československé brigády NOVJ tančí před tribunou na sboru v Orahovici, 1944
Defile jedinica Přehlídka
12.
jednotek
divizije 12.
u Daruvaru
divize
Okružni
komitet
SKOJ-a
Okružní
komitét
SKOJ
v
rujna
1944.
Daruvaru,
září
Daruvar,
1944.
Daruvar,
1944
1944
Borci Daruvarskog odreda Mane Tatalović, Stevo Majić i Mladen Gatalica, 1944. Bojovníci Daruvarského oddílu Mane Tatalović, Stevo Majić a Mladen Gatalica, 1944
Borci Čehoslovačke brigade NOVJ u požeškoj kotlini srpnja 1944. Bojovníci Československé brigády NOVJ v Požežské kotlině, srpen 1944
Čehoslovačka nuara 1945. Československá lednu 1945
brigada
NOVJ »Jan Žižka z
Trocnova«
brigáda NOVJ »Jan Žižka z Trocnova«
u v
posljednjoj
ofanzivi
ja-
poslední
ofenzívě
v
DARUVARSKY NOP ODDÍL ČESKOSLOVENSKÁ BRIGÁDA NOVJ »JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA
DARUVAR, SLAVONSKI BROD, ZÁŘÍ 1983
Daruvarský N O P oddíl 1943-1944 Po kapitulaci Království Jugoslávie 17. IV. 1941 a po ustavení Nezávislého státu Chorvatska p ř e j í m a j í vládu v nově vzniklém quislingovském státě ustašovci. V d a r u v a r s k é m okrese a v dalších oblastech Chorvatska se ustašovci snaží zapojit do svého hnutí co největší počet Chorvatů, a Srby, Židy, komunisty a ostatní antifašisticky naladěné obyvatelstvo označují j a k o největší nepřátele chorvatského národa. Srbské a židovské obyvatelstvo bylo podrobeno psychickému a fyzickému teroru ustašovců a t a k é Německé národní skupiny, k t e r á své organizace zakládala paralelně s organizováním ustašovské vlády. V o něco lepší situaci byli Češi, z nichž někteří se snažili chránit se před pronásledováním vstupem do Německé národní skupiny. Vzhledem na pozici Maďarů a Slováků u v n i t ř Osy byli obyvatelé obou těchto národností považováni za příslušníky přátelských n á r o d ů . Během prvních měsíců okupace byli na D a r u v a r s k u ve zvláště těžké situaci komunisté, kteří museli svou činnost t a k ř k a zastavit. Po příchodu dr. Pavla Gregorice do Slavonie v k v ě t n u 1941 se však situace ve stranické organizaci postupně n o r m a l i z u j e : první významnější krok v tomto s m ě r u byla k r a j a n s k á konference KSCH Nová Hradiska, k t e r é se zúčastnil Alojz Pintar-Zlatni, p ř e d stavitel d a r u v a r s k é h o okresu. Na konferenci v Banově J a r u z e 18. VI. 1941 vysvětlil dr. Gregorio k o m u n i s t ů m , představitelům okresů spadajících pod Novou Hradisku, vojenskou a politickou situaci ve světě a v zemi a přednesl n á v o d y na další p ř í p r a v y k ozbrojenému povstání. Po výzvě ÜV K S J n á r o d ů m Jugoslávie k ozbrojenému povstání proti okup a n t ů m a quislingům f o r m u j e s t r a n a v létě a na podzim skupiny spolupracovníků. Ve východní části okresu působí p a r t y z á n s k á skupina P a j i Orozoviče-Brky, kterou založili pakračtí komunisté. V západní části okresu byl v lese zvaném »Jáma« ve m l ý n ě Bohumila Vojáčka 4. X. 1941 založen p a r t y z á n s k ý oddíl »Matija Gubec«. Oddíl f o r m o v a l dr. Pavle Gregorič-Brzi. Na D a r u v a r s k u působila v tu dobu i p a r t y z á n s k á skupina Nikoly Miljanoviče-Karauly. Ze skupin spolupracovníků NOB se na vesnicích zakládají akční výbory, z kterých se později vyvinou n á r o d n ě osvobozenecké výbory jako orgány národní vlády. Tak NOP na D a r u v a r s k u ustavoval postupně do konce r o k u 1941 své politické a organizační f o r m y . Během r o k u 1942 probíhá na D a r u v a r s k u další rozvoj N O P : NOO jsou f o r movány t a k ř k a ve všech osadách okresu, na j a ř e vznikají první antifašistické výbory žen a koncem roku byl založen i okresní komitét SKOJ, v němž bylo asi 20 skupin. Koncem r o k u 1942 bylo v každé osadě okresu několik spolupracovníků N O P a zakládají se i organizace Svazu mladé generace. V p r ů b ě h u roku odešlo do partyzánských oddílů z D a r u v a r s k a několik stovek bojovníků, kteří byli rozmisťováni do slavonských operativních jednotek. Výsledkem stálé ozbrojené činnosti d a r u v a r s k ý c h partyzánských skupin (tzv. Růžičkova, Jovy Kuzmanoviće-Hodži, B. Bosance a dalších) a jiných slavonských jednotek bylo rozsáhlé svobodné a poloosvobozené území v obci. Neustálým přílivem nových bojovníků a rozvojem N O P na D a r u v a r s k u byly vytvořeny začátkem roku 1943, j a k zhodnotil štáb III. operativního pásma, podmínky pro formování větší vojenské jednotky, k t e r á by působila v d a r u v a r ské oblasti a prováděla důležité vojenské a politické úkoly: přepadala n e p ř á telské základny, poškozovala komunikace, prováděla mobilizaci, organizovala sběr potravin, chránila a posilovala NOH. Vedení III. operativního p á s m a se proto rozhodlo pro formování d a r u v a r s k é h o p r a p o r u (III. p r a p o r 1. slavonského
oddílu), což se uskutečnilo v polovině d u b n a 1943. Velitelem praporu, k t e r ý se skládal asi z 90 bojovníků, byl j m e n o v á n P a j o Orozović-Brko a politickým komisařem se stal B r a n k o Došen. Nově založený p r a p o r pokrýval svou vojenskou a politickou aktivitou všechny osady d a r u v a r s k é obce; rozšiřoval a upevňoval N O P mezi obyvateli této oblasti. Pro ochranu těch částí svobodného teritoria, k t e r é byly vystaveny ú t o k ů m nepřátelských jednotek, rozhodl štáb II. (později VI.) k o r p u s u NOV a POCH o zakládání partyzánských oddílů — vojenských jednotek, k t e r é budou mít možnost bránit svobodné oblasti, p ř e p a d a t nepřátelské základny a stále politicky působit mezi lidem. Už 29. VI. vydal štáb k o r p u s u rozkaz, podle kterého byly ve Slavonii založeny tyto n á r o d n ě osvobozenecké p a r t y z á n s k é oddíly: Diljský, Požežský, Bilogorský a D a r u v a r s k ý p a r t y z á n s k ý oddíl. Velitelem štábu D a r u varského n á r o d n ě osvobozeneckého oddílu se stal J o v a n Milaković a politickým komisařem M a r k o Nikolič. Několik dnů po založení provedl D a r u v a r s k ý oddíl i svou první bojovou akci, během července ještě několik menších, k t e r é měly především hospodářský a politický význam. P r v n í větší akci provedly jednotky oddílu 19. VII. 1943 u osady Podborski Vrbovac, kde chránily postavení XII. divize při útoku na nepřátelskou z á k l a d n u v Malých Bastajích. D a r u v a r s k ý oddíl se zúčastnil i bojů o základnu v Djulovci, kterou 19. IX. přepadla XII. brigáda s cílem likvidovat ji a umožnit sloučení svobodného území v Slavonii a Bílogoře. Význam D a r u v a r s k é h o oddílu v tomto velmi v ý z n a m n é m boji byl v tom, že jeho bojovníci h r d i n n ě odráželi útoky nepřátelských jednotek, k t e r é na XII. brigádu útočily zezadu. J e d e n z nejtěžších bojů měl oddíl s ustašovci u K u k u n j e v c e 7. X. 1943. Bojovníci t a m projevili své hrdinství a vojenskou pohotovost: bylo zabito 57 ustašovců, ale i oddíl utrpěl velké ztráty. Zahynulo 5 a bylo zraněno 10 bojovníků. Padl i P a j o Orozović, zástupce velitele oddílu. Koncem r o k u 1943 D a r u v a r s k ý N O P oddíl zesílil a ve své vojenské a politické aktivitě z a z n a m e n á v á stále lepší a lepší výsledky. Je to období, kdy se velitelem oddílu stal Bogdan Gojković-Obilić a politickým komisařem Stevo Prodanovič. Do konce r o k u 1943 vykonaly j e d n o t k y D a r u v a r s k é h o partyzánského oddílu ještě ř a d u bojových akcí. J e d n o u z největších bylo poškození t r a t ě D a r u v a r — Koreničani (24. XI.) v délce pěti kilometrů. V době f o r m o v á n í měl D a r u v a r s k ý p a r t y z á n s k ý oddíl asi 150 bojovníků a koncem roku 1943 už 490 bojovníků, zařazených do dvou praporů. V p r v n í m bylo 166 bojovníků, v d r u h é m 175, nemocniční rota měla 36, mládežnická rota 28 a pracovní p r a p o r 66 partyzánů. V prvních řadách bylo 197 členů K S J a členů SKOJ, kteří svým vzorem šířili bratrství a j e d n o t u a vážnost n á r o d n ě osvobozeneckého hnutí vcelku. V přestávkách mezi boji probíhal v oddílech vojenský výcvik, organizovaly se k u r s y čtení a psaní, »ústní« noviny a nacvičovaly k u l t u r n í a zábavní programy. Ve vesnicích se organizovaly mítinky, na kterých byly obyvatelstvu vysvětlovány nejdůležitější vojenské a politické události a cíle NOP, byly n a vazovány k o n t a k t y s NO a ostatními protifašistickými organizacemi. Tak oddíl dodůsledku plnil cíle, pro které byl založen, t j . rozšiřovat a upevňovat NOP a bratrství a j e d n o t u na území d a r u v a r s k é h o okresu.
Začátkem r o k u 1944 se D a r u v a r s k ý oddíl ocitl v těžké situaci: počet bojovníků klesl (část bojovníků — zraněných nebo vyčerpaných — byla přestěhována do p a r t y z á n s k ý c h nemocnic) a proti sobě měl 3 000—3 500 dobře ozbrojených nepřátelských v o j á k ů rozložených na území D a r u v a r u a Pakrace. V takovéto situaci bylo velice obtížné provádět akce, k nimž však docházelo. V lednu r o k u 1944 vedl oddíl b o j e u Subocké, v Dežanovci a podle Bijelé, v březnu u Dolan a mezi Ivanovým Polem a Horním D a r u v a r e m , koncem měsíce pak u osady Vukovije. V těchto bojích utrpěl i značné z t r á t y ; v lednu bylo 14 m r t v ý c h a 22 zraněných — p ř e v á ž n ě z boje v Dežanovci. I když zesláblý, oddíl dokázal, že může vést r o v n o p r á v n ý boj s m n o h e m silnějším nepřítelem. K r o m ě stálých nepřátelských jednotek, k t e r é sídlily na D a r u v a r s k u , procházely tímto územím i větší německé jednotky, k t e r é terorizovaly obyvatelstvo; oddíl poskytoval v mnozích svých možností obyvatelstvu ochranu. Situace se zlepšila příchodem Československé brigády na D a r u v a r s k o (začátkem března 1944); brigáda p a k působí společně s oddílem a p o m á h á mu v úkolech, k t e r é před něj byly postaveny. Po reálném odhadu situace a sil nepřátelských jednotek nemohl oddíl provádět žádné větší akce, a proto byla větší pozornost věnována v o j e n s k é m u uzpůsobování a politické aktivitě bojovníků a obyvatelstva. O politickou činnost se staral agitprop oddílu, k t e r ý zajišťoval l i t e r a t u r u a připravoval k u l t u r n ě -osvětové a zábavní p r o g r a m y pro bojovníky a obyvatelstvo těch osad, v nichž oddíl p r á v ě sídlil. P r o g r a m u se zúčastnily pěvecké skupiny, divadelní a hudební skupiny. Na j a ř e 1944 (26. IV.) podnikli Němci proti VI. k o r p u s u ve Slavonii ofenzívu pod názvem »Oluja« (Ungewitter), k t e r á probíhala na území Nová Hradiška — Slav. Požega — Pleternica — Slav. Brod — Našice — P o d r a v s k á Slatina — Virovitica — D a r u v a r . Cílem této obsáhlé nepřátelské operace, k t e r é se zúčastnilo asi 35 000 vojáků, 100 t a n k ů , dělostřelectvo a letectvo, bylo zajištění úplné kontroly na tomto území, obzvlášť na hlavní komunikaci, železniční t r a t i Běleh r a d — Záhřeb. Akce měla zesílit f r o n t u proti silám R u d é a r m á d y , a to bylo možné jen zničením jednotek VI. korpusu. Ofenzíva »Oluja« trvala od 26. IV. do 10. V. 1944, hlavní cíl však nesplnila. J e d n o t k á m VI. k o r p u s u se podařilo v y m a n i t se z obklíčení a nepříteli způsobily veliké ztráty. Během ofenzívy se bojů zúčastnil i D a r u v a r s k ý oddíl: 3. IV. 1944 měl ve vsi Kipu těžkou srážku s I. p r a p o r e m IV. horského zdrugu, a 3. a 4. V. přepadl ze zálohy v Omanovci motorizovanou nepřátelskou kolonu a způsobil jí veliké ztráty. Tehdy byl z a j a t podplukovník Ivan Krištofič, vykonavatel f u n k c e velitele IV. horského zdrugu a setník Silvije Vlajič. Do r u k o u bojovníků oddílu padl při té příležitosti t a k é plán operace »Oluja«. Po ofenzívě »Oluja« zůstal proti D a r u v a r s k é m u oddílu silný nepřítel sídlící v s a m o t n é m městě. J e h o j e d n o t k y i nadále vpadaly na osvobozené území; jejich cílem bylo zastrašit a ekonomicky ruinovat t a m n í obyvatelstvo. Částečně se jim to dařilo, ale i D a r u v a r s k ý oddíl byl úspěšný při jejich potírání. Je ovšem n u t n o zdůraznit, že v té době byl D a r u v a r s k ý oddíl slabší než začátkem r o k u 1944. V období ofenzívy »Oluja« (10. V.) do konce s r p n a 1944 se bojová aktivita oddílu zaměřila na přepadání ze zálohy na silnicích D a r u v a r — Pakrac, D a r u v a r — Veliki Zdenci a D a r u v a r — Banova J a r u g a ; další jeho významnou akcí bylo ničení t r a t i D a r u v a r — Pakrac. Svedl však t a k é těžké boje o nepřátelské opevnění: 12. července 1944 útočí j e d n o t k y oddílu na Badljevinu, a 2. srpna společně
s j e d n o t k a m i XII. a XL. divize a dále s Posavským a Bilogorským oddílem likvidují opevnění Badljevinu a Dolany. Protože o několik dní později padly i Končenice, jediné nepřátelské opevnění zůstalo už jen v D a r u v a r u . Vzhledem na válečnou situaci bylo pouze otázkou času, kdy p a d n e i toto silné opevnění. Došlo k tomu 16. IX. 1944, kdy i poslední ustašovské j e d n o t k y prchly z města a j e d n o t k y NOV a P O J D a r u v a r osvobodily. Předtím, než byl D a r u v a r osvobozen, rozhodl štáb VI. korpusu, že již n e existuje potřeba D a r u v a r s k é h o oddílu jakožto samostatné jednotky, takže ho rozkazem ze d n e 28. s r p n a 1944 rozformoval (v Ivanově Sele) a jeho bojovníky rozmístil do jednotek K N O J , XVII., IV. brodské a osjecké brigády. D a r u v a r s k ý oddíl tedy působil od 29. VI. 1943 do 28. VIII. 1944. Prováděl úkoly, pro něž byl založen a k t e r é p ř e d n ě j kladlo vyšší vedení NOP. Vzhledem k vojenské a politické aktivitě, s t a t e č n é m u a disciplinovanému chování svých bojovníků šířil D a r u v a r s k ý oddíl N O P a posiloval bratrství a j e d n o t u na území D a r u v a r s k é h o okresu, k d e se b ě h e m války nacházely četné dobře ozbrojené nepřátelské formace. Svojí neustálou angažovaností přispěli bojovníci D a r u v a r s k é h o oddílu v ý z n a m n ě ke k o n e č n é m u vítězství N O P v d a r u v a r s k é m okrese. Za v ý j i m e č n ý úspěch v boji u D u h o v byl oddíl pochválen a odměněn těžk ý m kulometem s 5000 náboji. D a r u v a r s k ý n á r o d n ě osvobozenecký p a r t y z á n s k ý oddíl dal národního h r d i n u P a j u Orozoviče-Brku.
Československá brigáda N O V J »Jan Žižka z Trocnova« 1943-1945 Po kapitulaci Království Jugoslávie v dubnové válce 1941 se většina p ř í slušníků české a menší počet příslušníku slovenské národnosti octly u v n i t ř hranic ustašovského tzv. Nezávislého s t á t u Chorvatska. Tím se postavení Cechů značně zhoršilo, neboť je ustašovci považovali za příslušníky nepřátelského n á roda. Veškerá p r á v a , k t e r á Čechům uznalo Království Jugoslávie, byla zrušena. Ustašovci a Němci se snažili r ů z n ý m i způsoby p ř i n u t i t Čechy, aby se deklarovali jako Chorvaté nebo Němci a sebemenší odpor proti odnárodňování byl ostře trestán. Vystaveni t e r o r u a asimilaci Češi se snažili r ů z n ý m i způsoby zachovat si svou národní svébytnost, a to v p r v é ř a d ě tím, že se rozhodovali pro účast v n á r o d n ě osvobozeneckém hnutí, neboť poznali, že K S J jako vedoucí síla NOB vede s p r á v n o u třídní a národnostní politiku. Na rozdíl od Čechů měli Slováci o něco lepší postavení, neboť se na ně Němci a ustašovci dívali jako na příslušníky spojeneckého národa. Avšak ani to nemohlo Slováky odradit od rozhodnutí zapojit se do NOB. Češi a Slováci jako jednotlivci v s t u p u j í do n á r o d n ě osvobozeneckého h n u t í už r. 1941, hned po výzvě S t r a n y k povstání. Byli to v p r v é ř a d ě členové K S J . V partyzánském oddílu, k t e r ý 4. X. 1941 založil dr. Pavle Gregorić, se k r o m ě Chorvatů a S r b ů nacházeli t a k é Cesi a Slováci. Ve větším počtu se Češi a Slováci zapojili do NOB r. 1942, což ustašovci a Němci nemohli znemožnit žádnými hrozbami nebo sliby. Na stranické poradě, k t e r á se od 25. do 27. XII. 1942 konala na Zvečevu, bylo rozhodnuto, že se má »podniknout vše, aby Češi, Slováci, Maďaři a Němci
byli a k t i v n ě zapojeni do dnešního boje, k t e r ý t a k é jim přináší osvobozeni«. Na základě tohoto usnesení a t a k é f a k t u , že se stále větší počet bojovníků české a slovenské národnosti zapojoval do n á r o d n ě osvobozeneckého hnutí, vedení III. operativního pásma NOV a PO Chorvatska došlo začátkem r. 1943 k přesvědčení, že by bylo možno založit československou j e d n o t k u . Čteme o tom v rozhodnutí z 16. III. 1943. k t e r é se řídilo hlavně politickými důvody, t a k é toto: »Na území III. operativního pásma žije spolu se Srby a Chorvaty t a k é značný počet Čechů a Slováků. Nepřítel s nimi zacházel podobně jako s Chorvaty. Nutil je k vstupu do svého vojska, posílal na práci apod. Domníváme se, že bychom zprvu mohli založit j e d n u rotu (70 až 80 bojovníků), kterou později vyšleme do oblastí obydlených Čechy a Slováky, aby mobilizovali do boje všechny způsobilé. .. Formování takové j e d n o t k y b u d e mít pro nás velký politický význam.« O měsíc a půl později, 3. V. 1943, vydal štáb III. operativního p á s m a rozkaz k formování československé operativní jednotky — Československého p r a p o r u . V době založení, k němuž došlo ve vsi Cikote, měl p r a p o r 146 bojovníků, jejichž hlavním úkolem bylo politicky působit mezi Čechy a Slováky. Do 17. VI. 1943 byl p r a p o r podřízen štábu III. operativního pásma, a potom zařazen do XVII. NO brigády jako její 4. prapor. K r o m ě politického působení Československý p r a p o r od svého založení až do konce ř í j n a 1943 jako j e d n o t k a XVII. brigády prošel četnými bojovými akcemi. Mezi nimi si zvláštní pozornost zaslouží pochod do Banije, k t e r ý podnikla XVII. brigáda ve dnech 15.—18. VII. 1943. Na dlouhé a nebezpečné cestě na osvobozené území Banije a t a k é při n á v r a t u brigáda prošla těžkými boji s u s t a šovskými a německými jednotkami. V jednom z nich, v lese Ilijina Greda, 17. VII. m i m o ř á d n ě vynikl Československý prapor, když jeho bojovníci při ú n i k u z obklíčení zahnali nepřítele na útěk. Za dosažené úspěchy v bojích při pochodu do Banije Hlavní štáb NO a PO Chorvatska vydal následující pochvalu: »Udělujeme pochvalu bojovníkům, velitelům a politickým k o m i s a ř ů m XVII. n á r o d n ě osvobozenecké ú d e r n é brigády, a zejména jejího Českého p r a p o r u za hrdinství při bojích ve Slavonii od 9. do 17. VII. 1943 v době německo-legionářské ofenzívy, jakož i za boje při přechodu řeky Sávy a prorážení obklíčení v lese Ilijina Greda.« Po n á v r a t u z Banije během s r p n a a září 1943 provedl p r a p o r spolu s ostatními slavonskými j e d n o t k a m i ještě několik bojových úkolů a současně konal přípravy k založení brigády. Ze vsi Grahovljani, k t e r á se nacházela na osvobozeném území, podnikaly j e d n o t k y p r a p o r u v ý p r a v y do českých a slovenských osad, kterých bylo nejvíce na d a r u v a r s k é m okrese, a prováděly t a m mobilizaci českých a slovenských bojovníků. Vzhledem na politickou situaci mezi Čechy a Slováky a neustálé zvyšování počtu bojovníků štáb VI. k o r p u s u NOV a P O J rozhodl, že se může přikročit k založení Československé brigády. V rozkazu o založení čteme: 1. Zakládá se Československá brigáda n á r o d n ě osvobozeneckého vojska Jugoslávie » J a n Zižka«. 2. Do brigády se začleňuje 1. československý ú d e r n ý prapor, Posavský ú d e r n ý p r a p o r a části XII. ú d e r n é brigády a Západních a Východních oddílů. 3. J m e n u j e se štáb Československé brigády »Jan Zižka z Trocnova.« Velitel: Milan Joka, dříve velitel 1. posavského ú d e r n é h o p r a p o r u . Zástupce velitele: Arnošt Jasmín, dříve zástupce velitele 1. československého ú d e r n é h o praporu.
Politický k o m i s a ř : Josef Vojáček. Zástupce politického komisaře: A l e x a n d a r Jovanovič, dříve zástupce politického komisaře XVIII. brigády. Náčelník š t á b u : Antonín Doležal, dříve zástupce politického komisaře 1. československého ú d e r n é h o p r a p o r u . Informační d ů s t o j n í k : Josef Hanzl, dříve politický komisař 1. československého úderného p r a p o r u . 4. Československá brigáda »Jan Žižka z Trocnova« se začleňuje do XII. divize VI. sboru.« Brigáda byla f o r m o v á n a 26. X. 1943 ve vsi Bučje za přítomnosti štábu VI. korpusu a štábu XII. divize. Tvořily ji tři p r a p o r y (každý měl tři roty), doprovodní, zdravotní, a spojovací rota jakož i ženijní četa. Založení Československé brigády mělo k r o m ě vojenského t a k é velký politický význam, zejména na D a r u v a r s k u , k d e žila většina českého a slovenského obyvatelstva. To se sice již dříve rozhodlo pro n á r o d n ě osvobozenecké hnutí a h m o t n ě mu pomáhalo, po založení brigády se však Ceši a Slováci h r o m a d n ě j i připojují k p a r t y z á n ů m a n á r o d n ě osvobozenecké hnutí se v jejich vesnicích rychleji rozvíjí. Ihned po založení se brigáda vydala k výkonu bojových úkolů: ve dnech 7. až 25. XI. 1943 provádí diverze v oblasti Virovitica — P o d r a v s k á Slatina — Djakovo. Na úseku P o d r a v s k a Slatina — Mikleuš zničila na delší dobu trať v délce 4 500 m. Na silnici Feričanci — Orahovica III. p r a p o r brigády vedl 28. XI. úspěšně s v ů j první boj proti n ě m e c k ý m t a n k ů m . Od 3. do 13. XII. 1943 se brigádní jednotky zúčastnily bojů v Djakovštině o nepřátelskou základnu D j a kovo, a v noci z 23. na 24. XII. první a třetí p r a p o r zaútočily na základnu Sibinj, přičemž zapálily 98 kamionů, 20 motocyklů a ukořistily velké množství zbraní a střeliva. Začátkem r. 1944 se Československá brigáda vydává na pochod do Banije, k t e r ý trval od 8. I. do 8. II. J e j í m úkolem bylo doprovodit 40 vozů naložených novinovým p a p í r e m pro Hlavní štáb NOV a PO Chorvatska a při n á v r a t u přivézt do Slavonie 60 vozů válečné výzbroje a výstroje. Také tento těžký a zodpovědný úkol brigáda úspěšně splnila. Během r. 1944 byla brigáda v neustálem pohybu a přitom bojovala ve Slavonii buď sama nebo spolu s jinými slavonskými jednotkami. Zde u v e d e m e n ě k t e r é z bojů. 9. VIII. 1944 na rozkaz štábu XII. divize 1. a 2. p r a p o r Československé brigády likvidovaly německo-domobraneckou z á k l a d n u Končenice. J e n o deset dní později (18. VIII.) se brigádní jednotky spoluúčastní osvobozování Hrubečného Pole a Velkých Zdenců, čímž se vytvořilo větší osvobozené území po levé a p r v é straně řeky Ilovy. 3. až 5. X. Československá brigáda spolu s Brodskou brigádou a XI. divizí zajišťuje týl bojujícím j e d n o t k á m při osvobození Virovitice. V listopadu 1944 brigáda b o j u j e v okolí Djakova a spolu s j e d n o t k a m i XII. divize se podílí na likvidaci základny Piškorevci (14. XI.) a od 21. XI. se účastní tzv. Našické operace, jednoho z nejtěžších bojů, k t e r ý slavonské jednotky vedly během NOB. Koncem r. 1944 Československá brigáda měla asi 1000 bojovníků, rozdělených do tří p r a p o r ů a doprovodných jednotek. V té době brigáda t a k é dosáhla největších bojových úspěchů. J a k jsme již řekli, bojovníci Československé brigády byli v neustálém pohybu, to však nebylo překážkou pro ideově-politickou a kulturně-osvětovou činnost, která v jednotkách probíhala t é m ě ř nepřetržitě v přestávkách mezi
dlouhými a vyčerpávajícími pochody. Této činnosti se věnovala velká pozornost, neboť se bojovníci měli uzpůsobit pro činnost mezi českým a slovenským obyvatelstvem. Brigádní agitprop a kulturně-osvětové výbory měly na starosti praktické uskutečňování ideově-politické a kulturně-osvětové činnosti. K r ů z n ý m f o r m á m politického působení p a t ř í v p r v é ř a d ě četné tábory lidu (mítinky), na nichž se lidem vysvětlovaly aktuální vojensko-politické události. Každý mítink byl provázen k u l t u r n ě - u m ě l e c k ý m p r o g r a m e m , k t e r ý připravili sami bojovníci. Brigáda totiž měla dechovou h u d b u a každý p r a p o r s v ů j pěvecký sbor a divadelní sekci. Vezmeme-li v ú v a h u , že brigádní j e d n o t k y vydávaly asi třicet různých novin, nejčastěji kapesních, m ů ž e m e směle říci, že Československá brigáda NOVJ » J a n Zižka z Trocnova« byla b ě h e m NOB t é m ě ř j e d i n ý m nositelem ideově-politického a kulturně-osvětového života českého a slovenského obyvatelstva na území Slavonie. Do posledního válečného r o k u 1945 vstoupila brigáda ve složení, j a k é měla při svém založení, neboť koncem listopadu 1944 byl ve vsi Vukojevci znovu založen 3. p r a p o r (ten p r a p o r byl totiž začátkem r. 1944 vyřazen z brigády a tvořil j á d r o Osjecké brigády). Takto posílena brigáda vstoupila do posledního období NOB, p ř i p r a v e n a na těžké boje, k t e r é na ni čekaly před osvobozením vlasti. Od začátku r o k u až po 15. IV. 1945 byla brigáda velmi těžké boje (snad nejtěžší během NOV), h l a v n ě na virovitickém předmostí. T e h d y (7. II.) padl t a k é velitel brigády Josef Růžička, jen několik dní po smrti velitele A n t o n í n a Doležala. Po bojích o virovitické předmostí brigáda asi deset dní b o j u j e na P a p u k u a pak, od 3. III. do 5. IV. 1945, zajišťuje osvobozené území kolem D a r u v a r u a Garešnice. Na rozkaz štábu XII. divize brigáda 5. IV. opouští tento úsek a po desetidenním pochodu, při němž přešla 200 km, přichází na Dilj. Zde 15. IV. 1945 navázala u D r e n j s k e h o Slatniku spojení s j e d n o t k a m i I. p r o l e t á ř s k é a XXXVI. vojvodinské divize (jednotkami S r i j e m s k é fronty), což pro bojovníky bylo znamením, že boj proti o k u p a n t ů m a jejich přisluhovačům brzy skončí. J e n o deset dní později, když se brigáda vrátila na D a r u v a r s k o a umístila v Dežanovci, byla 24. IV. 1945 r o z f o r m o v á n a a její bojovníci a stařešinové s výzbrojí a výstrojí zařazeni do jednotek K N O J a do IV. brigády XII. divize, v nichž p a k vedli poslední boje za osvobození vlasti. Československá brigáda NOVJ, k t e r á nesla jméno českého n á r o d n í h o h r d i n y z 15. století J a n a Žižky, byla od svého založení 26. X. 1943 až po své rozformování 24. IV. 1945 v neustálem p o h y b u po Slavonii a mimo ni a p ř i t o m neustále bojovala p r o t i n ě m e c k ý m o k u p a n t ů m a jejich domácím přisluhovačům. J e j í m i ř a d a m i prošlo více než 3000 bojovníků, z nichž asi 700 zahynulo a 800 bylo zraněno. J e j í ř a d y doplňovali bojovníci h l a v n ě z oblastí, k d e žije největší počet Čechů a Slováků, tedy z bývalých okresů D a r u v a r , H r u b e č n é Pole, P a k r a c , Slav. Požeha, Našice a Garešnice. Bojová cesta Československé brigády byla dlouhá a těžká, byla to však společná cesta všech n á r o d ů a národností Jugoslávie, k t e r é si v letech 1941—1945 pod vedením Komunistické s t r a n y Jugoslávie a Josipa Brože Tita vybojovaly vlastními silami třídní a nacionální svobodu. Československá brigáda N O V J » J a n Zižka z Trocnova« měla ve svých ř a dách dva velitele, kteří byli j m e n o v á n i n á r o d n í m i hrdiny. P r v n í z nich byl její první velitel Milan Joka, k t e r ý se později stal velitelem Osjecké brigády, a d r u h ý m Josef Růžička, k t e r ý padl 7. II. 1945. ve vsi K r a j n a j a k o velitel brigády. Za válečné zásluhy byla brigáda v y z n a m e n á n a Ř á d e m zásluh o n á r o d se zlatým věncem a Ř á d e m bratrství a jednoty se zlatým věncem.
