Co se děje ve filharmonii
listopad – prosinec
84
2016
Foto na obálce (shora a zleva): • patronka nového koncertního sálu Magdalena Kožená sleduje dění na staveništi • britský violoncellista Matthew Barley, sólista 61. koncertní sezony, foto © Ben Phillips • čínský skladatel Tan Dun, držitel filmového Oscara a autor hudby k slavným snímkům Tygr a drak nebo Hrdina; jeho multimediální violoncellový koncert Mapa zazní v podání sólisty sezony Matthewa Barleyho na koncertech 8. a 9. prosince v Janáčkově divadle • filharmonie zahajovala v italské Pise duchovní festival Anima Mundi; se sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Veronikou Hajnovou, Martinem Gyimesim a Martinem Gurbaľem, Pražským filharmonickým sborem a dirigentem Ondřejem Vrabcem provedla Dvořákovu Svatou Ludmilu
Úvodem Milí přátelé, co je tématem letošní jednašedesáté filharmonické sezony? Když jsme v té loňské slavili šedesátileté jubileum, došlo na připomínku, že nový orchestr tehdy ve svých prvních šesti měsících, to jest ve druhé půli sezony 1955/1956, nastudoval a provedl jen v Brně osmnáct symfonických pořadů na dvaadvaceti koncertech a dokázal tak smysl své existence jako velkého symfonického tělesa. Dnes, po šedesáti letech, má v celé brněnské sezoně místo jen pro deset velkých abonentních večerů, a to jen od konce listopadu do druhého únorového týdne; jinak ovšem může vystupovat v menším obsazení ve svém starém dobrém Besedním domě. Není divu, že s obavami z dalšího vývoje vystupuje stále naléhavěji do popředí dávné téma nové koncertní síně; zabývá se jím ostatně server www.salprobrno.cz i náš filharmonický – a vší svou pracovní náplní i paní Kateřina Konečná, filharmonická PR manažerka projektu Sál pro Brno, který většina zná pod pracovním názvem Janáčkovo kulturní centrum. K ní také směřují otázky našeho prvního rozhovoru.
Rozhovor Kterou událost v posledním vývoji mnohaletého problému považujete za nejdůležitější? Rozhodně podepsání „Memoranda o spolupráci při přípravě a realizaci projektu Janáčkova kulturního centra“. Dokument s tím-
to názvem podepsali v sobotu 1. října ministr kultury Daniel Herman, brněnský primátor Petr Vokřál a jihomoravský hejtman Michal Hašek. Jako představitelé státu, města a kraje se v něm zavázali ke spolupráci a především k financování stavby nového koncertního sálu v Brně. Ráda bych zdůraznila, že je to
1
archeologové odkryli základy 4 měšťanských domů ze 14. století
vůbec poprvé, co se u nás uzavřela takováto trojstranná dohoda. Podle fotografie došlo k těmto podpisům přímo na staveništi… ano, na rohu Besední a Veselé ulice, kde má sál vyrůst a kde dělníci nyní budují jeho první etapu, tedy podzemní garáže.
základová deska podzemních garáží bude ležet v hloubce 11 metrů
Byly u těch finančních závazků jmenovány určité částky?
Podle dokumentu přispěje stát 600 miliony, Brno 562,4 miliony a kraj 100 miliony korun. Hantecem by se to dalo zhodnotit jako betálná krvácečka. Příspěvek státu by byl vůbec nejvyšší, jaký jeho pokladna vydala na mimopražský stavební projekt, který se netýká dopravy. Podpis memoranda splňuje podmínku, aby financování projektu mohla projednat vláda a zařadit jej do státního rozpočtu na roky 2018–2020. Připomínám, že do všech těchto senzačních rozhodnutí se promítlo mnohaleté nezlomné úsilí odhodlané skupiny osobností soustředěných nakonec ve Společnosti pro výstavbu Janáčkova kulturního centra. Takže teď je memorandum podepsáno – a co dál?
2
memorandum bylo podepsáno přímo na staveništi
Právě probíhá výběrové řízení na projektanta koncertního sálu, tedy na tým ve složení akustik – architekt – projektant, který navrhne vnitřní dispozice budovy a především samotný koncertní sál. Přednost dostane zřejmě model, kterému se neuctivě říká shoebox, krabice od bot, tedy v podstatě pravoúhlý šestiboký hranol, před volnějším, prostorově náročnějším a akusticky choulostivějším typem vineyard, vinice. Přitom půjde výlučně o sál pro práci (zkoušky a koncerty) filharmonie, tedy velkého symfonického orchestru, s místy pro 1 250 posluchačů (a možností příležitostně rozšířit tento počet na 1 500). Vzhledem k tomu, že u nás máme takto specializovaný sál už jen v pražském Obecnejvzácnější nález: poutní odznak ním domě, není vyloučeno, že ze 13. století v Brně vyroste mezinárodně význačné specializované symfonické centrum. Tak na čem se teď na parcele konkrétně pracuje? Na realizaci první fáze stavby – budování podzemních garáží, jež budou tvořit spodní patra paláce. Není snad třeba připomínat, že došlo nejprve k zevrubnému archeologickému průzkumu staveniště, dosud největšímu v historickém jádru Brna – a rozhodně už poslednímu tak velkému, a že jeho zajímavé výsledky byly prezentovány na výstavě (Mrtvý kůň, podle jednoho z nečekaných nálezů) s cyklem přednášek. Pokud vím, šlo o čtyři měšťanské domy orientované průčelími do Veselé ulice… a o dlouhý pás kasárenských budov přiléhajících k městskému opevnění, jež kdysi dokázalo vzdorovat Torstensonovým Švédům. Mimocho-
3
dem – jeho materiál byl místy tak tvrdý, že ho bylo lze rozrušit toliko nářadím s diamantovým břitem. Jako dlouholeté uživatele Besedního domu zajímá filharmoniky ovšem složení materiálu, jenž se má stát podložím nové stavby – mnoho z nás si ještě pačást antropomorfní keramické nádoby matuje, že jejich krásný palác se patnáct let po nákladné rekonstrukci z počátku sedmdesátých let zlomil (pevné zbytky hradeb v jeho podloží vydržely, kdežto měkčí nános ze Špilberku a z potoka Švábky uhnul), takže museli dvakrát po sobě celá léta zkoušet v náhradních prostorách. Materiál pod budoucí stavbou ovšem není homogenní ani zdaleka – a to ani po stránce archeologické, ani po té geologické: nečekaným překvapením byl třeba objev třetihorní čočky, tedy místa, které ukrývalo zeminu z tohoto období. Nicméně celá stavba bude spočívat na mimořádně pevné a kompaktní betonové desce uložené jedenáct metrů pod povrchem (a tedy pod podlahou spodního garážového patra) a zajištěné soustavou osmdesáti (!) pilot sahajících ještě o přibližně třicet (!) metrů níž. S pocitem, že teď už opravdu nic nestojí v cestě realizaci našeho dávného snu (přiznám se, že tento pocit jsme v průběhu minulých šedesáti let zažili už několikrát), vám děkuji za rozhovor a našim přátelům doporučuji podívat se občas na www.salprobrno.cz nebo přijít na Den otevřeného staveniště, který se koná 27. listopadu od 15 hodin. Návštěvníci si mohou prohlédnout aktuální stav stavby, pořídit fotografie z místa, kam se běžně nedostanou, a také se účastnit prezentace ve foyeru Besedního domu, kde se seznámí se zajímavostmi projektu.
Rozhovor s Matthewem Barleym Matthewa Barleyho si Filharmonie Brno jako svého sólistu sezony
2016/2017 nevybrala náhodou. Jeho hudební aktivity prakticky neznají zeměpisných, společenských či stylových hranic; zahrnují sólo-
4
Matthew Barley © Nick White
vou a komorní hru, improvizaci, komponování a aranžování, edukaci, nadžánrové či neotřelé komunitní projekty. Jako sólista vystoupil ve více než padesáti zemích světa a koncertoval například s BBC Philharmonic, sinfoniettami Londýnskou a Hongkongskou, Královským skotským národním orchestrem (RSNO), nizozemskými a vídeňskými rozhlasovými symfoniky, melbournskými a novozélandskými symfoniky, filharmoniemi Královskou liverpoolskou a Českou nebo s Kremeratou Baltikou. Se svou ženou, slavnou houslistkou Viktorií Mullovou, natočil – kromě jiného – také úspěšné album The Peasant Girl, pod nímž je podepsán i jako aranžér, skladatel a producent. Aktuálně také založil své nové trio s klavíristou Gwilymem Simcockem a klarinetistou Julianem Blissem a participuje na společném crossoverovém projektu londýnského orchestru Philharmonia Orchestra s indickými hudebníky. Pokud bychom si zjednodušeně rozdělili klasické hudebníky na ty, kteří obehrávají více či méně omezený repertoár, a na ty, kteří mohou hrát prakticky cokoliv, vy byste jistě patřil k druhému typu. Čím vám je hudba a jak pohlížíte na první typ hudebníků? Pro každého hráče je důležité, aby zjistil, jaký repertoár je pro něj přirozený. Každý je jiný a na světě je naštěstí dost místa pro všechny. Já jsem v teenagerských letech chodil spíš na rockové koncerty než na ty klasické, hudba pro mě byla – a dosud je – jedním velkým světem. Když slyším hudbu, která mě osloví, chci ji hrát; najdu si k ní cestu, zaranžuji ji nebo se ji naučím improvizovat. Seznam uměleckých osobností, s nimiž jste spolupracoval, je takřka nekonečný. Zeptám se poněkud banálně: dokázal byste mezi nimi vybrat několik jmen, která nejvýrazněji ovlivnila vaše hudební směřování? Řekl bych, že jeden z nejsilnějších impulsů mi dal indický hudebník jménem Amjad Ali Khan. Je mu dnes tuším jednasedmdesát let a je to pravděpodobně největší žijící indický hudebník; já měl to štěstí, že jsem s ním začal před šestnácti lety spolupracovat. Značný vliv na mě
5
měla a stále má i moje žena, ruská houslistka Viktoria Mullova – už jen to, že spolu žijeme a hrajeme, má na mě nesmírný dopad. Čili Amjada Ali Khana a svou ženu Viktorii bych se nebál označit za hudebníky, kteří mi dali nejvíce podnětů. Se svou ženou hrajete nejen klasickou hudbu, ale také jazz, cikánské melodie atd. Pro vaše duo napsali či píší skladby i někteří známí soudobí skladatelé. Jsou nějaké specifické aspekty vašeho dua, které tito skladatelé berou v potaz, když pro vás komponují? Jsem si jistý, že co skladatele vždy inspiruje, je ruský zvuk. Ruská škola hry na smyčcové nástroje je velmi specifická a jejím výsledkem je hluboký a plný, velice bohatý zvuk, který je určitě jednou z hlavních inspirací. Teď začínáme pracovat na novince, kterou pro nás píše Pascal Dusapin – a už je naplánována spousta provedení až do roku 2019 – s nizozemským rozhlasovým orchestrem, londýnskými filharmoniky, národním orchestrem v Paříži, s Gewandhausem v Lipsku, v Seattlu a mám dojem, že i v Turíně. Zcela evidentní je vaše tíhnutí k orientálním kulturám, zvláště k indické, jak jste ostatně už naznačil. Odvíjí se tento váš zájem čistě v rovině hudební, nebo zahrnuje i jiné oblasti? Na Indii zbožňuji všechno. Mám rád její jídlo, lidi, dějiny, filosofii, náboženství, její spirituální stránku, jógu… Byl jsem v Indii snad desetkrát. Ale už když jsem tam byl poprvé někdy před dvaceti lety, tak jsem si ji naprosto zamiloval. Je to úžasná země. Moje další otázka míří k vašemu unikátnímu projektu, který realizujete s orchestry, k „dílně“ založené na improvizaci s jejich hráči. Jaké máte zkušenosti z této činnosti? S orchestrálními hráči podnikám projekty přibližně už dvacet let. Když jsem s tím začínal, šlo to ztuha. Ale připadá mi, že nová generace hudebníků se na hudební svět dívá otevřenějšíma očima, nebojí se tolik improvizovat. Zejména pro ty, kteří v orchestru hrají už dlouho, je to oživení, čerstvý vítr. Jako rezidenční sólista brněnských filharmoniků uvedete v průběhu sezony tři stylově naprosto odlišné koncerty: Tan Dunův, Tavenerův a Elgarův. Jaký máte k těmto skladbám vztah? Tan Dunovu skladbu mám rád ze dvou důvodů. Jednak tam jsou pasáže, které sólistovi skýtají možnost improvizace, ale ještě víc se mně líbí její zvukový svět – je autenticky čínský. Mnoho zvuků Tan Dun nahrál v krajině svého dětství a navíc do skladby zakomponoval video, takže když ji hraji, jako bych hrál s čínskými hudebníky. The Protecting Veil je možná můj nejoblíbenější violoncellový koncert vůbec. Je mi blízký zvlášť proto, že když jej John Tavener skládal,
6
poslouchal hodně indické hudby, takže jsou v skladbě hodně cítit indické vlivy. S Elgarovým violoncellovým koncertem jsem vyrostl; pro interpreta je to úžasná skladba, zejména závěrečná část, těch posledních 4–5 minut – ten mohutný závěr, ve kterém interpret vystupuje skoro jako zpěvák prožívající hudbu i tělesně. Ty tři skladby jsou opravdu hodně odlišné, ale ke všem mám v různých ohledech velmi osobní vztah. A co čeští skladatelé, máte mezi nimi své oblíbence? Zrovna minulý týden jsem hrál Janáčkův 2. smyčcový kvartet. Myslím, že Janáček je jedním z největších skladatelů všech dob. Rozmlouval Vítězslav Mikeš; celý rozhovor vyšel v časopise Harmonie 11/2016. Brněnskému publiku se Matthew Barley představí v Janáčkově divadle v multimediálním koncertu pro violoncello, video a orchestr The Map čínského skladatele Tan Duna (8. a 9. prosince 2016) a dále v Besedním domě s duchovně-minimalistickým dílem The Protecting Veil (Pokrov přesvaté Bohorodice) Johna Tavenera (19. a 20. ledna 2017) a populárním koncertem anglického klasika Edwarda Elgara (10., 11. a 12. května 2017). V jednání jsou také workshopy.
Co se událo ve filharmonii Slavnostní zahájení jednašedesáté sezony proběhlo – jak
jinak – už rutinně, s projevy, přípitkem, zhodnocením sezony uplynulé a s představou té nastávající, se setkáním důchodců se současnými i novými kolegy a s uctěním památky těch, kteří naposledy odešli… Neúprosný času běh nás přiměl rozloučit se navždy s personalistkou Hanou Netušilovou († 14. 9. 2015) a se dvěma bývalými členy skupiny viol Ferdinandem Rušákem († 17. 9. 2015), který sloužil ještě v důchodu jako skvělý archivář, a s Josefem Přibáněm († 25. 1. 2016). Z orchestru odešli do důchodu členové skupiny prvních houslí Eduard Křivý a Jiří Mottl, do služby v archivu hobojistka Ivana Reichová; ze skupiny viol odešla Eva Kotrbová.
7
Po konkurzu nastoupila do skupiny bicích nástrojů Tomoe Sonoda, novým hráčem prvních houslí je Hiroaki Goto – po někdejším působení zástupce koncertního mistra Takešiho Kobajašiho naši další japonští filharmonici. Z administrativních pracovníků odešli vedoucí PR a marketingu Lenka Němcová, vedoucí správy majetku a budov Zdeněk Kvasnica, účetní Zdeňka Řikovská, pokladní Hana Majstorovičová, technik orchestru Jan Urban a vrátný Jiří Habanec.
Nastoupili naopak vedoucí PR a marketingu Monika Babincová, personalistka Kamila Hájková, správce majetku a budov Ondřej Vávra, PR manažerka Sálu pro Brno Kateřina Konečná, produkční (z pozice archivářky) Erika Vlasáková, archivářka Anna Jadrňáková, mzdová účetní Jitka Nevřelová, účetní Jarmila Pavelková, pokladní Iveta Hudečková, technik orchestru Petr Brázda, – a jako zástupy za pracovnice na mateřské dovolené garantka předprodeje Hana Zukalová a referentka majetkové správy Gabriela Bartlová. Neobsazen zatím zůstal post šéfdirigenta, patrně ze všech nejdůležitější. Podle slov ředitelky filharmonie Marie Kučerové však pokračujeme v hledání optimálního uměleckého šéfa a věříme, že ho v této sezoně najdeme. Zahajovací koncert (18. září) proběhl – vzhledem k nesnázím s opravovaným Janáčkovým divadlem – v sále na Stadioně, někdejším dějišti snad stovek filharmonických koncertů. Jeho stylově čistý funkcionalistický ráz je bohužel tentam – zmizel pod brutální vestavbou klubových opičáren – a s ním i ohledy na koncertní posluchače, kteří vzdor stovkám světelných zdrojů v sále tápali na galerii celou dobu prakticky potmě. Nicméně akustika zůstala – i přesto, že krásný varhanní prospekt byl zakryt (existuje ještě?) – velmi přijatelná, což prospělo nejen janáčkovsko-dvořákovské klasice v pojetí Jakuba Hrůši, ale hlavně Bartókovu druhému houslovému koncertu v podání Milana Paly; jeho vystoupení bylo vlastně záskokem, ale právě jím dokázal, že dnes už patří k rising stars mezinárodní houslové scény.
Cílem kombinovaného autokarově-leteckého výjezdu ve dnech 9. až 11. září byl sice jediný, zato však významný koncert, zahajující v italské Pise duchovní festival Anima Mundi, jehož ředitelem je John Eliot Gardiner. Ve spolupráci s Pražským filharmonickým sborem, sólisty (Kateřina Kněžíková, Veronika Hajnová, Martin Gyimesi, Martin Gurbaľ) a za řízení Ondřeje Vrabce provedla filharmonie Dvořákovu Svatou
8
Kantiléna na slavnostním koncertě k 60. výročí založení
Ludmilu. Oslava české světice tak zazněla bezpochyby poprvé v nádherném pisánském domu, jehož součástí je také proslulá šikmá zvonice. Kantiléna oslavila svých ctihodných 60 let dvěma na sebe navazujícími vystoupeními – v sobotu 24. září večer zpívala v jezuitském chrámě za spoluúčasti filharmonie pořad ze svého barokního repertoáru a s Mozartovou Korunovační mší, v neděli dopoledne nato v Besedním domě matiné ze skladeb hlavně svých dvorních skladatelů. Za řízení obou svých sbormistrů – Jakuba Kleckra a Michala Jančíka – tak předvedla svůj pozoruhodný repertoární záběr, proslulou sborovou úroveň a zejména zjevnou chuť zpívat, což jí trvale zajišťuje přísun zahraničních ocenění.
filharmonie zahájila ENH koncertem „50 let Musica Elettronica Viva“
Koncertem v Besedním domě 20. října zahájil orchestr filharmonie pod taktovkou hostujícího Zsolta Nagye letošní ročník Expozice nové hudby; tři další hosté (Teitelbaum, Curran, Rzewski) se představili každý svou skladbou a pak společnou improvizací. Festival, který letos trval do 23. října, zahrnul pod myšlenku Prostor poslechu dlouhou řadu experimentálních a improvizačních akcí, mapujících působení a možnosti (hudebního) zvuku v městském terénu.
9
Co se děje ve filharmonii Nekonečně pokračující rekonstrukce Janáčkova divadla nám narušila dlouho vyvíjený a nakonec ustálený systém pravidelných brněnských koncertů. Přesun dvou řad jednoho z obou divadelních cyklů do tří předplatitelských řad v menším Besedním domě přinesl problémy nejen dramaturgické, ale i organizační (spousta věrných abonentů si musela najít za svá tradiční místa v divadle nová v Besedním domě) a pracovní (s dalším koncertem v týdnu přichází orchestr o jeden zkušební den).
čínský skladatel Tan Dun
Vzdor tomu jsme přesvědčeni, že v probíhající sezoně dojde k řadě událostí, jejichž význam zajišťuje už účast hostujících umělců – především rezidenta Matthewa Barleyho, houslistek Sophie Jaffé a Kláry Erdingerové, pianistů Poliny Osetinské a Kirilla Gersteina, sopranistek Simony Šaturové a Melanie Dienerové, dirigentů Alexandra Liebreicha, Case Scagliona, Alexandra Joela, Ilyiche Rivase, Stefana Veselky nebo Petra Altrichtra. Nemluvě už o uváděných skladbách – Mapa světově proslulého čínského skladatele Tan Duna bude mít svou českou premiéru, kantáta Dídó, patrně nejvýznamnější skladba Jana Nováka, připomene – padesát let po své premiéře – v provedení mezzosopranistky Marlene Lichtenbergové a Richarda Nováka jako recitátora osud svého autora-emigranta. Mimořádné účelové dotace ze strany města Brna nám pomohly k pořízení nové sady tympánů, což bude slyšet, a k památkové obnově Besedního domu, což už je vidět takříkajíc na první pohled – po výměně žárovek v lustrech koncertního sálu. Původní žárovky z devadesátých let byly průběžně nahrazovány úspornějšími, říká správce budovy Ondřej Vávra, ale i ty měly přílišnou výhřevnost a krátkou
10
životnost. Po konzultaci s dodavateli se tedy filharmonie rozhodla pro dnes moderní technologii – LED žárovky. Ty musely splňovat spoustu nestandardních požadavků, například dostatečnou svítivost i z výšky 10 metrů, snesitelnou teplotu světla, možnost ovládat jednotlivé lustry samostatně a snižovat tak intenzitu jejich svícení – a to vše na elektroinstalaci z konce minulého století. Povedlo se: svítivost v sále se zvýšila až na 500 luxů, světla jsou samostatně ovládána pomocí aplikace v tabletu a veškerá provozní nastavení byla zachována. Renovace nátěrů a těsnění oken do Husovy ulice a vstupních dveří z Komenského náměstí probíhá za dohledu Národního památkového ústavu a Odboru památkové péče MmB. Používaná technika fládrování je natolik náročná, že ji provádí tým zkušených restaurátorů za pomoci studentů a absolventů Vyšší odborné školy restaurátorské. Kolemjdoucí však mohou sledovat spíš rekonstrukci vstupního portiku z Komenského náměstí, jehož mramorové sloupy byly po léta vystaveny činnosti počasí, ale i lidí a zvířat. Po konzultaci s Národním památkovým ústavem a Odborem památkové péče MmB ji provádí zkušený umělecký sochař pan Douša, říká správce Vávra, kdežto opravy podhledu tohoto portiku, kam zatékala za deště voda, se ujal umělecký malíř pan Kučera, který před dvaceti lety portikus renovoval. Pokud procházíte a zvednete oči, jistě uznáte, že svou práci odvedl skvěle – sotvakdo pozná, který roh malby byl zničen a opraven. Ještě bych podotkl, že stejné památkové ochraně podléhá interiérová výmalba sálu a chodeb, takže k její každoroční inovaci v létě bývá pozván umělecký malíř.
Co se bude dít ve filharmonii Klasika a tango se jmenuje druhý mimořádný koncert, jenž proběhne v Besedním domě ve středu 16. listopadu dvakrát (v 18.00 a ve 20.30); filharmonie na něm bude – poprvé za šedesát let – v jednom kuse provázet harmonikáře, přesněji světově proslulého akordeonistu a bandoneonistu Richarda Galliana ve skladbách od Vivaldiho přes Mozarta až k Piazzollovi. A následně se s ním představí i v novém skvělém sále v Katovicích. Poněkud záhadný název prvního abonentního koncertu v Janáčkově divadle Z Kytice a Aladina (mimořádně ve středu 23. a ve čtvrtek 24. listopadu) se týká literárních inspirací obou skladeb: že Martinů napsal své Svatební košile podle Erbena je ovšem známo, málokdo však ví, že geniální pianista a skladatel Busoni připojil ke svému kla-
11
22. reprezentační ples Filharmonie Brno se uskuteční v sobotu 4. února 2017 v 19 hodin v prostorách Besedního domu. K tanci
Richard Galliano, francouzský virtuos na akordeon a bandoneon
vírnímu koncertu ve finální větě mužský sbor na text z dramatu Aladin dánského básníka Oehlenschlägra (jeho drama Hakon Jarl inspirovalo Smetanu k jedné z jeho symfonických básní). Berlíňanka Sophia Jaffé se na brněnském hudebním nebi objevuje jako kometa – jen občas, ale opakovaně (poprvé přijela ještě s pečující maminkou), skýtajíc publiku představu uměleckého zrání – od líbezného dívčího projevu k oduševnělému proniknutí skladatelovým záměrem. Schumannův jediný houslový koncert nepatří mezi pět špičkových z devatenáctého století – jako poslední skladatelovo symfonické dílo však odráží (nebo spíš skrývá) bolestnou atmosféru Schumannových nešťastných posledních let: interpretační úkol přesně pro houslistku Sophiina formátu. V Besedním domě od 30. listopadu do 2. prosince, řídí Petr Altrichter. Na prvních dvou ze sedmi vystoupení ve své rezidentní sezoně (8. a 9. prosince v Janáčkově divadle) provede violoncellista Barley českou premiéru Tan Dunova koncertu Mapa, o němž mluví ve svém rozhovoru. Tuto jeho čínskou exkurzi doplní kazašský dirigent Buribajev ruskýma očima viděnými a francouzským tvůrčím duchem kolorovanými obrázky z celé Evropy. V půli prosince (patnáctého) začne filharmonie v Besedním domě s řadou šesti různých koncertů týkajících se Vánoc. Za řízení Romana Válka a ve spolupráci s jeho souborem pečujícím o stylovou interpretaci historických skladeb uvede na prvním z nich půvabnou, leč málo známou vánoční hudbu vzniklou na území Čech a Slovenska. Nový rok 2017 začne ve filharmonii tentokrát Smetanovou Mou vlastí, v poslední době uváděnou jen zřídka; místo ohlášeného Zdeňka Mácala ji bude řídit Petr Altrichter.
12
i poslechu hrají orchestr filharmonie, Salonní orchestr Brno, Jazz Archiv a Cimbal Classic. Slovem provází Martin Sláma, člen souboru Činohry Národního divadla Brno. Týden poté (11. února) čeká filharmonii výjezd do Vídně s dirigentem Jörgem Birhancem, 11. března koncert v Badenu s dirigentem Norbertem Pfafflmeyerem a koncem dubna série čtyř koncertů v Německu (Frankfurt, Essen, Erlangen, Mnichov) s Orffovou kantátou Carmina Burana, řízených Leošem Svárovským. Ještě předtím však 26. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož téma Svědkové, svědectví naplní vedle klasických oratorií například také provedení Bran jeruzalémských litevského skladatele Kutavičiuse, našeho loňského hosta. Své milé posluchače upozorňujeme, že si mohou tištěný program každého našeho brněnského koncertu několik dní před jeho konáním přečíst nebo stáhnout z www.filharmonie-brno.cz. Po několikaleté odmlce vystoupí brněnská filharmonie v této sezoně zase na Pražském jaru, nikoli však ve Smetanově síni jako obvykle, nýbrž – experimentálně – ve Fóru Karlín. Za řízení proslulého Dennise Russella Daviese tam provede po Holstových Planetách v Brně už známou Schnittkeho Faustovskou kantátu (Bute rozvážní a bděte!) se sólisty (Iva Bittová tentokrát mezi nimi nebude) a s Českým filharmonickým sborem Brno.
Vydala Filharmonie Brno, příspěvková organizace Náklad 2 000 výtisků Texty a rozhovor Jiří Beneš Foto archív Filharmonie Brno, není-li uvedeno jinak Redakce Jiří Beneš a Jana Baláčová Grafická koncepce Side2 Sazba a produkce Petr Tejkal Design Redakční uzávěrka 27I10I2016
13
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno, příspěvkovou organizaci
www.filharmonie-brno.cz
