Co se děje ve filharmonii
listopad – prosinec
76
2012
Foto na obálce (zleva): filharmonie se svým šéfdirigentem v Janáčkově divadle dirigent Christoph-Mathias Mueller provede mj. Brahmsovou Druhou symfonii
Úvodem
německo-japonský violoncellista Danjulo Ishizaka byl na koncertech 17. a 18. října prvním ze skvělých zahraničních hostů sezony sólista sezony Radek Baborák také jako dirigent při provedení Beethovenovy „Osudové“
Radek Baborák s taktovkou
Vážení přátelé, sedmapadesátá sezona filharmonie začala poměrně nenápadně, koncertem komorně orchestrálního Klasického abonmá v Besedním domě; ještě předtím však orchestr absolvoval – po slavnostním zahájení 6. září – zájezd na českobudějovické Hudební slavnosti Emy Destinnové, který si označení tradičního zahájení sezony opravdu zaslouží – vzhledem k tomu, že se pravidelně opakuje už od roku 1991. Říká se, a to právem, že všechno časem zevšední: někteří dříve narození členové orchestru pamatují časy, kdy koncertní zájezd do Vídně prožívali jako div ne životní dobrodružství, kdežto dnes se jim třínedělní cestování po nejhezčích japonských městech zdá moc dlouhé. Docela všední může vypadat i běžný domácí provoz orchestru, opírající se o ustálenou soustavu navyklých úkonů a psaných i nepsaných pravidel; jeho výsledky však všední být nesmějí, má-li si orchestr vůbec zachovat smysl své existence. Musí umět s dirigentem pokaždé najít i v nejosvědčenějších repertoárních skladbách něco nového a opravdu zaujatě nabízet publiku hodnoty dosud neznámé; svými výkony musí dokázat změnit všední den ve svátek… Těsně před uzávěrkou tohoto čísla jsme se dověděli zprávu, kterou zařazujeme na jeho začátek: Dne 29. října 2012 rezignoval ředitel Filharmonie Brno Zbyněk Matějů na svou funkci.
K rezignaci mě vedly rodinné důvody. Rád bych městu Brnu poděkoval za příležitost vést po dobu jednoho a půl roku tak
1
výjimečné hudební těleso. Vztahy mezi naší organizací a zřizovatelem byly vždy korektní a město Brno přispívalo nejen finančně k rozvoji Filharmonie Brno po celou dobu mého působení ve funkci ředitele. Přeji svému nástupci, aby pro něj práce s tímto orchestrem znamenala tolik po profesní i osobní stránce jako pro mě, řekl Zbyněk Matějů. Zbyněk Matějů ve funkci ředitele setrvá do 30. listopadu 2012, od 1. prosince 2012 povede tuto příspěvkovou organizaci města Brna vedoucí pracovník pověřený dočasným zastupováním ředitele a v nejbližší době bude na funkční místo ředitele Filharmonie Brno vyhlášeno výběrové řízení. Rada města Brna jeho vyhlášení projedná zřejmě 14. listopadu 2012, nástup nového ředitele/ředitelky se předpokládá od 1. února 2013.
Chtěl bych Zbyňkovi Matějů poděkovat za skvěle odvedenou práci. O Filharmonii Brno se hovoří v superlativech, v Japonsku soubor získal jednu z nejprestižnějších hudebních cen za nahrávku Antonína Dvořáka a v Německu, Polsku a dalších zemích jej považují za evropskou špičku. A zájem o spolupráci s ním mají i světoví sólisté. K úspěchu orchestru přispěla jak práce Davida Marečka, tak jeho nástupce Zbyňka Matějů. Filharmonie Brno má pověst soudržného souboru, který reprezentuje Brno a Českou republiku doma i v zahraničí opravdu důstojně a zároveň dokáže klasickou hudbu představit posluchačům i netradičními způsoby, uvedl primátor města Brna Roman Onderka.
v nádherném prostředí Sněmovního sálu v kroměřížském zámku, nebo na úvodní koncert s dirigentem Olosem a s třeskutou českou klasikou. Právě tímto koncertem se orchestr rozhodl upozornit na letošní osmdesátiny svého někdejšího dlouholetého koncertního mistra Jana Stanovského (1932). Ten vystoupil s nově zřízenou brněnskou filharmonií poprvé jako sólista v roce 1956 a stal se jejím členem. O rok později získal 3. cenu na mezinárodní houslové soutěži v Moskvě, v roce 1961 začal učit na brněnské konzervatoři. V letech 1964–1966 působil se svou manželkou pedagogicky i koncertně v Tokiu, po návratu v letech 1968–1980 vyučoval na JAMU. V roce 1978 se stal prvním koncertním mistrem filharmonie a v této funkci setrval do roku 1992. Po celou tuto dobu vystupoval také jako sólista s orchestrem a na pravidelných recitálech; v roce 1988 provedl na Mezinárodním hudebním festivalu Brno ve světové premiéře Janáčkův houslový koncert Putování dušičky. S filharmonií pořídil také řadu nahrávek pro gramofonové společnosti, rozhlas i televizi. U příležitosti 50. výročí založení filharmonie byl v roce 2006 jmenován jejím čestným členem, v následujícím roce se stal nositelem Ceny města Brna. Prvním domácím koncertem opravdové sezony je pro filharmonii už dlouho (od roku 1992) vystoupení na českobudějovickém festivalu spojeném se jménem velké české pěvkyně (dříve Dny, dnes Hudební slavnosti Emy Destinnové). Letos proběhlo 8. září na výstavišti jako operní gala se sólisty Brunem Ribeirem (tenor) a Paolem Gavanellim (baryton), kteří zpívali árie a dueta z italské a francouzské operní tvorby; řídil Leoš Svárovský.
Co se událo ve filharmonii Letní sezonu filharmonie letos představoval – jako vždy v posledních třinácti letech – Mezinárodní hudební festival Špilberk a tři koncerty v zahraničí – dva v Evropských týdnech v Pasově a jeden – už také tradičně – na festivalu Allegro vivo v rakouském Hornu. Špilberk byl tentokrát zredukován na tři večery – dva symfonické a jeden rockově symfonický, ale počasí, jež je v tomto případě ještě důležitější než generální sponzor, mu tentokrát přálo, takže publikum si přišlo na jedinečné zážitky v atmosféře italsky teplých nocí pod hvězdným nebem. Vzpomínat lze na ledacos, na střemhlavý zájem publika o závěrečný koncert Metropolitního orchestru, na výkon pianisty Košárka a dirigenta Netopila na druhém z koncertů, jejž si filharmonikové následující den zopakovali
2
Radek Baborák s hornou
První brněnský koncert této sezony následoval (jako zahajovací Klasického abonmá v Besedním domě) o jedenáct dní později. Hornista Radek Baborák, jenž byl jeho hlavní postavou, sice není brněnskému publiku neznám, ale tentokrát se mu představil
3
jako letošní sólista sezony, a to hned ve dvojí roli – jako sólista i jako dirigent (podobně jako loni Vadim Gluzman a v příštím roce Stefan Vladar). Fenomenální hráčský výkon byl od něho všeobecně očekáván; zvědavost budil jeho přístup dirigentský, zvlášť ke skladbě tak proslulé a závažné, jakou je Beethovenova Osudová. Nicméně s orchestrem si porozuměl jako praktický hráč, pracoval velmi podrobně a dirigoval zpaměti. Z ohlasu jeho vystoupení se dá bezpečně soudit, že jak orchestr, tak publikum se na jeho další akce v sezoně těší. Pardubický rodák Baborák začal hrát na lesní roh v osmi letech, ve dvanácti vyhrál Concertino Praga; o tři roky později se stal laureátem soutěže Pražského jara a Grand Prix Unesco – a poté sbíral špičková mezinárodní ocenění až do roku 2001. Od svých osmnácti let procházel jako sólohornista velkými evropskými orchestry (Českou, Mnichovskou, Berlínskou filharmonií a Bamberskými symfoniky), dnes s nimi – a s řadou dalších, stejně významných – vystupuje jako sólista. Jako komorní hráč je členem souboru Afflatus Quintet, roku 2001 založil Baborák Ensemble, roku 2008 Český hornový sbor, roku 2010 ještě také orchestr Česká sinfonietta, jehož je uměleckým vedoucím i dirigentem. Pedagogicky působil jako docent v Nadaci Artura Toscaniniho v Boloni, profesorsky hostuje na Toho University v Tokiu a na Vysoké hudební škole královny Sofie v Madridu, soustavně vyučuje na AMU v Praze. Jeho repertoár je součástí rozsáhlé diskografie, realizované u předních vydavatelství klasické hudby: Exton, Cryston, Supraphon, EMI, SONY, Arte Nova. Ocenění se dostalo zvláště jeho interpretaci skladeb J. S. Bacha ve vlastních transkripcích. Velmi nevšední událostí byla účast dechové sekce filharmonie na letošním ročníku Festivalu Esterházy v rakouském Eisenstadtu (někdejší české označení Železno této malé metropole Burgenlandu dnes už nikdo nezná): brněnští muzikanti byli Aleksandar Marković a Gidon Kremer přizvání ke spoluúčasti na matiné (7. října) světově proslulého souboru Kremerata Baltica, řízeném Aleksandrem Markovićem – měli rozšířit jeho smyčcové obsazení na symfonické v Beethovenově Houslovém koncertu, jehož sólistou byl Gidon Kremer, zakladatel a vůdčí osobnost Kremeraty. Kremera si
4
pamatuje zralejší část brněnského publika z jeho vystoupení v roce 1976; byl tehdy čerstvě vyšlou hvězdou houslového nebe a hrál – tehdy ještě na Stadiu – se Státní filharmonií Beethovenův koncert se senzační kadencí, kterou mu napsal Alfred Schnittke jako jakési
dějiny evropské hudby v kostce. Tuto kadenci hrává podnes jako poznávací znamení svého houslistického umění – a brněnští muzikanti (nevystupovali jako přizvaná výpomoc, nýbrž takříkajíc pod vlajkou své filharmonie) ji tedy měli možnost ocenit. Také ovšem svrchovaně kultivovaný výkon pobaltských hráčů v orchestrální verzi Brucknerova Smyčcového kvintetu, jediné komorní skladby rakouského mistra; Aleksandar Marković si svůj repertoár rozšířil o cenné dílo, které se takřka nehraje – v Brně snad ještě nezaznělo ani ve své původní komorní podobě.
4TET ve Wannieck Gallery
Industriální prostor Wannieck Gallery poskytl ideální prostředí pro symfonizované vystoupení 4TETu s Jiřím Kornem (11. a 12. října). Filharmonikové ocenili velmi profesionální vystupování sólistů i dirigenta Františka Štěrbáka stejně jako úroveň jejich symfonických aranžmá – a spolupracovali se zjevnou chutí. Poněkud diletantsky si počínal jenom zvukový technik, který nedokázal ani zdaleka využít nabízejících se možností a příliš často zaplavoval bývalou tovární halu ohlušujícím rámusem. Německo-japonský violoncellista Danjulo Ishizaka byl na koncertech 17. a 18. října prvním ze skvělých zahraničních hostů sezony. Dal nám možnost obdivovat nejen nádherný zvuk i vzhled Stradivariho nástroje „Lord Aylesford“ z roku 1696, nýbrž také způsob, jímž porozuměl složitému obsahu Šostakovičova Druhého violoncellového koncertu. Posluchačsky náročná (ale nakonec velmi vděčná) byla také Čajkovského symfonie Manfred, jejímž nastudováním pokračuje šéfdirigent Marković ve svém uvádění opomíjených hodnot.
5
Na zahajovacím koncertě sezony v Janáčkově filharmonii Ostrava (6. září) byl publiku představen (a velmi srdečně přivítán) její nový ředitel Mgr. Jan Žemla (30). Dosavadní dramaturg brněnské filharmonie je po Davidu Marečkovi už druhou osobností, která z tohoto místa odchází manažersky řídit velký orchestr. Přejeme mu samozřejmě co nejvíc úspěchů v té nesnadné práci. V Brně stačil ještě připravit – ve spolupráci s šéfdirigentem Markovićem – letošní sezonu, nikoli však už dořešit dramaturgii nejbližšího ročníku (2013) Moravského podzimu, jehož se – spolu s oběma dalšími větvemi Mezinárodního hudebního festivalu Brno – letos ujala filharmonie. Tento úkol teď také připadl novému dramaturgovi Filharmonie Brno, jímž se stal – po výběrovém řízení, kde čelil osmi konkurentům – MgA. Vítězslav Mikeš, Ph.D., někdejší pracovník Filharmonie Hradec Králové. Ještě o zmíněném Davidu Marečkovi: třebaže si dovedeme představit (nebo možná vůbec nedovedeme) složitost jeho úkolů po proslulém ředitelském kolotoči, jenž jeho nástupu do České filharmonie předcházel, zůstává s Brnem pracovně spjat – jednak jako předseda festivalové Umělecké rady, jednak svou vlastní činností uměleckou – na druhém koncertě našeho letošního Koncertního abonmá bude jedním ze sólistů Beethovenova Trojkoncertu. Jméno Jana Urbana (1952) nás sice neoslovuje z plakátů a programů, ale jeho nositele zná každý pravidelný návštěvník filharmonických koncertů, protože pod jeho vedením probíhá pokaždé přestavba koncertního pódia po změně obsazení: klavír jezdí sem tam jakoby sám, z ničeho nic se třeba objeví harfa; židle a pulty, které jim stojí v cestě, uhýbají a zase se nonšalantně vracejí nebo jsou řazeny jinak, ale zkuste si představit, že každý hráč u nich musí mít potom dost místa (violoncellisté nejvíc), vidět na dirigenta a vnímat své spoluhráče; a hlavně mít před sebou právě svůj part. Honza mluví nejvíc svým rodným hantecem, ale zatím se dokázal perfektně domluvit s kolegy na pódiích všech světadílů, do nichž filharmonie zavítala. A to nemluvím o jeho hereckých výkonech v kostýmech, do nichž ho obléká na svých rodinných koncertech dirigent Machek… Letopočet za Honzovým jménem nás poučuje, že se letos dožívá šedesátky; k této příležitosti mu byla na slavnostním shromáždění 19. října odhalena ve vestibulu Besedního domu (vlevo za vchodem z Komenského náměstí) málem zlatá pamětní deska hlásající, že
v této budově působil na přelomu 20. a 21. století Jan Urban, významný moravský technik orchestru. Ještě tam pořád je, můžete se podívat, dokud na to nepřijde nějaký památkář.
6
Na malém varhanním festivalu nazvaném Bachův varhanní podzim se filharmonie letos opět podílela jednak spolupořadatelsky (s agenturou Medial Agency), jednak účastí orchestru na jednom z jeho čtyř koncertů (v Besedním domě, ostatní tři proběhly v chrámech). Letos byly mimořádně hezky navštíveny a dá se říci, že si to zasloužily – promyšlenou dramaturgií, jež připomínala titulní postavu festivalu jen občas, zato dokázala účinně uplatnit několik novodobých skladeb českých, i výběrem účinkujících, mezi nimiž se vedle koryfejů varhanní hry objevilo několik mladičkých talentů. Čtyři večery smysluplně strávené v povznášejícím prostředí…
Co se děje ve filharmonii Prohlášení Umělecké rady Filharmonie Brno Umělecká rada Filharmonie Brno cítí povinnost reagovat na skryté, avšak stále znovu nastolované úvahy o sloučení filharmonie s divadelním orchestrem pod záminkou úspor na kulturních výdajích města. Ačkoli se odpovědní představitelé Brna od těchto snah poměrně výrazně distancují a ačkoli jde o neoficiální zprávy či výraz osobních postojů, jejich počet vzrůstá, znepokojují nás a nelze je brát na lehkou váhu. Zejména jsou-li například pronášeny v kuloárech parlamentních. Především považujeme za nutné znovu připomenout, že Filharmonie Brno byla a je vlajkovou lodí brněnské kultury, jedinou uměleckou institucí v Brně dlouhodobě konkurenceschopnou minimálně v evropském měřítku. Těchto výsledků dosáhla a stále dosahuje díky relativně malému, avšak vysoce výběrovému kolektivu uměleckých individualit. Orchestr je v současnosti v mimořádné umělecké kondici, sklízí úspěchy ve velkých kulturních centrech Evropy a Asie a šíří jméno moravské metropole přesvědčivěji než mnohé brněnské podniky a firmy. Každá značka má svoji cenu; Filharmonie Brno byla a je uznávanou značkou ve světě a bylo by velmi krátkozraké rezignovat na ni i na výsledky mnohaleté práce generací špičkových hudebníků, dirigentů, managementu. Tento organizmus fungoval a funguje mimo jiné proto, že je vnitřně jednotný a hlavně má naprostou samostatnost. Spojení s divadlem, jehož provoz a způsob práce je naprosto odlišný, by mělo pro kvalitu filharmonie především fatální následky umělecké. Je nesmyslné už proto, že by filharmoniky pracně vybudovaná
7
umělecká úroveň šla velmi rychle a nevratně dolů. V důsledku by utrpělo především brněnské obecenstvo, opadl by rozhodně zájem zahraničních agentur o filharmonický orchestr, zpřetrhaly by se kontakty s nahrávacími společnostmi. Nulový by byl i přínos ekonomický, neboť jen letmý přehled divadelních představení a koncertů v Brně jasně prozrazuje, že by oba plně vytížené orchestry stejně musely souběžně dále fungovat. Jinak by se kulturní život Brna vrátil do dob dávno minulých s nutností drastického omezení kulturní nabídky občanům města i Jihomoravského kraje. Proč v Brně opakovat dnes již veřejně přiznávanou pražskou chybu se sloučením dvou operních domů, jehož finanční efekt se ve skutečnosti nedostavil? Důrazně varujeme před kroky, které by mohly za cenu velmi iluzorních úspor vrhnout brněnskou kulturu o desetiletí nazpět. Zároveň žádáme všechny hudbymilovné příznivce, posluchače a celou kulturní a občanskou veřejnost, jíž není tato otázka lhostejná, o vyjádření podpory. Umělecká rada Filharmonie Brno V Brně dne 30. října 2012 Pište prosím na e-mailovou adresu:
[email protected] nebo na adresu: Umělecká rada FB 602 00 Brno, Komenského nám. 534/8
Uprostřed listopadu oslaví sedmdesátiny Mgr. Bohuš Zoubek (16. 11. 1942), někdejší hornista a poté ředitel filharmonie. Studiem na brněnské konzervatoři a pak na JAMU (obojí u Františka Šolce) se přiřadil k příslušníkům legendární brněnské hornové Bohuš Zoubek školy, po absolutoriu se stal členem Státní filharmonie Brno a v letech 1969–1988 v ní působil jako sólohornista. Současně se uplatňoval jako komorní hráč ve Filharmonickém dechovém kvintetu (později Q Moravi). Na konzervatoři a na JAMU vychoval celou generaci vynikajících hráčů. V roce 1996 se stal jedním z hlavních iniciátorů Mezinárodní interpretační soutěže Brno a stálým členem soutěžního výboru.
8
V roce 1997 se do filharmonie vrátil jako ředitel. K jejím domácím úspěchům za jeho dvanáctiletého působení patří rozšíření a stabilizace početné obce abonentů brněnských koncertních cyklů a zřízení dnes už tradičního Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk; k zahraničním pak mezinárodní ohlas římského koncertu pro papeže v roce 2000, zisk grantu japonské vlády (2002), podstatně přispěvšího ke špičkovému vybavení filharmonického instrumentáře, a výsledky velkého turné do šesti států východní Asie na podzim 2004. Tehdejšího dramaturga filharmonie Davida Marečka (dnes generálního ředitele České filharmonie) si sám vybral, vyškolil a prosadil (2009) jako svého nástupce. Po celou dobu svého ředitelského působení se angažoval – a dosud angažuje – na realizaci neustále řešeného a neustále odkládaného projektu Janáčkova kulturního centra s koncertní síní, jíž by se Brno jako Janáčkovo město alespoň vyrovnalo jiným moravským městům – Zlínu nebo Ostravě. Je také místopředsedou Rady Českého rozhlasu, členem Asociace ředitelů orchestrálních těles a Umělecké rady rektora JAMU. Z této pozice nám odpověděl na tři aktuální otázky: Jak vidíte brněnskou filharmonii dnes v kontextu českého hudebního života; míním tím její uměleckou úroveň a její možnosti. Mám příležitost navštěvovat koncerty jak brněnské filharmonie, tak pražských orchestrů (SOČRu, FOKu a České filharmonie) a mohu srovnávat. Dle mého soudu má náš orchestr v současnosti vynikající, zvukově barevné a disciplinované dechy. Spolu se smyčcovými nástroji pak vytváří tradiční oduševnělý zvuk, zejména v zahraničí obdivovaný. Filharmonie Brno patří mezi absolutní špičku českých orchestrů současnosti s vysokým mezinárodním kreditem. Jak vidíte její budoucnost – její naděje a obavy. Pravidelně se opakující zákulisní myšlenky, kterých je i v Praze plno – tedy že by se měly spojit brněnské orchestry filharmonie a opery – jsou velmi znepokojující, nekompetentní a ve svém důsledku mající potenciál podvazovat vzestupnou tendenci úrovně brněnských filharmoniků. Shrnuto – snižování rozpočtu Filharmonie Brno, akusticky nedostatečné prostředí koncertů v Janáčkově divadle a zmíněná fúze orchestrů vytvářejí svízelnou atmosféru, takže je až s podivem, že se orchestr stále „drží“. Co jí se svými zkušenostmi v tomto stavu poradíte. V souvislosti s předešlou otázkou konstatuji, že Filharmonie Brno je tým sebevědomých hráčů, schopný plnit ty nejnáročnější umělecké
9
úkoly. Jen bych rád poznamenal, že nazrála doba, kdy by orchestr měl prostřednictvím svých reprezentantů dát najevo klidným, koncepčním způsobem, jasnými argumenty podložený názor o prioritách této instituce. Důležitá je také spolupráce s vysokými školami – především s Masarykovou univerzitou a JAMU. V neposlední řadě radím „vtáhnout“ do aktuálního dění naše milé a věrné posluchače. To je práce stálá a nikdy nekončící. Závěrem: s brněnskou filharmonií jsem spojený srdcem a věřím, že i Janáčkovo kulturní centrum postaveno bude.
Co se bude dít ve filharmonii Letošní angažmá Radka Baboráka jako sólisty sezony bude pokračovat na Večeru s lesními rohy, to jest na 3. koncertě Komorního cyklu SPH v Besedním domě 13. listopadu. Baborák na něm představí svůj Český hornový sbor, jehož je uměleckým vedoucím a sólistou. Varhanickým spoluúčinkujícím je Aleš Bárta.
nejmladším profesorem tamní Královské konzervatoře. Svou hvězdnou dráhu po nejvýznamnějších světových pódiích dnes absolvuje se stradivárkami „The Lady Tennant“ z roku 1699. Označení „vánoční“ se letos poprvé objevuje u koncertu
Vídeňského Straussova orchestru (Wiener Strauss Orchester), jejž filharmonie spolupořádá s J V Agenturou v pondělí 10. prosince v Janáčkově divadle. Spíš než o vánoční pořad v našem smyslu půjde ovšem o velice atraktivní show kostýmovaného orchestru mladých mužů a pohledných dívek, který je straussovsky řízen dirigentem s houslemi v rukou a na jevišti vytváří efektní pozadí pěveckým a baletním sólistům. Jejich opravdu vídeňský pořad je v prvé části sestaven z nejpopulárnějších čísel Mozartovy tvorby, ve druhé z nejznámějších skladeb Johanna Strausse mladšího.
Týden nato, 20. listopadu, vystoupí v Besedním domě filharmonie na koncertě pořádaném ve spolupráci s JAMU a Sdružením Q. Za řízení Pavla Šnajdra a se sólistkami Kateřinou Chrobokovou (cembalo) a Sárou Žalčíkovou (klavír) provede velmi poutavý pořad ze skladeb 20. století – dnes už klasickým koncertům Šostakovičovu a Bohuslava Martinů budou předcházet hudební výtržnosti postmodernisty Ligetiho. Druhou mezinárodní hvězdou Koncertního abonmá v Janáčkově divadle bude koncem listopadu (29. a 30.) dvaadvacetiletý houslista Josif (Yossif) Ivanov; národnost neudává, toliko místo narození – Brusel. Žák Zachara Brona z Lubeku Josif Ivanov a Igora a Valerie Oistrachových z bruselské konzervatoře na sebe upozornil už šestnáctiletý – vítězstvím v proslulé montrealské soutěži; v roce 2007 dokončil studium u Augustina Dumaye na Hudební koleji královny Alžběty v rodném Bruselu a dnes je
10
Kantiléna
Skutečně vánoční hudbu uvede na svých dvou vystoupeních ve Wannieck Gallery 13. a 14. prosince teprve koncertní sbor Kantilény s dirigentem Jakubem Kleckerem, orchestrem filharmonie a sólisty z Městského divadla Brno – Ivanou Vaňkovou a Petrem Gazdíkem, uměleckým šéfem muzikálového souboru. A po koncertním sboru budou ve vánočním koncertování pokračovat za řízení svých sbormistrů Veroniky Hrůzové a Michala Jančíka i obě přípravná oddělení Kantilény, to jest Sluníčka a Kantilénka, a to svým Vánočním matiné v neděli 16. prosince v 10.30 hodin v Besedním domě.
11
Poněkud jinou vánoční atmosférou bude v následujícím týdnu nesena celá čtveřice výchovných koncertů nazvaných (jejich autorem, dirigentem a moderátorem Milošem Machkem) Santa Claus a andělské pírko. Je určena žákům mateřských škol, základních škol prvního i druhého stupně a středních škol a proběhne 18. a 19. prosince v 9:00 a 10:45 hodin v Besedním domě. Těžištěm a vyvrcholením vánočních vystoupení Kantilény (že si ale pokaždé o Vánocích zazpívá!) je – jako každým rokem – Tradiční vánoční koncert v katedrále na Narození Páně ve čtyři odpoledne. Pořad z českých, moravských a zahraničních koled budou za řízení Michala Jančíka a Jakuba Kleckera zpívat Kantilénka a koncertní sbor. Novoroční koncert má ve filharmonii tradici starší než je filharmonie sama – budoucí filharmonikové jím zahájili rok (1956) jejího vzniku ještě několik dní před tím, než k němu opravdu došlo. A nejčastějším pořadem v této tradici jsou Dvořákovy Slovanské tance; důvodů k jejich zařazování do novoročáku je ovšem mnoho a jeden z nich osvědčila už prostá skutečnost, že ten nejbližší je skoro vyprodán už od konce října. Dirigovat je bude někdejší šéfdirigent filharmonie Petr Altrichter. Festivalové aktivity se filharmonii v tomto roce rozrostly na tři festivalové celky, v příštím k nim přistoupí Moravský podzim, z něhož se stalo bienále. Příprava Velikonočního festivalu duchovní hudby (24. března – 7. dubna) i Expozice nové hudby (12. – 16. června) pokročila zatím tak daleko, že o obou má už festivalová manažerka Lucie Šnajdrová velmi konkrétní představu. Mottem Velikonočního, který proběhne ve čtyřech brněnských chrámech, je podle jeho dramaturga Vladimíra Maňase exodus, tj. vyjití v celém významovém bohatství toho slova, Expozice je dramaturgem Viktorem Pantůčkem koncipována na prahu léta jako 13 zvukových instalací ve 13 brněnských zahradách. Rozpracovaný Moravský podzim (27. října – 8. listopadu) teď zdědil, jak už bylo řečeno, nový dramaturg filharmonie Vítězslav Mikeš jako první netematický ročník festivalu, který si dával od svého vzniku v roce 1966 záležet na tom, aby měl pokaždé nějaký námět – se všemi nevýhodami i přednostmi této charakteristiky. V diskusích o této problematice zaznívá názor, že by se měl zohlednit především zájem publika: tomu vychází vstříc námětová prezentace dramaturgie nejen v propagační přípravě, ale i v obsahově uceleném prožitku každého festivalového večera.
12
Tyto otázky budou předmětem besedy Klubu přátel FB a Spolku přátel hudby 4. prosince v 18.00 v ředitelském salonku Besedního domu s Lucií Šnajdrovou, Vítězslavem Mikešem a Jiřím Benešem.
Z loňského reprezentačního plesu
18. reprezentační ples Filharmonie Brno se uskuteční v sobotu 26. ledna 2013 v prostorách Besedního domu. Slavnostní zahájení v 19 hodin řídí Caspar Richter, k tanci i poslechu hrají orchestr filharmonie, Jazz Archiv (umělecký vedoucí Jan Koukal), Salonní orchestr Brno (umělecký vedoucí František Školař) a Cimbal Classic (umělecký vedoucí Dalibor Štrunc), slovem provází Martin Sláma, člen činohry NDB. Pořádá ZO Unie orchestrálních hudebníků ve spolupráci s vedením Filharmonie Brno. Vstupenky ve filharmonickém předprodeji na Besední ulici od 10. prosince 2012. Bulletin Co se děje ve filharmonii budeme uveřejňovat na našich webových stránkách jako doposud a nově zasílat elektronicky abonentům podle adresáře. Novinkou je také oficiální YouTube kanál Filharmonie Brno, kde můžete shlédnout a případně ohodnotit nové prezentační video, časem však také videozáznamy zájezdů, koncertů a jiných veřejných akcí filharmonie.
Vydala Filharmonie Brno, příspěvková organizace Náklad 2 000 výtisků Texty a rozhovor Jiří Beneš Foto Hal Bergman, Éric Larrayadieu, Vilém Veverka, Martin Zeman a archív Filharmonie Brno Redakce Jana Baláčová Grafická koncepce Side2 Sazba a produkce Petr Tejkal Design Redakční uzávěrka 31I10I2012
13
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno, příspěvkovou organizaci
www.filharmonie-brno.cz
