Co se děje ve filharmonii
říjen – listopad
81
2014
Foto na obálce (shora a zleva): hráči filharmonie zdraví své posluchače na prahu nové sezony šéfdirigent Aleksandar Markovič umělec sezony 2014/2015 Benjamin Jusupov – skladatel, dirigent a klavírista
Úvodem
potlesk vstoje pro filharmoniky a šéfdirigenta
Vážení přátelé, do své devětapadesáté sezony vstupuje filharmonie s řadou novinek, pamětliva, že musí být na jedné straně strážkyní nejlepších tradic, ale že na té druhé nesmí ztratit kontakt s vývojem, na jehož špici má také jisté poslání – pamětníci, jichž je mezi našimi posluchači dost vysoké procento, o tom vědí své. Znamená to ustavičný dialog, jehož účastníky zdaleka nejsou jen vedoucí pracovníci filharmonie a její dramaturgická rada, nýbrž také odborná kritika, vlastní hráči, kterým zdaleka není jedno, co hrají, a především ovšem publikum, jemuž je výsledek toho celého určen. Na první pohled nejpatrnější novinkou v letošní programové nabídce jsou nové koncertní řady, jimiž filharmonie pokračuje v loni zahájeném navyšování počtu koncertů; budiž řečeno, že sama tuto skutečnost nechápe jen kvantitativně, usilujíc, aby žádná z jejích večerních nebo dopoledních akcí nebyla jen opakováním nebo připomínkou někdejších úspěchů, nýbrž aby přinesla posluchači novou hodnotu, úměrnou ne výši vstupného, nýbrž tomu nejcennějšímu, čím za ni zaplatil – jeho vlastnímu času, kusu jeho života…
Zhodnocení a výhledy Z projevu ředitelky filharmonie PhDr. Marie Kučerové na slavnostním zahájení nové sezony V uplynulé sezoně uspořádala filharmonie v Brně v jedenácti koncertních cyklech celkem pětaosmdesát koncertů a na festivalech (Moravském podzimu, Velikonočním festivalu duchovní hudby a na
1
Marie Kučerová – tvář podzimního Magazínu Galerie Vaňkovka
MHF Špilberk) dalších čtyřiatřicet; v žádné ze svých předchozích sedmapadesáti sezon neobsloužila své brněnské publikum takovým počtem tak rozmanitých koncertů – a dlužno říci, že publikum toto skokové navýšení jejich počtu přijalo vděčně. V symfonickém oboru ocenilo především působení skladatele a pianisty Fazila Saye jako umělce sezony, hostování pianistky Anny Vinnické a provedení Beethovenovy Deváté symfonie. Za zvláštní zmínku stojí také pokračování Mozartových dětí v pátém ročníku, poprvé s účastí nejlepších mladých hráčů z moravských ZUŠ hrajících v orchestru filharmonie na slavnostním koncertě v Janáčkově divadle Dvořákovu Novosvětskou. Pro výchovu mladé generace jsme dále založili Akademii FB, do níž jsme v konkurzu vybrali z pěti desítek uchazečů (z celého světa) dvacet nejlepších; budou se seznamovat s praxí velkého symfonického orchestru a někteří z nich se představí v novém koncertním cyklu v Besedním domě. Zopakovali jsme Muzejní noc včetně její loňské překvapivé účasti: dva tisíce návštěvníků jsme postupně seznámili s Besedním domem a na několika minikoncertech přitom také s existencí a působením filharmonie. Podobných informací se v sezoně dostalo několika lekcemi také účastníkům nově zřízené Kulturní akademie třetího věku.
Mozartovy děti hrají Dvořákovu Novosvětskou
2
zahajovací koncert festivalu Špilberk 2014
Naše ofenzíva v médiích pokračovala řadou zpravodajských a publicistických pořadů, jakými byl třeba přímý přenos Novoročního koncertu ČRo Vltava uplatněného později v síti EBU, přímý přenos ČT s Beethovenovou Devátou 1. května nebo záznam koncertu v Ósace pro japonskou televizi s vysíláním na Nový rok. Z mimobrněnských aktivit filharmonie můžeme za výjimečné považovat uvedení Verdiho Requiem na Hudebních slavnostech Emy Destinnové, koncert s Plastic People of the Universe v pražské Arše, „vídeňský“ koncert na Smetanově Litomyšli, hostování v Německu na Festivalu der Nationen s šéfdirigentem Markovičem a v Bayreuthu s Kasparem Zehnderem. Největším výjezdním projektem filharmonie bylo bezpochyby třítýdenní japonské podzimní turné s Leošem Svárovským a českou hudbou. V nové sezoně zůstává počet předplatitelských cyklů na 11, počet koncertů v nich narostl na 93. Z loňských novinek pokračujeme v dobře rozběhnutém abonmá Jazzu a World Music a v řadě barokní; naopak jsme upustili od řady koncertů v hale Vaňkovka. Na přání posluchačů nově zavádíme řadu Veřejných generálních zkoušek k vybraným koncertům v Besedním domě i v Janáčkově divadle a jako protipól barokní řady také abonmá soudobé hudby ve spolupráci s Brno Contemporary Orchestra. Místo řady Jeunesses musicales vypisujeme abonmá komorních vystoupení našich orchestrálních akademiků s názvem Mladá krev. Pokračujeme v angažování světových jmen do rolí umělců sezon. Tím letošním je izraelský skladatel, pianista a dirigent Benjamin Jusupov, který se v Brně představí ve všech svých rolích a 2. října osobně zahájí v Janáčkově divadle novou sezonu. Z jejích velkých a programově nevšedních projektů připomínáme prosincovou premiéru nové verze Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů pod taktovkou šéfdirigenta a mimo jiné s Adamem Plachetkou, dále únorový koncert věnovaný 100. výročí narození Vítězslavy Kaprálové s jejím kompletním orchestrálním dílem, březnovou Čajkovského Patetickou a Schnittkeho Faustovskou kantátu s Ivou
3
Brno, společný koncert spojených českých orchestrů a sborů na závěr Roku české hudby 2014 v pražské O2 aréně či Smetanovu Litomyšl. Nadále pokračují také naše nahrávací projekty pro zahraniční společnosti.
Rozhovory „vídeňský koncert“ s dirigentem Svárovským na Smetanově Litomyšli
S Casparem Richtrem:
Bittovou, dubnový Jusupovův Violový koncert s prvky rocku a tanga s Maximem Rysanovem a závěrečný koncert s Mahlerovou Pátou a Aleksandarem Markovičem. Prvním z mimořádných koncertů oslavíme ve Vaňkovce říjnové sedmdesátiny Caspara Richtra, pak nás čeká předvánoční premiéra filharmoniků s Hradišťanem a Kantilénou v novém Sono Centru, dále tradiční vstup do Nového roku s Jakubem Hrůšou a březnový komorní koncert slavného Jeruzalémského kvarteta s Davidem Marečkem. Na ostatních koncertech přivítáme řadu dalších velkých jmen, jaké nosí cellista Alexandr Kňazev, flétnista Matthias Ziegler, pianisté Ivo Kahánek a Yaron Herman, jazzová klarinetistka Anat Cohen, dirigenti Michalis Economou a Alexander Joel. Kromě všech těchto projektů budeme věnovat zvýšenou pozornost také našemu skvělému sboru Kantiléna a pokračovat v úvodním setkávání s dramaturgy před klasickými koncerty v Besedním domě. Tečkou sezony budou opět Mozartovy děti se společným orchestrálním koncertem v Janáčkově divadle. Z festivalů, které pořádáme, nás v sezoně čeká hned dvojí Expozice nové hudby (letošní ročník už v říjnu a příští v červnu), na přelomu března a dubna Velikonoční festival duchovní hudby s velkými vokálně symfonickými díly a v srpnu tradičně festival Špilberk. Z Brna vyrážíme na řadu prestižních hostování – po účasti na Porýnském festivalu (Festival Rheingau) v Německu s Leošem Svárovským a zářijovém vystoupení v Stefaniensaalu ve Štýrském Hradci s šéfdirigentem Markovičem nás čeká říjnovo-listopadové německé turné (Hamburk, Brémy, Frankfurt, Norimberk, Mnichov a Essen) s Elīnou Garančou a s Karlem Markem Chichonem, lednový koncert s Josephem Callejou ve Vídni, v únoru naše první blízkovýchodní cesta do Ománu se Simonem Hewettem a Hamburským baletem – a nakonec březnový Maribor a Villach zase s šéfem Markovičem. Z domácích festivalů nutno zmínit po už absolvovaných Hudebních slavnostech Emy Destinnové alespoň festival Janáček
4
V úterý 16. září se dožil sedmdesáti let Caspar Richter, náš nejdéle (32 let) a nejsoustavněji hostující dirigent. K tomuto jeho jubileu mu orchestr zahraje 11. října v Galerii Richarda Adama sedmdesátník Richter (to jest ve Vaňkovce) pořad, jehož titul Bez hranic postihuje obdivuhodnou stylovou všestrannost, jíž se Richtrovo působení vyznačuje. O ní ostatně mluví také ve svém rozhovoru: Můžete nám připomenout svůj první styk a svůj první koncert s tehdejší Státní filharmonií Brno?
Bylo to v roce 1980 v Západním Berlíně, v kanceláři Berlínských slavnostních her, jejichž ředitelem jsem tehdy byl. Měli jsme krásný projekt – Honeggerovu Johanku z Arku pod širým nebem – a chyběl nám dobrý orchestr. Nějaký kolega tehdy vzpomněl, že takový existuje daleko na východě, v Brně. Obstaral staré gramodesky (především s Jílkovým Janáčkem); znělo to dobře a povzbudivě, kromě toho byly na obálce krásné staré fotografie Brna. Něco v mém nitru řeklo ANO; tak jsem jel po příšerných východoněmeckých silnicích přes Cínovec zničeným Krušnohořím do Prahy a odtud do Brna; všechno bylo jak na jiné planetě – šedivé, smutné, opotřebované... Zároveň však jsem zažil lásku na první pohled: lidé z orchestru byli milí, vstřícní a přátelští, okamžitě mě vzali mezi sebe. Hráli jsme pak tři představení v Západním Berlíně – a rok poté jsem byl pozván do Brna na symfonický koncert; pak už to jelo jaksi samo. Vaše spolupráce s filharmonií je dnes už takříkajíc celoživotní a přitom velmi pestrá a mnohostranná. Řekněte nám, co v ní považujete za pět nejdůležitějších oblastí.
5
Spolupráce quasi celoživotní – to se dá skutečně už říci. Spolupráce a přátelství (se třemi vykřičníky), to je nejdelší vztah k velkému symfonickému orchestru v mém životě. Ano, Brno je částí mé identity – lidské i umělecké – a už jí navždy zůstane. Tady jsem měl možnost realizovat nejpodivuhodnější pořady, mnohé, co by někde jinde bylo velmi těžké nebo dokonce nemožné. A za to jsem nekonečně vděčný – tomuto orchestru, jeho ředitelům a dramaturgům, jeho inspektorům a technikům. Pokud se týče pěti oblastí této spolupráce, které považuju za nejdůležitější, zde jsou: Za prvé – všechny koncerty s Mahlerem až do dneška – od mahlerovských koláží na berlínském festivalu v roce 1982 až po letošní festival v Toblachu (v letech 1982, 85, 86, 91–97, 99, 2001, 07, 13, 14). Za druhé – Bernstein: na festivalu v Innsbrucku v letech 1991 až 1994 (Mše, Candide, Kadiš), v Brně tři symfonie, Halil a Serenáda; Mše na pražském hradním nádvoří a v pasovském dómě. Za třetí – zábavná hudba, lehká múza: hudba z filmů a muzikálů v novoročních koncertech. Bylo důležité, aby orchestr nehrál jen vážnou klasickou hudbu, nýbrž aby se stal mnohostrannějším, flexibilnějším; to už se do dneška podařilo, takže hraje Brahmse, Dvořáka, Lloyda Webbera nebo Johna Williamse se stejnou samozřejmostí. Za čtvrté – Mozart: sedm symfonií, hodně instrumentálních koncertů, velké serenády a koncertní provedení oper – Titova šlechetnost, Kouzelná flétna, Divadelní ředitel. Za páté – soudobí autoři: Henze, Reich, Hindemith, Takemicu, Martinů, Messiaen, Eben, Piňos, Ištvan. Jak působili brněnští filharmonikové pod Vaším vedením v zahraničí? Kde a kdy? V osmdesátých letech dvakrát v Západním Berlíně, v Lázních Emži jsme dávali Offenbacha a jeho současníky Smetanu a Dvořáka, v tyrolském Elmau jsme hráli ve výši 1700 m uprostřed ledovcových hor. V roce 1990 ve vídeňském Konzerthausu, pak čtyřikrát po sobě
s Casparem Richtrem a Českým filharmonickým sborem v pasovském dómě
6
na festivalu v Innsbrucku, v Bayreuthu v letech 1999 a 2000. V novém století se takříkajíc pravidelně spolu účastníme Evropských týdnů v Pasově (2000, 2012, 2013 rezidenčně, 2014). A letos také těch mahlerovských v Toblachu. Zpozoroval jste během těch dlouhých let v orchestru nějaký vývoj? V jakém směru? To už jsem částečně popsal: přijal jsem to ostatně jako svůj úkol v roce 1991, kdy jsem byl vyzván vyplnit pauzu mezi odchodem bývalého a nástupem nového šéfa: snažil jsem se rozšířit a modernizovat repertoár, vystupňovat přesnost a dokonalost zvuku, rytmu a dynamiky, prohloubit flexibilitu hry a rozšířit umělecký obzor hráčů. Ale – to musím říci – byli pořád zvídaví a otevření všemu novému! Cítíte se taky trochu jako Brňan nebo zůstáváte skrznaskrz Vídeňákem? Především mám čtyři nebo snad pět míst, kde se cítím doma. Mým krásným rodným městem je Lübeck na Baltu (někdy to moře postrádám) a k tomu patří taky Hamburk; v obou těch severských hanzovních městech jsem vyrůstal a dozrával, obě mají přirozený (mořský) velký a široký obzor. Pak Berlín, město mých prvních profesních zkušeností, které mi poskytlo všechny myslitelné možnosti, které mě neobvykle nastartovalo a kde jsem nastoupil svou dráhu už čtrnáctiletý – především dík svému mentorovi a příteli Lorinu Maazelovi. Byl to také on, kdo mě pak dostal do Vídně – a tady ve Vídni jsem působil až do důchodu (vlastně ještě pořád) ve všech rolích, které si lze představit. Od Státní opery s Vídeňskými filharmoniky až po rockovou hudbu se svým vlastním, zvlášť založeným orchestrem. A ovšem Brno, Brno, Brno, Brno – předtím, mezitím, potom a pak ještě znovu a tak dále až do dneška. Brno, moje vlast, můj druhý domov (vlastně mám jen první domovy). Nikde jsem nepůsobil tak dlouho a tak důkladně jako v Brně – od roku 1982 do letošního 2014 a doufám ještě dál… Co můžete brněnským filharmonikům v této chvíli doporučit? Přeju jim nového nepříliš mladého šéfa (zkušeností je v tomto oboru velmi zapotřebí), který bude dynamický, otevřený především nové hudbě, novým způsobům koncertní prezentace a nápadům, jak přitáhnout mladé publikum (mezi patnácti a pětadvaceti lety), a který se nebude snažit upozorňovat především na sebe. Hráčům pak nadále spoustu nadšení, radosti z práce a z nových věcí, chuť experimentovat, i když doba vypadá špatně – krize jsou pořád. Ale když je prožijí společně, mohou hodně získat.
7
S Benjaminem Jusupovem:
Sezonu 2014/2015 brněnských filharmoniků obohatí jako rezidenční umělec Benjamin Jusupov (1962), izraelský skladatel, dirigent a klavírista tádžického původu, působící umělec sezony jako respektovaná osobnost po celém hudebním světě. V sezoně se jeho jméno objeví třikrát, a to v souvislosti s dalšími velkými sólistickými jmény: violoncellisty Alexandra Kňazeva, violisty Maxima Rysanova a flétnisty Matthiase Zieglera; sám Jusupov vystoupí jako dirigent svých vlastních skladeb a v jedné z nich také jako pianista. Benjamine, narodil ses v Tádžikistánu, studoval jsi v Rusku. Jak ses ocitl v Izraeli?
Ta tři místa na mapě odrážejí tři součásti mé osobnosti. Narodil jsem se v tádžickém Dušanbe, kde jsem do svých osmnácti let vstřebával kulturu Střední Asie. Pak jsem se vydal do Moskvy a deset let jsem tam studoval skladbu a poté dirigování na konzervatoři – tam jsem poznával kulturu evropskou. A když se rozpadl Sovětský svaz, měl jsem hned jasno, že chci do Izraele – jako Žid jsem si neuměl představit, že bych šel žít jinam. Ty tři stránky mé osobnosti se odrážejí i v mém příjmení Jusupov: můj pradědeček se jmenoval Josef, což je židovské jméno, jehož muslimská podoba zní Jusup – a když Rusové přišli do Střední Asie, přidali mu k tomu koncovku -ov, čímž vznikl Jusupov. Čili i moje příjmení vyjadřuje Žida, který žil ve Střední Asii a získal evropské vzdělání v ruské kultuře. Východní kulturu se snažím ve svých skladbách uplatňovat a rozvíjet, ale sám se považuji za pokračovatele kultury evropské, komponuji pro současný evropský instrumentář; nejvlastnější mi jsou však filozofie, víra, světový názor i zvyklosti židovského národa. Jak vzpomínáš – coby absolvent prestižní moskevské konzervatoře – na dobu svých studií? V osmdesátých letech, kdy jsem tam studoval, se do Moskvy sjížděli ti nejlepší hudebníci z celého tehdejšího Sovětského svazu, v době perestrojky pak už běžně přijížděli elitní hudebníci a orchestry z celého světa. Nepamatuji si jediný večer, kdy bych nebyl na nějakém koncertě nebo na setkání s hudebníky. Skladbu jsme studovali v posluchárně, kde přednášeli Mjaskovskij, Chačaturjan, před nimi Nikolaj Rubinštejn, Čajkovskij, Tanějev… Visely tam jejich portréty, člověk věděl, že ten či onen seděl v tomto křesle, hrál na
8
tomto klavíru, nastavovalo nám to vysokou laťku. Jak pokračovaly tvé tvůrčí aktivity v novém prostředí, v Izraeli? Pokud vím, nezabýval ses jen komponováním, ale i hudebně organizačními violista Rysanov záležitostmi… Obecně vzato je jakákoli emigrace silný otřes, a čím později v životě k ní dojde, tím je bolestivější. Aby hudebník našel práci v nové zemi, to není jednoduché, a já nebyl výjimkou. Zpočátku jsem se věnoval různým aktivitám včetně pedagogické činnosti – bylo mi osmadvacet, když jsem emigroval, musel jsem krmit dvě děti… Ale nové problémy před tebe staví i nové výzvy a podněty. Změnil se i můj skladatelský styl, to myslím také souvisí se změnou prostředí. Můžeš to trochu rozvést? Tak například jazyk – jsem přesvědčen, že verbální jazyk a jazyk hudební jsou spolu úzce spjaty: i hudba bez textu je v nové zemi, kde lidé hovoří jiným jazykem, vnímána jinak. Samozřejmě tu působí i zvyky lidí, příroda, klima… Pak také Bible jako základ všeho změnila můj pohled na svět, pohled člověka, který do té doby žil v ateistickém sovětském státě. Jsi autorem skladeb pro skutečně velká sólistická jména, zvlášť se v tomto směru patří připomenout tvé koncerty pro Maxima Vengerova, Mischu Maiského nebo čerstvě pro Vadima Repina. Na které české interprety svých skladeb vzpomínáš nejraději? Jako první to byla harfistka Jana Boušková, která byla jedním ze čtyř sólistů při premiéře mé skladby Maximum; uvedli ji pak ještě několikrát, dokonce i v amsterodamské Concertgebouw. Jana je vynikající hudebnice, pořád živím naději, že pro ni jednou napíšu harfový koncert. Pro Talichovo kvarteto jsem složil smyčcový kvartet s názvem Musica mundi, který poprvé zazněl v Bruselu na stejnojmenném festivalu, poté v České republice a ve Spojených státech. Orchestr Berg hrál před časem v Praze mou skladbu Tanovor; Viola-Tango-Rock-Koncert hrál Petr Růžička na festivalu Hudební fórum Hradec Králové. S velkým očekáváním vyhlížím koncerty v Brně, věřím, že to bude nová etapa v mých kontaktech s Českou republikou. rozmlouval Vítězslav Mikeš
9
Co se událo ve filharmonii Na posledním ze sedmi dosavadních zájezdů letní a nově zahájené sezony (šest bylo zahraničních) vystoupila filharmonie 22. a 23. září se svým šéfdirigentem Markovičem ve Štýrském Hradci (připomeňme, že na oslavách ke dvoustému výročí místního Musikvereinu se vedle ní objevuje orchestr Concertgebouw s dirigentem Jansonsem, Concentus Musicus Wien s dirigentem Harnoncourtem, mezzosopranistka Elīna Garanča či violoncellista Mischa Maisky). V krásném Stefaniensaalu provedla filharmonie Wagnerovu (jedinou) Symfonii C dur a – se světovými sólisty – koncertně 1. dějství z Valkýry; Siegmunda zpíval Torsten Kerl, Sieglindu Elena Batoukova-Kerl a Hundinga Steven Humes.
zahájení 29. října pak navíc nejen „octové pohoštění“, ale především prezentaci připravovaného CD s hudbou Alvina Currana a Gordona Monahana inspirovanou odkazem Leoše Janáčka – a koncert se skladbami Henryka Góreckého, Philipa Glasse, Justė Janulytė a Philla Niblocka (za účasti dvou posledně jmenovaných skladatelů). Festival pak bude pokračovat dalšími koncerty a improvizacemi, audiovizuálními laboratořemi, snídaněmi s interprety, debatami, přednáškami, promítáním autorských filmů, výstavami… Můžete se těšit na takové osobnosti jako Tibor Szemzö, Pierre Hébert, Bob Ostertag, Milan Knížák, Keith Rowe, Ben Paterson, Arturas Bumšteinas, soubory Opening Performance Orchestra, Ensemble Marijan a řadu dalších v rámci „audiovizuální laboratoře“. Festivalové večery budou probíhat v Univerzitním kině Scala, Besedním domě a v kulturním prostoru Praha/Fórum pro architekturu a média, přidružené a doprovodné programy také na mnoha jiných místech. (L. Š., V. P.)
V pondělí 29. září odpoledne rozezněli filharmonikové jako sólisté i ve skupinách (poznávací znamení filharmonické tričko) náměstí Svobody a Českou ulici rozmanitou muzikou, aby připomněli kolemjdoucím existenci svého (a především ovšem také jejich) orchestru a možnosti, které skýtá jejich kulturnímu a společenskému vyžití. Filharmonici Open Air jako parafráze oblíbených letních festivalů je další z akcí, jimiž se filharmonikové snaží zpřístupnit krásu (klasické) hudby co nejširší veřejnosti.
Co se udá ve filharmonii Na přelomu října a listopadu (29/10–2/11) proběhne v Brně již 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu soudobé a experimentální hudby. Tématem Expozice nové hudby 2014 bude „octový syndrom“, což je jeden z typů degradace filmového materiálu. Festival nabídne posluchačům další polohu soudobé hudby, postavenou na hledání, objevování a zpracování „nechtěných“ a „poškozených“ zvuků coby zdrojů neotřelého, invenčního, mnohdy konceptuálního tvůrčího projevu. Na svém
10
zahajovací koncert ENH 2013 s filharmonií a dirigentem Tworkem
Rádi byste uplatnili předplatitelskou slevu na koncerty a nevyhovuje vám žádné z nabízených abonmá? Tak právě pro vás je určeno Předplatné na míru! Umožní vám vybrat si šest nebo víc koncertů napříč celou koncertní nabídkou a získat na ně slevu, jako by byly součástí abonmá – tedy 40 % na každou vstupenku. Na takto sestavené vlastní abonmá pak můžete ještě uplatnit další slevy (studentskou, důchodcovskou). Koupit si vstupenku v předstihu se tedy opravdu vyplatí! Na webových stránkách www.filharmonie-brno.cz si můžete přečíst krátké anotace ke všem koncertům a dokonce také to, kterých šest koncertů by si vybral dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš. Jeho doporučení tak můžete vzít třeba i jako vodítko při svém výběru a my se těšíme na viděnou a na slyšenou na koncertech! (L. N.)
11
K množícím se a stále naléhavějším dotazům týkajícím se plánované výstavby nového koncertního sálu uveřejňujeme prohlášení iniciované ODS a podepsané řadou význačných osobností brněnského kulturního a politického života: Koncertní sál pro Brno V říjnu 1918 bylo z balkónu Besedního domu v Brně oznámeno vyhlášení Československé republiky. V roce 1956 vznikla Filharmonie Brno jako typ velkého evropského symfonického orchestru reprezentujícího metropoli Moravy. Podporujeme splnění snu generací Brňanů o důstojném koncertním sálu s využitím potenciálu sousedství klenotu Besedního domu a s možnostmi špičkových architektonických a akustických řešení odpovídajících dnešním potřebám hudebního provozu. Říjen 2018 je historickou příležitostí k otevření nového koncertního sálu. V Brně 8. 8. 2014 doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D., rektor MU prof. Ing. MgA. Ivo Medek, Ph.D., rektor JAMU prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc., rektor VUT prof. RNDr. Eduard Schmidt, CSc., emeritní rektor MU prof. Alena Štěpánková-Veselá, emeritní rektorka JAMU prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M, předseda ODS JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., předseda JMK ODS a ODS Brno-město doc. RNDr. František Vižďa, Ph.D., radní města Brna, kandidát na primátora za ODS Bc. Roman Onderka, MBA, primátor města Brna a kandidát na primátora za ČSSD JUDr. Irena Matonohová, zastupitelka města Brna, kandidátka na primátora za STAN Ing. Klára Liptáková, zastupitelka města Brna, kandidátka na primátora za KDU-ČSL Ing. Stanislav Michalík, předseda komise pro kulturu RMB PhDr. Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno Mag. Aleksandar Marković, šéfdirigent Filharmonie Brno MgA. Stanislav Moša, ředitel Městského divadla Brno MgA. David Mareček, Ph.D., generální ředitel České filharmonie prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc., muzikolog, skladatel, pedagog Mgr. Jan Souček, ředitel ČT – Televizního studia Brno Mgr. Jaromír Ostrý, ředitel Českého rozhlasu Brno MgA. Jakub Hrůša, šéfdirigent Pražské komorní filharmonie MgA. Vilém Spilka, hudebník, producent Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D., muzikolog, kurátor janáčkovských sbírek MZM
12
l
staňte se č eny international martinů circle obdržíte tři čísla časopisu Martinů Revue ročně a unikátní nekomerční CD s historickou nahrávkou MARTINŮ Symfonie č. 5, H 310 Nahráno živě 24. února 1948 v NEW YORKU NBC SYMPHONY ORCHESTRA Ernest Ansermet – dirigent MARTINŮ Sonáta č. 2 pro violoncello a klavír, H 286 Nahráno živě v Sále Martinů, 2. 12. 2012 v rámci 17. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů v Praze Václav Petr – cello (vítěz soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2012 v kategorii violoncello) Alena Kohoutová – piano
IMC = milovníci hudby Martinů, interpreti, hudební instituce IMC = tři čísla Martinů Revue ročně, každoročně vydávané unikátní CD, sdílení novinek a informací ze světa hudby Martinů, bonusy a slevy pro členy na e-shopu Martinů
Pro více informací navštivte www.martinu.cz – International Martinů Circle www.facebook.com/InternationalMartinuCircle
f e
Vydala Filharmonie Brno, příspěvková organizace Náklad 2 000 výtisků Texty a rozhovor Jiří Beneš Foto Petr Francán, Alexander Ivanov, Irina Kazhevnikov, Blanka Prokšová, Martin Zeman, Magazín Galerie Vaňkovka a archív Filharmonie Brno Redakce Jana Baláčová Grafická koncepce Side2 Sazba a produkce Petr Tejkal Design Redakční uzávěrka 24I9I2014
13
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno, příspěvkovou organizaci
www.filharmonie-brno.cz
