Co se děje ve filharmonii
červenec – srpen
82
2015
Foto na obálce (shora a zleva): • sólistka jubilejní 60. sezony filharmonie Alina Pogostkina • archeologický průzkum na staveništi 1. etapy Janáčkova kulturního centra (úroveň 10. století) • Colin Currie bude sólistou Tüürovy Symfonie č. 4 „Magma“ pro bicí nástroje a orchestr na závěrečném koncertě Moravského podzimu 2015 • Rotterdamská filharmonie (se svým šéfdirigentem Yannickem Nézet-Séguinem); na Moravském podzimu 2015 vystoupí s dirigentem Cristianem Măcelaru
Úvodem
Filharmonie Brno s dirigentem Markovičem na MHF Špilberk 2014
Vážení přátelé, festival na Špilberku znamená pro filharmonii i pro publikum pokaždé předěl mezi sezonami (doby, kdy jím byla dovolená, odvály stále bohatší letní sezony). Takže zamyšlení nad tou uplynulou a představu té budoucí, šedesáté, sdílejí filharmonikové se svým publikem především v krásném prostoru, jaký jim pod širým letním nebem skýtá brněnský hrad. A jako odpověď na otázku, jež zaznívá na besedách publika s filharmoniky už tak dlouho, že si snad už nikdo nepamatuje, kdy byla vznesena poprvé, přinášíme rozhovor paní ředitelky Kučerové o perspektivě nového koncertního sálu.
Rozhovor První zmínku a potřebě nové síně pro symfonické a kantátové koncerty v Brně najdeme v Pazdírkově hudebním slovníku z roku 1929. Od té doby vyplouvá tato problematika na povrch ve stále častějších intervalech, živena existencí a potřebami filharmonie, růstem a nároky jejího symfonického publika a také očekáváním zahraničních návštěvníků Janáčkova města. Do různého stupně realizace se postupně dostaly projekty na Žerotínově náměstí (dnešní Bílý dům), náměstí Joliota Curie (dnes poslední úsek Šumavské s komerčními věžáky), na třídě Obránců míru (dnes palác ombudsmana na Údolní) – a na sklonku osmdesátých let – nezastavěné prostranství
1
Brno: Janáčkovo kulturní centrum (vizualizace)
mezi Besední a Veselou. Tichý zápas, který se od té doby o toto mimořádně lukrativní a pro filharmonii zvlášť výhodné místo vede, dospěl v poslední době k nadějnému vyústění. Ptáme se na ně ředitelky filharmonie Marie Kučerové, která se ho účastní velmi aktivně. Začala bych tím, co si já ve své funkci již pamatuji. O stavbě 1. etapy Janáčkova kulturního centra rozhodli brněnští představitelé v závěru minulého volebního období. Bylo schváleno územní rozhodnutí, což je nezbytný dokument pro všechny následující kroky, takže tento okamžik můžeme označit za rozhodující pro realizaci stavby. Pracovat se samozřejmě začalo mnohem dříve. V roce 2004 byla vyhodnocena architektonická soutěž, kterou vyhrál pražský ateliér M1, v roce 2006 byla schválena studie proveditelnosti. Potom však následovalo sedmileté období zdánlivé nečinnosti; veřejnost ovšem vyvíjela trvalý tlak požadující realizaci stavby. Klíčovým se stal rok 2014, kdy bylo nejen rozhodnuto o zahájení stavby 1. etapy (a tou je logicky podzemí, tedy také garáže), ale také o jejím financování. V současnosti se opravdu staví – a jsou uskutečňovány četné kroky, například archeologický průzkum místa. Termín dokončení 1. etapy je stanoven nejen pevně, ale i reálně – rok 2017. Jak vlastně došlo k tomu, že se Spící krasavice tam nahoře najednou probudila? Na podzim 2014 se konaly volby do městského zastupitelstva a příslib výstavby důstojného koncertního sálu rezonoval napříč politickým spektrem. Tehdy také vznikla listina podepsaná lídry všech významných politických subjektů i osobnostmi kulturního života; konstatovala jednoznačně, že pro Brno je vhodný koncertní sál skutečnou nezbytností. Vítězové voleb se pak ke svému slibu aktivně přihlásili – ať již jmenujeme primátora Vokřála, či jeho náměstka pro kulturu Hollana. Významný je mimo jiné fakt, že projekt je připraven. Můžeme si přát výstavbu čehokoliv, bez nutného schvalovacího postupu ji zahájit nelze; proto jsem hned úvodem zmínila územní rozhodnutí.
2
Dánsko: Aalborg, dvojbudova koncertního sálu a divadla
Máme územní rozhodnutí, pracuje se na první etapě projektu; podzemní garáže jsou v dohledu, pokud to lze říci o podzemí. Ale co sál? Aktuálně nejdůležitějším momentem se stalo červencové zasedání Rady města Brna, které schválilo realizaci 2. etapy projektu, tedy již konkrétně koncertního sálu, a pověřilo jí Brněnské komunikace, což znamená, že veškerá další stavební činnost (již od stavebního povolení) bude účelně navazovat na fáze předchozí. A náklady, které zatím byly ve všech úvahách až na prvním místě? Finančnímu krytí stavby se věnuje primátor našeho města. Počítá se s několika zdroji – ale také se zapojením veřejné sbírky a sponzorských darů. V manifestu brněnských zastupitelů a význačných osobností, který jste tu zmiňovala a který jsme uveřejnili v minulém čísle tohoto bulletinu, je řečeno, že rok 2018 je nejvhodnějším k otevření nového koncertního sálu. Do jaké míry je to reálné? Časový horizont je určen mnoha faktory – jen projektová dokumentace zabere spoustu času. Doufáme, že druhá etapa bude bezprostředně
Dánsko: Aalborg, shoe box ve znamení améby
3
Polsko: Štětín, sál oceněný Cenou Miese van der Rohe 2015
navazovat na první a že nic nezabrání slavnostnímu otevření nového sálu v roce 2019. Besední dům se stavěl taky jen dva roky… Věřím, že ten náš termín je reálný a že se nebavíme – jako generace před námi – jen o svých snech. Pracujeme na tom opravdu poctivě a líbí se mi, že město přistupuje k budování sálu velmi rozumně, ne jen tak formálně „úřednicky“. Jedním z významných a právě úspěšně uskutečněných kroků byly i cesty po Evropě za novými sály, lépe řečeno za jejich budovateli a provozovateli. Přiznejme si, že v této republice výstavbě koncertních sálů nikdo komplexně nerozumí – myslím tím nejen stavebně a akusticky, ale i provozně. My ve filharmonii máme představu, co je potřeba, ale není snadné převést to do řeči projektů. Bylo tedy rozhodnuto podívat se tam, kde už nové koncertní sály mají, a skupina lidí z filharmonie, města, architekti, investoři, vyrazila postupně do sedmi zemí prostudovat detailně patnáct sálů, to jest také jejich technické zázemí, a promluvit s jejich řediteli a provozními pracovníky. A oni s vámi mluvili marketingově nebo upřímně? Byli všude velmi vstřícní. Původně jsme se obávali, že si případné nedostatky budou chtít nechat pro sebe, ale oni ochotně odkrývali svoje karty a říkali třeba: „toto nedělejte“, „to jsou zbytečně vyhozené peníze“, „na tohle nezapomeňte“, „na toto pozor“. Přitom jsme nemluvili jen o stavbě a vybavení, ale také o vlastní funkci těch kulturních domů. Smysluplné využití je to, o čem již nyní hodně přemýšlím – efektivní provoz tak velkých domů není vůbec snadný. Příjemně mě však překvapilo, že všechny ty sály byly plné; po městech přitom nebyla téměř žádná reklama. Lidé jsou prostě zvědavi na nové věci… Pozor, mluvíme o domech, které jsou převážně větší, než ten náš plánovaný, a některé už desetileté – takže efekt neokoukané novosti už pominul, a přesto jsou pořád plné. Lidé tam chodí, protože hudební zážitek v dokonalém prostředí se jim stal potřebou, takříkajíc součástí jejich životního stylu.
4
Polsko: Štětín, foyer
To posouvá koncertní život vlastně do úplně nové roviny… To jsem si nechávala jaksi pro sebe, ale teď to řeknu: takový nový sál je obrovský skok pro posluchače, hudebníky, pro dramaturga, pro marketing. Skok z devatenáctého do jednadvacátého století, se vším všudy. Vypočetla jste několikeré uživatele sálu – a jistě by se našli další; má některý z nich přednost? Především je nutné ujasnit si, komu má sál sloužit. Před zmíněnými sedmi lety existovala mimo jiné představa nové společnosti pronajímající sál více subjektům, nejen filharmonii. Multifunkční sál by jednak byl ve všech směrech náročnější a nakonec by to mohlo dopadnout tak, že by si filharmonie opět pronajímala sál, který by nebyl speciálně koncertní a tudíž akusticky vyhovující. A to všechno s problémy, které máme s termíny nebo s ustavičným stěhováním mezi Besedním domem a Janáčkovým divadlem. Jak řeší problematiku několika různých uživatelů jinde? Různě, podle konkrétní situace, která bezprostředně vedla ke stavbě nového sálu; tak jsme se také v malém německém Reutlingenu setkali s typickou multifunkční „Stadthalle“, tedy městskou halou s rovnou podlahou vhodnou na pořádání plesů. Navštívili jsme domy, ve kterých sídlí současně místní rádio, dokonce televize, někde se tam hraje divadlo. V Brně je to naopak: filharmonie zkouší ve svém vlastním sále a koncertuje v divadle – a ten katastrofální rozdíl mezi přehlučenou akustikou prázdného sálu v Besedním domě, v níž hráči pořad nastudují, a nedostatečným zvukovým prostředím divadelního jeviště, kde jej musejí provést, je jedním z hlavních argumentů pro výstavbu nového sálu. Všechny filharmonie ve světě na úrovni té naší zkoušejí v prostředí, kde budou večer hrát. Jiným problémem je velký rozdíl v akustických vlastnostech prázdného a posluchači zaplněného sálu… Ano, minimální rozdíly v akustice při zkoušce a při vyprodaném koncertu jsou významnou vlastností každého skutečně moderního sálu;
5
Polsko: Katovice, shoe box
poněkud na to zapomněli v Budapešti v Paláci umění pro 1 700 posluchačů – je v něm jednak mimořádně dlouhý dozvuk, ale nejabsurdnější je povinnost místních technických pracovníků potáhnout speciální látkou všechny řady sedadel před každou orchestrální zkouškou a před koncertem ji zase pečlivě sbalit. Pro dobrou akustiku v sále jsou důležitá sedadla, a to nejen jejich tvar a rozmístění, nýbrž v neposlední řadě právě vlastnosti materiálu, jímž jsou potažena. Požadavek je jasný – prázdný sál se sklopenými sedadly musí akusticky přesně imitovat sál zaplněný posluchači. Týkají se tato akustická řešení jen vlastního sálu nebo zasahují i jiné prostory? Akusticky se v nových koncertních domech zpracovává také foyer, aby se návštěvníci hned po vstupu cítili příjemně, a zázemí pro účinkující, které by jim mělo před vystoupením poskytnout pocit pohody a soustředění. A když potom dojde v sále ke kontaktu hráčů s publikem… to už není jen věcí akustiky, nýbrž také prostorového řešení. Sál, jakkoli veliký, by měl umožnit pocit kontaktu co nejtěsnějšího. Stavebně tomu zřejmě napomáhá i citlivé umístění galerií (balkonů) kolem pódia – někteří posluchači volí právě místa, z nichž je dobře vidět dirigenta zepředu. Pro naše hráče bude trvalé obklopení orchestru posluchači samozřejmě novinkou – nový sál nás všechny postaví před dosud neznámé situace. Jakou kapacitu sálu předpokládá náš projekt? Jde minimálně o 1 200 míst; viděli jsme však i zajímavé projekty umožňující tuto základní sestavu rozšířit v nezbytném případě o dalších asi 300 míst formou přemístitelných sedadel. Takové „nafouknutí“ sálu je často požadováno, přijede-li hostovat nějaká hvězda. A ony budou jezdit, neboť i špičkoví umělci jsou lidé, a tudíž zvědaví na kvalitní sál; nemluvě o tom, že vystoupení v dobrých podmínkách přináší pro ně větší radost stejně jako pro jejich posluchače. Vraťme se ještě z budoucnosti k Vašemu putování s různými
6
Finsko: Helsinky, sál typu vinice inspirovaný finskou přírodou
odborníky za poznáním současných nových evropských sálů; které Vás opravdu zaujaly nejvíc? Především bych ráda zdůraznila, že všechny návštěvy byly zajímavé; získané negativní zkušenosti nás možná inspirovaly ještě víc, než ty kladné. Jednoznačně jsme si například uvědomili nevýhody případné multifunkční haly. Průkazně jsme také na vlastní oči viděli obecně známou pravdu, že neuvážené šetření na investici se může nepříznivě odrazit nejen ve vzhledu, ale též v provozních nákladech. Takže ten nejkrásnější sál? Na prvním místě bych jmenovala Katovice. Navštívili jsme je sice jako první; nemyslím však, že by to nějak ovlivnilo naše hodnocení – velmi vřele mohu doporučit: navštivte koncert světově proslulého rozhlasového orchestru ve městě, které je nám blízké nejen geograficky! Vnější plášť budovy není nijak honosný – architekt začlenil celou stavbu velmi pokorně do jejího okolí (na dohled těžních věží) v blízkosti centra; sál pojme 1 700 posluchačů. Navštívili jsme koncert (Bergův houslový koncert, Schubertova Nedokončená s dirigentem Liebreichem), který nám vzal doslova dech. Byl vyprodán, natáčen a současně přímo přenášen do Německa. Nezapomenutelný zážitek! Sál je typu shoe box (krabice od bot, k typu sálů se ještě vrátím), mírně zaoblený, opticky tvořený dřevem a doplněný kamenem. Jeho kapacita je ovšem pro Brno příliš velká… a proto bych se chtěla zmínit o finském dřevařském městě Lahti, které jsme navštívili shodou okolností jako poslední – přitom však v tabulce našeho hodnocení kandiduje na čelné místo. Mluvím-li o našem hodnocení, mám na mysli nejen pocit krásy, ale praktický pohled z hlediska brněnské filharmonie, našich návštěvníků i potřeb města a turistů. Také tento finský sál pro 1 200 posluchačů je typu shoe box a je pochopitelně obložen dřevem. Je v provozu už deset let včetně rozhlasu (stanice Lahti je jedna z nejstarších v Evropě) a kupodivu se mi zdál malý, ačkoliv je to velikost, se kterou počítáme reálně v Brně; působil na mne velmi pozitivně, troufla bych si říct mile, intimně. Zajímavé je propojení budovy s částí bývalé dřevozpracující továrny, která je dnes
7
Finsko: Lahti, foyer ve znamení dřeva
památkou. To připomíná naši situaci, kde nový sál bude přímo spojen s historickou budovou Besedního domu. Slíbila jste vysvětlit typy sálů… Na cestách po evropských koncertních sálech jsme se v podstatě setkávali s jejich dvěma typy: shoe box je starší – typický původně pravoúhlý hranol, jaký máme i v Besedním domě a jaký je i v projektu na nový brněnský sál; jsem tomu nyní velmi ráda, protože jsme došli jednoznačně k přesvědčení, že tento typ sálu je akusticky vhodnější než tzv. vinice, tedy značně členitý sál plný nejrůzněji zavěšených galerií, které poskytují skvělý zážitek, ale mohou být i zvukově problematické. A teď prosím o zkušenosti z průběhu jednotlivých staveb, tedy z období, které v Brně právě začalo. Ty by stačily na celou knihu, ale já se pokusím shrnout obecně ty nejdůležitější. Od samého počátku stavby je nezbytná nejen trvalá přítomnost dohledu ze strany investora, jak je běžná praxe, ale i příslušného architekta a v neposlední řadě akustika! Existuje totiž vžitá a bohužel mylná představa, že kvalitu poslechu v sále lze případně ovlivnit až na konci stavby výběrem vhodného zařízení. Akustika je pro koncertní sál tou nejdůležitější vlastností a je třeba se jí věnovat od samého počátku – přitom jde o mimořádně specializovaný obor s nedostatkem dobrých znalců. Ve světě existují možná jen dvě opravdu špičkové firmy: americká Artec Consultants a japonská Nagata Acoustics. Američané mi připadají technicky velmi precizní, ale snad až příliš – pracují s akustickými kombinacemi při různém druhu koncertu, jinak při klavírním recitálu, jinak při nástrojově bohatě obsazené kantátě; toto řešení zvolili například ve Vratislavi. Japonci navrhují realizaci mnohem jednodušší, ale jejich přístup k problému nepůsobí o nic méně precizně; oni vytvářejí velmi detailní model celého sálu včetně oblečených lidí a předpokládaných hudebních nástrojů v poměru 1:10 a v tomto modelu konají podrobná akustická měření. Jsem ráda, že v Brně byl před časem osloven odborník původně ze zmíněné americké firmy, který dnes působí samostatně v Londýně. Jeho přístup využívá
8
xFinsko: Lahti, shoe box
pro návrh obě známé metody, leč v rozsahu, který mi připadá rozumný; jeho průběžná součinnost by byla nejlepší zárukou špičkové akustiky brněnského sálu. Už piloty, zapouštěné v průběhu 1. etapy do hloubky mezi ulicemi Veselou a Besední, budou „odstíněny“ od různých vibrací způsobovaných například dopravou a umožní docílit v sále absolutní ticho; to je něco, co v současném Brně nejen nemáme, ale už si snad ani neumíme představit. Přitom nutnost odseparovávat průběžně nežádoucí hluk nejen při poslechu hudby náš organismus dost zatěžuje. Přibližme si teď vybavení koncertního sálu z pohledu dramaturgie; ta je totiž současnými brněnskými možnostmi značně limitována – budou v sále například varhany? Ano, požadavek provést v Brně důstojně třeba Janáčkovu Glagolskou mši je naprosto stěžejní. Sál bude vhodný pro celý rozsáhlý klasický repertoár včetně sborů a nepochybně v něm skvěle vyniknou i nejsoučasnější díla. Pro potřebu některé koncerty ještě ozvučit budou k dispozici různé způsoby rozmístění a úpravy reprodukčního zařízení. Z pohledu provozování sálu je ovšem důležitá také možnost jeho využití pro nejrůznější konference či shromáždění s převážně mluveným slovem. Zásadním přínosem pro orchestr (a také ovšem pro sólisty
Finsko: Lahti, v odrazu jezera
9
Co se událo ve filharmonii
Dánsko: Kodaň, z dílny Jeana Nouvela
a dirigenta) je skutečnost, že zkoušky se budou konat na stejném místě jako koncert, nemluvě ani o pravidelném náročném stěhování nástrojů, které se takto zásadně omezí. Hráči budou mít veškeré šatny, individuální zkušebny i notový archiv v nové budově. Nejužším místem brněnské filharmonie se tak možná stane několikametrový prosklený spoj mezi novou budovou a Besedním domem nad Besední ulicí. Tudy bude občas nutné přesunout nástroje, respektive hráče koncertů v sále Besedního domu. Pokud se tedy vrátím k položené otázce, jak ovlivní nový sál dramaturgii filharmonie: ve všech ohledech i v takovém jednoduše lidském – například dramaturg již nebude nucen tísnit se při studiu nových materiálů v jediné místnosti s dalšími provozními či administrativními pracovníky. A jak bude vypadat provoz nové budovy z pohledu návštěvníka? Tady by měla být změna zcela zásadní, a to jak pro Brňany, tak pro turisty, kteří Brno navštíví. V žádném případě nechápeme budovu filharmonie jako uzavřený prostor otevírající se jen na dobu konání koncertů. Jsou-li teď naše možnosti limitovány prostorem, bude do nové budovy umístěn předprodej vstupenek, prodejna našich CD i reklamních předmětů, restaurace a bistro – a salon pro dílničky, celodenní drobné aktivity spojené s hudbou, což jsou v cizině oblíbené možnosti vzájemného setkávání, diskusí, … mám už několik nápadů, ráda se o ně podělím příště. Díky za rozhovor.
Rozmlouval Jiří Beneš Pro zajímavost ještě seznam navštívených zemí a měst: Polsko: Katovice, Vratislav, Štětín, Maďarsko: Pětikostelí (Pécs), Budapešť, Dánsko: Kodaň, Aalborg, Norsko: Stavanger, Kristiansand, Německo: Essen, Reutlingen, Velká Británie: Newcastle, Birmingham, Finsko: Helsinky, Lahti, (ČR: Zlín)
10
Hodnotíc uplynulou (devětapadesátou) filharmonickou sezonu připomněla paní ředitelka na závěrečném shromáždění filharmoniků, že v ní filharmonie uspořádala v Brně téměř 90 různých koncertů v 11 abonentních řadách a 5 koncertů mimořádných, z toho zhruba polovinu, tedy 42 koncertů s orchestrem, a dále 7 večerů festivalu Špilberk, 9 koncertů Velikonočního festivalu duchovní hudby, dvojí Expozici nové hudby s celkem 17 a 19 koncerty a instalacemi; novinkami byly řada Veřejných generálních zkoušek a cyklus Mladá krev (obojí se osvědčilo a přechází do nové sezony); orchestr dále absolvoval 11 hostování v tuzemsku a 18 v zahraničí, především významné turné s Elīnou Garančou a svůj debut v exotickém Ománu; nás opustili dva členové orchestru, šest nových absolvovalo úspěšně konkurzy a doufáme, že s novou sezonou doplní naše řady; jsme po šesti letech uzavřeli spolupráci s šéfdirigentem Aleksandrem Markovičem, takže do nové sezony vstupujeme bez šéfa hledajíce nového
Královská opera v Maskatu, Omán
a prozradila, co ji v sezoně nejvíc osobně zaujalo: v říjnu zahajovací koncert s Ligetiho Lontanem a zavřenýma očima posluchačů, dirigentem Markovičem a Cellovým koncertem umělce sezony Benjamina Jusupova v podání Alexandra Kňazeva; oslava sedmdesátin Caspara Richtra muzikálovou a filmovou hudbou ve Vaňkovce; Mladá krev poprvé aneb hudba zblízka a bez bariér, první komorní koncert našich akademiků; film Nový Babylon s Šostakovičovou hudbou a Petrem Vráblem v Besedním domě; turné po šesti velkých německých městech s Elīnou Garančou a Karlem Markem Chichonem; v listopadu jazzová klarinetistka Anat Cohen se svým kvartetem v řadě JWM; Janáčkova Sinfonietta a Bartókův klavírní kon-
11
cert s Denisem Kožuchinem; v prosinci Epos o Gilgamešovi Bohuslava Martinů v původní anglické verzi, poloscénicky s Adamem Plachetkou, vypravěčem Brianem Caspem, Aleksandrem Markovičem a s televizním záznamem; v lednu Novoroční koncert se skvělým Jakubem Hrůšou a Ivo Kahánkem ve výtržnickém Reizensteinově Concertu Popolare, přímo přenášený Českým rozhlasem; objevný mozartovsko-nemozartovský večer se Schubertem, Kančelim, Silvestrovem, Čajkovským a Ondřejem Vrabcem v Besedním domě; „Mozartův efekt“ podruhé aneb koncert pro nastávající rodiče s 250 očekávanými miminky, Marinou Stejskalovou a dirigentem Zdeňkem Nádeníčkem, naším hráčem na anglický roh; v únoru poklepání základního kamene stavby nového koncertního sálu, v první etapě tedy podzemních garáží; koncert „Vitulka“ s prakticky kompletním orchestrálním dílem Vítězslavy Kaprálové v roce 100. výročí jejího narození – s Olgou Machoňovou-Pavlů, s promítáním filmu za přítomnosti skladatelčina bratrance – ale především dvakrát vyprodané Janáčkovo divadlo a výborná rozhlasová nahrávka, kterou hodláme vydat na CD; hostování v ománském Maskatu s Čajkovského Louskáčkem a proslulým Hamburským baletem; v březnu Faustovská kantáta Alfreda Schnittkeho s ČFSB, Andreasem Weiserem, ďábelskou Ivou Bittovou, rudými rukavicemi i titulky a nakonec i červeným měsícem a hlavně s publikem přimrazeným k sedadlům (pro mnohé koncert roku); mimořádný koncert slavného Jeruzalémského kvarteta s Davidem Marečkem jako pianistou ve Dvořákově klavírním kvintetu; v dubnu Brahmsův Klavírní kvartet v Schoenbergově orchestraci a Viola Tango Rock Concerto, další dílo umělce sezony Benjamina Jusupova, se skvělým violistou Maximem Rysanovem a dirigentem Alexandrem Joelem; závěrečný koncert Velikonočního festivalu na Petrově s Brucknerem a Aleksandrem Markovičem; cesty po patnácti evropských koncertních sálech z posledních deseti let; v květnu Wagnerův Tristan v rakouském Welsu s naší filharmonií a Ralfem Weikertem – a vůbec poslední ročník tamního wagnerovského festivalu; Mahlerova Pátá a rozloučení s šéfdirigentem Markovičem v opět vyprodaném Janáčkově divadle; v červnu druhý společný koncert s Mozartovými dětmi v záznamu ČT Art.
Co se děje ve filharmonii Mezinárodní porota Evropské asociace festivalů udělila Mezinárodnímu hudebnímu festivalu Brno pro nastávající sezonu festivalovou značku kvality EFFE 2015–2016 (Europe for Festivals, Festivals for Europe). O ni se směly ucházet festivaly se zásadním uměleckým
12
EUROPE FOR FESTIVALS FESTIVALS FOR EUROPE
EFFE LABEL 2015-2016
přínosem pro své město, Evropu i svět; jejími nositelkami se teď stávají všechny tři větve MHFB – Moravský podzim, Velikonoční festival duchovní hudby a Expozice nové hudby (MHF Špilberk pod hlavičku brněnského festivalu nepatří). Značky budou slavnostně přidělovány na evropském galavečeru letos na podzim.
absolutně zlatá Kantiléna v Magdeburku
Z letošní červencové Olympiády sborového zpěvu v Magdeburku si Kantiléna, jak už je jejím zvykem, přivezla další absolutní vítězství (v kategorii Duchovní hudba) a dvě zlaté medaile (v kategoriích Mládežnické sbory a Smíšené, ženské a mužské sbory). Nešlo o žádnou maličkost – musela se prosadit mezi stovkou sborů z pětatřiceti zemí celého světa. Sbormistři Michal Jančík a Jakub Klecker připravili soutěžní pořad zahrnující skladby z rozpětí šesti století (Kantiléna odedávna vyniká v reprodukci renesanční polyfonie a naopak zase současné tvorby). Porotu nejvíce zaujala cyklem Sursum deorsum (Nahoru a dolů) brněnského Miloše Štědroně a skladbou Revontulet (Polární záře) finského skladatele Pekky Kostiainena. Umělecký vedoucí a hlavní sbormistr Kantilény Jakub Klecker, donedávna šéfdirigent orchestru Janáčkovy opery, odchází sice do Ostravy jako hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského, ale v Kantiléně, v níž začal jako zpěváček v roce 1992, bude působit nadále. Jako Cesty kolem světa byly označeny dva týdenní prázdninové kurzy pro děti ve věku od šesti do jedenácti let: první byl hudební
13
účastnící Cesty kolem světa mezi Moravskou galerií a Besedním domem
a proběhl ve dnech 7. – 10. července (vždy od devíti do čtyř) v Besedním domě; na druhém, hudebně-výtvarném (13. – 17. července), se spolu s filharmonií podílela Moravská galerie. Na vystoupení pro dospělé, jímž druhý cyklus vyvrcholil, se pracovníci obou institucí (vedoucími objevitelských výprav byly Michaela Kulísková a Kristýna Grycová) dočkali ze strany rodičů a prarodičů vřelého ocenění: děti byly po celou dobu svrchovaně zaujaty a získaly spoustu základních vědomostí ze světa umění.
Co se udá ve filharmonii Bezprostředně poté, co orchestr odehraje svá dvě vystoupení na Špilberku, odvezou si jej oba hostující zahraniční dirigenti se stejnými pořady každý na svůj vlastní festival: Bijan Khadem-Missagh na festival Allegro Vivo v rakouském Hornu (22. srpna) a Kaspar Zehnder do švýcarského Murtenu (26. – 30. srpna): další dva koncerty, s Dvořákem, Beethovenem a sólistou Josefem Špačkem, tam bude řídit Jakub Hrůša. V září provede filharmonie s Leošem Svárovským Dvořákovu Stabat mater na festivalu Rheingau v klášteře Eberbach a v dalších dvou měsících s týmž dirigentem dvanáct koncertů v Japonsku. A 2. prosince vystoupí ve vídeňském Konzerthausu s fenomenálním kontrabasistou Avishaiem Cohenem. Pro svůj osmačtyřicátý ročník si letošní Moravský podzim (3. – 16. října) zvolil námět týkající se multimediality, hledání souvislostí mezi hudbou a filmem, pohyblivým obrazem, vizuálními akcemi účinkujících; přelévá se tudíž z koncertních síní do Univerzitního kina Scala
14
(filmové snímky soudobých oper nebo naopak historický němý film s nově zkomponovanou živou hudbou) a do Sono centra (složitá audiovizuální kompozice litevské skladatelky Janulytė, která se stala senzací už na řadě světových pódií). Tradičními symfonickými pilíři jeho dramaturgie ovšem zůstávají vystoupení velkých filharmonií v Janáčkově divadle – České na počátku, Rotterdamské uprostřed a naší na závěr; v Besedním domě se uskuteční osm komornějších akcí – od koncertu Orchestru Berg po vystoupení jediného hráče (klarinetisty Dohnala) s jedinou skladbou (Stockhausenovým Harlekýnem). Přidanou hodnotou festivalu bude osobní účast jeho letošního rezidenčního skladatele Erkkiho-Svena Tüüra (Estonsko), jenž je v jeho dramaturgii zastoupen pěti vesměs rozměrnými skladbami, a dalších dvou tvůrců, zmíněné Litevky a Holanďana Michela van der Aa. Všichni se publiku představí v besedách před provedením svých skladeb.
Erkki-Sven Tüür
Šedesátá sezona filharmonie začne slavnostním shromážděním aktivních i někdejších filharmoniků 1. září v Besedním domě – a veřejně pak Zahajovacím koncertem 20. září v Janáčkově divadle. Jeho pořadem (Smetana, Martinů, Dvořák) se hlásí k retrospektivní části své dramaturgie, hrdému ohlédnutí za uplynulými šesti desetiletími. Jeho dirigent Leoš Svárovský je také jedním z pěti žijících dosavadních uměleckých šéfů; každému ze zbývajících čtyř je věnován jeden z čtyř koncertů symfonického cyklu FJD2. První symfonický cyklus (FJD1) naopak hledí kupředu a svůj repertoár zasahující i jednadvacáté století obsazuje mladými sólisty a dirigenty se světovou reputací. Jednou z takových osobností je letošní umělkyně sezony Alina Pogostkina, německá houslistka ruského původu. V Brně se poprvé objevila na Moravském podzimu 2003 jako křehká dívenka z Petrohradu a hned zaujala svým temperamentním projevem v Lalově Španělské symfonii, podruhé tu vystoupila v roce
Alina Pogostkina v Brně 2009
15
2009 s Šostakovičovým koncertem; ve své sezoně bude hrát pětkrát: dvakrát nedávno napsaný koncert Jörga Widmanna, dvakrát neoromanticky laděné Vzdálené světlo Pēterise Vaskse a na slavnostním Novoročním koncertě – v pořadu připomínajícím vůbec první vystoupení fi lharmonie před šedesáti lety – koncert Petra Iljiče Čajkovského.
Vydala Filharmonie Brno, příspěvková organizace Náklad 2 000 výtisků Texty a rozhovor Jiří Beneš Foto archív Filharmonie Brno Redakce Jiří Beneš a Jana Baláčová Sazba a produkce Petr Tejkal Design Redakční uzávěrka 31I7I2015
16
17
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno, příspěvkovou organizaci
www.filharmonie-brno.cz
