Co se děje ve filharmonii
duben – červen
71
2010
Foto na obálce (zleva): Filharmonie Brno s Leošem Svárovským ve Wannieck Gallery, Lumír jako maskot 55. sezony, nová tvář filharmonického předprodeje, pianistka Olga Kern, sólistka sezony 2010/2011, hornista Radek Baborák
Úvodem
orchestr Filharmonie Brno
Vážení přátelé, ve svých posledních měsících koncertní sezona bu vrcholí, nebo doznívá – popřípadě obojí; rozhodně však stále delší denní světlo (prodloužené ještě letním časem) stále víc zpochybňuje večerní úbor koncertního publika i účinkujících a posouvá nepominutelný společenský aspekt koncertního života někam jinam. V posledních desetiletích se ho ujímají stále výrazněji letní hudební festivaly, a to prohlubujícím se významem původně nenáročného repertoáru. Pro orchestr, jakým je brněnská filharmonie, to znamená jet na plný pecky v doznívající sezoně a stejně intenzivně připravovat tu letní, nemluvě ani o té příští, která vlastně začne už předprodejem 24. května. Milí posluchači, držte nám palce, Vaše přízeň je to nejlepší, co za to můžeme získat. Kromě té muziky ovšem.
Rozhovor Dirigent Leoš Svárovský má k Brnu více než těsný vztah. Vždy v letech 1991–1995 jako šéfdirigent vedl Filharmonii Brno tehdy ještě pod názvem Státní filharmonie Brno. Na povídání jsme se sešli v předvečer závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnské katedrále. O Bílé neděli dirigoval známý umělec na Petrově Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Pod taktovku Leoše Svárovského se však již v polovině května dostanou také brněnští filharmonici. S prvním moravským orchestrem nabídne devětačtyřicetiletý dirigent nejznámější český symfonický cyklus – Smetanovu Mou vlast. Šest symfonických básní s mimohudební
1
zvon. Torstenson si myslel, že už je poledne, a odtáhnul, ač bylo teprve 11 hodin. I na tuto historku jsem před koncertem myslel. A nač rád vzpomínáte z novodobých dějin Brna? Jedním z nezapomenutelných zážitků pro mne bylo uvedení Janáčkovy Glagolské mše v bazilice na Starém Brně. Mistr tam sám
Leoš Svárovský diriguje na Velikonočním festivalu duchovní hudby 2010
tematikou inspirovala tuzemská historie, legendy i krajina. Své vrcholné dílo, které vzniklo v letech 1874–1879, zkomponoval Smetana už zcela neslyšící. Známý je i fakt, že se Má vlast každoročně hraje v den výročí Smetanova úmrtí 12. května jako první zahajovací dílo na festivalu Pražské jaro. Svárovský tento ojedinělý a posluchačsky mimořádně oblíbený klenot české klasické hudby dirigoval už nesčetněkrát. O národní tematice, hrdosti i opakované dirigentské práci nad touto úžasnou hudbou šuměl i náš rozhovor. Setkáváme se v prvním brněnském chrámu. Vystupujete raději v sakrálních prostorech prosycených historií a vírou nebo v koncertních halách stavěných speciálně k produkci hudby? Vždycky záleží na tom, jak ten kostel, katedrála nebo ten světský prostor vypadají. Pro mě je vždy velkým zážitkem vystupovat třeba v Japonsku ve slavné Suntory Hall, ósacké Symphony Hall nebo v nádherném sále v Sapporu. Tam je skutečně bonbónkem dirigovat. Člověk má inspiraci, nádherné echo, slyší všechny nástroje. A to jistě nemluvím jenom za profesi dirigenta, ale za všechny účinkující. Nu nejen k Božímu sluchu se jistě line hudba stejně odevšad, ale když se vrátím ke koncertování na církevní půdě? Atmosféru v kostelech dotváří i ty nádherné plastiky kolem, všechna ta krása. Člověk tady získává zcela jinou pokoru. Samozřejmě se i jinak chováte. A to nejen umělci. Myslím, že v chrámech dosedne jakýsi posvátný respekt i na posluchače. Na Petrově už jsem dirigoval minimálně třikrát a tento prostor skutečně miluji. A to nejen proto, že ta katedrála už zvenčí vypadá skutečně úctyhodně. A taky miluji historky kolem katedrály. Které máte na mysli? Myslím srpnové obléhání města Švédy roku 1645. Generál Torstenson prý se zařekl, že bu Brno dobude, než začnou na Petrově vyzvánět poledne, anebo odtáhne. Když pak na město zaútočil a Brno bylo už takřka dobyto, zazvonil obráncům na pomoc
2
studoval a myslím, že to na atmosféře bylo znát. Skutečně počítá umělec i s tím, čemu se říká genius loci neboli duch místa? Určitě. Nezapomenu na úžasné zkušenosti s brněnskými filharmoniky a Českým filharmonickým sborem Petra Fialy ze slavného festivalu v klášteře Eberbach nedaleko Wiesbadenu. To je další prostředí, které vás doslova pohltí. Ostatně na stejné místo pojedeme na konci srpna opakovaně. Můžete prozradit vrcholné záležitosti z Vašeho letošního koncertního kalendáře? Už jsem dělal pět provedení cyklu Má vlast se stuttgartskými filharmoniky. Jednou to bylo v Mnichově, poté ve Stuttgartu. Stejnou skladbu uvedu v Brně. Z blízkých událostí je to turné se Slovenskou filharmonií do Japonska. Na osmi koncertech budu provádět slavná díla českých a slovenských autorů. V červnu se do Japonska vrátím znova a s Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a českými sólisty uvedeme v Suntory Hall premiéru Prodané nevěsty. Zůstaňme u Smetany. S brněnskou filharmonií nabídnete Mou vlast ve Wannieck Gallery, tedy někdejší tovární hale. Proč se k tomuto dílu opakovaně vracíte? Ve Stuttgartu jsme měli nadšené kritiky. V lednu jsem Mou vlast dělal s Norimberskými symfoniky. Vyšehrad, Šárku a Vltavu udělám i na Slovensku před naším japonským turné. Dělám tento cyklus letos výjimečně často a přiznám se, že skutečně velmi rád. A s dovolením – není to pro dirigenta nuda či macha – hrát tolikrát dokola stejnou muziku, i když jde o posluchačsky opravdu velmi vstřícné a milované dílo? Ale ono je opravdu každé provedení jiné. To je dáno už jen tím, že pokaždé pracuji s jiným orchestrem. Co těleso, to jiné společenství hráčů – a to je slyšet. Ve Stuttgartu seděl v prvních houslích třeba Radvan Kubelík, tedy synovec slavného Rafaela Kubelíka, a já tím byl skutečně poctěn. Bylo to víc než milé. Každý orchestr dává do Mé vlasti něco ze své tradice a já se to historicky odlišné těsto snažím vždy nějak jinak tmelit. Opravdu je to pokaždé jiná Má vlast. Nádherná Smetanova skladba vznikla mimo jiné i na povzbuzení národního sebevědomí při doznívajícím obrození. Co může tato hudba nabídnout dnešním Čechům, kteří jsou z tohoto pohledu už mnohem laxnější? Opravdu je velká škoda, že Češi přestávají býti zdravými patrioty.
3
Když cestujete po světě, vidíte, že všichni jsou na svoje tradice hrdí. Má vlast je cyklus tak blízký posluchačovu uchu, že jej milují všichni. V Japonsku je Vltava tak oblíbená, že ji málem slyšíte v každém obchodním domě. A přitom si Češi většinou neuvědomují, že se o nich ve světě ví právě prostřednictvím Smetanovy Mé vlasti. Nechme českých luhů a hájů a pojme do moravských souřadnic. Mezi lety 1991–1995 jste byl šéfdirigentem Státní filharmonie Brno. Jak vidíte tento orchestr s odstupem patnácti let? Asi nebudu objektivní. Já tento orchestr mám moc rád a hlavně s ním dodnes velmi často spolupracuji. Už za mého šéfování proběhly generační změny a to bylo v pořádku. Na prestižní místa koncertních mistrů a prvních hráčů se dostali Pavel Wallinger, Pavel Šabacký a mnoho dalších. Dodnes ve filharmonii jsou a to je dobře. S brněnskou filharmonií pracuji až osmkrát do roka a to také o mnohém svědčí. Vloni jsme spolu dělali patnáct koncertů na japonském turné a na další vyjedeme zase příští rok. Mou vlast nyní v Brně zahrajete v někdejším industriálním prostoru bývalé továrny a nynější galerie. Jak se díváte na hraní v tak nezvyklých prostorech, na hudbu mezi obrazy? Moc se těším. Nebude to poprvé. Ve Wannieck Gallery jsem už provedl Dvořákovu a Čajkovského hudbu. Prostor se mi velmi líbí, velmi konvenuje publiku. Má navíc výbornou akustiku a člověk se tam za pultem cítí skutečně dobře. Dirigoval jste už na nějakých nezvyklých místech a pokud ano, kde? S brněnskými filharmoniky jsme vystupovali v kasárnách v Manile. Dostali jsme dokonce ozbrojenou eskortu, která nás na toto místo doprovodila. V Ávile jsem dirigoval na hradbách, v Belgii zase na pontonu plovoucím na jezeře. Ve Wikipedii jsem si našel, že máte čestné občanství amerického města San Bernardino. Jak jste k němu přišel? Bylo to v roce 1997 po jednom velkém úspěchu amerického turné. Od té doby s tímto městečkem udržuji pravidelný přátelský styk. Mám na to ostatně papírový glejt. Zlatý klíč od bran města jste nezískal? To ne. Někdo mi říkal, že to čestné občanství nezakládá žádné zvláštní výhody. Jenom prý kdybych tam umřel, vystrojí mi čestný pohřeb na městské útraty. S Leošem Svárovským rozmlouval Luboš Mareček
4
Co se událo ve filharmonii
Palác umění
Po dlouhé době – od roku 1978 – navštívila filharmonie (s Českým filharmonickým sborem Brno a mezinárodně sestaveným sólistickým kvartetem) zase Maarsko. Monumentální Verdiho Rekviem dirigoval nový šéf Aleksandar Marković 8. března v Szombathely a v následujících dvou dnech v Budapešti a ve Stoličním Bělehradu (Székesfehérváru), někdejším hlavním městě Uher. Na filharmoniky udělala pochopitelně největší dojem nová koncertní síň v budapešském Paláci umění – v tomto ohledu je Budapeš skutečným evropským velkoměstem. O měsíc později hrála filharmonie – zase s Markovićem – v Rakousku, v pátek 9. dubna v salcburském Festspielhausu a v sobotu v Kongresovém centru ve Villachu. Proslulou koncertní síň salcburského festivalu (všech bezmála dvaapůltisíce míst Aleksandar Marković a Pavel Wallinger bylo obsazeno) zná filharmonie odedávna; co však vyrostlo v posledních letech v nevelkém korutanském městě (v českých materiálech z dob císaře pána je někdy uváděno jako Bělák), budí obdiv a závist: do velmi hezkého multifunkčního sálu se vešlo dvanáct set posluchačů. Za zmínku stojí nezvyklý pořad obou večerů: po efektním Ligetiho Rumunském koncertu zněly po sobě dvě velké symfonie, obě s číslem 4: Bohuslava Martinů a Petra Iljiče Čajkovského. Toto srovnávání je specialitou nového šéfdirigenta; v jeho pořadech se s ním ještě setkáme.
5
Každoroční účast filharmonie na brněnském Velikonočním festivalu duchovní hudby se letos realizovala 7. dubna v katedrále na Petrově koncertem, jenž byl vlastně recitálem jediného pěvce. Richard Novák, jejž brněnskému posluchači netřeba představovat, na něm provedl pořad z basových árií vrcholných duchovních skladeb Georga Friedricha Händla a Dvořákových Biblických písní, uvedený proslulým (jediným) českým motetem Chvalte Boha silného Jana Dismase Zelenky. Vznešenosti a monumentalitě barokní dikce odpovídala v Novákově podání intimita a vřelost Dvořákova vyznání; inspirován pěvcovým výkonem hrál orchestr pod taktovkou Jakuba Kleckera mimořádně citlivě a zaujatě, takže také jemu patřila dlouhá standing ovation zcela zaplněného dómu.
Ve středu 10. března jsme se rozloučili s kolegou Rudolfem Hrdličkou, který byl v poslední době nejstarším žijícím filharmonikem a od svých loňských pětadevadesátin čestným členem Filharmonie Brno. Dvaačtyřicetiletý se stal jako hornista Bakalova rozhlasového orchestru zakládajícím členem nově zřízené Státní filharmonie a prodělával s ní rychlý vzestup v 50. i zahraniční expanzi v 60. a znovu v 70. letech až do svého odchodu na odpočinek v roce 1975; až do konce však zůstával v živém styku s filharmonickým děním. Odešel v něm jeden z nejvýraznějších pamětníků zrodu a rozvoje velkoměstského koncertního života v Brně ve válečných a poválečných letech – i jeho pozdějšího vývoje, viděného očima filharmonického hráče. Budeme na něho dlouho vzpomínat.
Do 7. května můžete ve foyeru Besedního domu shlédnout výstavu perokreseb Dagmar Ubrové a olejomaleb Lucie Ubrové, její dcery. Na vernisáži, která proběhla 6. dubna v podvečer, hovořili David Mareček a profesor Vladimír Smékal, hrálo a zpívalo trio „uBer!“.
Ve čtvrtek 15. dubna se dožil padesáti let Emil Drápela. Absolvent brněnské konzervatoře a JAMU působí v brněnské filharmonii již devětadvacet let ve funkci prvního klarinetisty; také však jako sólista – jeho sólová vystoupení a nahrávky s Filharmonií Brno se počítají na desítky. Sólově vystoupil také ve dvanácti evropských zemích, jako komorní hráč i v Japonsku. Byl hostem mezinárodních hudebních festivalů (Sevilla, Valladolid, Valonský festival v Belgii, Palermo, Rotterdam, Drážany, Vídeň, Kuhmo, Pražský podzim, Pražské premiéry, Moravský podzim, Bratislavské
6
hudební slavnosti, Janáčkův máj, Hudební slavnosti Emy Destinnové a další). Komorně působí v souborech Sonata a tre, Filharmonické dechové trio, dechové kvinteto Phoenix, je uměleckým vedoucím Harmonie brněnských filharmoniků, pravidelně jubilant Emil Drápela spolupracuje s několika smyčcovými kvartety. Velká část jeho zahraničních sólových aktivit byla v uplynulých 20 letech spojena s Českými komorními sólisty. Jeho nahrávky pro Český rozhlas zahrnují přes 150 titulů klarinetového repertoáru; kromě toho natočil 9 CD. V premiéře provedl či nahrál desítky skladeb soudobých českých i světových autorů. Teodpovídá na sedm otázek. Jak se cítí dechař, když je mu padesát? Pocity jsou to rozporuplné. Na jedné straně se mi v noci zdává, že mi vypadávají zuby a že už jsem zkrátka dohrál. Také je stále těžší odolávat stresům mého povolání. Naproti tomu mám právě za sebou dva sólové koncerty a nahrávání dalšího koncertu s filharmonií. Zdá se, že mi to ještě nějaký čas půjde. Znáte jiného českého klarinetistu v mém věku, hrajícího sólově zpaměti Webera? Ač rozum mi říká „přibrzdi!“, mě muzika stále baví, tak proč bych si ji ještě neužil? Jak jste se dostal do filharmonie? Snad pamatujete těžkou situaci z roku 1981, kdy náhle během 48 hodin osiřela obě místa prvních klarinetistů úmrtími Bohumila Opata a Antonína Kravky. Byl jsem tehdy ještě studentem konzervatoře, ale „nadrzo“ jsem se přihlásil. V tom orchestru hrál můj otec 20 let první trubku a já v něm chtěl taky sedět. Nastoupil jste za šéfdirigenta Františka Jílka, jaké na něho máte vzpomínky? Měl jsem to štěstí, že jsem přišel do orchestru za jeho éry: naučil mě (a nás všechny) strašně moc. Pamatuji si, jak jsem poprvé hrál exponované sólo v Šárce ze Smetanovy Mé vlasti. Připravil jsem si je, jak jsem nejlíp dovedl, ale ve zkoušce mi Jílek mou koncepci úplně rozcupoval a dobrých dvacet minut mě trápil. Byl jsem zoufalý a před generálkou jsem si moc nevěřil. Jílek si mě však zavolal k sobě do šatny a tam mi řekl: „Nedbejte na to, co jsem po Vás včera chtěl; hrajte si to podle svého, vždy to hrajete výborně, já jsem Vás jenom zkoušel!“ Měl vysoké nároky na orchestr, ale dokázal hráče respektovat. Tato vlastnost mnoha dirigentům, s nimiž jsem spolupracoval a spolupracuji, chybí. Nepřipouštějí si důležitost onoho vzájemného souznění.
7
Jaký byl Váš nejsilnější zážitek ve filharmonii? Asi čekáte, že budu jmenovat nějaký špičkový koncert nebo sólový výkon, ale můj nejsilnější zážitek se týká zkoušky. Krátce po revoluci jsme zkoušeli na zahraniční zájezd Dvořákovu Novosvětskou s Leošem Svárovským v improvizované zkušebně Místodržitelského paláce. Najednou se otevřely dveře a vstoupil Rafael Kubelík. Nejlepší z nejlepších našich dirigentů, pro nás Bůh, génius, symbol. Svárovský mu symbolicky předal taktovku a on s námi pracoval na závěrečné větě patnáct, možná dvacet minut. Hráli jsme jako o život. Během té chvíle nám o Dvořákově hudbě, o jednotlivých motivech a tématech řekl tolik, co nikdo jiný předtím ani potom. Od té doby jsem Novosvětskou hrál po světě mockrát a vždycky během strhujícího úvodu závěrečné věty si na to vzpomenu. Jste vedoucím skupiny klarinetů, co to vlastně obnáší? Odpovídám za zajištění provozu pětičlenné klarinetové skupiny, starám se o její zájmy, potřeby, nástrojové a materiálové vybavení. Doba filigránské detailní práce dirigentů Jílkova typu je pryč, programy se studují rychle a někdy i povrchně. Proto vzrůstá úloha vedoucího hráče, který s ostatními členy pracuje na absolutní souhře, jednotném frázování, tvoření tónu, vytváření osobité nástrojové barvy. Taková komorní hra v symfonickém tělese. Mám to štěstí, že v mé skupině hrají čtyři vynikající, velice flexibilní hráči, mistrovsky ovládající své nástroje. Vím, že na pódiu se mohu na každého z nich naprosto spolehnout. Rozumíme si muzikantsky i lidsky. Případné kolizní názory řešíme v klidu společně v hospůdce u piva. Každému tento způsob vřele doporučuji. Můžete aktivně ovlivňovat dění ve filharmonii? Ano, jako člen Umělecké rady filharmonie. Ta má omezené pravomoci v uměleckých záležitostech, ale jde o koncertní mistry a volené reprezentanty orchestru, tedy o partnera, jehož poradní hlas nelze ignorovat. Moc velký diplomat nejsem a říkám zpravidla bez obalu, co si myslím. Nejen proto naše schůze bývají i bouřlivé. Spolupráci se současným vedením filharmonie ale hodnotím jednoznačně velmi pozitivně, nakonec zdravý rozum vítězí… Co byste ze všeho nejvíc přál filharmonii? Každého z nás asi napadne přát si nový koncertní sál, skvělé dirigenty, atraktivní zájezdy. Já si to přeji samozřejmě také. Mám ale ještě jedno zcela prozaické přání: aby naše psychicky náročná profese byla už konečně společensky a hlavně finančně odpovídajícím způsobem ohodnocena. Celých třicet let jsem nucen pracovat „na dva úvazky“. Hraji v orchestru, učím, koncertuji sólově a komorně, nahrávám, studuji nové party, přivydělávám si na nejrůznějších hudebních „kšeftech“, neznám volné soboty a neděle, ponocuji v autobusech. Z platu filharmonika, vysokoškolsky
8
vzdělaného a konkurzem vybraného zaměstnance špičkové kulturní organizace, totiž lze žít, ale ne vyžít, perspektivně zabezpečit rodinu, zajistit důstojné kvalitní bydlení, vytvořit dostatečnou rezervu na stáří. V zemi kdysi nazývané „konzervatoří Evropy“ je to asi jen zbožné přání…
Laureátem Senior Prix 2009 udělované nadací Život umělce a společností Intergram se stal náš někdejší kontrafagotista Jan Němec. Do nově zřízené filharmonie se v roce 1956 dostal jako člen Bakalova rozhlasového orchestru a stal se tak součástí její zakladatelské generace. Dnes dvaaosmdesátiletý umělec žije ve Vranovicích na Břeclavsku a hudebního života se účastní jako skladatel – jeho skladby vysílá Český rozhlas a má v repertoáru proslulá Moravěnka.
Co se děje ve filharmonii Pro své poslední vystoupení této sezony ve Wannieck Gallery (12. a 13. května) připravuje filharmonie Smetanovu Mou vlast. Budiž řečeno, že toto základní veledílo české symfonické hudby, výjimečné i v mezinárodním kontextu, zaznívá dnes mnohem řidčeji než před časem; zatímco zakládající členové filharmonie, zejména ti, co do ní přišli z krajského orchestru, je znali takřka zpaměti (takže v některých básních, zejména ve Vltavě, ani neobraceli noty), musejí se dnešní mladí filharmonikové na jeho provedení pilně připravovat. Což nijak nesnižuje jeho aktuální význam, jejž si jeho geniální hudební obsah dokázal vždy najít; naopak, právě řidší provozování podtrhuje jeho výjimečnost. Vltava ostatně zůstává s Dvořákovou Novosvětskou nejhranější českou symfonickou skladbou v zahraničí – v Japonsku dnes zaznívá nepoměrně častěji než v českých zemích.
hornista Radek Baborák
Poslední dvojicí abonentních koncertů letošní brněnské sezony budou večery Klasického abonmá 20. a 21. května v Besedním domě. Vzhledem k blížícím se dovoleným je
9
jejich pořad laděn takříkajíc přírodně: mezi Honeggerovým idylickým Letním pastorále a Beethovenovou Pastorální symfonií zazní hezký Koncert pro lesní roh ruského skladatele Reinholda Glièra. Jeho sólista Radek Baborák je dnes ve svém oboru uznávanou českou jedničkou; působí ostatně jako první hornista Berlínských filharmoniků a při jeho mezinárodní sólistické expozici nebylo vůbec snadné získat termín pro jeho brněnské vystoupení. Dirigent Kaspar Zehnder spolupracuje s filharmonií už nějaký čas dost pravidelně; jako umělecký ředitel mezinárodního festivalu ve švýcarském Murtenu ji tam letos bude dvakrát řídit. Méně známo je, že je (stejně jako Leoš Svárovský) flétnovým Kaspar Zehnder virtuosem; v úterý před oběma zmiňovanými koncerty (18. května) vystoupí na posledním večeru Komorního cyklu SPH Bohuslav Martinů hudbou a slovem jako flétnista.
Na výchovu nového publika se filharmonie zaměřuje stále intenzivněji; vedle výchovných koncertů pro školy, jejichž tradici zdědila už od svého krajského předchůdce, a vedle Rodinného abonmá, zřízeného v roce 1995 a v posledních letech obohacovaného činností Dětského klubu, pořádá letos soubor soustředěných akcí Mozartovy děti.
Vivaldi), budou pokračovat v pondělí 31. května v Besedním domě od 18:00 Slavnostním koncertem s dětskými sólisty (klavír, housle, klarinet, trubka) doprovázenými filharmonií – a následujícího dne (v úterý 1. června) tamtéž Dnem dětí s Filharmonií Brno; pátek 4. června tam bude (9:00–17:00) Dnem otevřených dveří zaměřeným zvláš na dětské publikum. A pozdní vycházka na Koncert Filharmonie Brno na náměstí Svobody v sobotu 5. června (od 21:00) bude pro malé Brňany jistě velkým zážitkem.
předprodej Filharmonie Brno v novém
Také však dospělým posluchačům chce věnovat intenzivnější péči – zgruntu novou úpravou prodejního střediska v Besední ulici. Po nákladné přestavbě nabídne toto místo zájemcům o vstupenky nejen přátelské prostředí ve svém prostorném, výtvarně vyřešeném interiéru, nýbrž také a hlavně novou organizaci služeb zahrnující prodej abonmá, rezervaci a předprodej vstupenek, jakož i poskytování příslušných informací. Středisko se spolu s prodejem příští sezony otvírá v pondělí 24. května; stejně jako v minulých letech dostanou předplatitelé filharmonických koncertních cyklů poštou katalog nové sezony s podrobnou nabídkou, aby se mohli včas rozhodnout, jak uspořádat svou účast na brněnském koncertním životě.
Co se bude dít ve filharmonii
atrium Besedního domu
Mozartovy děti začnou ve čtvrtek 27. května v 19:30 Májovým koncertem v bazilice na Starém Brně (Händel, Torelli, Mozart,
10
Posledním abonentním koncertem a akcemi Mozartových dětí ovšem filharmonická sezona nekončí – rychleji než většina srovnatelných orchestrů si filharmonie v posledních letech zvykla na to, čemu se říká letní nebo turistická sezona; původně odlehčené pořady určené (a četnými ad hoc sestavenými soubory komerčně zneužívanému) zájmu množících se turistů ustupují náročnějšímu repertoáru a kulturní turistika se už stala závažným kulturním
11
fenoménem. Provoz filharmonie se tím stává rok od roku složitější a umístit do letních měsíců tři týdny zákonné nepřerušené podnikové dovolené někdy nebývá snadné. Brněnské letní sezoně přispívá filharmonie už od počátku století Mezinárodním hudebním festivalem Špilberk. V letošním jedenáctém ročníku (od 11. do 18. srpna) sama provede dva z jeho čtyř koncertů (s dirigenty Markovićem a Zehnderem), na další, uváděný Arnoštem Lustigem, přijede se Skladbami rockových legend Metropolitní symfonický orchestr a zpěvák Jiří Zonyga, závěrečný provede Orchestr a soubor Spojených divadel Vídeň, řízený Casparem Richtrem. Ještě víc než jiná léta však bude filharmonie hostem letních festivalů v zahraničí: pomineme-li její květnové vystoupení s Mahlerovou Čtyřkou v rakouském Badenu, začíná svou letní sezonu 11. června zahajovacím koncertem Evropských týdnů v Pasově s řeckou dirigentkou Konstancií Gourzi, pak zahájí (10. července) Brucknerovou Čtyřkou (čtvrté symfonie jsou zřejmě letos jejím údělem) festival v rakouském Neubergu, od devatenáctého vystoupí třikrát ve švýcarském Murtenu (s Zehndrem a s Markovićem), hned nato s Bijanem Khadem-Missaghem na festivalu Allegro vivo v rakouském Hornu a 27. srpna se Svárovským na proslulém festivalu Rheingau ve Wiesbadenu, takže závěrečný galakoncert Hudebních slavností Emy Destinnové v Českých Budějovicích 11. září už budeme moci – jako každoročně – považovat za začátek nové sezony. Atraktivní novinkou v ní bude funkce sólistky sezony, pro niž jsme získali dnes už světově proslulou ruskou pianistku Olgu Kern. V loňské sezoně s námi hrála Rachmaninovův Třetí klavírní koncert, v letošní byla nedostupná, ale pro tu nastávající se uvolila hned pianistka Olga Kern na osm (!) večerů: v Koncertním abonmá bude hrát (vždy dvakrát) Rachmaninovův První koncert, Variace na Paganiniho téma od téhož skladatele a Lisztův Tanec mrtvých, ve Vaňkovce koncert Griegův. Pozoruhodnou akcí bude druhý pořad Klasického abonmá, v němž vystoupí s koncerty Haydnovým a Šostakovičovým hned tři Kernové: vedle Olgy její syn, pianista Vladislav, a bratr, dirigent Vladimir.
12
Podrobné informace o nové sezoně najdete ovšem v katalogu s pejskem Lumírem, tentokrát oděným elegantní bílou šálou; doporučujeme prostudovat nejen umělecký obsah sezony, nýbrž také její ekonomické aspekty, zejména prémie, vyplývající ze sdružení Lumír jako maskot nové sezony některých abonmá. Dosavadní osvědčený půdorys patnácti koncertních řad v deseti cyklech (a dvojího Novoročního koncertu) se mění jen v počtu koncertů – většina cyklů obsahuje tentokrát klasické čtyři pořady, výjimku tvoří tři ve Wannieck Gallery, pět v Rodinném abonmá a devět (!) v Komorním cyklu Spolku přátel hudby. Katalog bude obsahovat také informace o termínech prodeje abonmá a předprodeje jednotlivých vstupenek na Špilberk a všechny cykly příští sezony. Upozorňujeme, že pracovní doba nového prodejního střediska bude táž, jaká byla zavedena od 1. února: pondělí a středa 9:00−14:00, úterý, čtvrtek a pátek 13:00−18:00 hodin.
Vydala Filharmonie Brno, příspěvková organizace Náklad 2 000 výtisků Rozhovor s Leošem Svárovským Luboš Mareček Texty Jiří Beneš Foto Anna Pecková, Petr Francán, Marek Novotný, Petr Pilát, Tomáš Tichý a archív Filharmonie Brno Redakce Jana Baláčová Grafická koncepce Side2 Sazba a produkce Petr Tejkal Design Redakční uzávěrka 12. dubna 2010
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno, příspěvkovou organizaci
www.filharmonie-brno.cz
