Cestovní ruch v departementu Pyrénées-Orientales

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA Katedra romanistiky

Bc. Vendula Marková

Cestovní ruch v departementu Pyrénées-Orientales Magisterská diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Martin Kučera

OLOMOUC 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Cestovní ruch v departementu PyrénéesOrientales“ vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. V Olomouci, dne 10.prosince 2009

....................................................

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Mgr. Martinu Kučerovi za poskytnutí cenných odborných rad a doporučení, a za čas tímto strávený.

OBSAH ÚVOD.........................................................................................................................................5 1. PŘEDSTAVENÍ PYRÉNÉES-ORIENTALES.....................................................................7 1.1 Pyrénées- Oreinatles v kontextu regionu Languedoc-Roussillon.....................................7 1.2 Nástin historie departementu ............................................................................................9 1.3 Základní geografické údaje ............................................................................................12 1.4 Klima ..............................................................................................................................13 1.5 Vývoj obyvatelstva .........................................................................................................14 1.6 Hospodářství departementu ............................................................................................16 2. KULTURNÍ SPECIFIKA PYRÉNÉES-ORIENTALES .....................................................18 2.1 Charakteristika kulturních specifik departementu..........................................................18 2.2 Pyrénées-Orientales jako místo narození a inspirace umělců ........................................19 2.3 Katalánská identita .........................................................................................................26 2.4 Katalánský jazyk.............................................................................................................28 2.5 Tradice, svátky a oslavy .................................................................................................33 2.6 Gastronomie ...................................................................................................................35 3. PERPIGNAN........................................................................................................................37 3.1 Město Perpignan .............................................................................................................37 3.2 Z historie města ..............................................................................................................37 3.3 Geografická situace ........................................................................................................38 3.4 Kulturní dědictví.............................................................................................................39 4. KULTURNÍ DĚDICTVÍ PYRÉNÉES-ORIENTALES.......................................................45 4.1 Po stopách prehistorie.....................................................................................................45 4.2 Po stopách románských kostelů......................................................................................47 4.3 Po stopách středověkých klášterů...................................................................................49 4.4 Po stopách barokního umění ..........................................................................................51 4.5 Po stopách Vaubanova systému opevnění......................................................................53 4.6 Po stopách moderního umění .........................................................................................57 5. PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ .......................................................................................................60 5.1 Charakteristika přírodního dědictví ................................................................................60 5.2 Přírodní zajímavosti........................................................................................................60 6. TURISTICKY VÝZNAMNÁ MÍSTA.................................................................................64 6.1 Střediska na pobřeží........................................................................................................64 6.2 Horská střediska .............................................................................................................66 6.3 Lázeňská střediska..........................................................................................................68 7. CESTOVNÍ RUCH V PYRÉNÉES-ORIENTALES ...........................................................71 7.1 Vymezení pojmu cestovní ruch ......................................................................................71 7.2 Z historie cestovního ruchu v Pyrénées-Orientales ........................................................72 7.3 Cestovní ruch v ekonomice Pyrénées-Orientales ...........................................................73 7.4 Charakteristika cestovního ruchu v Pyrénées-Orientales ...............................................74 ZÁVĚR.....................................................................................................................................88 RÉSUMÉ EN FRANÇAIS.......................................................................................................91 ANOTACE ...............................................................................................................................97 ANNOTATION........................................................................................................................98 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ...............................................................................99 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................104 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................104 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................105

ÚVOD Pyrénées-Orientales je jedním z pěti departementů jihofrancouzského regionu Languedoc-Roussillon. Jak již historický název území – Roussillon – napovídá, departement má v regionu výjimečné postavení. V Pyrénées-Orientales se mísí dvě kultury – francouzská a katalánská, jež se vzájemně ovlivňují a prolínají. Katalánská identita se nejvýrazněji projevuje v tradičních folklórních oslavách ale i v gastronomii. Jednotícím prvkem katalánské kultury je katalánský jazyk, jež byl po staletí oficiálním jazykem Roussillonu, a v současné době jej alespoň někdy používá 48% obyvatel. Specifická kultura a vlídné přírodní podmínky departementu, stejně jako celé jižní Francie, již od pradávna přitahovaly umělce rozličných žánrů, kteří zde nalezli neopakovatelnou atmosféru a inspiraci. V četných literárních dílech je možné nalézt popisy této půvabné krajiny, ožívají v nich místní postavy, ale i konkrétní místa. výtvarného umění v mnohých dílech barvitě zobrazili tento kraj.

Také mistři

Jih Francie, jakož i

Pyrénées-Orientales, se stal místem narození několika významných umělců z různých epoch. Nabízí se tedy možnost sledovat jejich stopy, navštívit místa jejich působení a inspirace. Jedinečné je také geografické umístění Pyrénées-Orientales, jeho přírodní hranice jsou tvořeny pohořím Pyreneje a Středozemním mořem. Jedná se o krajinu plnou kontrastů, kde se snoubí vysoké vrcholky hor s nekonečnými písečnými plážemi a svahy osázené vinicemi s úrodnými nížinami. Příjemné je místní středomořské klima se svými více než 300 dny slunečního svitu v roce. Správním střediskem a zároveň jediným velkým městem departementu je historické město Perpignan, kde se soustřeďuje průmyslová výroba, ale i většina služeb. Diplomová práce si klade za cíl představit Pyrénées-Orientales a vymezuje departement s jeho geografickými, historickými a kulturními aspekty. Převážně se zaměřuje na seznámení čtenáře s kulturním a přírodním dědictvím oblasti, stejně jako s dalšími turisticky významnými místy jako jsou lázeňská, horská a přímořská střediska. Práce se snaží vystihnout a popsat konkrétní místa, jako jsou historická města a městečka, chrámy, kláštery, hrady, pevnosti, muzea, přírodní zajímavosti a rezervace, která bývají častým cílem návštěv turistů. Pyrénées-Orientales díky pestré nabídce rekreačních aktivit i rozmanitému dědictví ročně navštíví okolo 8 milionu turistů, kteří zde realizují více než 30 000 přenocování. Jelikož v hospodářství departementu hraje významnou roli cestovní ruch, hlavní charakteristiky jsou

5

v práci prezentovány společně s konkrétními statistickými údaji. Práce je tedy vhodná pro potencionální návštěvníky, kteří z ní mohou čerpat informace o místech, do nichž míří, ale také pro zájemce o francouzské reálie a kulturu. Přestože je departement atraktivní oblastí i pro české turisty, v dostupné literatuře není toto téma podrobněji popsáno. Většina průvodců v českém jazyce zahrnuje celou Francii a Pyrénées-Orientales se dotýká pouze okrajově. Toto byl hlavní důvod, jež mne vedl ke zpracování diplomové práce. Práce vychází převážně z francouzských pramenů a literatury, jež jsem získala přímo v oblasti Pyrénées-Orientales. Cenné informace jsem čerpala z několika knih, průvodců a brožur, které se specifikují přímo na departement, případně na region Languedoc-Roussillon. Další aktuální údaje mi poskytly oficiální webové stránky jednotlivých obcí a jejich informačních center jakož i různých organizací zabývající se cestovním ruchem. Vycházela jsem také z osobních zkušeností, které jsem získala během studijního pobytu v Perpignanu.

6

1. PŘEDSTAVENÍ PYRÉNÉES-ORIENTALES 1.1 Pyrénées- Oreinatles v kontextu regionu Languedoc-Roussillon Languedoc-Roussillon je jedním z 26ti1 francouzských regionů a nachází se na jihozápadě země. Languedoc-Roussillon sousedí s regiony Provence-Alpes-Côte d'Azur, Rhône-Alpes, Auvergne a Midi-Pyrénées. Jeho přírodní hranice jsou tvořeny na severu pohořím Massif central, na jihu pohořím Pyreneje, na severovýchodě řekou Rhône a na východě

220ti kilometry pobřeží Středozemního moře. Je tedy patrné, že na rozloze

27 376km2 se rozkládá krajina, která mění často svůj charakter a ráz. Největší kontrasty tvoří reliéf Massif Central s rovinami rozkládajícími se ve středu regionu, jako i vrcholky Pyrenejí a dlouhé písečné pláže. Region Languedoc-Roussillon je správně rozdělen na 5 departementů : Lozère, Gard, Hérault, Aude a Pyrénées-Orientales. 2

Tabulka č. 1 Základní údaje departementů v regionu Languedoc-Roussillon3 Hustota zalidnění Rozloha (na (v km2) km2)

Počet obcí

Správní středisko

Počet obyvatel střediska

5177

185

Mende

11 800

106

5848

356

Nîmes

144233

896 441

147

6224

343

Montpellier

225392

Aude

309 770

50

5343

441

Carcassonne

43950

PyrénéesOrientales

392 803

95

4183

226

Perpignan

162678

LanguedocRoussillon

2 401 838

84

27 376

1545

Montpellier

225392

Departement

Počet obyvatel

Lozère

73 500

14

Gard

623 127

Hérault

1

Skládá se z 22 vnitrozemských regionů a 4 zámořských regionů TOM (Territoire dóutre mer) FERRAS, Robert, VOLLE, Jean Paul: Languedoc-Roussillon: Region de la France du Sud et du lÉurope du Nord. Vesoul, 1989. 3 Údaje převzaty z : Les chiffres qui illustrent la région Languedoc-Roussillon [on line]. [cit. 14.9.2009]. Dostupné z: . 2

7

Tabulka porovnává základní číselné údaje departementů v regionu LanguedocRoussillon. Je z ní tedy patrné, že nejrozlehlejší a také nejlidnatější departemente představuje Hérault, jehož správní středisko Montpellier, je zároveň hlavním městem celého regionu Languedoc-Roussillon. Departement Pyrénées-Orientales můžeme nejlépe srovnat se sousedním Aude, a to jak do rozlohy, tak i do počtu obyvatel. V počtu obcí PyrénéesOrientales lehce zaostává za ostatními departementy, je to převážně dáno jeho geografickou polohou, jejíž velkou část tvoří těžko obyvatelné pohoří Pyrenejí. Tuto nevýhodu kompenzuje příjemné středomořské klima, které podporuje vnitrozemskou migraci. Každý z departementů Languedoc-Roussillonu je typický nejen rázem krajiny, ale i kulturními specifiky. Audes je proslaveno svou katarskou historií, což dodnes dokládají mnohé katarské hrady, z nichž je nejslavnější Carcassonne. Hérault nabízí návštěvníkům kromě pobřeží a pohoří Cévennes, také typickou architekturu Languedocu. Departement Gard se může pochlubit mnohými antickými památkami, které zde zanechali staří Římané. Nejseverněji je položen departement Lozère se svými rozlehlými pastvinami, ale i zachovalými středověkými městečky. A konečně Pyrénées-Orientales je specifický svými katalánskými tradicemi a vysokohorskými středisky.4 Pyrénées-Orientales má v regionu Languedoc-Roussillon výjimečné postavení. Vypovídá o tom také název regionu, který vznikl až v 60tých letech, a k původnímu Languedoc byl přidán dodatek Roussillon, jež je historickým označením pro departement Pyrénées-Oriantales. Přesto, že se v regionu nachází pět přibližně stejně velkých departementů, pouze jeden z nich, a to Roussillon, je součástí názvu celého regionu, což svědčí o určité míře odlišnosti. Kulturní jedinečnost kraje je dána bohatými dějinami, během kterých se stal několikrát předmětem sporů mezi Francií a Španělskem. V minulosti byl Roussillon ovlivňován více španělskými a převážně katalánskými vlivy, které dodnes zůstaly zachovány v tradicích a zvycích obyvatel, stejně tak jako v architektuře. Již na první pohled je zřejmé, že architektura a dekorace některých budov, má typicky španělský charakter. Příkladem jsou barevné domečky ve vesnicích poblíž hranic, které jsou laděné do okrových barev s na modro natřenými dveřmi. Takováto výzdoba není výjimečná ani v hlavním městě departementu v Perpignanu.

4

BERNARD, Jean-Pierre, CARRIERE, Pierre, a kol.: Le Languedoc. Larousse, Paris, 1992.

8

1.2 Nástin historie departementu Departement Pyrénées-Orientales má velmi bohatou a barvitou historii. Její počátky sahají až do neolitu, důkazem jsou ostatky Člověka z Tautavel, jednoho z nejstarších doložených Evropanů, které se datují 450 000 př. n. l., a byly nalezeny v jeskyni v roce 1971. Dalším významným nálezem jsou urnová pole, například v Millas, která pocházejí z doby přibližně 1000 let př.n.l. Dokladem prehistorického osídlení jsou také četné dolmeny a menhiry5, které můžeme na území nalézt. Dalšími obyvateli území byli Keltové, kteří v období 700 – 500 př.n.l. přišli z Východní Evropy a obývali oblast až do římské invaze. V roce 121 př.n.l bylo území dobyto Římany a připojeno k provincii Narbonnaise, jejíž hlavním městem bylo Narobnne. Díky rozvíjejícímu se obchodu zde Římané vybudovali obchodní cestu vedoucí ze Španělska do Itálie, takzvanou Via Domitia, dále zde zřídili obchodní centrum Ruscino, které se nacházelo 2km od současného Perpignanu. Římané nazývali oblast „Pagi Ruscienonensis“, a z tohoto názvu se posléze vyvinulo dnešní pojmenování Roussillon. Později bylo území neblaze ovlivněno přechodem Hanibalovi armády, vyslané zničit Řím v roce 218 př.n.l. 6 Během stěhování národů na počátku našeho letopočtu byl Roussillon osídlen hned několika národy, mezi nejvýznamnější patřili Vandalové, Vizigóti, Frankové a Burgoni. Pod nadvládou Vizigótů, kteří zde zřídili království Toulouské v roce 414, žil Roussillon v relativním míru až do počátku 8. století. V roce 720 bylo území dobyto a obýváno Araby. Oblast byla osvobozena od arabské nadvlády králem Pipinem Krátkým vojenským silami v roce 755 a tímto aktem začaly tři Francké invaze do Roussillonu. Po té co se nepokoje uklidnily, začali do kraje přicházet benediktýnští mniši šířící křesťanství. První z klášterů Abbaye v Arles-sur-Tech z roku 778 byl následován mnohými dalšími křesťanskými stavbami. 7 V roce 870 Guifred le Velu, hrabě pocházející z Katalánské dynastie, získal titul hraběte z Urgel-Cerdagne-Bésalu, poté v roce 878 hraběte Barcelone-Gérone a konečně i 5

Menhir je kámen obvykle velkých rozměrů, který byl svisle umístěn do země. Často bývají menhiry bez náznaků opracování, přesto se vyskytují i kameny, kde je vykreslena například lidská postava. Menhiry se nacházejí po celém světe, byly zasazeny do země buď samostatně, ve skupinách či v kruzích. Jejich původ sahá do pozdního neolitu až 2.poloviny 1. tisíciletí. Největší koncentrace menhirů, a to až 3 000 kamenů, se nachází v bretonském městě Carnac. Slovo menhir pochází z bretonštiny, kde men znamená kámen a hir dlouhý. Dolmen je postaven z nepravidelných bloků z kamene do tvaru stolu. Dolmeny sloužily jako megalitická pohřebiště. Slovo dolmen také pochází z bretonštiny, kde dol znamená stůl. 6 Histoire du Roussillon: Chronologie des évènements historiques [on line]. 1998-2008. [cit. 23.8.2009]. Dostupné z: . 7 NIQUE, Chrisitian: Précis d´histoire de Languedoc-Roussillon. CRDP de lÁcadémie de Montpellier, 2007.

9

hraběte z Ausonne. Proto je tato postava nazývána prvním sjednotitelem Katalánska a dokonce i legenda o vzniku katalánské vlajky8 je s ním spojována. Po Guifredově smrti v roce 897 se území opět rozdělilo mezi jeho syny. Mezi Guifredovými následovníky probíhaly po dlouhá desetiletí spory o území. V roce 1258 se francouzský král Ludvík IX. vzdal území Roussillonu ve prospěch španělského krále Jakuba I. Aragonského, který mu za to nabídl svrchovanost nad územím Languedocu a Provence. V roce 1262 bylo zřízeno Království Majorské synem Jakuba I. Aragonského Jakubem II. Majorským. Panovník si za své sídlo vybral Perpignan a nechal zde vystavět královský palác. Za časů Majorského království oblast prosperovala nejen ekonomicky ale také v architektuře a umění. V roce 1344 bylo království dobyto a opět připojeno ke Království Aragonskému. 9 Století 14. a 15. představují období velmi politicky nestabilní, kdy Katalánci vstupují do bojů proti centrálním vládám. V roce 1463 přišel Ludvík XI. bránit Aragonské království proti katalánským vzpourám a s pomocí 30 000 zlaťáků dal hrabství Roussillon a Cerdagne do zástavy. Smluvená částka nebyla zaplacena a francouzský král Ludvík XI. se zmocnil vlády nad oběma hrabstvími. Ani v období renesance nezažívalo území Roussillonu klidná léta. Zuřila zde pokračující francouzsko-španělská válka, která velmi devastovala kraj. V období Třicetileté války 1618 až 1648 začaly boje mezi protestantskou dynastií Bourbonů a španělskými katolíky Habsburky. Ničivé boje Třicetileté války vyústily Pyrenejskou smlouvou v roce 1659, podle níž připadlo území Roussillonu pod francouzskou nadvládu. V roce 1661 francouzský král Ludvík XIV. nastolil takzvanou solnou daň, na kterou Katalánci odpověděli mnohými vzpourami a rebeliemi. Po deset let zuřilo povstání Angeletů než mnozí z nich uprchli do Španělska. 10 Z důvodů obrany proti nedalekému španělskému království vyslal král Ludvík XIV. svého dvorního architekta Sébastiana Vaubana, aby zde vybudoval systém opevnění. V roce 1700 ustanovil král oficiálním jazykem francouzštinu, což způsobilo řadu problémů, protože z přibližně 100 000 obyvatel pouze 2 000 pocházejících z vyšších vrstev hovořilo francouzsky.

8

Legenda je vylíčena v kapitole Katalánská vlajka a erb CAMPS, Christian: Perpignan d´hier a aujord´hui. Éditions de la Tour Gile, 2002. 10 DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002. 9

10

Za vlády Ludvíka XVI. byl ustanoven komandant pro Roussillon Augustin-Joseph de Mailly. Komandant Mailly vyjednal upravení hranic se Španělskem a pod jeho velením se kraj úspěšně urbanisticky rozvíjel. V roce 1790 byla provincie Roussillon přejmenována na departement Pyrénées-Orientals a nastaly drobné územní změny. 11 V letech 1793 až 1795 byl Roussillon opět svědkem krutých bojů mezi francouzskou a španělskou armádou. Po popravení krále Ludvíka XVI. Španělé využili politické nestability Francie a proniknutím do Pyrénées-Orientales se snažili dobýt území zpět. Přes velké ztráty na životech byla jejich snaha neúspěšná a válka skončila mírovým ujednáním. V regionu převládají republikánské myšlenky, a proto po znovunastolení monarchie ve Francii vypuká v Perpignanu v roce 1830 povstání. Jeho stoupencem je i místní rodák François Arago, budoucí ministr obrany. Časté vzpoury proti monarchii jsou uklidněny v roce 1848 vyhlášením republiky Napoleonem. 12 V roce 1903 oblast zužovala zemědělská krize, která se dotýkala především vinařství. Vysoká hladina nezaměstnanosti a snižující se platy, se projevily ve vlně stávek a vzpour. Tři roky poté, v roce 1907 se začali bouřit i majitelé vinic, jimž dovoz z koloniálního Alžírska a nadprodukce vína ohrožovaly existenci. Na konci druhé světové války se Roussillon stává útočištěm španělským uprchlíkům, kteří utíkají ze země před Francovou diktaturou. Během zimy roku 1939 prošlo přes průsmyk Col dÁrès do městečka Prats de Mollo a později do uprchlických táborů zřízených v Argelès a v Saint Cyprien přes 450 000 lidí. Do dnešních dnů zde mnoho španělských rodin zůstalo usazeno a jejich děti se staly francouzskými občany. 13

11

NIQUE, Chrisitian: Précis d´histoire de Languedoc-Roussillon. CRDP de lÁcadémie de Montpellier, 2007. CAMPS, Christian: Perpignan d´hier a aujord´hui. Éditions de la Tour Gile, 2002. 13 Histoire du Roussillon: Chronologie des évènements historiques [on line]. 1998-2008. [cit. 23.8.2009]. Dostupné z: . 12

11

1.3 Základní geografické údaje Pyrénées-Orientales se rozkládá na jihu Francie a je nejjižněji položeným departementem regionu Languedoc-Roussillon. Na východě jeho hranici tvoří Středozemní moře, na jihu Španělsko, na severu je to další kraj Aude a na západě hranici lemuje Andorou a departementem Ariège. Je jedním z mála departementů (spolu s Alpes-Marimes, PyrénéesAtlantiques a regionem Korsikou), které dovoluje svým obyvatelům a návštěvníkům najednou využívat krásy hor a moře. Departementem souběžně protékají tři řeky: Têt, Tech a Agly. Pramení zde řeka Aude. Přestože nejvyšším vrcholem Pyrénées-Orientales je Pic Carlit (2921m.n.m), jeho dominantu a takřka symbol představuje hora Canigou (2784m.n.m.). Rozloha Pyrénées-Orientales činí 4 116 km2 a na jeho území žije 440 88514 obyvatel. Hustota zalidnění departementu dosahuje výše 104 obyvatel na kilometr čtvereční. Administrativním a správním střediskem departementu je město Perpignan se svými 115 32614 obyvateli. Dále se zde nachází celkem 226 obcí. Departement Pyrénées-Orientales je místem, kde nalezneme mnoho geografických kontrastů. Nížinu podél mořského pobřeží lemují vysoké hory s vrcholem Canigou, dalším překvapením je úzké údolí řeky Têt či horské pláně Cerdagne a Capcir. Největší kontrasty jsou ale ty vegetační, protože v Pyrénées-Orientales můžeme pozorovat „garrigue“15 nebo-li středozemskou lesostep, lesy podobné těm na pobřeží Atlantského oceánu a dokonce i alpské travnaté porosty. Pyreneje se téměř vrývají do Středozemního moře, jsou na délku rozčleněny údolími orientovanými na jihozápad nebo severovýchod, které jsou následovány příkopovými propadlinami, a vymezují tak místní topografii. Na jihu u španělských hranic se nachází pohoří Albères, které je lemováno údolím řeky Tech nazývané Vallespir. Na severu se tyčí dlouhý hřbet rozléhající se od Puigmal po Canigou, ohraničený pánví Cerdan, kterou střídá údolí řeky Têt a příkopová propadlina Conflent. Na severu se pohoří stupňuje od příkopové propadliny Capcir po vysoké vrcholky Carlit (2921m) a Madrès (2469m), které se na severovýchodě opět snižují k Fenouillèdes a Mont-Tauch.16

14

Údaj z roku 2006. Jedná se o lesostep typickou v oblasti Středozemního moře s charakteristickou vegetací. 16 DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002. 15

12

1.4 Klima Klima departementu Pyrénées-Orientales je středozemní, znamená to, že jsou zde relativně mírné zimy a velmi teplá a suchá léta. Průměrná roční teplota dosahuje výše 14ti °C.Velmi důležitou roli v místním počasí hraje vítr, a to především bríza vanoucí od moře a takzvaná La Tramontane17. Tento severozápadní vítr, vane více než 4 dny z 10ti a dosahuje vysoké rychlosti až do 100 km/hod. Klima departementu je velmi rozdílné především na pobřeží a v horských oblastech. Zatím co v oblasti při pobřeží je vysoký počet slunečných dnů, udává se až 300 dnů v roce, horské oblasti jsou bohaté na srážky. V horských oblastech průměrné roční srážky činní 1500mm za rok, v zimním období jsou převážně sněhové.18

Tabulka č. 2 Průměrné měsíční teploty v Perpignanu 19 Měsíc

I

II

III

IV

XI

XII

Ročně

Minimální průměrná teplota(°C)

4,4

5,1

7

8,9 12,4 16,1 18,8 18,8 15,6 11,9 7,6

5,3

11

Maximální průměrná teplota(°C)

V

VI

VII

VIII

IX

X

12,3 13,4 15,7 17,6 21,3 25,3 28,8 28,4 25,1 20,4 15,6 13,2

19,8

Průměrné měsíční teploty v Perpignanu, které byly počítány v období let 1971 až 2000, jsou zachyceny v tabulce. Na první pohled je patrné, že nejteplejšími měsíci jsou červenec a srpen s maximální průměrnou teplotou přes 28°C, naopak nejchladnější je měsíc leden, maximální průměrná teplota dosahuje 12,3°C.

17

Typický vítr středomořského pobřeží La Tramontane se také objevuje a hraje významnou roli v literárních dílech. Zmiňuje se o něm i dramatik Molière ve svých dílech Bourgeois gentilhomme a Le Ballet des Nations. Také básník a zpěvák pocházející z Languedocu George Brassens tento vítr cituje v básni Je suis un voyou : „Jái perdu la tramnotana en trouvant/perdant Margot...“ La Tramontana figuruje i v dílech současných autorů, jako například Les marins de la Tramontana od Jeana Meriata, či Les silences de tramontana, kterou napsal v roce 2002 Luc Monnin. 18 DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002. 19 Údaje převzaty z : Méteo France: Climat en France [on line]. Paris Cédex. [cit. 27.8.2009]. Dostupné z: .

13

Tabulka č. 3 Průměrný počet srážek a hodin slunečního svitu v Perpignanu 20 Měsíc

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Ročně

Průměrný počet hodin 147,5 153,2 206,2 214,2 240,1 270,6 313,9 270,7 217,7 182,3 147,7 141,9 slunečního svitu

2506

Průměrný počet srážek (mm3)

50,6

44,8

43,5

55,9

50,1

28,3

17,1

32

47,3

89,8

58,6

54,4

572,2

Průměrný počet deštivých dnů

5,2

4,7

4,5

5,9

5,5

4,1

3

3,9

4,2

5,1

5,1

5,3

56,5

Průměrný počet srážek, udávaný v milimetrech krychlových, a hodin slunečního svitu během jednotlivých měsíců v Perpignanu zobrazuje tabulka. Hodnoty v ní uvedené vycházejí z údajů sledovaných v letech 1961 až 1990. Průměrný počet srážek je doplněn o průměrný počet deštivých dnů v jednotlivých měsících. Ze statistik vyplývá, že nejvíce hodin slunečního svitu bývá v červenci, kdy je o 43 hodin svitu více než v červnu a srpnu. Naopak v prosinci je slunečního svitu nejméně. Nejdeštivějším měsícem je podle dlouhodobých statistik duben, s necelými 6ti deštivými dny, největší úhrn srážek připadá na září.

1.5 Vývoj obyvatelstva Podle údajů z roku 2006 počet obyvatel v departementu Pyrénées- Orientales je více než 440 885.V Perpignanu, správním středisku departementu, žije čtvrtina obyvatel 115 326 a pokud počítáme i předměstí a přilehlé obce, tak toto číslo tvoří 283 702 . Perpignan je jediným velkým městem regionu, pouze města Saint Cyprien, Saint Estève, Canet en Roussillon a Argelès en Mer dosahují hranice 10 000 obyvatel. Tyto hodnoty se ale až zněkolikanásobí během letní sezóny, kdy do letovisek přijíždějí tisíce turistů.

20

Údaje převzaty z : FRANҪOIS, Jacques a kol.: Méteo France: Climat en France [on line]. Paris Cédex. [cit. 27.8.2009]. Dostupné z: .

14

Věková struktura obyvatelstva ukazuje, že je zde relativně zvýšený počet starších osob. Vysvětlení tohoto stárnutí obyvatelstva podává fenomén migrace obyvatel důchodového věku do teplejších oblastí. Díky tomuto jevu, počet obyvatel oblasti stále lehce narůstá. Ale i mladí lidé zde mají velké zastoupení a to také díky univerzitě v Perpignanu, kde každoročně na několika fakultách studuje kolem deseti tisíc studentů. 21

Tabulka č. 4 Deset největších měst departementu Pyrénées-Orientales22

Počet obyvatel

Hustota zalidnění (na km2)

Rozloha (v km2)

Perpignan

117500

1 726

68,07

Canet-en-Roussillon

11 876

387

30,22

Saint-Estève

11 175

938,8

11,67

Saint-Cyprien

10274

650

15,8

Argelès-sur-Mer

10 095

169

58,67

Rivesaltes

8771

299

28,76

Saint-Laurent-de-la-Salanque

8569

681

12,39

Cabestany

8536

305

10,42

Céret

7785

199,9

37,86

Thuir

7519

371,8

19,9

Město

Deset největších měst v departementu Pyrénées-Orientales přehledně zobrazuje tabulka, města jsou řazena dle počtu obyvatel, dále je zde zachycena rozloha jednotlivých obcí a tedy i hustota obyvatel na km2. Schéma dokazuje, že v departementu PyrénéesOrientales se nachází pouze jediné velké město, které překračuje hranici počtu obyvatel

21

DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002. 22 Údaje převzaty z: COTIS, Jean-Philippe a kol.: Insee: Population légale 2006 – 66-Pyrénées-Orientales. [on line]. Paris Cédex. [cit. 27.8.2009]. Dostupné z: .

15

100 000, je jím správní středisko Perpignan. Ostatní města jsou počtem obyvatel srovnatelná, liší se jejich hustoty zalidnění, jež se odvíjí od rozlohy obce

1.6 Hospodářství departementu Již po staletí bylo nejdůležitější ekonomickou aktivitou departementu zemědělství, v současnosti díky přírodnímu i kulturnímu dědictví je dominantním sektorem cestovní ruch. S rozvojem cestovního ruchu je spojen i růst další odvětví jako potravinářský průmysl, stavebnictví a doprava. Zemědělství stále zaujímá důležité postavení v místním hospodářství, přestože všechna jeho odvětví zažívají od šedesátých let minulého století pokles. Zemědělská produkce v Pyrénéées-Orientales je orientována především na zelinářství, ovocnářství a na výrobu vín. Živočišná výroba je ve srovnání s výrobou rostlinou zanedbatelná, tradičně se zde chová skot.

Tabulka č. 5 Zemědělská produkce23

Produkt

Výroba

Část regionální produkce

Zelinářské produkty

119 569

43,13%

Ovocné produkty

123 037

39,65%

Víno

885 500

5,94%

V tabulce nalezneme nejvýznamnější odvětví zemědělské produkce, celkovou výrobu za rok 2007 a procentuální část, kterou tato výroba tvoří z regionální produkce. Zelinářské produkty tvoří hlavně salát, rajčata, okurky a artyčoky, z ovocné produkce jsou to především tradičně pěstované meruňky a broskve. Všechny údaje pochází z roku 2007 a jsou uvedeny v tunách nebo hektolitrech. Průmyslová výroba v Pyrénées-Orientales netvoří významnou složku hospodářství. Nalézá se zde malé množství velkých průmyslových podniků, což se odráží ve vysoké míře nezaměstnanosti, která dosáhla v roce 2008 výše 11%. Průmysl se soustředí hlavně v okolí Perpignanu a je rozmístěn v několika průmyslových zónách, nejdůležitější z nich představuje 23

Údaje převzaty z: Chiffres clés et études. [on line]. [cit. 20.10.2009]. Dostupné z: .

16

Espace Plygone Nord. Průmyslová výroba se specializuje na strojírenství, průmyslovou elektroniku a plasty. 24 Stále narůstá na významu sektor služeb, ve kterém pracuje největší počet obyvatel. Součástí sektoru služeb je i cestovní ruch, jež se významně podílí na celkovém růstu hospodářství departementu.

Tabulka č. 6 Rozložení služeb25 Služba

Počet podniků

Počet zaměstnanců

6 249

44 185

Doprava

380

4 951

Finanční služby

289

2 327

Obchod s nemovitostmi

1 017

2 340

Pošta a telkomunikace

17

115

Poradenství a pomoc

772

4 170

Finanční služby

441

5 651

Výzkum a vývoj

5

14

1 269

6 676

Kulturní a sportovní služby

350

1 834

Osobní a domácí péče

390

1 278

Školství, zdravotnictví a sociální služby

961

11 964

Administrativa

358

2 865

Služby celkově

Hotely a restaurace

Rozložení služeb, počet podniků, jež danou službu provozují a také počet zaměstnanců jsou přehledně shrnuty v tabulce. Všechny údaje v pocházejí z roku 2007. Můžeme tedy konstatovat, že nejrozvinutější jsou služby v oblasti dopravy, školství, zdravotnictví a sociální služby, jakož i provoz hotelů a restaurací a služby obchodní. Nejvíce zaměstanců pracuje v sektoru cestovního ruchu, tedy v ubytovacích a stravovacích zařízeních. 24

CALAVEL, Marc, CAMPS, Christian a kol.: Pyrénées-Orientales Roussillon. Édition Bonneton, Paris, 2000. Údaje převzaty z: Chiffres clés et études. [on line]. [cit. 20.10.2009]. Dostupné z: .

25

17

2. KULTURNÍ SPECIFIKA PYRÉNÉES-ORIENTALES 2.1 Charakteristika kulturních specifik departementu Kultura Pyrénées-Orientales je svým způsobem specifická. V tomto kraji se střetává a mísí dvojí kultura: francouzská a katalánská. Tradice, zvyky, svátky i oslavy jsou ovlivněny oběma kulturami. Ale výjimečnost departementu nespočívá pouze v kulturní rozlišnosti. Také historie Pyrénées-Orientales se nepodobá žádné jiné. Po staletí byla tato oblast v držení vazalských šlechticů Francouzského krále, hned na to okupována jejich nepřáteli, po té zase rezidencí a pýchou králů z Majorky a nelze opomenout sjednocení území s Aragonským královstvím. Po mnoha staletích sporů a dohadů o tuto oblast byla severní část Katalánska definitivně připojena k Francouzskému království Pyrenejskou smlouvou v roce 1659. Tyto mocenské dohady mohly být velmi pustošící, ale nakonec měly na území přesně opačný vliv. Ve skutečnosti politické hry a spory ušetřily Roussillon ničivých válek, téměř zázračně se vyhnul vandalství a systematickému pustošení. Z tohoto důvodu zůstalo do dnešních dnů v Pyrénées-Orientales zachováno mnoho historicky cenných architektonických, církevních i vojenských památek. Po celém území Pyrénées-Orientales nalezneme kulturní památky z nejrůznějších historických epoch. Departement se může pochlubit i dvěmi prehistorickými nalezišti, která dnes slouží jako muzea pro vzdělávání veřejnosti. Evropské centrum prehistorie v Tautavelu a Prehistorické muzeum v Béleste prezentují vývoj člověka a přírody od Paleolitu po Neolit. Departement byl významným středověkým centrem duchovní kultury, což dokazují nesčetné kostely a benediktýnské kláštery. K nejzachovalejším klášterům bezesporu patří Abbaye de Saint-Martin-du-Canigou, nacházející se na úpatí hory Canigou, Abbaye dÁrles sur Tech či Prieuré de Serrabona. V románském nebo ranně gotickém slohu bylo postaveno také několik místních kostelů, jako například ve Cabestany, Nyer, Villefranche, či Ille sur Têt. Co se týče barokního slohu mají Pyrénées-Orientales také co nabídnout. V 17. století Katalánsko hostilo barokní umělce přicházející z Itálie, proto mnoho vesnic ukrývá umělecká díla z tohoto období. K nejvýznamnějším patří kostel Saint André v Rivesaltes, kostel Notre Dame des Anges v Collioure nebo kostel Notre Dame del Prat v Argeles sur mer.

18

Také mnohé středověké hrady, městská opevnění a královské hradby je možno obdivovat v

Pyrénées-Orientales. Jsou pozůstatky a němými svědky pohraniční zóny mezi

Francií a Španělskem. Významným architektem z tohoto období je bezpochyby Vauban, vojenský stavitel Ludvíka XIV., který vybudoval nebo přestavěl i několik staveb na katalánských hranicích. Význam těchto staveb dokazuje i zapsání systému Vaubanových staveb na seznam světového dědictví UNESCO v roce 2008. Dvě z těchto dvanácti míst se nacházejí v Pyrénées-Orientales: pevnost Fort Liberia ve Villefranche de Conflet a citadela v Mont Louis jsou typickými příklady Vaubanovy architektury. Mezi další hrady, které je možno v Roussillonu navštívit patří Palais des Rois de Majorque v Perpignanu, Château Royal v Collioure nebo pevnost v Salses. Krásná příroda, svérázný charakter a zajímavé světlo Pyrénées-Orientales již od 19. století přitahovalo umělce nejrůznějších stylů. Mnoho umělců, malířů, sochařů a architektů zde našlo inspiraci a zanechalo zde své stopy. Mezi nejnavštěvovanější patří muzeum moderního umění v Céret, muzeum Maillol v Banyuls, či výprava po stopách fauvismu v Collioure. Ze zajímavostí moderní architektury je třeba zmínit zámek Château de Valmy v Argelès sur Mer či vinné sklepy Byrrh v Thuir postavené Gustavem Eiffelem. Z tohoto stručného přehledu je patrné, že každý návštěvník departementu PyrénéesOrientales si může vybrat kulturní památky dle svého vkusu a chuti. Je zde možné se vydat na návštěvu míst tisíce let starých, stejně tak jako obdivovat středověkou architekturu či modernistická umělecká díla 20. století.

2.2 Pyrénées-Orientales jako místo narození a inspirace umělců Jižní Francie zahrnuje pět regionů, jmenováno od západu jsou to Aquitaine, MidiPyrénées, Languedoc-Roussillon, Provence-Alpes-Côte-dÁzur a Corse. Každý z nich je svým způsobem jedinečný, zachovává si svůj osobitý šarm a kulturu. Jih Francie, jeho příznivé klima a barvitá krajina přitahovaly umělce již po staletí. Díky pestré národnostní směsici, která sem přinesla kulturní odkaz své původní země, ovlivnila zdejší kulturu a srostla s ní, vzniklo na území jižní Francie mnoho úžasných uměleckých, architektonických a literárních děl. Umělci byli jižní Francií vždy inspirováni, oblíbili si ji už ve středověku za dob trubadúrů, od 19. století se tu vytvářela umělecká společenství, propagující různé umělecké směry a to v rozmanitých oborech. Působivá krajina venkova byla častým námětem malířů, 19

příběhy a události kraje jsou popisovány v celé řadě literárních děl, která zachycují i regionální jedinečnost. Krásu kraje opěvují nesčetné básně, písně a skladby. Z pohledu cestovního ruchu, v tomto případě kulturního, je zajímavá propojenost umělců s místy jejich narození. V mnohých z jejich rodných domů byla zřízena muzea či kulturní centra, která nabízejí návštěvníkům bližší seznámení s autory a duchem míst, kde žili. Jih Francie láká umělce i v současnosti, rádi tu odpočívají, diskutují, ale také tvoří. Ročně se zde pořádají desítky významných festivalů, setkání a seminářů. Z nejslavnějších můžeme jmenovat prestižní filmový festival v Cannes, divadelní festival v Avignonu či festival vážné hudby a opery Festival international dárt lyrique v Aix en Provence. Stěhují se sem umělci nejen z Francie, ale i z ciziny. Nachází se zde stovky nejrůznějších muzeí, galerií a ateliérů, kde se dá obdivovat, studovat či získat řada originálů.26 Za zmínku jistě stojí autoři, kteří se v jižní Francii narodily, a do míst svého dětství se s oblibou vraceli. Byl to především Marcel Pagnol, jehož Souvenirs dénfance idylicky popisují krajinu levandulí provoněné Provence. Naopak, Jean Gino pocházející z horské oblasti Haute Provence zachycuje její přírodu, jež umí být krásná ale i nelítostná. Spisovatel a básník Frédéric Mistral díky svým snahám o obnovení okcitánského jazyka a literatury získal Nobelovu cenu. Do historie francouzské literatury se také zapsal François Mauriac, který pocházel z Bordeaux, a na pozadí tohoto kraje se odehrává několik jeho románů. Své dojmy a postřehy z pobytu na ostrově Le Corse zachytili autoři Prosper Merimée a Guy de Maupassant.27 Nelze opomenout také mistry výtvarného umění, kteří jih Francie navštěvovali pro jeho výrazné barvy, rozmanitou krajinu a specifické světelné podmínky. Velikány světového malířství, jež si oblíbili Provence a nechali se inspirovat její krásou, byli například rodák z Aix-en-Provence Paul Cézanne, jakož i další impresionisté Paul Gaugin, Vincen Van Gogh a Claude Monet. Také region Midi-Pyrénées se nesmazatelně zapsal do historie dějin umění díky svým slavným rodákům, byli to klasicistní malíř Ingres, umělec, jež zobrazoval dekadentní pařížské prostředí, Henri de Toulouse-Lautrec a monumentální sochař Antoine Bourdelle. Region Languedoc-Roussillon, jež se klene kolem Středozemního moře, ukrývá mnoho historických pokladů. Není divu, že v této oblasti působili četní umělci, kteří ve svých 26

BÁRTOVÁ, Iva: Francie: Středomořské pobřeží, Monako, Andorra. Nakladatelství freytag & berndt, Praha, 2006. 27 MARCHANEL, Pierre: La France des Écrivants. Edition Béatrice Méneux, 1997.

20

dílech vykreslili její nenapodobytelnou atmosféru. Languedoc-Roussillon se stal místem pobytu Jeana Racina, Molièra a Françoise Rablaise. Básník Joë Bousquet žil v opevněném městě Carcassonne. Rodáky z Nîmes byli spisovatel Alphonse Daudet a historik Ernest Denis. V přístavním městě Sète se narodil a jeho krásy opěvoval básník Paul Valéry. Renesanční spisovatel a lékař François Rabelais (1494-1553) studoval medicínu na univerzitě v Montpellier v letech 1530 až 1536. Fakulta medicíny je na svého studenta patřičně hrdá a dodnes studenti po zakončení studia skládají přísahu pod „Rabelaisovým šatem“. V parku Les Jardins des Plantes byla instalována socha na oslavu tohoto velkého spisovatele. V jeho nejslavnějším díle Gargantua a Pantagruel je možné objevit některé aspekty spisovatelova každodenního života v Montpellier.28 Městečko Pézenas se stalo oblíbeným místem pobytu velkého francouzského dramatika Jean-Babtiste Pouquelin, řečeného Molière (1622-1673). Tento autor nestárnoucích komedií zde pobýval v letech 1646 až 1657. Na jeho počest byl ve městě vztyčen Monument hommage à Molière vytvořený sochařem Jean-Antoine Injalbertem. Molièrův současník, dramaturg a básník Jean Racine (1639-1699), pobýval v roce 1662 v městečku na severu Languedocu Uzès. Byl tam poslán svojí rodinou, aby ho jeho strýc, místní kanovník, přesvědčil o jeho církevní poslání. Krásy místního kraje Racine vylíčil v dopisech svým přátelům Lettres dÚzès. 29 Dramatik, básník, ale především prozaik Alphonse Daudet (1840-1897) se narodil v Nîmes. Své vzpomínky na ranné dětství vykreslil v částečně autobiografickém románu Le Petit Chose. Později se Daudet usídlil v Paříži, přesto ale zůstal věrný jihu Francie, kam často jezdíval. V jeho baladických povídkách Les Lettres de mon moulin tématicky čerpá z Provence a mistrně v nich zachytil jedinečnou atmosféru kraje. V Nîmes se také narodil francouzský historik Ernest Denis (1849-1921). Denis studoval a vydal několik děl o německých a hlavně československých dějinách. Historik se také aktivně zúčastnil založení samostatné Československé republiky v roce 1918, pomáhal československým politikům v exilu jako byl Eduard Beneš, kteří v zahraničí proklamovali nezávislost republiky. Na jednom z nejkrásnějším náměstí v Nîmes byla na jeho počest vztyčena busta a stejně tak je tomu i v Praze na Malostranském náměstí.

28

ŠRÁMEK, Jiří: Přehled dějin francouzské literatury. Vydala Masarykova univerzita v Brně pro Filozofickou fakultu, Brno, 1997. 29 CLÉBERT, Jean-Paul: Les Hauts Lieux de la littérature en France. Bodas, Paris, 1991.

21

Rodákem ze Sète byl básník a esejista Paul Valéry (1871-1945), jež je autorem abstraktní poezie a bývá řazen mezi neosymbolisty a neoklasicsty. Valéry sám konstatoval, že jeho dílo bylo ovlivněno jeho původem z přístavního města, kde rytmus každodenního života je spojen s rytmem moře. Jeho sbírka básní Les Charmes z roku 1922 obsahuje také slavnou báseň Le Cimètier marin, jež je meditací o životě a smrti a je inspirována hřbitovem v Sète. Na tomto hřbitově odpočívá i sám autor. Nedaleko od námořnického hřbitova se nachází Musée Paul Valéry, kde jsou uchovány spisovatelovi rukopisy a akvarely.30 V Narbonne se narodil básník Joë Bousquet (1898-1950). Po vážném zranění v první světové válce mladý umělec zůstal po zbytek života upoután na lůžko ve svém pokoji v Carcassonne. Jeho život tělesný tedy nahradil život duchovní a básník psal díla zkoumající skryté dimenze lidského nitra. K Bousquetovým nejvýraznějším sbírkám patří Le Meneur de Lune, Les Capitales či Traduit du silence. V současnosti je možné dům, kde básník žil, navštívit nebo se zúčastnit některého z programů, které centrum nabízí. 31 Také Pyrénées-Orientales jsou táké krajem, kde je možné nalézt stopy umělců z dob románských, gotických, barokních až po moderní umění. Působilo zde také několik vědců a osvícených osobností. Za otce místního románského umění je považován opat Oliba (kolem 971-1046), který do kraje uvedl výzdobu románské architektury. Významným místním malířem doby gotické byl Arnau Gassiés (kolem 1415-1456), který dekoroval několik oltářů, nejzachovalejší z nich je možné obdivovat v Palau de Vidre. Pro rozvoj vzdělanosti v této oblasti byl velmi přínosný příchod tiskaře německého původu Johana Rosembacha (konec 15.-začátek 16.stol.), který založil tiskárnu v Elne a v roce 1502 vydal první katalánsko-německý slovník. Početná díla malířské dynastie Guerra (pol. 17.stol.-pol.18.stol) je možné shlédnout v kostelech a muzeích celého Katalánska. Prostřední ze tří umělců, Antoni Guerra (1666-1711), se stal dvorním malířem španělského panovníka Filipa V.

32

Malířem na dvoře krále Ludvíka XIV. byl rodák z Perpignanu Hyacinthe Rigau (16591743). Podílel se nejen na velkolepé výzdobě zámku Versailles, ale i na sérii portrétů velkých osobností tohoto období. Perpignanské muzeum umění33 nese jméno tohoto slavného malíře.

30

CLÉBERT, Jean-Paul: Les Hauts Lieux de la littérature en France. Bodas, Paris, 1991. ŠRÁMEK, Jiří: Přehled dějin francouzské literatury. Vydala Masarykova univerzita v Brně pro Filozofickou fakultu, Brno, 1997. 32 Culture: 66 ancêntres pour le département. [on line]. [cit. 13.11..2009]. Dostupné z: . 33 Více o tomto muzeu v kapitole Kuturní dědictví Perpignanu 31

22

Dalším umělcem z královského dvora Ludvíka XIV., který ovlivnil Roussillon, byl architekt Sébastien Le Prestre Vauban (1633-1707). Vauban podnikl do regionu čtyři cesty, během nichž navrhl plány několika pevností34, jež tvořily obranou linii proti Španělským útokům. Mistrovská díla po sobě zanechal katalánský sochař Josep Sunyer (konec 17.stol1751), který se zabýval především výzdobou kostelů. Jeho bohatě zdobené barokní oltáře zůstaly zachovány například v Collioure, Font Romeu či v Prades. O půl století později Sunyera následoval sochař původem z horské oblasti Conflet Josep Navarre (pol. 18.stol.). Jeho zralejší styl je možné obdivovat na barokních oltářích především v Perpignanu, Elne a Argelès sur Mer. Za významného umělcem 19. a 20. století je považován sochař Arstide Maillol (18611944), který se narodil v Banyuls sur Mer. Umělec se zpočátku věnoval malířství a tvorbě tapiserií, se sochařskou tvorbou, která jej proslavila, začal až později. Maillol se věnoval především figurativnímu sochařství a jeho bronzové sochy ženských postav zdobí pařížský park Tuileries, jako i ulice Perpignanu. Město Banyuls sur Mer umělcovi zasvětilo muzeum v jeho rodném domě.

35

Přestože Pyrénées-Orientales si nevybralo za své působiště tolik velkých literátů jako Provence-Alpes-Côte-dÁzur, zdá se, že tato oblast hrála důležitou roli v moderním výtvarném umění. Výrazné barvy, sluneční svit, mořské pobřeží v pozadí s vrcholky hor, stejně jako krajina posetá vinicemi učarovali a byli zdrojem inspirace hned několika velkým osobnostem malířství 19. a 20. století. Pobývali a tvořili zde zakladatelé fauvismu Matisse a Derain, průkopníci kubismu Picasso a Braques, významní malíři Chagall a Salvator Dalí. Živé barvy pobřežního městečka Collioure byly inspirací pro díla francouzského malíře Henri Matisse (1869-1954), který zde strávil léto roku 1905. Spolu s přítelem André Derainem (1880-1954) zde studovali výraznou sílu barev a dali vzniknout novému uměleckému směru fauvismu. Když umělci vystavovali své obrazy na Podzimním salónu roku 1905 v Paříži, umělecký kritik, který stál za vznikem názvu směru impresionismus, Louis Vauxelle zvolal: „To je Donatello v kleci se šelmami.“36 Tak se zrodil umělecký styl

34

Více o Vaubanových stavbách v kapitole Po stopách Vaubanova systému opevnění Culture: 66 ancêntres pour le département. [on line]. [cit. 13.11..2009]. Dostupné z: . 36 „Cést Donatello dans la cage aux fauves“ Citováno z: CALAVEL, Marc, CAMPS, Christian a kol.: Pyrénées-Orientales Roussillon. Édition Bonneton, Paris, 2000. Str.83 35

23

fauvismus, který je charakterizován sytými výbojnými barvami, změnou perspektivy a jednoduchými liniemi. 37 Městečko Céret přitahovalo mnohé umělce, mezi nimi byli i slavní kubisté Pablo Picasso (1881-1973) a Georges Braques (1882-1963). „Picasso přijel do Céret v červenci 1911. Našel zde klid, který hledal pro svou práci, v prostředí jež mu připomínalo jeho dvojí španělskou a katalánskou - kulturu... Do svých děl zařadil každodenní život i krajinu v Céret, jsou jimi hudební nástroje, vějíře, noviny, portréty jeho přátel, výhledy na město se štíty domů, se stromy, dveřmi, mosty... “38Vliv Céret je patrný ve všech Picassových malbách a kresbách pocházejících z tohoto období. Stejně jako Henri Matisse pozval do Colliouru Deraina, Pablo Picasso pozval do Céret přítele George Braqua. Malíř Braque spolupracoval s Picassem v období let 1911 a 1914 a vytvořili tak mnoho kubistických děl, která svým novým pohledem na svět změnila vnímání umění. V letech 1928 a 1929 Céret přivítal během jeho mnohých cest Marca Chagalla (18871985), umělce běloruského původu. Méně slavný, ale pro Céret velmi důležitý byl malíř Pierre Brune (1887-1956). Umělec vytvořil mnoho děl, inspirovaných krajinou městečka Céret, stejně jako celého Roussillonu. V roce 1948 Brune spolu se svými přáteli zakládá Muzeum moderního umění v Céret, které postupem let dosáhlo mezinárodní úrovně. Jsou zde vystavena díla umělců světových jmen včetně Pabla Picassa, Henriho Matisse, Joana Miróna, Salvatora Dalího či Marca Chagalla. Pablo Picasso se po letech vrátil do Pyrénées-Orientales a v období 1953 až 1956 pobýval a tvořil v Perpignanu v hotelu, jež je nyní hostí muzeum umění Musée Hyacint Rigaud. Představení koridy v Céret, horké letní večery a návštěvy rodiny i přátel přispěly k tomu, že Picasso prožíval v Perpignanu šťastné období svého života. Dalším malířem, který si vybral pro svůj pobyt Perpignan byl Raoul Dufy (1877-1953). Ze svého ateliéru přímo v centru města na Place Arago pozoroval běžný život obyvatel, ale i katalánské oslavy, které zachytil v sérii obrazů znázorňující tradiční tanec la Sardane. Nejslavnějším návštěvníkem Perpignanu je bezesporu katalánský malíř Salvator Dalí (1904-1989), který proslavil perpignanské nádraží. Stalo se tak v roce 1963, kdy umělec 37

BECKETTOVÁ, Wendy: Toulky světem malířství. Fortuna Print, Praha, 2002. „Picasso arrive à Céret en juillet 1911. Il trouve là le calme quíl recheche pour travailler, dans une ambiance qui lui rappelle sa double culture espagnole et catalane...Il intègre de nombreux éléments de la vie quotidienne et des paysages de Céret: instruments de musique, éventails, journaux, portraits de ses amis, vue de la ville (pignons de maisons, arbres, portes, ponts)...“ Citováno z: CALAVEL, Marc, CAMPS, Christian a kol.: Pyrénées-Orientales Roussillon. Édition Bonneton, Paris, 2000. Str. 80. 38

24

projížděl Perpignanem, a dle jeho slov měl zcela konkrétní vidinu složení vesmíru. O dva roky později přijel malíř v doprovodu své ženy Galy navštívit město a na nádraží byl velmi vřele přivítán. Tehdy si uvědomil poselství své vidiny a věnoval jí obraz nazvaný La Gare de Perpignan39. Nádraží v Perpignanu, nazvané Dalím středem vesmíru, se stalo slavným a dodnes je na tento výrok často odkazováno.40 V městečku na pobřeží Saint Cyprien prožil poslední léta svého plodného života figurativní malíř François Desnoyer (1894-1972). Během návštěv přátel v Perpignanu se seznámil se starostou města Saint Cyprien novinářem Joanem Olibou. Společně se dohodli, že v městečku otevřou galerii s Desnoyerovými díly. Malíř, jehož dílo bylo ovlivněno kubismem a fauvismem, se do Saint Cyprien v roce 1962 odstěhoval. Galerie v současnosti nabízí nejen největší sbírku obrazů Françoise Desnoyera, ale také velkou kolekci děl dalších významných umělců 19. a 20. století.41 Z velkých literátů 20. století navštěvoval během druhé světové války Perpignan mnohostranný umělec Jean Cocteau (1889-1963) s přítelem Jeanem Marais (1913-1998). Pobýval u přátel ve stejném hotelu jako Pablo Picasso a dokončil zde svou hru Machine à écrire, ve které vystupoval i herec Jean Marais. Oblíbeným spisovatelem, který se v roce 1900 narodil v místní horské vesničce Saint Jean Pla de Corts, byl Ludovic Massé (19001982). Autor prožil svůj život v tomto kraji a jeho dílo bylo ovlivněno místním koloritem. Mezi jeho nejznámější romány patří Ombre sur les champs či La Flamme sauvage. 42

39

Salvator Dalí popisoval svá díla jako „ručně malované fotografie snů“ BECKETTOVÁ, Wendy: Toulky světem malířství. Fortuna Print, Praha, 2002. 41 Art et Culture: colletions et expositions. [on line]. [cit. 3.9.2009]. Dostupné z: . 42 CALAVEL, Marc, CAMPS, Christian a kol.: Pyrénées-Orientales Roussillon. Édition Bonneton, Paris, 2000. 40

25

2.3 Katalánská identita Podobně jako další regiony Francie, například Bretaň, Korsika a Alsasko, má Pyrénées-Oreintales dvojí kulturu, dvojí příslušnost způsobenou historickým vývojem. Historické území Roussillonu bylo díky své poloze na hranicích Španělska a Francie svědkem mnoha mocenských sporů. Od připojení králem Jakubem I. Aragonským patřilo ke Katalánsku, což se poté ještě mnohokrát změnilo. Co se ale nezměnilo byla mentalita obyvatel, kteří si chtěli zachovat alespoň nějaké jistoty. Katalánština byla tedy od 13. do 19. století oficiálním jazykem Roussillonu. 43 V dnešní době není problematika katalánské identity jednoduchou otázkou. U některých obyvatel Roussillonu se vnímání katalánské identity projevuje téměř až extrémně nacionalisticky, pro jiné znamená spíše tradiční folklór. V současné době mluví katalánským jazykem přes 10 milionů lidí, což pro některé Roussillonské Katalánce může reprezentovat pocit sounáležitosti. Departement Pyrénées-Orientales bývá nazýván francouzsky „Catalogne Nord“ nebo také katalánsky „Catalunya Nord“ a česky tedy Severní Katalánsko, aby se geograficky rozlišilo od Katalánska na území Španělska. 44 Jisté ale je, že katalánská kultura je stále živá a vznikají různé spolky a hnutí, které se snaží, aby se stále rozvíjela. Jedním z aspektů, o jejichž oživení tyto organizace usilují, je katalánský jazyk. V posledních letech se katalánština objevuje v médiích, v knihách a ve školách. Katalánská identita má samozřejmě své symboly. Tím nejdůležitějším je katalánská vlajka s červenými a žlutými pruhy, která je nazývaná „bandera catalana“ a je jednou z nejstarších v Evropě. Bývá vyvěšena ve větších i menších obcích, před úřady i nejrůznějšími společnostmi. Stejně jako má Francie za symbol kohouta, Španělsko býka či například Austrálie klokana, i Katalánsko má svůj symbol ze světa zvířat. Je jím oslík neboli „burro catalan“, který bývá k vidění v nejrůznějších podobách na nejrůznějších místech, nejčastěji však jako nálepka na kapotách aut. Symbol pochází z pradávných dob, kdy byl v drsné horské krajině právě osel jediným spolehlivým dopravním prostředkem.

43

DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002. 44 LÍdentité catalne [on line]. 2007. [cit. 5.9.2009]. Dostupné z: .

26

Katalánská vlajka a erb Katalánský erb, který je používán také jako vlajka, tvoří celkem devět zlatých a červených pruhů. Erb je oficiálně používán od roku 1932, kdy bylo uznáno Katalánsko. Jeho historie sahá až do středověku. O jeho původu vypráví mnoho legend, z nichž nejznámější a samotnými Katalánci nejraději citovaná, je ta o Zlatu a krvi. V 9. století sjednotil Katalánsko hrabě z Cerdagne Guifred le Velu, jehož otec byl zabit jistým Salamonem, příbuzným franckého krále. Mladý Guifred se rozhodl pomstít otcovu smrt a vyzval Salamona na souboj, který se měl konat přímo před zraky krále. Salamon v souboji zemřel a Guifred byl smrtelně zraněn. Král se Guifreda zeptal na jeho poslední přání a hrabě se vyjádřil, že by chtěl symbol sjednocení jeho lidu. Král tedy ponořil ruku do Guifredovi otevřené rány a svými čtyřmi prsty nakreslil čtyři krvavé čáry na zlatý erb. Tento příběh je ale pouze legendou, historická data se s ní neshodují. Dokazuje to také fakt, že Guifred žil v 9. století, přestože vlajka se poprvé objevila až ve století 11. I podle historických záznamů zemřel Katalánský hrdina v boji, ale proti Arabům. Ve skutečnosti se katalánské barvy objevily poprvé v roce 1150 za vlády Ramona-Bérenguera V. a jsou přepracováním barev Antického Říma, které byly také původně osvojeny papežem.45

45

ZDROJ: Histoire de Roussillon: et plus généralement de Pyrénées-Orientales [on line]. 1998-2008. [cit. 24.8.2009]. Dostupné z: .

27

2.4 Katalánský jazyk Katalánský jazyk pochází z latiny a stejně jako francouzština, španělština, italština a pod. se řadí do skupiny románských jazyků. V tradičním uspořádání má katalánština charakteristické rysy společné zároveň s jazyky iberorománskými, jak jsou španělština a portugalština, a s jazyky galorománskými, jejichž hlavním představitelem je francouzština. 46

Nástin historického a literárního vývoje katalánského jazyka První texty napsané v katalánštině, které se zachovaly do současnosti, pocházejí z 12. století, jedná se o úryvky katalánské verze Forum Iudicum a kázání Les Homilies dÓrganyà. Od 13. do 16. století zažívala katalánština velký rozkvět, byla používaná jako jazyk literární a také jako jazyk oficiální. Z této doby pocházejí známá literární díla jako například čtyři Kroniky, dále pak díla Dantova současníka, spisovatele Rymonda Lulle. Dalšími literáty v této doby byli Francesc Eiximenis, Anselm Turmed, Bernat Metge či Ausiàs Marc. Katalánský rytířský román Tirant lo Blanc od Joanata Martorella je považován za první moderní román západoevropské literatury. V katalánštině byly psány také důležité právnické texty. Je to případ Furs de València, Costums de Tortosa, nebo Llibre del Consolat de Mar, sbírka zákonů týkající se námořního obchodu, která byla v platnosti až do 18. století. Z důvodů významných vztahů s Itálií, byl zásluhou Andreu Febera jeden z prvních překladů Danteho Božské komedie právě

v

katalánštině. V roce 1474 se objevila první tištěná kniha v katalánštině, jednalo se o Les trobes en llaors de la Vierge Maria. Přestože se literatura šířila díky vynálezu knihtisku v roce 1450, prožíval katalánský jazyk v období renesance a baroka úpadek. Nicméně byl stále používán v oblasti práva a správy a zůstal prostředkem komunikace mezi lidmi. Z této doby je možné jmenovat autory Josep Vicenç Garcia, Francesc Fontanella, Joan Ranis a Lluís Galiana. Po francouzsko-španělské válce v letech 1640-1659 připadlo území Severního Katalánska Francii a v roce 1700 král Ludvík XIV. vydal edikt, který zakazoval používání katalánštiny. V roce 1716 bylo španělskou monarchií zavedeno podobné opatření i ve Jižním Katalánsku dokumentem Decret de Nova Planta. V Severním Katalánsku byla katalánština po 46

La langue catalane. [on line]. [cit. 10.11..2009]. Dostupné z: .

28

staletí používána pouze v rodinných kruzích. V Jižním Katalánsku bylo používání katalánského jazyka perzekuováno během Frankovi diktatury v letech 1939-1975. Po Frankově smrti, zažívá katalánština renesanci a v roce 1978 byla oficiálně povolena jazyková dualita na území Španělska. V dnešní době katalánská literatura prožívá rozkvět převážně v Jižním Katalánsku, kde vychází mnoho literárních děl v tomto jazyce, ale i překladů z cizích jazyků. V Severním Katalánsku, tedy v Pyrénées-Orientales, tvoří v katalánštině několik autorů. Nejznámější jsou básníci Jordi Pere Cerdà a Patrick Gifreu, romány v katalánštině píší rodáci z Perpignanu Joan-Daniel Bezson a Joan-Lliís Lluís, oba spisovatelé publikují svá díla převážně v Barceloně.

47

Katalánský jazyk v současnosti V současné době se katalánský jazyk používá na území 68 000 km2 a mluví jim 11 milionů lidí, což je více než lidí mluvících například jazykem českým, dánským, slovenským či maďarským. Toto území se dělí mezi čtyři státy: Španělsko a Andoru, kde se nachází největší část katalánsky mluvící populace, a Francii a Itálii. Ve Francii je to území Roussillonu, nebo-li Catalogne Nord, v Itálii se jedná o malé území Alghero na severovýchodě ostrova Sardinie, na území Španělska se katalánština používá v Katalánsku, na Baleárských ostrovech a v okolí města Valencie. Malé horské knížectví Andora je jedinou zemí, jehož oficiálním jazykem je katalánština.

47

KOLEKTIV AUTORŮ: Le catalan, une langue dÉurope. Vydané institutem Généralité de Catalogne, Secrétariat à la Politique linguistique, 2008.

29

Tabulka č. 7 Územní rozdělení Katalánského jazyka 48

Území

Stát

Rozloha

Obyv. Obyvatelstvo mluvící

v km Andora

Andora

Katalánsko

Obyv.,kt. rozumí

katalánštinou katalánštině

468

78 549

78,90%

96%

Španělsko

31 895

7 134 697

84,70%

97,40%

Baleárské ostrovy

Španělsko

5 014

1 001 062

75%

93,10%

území Valencie

Španělsko

23 291

4 806 908

53%

75,90%

Roussillon

Francie

4 166

422 297

37,10%

65,30%

Alghero (Sardinie)

Itálie

224

40 257

61,30%

90,10%

Územní rozdělení katalánštiny přehledně ilustruje tabulka, všechna data pocházejí z roku 2005 . Jsou v ní zachyceny číselné údaje o rozloze území, kde se používá katalánština, o celkovém počtu obyvatel žijících na daném území. Procentuální vyjádření počtu obyvatel, kteří hovoří katalánštinou je uvedeno v dalším sloupci, stejně jako procentuální vyjádření počtu obyvatel, kteří katalánskému jazyku rozumí. Z tabulky je možné vyčíst, že na francouzském území Roussillonu mluví nejméně obyvatel katalánštinou, přesto je tento počet vyšší než jedna třetina. Pochopitelně největší procento obyvatel používá katalánský jazyk v Katalánsku a v knížectví Andora. Na území Severního Katalánska, tedy Pyrénées-Orientales není katalánský jazyk oficiálně uznán, ale i přesto je používán. V současnosti už zde nežije mnoho obyvatel, kteří by hovořili výhradně katalánsky, pouze výjimečně je možné ve venkovských oblastech potkat místní obyvatele starších generací, jež nepoužívají francouzštinu. Podle ankety krajské rady z roku 1998 běžně používá katalánštinu 16% obyvatel departementu, 48 % jej někdy používá a 64% jí rozumí. Vůle obyvatel v rozšiřování katalánského jazyka v Pyrénées-Orientales je vysoká, svědčí o tom údaje z ankety, kde 78% obyvatel si přeje, aby byla katalánština přístupná všem, a 56% příznivě hodnotí učení katalánštiny ve školách. 49

48

Údaje převzaty z: KOLEKTIV AUTORŮ: Le catalan, une langue dÉurope. Vydané institutem Généralité de Catalogne, Secrétariat à la Politique linguistique, 2008. 49 DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002.

30

Graf č. 1 Odpovědi na otázku „Hovoříte katalánštinou?“50

Hovořite katalánštinou?

17% velmi dobře 8%

49%

krátká konverzace trochu

9%

několik výrazů vůbec

17%

Tento a následující graf názorně představují výsledky ankety „Pratique et representations du catalan“ zpracované Enquête Média Pluriel Méditerranée

pro region

Languedoc-Roussillon v lednu 1998. V anketě se tazatelé ptali obyvatel regionu na jejich vztah ke katalánštině. V prvním grafu jsou zpracovány odpovědi na otázku „Hovoříte katalánštinou?“. Jak je na první pohled patrné, téměř polovina obyvatel nemluví vůbec katalánsky, ale naopak téměř jedna pětina obyvatel uvádí, že katalánštinou hovoří velmi dobře. Stejný počet pak umí říct několik výrazů v katalánském jazyce, trochu a na úrovni krátké konverzace se katalánsky domluví 9% a 8% obyvatel.

50

Údaje převzaty z : DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002.

31

Graf č. 2 Odpovědi na otázku „Rozumíte katalánštině“?51

Rozumíte katalánštině?

17%

24%

výborně velmi dobře několik slov

26%

vůbec

14%

celkovému významu

19%

Druhý graf prezentuje procentuální zastoupení odpovědí na otázku „Rozumíte katalánštině?“. Na tuto otázku jsou odpovědi příznivější, katalánštině vůbec nerozumí pouze 26% obyvatelstva. Relativně vysoké číslo 38%

vyjde, pokud se sečtou odpovědi, kdy

dotazovaní rozumí katalánštině výborně a velmi dobře. Katalánský jazyk v Pyrénées-Orientales také ožívá díky médiím. V tištěných médiích je to například týdeník La Semaine du Roussillon, který věnuje informacím v katalánštině jednu stranu. Deník El Punt Catalunya Nord, který je vydáván celý v katalánštině, vychází v nedaleké španělské Gironě. Z audiovizuálních médií je to rádio Radio-France-Roussillon, jež vysílá některé pořady v katalánštině, naproti tomu v Radio Arrels jsou pořady výhradně v katalánštině. Televizní kanál F3 vysílá pravidelně mimo jiné přehled událostí v katalánském jazyce.52 V hudební oblasti nalezneme v Pyrénées-Orientales několik interpretů, kteří produkují hudbu v katalánštině. Tito umělci se již po dvacet let sdružují v asociaci „la Nova Canço“, což je možné přeložit jako nová píseň. K nejoblíbenějším patří zpěvák Gérard Jacquet a skladatel Pascal Comelade. 51

Údaje převzaty z : DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002. 52 Corpus de la parole: le catalan. [on line]. [cit. 10.11..2009]. Dostupné z: .

32

2.5 Tradice, svátky a oslavy Nejvýrazněji se katalánská kultura projevuje v tradicích, svátcích a oslavách. Typickou tradicí hojně rozšířenou v Roussillonu je kruhový tanec La Serdana, který doprovází živá hudba. Dále je možné spatřit, jak se Katalánci snaží postavit co nejvyšší věž z lidských těl, takzvaný Castell. K tradičním svátkům patří velikonoční procesí Svatého Týdne s tajemnými postavami v kápích, dále pak je to oheň, který se zapaluje každoročně na vrcholku hory Canigou, nebo lov na medvěda či svátek Sant Jordi. První tradiční oslavou v roce je velmi starý karnevalový svátek „Lov medvěda“, který se odehrává především ve vesnicích ve Vallesprit, například v Prats-de-Mollo, Arles sur Tech a v Saint Laurent de Cerdans. Svátek pochází ze staré legendy, podle níž vesnici po dlouhou dobu ohrožoval obrovský medvěd, který jednoho dne potkal nejkrásnější dívku z vesnice a zplodil s ní potomka. Tento napůl člověk a napůl medvěd pak zabil monstrum, které ničilo vesnici, a slavnostně přinesl jej na náves. Od té doby vesničané oslavují přemožení zla, tím že se několik mladíků převlékne do medvědí kůže a snaží se symbolicky začernit tvář mladým děvčatům a přihlížejícím, zatím co několik dalších převlečených za pasáčky se je snaží porazit. Když jsou všichni medvědi pochytáni, karneval končí a ve vesnici se rozehraje folklorní muzika doprovázená tradičním občerstvením.53 Procesí Svatého týdne, nebo-li „La Procession de la Sanch“ je stará katalánská tradice odehrávající se na Velký pátek v Perpignanu ale i v dalších městech Roussillonu. Jedná se o náboženský svátek, který ale tvoří důležitou součást katalánské kultury. V pátek, předcházející Velikonocím, mohou přihlížející spatřit procesí, které představuje odlišné etapy Kristova ukřižování. Procesí vede kajícník představující odsouzence na smrt, který je oblečen v rudé sutaně, na hlavě má špičatou kápi, zakrývající obličej, v ruce drží zvon a udává jím rytmus celého průvodu. Ostatní účastníci průvodu jsou oblečeni v černých sutanách a kápích a v modlitbách procházejí vyzdobeným městem. Tento průvod mající původ v 15. století je mystickým zážitkem nejen pro účastníky ale i pro přihlížející. 54 Svátek „Sant Jordi“, neboli svatého Jiřího, který je od 19. století patronem a ochráncem Katalánska se slaví 23. dubna. Legenda sv. Jiřího, který bojuje s drakem, aby

53

CALAVEL, Marc, CAMPS, Christian a kol.: Pyrénées-Orientales Roussillon. Édition Bonneton, Paris, 2000. DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002.

54

33

osvobodil mladou dívku, se stala symbolem boje Katalánska za svou nezávislost. Katalánci jej slaví symbolickým darováním růže a knihy svým blízkým.55 V předvečer sv. Jana, tedy 23.června se oslavuje svátek „La Flamme du Canigou“, Oheň Svatého Jana z Canigou

na vrcholku této hory. Každá z místních vesnic vyšle

nejsilnější mladé muže, kteří mají za úkol vystoupat na horu Canigou, kde je zapálena hranice. Muži poté vezmou hořící klády a vracejí se s posvátným ohněm z Canigou do svých vesnic, aby zde zapálili oheň na oslavu sv. Jana. Význam toho svátku je především symbolický, oheň na vrcholu Canigou představuje sílu a identitu Katalánců. 56 Jednou z nejživějších katalánských tradic je tanec La Sardane, který doprovází mnohé oslavy. Jedná se o folklórní tanec, tančící se ruku v ruce v kruzích venku, většinou na veřejných prostranstvích. La Serdane se řídí přesnými pravidly, která vyžadují od tanečníků vysokou míru koncentrace. Podle tradice jsou tanečníci oděni do speciálních kostýmů: na hlavě nosí typickou katalánskou čapku „barretinu“, zdobí je červený široký pásek „faixe“ a plátěné střevíce „bigatanes“. Tanečníky doprovází hudebníci z hudebního tělesa „La Cobla“, které je tvořeno deseti dechovými nástroji, kontrabasem a perkusemi.

57

Další neobvyklou tradicí je Castell58, což v katalánštině znamená zámek. Při Castell se její účastnící snaží postavit co nejvyšší věž z lidských těl. Tyto věže, postavené i z několika desítek lidí, se tradičně stavějí při příležitosti nejrůznějších katalánských svátků a oslav. Jejich účastníci jsou oblečeni do speciálních kostýmů, jejichž nejdůležitější součástí tvoří široký, většinou černý pásek, který pomáhá vylézt po lidské konstrukci ještě výše. Na vrchol stavby vylézá nejmladší a hlavně nejlehčí člen a pokud se dostane na špičku věže, zdvihne ruku. V Pyrénées-Orientales působí několik souborů, kteří se zabývají tradicí Castell.

55

Culture et traditions catalan. [on line]. [cit. 25.8.2009]. Dostupné z: 56 Traditions catalanes: Feux de St Jean du Canigou, La Troubade. [on line]. [cit. 25.8.2009]. Dostupné z: . 57 Culture et traditions catalan. [on line]. [cit. 25.8.2009]. Dostupné z: 58 V některých pramenech je uváděn také název Casteller

34

2.6 Gastronomie V Pyrénées-Orientales se stejně jako dvojí kultura mísí i dvojí gastronomie. Klasická francouzská kuchyně, která má renomé po celém světě, je zde doplněna o tradiční katalánské pokrmy. Recepty na katalánská jídla se dědí z generace na generaci, a tak každá rodina má malinko jiný způsob přípravy a servírování pokrmů. Přesto je zde možné nalézt mnoho společných rysů. Pro katalánskou kuchyni je typický kontrast sladkých a slaných chutí, jakož i ostrých a jemných. Co se týče surovin je při přípravě mnohých pokrmů používán kvalitní olivový olej a česnek. Kuchaři dávají přednost kvalitním místním surovinám, kterých je zde díky vysoké zemědělské produkci dostatek. V posledních letech již není výjimkou nákup surovin u malých výrobců nabízejících domácí produkty jako sýry, uzeninu, ovoce a zeleninu. I v menších městečkách se konají trhy, kde místní výrobci prodávají své čerstvé produkty. Polévka, která je nejčastěji servírována v Katalánsku, se jmenuje „ollada“, a připravuje se ze zelí a slaniny. Polévka „bullinada“ se tradičně vařila hlavně ve vesnicích na pobřeží z úlovku, který přinesli rybáři, a z brambor. Dalším obvyklým předkrmem jsou uzenářské výrobky, například suchá klobása „fuet“ či černá jelita „botifarres“. Lehčím předkrmem je „escalivada“, grilovaná zelenina marinovaná v olivovém oleji.59 Mezi nejtypičtější katalánské hlavní jídlo patří „boles de picolat“, kuličky z mletého masa s olivo-rajčatovou omáčkou. „fricot en sauce blanche“ se připravuje z jelit, brambor a speciálně kořeněné bílé omáčky. Místními specialitami jsou jehněčí játra na cibulce, králík na paprice či kachna na třešních. Stejně jako v kuchyni francouzské ani v té katalánské nesmí chybět dezert. Oblíbeným dezertem, který je známý po celé Francii, je „crème catalane“ nebo-li

„crème brûlée“,

pudinkový krém s vrstvou zapečeného karamelu. Typické „roussquilles“ jsou perníčky v bílé cukrové polevě. Ze Španělska pocházejí „tourons“, sladkosti vyrobené z mandlového a oříškového těsta, doplněné kandovaným ovocem.60 Pokrmy tradiční katalánské kuchyně bývají často servírovány ve sváteční dny. Vánoční tabuli tvoří nadívaný kapoun a obohacují jej sladké „tourons“. Na Velikonoce se jedí ovocné košíčky z mandlového těsta, speciální chléb „pain de la Sant Jordi“ či mazanec 59

DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002. 60 Culture et Catalanité: Gastronomie. [on line]. [cit. 4.11.2009]. Dostupné z: .

35

„omelette pascale“. Na dušičky se podávají „castanyada“ neboli grilované kaštany. Tradičním rodinným svátečním jídlem je „cargolada“, kdy se pod širým nebem grilují šneci, klobásy a další druhy masa spolu se speciálními omáčkami. Gastronomické pochoutky v Pyrénées-Orientales, stejně jako v celé Frnacii, jsou doplněny vhodnými víny. Místní vinaři nabízejí

nepřeberné množství odrůd červených,

bílých i růžových vín. Je zde možné ochutnat červená vína přirozeně sladká, jako „Muscat de Riversalt“ či „Banyus“. Suchá vína bohaté chuti nesou pojmenování „Côtes de Roussillon“, „Côtes de Roussillon Villages“ či „Collioure“.

36

3. PERPIGNAN 3.1 Město Perpignan Město Perpignan se nachází na křižovatce mezi pohořím Pyrenejí a pobřežím středozemního moře. Perpignan je správním střediskem a zároveň největším městem departementu Pyrénées-Orientales. Jsou v něm soustředěny správní budovy a úřady, stejně jako kulturní a sportovní centra. Ve městě sídlí rovněž Université Via Domitia, jejíž několik fakult děnně navštěvuje více než deset tisíc studentů. Ráz města má typický charakter, ve kterém je patrný vliv Katalánska. Nenachází se zde mnoho velkých bulvárů, naopak v historickém centru města jsou malé uličky s okrově zbarvenými domy, které bývají často vybaveny zdobenými balkóny. Malá náměstí a četná zákoutí jsou okrášlena fontánami. Nejstarší čtvrtí města je Saint Jacques, která těsně přiléhá k centru, a původně byla středověkou židovskou čtvrtí. Dodnes si tato část města ponechala atmosféru, kterou nelze jinde ve Francii nalézt. Pozůstatky původního opevnění jsou ve městě k vidění i v současnosti, patří mezi ně věž Castillet, nebo citadela s královským palácem Palais de Rois de Majorque. Typická atmosféra města je umocněna kulturními a historickými památkami, jejichž návštěva jistě napoví více o historii a vývoji Perpignanu. Město láká k návštěvě hned několika církevních památek, ale i světských architektonických skvostů. V Perpignanu nalezneme kromě několika křesťanských kostelů a kaplí také 14 mešit či muslimských modliteben, největší z nich byla otevřena v roce 2006 a pojme až 1200 věřících. Kromě historických pamětihodností v centru města se zde nachází hned několik parků, které jsou místem odpočinku i sportovního vyžití. Za zmínku stojí také nádraží v Perpignanu, které slavný španělský malíř Salvator Dalí při své návštěvě města nazval „středem vesmíru“. Různě žánrově zaměřená jsou místní muzea, jež přinášejí poučení i zábavu.

3.2 Z historie města Přestože první písemné zmínky o městě pocházejí z 10. století, historie osídlení jeho území je mnohem starší. Přibližně 500 let př.n.l. bylo území osídleno Kelty, v roce 121 př.n.l. to byli Římané, kdo obsadil toto teritorium. V této době město Perpignan ještě neexistovalo, ale nedaleko se nacházelo římské oppidum Ruscino, které dalo jméno celé oblasti

37

Roussillonu. Perpignan je situován na starověké římské cestě Via Domitia, která spojovala Gibraltar a Itálii. Město bylo svědkem přívalů Vandalů, Vizigótů, Arabů a v 9. století Franků. Město Perpignan bylo po staletí místem střetu zájmů francouzských a španělských králů, pro jeho obranu sloužily hradby, které byly několikrát rekonstruovány. Jeho historie je stejně spletitá jako historie celého regionu. Největšího rozkvětu a významu dosáhl Perpignan v letech 1276 až 1344, kdy byl sídlem králů z Majorky. Z tohoto období se zde zachovalo několik památek, především královský palác Palais de Rois Majorques. Po několika povstáních Katalánců v letech 1640-2, která byla následována španělským obléháním města, byl Pyrenejskou smlouvou z roku 1659 region Roussillonu společně se svým správním střediskem Perpignanem definitivně připojen k Francii. V 18. století to byl architekt Vauban, který město opevnil. Opevnění bylo zbořeno na začátku 20. století a z Vaubanových hradeb se nic nedochovalo. 61

3.3 Geografická situace Město Perpignan leží na jihu Francie, v Roussillonské rovině, a je nejjižněji položené velké město kontinentální Francie. Je situováno pouhých 13km od pobřeží Středozemního moře, necelých 30km od španělských hranic a 190km od Barcelony. Z Perpignanu do Paříže je cesta vzdálená 830km a do Nice na východním pobřeží Středozemního moře 450km. Město je rozmístěno na několika kopcích, z nichž nejvyšší Serrat d'en Vaquer leží v nadmořské výšce 100m.n.m. Perpignanem protéká řeka Têt a její přítok Basse. Klima Perpignanu je středomořské a těší se až 300 slunečných dnů v roce. Léta jsou velmi teplá a suchá a zimy mírné pouze s několika dny mrazu. Klima ovlivňuje místní vítr nazvaný La Tramonatana, který vane v průměru jednou za čtyři dny, a v letních měsících přináší příjemné osvěžení od vyskoých teplot. Ve městě žije přibližně 115 000 obyvatel, což z něj činí 35. největší město Francie a 7. největší na jihu země. Počet obyvatel stále nrůstá a to díky migraci v rámci Francie, ale i přistěhovalcům z jiných zemí.

61

HOFFMAN, Yves: Perpignan: Métamorphoses. Édition Equinoxe, Barbentane, 1998.

38

3.4 Kulturní dědictví Město nabízí návštěvu památek z různých historických epoch a rozmanitých stavebních slohů. Z doby románské pochází například klášterní hřbitov Campo Santo, překrásným příkladem gotického slohu je katedrála Saint Jean, barokní výzdoba interiéru je k vidění v kostele Saint Jacques, v renesančním a klasicistním stylu bylo přestavěno několik paláců, secesní dekoraci nese budova Cinéma Castillet a zástupcem moderní architektury je kongresový palác. Po popisu nejzajímavějších památek v Perpignanu, následuje kapitola o místních muzeích a nejvýznamnějších kulturních a společenských událostech, které se zde každoročně odehrávají.

Castillet Věž postavená z červených cihel je bezesporu dominující stavbou v centru Perpignanu. Často bývá vyobrazována jako symbol města. Castillet, která byla vybudována v roce 1368, je jediným pozůstatkem z městských hradeb a slouží jako vstupní brána mezi starým a novým městem. Zvonicí zdobená věž měla v minulosti funkci městské šatlavy. Dnes Castillet hostí muzeum Casa Pairal, nebo-li Katalánské muzeum, které sídlí v několika patrech věže. Muzeum ukrývá poklady řemeslných dovedností Katalánců, popisuje katalánské tradice jako i obyčejný život na venkově. V nejvyšším patře Le Castillet je umístěna terasa, která poskytuje nádherný panoramatický výhled na město i okolní pohoří. 62

Palais des rois Majorque Na kopci v jižní části města, na ulici Rue de Arches se nalézá nejdůležitější památka v Perpignanu palác králů z Majorky. Stavba paláce začala v roce 1276 a palác byl svědkem největšího rozkvětu města za vlády aragonských králů v 13. a 14. století. Přístup do opevněného paláce je stejně obtížný jako kdysi. Mohutné hradby z červených cihel obklopující palác se začaly budovat v 15. století, pracovalo se na nich celá dvě století.

62

LIEUTAUD, Hugo, DENIS, Jean: Ce pays qui est le nôtre: Visitons le Roussillon. Édition Marcel Pierron, Sarregremines.

39

Za hradbami a vstupní strážní věží Tour de l´Hommage se objeví samotný palác a rozsáhlé zahrady. Je odtud okouzlující výhled na okolní hory, řeku Têt, staré město i mořské pobřeží. Palác patří ke skvostným dílům jihofrancouzské gotiky. Základ stavby tvoří nádvoří s arkádami, které se dnes využívá jako příležitostná koncertní plocha. Přilehlý velký sál Salle de Majorque s obrovskými gotickými okny je propojen s královskými kaplemi, kde se stavitelé předvedli v tom nejlepším světle: fresky, obklady s maurskými prvky, gotické hlavice zdobených sloupů, portál z růžového mramoru připomínající roussillonský románský sloh.

63

Dnes palác slouží k reprezentativním účelům, pořádají se zde nejrůznější koncerty a

svá díla zde vystavují místní umělci. Každoročně v létě se v prostorách paláce koná hudební festival Été 66.

Place de Loge de Mer Naproti vstupní věži Castillet se rozkládá historické náměstí Place de Loge de Mer. Již od středověku se zde nacházejí budovy Loge de Mer, Hôtel de Ville nebo-li radnice, a palác Palais de Députation. Gotická stavba Loge de Mer byla založena v roce 1388 králem Jakubem I. Aragonským a byla rekonstruována v 16. století ve slohu renesančním, kdy přibylo hlavně zdobení oken a sloupů. Tento typ katalánské pozdně gotické stavby

se nachází také

v Barceloně a Valencii. Budova původně sloužila jako námořní burza, dnes je v ní umístěna restaurace, ze které je v letních měsících možno pozorovat tradiční tanec la Sardane, který Katalánci tančí přímo na náměstí. Sousední budova Hôtel de Ville, tedy původní městská radnice, pochází z počátku 14. století. Architektonicky zajímavá je její fasáda vytvořená z kamínků, vstupní kovaná brána a především arkádové nádvoří. Nádvoří dominuje bronzová socha jménem Méditerranée, dílo místního sochaře Aristida Maillola. V interiéru se nachází Salle Consulaire sloužící jako obřadní síň s původním zdobeným stropem z 18. století. 64

63

BÁRTOVÁ, Iva: Francie: Středomořské pobřeží, Monako, Andorra. Nakladatelství freytag & berndt, Praha, 2006. 64 LIEUTAUD, Hugo, DENIS, Jean: Ce pays qui est le nôtre: Visitons le Roussillon. Édition Marcel Pierron, Sarregremines.

40

Katedrála Saint Jean Gotická katedrála Saint Jean se nalézá v historickém centru Perpignanu, na náměstí Place de Gambetta.

Základní kámen katedrály byl položen v roce 1324 králem Sanche

z Majorky a její výstavba trvala až do roku 1509. Jako stavební materiál posloužily říční kameny prokládané červenými cihlami. Podobných staveb je kvůli nedostatku stavebního materiálu přímo ve městě a jeho okolí celá řada. Za kamínkovou fasádou se nachází bohatě zdobený interiér. Pozornosti by neměly uniknout především oltář, románská mramorová křtitelnice a dřevěné sochy. Zajímavé jsou také varhany z 15. století a zdobená okna v neogotickém stylu. Středověký dřevěný krucifix je opředen pradávnou legendou, podle které klesá Kristova hlava každý rok o kousek níž. Tvrdí se, že až hlava Krista dopadne na hrudník, nastane konec světa.65

Campo Santo Campo Santo přiléhající ke katedrále Saint Jean je hřbitovní klášter, který původně sloužil k pohřbívání farníků. Jedná se o největší a nejstarší hřbitovní klášter na území Francie. Výstavba kláštera začala na počátku 14. století a jako hřbitov sloužila až do Francouzské revoluce. Klášterní dvůr se skládá ze čtyř sloupových galerií, které jsou dlouhé přibližně 54 metrů a jsou zdobeny arkádami z bílého mramoru. Pod těmito arkádami byly ukryty hrobky a každá z bohatých rodin nechala vyrýt svůj erb do hlavice sloupu. Méně zámožným občanům sloužila k pohřbívání kostnice, jež byla postavena roku 1321.

Kostel Sainte Marie la Real Kostel Sainte Marie la Real se nachází nedaleko Palais des Rois Majorque a byl postaven roku 1320 králi z Majorky, kterým se zdála perpignanská katedrála Saint Jean moc vzdálená od jejich paláce. Stejně jako katedrála St. Jean královský kostel má jednolodní půdorys s postraními kaplemi. V jedné z nich se nalézá vzácné dřevěné sousoší Kladení do hrobu, které pochází ze 16. století. Pozoruhodná je také mramorová křtitelnice ze 14. století, jež je dekorována reliéfem s dvanácti apoštoly a Kristovým křtem. V tomto kostele se v roce 1408 odehrál koncil, jemuž předsedal papež Benoît XIII.65

65

DURLIANT, Marcel: Connaitre Perpignan. Édition Sud-Ouest, Bordeaux, 1992.

41

Kostel Saint Jacques V čtvrti Saint Jacques se nalézá kostel Saint Jacques, který díky svém umístění na kopci dominuje celému městu. Byl postaven v 13. století a nahradil tak původní hřbitov. Jeho zvonice z červených cihel je obklopena zahradami, které mají připomínat zahrady Oliveské. Z interiéru stojí za zmínku oltář Notre-Dame dÉsperance z 15. století představující scény ze života Panny Marie a ze stejné doby pocházející kaple Chapelle de la Sanch. 66

Náměstí Place de la République Place de la République, neboli Náměstí republiky je situováno v samém srdci historického města. Náměstí, kde se nacházejí typické barevné katalánské stavby, je místem konání každodenních trhů. Uprostřed rušného náměstí plného kaváren a restaurací se nachází moderní fontána. Dominuje mu městské divadlo, kde se odehrávají nejrůznější představení a koncerty. 66

Náměstí Place Arago V centru města se rozkládá náměstí Place Arago, které se datuje do roku 1863. Náměstí je obklopeno palmami a příjemnými kavárnami a uprostřed je umístěna socha slavného francouzského fyzika a hvězdáře z 19. století Françoise Araga. S náměstím sousedí palmárium, které bylo vybudováno nad říčkou Basse v roce 1905 a po 95 let sloužilo zámožné rodině Delseny jako skleník s exotickými rostlinami. Dnes v této prosklené budově sídlí Turistická informační kancelář.

66

Palais de Congrès Kongresový palác neboli Palais de Congrès je další budovou, která hostí Turistickou informační kancelář nabízející návštěvníkům Perpignanu informace o městě jako i o turisticky zajímavých místech v okolí. Budova byla postavena v roce 1970 a rekonstruována v roce 1999, a představuje tak příklad moderní architektury v Perpignanu. Kongresový palác je místem dění nejrůznějších kulturních akcí jakož i kongresů všeho druhu. V jeho sousedství se nachází místo oddechu pro turisty i místní obyvatele park s názvem Promenade de Platanes 66

CAMPS, Christian: Perpignan pas à pas: ses rues, ses places, ses remparts. Éditions Horvath, Le Coteau, 1983.

42

neboli Platanová promenáda. V množství palmových a jiných exotických stromů se ukrývá moderní fontána, která bývá po setmění barevně nasvícena.

67

Muzea Město Perpignan nabízí návštěvníkům hned několik muzeí, jež jsou různorodě zaměřena. Muzeum Katalánské kultury je umístěno ve věži Castille a prezentuje katalánské tradice i každodenní život. Fotografie a dokumenty z Alžírské války jsou k vidění v Musée de LÁrgérie Française. Nerůznější medaile a mince představuje muzeum Musée de la Monnaie et Médailles de Joseph Puig na Avenue Grande-Bretagne. Muzeum Musée des Poupées Bella připomíná minulost, kdy se v Perpignanu vyráběly světoznámé panenky Bella, sbírka muzea jich nabízí více než 500. K technickým zajímavostem patří Musée de lÁvitation, neboli Muzeum Letectví, jež shromažďuje sbírku letadel a jejich maket. Nejvýznamnější muzea jsou muzeum umění Musée Hyacinthe Rigaud a přírodopisné Musée d´Histoire Naturelle.

Musée Hyacinthe Rigaud Musée Hyacinthe Rigaud má sídlo v centru města na ulici Rue de LÁnge. Muzeum umění je pojmenováno na počest slavného rodáka z Perpignanu, dvorního malíře králů Ludvíka XIV a Ludvíka XV. Hyacinthe Rigaud. Bohaté sbírky muzea nabízejí několik obrazů tohoto malíře, podobně jako katalánských barokních malířů. K vidění zde jsou i díla moderních umělců jako je Maillol nebo Pablo Piccaso. 68

Musée d´Histoire Naturelle Přírodopisné muzeum neboli Musée d´Histoire Naturelle je situováno na ulici Rue de Rontaine-Neuve v budově bývalého hotelu z 18. století Zagarriga. Již roku zde 1770 byl založen kabinet přírodopisu univerzity v Perpignanu, který dal posléze v roce 1900 vzniknout muzeu. Na 350 metrech čtverečních se rozkládají sbírky muzea, knihovna se studovnou ale i laboratoř a víceúčelový sál. Sbírky muzea návštěvníkům moderní formou představují přírodu

67

Les Monuments: Palais de Congrès. [on line]. [cit. 2.10.2009]. Dostupné z: . 68 DURLIANT, Marcel: Connaitre Perpignan. Édition Sud-Ouest, Bordeaux, 1992.

43

a vše co s ní souvisí. Kromě sálů věnovaným například savcům, rybám či geologii, je zde k vidění i egyptský sál s vystavenou mumií. 69

Nejvýznamnější kulturní události Město Perpignan láká své návštěvníky nejen na zajímavé historické památky, ale také na nejrůznější kulturní události a festivaly. Každý měsíc je možné si vybrat z velké nabídky hudebních a divadelních představení, festivalů, oslav či kongresů. V následujících řádcích jsou stručně popsány alespoň ty nejvýznamnější, jejich plný výčet je k dispozici na oficiálních webových stránkách turistické informační kanceláře Perpignanu. 70 Každý čtvrtek během léta zpříjemňují hostům ale i místním obyvatelům různá hudební a divadelní představení nazývané „Les Jeudis de Perpignan“. V září se každoročně koná středověký trh, nebo-li „Marché médieval“, kdy se před katedrálou Saint Jean shromáždí stánky nabízející tradiční řemeslné a kulinářské výrobky spolu s bohatým doprovodným programem. V říjnu Perpignan ožije díky jazzovému festivalu nazvanému „Jazzèbre“, který získává na popularitě mezi hudebními fanoušky. Na podzim se také koná mezinárodní festival fotožurnalistiky s názvem „Visa pour límage“, který nabízí nejen výstavy fotografií napříč celým městem ale i nejrůznější konference a workshopy. Z religiózních svátků je to především Procesí Svatého týdne, které o Velikonocích na Velký pátek prochází městem s poutníky zakuklenými v rudých a černých kápích. Tradiční oslavy připadají na den San Jordi, neboli svatého Jiří, patrona Katalánska. 71

69

Les Musées: Musée d´Histoire Naturelle. [on line]. [cit. 4.10.2009]. Dostupné z: . 70 Oficiální webové stránky města Perpignan je možné konzultovat na adrese www.perpignantourisme.fr. 71 Principales manifestations en 2009. [on line]. [cit. 6.10.2009]. Dostupné z: .

44

4. KULTURNÍ DĚDICTVÍ PYRÉNÉES-ORIENTALES

Pyrénées-Orientales

jsou

pokladnicí

kulturních

a

historických

památek,

z nejrůznějších epoch a uměleckých období. Území bylo obýváno již v dobách prehistorických, četné památky z doby románské především kostely a jejich sochařská výzdoba jsou ukryty na venkově. Z epochy středověké tu zůstaly zachovány četné kláštery. Bohatá je rovněž barokní výzdoba interiérů kostelů. Z důvodu geografické polohy PyrénéesOrientales na hranici se španělským království, zde byl za vlády krále Ludvíka XIV. vybudován obranný systém. Návštěvníci také mohou zamířit na místa, kde tvořili význační umělci 19. a 20. století. Nejpůsobivější kulturní památky jsou popsány v následujících řádcích a byly rozděleny do několika kapitol dle historických a uměleckých období. Popisy měst, městeček a vesnic obsahují také informace o dalších kulturních i přírodních zajímavostech, které je v dané lokalitě možno navštívit.

4.1 Po stopách prehistorie Pro zájemce o historii pravěku Pyrénées-Orienatales nabízí hned dvě místa, kde je možné se blíže seznámit s touto dobou. Departement se zapsal do historie velmi důležitým objevem pozůstatků člověka, které byly nalezeny v městečku Tautavel a jsou staré až 450 000 let. V současnosti toto město hostí oblíbené muzeum pravěku. Procházka pravěkem je také možná ve vesničce Bélesta, kde se také nalézá muzeum prehistorie. V Pyrénées-Orientales se nachází několik desítek megalitických menhirů a dolmenů, pocházejících z 3. a 2. tisíciletí př.n.l. Ačkoliv megality nejsou zastoupeny zdaleka v takovém množství jako například v Bretani, znázorňují němou připomínkou místního pravěkého života. Největší množství megalitů je roztroušeno po oblasti Conflet, ve vesničkách Bouleternère, Saint Michel de Llotes, Corbère a dalších. V horské části departementu jsou dolmeny a menhiry k vidění v okolí vesnic Corsavy, Eyne, Formiguères, Ansignan, Felluns a pod. Dokonce i na pořeží, v okolí městeček Argelès sur mer, Banyuls sur mer a Cerbère, zanechali naši předkové několik megalitů.72

72

Les méghalites en Roussillon. [on line]. 1998-2008. [cit. 17.9.2009] Dostupné z: .

45

Tautavel Tautavel, vesnice položená na severu Pyrénées-Orientales, má necelý tisíc obyvatel. Vesnička byla téměř bezvýznamnou až do roku 1964, kdy zde byla objevena jeskyně s ostatky takzvaného člověka Tautavelského, které jsou 450 000 let staré. Tento nález vesnici proslavil, protože tyto kosterní pozůstatky jsou historicky nejstarší doložené v Evropě. V jeskyni bylo nalezeno okolo 70 lidských ostatků Homo Erectus pomíchaných s kostmi zvířat a pazourky či různými nástroji z křemene. V roce 1992 bylo v Tautavel otevřeno muzeum pravěku pojmenované Musée de Tautavel, Centre Européen de Préhistoire. Muzeum nabízí návštěvníkům prohlídku svých unikátních expozic ve více než 22 sálech. Moderními způsoby dává nahlédnout do pravěkého života a vystavuje archeologické nálezy z místní jeskyně. V obci Tautavel je možné si prohlédnout i další památky. Vesnici dominují trosky královského hradu ze 13. století, dochována zůstala převážně hradní věž. Na kopci nad vesnicí se tyčí strážní věž la Torre de Far pocházející z 10. století, jež sloužila k vysílání kouřových či ohňových signálů. Dnes je z věže krásný rozhled na moře stejně jako na vrcholky Pyrenejí.73

Bélesta Bélesta je malá vesnice, která se nachází na severu departementu. V jeskyních v okolí vesnice byly v roce 1983 nalezeny pozůstatky pračlověka, pravěká keramika a některé další artefakty. Tyto nálezy jsou dnes shromážděny v místním muzeu Musée de la Préhistoire, jež sídlí v historické opevněné budově postavené již za vlády krále Ludvíka IX. Dnes muzeum moderní formou vzdělává návštěvníky o době pravěké. Z doby neolitické pochází dolmen nazvaný Dolmen del Moli de Vent, jež byl vztyčen nad vesnicí. Další zajímavostí v obci je románský kostel Saint Barthélémy postavený v 12. století. Jeho dvě zvonice se datují ze 17. století a ze stejné doby pochází také interiér kostela, jež je zdoben původním oltářem.74

73

Tautavel: Culture et Patrimoine [on line]. [cit. 12.9.2009]. Dostupné z: . 74 Bélesta. [on line]. 1998-2008. [cit. 17.9.2009] Dostupné z: .

46

4.2 Po stopách románských kostelů Románský sloh vznikl v 11. století na území Francie, Itálie a Německa, na počátku 13. století se již začal mísit se slohem gotickým. Architektura doby románské se vyznačuje masivním zdivem i pilíři, okna jsou pouze malá a úzká. Dalšími rysy románské architektury jsou valená, později křížová klenba a zdobené pilíře. Sochařská výzdoba je úzce spjata s církevní architekturou a čerpá tak z náboženských témat. Pyrénées-Orientales

ukrývají

pocházejících z doby románské.

několik

architektonicky

zajímavých

kostelů

Tyto architektonické skvosty se nacházejí převážně ve

vesnicích, kde po staletí sloužily jako křesťanské svatostánky. Podle městečka Cabestany byl pojmenován významný sochař neznámého jména, který působil po celém jihu Francie. V Cabestany bylo otevřeno centrum románské architektury připomínající tohoto významného umělce. Také městečko Saint André hostí Dům románského umění. Románské kostely je možné obdivovat také v horských vesnicích Llo a Nyer.

Cabestany Několik kilometrů na jihovýchod od Perpignanu se rozkládá městečko Cabestany, které proslulo svým románským kostelem Sainte Marie. Tympanon kostela vyzdobil na konci 12. století slavný Mistr z Cabestany, který vytvořil mnoho zajímavých sochařských děl v oblasti celého Středomoří. Tento sochař neznámého jména byl pojmenován Mistr z Cabestany, právě díky jeho krásné výzdobě místního kostela. Tympanon představuje Pannu Marii, kterou vynášejí andělé do nebe. 75 V Cabestany bylo zřízeno Centrum románského sochařství, které je zároveň muzeem a výzkumným centrem. V moderních prostorách centra je možno obdivovat originály i kopie sochařských děl Mistra z Cabestany a jeho současníků. 76

Saint André Pouze šest kilometrů od moře a tři kilometry od masívu Albères je vzdálená typická katalánská vesnička Saint André. Její poloha je výhodná pro milovníky horských výšlapů i 75

LIEUTAUD, Hugo, DENIS, Jean: Ce pays qui est le nôtre: Visitons le Roussillon. Édition Marcel Pierron, Sarregremines. 76 LACAPERE Rémi a kol.: Cabestany: Le Centre du sculpture romane [on line]. [cit. 8.9.2009]. Dostupné z: .

47

písečných pláží. Významnou památkou je románský kostel Saint André postavený již v 10. století, jež je ozdoben originálními sochami ze století 11. Hned naproti kostelu je možné navštívit La Maison de lÁrt Roman, neboli Dům románského umění. Muzeum nabízí interaktivní prohlídku sochařského románského umění v Roussillonu. Každoročně v červenci se v Saint André koná divadelní festival s představeními z celé Evropy.77

Nyer Vesnička Nyer je situována v oblasti Conflet, na břehu řeky Têt. Nyer je zajímavým místem ve smyslu historickém i přírodním. Z historických památek je to především kostel Saint Jacques, románská stavba s krásným portálem z bílého mramoru a apsidou zdobenou arkádami. Nedaleko od vesničky se nalézá středověký hrad, postavený v 15. století. Je bývalou pevností, ze které se zachovaly pouze ruiny a zrekonstruovaná kaple Panny Marie.78

Llo Malá vesnice vybudovaná na kopci se nachází v oblasti Cerdagne. Její kamenné domky jsou doplněny románským kostelem Saint Fructueux, který je se svým zdobeným portálem z bílého mramoru a třemi zvonicemi typickým příkladem románské katalánské architektury. Nad vesničkou Llo se nalézají ruiny středověkého hradu, z nichž se dochovala pouze věž. Nedaleko obce vyvěrají léčivé minerální prameny. V okolí vesnice je možné využít dvou takzvaných „Via Ferrata“ nebo-li horolezeckých stezek, které jsou vybaveny záchytnými řetězy. Jedna z nich vede na vrchol hory Lladre, kde se ukrývá kaple Saint Féliu. 79

77

Bienvenu a Saint André. [on line]. [cit. 13.9.2009]. Dostupné z: . Nyer. [on line]. [cit. 23.9.2009]. Dostupné z: . 79 Llo: Histoire et patrimoine. [on line]. [cit. 16.9.2009]. Dostupné z: . 78

48

4.3 Po stopách středověkých klášterů Oblast Roussillonu byla v dějinách důležitým centrem spirituality a vzdělanosti, svědčí o tom kláštery, jejichž počátky sahají až do středověku. Kláštery Arles sur Tech, Elne, Saint Martin du Canigou a převorství v Serabonne jsou architektonickými unikáty, jež byly zachovány do současnosti. Rozeseté po celé oblasti, dávají kláštery návštěvníkům možnost tichého rozjímaní stejně jako podivování se nad umem tehdejších mistrů.

Saint Martin du Canigou Benediktýnský klášter Saint Martin du Canigou leží v samém srdci hor v nadmořské výšce 1 094m. n. m., v úpatí hory Canigou. Jeho výstavbu začal v roce 1001 hrabě Guifred de Cerdagne. V roce 1035 se hrabě rozhodl dožít v tomto klášteře. Guifred je zde i pochován a svůj náhrobek si sám vlastnoručně vytesal. Stavební kámen kláštera a velmi úzká okna působí jednoduchým, téměř rustikálním dojmem. Přesto však klášter ukrývá architektonický převrat, důležitou etapu ve vzniku románského slohu. Je prvním francouzským kostelem, který představil kamennou klenbu. Klášter je tvořen dvěma překrývajícími se kostely, níže postaveným kostelem zasvěceným Panně Marii a výše postaveným kostelem, který je zasvěcen svatému Martinovi. Kostel Panny Marie je z větší části umístěn v suterénu a výše jeho kleneb nepřesahuje tři metry. Výše postavený kostel sv. Martina je stejně jako kostel sv. Marie tvořen třemi loděmi, které jsou rozdělené sloupovím. Působivost bazilik je převážně v jejich jednoduché původní románské výzdobě. Impozantní zvonice s cimbuřím se tyčí do výše 19ti metrů. Křížová chodba kláštera byla zrekonstruována ve 20. století. Původně měla dvě patra a měřila 14 na 10 metrů. Každá z jejich galerií byla originálně vyzdobena. Dnes je klášter přístupný pouze po přibližně 45ti minutové procházce pěšky a s průvodcem je možné navštívit interiér. 80

Arles sur Tech Arles sur Tech je městečko s necelými 3 tisíci obyvatel situované v úpatí Pyrenejí. Bylo vybudováno na původním prehistorickém místě a dodnes zde můžeme nalézt pozůstatky prehistorické kultury jako dolmen Caixa de Rotllan, který se datuje 2 500 let př.n.l. První 80

NAUD, Alain, Dag: Le Languedoc-Roussillon. Éditions Ouest-France, Paris,1991.

49

zmínka o městě pochází z roku 778, kdy zde byl vystavěn původní klášter, který se bohužel do současnosti nedochoval. Arles zažilo největší rozkvět ve středověku, a to převážně díky svému klášteru, který je zasvěcen Panně Marii. Klášter Panny Marie, který byl vybudován již v 8. století, a jeho současná podoba pochází ze století 9., je jedinečným příkladem gotického kláštera v této oblasti. Velmi zajímavá je křížová chodba kláštera postavená z bílého mramoru a zachovalé fresky z 12. století. Další příklad románsko-gotické architektury znázorňuje kostel Saint Sauver, pocházející z 12. století. Velmi zajímavý je převážně jeho původní mobiliář. V Arles nalezneme ještě kostel Saint Etienne z 10. století a kostel Saint-Pierre du Riuferrer ze století 9., obě tyto památky je možné prohlížet pouze z venku, protože jsou v soukromém vlastnictví. Ze století 20. pochází vila Les Indis, která byla postavena v secesním slohu a dnes slouží jako sídlo radnice.81

Elne Městečko Elne, které leží pouhých 12km od Perpignanu, bývalo v letech 568 až 1602 duchovním centrem Roussillonu. Sám papež Clément VIII. si jej zvolil za sídlo biskupství a díky tomu zde byla zbudována monumentální katedrála a středověký klášter. Románská katedrála Sainte Eulalie et Sainte Julie dominuje městu již od 11. století. Bazilika se dvěma zvonicemi je v interiéru zdobena převážně antickými motivy. Klášter, přiléhající ke katedrále je postaven z bílého mramoru s modrým žilkováním. Jeho architektura stejně jako bohatá sochařská výzdoba jsou směsicí románského a gotického slohu. V interiéru kláštera je v současné době instalováno muzeum se sbírkou liturgických uměleckých děl. Další muzeum v prostorách kláštera představuje muzeum archeologie, které představuje historii Elne a okolí od neolitu po středověk.82

Převorství Serrabone Převorský klášter Serrabone se nachází v údolí Boulès, ukrytý mezi dubovými lesy. Byl založen v 10. či 11. století, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1069. Serrabonské převorství obklopuje pozoruhodná a rozsáhlá botanická zahrada, doplněná 81

Arles sur Tech: Le Patrimoine Bati. [on line]. [cit. 8.9.2009]. Dostupné z : . 82 LIEUTAUD, Hugo, DENIS, Jean: Ce pays qui est le nôtre: Visitons le Roussillon. Édition Marcel Pierron, Sarregremines.

50

místními bylinami a dřevinami. Dominantou klášterních staveb je jednoduchá čtyřboká věž, která však navenek působí poněkud jednoduše. Jinak je tomu v interiéru, který sice rovněž zachovává přísný řád, ale je nádherně zdobený. Klášter je známý převážně díky své nádherné mramorové galerii, která se datuje z 12. století. Je dokonce považována za nejkrásnější románské dílo v kraji. Galerie, jejíž sloupy z růžového mramoru jsou zdobeny lvy, orly ale i fantastickými zvířaty, které mají symbolický význam, stejně tak se i několikrát objevuje symbol roussillonské růže. 83

4.4 Po stopách barokního umění Barokní umění je charakterizováno volností forem, zaoblenými tvary a štědrým zdobením. Toto dlouhé období historie mělo vliv na architekturu a umění od konce 16. století až po počátek století 18. Ve venkovských kostelech Roussillonu je možné nalézt desítky barokních oltářů, které byly vyvedeny v barvách a ozdobeny zlatem. Tyto oltáře ukrývají mnohé vzácné sochy a obrazy nejen místních umělců. Mezi četnými sochaři, kteří působili v této oblasti, vynikal Josep Sunyer, jehož sochařskou výzdobu oltářů nesou kostely v Collioure, Font Romeu či v Prades. K malířským mistrům tohoto období patří dynastie tří umělců Guerra, jejichž díla jsou v Katalánsku hojně zastoupena. Barokní kostely se tyčí například v Riversaltes, Ille sur Têt či v Prats de Mollo. V následujících řádcích jsou blíže představeny městečka Prades a Argelès sur Mer.

Prades Městečko Prades je střediskem oblasti Conflet a leží na úpatí hory Canigou. Město, které bylo dříve nazýváno latinsky „Prates“ nebo-li louky, bylo poprvé zmíněno v roce 843. Prades je plné uliček ozdobených růžovým mramorem, fontán a žlabů, kde se dříve právalo. Za povšimnutí stojí monumentální kostel 'église Saint Pierre de Prades ze 16. století., kde nalezneme největší barokní oltář ve Francii. Kostel byl budován mezi lety 1606 a 1750 na místě původního románského kostela. Monumentální oltář pochází z dílny katalánského 83

BÁRTOVÁ, Iva: Francie: Středomořské pobřeží, Monako, Andorra. Nakladatelství freytag & berndt, Praha, 2006. Le Patrimoine du département: Prieuré de Serrabone [on line]. [cit. 12.9.2009]. Dostupné z: .

51

mistra Josepa Sunyera a je na něm umístěn Svatý Petr spolu s vyobrazeními z jeho života. Oltář je navíc ozdoben také sochami 12ti apoštolů a andělů hrajících na trubky. Vzácné varhany umocňují impozantnost interiéru stavby. K zajímavostem vPrades patří také hrázděný dům La Maison Jacomet a dvě bižuterie, vyrábějící typické katalánské šperky. Město bylo inspirací a útočištěm hudebníkovi Pablovi Casals, na jehož počest se zde každoročně pořádá slavný hudební festival. 84

Argelès sur Mer Dvacet kilometrů na jihovýchod od Perpignanu, na místě kde se horský masív Albères setkává s mořským pobřežím, se nachází město Argelès sur Mer. Žije v něm necelých 10 000 obyvatel, ale tento počet bývá v letních měsících až mnohonásobně překročen. Návštěvníci jsou do Argelès přitahování díky jemnému písku na 7km dlouhé pláži a čistým mořem. Příjemná je také 3km dlouhá promenáda podél pobřeží, která je lemována různými druhy stromů, a poskytuje tak příjemný stín. Město ale není pouze prázdninovým letoviskem, jeho historie sahá až do 9. století. Původně bylo Argelès obydleno již v pravěku, ale první zmínky o něm pocházejí již z 9. století. Dějiny města jsou spojeny s Aragonskými a Majorskými králi 13. a 14. století. Součástí Francie se stalo až v roce 1659. Z novodobé historie je město poznamenáno bolestnou událostí. Na konci Španělské války, v roce 1938, zde byl zřízen koncentrační tábor pro desítky tisíc republikánů prchající před Francovým režimem. V Argelès je možné obdivovat kromě přírodních krás, také kulturní památky. Ve městě vyniká impozantní čtyřboká zvonice kostela Notre Dame Del Prat ze 14. století. Kostel je příkladem barokního umění v Roussillonu a v jeho interiéru se nachází vzácný mobiliář. Mobiliář tvoří šest bohatě zdobených oltářů, které pocházejí z období mezi 15. a 18. století. Zajímavé jsou sochy světců Saint Côme a Saint Damien ze století 17 a mramorová křtitelnice. Mezi další církevní památky Argelès patří kaple Saint Jérôme či nedaleký románský klášter Valbonne. Ve středu starého města je možné navštívit muzeum Casa de les Albèrs, které přibližuje katalánské umění a tradice.85 84

Prades. [on line]. [cit. 15.9.2009]. Dostupné z: .

52

4.5 Po stopách Vaubanova systému opevnění Architekt Sébastien Le Perste Vauban zanechal v Roussillonu četné stopy, vybudoval nebo přestavěl zde několik pevností. Jeho roussillonský příběh se začíná psát v roce 1659, kdy území Roussillonu připadlo pod nadvládu francouzského krále Ludvíka XIV. Zpočátku se „Král slunce“ příliš nezajímal o obranu Roussillonu. Území na sebe upozornilo až povstáním Angelotů v roce 1669 a král se tedy rozhodl zde vybudovat obranný systém, který by byl nepřemožitelný a chránil by před případnými útoky ze španělského království. Úkolem výstavby systému opevnění v Roussillonu pověřil architekta Vaubana, který působil na jeho dvoře, a měl již zkušenosti s návrhy pevností z několika míst ve Francii. V roce 1679 přijel Vauban do oblasti, aby zde vytvořil velkolepý architektonický plán. Navrhl výstavbu opevněného

města Mont Louis, v Collioure se věnoval několika stavebním

úpravám, ve Villefranche de Conflet vystavěl pevnost Fort Libéria. Jeho práce pokračovala ve Prats de Mollo, kde stavitel nechal zvýšit původní městské opevnění a vybudoval nad městem pevnost. Na hranicích se španělským královstvím vystavěl pevnost Bellegarde a přestavbu plánoval také v přístavu Port Vendres. Plány na rekonstrukci hradeb měl také v Perpignanu. Z geopolitických důvodů nemohly být všechny jeho plány realizovány, přesto je dodnes možné v Pyrénées-Orientales navštívit hned několik jeho prací. V roce 2008 byl komplex Vaubanových 12ti staveb zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Patří mezi ně i Villefranche de Conflet a Mont Louis.

Mont Louis Mont Louis se svou nadmořskou výškou 1600m.n.m. je nejvýše položeným opevněným městem ve Francii a zároveň vstupní brannou do horské oblasti Cerdagne. V roce 1679 vybral toto místo dvorní architekt Ludvíka XIV. Sébastien Vauban, aby zde vybudoval opevněné město chránící nové hranice, které vznikly po francouzsko-španělské válce. Vauban zde postavil citadelu a pojmenoval ji na oslavu svého panovníka. Pevnost zůstala po staletí zachována, což místu přineslo prestižní zápis na seznam světového dědictví UNESCO.

85

KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000. 422 s. ISBN 2-06-033704-6. Argeles sur mer: Le Village [on line]. [cit. 15.9.2009]. Dostupné z: .

53

Městečko je obehnáno několik metrů silnými hradbami a jediný přístup do něj zajišťuje padací most u Francouzské brány. Půdorys citadely je čtyřúhelný, každý z jeho rohů je opatřený baštami a kolem celého komplexu byl vybudován příkop. Díky tomu, že byla citadela téměř dokonale zkonstruována Vaubanem, nikdy nebyla dobyta a opevnění tedy zůstalo nedotčené. Další architektonickou zajímavost představuje původní dřevěná studnice ze 17. století, která byla poháněna lidskou silou a zásobovala podzemní vodou celé město. Ve středu města je umístěn kostel Saint Louis pocházející z roku 1736. Interiéru svatostánku tvoří několik vzácných uměleckých děl, jako dřevěná socha Ježíše Krista z 16. století a dva obrazy darované Ludvíkem XV., které byly namalovány umělci na královském dvoře. Mimo hradby města se nalézá technický unikát. Velký počet slunečních dnů dal v tomto místě vzniknout první sluneční elektrárně na světě. Elektrárna byla konstruovaná v roce 1952, a přesto že dnes není v provozu, nabízí návštěvníkům prohlídky s výkladem o fungování a vzniku sluneční energie. 86

Villefranche de Conflet Tato vesnička se třemi sty obyvatel ukrývá za svými hradbami zachovalé středověké město. Villefranche de Conflet se nalézá na soutoku řek Têt a Cady v předhůří Pyrenejí. Městečko postavené z růžového mramoru je vedeno mezi nejkrásnějšími ve Francii a v roce 2008 byl jeho opevňovací systém konstruovaný Vaubanem zařazen mezi památky světové dědictví UNESCO. Jeho uličky si zachovaly středověký ráz a mnohé budovy z tohoto období nyní hostí obchůdky s tradičními řemeslnými výrobky. Nad městem se tyčí pevnost postavená architektem Vaubanem a nedaleko se nachází jeskyně s pozoruhodnými krápníky. Město bylo založeno v roce 1095 Guillaumem Raymondem, knížetem ze Cerdagne, který byl vnukem významné osobnosti Katalánska Guifreda. Po několika mocenských konfliktech bylo Villefranche v roce 1654 obsazeno Francouzy a postupně se začalo s rekonstrukcí opevnění města z důvodu obrany před Španěly. V roce 1669 Vauban, dvorní architekt Ludvíka XIV., navrhl plány na stavbu hradeb a přilehlé pevnosti Fort Libéria.

86

KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000. LIEUTAUD, Hugo, DENIS, Jean: Ce pays qui est le nôtre: Visitons le Roussillon. Édition Marcel Pierron, Sarregremines.

54

S budování obranného systému se pokračovalo do konce 17. století. Další století přinesla pouze drobné stavební úpravy komplexu, proto je zde do dnešních dnů možno obdivovat unikátní vojenskou architekturu. Typické středověké domy ve Villefranche jsou zdobeny vstupními klenbami a dekorovanými okny. K nejzajímavějším bezesporu patří radnice z 12. století a bývalá nemocnice. Zvláštností jsou originální vývěsní štíty domů, které vytvořili místní umělečtí kováři. Za povšimnutí stojí románský kostel Saint Jacques, jehož nejstarší část pochází z 12. století, a který je také postaven z růžového mramoru. Městské hradby, které zachovávají stavební prvky ze středověku až po Napoléona III., jsou jedinečnou ukázkou vojenské architektury. Hradby jsou přístupné návštěvníkům, kteří si mohou postupně prohlédnout středověkou Tour de Diable, Francouzskou a Španělskou bránu z 18. století a další strážní věže spojené dvoupatrovým systémem chodeb. K obranému systému patří také pevnost Fort Libéria, umístěná na kopci nad městečkem, která byla konstruovaná Vabanem v roce 1681. Pevnost je s městem spojena podzemní chodbou, která je nyní zpřístupněna veřejnosti. 87 Turistickou atrakcí města je takzvaný Žlutý vláček, neboli „train jaune“, který vozí návštěvníky do přilehlých obcí a nabízí úžasnou vyhlídkovou jízdu. Vláček, který je vyveden v katalánských barvách, tedy žluté a červené, poprvé vyjel ze stanice v roce 1910. Specialitou této trasy jsou dva viadukty dosahující výšky přes 230m a 19 tunelů, z nichž nejdelší má 318m. Celková délka trasy s panoramatickým výhledem je 63km a její převýšení je přes 1000m.

Prats de Mollo La Preste Historické městečko Prats de Mollo má středověký charakter a je známé také jako lázeňské středisko díky jeho části La Preste.

Historie města sahá až do 10. století a první

písemné doklady pocházejí až z roku 1036. Díky jeho poloze téměř u španělských hranic, město sloužilo jako obranná pevnost. Král Ludvík XIV. zde nechal vybudovat či zrekonstruovat hradby kolem města, tři strážné věže a pevnost na kopci Fort Lagarde. Město je také známé folklorním karnevalovým svátkem Hon na medvěda.

87

KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000.

55

Město s malými středověkými uličkami je lemováno historickým opevněním vybudovaným v 17. století Vaubanem. Hradby jsou zdůrazněny mřížemi, baštami a dalšími obrannými prvky. Prats dominuje pevnost Fort Lagarde, která byla postavena nad městem v roce 1686, aby střežila francouzsko-španělské hranice. Opevněný je i monumentální kostel Saintes Juste et Ruffine, který se začal budovat ve 13. století. 88

Salses Salses je malinká vesnička nacházející se 15km severně od Perpignanu, která obklopují četné vinice. Její pevnost je jedním z nejkrásnějších příkladu vojenské architektury. Hrad Salses leží na bývalé španělské hranici, na průsmyku mezi horami a lagunami Středozemního moře. Pevnost nechal na konci 15. století vystavět španělský král Ferdinand na obranu tehdy jeho území Roussillonu. Po několika neúspěšných pokusech byla pevnost definitivně dobyta Francouzy v roce 1649. Po té co Pyrenejská smlouva z roku 1659 přerozdělila území, ztratila pevnost na významu. V roce 1691 byla částečně přestavěna architektem Sébastienem Vaubanem. Dnes opevněný hrad hostí díla moderních umělců, převážně sochařů. Jeho poloha umožňuje návštěvníkům panoramatické výhledy na nedaleké moře a laguny. Jedná se o pevnost obdélníkovitého tvaru, která měří na délku 115m d a 90m na šířku. V každém jejím koutě je umístěna válcovitá věž či věžička, plnící funkci strážní věže proti blížícím se nepřátelům. Hlavní hradní věž měří 25m a zdi dosahují tloušťky až 10m a jsou obehnány ochranným příkopem. Jak je tedy zřejmé vstup do hradu byl zajištěn padacím mostem. Pevnost byla konstruována pro přibližně tisíc vojáku a její stáje pojaly až 300 koní.89

88

KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000. Prates de Mollo la Preste: Patrimoine Culturel. [on line]. [cit. 15.9.2009]. Dostupné z: . 89 NAUD, Alain, Dag: Le Languedoc-Roussillon. Éditions Ouest-France, Paris,1991. Centre des monuments nationaux: Fortesse de Salse [on line]. [cit. 12.9.2009]. Dostupné z : .

56

4.6 Po stopách moderního umění V Pyrénées-Orientales je možné sledovat četné stopy moderních umělců 19. a 20. století. Za své působiště si oblast plnou živých barev, divokého pobřeží a majestátních hor vybrali takový významní umělci jako Pablo Picasso, George Braque, Henri Matisse, André Derain či François Desnoyer. Oblast také učarovala katalánskému malíři Salvatoru Dalímu, který ji rád při svých cestách navštěvoval. Slavným rodákem z Banyuls sur Mer je známý sochař Arstide Maillol. Na vysoké umělecké úrovni je muzeum moderního umění v městečku Céret, které se stalo místem inspirace několika malířů. Pobřežní městečko Saint Cyprien hostí hned dvě muzea současného umění, která ve svých sbírkách ukrývají díla význačných malířů 20. století. A konečně v jednom z nejmalebnějších městeček oblasti, Collioure, je možno navštívit kromě historických monumentů a četných galerií, také cestu po stopách vzniku fauvismu.

Céret Městečko s osmi tisíci obyvatel je situováno v údolí Vallesprit. První zmínka o městě pochází z 9. století. Céret si vysloužilo přezdívku „město třešní“ díky četným třešňovým stromům, které ho obklopují. Na jaře okolí města zrůžoví květy třešní a na přelomu května a června se tu jako první ve Francii sklízejí třešně a další peckové plody, což je doprovázeno velkou slávou „Fête de Cerises“. Ve městě je na první pohled patrný katalánský vliv. Dokazují to barevné fasády zdobené kachlovými obklady a četné lodžie. Céret je známý především pro své muzeum moderního umění, ale také díky koridě, která se zde tradičně každým rokem koná. Ve městě je možné navštívit kostel l'église paroissiale Saint Pierre, který je jedním z největších barokních kostelů departementu, má unikátní zvonici z 11. století a jeho portál pochází ze století 14.

V Céret a okolí se nachází mnoho kaplí, například Couvent des

capucins s oltářem z 13. století, románská kaple Saint Jordi, kaple Saint Roch nebo kaple Saint Augustin. Za pozornost stojí rovněž kašna Font dels nou raigts, z 15. století a památník vytvořený umělcem Aristide Maillol.

Na okraji města leží most Pont de Diable, jehož

jedinečný 45 metrů vysoký oblouk se tyčí nad řekou Tech již od 15. století. Most, jak už jeho ďábelské jméno napovídá, je opředen mnoha legendami. Nejvýznamnější muzeum Pyrénées-Orientales Musée dárt moderne, tedy muzeum moderního umění, se nachází právě v Céret. Jeho umístění není náhodné, ve městě pobývala a 57

tvořila řada slavných umělců jako Pablo Picasso, George Braque nebo Henri Matisse. Muzeum bylo založeno v roce 1950 a jeho sbírky obsahují moderní a současné umění. Muzeum se může pochlubit takovými slavnými jmény jako Salvator Dalí, Joan Miró, Marc Chagal a díly již výše zmíněných umělců, kteří v Céret našli inspiraci.

90

Saint Cyprien Vesnice Saint Cyprien se rozkládá na úpatí Pyrenejí a zároveň na pobřeží Středozemního moře. Obec je rozdělena na dvě části, na pláž a starou vesnici, která leží 2km ve vnitrozemí. Je typickým prázdninovým letoviskem díky své 6km dlouhé pláži s jemným pískem. Právě odtud vyplouvá mnoho lodí na výletní plavby po okolním pobřeží. V Saint Cyprien stojí za návštěvu Le musée François Desnoyer, muzeum moderního francouzského malíře, jehož obrazy plné živých barev, byly ovlivněny fauvismem a kubismem. Malíř spolupracoval na založení muzea, v době, kdy v městečku pobýval. Na náměstí Place de la République se nalézá ještě jedno muzeum současného umění Collections dárt contenporain, jehož sbírky obsahují na 700 děl umělců 19. a 20. století, například malíře Barbizonské školy, díla Boudaina, Modiglianiho, Chagalla či Gromaira. Od devadesátých let je součástí muzea také kolekce současného afrického umění. Obě muzea nabízejí dočasné výstavy různě tématicky zaměřené.91

Collioure Jedním z nejmalebnějších městeček Pyrenées-Orientales je Collioure. Tento bývalý katalánský přístav, který je obklopen vinicemi v příkrých kopcích, si zachoval zvláštní kouzlo. Malé pláže přímo v historickém srdci městečka jsou lemovány typickými barevnými loďkami. Bývalé rybářské městečko si také oblíbili světoznámí umělci jako například Henri Matisse či Pablo Picasso. Údajně právě zde vznikal umělecký směr fauvismus. Kulturní dědictví Collioure je velmi bohaté. Městečku dominuje Château Royal, neboli královský hrad pocházející z 13. století. V roce 1276 jej nechal vybudovat Aragonský král, 90

BÁRTOVÁ, Iva: Francie: Středomořské pobřeží, Monako, Andorra. Nakladatelství freytag & berndt, Praha, 2006. Musée dárt moderne Céret. [on line]. Paris, 2009. [cit. 8.9.2009]. Dostupné z: . 91 Art et Culture: colletions et expositions. [on line]. [cit. 3.9.2009]. Dostupné z:

58

jako obrannou pevnost. Románský opevněný hrad nabízí krásnou vyhlídku na přilehlé pláže. K hradu patří také pevnost La Fort Saint Elme vystavěná v 16. století na vrcholu nad městečkem, která také byla součástí obranného systému. Collioure, ležící v údolí, je obklopen dalšími více či méně zachovalými pevnostmi a strážnými věžemi jako Tour de Madeloc a Fort de Miradou. Významný je také kostel Notre Dame des Anges postavený v jihofrancouzkém gotickém slohu. Velmi unikátní je jeho zvonice, která je ze tří stran obklopena mořem, protože původně sloužila jako maják. Interiér kostela obsahuje vzácné dřevěné sochy z doby barokní. Ve 14. století byl vybudován místní dominikánský klášter, jež dnes slouží jako vinný sklep.

Místní zvláštností je zachovalý středověký větrný mlýn, který je situovaný nad

městečkem. Malebné barevné uličky Collioure učarovaly Henrimu Matissovi, který zde pobýval a zval sem své přátele během léta roku 1905. Umělci zde našli inspiraci pro mnoho svých děl, která dnes můžeme obdivovat díky Chemin de Fauvisme neboli cestě fauvismu. Tato cesta je procházkou, která návštěvníkům předvede reprodukce obrazů vytvořených fauvisty přímo na místě jejich vzniku. Městečko Collioure si svůj umělěcký charakter zachovalo do dnešních dnů, stále zde pobývají a vystavují svá díla umělci nejrůznějších stylů. V Collioure je rovněž rozeseto hned několik galerií, výstavy současného umění se konají také v Château Royal.92

92

GOSSELIN, Gerard: Collioure, Itineraire d´histoire. Édition Edigraf, Montmélo, 1994.

59

5. PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ 5.1 Charakteristika přírodního dědictví Stejně tak jako Pyrénées-Orientales oplývají množstvím kulturních památek, také přírodní dědictví je rozsáhlé. Krajina této oblasti je rozmanitá, mísí se v ní hned několik protikladů: dlouhé bílé písečné pláže na severu s malými zátokami na jihu, horský masív Pyrenejí s pobřežní nížinou, nejvyšší vrcholky hor s údolími a kaňony horských říček. Oblast je místem výskytu vzácných druhů z rostlinné i živočišné říše. Nalezneme mezi nimi i několik endemitů. Pozoruhodná biodiverzita se doslova mění před očima s rozdílnou nadmořskou výškou. Je tedy patrné, že pestré přírodní dědictví je nutno ochraňovat. V Pyrénées-Orientales bylo zřízeno 11 přírodních rezervací93, které pokrývají plochu 16 844ha. Jejich úkolem je chránit, spravovat a umožnit návštěvu krajiny. V roce 2004 došlo k otevření regionálního parku Parc naturel régional des Pyrénées Catalnes, jež se snaží uchránit krajinu, rozmanité druhy živočichů i rostlin. Park se rozkládá na 137 000ha a je rozložen v nadmořské výšce od 300 po 3000m.n.m. 94

5.2 Přírodní zajímavosti Pyrénées-Orientales nabízí turistům kromě procházek, pozorování vzácných rostlin a živočichů a nejrůznějších sportovních aktivit v zachovalé přírodě návštěvu hned několika přírodních zajímavostí. Výhodu jistě zůstává, že jsou tyto zajímavosti soustředěny na poměrně malém území a přitom jsou velmi rozmanité. Mezi nejoblíbenější místa patří kouzelné krápníkové jeskyně velkých rozměrů ve Villefranche de Conflet a Fontrabiouse, bizardní pískovcové útvary v Ille sur Têt, úzký kaňon řeky Fou či impozantní hora Canigou. Přírodními rezervacemi, které stojí za návštěvu, jsou unikátní mořská rezervace v Banyuls a rezervace v Nyer.

93

Výčet všech 11 rezervací: Réserve naturelle de la forêt de la Massane, Réserve naturelle marine de CerbèreBanyuls, Réserve du Mas Lamieu, Réserve naturelle de Py, Réserve naturelle de Mantet, Réserve naturelle de Prats-de-Mollo, Réserve naturellede Conat, Réserve naturelle de Jujols, Réserve naturelle de Nohède, Réserve naturelle de la vallée dÉyne, Réserve naturelle de Nyer. 94 DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002. 303s. ISBN 2-7089-5824-0.

60

Jeskyně ve Villefranche de Conflet V blízkosti městečka Villefranche de Conflet, jež se rozkládá v předhůří Pyrenejí, se nachází jeskyně Grotte des Grandes Canettes. Impozantní vápencová jeskyně nabízí úchvatnou procházku podzemním městem, které bylo tvořeno po miliony let. Jeskyně byla objevena až roku 1957 a po několika letech spelologických výzkumů byla zpřístupněna veřejnosti v roce 1982. Je tvořena dvěma hlavními částmi Galerie Des Deux Porches vede do Salle Blanche a do Salle Angkor, který obsahuje i jezírko a růžově zbarvené krápníky. V jeskyni lze objevovat značně bohatou krápníkovou výzdobu, jejíž zabarvení se různě mění. Je také možno využít speciálních typů prohlídek, kdy kamennou krásu doprovází harmonická hudební produkce.

Fontrabiouse Vesnička Fontrabiouse se nachází v Pyrenejích, pouze několik kilometrů od španělských hranic. Fontrabiouse není typickým zimním střediskem, nenachází se tu moderní lyžařská vybavení, ale zato si zachovala svou autenticitu a nepoškozenou přírodu. Uprostřed typických kamenných domků s dřevěnými okenicemi se tyčí kostel Saint Sébastien, jehož interiér ukrývá vzácnou fresku. Vesnička je proslavená díky své pozoruhodné jeskyni. Jedna z nejkrásnějších jeskyní v Pyrenejích nabízí prohlídku nádherných vápencových útvarů nejrůznějších druhů a velikostí.

Ille sur Têt Městečko s pěti tisíci obyvatel leží na řece Têt, je nejen v regionu známé svými kvalitními zemědělskými produkty, a to hlavně broskvemi. Také proto se zde konají vyhlášené zelinářské a ovocné trhy s úrodou z místních polí. Historie městečka sahá až do 9. století, kdy zde byl postaven první kostel. V následujících stoletích k němu přibyly další dva. Turisticky je Ille sur Têt známé díky zvláštním skalním útvarům Les Orgues. Přestože Ille sur Têt je malinké městečko, nalezneme zde hned čtyři kostely. Farní kostel Saint Etienne del Pedreguet pocházející z 15. století má rozměry katedrály a dominuje celému městu. Nejstarším kostelem je église de la Rodona postavený v románském slohu v 12. století. Dalšími církevními památkami jsou kostel église des Carmes a kostel patřící ke středověkému starobinci, kde je možné obdivovat původní gotickou výzdobu.

61

Les Orgues v doslovném překladu znamená varhany. Toto místo je nedaleko Ille sur Têt a představuje přírodní unikát. Jedná se o skalní komplex z pískovce, jehož barvy přecházejí z okrové až po oranžovou. Někdy až bizardní tvary skal byly po tisíciletí tvořeny erozí a měří od 10 do 12 metrů. Pro svou originalitu jsou přezdívány vílí komínky nebo také načesané paničky. K impozantnosti celého místa přispívá vrchol Canigou v pozadí skalního města.95

Georges de la Fou Přírodní zajímavostí nacházející se v blízkosti Arles sur Tech je les Gorges de la Fou, neboli kaňon řeky Fou, který představuje údajně nejužší kaňon na světě. Je přístupný veřejnosti, díky vybudovanému systému lávek je možné se procházet místy i metr úzkým vápencovým kaňonem, který vytváří pozoruhodné tvary. Vybudovaná cesta je dlouhá 1,7km a prochází převýšením 150ti metrů. Kaňon řeky Fou dosahuje hloubky až 250m a v některých jeho místech byly erozí vytvořeny malé jeskyně, které jsou opředeny legendami.

Le Canigou Hora Canigou, která leží v části Pyrenejí nazvané Conflet, se tyčí se do výše 2 784m.n.m. Přestože není nejvyšší horou francouzské části Pyrenejí, bezesporu je nejvýznamnější, protože její vrcholek dominuje celému Roussillonu a její panorama je možné pozorovat i z přímořských městeček. Canigou je součástí regionálního přírodního parku Pyrénées Catalanes a může se pochlubit velkou rozmanitostí rostlin i živočichů. Canigou bývá považována za symbol Katalánska a každoročně se na ní v předvečer sv. Jana rozdělává posvátný oheň a davy poutníků si jej odnášejí do svých vesnic. Na horu je možné vystoupat kdykoliv, k dispozici jsou četné stezky vedoucí přímo na vrchol či po jeho okolí. Cesty poskytují panoramatické výhledy na Pyreneje, Roussillon, Středomoří a při dobré viditelnosti až na španělské pobřeží Costa Brava. 96

95

KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000. 96 KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000.

62

Nyer Nyer je společný název pro vesnici, která se nachází na břehu řeky Têt, a pro přilehlou přírodní rezervaci. Ve vesnici nalezneme několik historických památek, v čele s románským kostelem Saint Jacques. Přírodní rezervace Nyer byla zřízena v roce 1998, aby napomáhala ochraně unikátního ekosystému. Rozkládá se na 2200 hektarech a v nadmořské výšce sahající od 720 až do 2662m.n.m. Divoká krajina se pyšní říčními průsmyky stejně jako vysokými vrcholky Pic de Serra Gallina a Pic Tres Esteles. Působivá je také rostlinná a živočišná rozmanitost rezervace. Mezi zajímavými živočišnými druhy vyniká divoký kamzík, který se stal symbolem rezervace.97

Přírodní rezervace Cerbère-Banyuls Pyrenées-Orientales se mohou pyšnit první přírodní mořskou rezervací ve Francii, která se rozkládá mezi Banyuls sur Mer a městečkem situovaným na španělských hranicích Cerbère. Rezervace byla založena roku 1974, aby oblast ochránila před zvyšujícím se negativním dopadem turismu, rybolovu a znečištění. Její rozloha 650ha a délka 6,5km jsou unikátním příkladem ochrany přímořské flóry a fauny. Zaměstnanci rezervace dbají nejen na ochranu mořského pobřeží, ale snaží se zásady ochrany šířit pomocí různých vzdělávacích programů pořádaných pro děti i dospělé. Jedinečná je také podmořská naučná stezka, která je připravena pro plavce s potápěčskými brýlemi. Mořský život je možné pozorovat také v Banyulském akváriu. Akvárium prezentuje všechny mořské živočišné a rostlinné druhy vyskytující se v této oblasti. 98

97

Nyer. [on line]. [cit. 23.9.2009]. Dostupné z: .

98

KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000.

63

6. TURISTICKY VÝZNAMNÁ MÍSTA

Jedním z nejdůležitějších ekonomických odvětví

Pyrénées-Orientales je cestovní

ruch. Turisté hojně navštěvují oblast nejen pro její nesčetné kulturní památky a přírodní zajímavosti, ale také za rekreačními účely. Pobřeží je poseto letovisky, příjemné klima a léčivé prameny lákají k lázeňské rekreaci a sportovní vyžití nabízejí horská střediska.

6.1 Střediska na pobřeží Pobřeží tvoří velmi důležitou součást departementu Pyrénées-Orientales, celá jeho východní hranice je omývána Středozemním mořem. Již po desetiletí sem přijíždějí za mořem a sluncem desítky tisíc návštěvníků, z nichž každý si může vybrat místo podle svých představ. Naleznou zde moderní letoviska s bohatou paletou doprovodných služeb, ale i městečka, která si zachovala svůj původní rybářský charakter. Pobřeží dlouhé 60km se dělí na dvě rozlišné části. Větší, severní část se táhne až k Argelès sur Mer a bývá pojmenována Marenda. Je specifická nekonečně dlouhými plážemi s jemným bílým pískem. Druhá, jižní část pobřeží, je nazývána Côte Vermeille, což volně přeloženo znamená Rudé pobřeží. Côte Vermeille je mnohem menší než Marenda, ale zato charakter její krajiny je více dramatický. Skály svažující se do moře oddělují menší oblázkové pláže a staré rybářské přístavy. Letovisky, která jsou hojně navštěvována pro své krásné pláže a příjemné prostředí, jsou například Argelès sur Mer, Banylus sur Mer, moderně vybavené Canet en Roussillon, malebné Collioure, obchodní přístav Port Vendres, Saint Cyprien, Saint André, přístav Barcarès, pohraniční městečko Cerbère, na skále postavené Saint Hyppolyte či typické katalánské vesnice Torreilles a Sainte Marie la Mer.

Banyuls sur Mer Banyuls sur Mer je situováno v samém srdci Côte Vermeille. Městečko je známé prázdninové letovisko a navíc i za hranicemi regionu je proslaveno kvalitou svých vín. Banyuls sur Mer je lemováno vinicemi, které produkují víno nezaměnitelné, přírodně sladké chuti. Zajímavostí je, že jedním z partnerských měst Banyuls je české město Kralupy nad Vltavou.

64

Mezi historické monumenty se řadí kostel Saint Jean Babtiste, nebo-li Sv. Jana Křtitele, který je i patronem Banyuls. Románský kostel se může pochlubit velkým portálem zdobeným sochami z 12. století, stejně tak jako třemi zvonicemi. Na kopci bdí nad městečkem bílá kaplička Chapelle Notre Dame de la Salette. Z tohoto místa je krásný rozhled na okolí. Panoramatické výhledy nabízí také další ze strážních věží v této oblasti Tour de Madeloc, která se tyčí do výše 17,5m. Sochařská díla a zajímavosti ze života rodáka z Banyuls umělce Arstidea Maillola je možné si prohlédnout v muzeum, které město zřídilo na jeho počest. 99

Canet en Roussillon Jen několik minut jízdy dělí Canet en Roussillon od Perpignanu. Je tedy zřejmé, že je to místo často vyhledávané obyvateli Perpignanu, stejně jako prázdninovými hosty. Canet, které je druhým největším městem Pyrénéés-Orientales, má návštěvníkům co nabídnout. Je to nejživější letovisko se vším, co k tomu patří, tedy mnoho restaurací, kasina, diskotéky a další zábavní podniky. Město s dlouhou pláží, bílým pískem a 325ti dny slunečního svitu ročně je také lázeňským centrem. Kromě moderních hotelů v Canet nalezneme historické centrum. Vévodí mu hrad Château Vicomtal, jehož vznik se datuje do 11.století. Momentálně je hrad v rekonstrukci. Zajímavý je také kostel Saint Jacques ze století 12. s impozantní zvonicí. Při procházce malebným historickým centrem je možné pozorovat zbytky původního opevnění ze 17. století. Hlavní turistickou atrakcí Canet en Roussillon je mořské akvárium, které v dvoupatrové budově představuje více než 350 druhů ryb a mořských živočichů, pocházejících z místního moře ale i z exotických krajin. Na okraji městečka se rozkládá rybník, který hostí vzácné druhy ptactva mezi než patří i vzácní plameňáci růžoví. 100

Port Vendres Port Vendres je malý rybářský přístav ležící na skalnatém Côte Vermeille. Původně se jmenoval „Portus Veneris“ neboli Venušin přístav a byl navštěvován již antickými Řeky a

99

Banyuls sur mer: Patrimoine culturel [on line]. [cit. 15.9.2009]. Dostupné z: . 100 LIEUTAUD, Hugo, DENIS, Jean: Ce pays qui est le nôtre: Visitons le Roussillon. Édition Marcel Pierron, Sarregremines.

65

Římany. Je typickým katalánským rybářským městečkem, kde je dodnes zajímavou podívanou návrat rybářů z rybolovu. Malé oblázkové pláže jsou vhodné pro rekreační účely, pro vodní sporty i rybaření. Z kulturních památek je zajímavý kostel Notre Dame Bonne Nouvelle s interiérem vyzdobeným románsko byzanském stylu. Na počest panovníka Ludvíka XVI. zde byl v 18. století vztyčen obelisk, který znázorňuje královy skutky.101

6.2 Horská střediska Velká část departementu Pyrénées-Orientales je tvořena Pyrenejemi, které jsou velmi bohaté na kulturní a přírodní dědictví. Pohoří zasahuje do čtyř částí departementu, a to do Le Conflet, Le Capcir, La Cerdagne a Le Vallespir, z nichž každá má svůj typický charakter. V zimních měsících jsou Pyreneje navštěvovány kvůli zimním sportům, v letním období sem turisté přijíždějí za lázeňstvím, čistým horským vzduchem a vysokohorskou turistikou. Horská střediska nabízejí návštěvníkům poklidnou rekreaci i aktivní trávení volného času. Za lyžováním a horskými procházkami se jezdí do Les Angles, Font Romeu, Mont Louis, Fontrabiouse, Saint Pierre Del Forcat, Formiguères, Matemale a Porté Puymorens.

Les Angles Les Angles je vesnice položená vysoko v Pyrenejích, v části Capcir. Je lemována horským jezerem Lac de Matemal. Její nadmořská výška v rozpětí mezi 1531 a 2408m.n.m je jako dělaná pro lyžařské středisko. V Les Angles je možnost zimního sportovního vyžití všeho druhu, nabízí 50km sjezdovek, stejně jako běžecké tratě, potápění pod ledem, procházky se sněžnicemi či adrenalinový paragliding a kite surfing. Kromě těchto sportovních aktivit středisko nabízí relaxační centrum. Les Angles má ale své kouzlo i v letních měsících. Pro příznivce vysokohorské turistiky je zde vyznačeno 11 stezek, na své si přijdou i horolezci. Mezi další letní sportovní aktivity patří kanoistika, jízda na raftech či vodních skútrech. Na nedalekém jezeře Lac de Matemal se provozují jízdy na plachetnicích a šlapadlech.

101

LIEUTAUD, Hugo, DENIS, Jean: Ce pays qui est le nôtre: Visitons le Roussillon. Édition Marcel Pierron, Sarregremines.

66

Vesnice Les Angles, která je poprvé zmiňována již v 9. století, si po staletí zachovala svůj katalánský charakter a dodnes je zde možné spatřit dodržování tradic, jako například tanec La Serdana. Kameným domkům v historické části vesnice dominuje vstupní portál hradu, který byl součástí opevnění ze 12. století. 102

Font Romeu – Odeillo – Via Městečko Font Romeu, jehož součástí jsou i přilehlé osady Odeillo a Via, je položeno v samém srdci Pyrenejí v nadmořské výšce kolem 1800m.n.m. Je jedním z nejznámějších Pyrenejských zimních středisek a díky svému čistému a suchému vzduch bývá využíváno i pro ozdravné pobyty. Font Romeu nabízí bohaté sportovní vyžití, v zimním období je tu k dispozici bruslařské kluziště, 52km sjezdovek, doplněných 28 vleky a mnohými sněžnými děly. V letních měsících je zde možné provozovat horskou turistiku, paragliding, tenis či rybolov. Není náhodou, že právě sem jezdí na soustředění vrcholoví sportovci z různých odvětví. Ve Font Romeu společně s Odeillo a Via je možné obdivovat i historické pamětihodnosti. Hlavní z nich je určitě Ermitage neboli Poustevna, která je jedním z nejslavnějších poutních míst v Pyrenejích. Každoročně 8. srpna doprovází mnoho poutníků zázračnou sochou Panny Marie na cestu do Odeillo, kde až do jara odpočívá. Mezitím jí v kapli poustevny vystřídá černá Madonna na barokním oltáři od známého katalánského sochaře Josepa Sunyera. Vzadu za kaplí se klikatí křížová cesta vedoucí na kalvárii, která poskytuje poutníků nádherný výhled na okolní vrcholky hor. Technickou zajímavostí Font Romeu je bezesporu sluneční elektrárna Four Solaire dÓdeillo, která je jednou z největších na světě. V roce 1968 bylo na úpatí svahu instalováno obrovské parabolické zrcadlo, které měří 40m na výšku a 52m na šířku. Odrážejí a koncentrují se v něm sluneční paprsky, zachycené otočnými zrcadly, které jsou přeměňovány v elektrickou energii. Pozoruhodné zařízení připravilo pro návštěvníky vzdělávací centrum, kde je možné se dozvědět více o fungování elektrárny a výrobě solární elektrické energie.103

102

Les Anges: Le village historique. [on line]. [cit. 13.9.2009]. Dostupné z: . 103 BUDDÉ, Gisela, Francie jih: Languedoc-Roussillon. Praha: nakladatelství Jan Vašut s.r.o., 2004. Office de tourisme de Font-Romeu. [on line]. [cit. 16.9.2009]. Dostupné z: . NAUD, Alain, Dag: Le Languedoc-Roussillon. Éditions Ouest-France, Paris,1991. 141s.

67

Saint Pierre Dels Forcats Vesnička Saint Pierre Dels Forcats leží na úpatí horského masívu Cambre dÁze, který je spojnicí mezi třemi částmi francouzských Pyrenejí – Cerdagne, Capcir a Conflet. Neobyčejný vzhled pohoří dal vzniknout mnoha legendám. Mezi kamennými domky s břidlicovými střechami se nachází kostel Saint Pierre s historickým mobiliářem. Nejvzácnější uměleckým dílem je relikvie Svatého Kříže a kropenka z 15. století. Vesnička Saint Pierre Dels Forcats nabízí sportovní aktivity v zimním i letním období v podobě lyžování a vysokohorské turistiky.104

6.3 Lázeňská střediska Již staří Římané objevili v Pyrenejích léčivé prameny a využívali jejich léčivou sílu. V 19. století byly vybudovány příjezdové cesty k dříve těžko dostupným horským městečkům a zrodilo se tak renomé místních lázní. Sirnaté prameny a příznivé vysokohorské klima přispívají k léčbě nemocí srdce, dýchacích cest, trávícího ústrojí a dalších. Pro lázeňské hosty jsou kromě léčivých kůr připraveny také další wellness služby a programy aktivního trávení volného času. Místním unikátem jsou koupele v bazénech s léčivými prameny pod širým nebem v malebném prostředí Pyrenejí. Za lázeňskou rekreací přijíždějí hosté do Prats de Mollo La Preste, Amélies les Bains, Vernet les Bains, Moltig les Bains, Boulou, Llo a Dorrès.

Amélie les Bains Amélie les Bains je městečko s třemi tisíci obyvatel a je jednim z nejjižněji položených lázeňských měst ve Francii. Umístění Amélie v horském údolí Vallespir mu dává výhodu čistého vzduchu a velkého počtu slunných dní. Zdejší sirné prameny byly objeveny Římany, kteří zde zbudovali antické lázně. Je ale pravděpodobné, že sílu pramenů využívali lidé již v pravěku. V dnešní době je toto lázeňské středisko využíváno především k léčbě revmatismu a nemocí s dýchacích cest.

104

Histoire du Roussillon: Saint Pierre Dels Forcats. [on line]. [cit. 23.9.2009]. Dostupné z: .

68

Historie města je bohatá a proto zde můžeme nalézt památky z nejrůznějších epoch. Ze středověku pochází Fort dÁmélie nebo-li pevnost, která byla přestavěna Vaubanem v 17. století a měla chránit město před útoky. Mezi nejvyznamnější církevní památky patří kostel église paroissiale Saint Quentin z 19. století a kaple la chapelle Santa Engracia. V samotném Amélie se nalézá pozoruhodná lázeňská budova, která byla vybudována v roce 1840, a téměř kopírovala původní antické lázně. V okolí Amélie les Bains nalezneme vísku jménem Palada, která je se svými kamenými uličkami a kostelem Saint Martin, typickým příkladem katalánské vesnice. Na jihu od Amélie se nalézá vesnička ukrytá v lesích Montalba, která je výchozím bodem procházky k zřícenině hradu Mondony.105

Vernet les Bains V samém srdci Pyrénées-Orientales leží v nadmořské výšce 650m lázeňské a turistické středisko Vernet les Bains. Je hojně využíváno lázeňskými hosty pro své příjemné klima a pro léčivé prameny vysoké kvality. Léčí se zde převážně nemoci dýchacích cest a revmatismus. Díky svému umístění na úpatí hory Canigou je Vernet vyhledávaným výchozím bodem pěších výletů do hor. Městu se někdy přezdívá „arboretum“ kvůli více něž 1200 stromům, které jsou tvořeny až 250ti rozlišnými druhy. Historická část městečka nabízí příjemnou procházku kamennými uličkami, které jsou hojně zdobeny květinami. V centru starého města se rozkládá náměstíčko Place de la République, kde se dodnes konají trhy. Na kopci ve staré čtvrti se nachází kostel église Saint Saturnin, o němž jsou první záznamy z roku 874. Zvonice románského kostela dominuje městečku a v jeho interiéru je možné vidět originální mobiliář z 15. století.

Kostel je

napojený na hrad z 12. století, který měl původně obranou funkci. Odpočinek turistům i lázeňským hostům nabízí krásný městský park, kde se kolem poklidného jezírka nachází mnoho druhů stromů a křovin. Pozoruhodné jsou také sbírky

105

KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000. 422 s. ISBN 2-06-033704-6. Histoire de Roussillon:Amélie les Bains.[on line]. 1998-2008. [cit. 17.9.2009] Dostupné z: .

69

místního geologického muzea, které je jedním z mála ve Francii, jež prezentují nepřeberné množství fosílií a minerálů. 106

Dorrès Vesnička Dorrès je situována v oblasti náhorní plošiny Cerdagne. Dorrès je typickou horskou vesnicí s kamennými domy, kterým dominuje románský kostele Saint Jean se sochou Černé madony z 13. století. Pod vesnicí se nacházejí lázně, které dovolují se koupat v sirnaté vodě horké 42° C. Několik lázní a bazénků, které jsou vytesány z kamene, se nachází pod širým nebem. Návštěvníci tak mohou využít ozdravných a relaxačních účinků vod a při tom pozorovat nádhernou okolní krajinu. 107

La Preste Součástí opevněného města Prats de Mollo je lázeňské středisko La Preste, které ležící 8km od města. Jeho nadmořská výška 1 130m.n.m ho obohacuje příznivými klimatickými podmínkami.

Místní léčivé prameny, které jsou využívány převážně pro

koupele, jsou doporučovány při revmatismu a chorobách močových cest. Lázeňští hosté mohou spojit ozdravný pobyt s poznáváním kulturních památek města Prats de Mollo, kde se vedle Vaubanova opevnění a hradu nachází monumentální kostel.

106

KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000. 422 s. ISBN 2-06-033704-6. 107 Les bains de Dorrès. [on line]. [cit. 13.9.2009]. Dostupné z: .

70

7. CESTOVNÍ RUCH V PYRÉNÉES-ORIENTALES 7.1 Vymezení pojmu cestovní ruch V dnešní době se cestovní ruch stal neodmyslitelnou součástí života a je jedním z významných prostředků uspokojování potřeb lidí. Cestovní ruch, pokud jde o jeho původní význam, byl považován za jiný výraz pro cestování. Současné vymezení cestovního ruchu umožňuje blíže charakterizovat jednotlivé části jeho věčného projevu, formy a druhy účasti obyvatelstva na cestovním ruchu. Cestovní ruch je nutno chápat v jednotě jeho dvou rovin. První rovinou je oblast spotřeby, kdy cestovní ruch je brán jako způsob uspokojování potřeb, a z druhého hlediska se jedná o oblast podnikatelských příležitostí v mnoha oborech lidské činnosti, kdy je významnou součástí ekonomiky společnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že cestovní ruch se projevuje jako mnohostranný společensko-ekonomický jev. Nalézt z hlediska praxe i teorie přesnou a jednotnou definici pojmu cestovní ruch není vůbec jednoduchá záležitost. Vyplývá to ze složitosti procesu, jakým cestovní ruch je, zejména z jeho vlivu na mnohé obory. Pojem cestovní ruch je spojován s mnoha významy. Je zřejmé, že je úzce spojen s cestováním a volným časem. Autoři ve svých definicích zdůrazňují různé stránky tohoto složitého jevu, mnohdy v závislosti na tom, z hlediska které vědní disciplíny je cestovní ruch zkoumán a definován.108 Za mezník v definování cestovního ruchu i pro jeho statistické sledování lze považovat konferenci Světové organizace cestovního ruchu neboli WTO109 konanou v Ottavě v roce 1991, kde došlo k obsahovému vymezení většiny používaných pojmů z oblasti cestovního ruchu.

Cestovní ruch WTO vymezuje jako „dočasnou změnu místa pobytu, tj. cestování a

přebývání mimo místo trvalého bydliště, ne déle než 1 rok, zpravidla ve volném čase za účelem rekreace, rozvoje poznání a spojení mezi lidmi.“ Cestovní ruch v sobě zahrnuje několik specifických rysů, které se vzájemně ovlivňují. Nejvýznamnější je míra závislosti na přírodních a kulturních podmínkách, znamená to tedy, že narozdíl od trhu zboží se spotřebitel pohybuje za přírodním a kulturním dědictvím do míst jejich výskytu. Cestovní ruch je využíván formou nabízených služeb, které mají určitý charakter. Služby jsou pomíjivé, nelze je skladovat a jejich forma a realizace jsou vázány na určité místo a čas. Důležitý je také faktor subjektivnosti, kdy si účastník vybírá jak bude 108

RYGLOVÁ, Kateřina: Cestovní ruch (soubor studijních materiálů). Key Publishing, Ostrava, 2007. WTO neboli World Trade Organisation je organizace zabývající se mezinárodním obchodem, vymezuje jeho pravidla a upravuje spory mezi jeho členskými státy. Organizace sídlí ve švýcarské Ženevě a současné době je jejími členy 153 států. Převzato z www.wto.org

109

71

trávit svůj volný čas dle svých preferencí. Dalšími specifickými rysy cestovního ruchu jsou mezinárodní charakter jeho trhu, závislost na geopolitické situaci či vysoká míra sezónnosti.

7.2 Z historie cestovního ruchu v Pyrénées-Orientales Historie cestovního ruchu v Roussillonu zasahuje až do dob antických. Prvními návštěvníky, kteří připluli na pobřeží a vybudovali zde svá sídla, byly Féničané a Řekové. Tito mořeplavci byli následováni starověkými Římany. V dobách antických prosperovaly přístavy jako Collioure, Port Vendres, Banyuls, Cerbère či Canet en Roussillon. Také v období vlády králů z Aragonu v 12. až 15. století byly přístavy Roussillonu místem čilého obchodování mezi Evropou a Orientem.

Se zánikem Aragonského království nastala

nestabilita nejen politická, ale také obchodní. Počátky novodobého cestovního ruchu v Pyrénées-Orienatales sahají do 18. a 19. století, kdy byla vybudována síť cest, která dovolila snadnější přístup k horským lázeňským střediskům, jež byla v tomto období velmi oblíbená, stejně jako k městečkům na pobřeží. Po druhé světové válce začali turisté přijíždět za zimními sporty a neporušenou přírodou do horských středisek v Pyrenejích. Opravdový rozvoj hromadného cestovního ruchu nastal v 60tých letech 20. století, kdy byl v roce 1963 započat státní plán budování infrastruktury cestovního ruchu na pobřeží regionu Languedoc-Roussillon. Jedním z důvodů zavedení tohoto plánu byla snaha přitáhnout turisty ze Severní Evropy, kteří hromadně mířili za nově otevřené hranice Španělska. Většina hotelů, kempů a dalších zařízení byla postavena v této době, což se neblaze odráží v současnosti, kdy infrastruktura bývá často zastaralá a není dostatek finančních zdrojů na její modernizaci. I přes mírný úpadek cestovního ruchu v posledních deseti letech, jsou letoviska, horská střediska a lázeňská města oblíbeným cílem návštěvníků z Francie i ze zahraničí.110

110

DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002.

72

7.3 Cestovní ruch v ekonomice Pyrénées-Orientales Cestovní ruch v Pyrénées-Orientales je jedním z nejdůležitějších ekonomických odvětví departementu. Naznačuje to také údaj z roku 2006, kdy výše obratu cestovního ruchu v departementu dosáhla 1,5 miliard euro. V celém regionu Languedoc Roussillon byla tato částka 4,5 miliardy euro. Znamená to tedy, že třetina obratu cestovního ruchu v regionu, který je tvořen 5ti departementy, připadá právě na Pyrénées-Orienatales. Statistiky udávají, že v průměru utratí jeden návštěvník Pyrénées-Orientales za 1 den 44,6 euro, přičemž více utratí zahraniční turisté než francouzští a také tato průměrná částka je vyšší mimo hlavní letní sezónu. Co se týče zaměstnanosti přibližně 10%, tedy více něž 18 000, pracovních míst v Pyrénées-Orientales je spojeno s cestovním ruchem, přičemž tato hodnota se během sezóny mění. Nejvíce obyvatel je zaměstnáno v pohostinství, následuje hotelnictví a další druhy ubytování, supermarkety a maloobchody, které neprodávají potraviny. Těchto pět sektorů představuje dvě třetiny zaměstnání spojených s cestovním ruchem. Zbylá třetina je tvořena například zaměstnáními v zábavních parcích, ve sportovních a rekreačních zařízeních, či například v kavárnách a pekárnách. 111 Přestože se v současné době cestovní ruch v departementu těší relativně stabilnímu rozvoji, lze již dnes předpokládat nutnost orientace směrem k novým potřebám trhu. Organizace působící v cestovním ruchu, stejně jako jednotliví podnikatelé by se měli soustředit na nové možnosti nabídky, aby byly schopni čelit konkurenci přicházející z levnějších destinací nejen na Evropském kontinentě. Jejich hlavním cílem by tedy měl být dynamický rozvoj poskytovaných služeb a schopnost rychle reagovat na měnící se poptávku klientely.

111

LÓbservatoire de comité départemental du tourisme des Pyrénées-Orientales. [on line]. [cit. 19.11.2009]. Dostupné z: .

73

7.4 Charakteristika cestovního ruchu v Pyrénées-Orientales Francie je zemí, jež si již po dobu několika let drží prvenství v počtu návštěvníků, dalšími v pořadí a tedy jejími konkurenty jsou Španělsko a Spojené státy americké. Francii, jako nejvyhledávanější světovou zemi, si pro svojí návštěvu ročně vybírá okolo 82 milionů turistů, kteří zde stráví minimálně jednu noc. Návštěvníci přijíždějí do Francie za poznáním kulturně-historických památek, přírodního bohatství, ale také za ojedinělou kulturou a vyhlášenou gastronomií. Turisté navštěvují všechny kouty této na přírodní a kulturní atraktivity bohaté země, a ani region Languedoc-Roussillon a jeho departement PyrénéesOrientales nejsou výjimkou. Pyrénées-Orientales navštíví ročně kolem 8 milionů turistů, tento vysoký počet je tvořen z 12% cizinci a tedy z 88% Francouzi. Největší počet turistů přijíždí ze sousedních zemí, tedy hlavně z Itálie, Španělska, Belgie a Německa. Významnými návštěvníky oblasti jsou již tradičně Britové a v posledních letech Nizozemci. Návštěvnost Pyrénées-Orientales se potýká s velkou mírou sezónnosti. Přestože má oblast co nabídnout i mimo letní sezónu, nejvíce turistů sem přijíždí právě v letních měsících. Jedním z cílů orgánů cestovního ruchu v departementu je propagovat Pyrénées-Orientales jako destinaci, v které je možné provozovat aktivní i rekreační cestovní ruch během celého roku. Velký důraz je také kladen na motivaci turistů k opakovaným návštěvám oblasti. 112 Cestovní

ruch

hraje departementu


velmi

důležitou

roli.

Návštěvníci přijíždějí do Pyrénées-Orientales hned z několika důvodů: jsou přitahováni pestrou nabídkou kulturně-historických památek z rozličných epoch, láká je zachovalá krajina v podobě horských hřebenů a v neposlední řadě sem turisté přijíždějí za odpočinkem a aktivním trávením volného času. Rekreační cestovní ruch lze rozdělit na cestovní ruch za účely zdravotními nebo odpočinkovými, jež poskytují místní lázeňská střediska a přímořská letoviska, a na cestovní ruch za účely aktivního trávení volného času, jež je možné provozovat v horských střediscích ale i v destinacích na pobřeží. V roce 2008 bylo v Pyrénées-Orientales realizováno 32, 9 milionů noclehů. Jejich rozvržení během roku a srovnání s uplynulými roky přibližují následující grafy.

112

KNAFOU, Rémi: Atlas de France, Volume 7: Tourisme et loisirs. GIP Reelus et la Documentation Française, Paris, 1997.

74

Graf č. 3 Návštěvnost Pyrénées-Orientales během ročních období v roce 2008113

Návštěvnost během ročních období

4,43

5,59

4,59

jaro léto podzim zima

18,84

Graf Návštěvnost Pyrénées-Orientales během ročních období v roce 2008 představuje podíl počtu noclehů turistů během roku. Všechny údaje pocházejí z roku 2008 a jsou zaznamenány v milionech. Z grafu vyplývá, že více jak poloviční podíl všech noclehů připadá na letní měsíce, kdy sem turisté přijíždějí za rekreací u moře. Více jak třetinový pokles je zaznamenán u jarních měsíců, kdy sem návštěvníci cestují za prvními slunečními dny. Podzim a zima jsou nejméně frekventované, i přes pestrou nabídku zimních sportů ve střediscích v Pyrenejích.

113

Údaje převzaty z: LÓbservatoire de comité départemental du tourisme des Pyrénées-Orientales. [on line]. [cit. 19.11.2009]. Dostupné z: .

75

Graf č. 4 Počet noclehů v Pyrénées-Orientales v roce 2008114

Počet noclehů v Pyrénées-Orientales v roce 2008 12 000 000 10 000 000 8 000 000 6 000 000 4 000 000 2 000 000

os in

ec

ad pr

op lis t

říj en

ří zá

pe n sr

rv če

če

rv

en e

c

en

en kv ět

n

be n du

ez e bř

or ún

le d

en

0

Graf Počet noclehů v Pyrénées-Orientales v roce 2008 zobrazuje celkový počet noclehů během jednotlivých měsíců. Noclehem je míněno přenocování návštěvníka, který pochází z jiné oblasti než Pyrénées-Orientales v hotelu, penzionu, kempu a jiných ubytovacích zařízeních či u příbuzných a přátel. Na první pohled je patrné, že nejvíce noclehů bylo realizováno v měsíci srpnu, kdy tento počet dosáhl 11 351 000. Významné množství noclehů bylo zaznamenáno také během července a září, je to dáno vhodnými klimatickými podmínkami pro rekreaci u moře. Ostatní měsíce v roce ukazují strmý pokles v počtu realizovaných noclehů. Například v měsíci listopadu proběhlo 584 000 noclehů, což je téměř jedna dvacetina v porovnání se srpnem. Méně než jeden milion noclehů vykazují zimní měsíce leden, listopad a prosinec.

114


76

Graf č. 5 Vývoj počtu přenocování v letech 1998-2008115

Vývoj počtu přenocování v letech 1998 - 2008 34 33 32 31 30 29 Řada1

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

30,6

32,2

32

33

33,4

32,7

32,2

32,9

33,5

33,4

32,9

Vývoj počtu přenocování v letech 1998-2008 je zobrazen v grafu, pomocí křivky vystihuje údaje o celkovém počtu přenocování během jednotlivých let v Pyrénées-Orientales. Všechny údaje jsou uváděny v milionech. Křivka grafu ukazuje, že trend návštěvnosti oblasti je kolísavý, přičemž jeho extrémní hodnoty nejsou příliš výrazné, pohybují se v rozmezí 30,6 a 33,4 milionů. Počet noclehů stoupal od roku 1998, a poté ještě jednou v letech 2000 a 2001 než dosáhl maxima v roce 2003 s 33,4 miliony. Posléze nastává v počtu noclehů klesající tendence až do roku 2004, kdy opět křivka vzrůstá a v letech 2005 a 2006 dosahuje maximálních hodnot. V roce 2008 se počet realizovaných noclehů oproti předcházejícímu roku snížil o 1,6% a oproti celkovému průměru posledních deseti se 0,9% zvýšil.

115


77

Turisté přijíždějí do Pyrénées-Orientales do nejrůznějších destinací na pobřeží, na venkově, v horách, ale i do měst a k jezerům. Velký výběr přímořských letovisek dává návštěvníkům širokou možnost volby. Pobyt u moře mohou realizovat v moderních letoviscích jako je Canet en Roussillon s pestrou nabídkou služeb, nebo naopak v poklidných rybářských městečkách jako je například Port Vendres. Tato charakteristika platí také o střediscích umístěných v horských oblastech. Plně vybavená městečka s bohatou paletou nejen sportovních ale i wellness aktivit jsou například Font Romeu a Les Angles. Poklidnou rekreaci v horách nabízí několik vesnic jako Saint Pierre Dels Forcats či Llo. Lázeňská střediska s 80ti minerálními prameny, z nichž 50 je sirnatých, poskytují léčbu i relaxaci v příjemném prostředí Pyrenejí. Důvody pro návštěvu oblasti jsou různorodé, jezdí se sem za zábavou, prázdninovou rekreací, návštěvou přátel a příbuzných nebo také za ozdravnými pobyty. V departementu je rozvinutá infrastruktura služeb spojených s cestovním ruchem a turisté si tedy mohou vybrat z pestré nabídky ubytování nejrůznějších cenových kategorií. Ubytování poskytuje 198 hotelů, 200 campingů a téměř 30 000 soukromníků. Celkový počet lůžek nabízejících nocleh byl v roce 2007 téměř 600 000. Rozmanitá je také nabídka kulturních, volno-časových a sportovních aktivit, většina návštěvníků během pobytu preferuje spojení několika různých aktivit. Možnost kombinace například rekreace u moře s vysokohorskou turistikou je raritou, díky které turisté tuto destinaci preferují. Návštěvníci, kteří do lokality přijíždějí, zde tráví více času, což představuje její velkou výhodu. V délce pobytu tedy převažují dlouhodobé pobyty nad krátkodobými, což lze považovat za ekonomicky přínosný trend. Průměrná délka pobytu v oblasti činí 8,3 dnů. O těchto charakteristikách cestovního ruchu v Pyrénées-Orientales více vypovídají následující tabulky a grafy.

78

Tabulka č. 8 Typ ubytování návštěvníků Pyrénées-Orientales v roce 2007116

Typ ubytování


Francie

Hotel

10,70%

11,30%

Penzion

2,30%

3,80%

Hostel

0,20%

0,60%

Camping

13,10%

5,60%

V soukromí

11,40%

4,40%

3,60%

2,10%

Sezónní bydlení

17,40%

9,40%

U rodiny

25,80%

45,80%

U přátel

11,10%

12,80%

Jiné

4,40%

4,20%

Village vacances

117

Tabulka uvádí typ ubytování návštěvníků, kteří přijeli do Pyrénées-Orientales v roce 2007 a porovnání těchto údajů s celou Francií. Největší počet osob, a to více než čtvrtina, byl ubytován u příbuzných, u přátel to pak bylo 11,1%. Více než 17% osob bylo ubytováno v sezónním bydlení, tedy v rekreační objektu, který je v jejich vlastnictví, a je využíván převážně během sezóny. Také poměrně vysoký počet návštěvníků si vybralo pro své ubytování camping. Pobyty v campingu jsou v této oblasti oblíbené, v letních měsících představují nejlevnější a přitom relativně komfortní způsob ubytování. Největší počet campingů se nachází v přímořském letovisku Argelès sur Mer, kterému bývá někdy přezdíváno „Evropské hlavní město kempování“. V hotelech se ubytovalo 10,7% turistů, což

116

Údaje převzaty z: LÓbservatoire de comité départemental du tourisme des Pyrénées-Orientales. [on line]. [cit. 19.11.2009]. Dostupné z: . 117 „Village vacances“ by bylo možné přeložit jako prázdninová či rekreační osada. Jedná se o specifický druh kolektivního ubytování, který je částečně dotován státem. Jde tedy o podporu cestování i pro sociálně slabší rodiny. Podoba village de vacances bývá různá, nejčastěji jsou to chatky nebo jednoduché apartmány, které mají společnou recepci a k ubytovacím službám nabízejí také nejrůznější doprovodné služby.

79

je o něco méně než ubytovaných u soukromých pronajímatelů. Další méně využívané typy představují ubytování v penzionech, ve Village vacances a v hostelech.

Graf č. 6 Poměr krátkodobých a dlouhodobých pobytů v Pyrénées-Orientales v roce 2007 118

Poměr krátkodobých a dlouhodobých pobytů v roce 2007

36,10% Krátkodobý pobyt Dlouhodobý pobyt 63,90%

Jednoduchý výsečový graf znázorňuje poměr krátkodobých a dlouhodobých pobytů návštěvníků Pyrénées-Orientales v roce 2007. Z grafu je zřejmé, že dlouhodobé pobyty výrazně převažují nad pobyty krátkodobými, přičemž za dlouhodobý pobyt je považován pobyt trvající déle než 7 dnů. Tento poměr je dán převážně francouzským trendem migrace z měst během letních měsíců. V průměru v celé Francii ukazuje opačný poměr: 58,3% představují krátkodobé pobyty a 41,7% pobyty delší než 7 dnů. Průměrná délka pobytu se v oblasti pohybuje okolo 8,3 dnů, což je vysoká hodnota v porovnání s průměrem v celé Francii, který tvoří 4,9 dnů.

118

Údaje převzaty z:Insee: Service-Transport-Tourisme. [on line]. [cit. 16.11.2009]. Dostupné z:

80

Graf č. 7 Procentuální zastoupení navštívených lokalit v roce 2007119

Navštívené lokality

20,10% 4,30%

Pobřeží 62,20%

15,30%

Hory Venkov Jezera Města

29,90%

Graf Procentuální zastoupení navštívených lokalit v roce 2007 názorně zobrazuje návštěvnost jednotlivých lokalit v Pyrénées-Orientales. Grafickou formou je zde zachyceno, kam turisté nejčastěji přijíždějí. V návštěvnosti naprosto převládá lokalita pobřeží s více než 60%, tento fakt potvrzuje, že nejvíce turistů přijíždí do oblasti z důvodu rekreace u moře. Významnou lokalitou jsou také hory, které bývají turisticky využívány v letních i zimních měsících. Více něž 20% návštěvníků přijíždí za návštěvou města, spojenou s prohlídkou památek a případně i nákupy. Naopak venkovskou oblast si pro svou návštěvu vybralo 15,3% turistů a rekreaci u jezera pouze 4,3%.

119

Údaje převzaty z:Insee: Service-Transport-Tourisme. [on line]. [cit. 16.11.2009]. Dostupné z:

81

Tabulka č. 9 Důvody, které přivedly návštěvníky do Pyrénées-Orientales v roce 2007120

Důvod


Francie

Zábava

60,20%

37,90%

z toho prázdniny,poznávání, koníčky

57,90%

32,90%

dovolenou

1,30%

1,30%

z toho ozdravné pobyty

3,00%

0,80%

Rodina

22,20%

44%

Přátelé

9,10%

10,90%

Jiné osobní důvody

8,50%

7,20%

z toho zastávky po cestě na

Tabulka udává hlavní důvody, které přivedly návštěvníky do Pyrénées-Orientales v roce 2007, jejich procentuální zastoupení a porovnání se stejnými údaji v celé Francii. Hlavní motivací pro návštěvu oblasti je zábava, která se dále dělí na prázdniny, poznávání a koníčky, jež představují 57,9%. Jako zastávku při své cestě na dovolenou departement navštívilo 1,3% turistů, je to dáno jeho umístěním u španělských hranic. Za příjemnými klimatickými podmínkami a léčivými prameny přijeli na ozdravný pobyt 3% návštěvníků. Osobní návštěva rodiny a přátel byla motivem příjezdu do Pyrénées-Orientales pro více než 30% návštěvníků.

120


82

Tabulka č. 10 Kulturní aktivity návštěvníků během pobytu v Pyrénées-Orientales v roce 2007 121

Kulturní aktivita


Francie

Festivaly, koncerty, divadla

2,40%

3,10%

Návštěva měst

17,30%

16,40%

Návštěva veletrhů, trhů

10,40%

6,70%

Návštěva muzeí, výstav, památek

8,20%

8,20%

Návštěva přírodních zajímavostí

13,60%

9,20%

tradičních výrobků

0,50%

0,60%

Jiná kulturní aktivita

2,60%

1,80%

Návštěva podniků s produkcí

Procentuální zastoupení kulturních aktivit, kterým věnovali návštěvníci svůj volný čas během pobytu v Pyrénées-Orientales v roce 2007, shrnuje tabulka. Pro srovnání jsou připojeny číselné údaje pro kulturní aktivity během dovolené v celé Francii. Nejvíce procent připadá na návštěvu měst, kde turisté mohou spojit poznávání kulturně-historických památek s nákupy a využít dalších služeb. Po městech následují návštěvy přírodních zajímavostí, které jsou v departementu bohatě zastoupeny díky zachovalé krajině. Návštěva veletrhů a trhů zaujala více než 10% přijíždějících. Prohlídce muzeí, výstav a památek dalo přednost 8,2% návštěvníků a pouze 2,4%

se zúčastnilo festivalu, koncertu či divadla. Uvedené údaje

naznačují, že propagace departementu by měla směřovat k zvýšení zájmu turistů o kulturněhistorické památky stejně jako o kulturní události.

121


83

Tabulka č. 11 Volno-časové aktivity návštěvníků během pobytu v Pyrénées-Orientales v roce 2007 122 Volno-časová aktivita


Francie

Koupání, pláž

32,20%

12,00%

Lázeňství a wellness

3,20%

1,00%

Procházky, výlety

36,70%

26,80%

Nakupování ve městě

10,60%

10,80%

Rybolov

2,30%

1,30%

Gastronomie

4,70%

5,10%

Vinařství

0,70%

0,50%

Zábavné parky a aquaparky

4,40%

3,10%

Kutilství, zahradničení

6,90%

7,20%

Jiné

13,30%

17,40%

Tabulka ukazuje volno-časové aktivity, kterých se účastnili návštěvníci PyrénéesOrientales během jejich pobytu. Jsou v ní také uvedeny údaje týkající se stejných aktivit v rámci celé Francie. Nejvíce turistů, a to 36,7%, se během svého volného času vydalo na procházky a výlety do okolí. Více než jedna třetina svůj volný čas využila ke koupání a k dalším plážovým aktivitám. Nakupování ve městě dalo přednost 10,6% návštěvníků a 6,9% se věnovalo kutilství a zahradničení. Zábavné parky a aquaparky přilákaly ke své návštěvě 4,4%, což je více než nejrůznější wellness služby, které představují 3,2%. Poznávání místní nezaměnitelné gastronomie věnovalo svůj volný čas 4,7% a k poznávání vína a s tím spojených aktivit pouze 0,7%. Pokud shrneme uvedené údaje, je možné shledat, že turisté při své návštěvě rádi tráví čas aktivním odpočinkem a to převážně procházkami a koupáním v moři. 122


84

Tabulka č. 12 Sportovní aktivity návštěvníků během pobytu v Pyrénées-Orientales v roce 2007 123

Sportovní aktivity


Francie

Zimní sporty

4,90%

3,30%

Sjezdové lyžování

3,40%

2,50%

Snowboard, sněžný skútr

1,20%

0,30%

Horolezectví, canoying apod.

0,80%

0,20%

Jachting a plachetnice

0,60%

0,40%

Potápění

1,20%

0,20%

Vodní lyže, morové čluny

0,80%

0,20%

Tenis a raketové sporty

1,40%

0,50%

Horská turistika

11,30%

7,30%

Cyklistika

3,70%

3,30%

Sportovní aktivity, jež provozovali návštěvníci Pyrénées-Orientales během jejich pobytu v roce 2007, jsou prezentovány v tabulce. Druhý sloupec ukazuje provozování stejných aktivit v rámci celé Francie. Jak již geografické podmínky departementu napovídají, nejvíce sportovních aktivit je spojeno s horami nebo mořským pobřežím. Zimním sportům tedy sjezdovému a běžeckému lyžování, snowboardingu a jízdě na sněžných skútrech se věnovalo 4,9% návštěvníků. Letními sporty provozovanými v horských oblastech jsou horská turistika s 11,3%, cyklistika 3,7% a horolezectví spolu s adrenalinovými sporty typu canoying s 0,8%. V přímořských oblastech se turisté účastní sportovních aktivit spojených s mořem a pobřežím, jako je potápění s 1,2%, vodní lyžování a motorové čluny s 0,8% či jachting a plachetnice s 0,6%. Pokud tuto tabulku srovnáme s předcházejícími dvěma tabulkami, 123


85

můžeme konstatovat, že turisté přijíždějí do oblasti ve vyšší míře za odpočinkem a poznáváním než za sportovními aktivitami.

Tabulka č. 13 Deset nejnavštěvovanějších míst v Pyrénées-Orientales v roce 2008124

Destinace

Počet návštěvníků

Žlutý vláček (le Train jaune)

195 000

Aqualand (St. Cyprien)

176 750

Muzeum moderního umění Céret

100 325

Královský hrad v Collioure (Château royal)

98 652

Královský Palác v Perpignanu (Palais de Rois des Majorque)

93 092

Pevnost Salses (Fortresse)

86 624

Muzeum prehistorie Tautavel

72 413

Templářská komora v Banyus (Cellier des Templiers)

70 017

Les Orgues v Ille sur Tet

60 872

Vinné sklepy Byrrh v Thuir

64 720

Deset nejnavštěvovanějších míst Pyrénées-Orientales v roce 2008 je zobrazeno v tabulce. Na prvním místě v počtu návštěvníků se umístil žlutý vláček neboli „train jaune“, který vozí turisty cestou s panoramatickou vyhlídkou z městečka Villefranche de Conflet do Mont Louis. Další oblíbenou turistickou atrakcí představuje vodní zábavný park Aqualand v pobřežním letovisku Saint Cyprien, které ročně přiláká 176 750 návštěvníků. Z kulturních památek je nejvíce navštěvováno významné Muzeum moderního umění, jež sídlí v Céret, a nabízí rozsáhlé sbírky děl slavných umělců 20. století. Taktéž muzeum prehistorie nacházející se v místě významných archeologických nálezů v Tautavelu přilákalo v roce 2008 desítky tisíc hostů. Turisty oceňovaná místa jsou rovněž typické příklady středověké architektury jako

124


86

hrad v Collioure, královský palác v Peprignanu a pevnost Salses. Nejoblíbenější přírodní zajímavost departementu tvoří pískovcové skály Les Orgues v Ille sur Têt.

87

ZÁVĚR Diplomová práce Cestovní ruch v departementu Pyrénées-Orientales se soustředí na představení tohoto departementu českému čtenáři. Jsou v ní vylíčeny geografické podmínky, kulturní a historická specifika tohoto kraje, na které navazují popisy jednotlivých míst a zajímavostí. Tyto předpoklady tvoří východiska k rozvoji cestovního ruchu v oblasti, jeho základní rysy jsou dále zachyceny a doplněny statistickými údaji. V úvodu práce je Pyrénées-Orientales zasazen do kontextu jihofrancouzského regionu Languedoc-Roussillon,

jehož

je

spolu

s dalšími

Z geografického pohledu je departement ojedinělý,

čtyřmi

departementy

součástí.

jeho krajina v sobě skrývá téměř

třítisícové vrcholky Pyrenejí a o několik kilometrů dále se rozléhají bílé písečné pláže při Středozemním moři. Příjemné středomořské klima je umocněno více než třemi sty slunečných dnů v roce. Tyto příznivé podmínky napomáhají také demografickému vývoji, na území 4 116 km2 žije více než 400 000 obyvatel. Správním střediskem a nejlidnatějším městem kraje je Perpignan, ostatní města jsou poměrně malá. Hospodářství departementu je tradičně orientováno na zemědělství, v posledních letech tvoří jeho významnou složku služby, a to převážně se zaměřením na cestovní ruch. Do obecného představení kraje patří také jeho dějiny, jež byly díky sousedství se Španělskem spletité, přesto ale zanechaly bohaté historické dědictví. Zajímavý je pohled na kulturní specifika Pyrénées-Orientales. Je to dáno střetem dvou vzájemně se ovlivňujících kultur – francouzské a katalánské. Oblast, která bývá také nazývána Catalogne Nord, česky Severní Katalánsko, po staletí ovlivňovaly vlivy z Katalánska jižněji položeného. V současné době lze na katalánskou identitu nahlížet dvojím způsobem: některými Katalánci je považována spíše za tradiční folklór, jiní v ní nacházejí své kořeny a jsou na ně náležitě pyšní. Elementem jednotícím katalánskou identitu je katalánský jazyk, jež byl v minulosti perzekuován a v současné době zažívá rozkvět. Přesto, že je katalánština nejčastěji používána v kruzích rodinných, objevuje se také v současné literatuře ale i v médiích. Není proto divu, že její zavedení do škol podporuje 56% obyvatel Catalogne Nord. Katalánská identita je bezesporu stále živá v místních hojných tradičních oslavách, při nichž se tančí „La Serdana“ a pojídají se tradiční speciality katalánské kuchyně. Oslavuje se zde také několik tradičních svátků, jež jinde nelze nalézt. Za zmínku stojí „La Procession de la Sanch“ velikonoční procesí, na které se vydávají tajůplné postavy zahalené v černých kápích.

88

Jih Francie, jakož i Pyrénées-Orientales, je jedinečným místem, které učarovalo četným umělcům, jež zde objevili krásu kraje a jeho zaměnitelný šarm. Atmosféru kraje a charaktery jeho obyvatel ve svých dílech vykreslily významní spisovatelé francouzské a katalánské literatury. Charakter oblasti, její specifické světelné podmínky a barvy zachytili ve svých obrazech významní malíři nejrůznějších epoch. Osobitá krajina byla inspirací takovým velikánům výtvarného umění jako Pablo Picasso, Henri Matisse, George Braque či Salvator Dalí. Stěžejní část práce tvoří charakteristika rozmanitého kulturního a přírodního bohatství Pyrénées-Orientales. Město Perpignan láká turisty k prohlídce památek z různých epoch, ale také k prohlídce některého z jeho sedmi muzeí. Pestrá je i jeho nabídka každoročních kulturních událostí. Kulturní dědictví Pyrénées-Orientales je možné sledovat podle rozličných epoch. Návštěvníci se mohou vydat po stopách prehistorie, obdivovat zachovalé románské kostely, jakož i středověké pokladnice architektury v podobě místních klášterů. Skvosty barokního umění je možné nalézt v nádherných chrámech. Zajímavé je sledovat šlépěje významného architekta Vaubana, který zde postavil či rekonstruoval několik pevností a hradů. Ani moderní umění nezůstává pozadu, jeho originální díla nabízejí místní muzea. V krajině Pyrénées-Orientales, kde se mísí několik protikladů, je možné nalézt zachovalou přírodu. K procházkám lákají přírodní rezervace, včetně jedné unikátní mořské rezervace, je zde možné objevovat podzemní krápníková města, jakož i bizardní pískovcové útvary. Departement je navštěvován nejen pro své kulturní a přírodní dědictví, ale také za účelem rekreace. Turisté přijíždějící za aktivním odpočinkem do přímořských letovisek, si mohou si vybrat z pestré nabídky moderně vybavených středisek nebo zamířit do typických katalánských přístavů. Pyrénées-Orientales mají také co nabídnout v zimním období, nachází se zde několik horských středisek, kde je možné provozovat nejrůznější sportovní aktivity. Také v létě přijíždějí turisté do Pyrenejí za vysokohorskou turistikou a příjemným klimatem. Jinou formu rekreační turistiky poskytují lázeňská střediska, která se nacházejí převážně v horských oblastech. Čisté ovzduší a více než 80 léčivých pramenů bývá lázeňskými hosty využíváno k léčebným kůrám v příjemném prostředí. V závěru páce je shrnuta charakteristika cestovního ruchu departementu. Významnost tohoto odvětví naznačuje počet turistů, který v roce 2008 dosáhl 8 milionů. Cestovní ruch tvoří markantní část ekonomiky Pyrénées-Orientales, výše jeho ročního obratu se pohybuje okolo 1,5 milionu euro, a v tomto sektoru je zaměstnáno přes 18 000 obyvatel. Práce se dále zabývá vývojem návštěvnosti během roku, ale také v delším časovém období. Z těchto údajů

89

vyplývá, že department se potýká s velkou mírou sezónnosti. Práce zkoumá mimo jiné navštívené lokality, motivace přijíždějících turistů, jejich typ ubytování a způsob trávení volného času během pobytu. Tyto charakteristiky jsou pro srovnání doplněny stejnými údaji z oblasti celé Francie. Práce je doplněna četnými tabulkami, jež přehledně shrnují dané údaje. Pro názornější ilustraci byly přidány také grafy, v nichž je zachycen vývoj daných jevů, ale i jejich procentuální zastoupení. Diplomová práce je v přílohách obohacena obrázky daných destinací a mapami oblasti, ilustruje také kulturní specifika jako jsou tradiční svátky a gastronomie. Pro zajímavost je také připojen slovníček několika výrazů v katalánštině a shrnutí klíčových dat historie. Práce čerpá převážně z francouzských zdrojů, z několika knih a průvodců, které se věnují tématice geografie, kultury, historie a cestovního ruchu v Pyrénées-Orientales, ale i v celém Languedoc-Roussillon. Aktuální a důležité údaje poskytly oficiální webové stránky jednotlivých obcí, informačních center nebo organizací jež se zabývají cestovním ruchem.

90

RÉSUMÉ EN FRANÇAIS Le sujet principal du mémoire est le tourisme en département Pyrénées-Orientales. Son but est de présenter le departement et son tourisme aux lecteurs tchèques. Il est composé pour pouvoir servir comme guide pour les touristes potentiels ainsi que pour ceux qui síntéressent à la culture et au milieu français. Vu quíl néxiste pas assez de livres sur Pyrénées-Orientales en langue tchèque, jái décidé de faire le mémoire en tchèque en utilisant les sources françaises. Par conséquent, le mémoire est basé sur livres et documents que jávais étudié pendant mon séjour à Perpignan. Toutefois, jái aussi utilisé des sources électroniques, pour la pluspart les sites officiels des villes et villages décrits ainsi que les sites des organisations qui traitent le tourisme. Le mémoire traite les sujets differents liés au domaine de tourisme de PyrénéesOrientales, notamment il éclaire les donnés de la géographie, de l´histoire et de la culture du département. Le mémoire permet de suivre les traces du patrimoine riche culturel et naturel, il décrit pas à pas des sites les plus intéressantes et des curiosités locales. Les chiffres clées et les donées statistiques mises en graphique illustrent la croissance du tourisme du département. Le département fait partie dúne région méridionale Languedoc-Roussillon. La région forme un amphithéâtre tourné vers la Méditerranée, elle présente la varieté de paysage, le littorale préservé, le patrimoine ominprésent et les activtés innombrable. Eclairées des traditoins du Sud, les villes du Languedoc-Roussillon sont chalereuses, dynamiques, étonantes dans leurs contradictions et riches de leur patrimoine. Languedoc-Roussillon est composée de cinques départements: Lozère, Gard, Hérault, Aude et Pyrénées-Orientales. Chaque des départements garde son originalité, son caractère si typique et le patrimoine varié. Le departement Pyrénées-Orientales y possède la position assez particulière, il a été influancé pendant des siècles par le Pays Catalan ce qui a marqué son histoire et sa culture. Le departement Pyrénées-Orientales est localisé au sud de France, il est bordé de la Mer Méditerranée à lést, lÉspagne au sud et de lÁude au nord et de lÁndorre et de MidiPyrénées à lóuest. Il est lún de singuliers départements français qui offerent à leurs habitants et aux visiteurs de profiter à la fois des joies de la mer et celles de la montagne. On remarque quún espace aussi reduit possède telle diversité de paysage et de territoire. Les PyrénéesOrientales sont le lieu des contraires: les horizonts terrestres de la basse plaine de Roussillon sont barrés par imposants reliefs des Pyrénées. En plus, le massif couroné par le Canigou séffondre dans la Méditerranée. Le climat de typ Méditerranéen signifie des hivers 91

relativment doux et les étés chaudes. En moyenne 300 jours par ans dénsoleillement sont très avantageux. En ce qui concerne démografie, le deaprtement compte plus de 440 885 habitants. La capitale et la seule ville qui compte plus de cent mille habitantes est Perpignan. Les villes Canet-en-Roussillon, Saint-Cyprien, Saint-Estève et Argelès-en-Mer depassent les 10 000 habitantes.

L´économie

des


sóriente

traditionnellement

vers

lágriculture, dont la viticulture fait une partie essentielle. Une branche assez developpée est celle du tourisme qui influance des autres secteurs dáctivtié comme líndustrie alimentaire ou líndustrie du bâtiment. Les services ainsi que líndustrie sont concentrés à Perpignan et aux villes. Il faut constater que histoire riche des Pyrénées-Orientales ne ressemble à aucune autre. Le Roussillon est mondialement connu pour posséder le site sur lequel a été découvert le plus ancien européen, dont les restes datent de 450 000 ans. Le territoire a été marqué par invasions des Celtes, des Romains et des Wisigoths. Pendant des siècles et des siècles, les Pyrénées-Orientales était tantôt en possession de seigneurs vassaux des Rois de France, tantôt occupé par leurs enemis, tantôt il était résidance des Rois de Majorque, tantôt intégré au royaume dÁragon. Après des années des enjeux politiques, le pays a été définitivement intégré à la France par le traité des Pyrénées en 1659. Le departement des Pyrénées-Orientales a été créé en 1790 et son terriotire a été établi sur ancienne province du Roussillon. Il semble intéressant de signaler que le territoire des Pyrénées-Orientales se distingue par sa double culture, à la fois française et catalane, elle est preceptible dans les traditions et les modes de la vie. De nombreux fêtes traditionnelles se succèdent à Roussillon, telle que la Semaine Sainte avec mysterieuse Procession de la Sanch qui a lieu aux Pâques. La fête de l'ours se déroule fin février aux villages de Vallespir et elle ouvre les festivités du Carnaval. En avril, la Saint Jordi, le patron saint et le protecteur des catalans, est à la fois fête du livre et de la rose. La Flamme du Canigou est une tradition typiquement catalane qu´ il s'agit d'une soirée de fête qui se déroule le 23 juin, le jour de Saint Jean. La danse typique qui se danse en cercles sur une musique, jouée par groupe de musiciens la cobla, sáppelle La Sardane. Le principe de láutre tradition Castell consiste à former la plus haute tour humaine. Les catalanités ne se manifestent quén traditions festives. Lídentité catalane est un sentiment collectif, elle séxprime par culture, par langue catalane, par style de vie. Dúne part on peut appercevoir les catalans assez fiers et dáutre part il y a des habitants de la

92

Catalogne du Nord qui prennent les catalanités comme une sorte du folklore. Le moyen déxpression répresente la langue catalane qui est une vielle langue latine. Pendant des siècles elle a été parlée en territore, actuellement sa connaissance et son utilisation sont essentiellement liés aux cercles familiaux, à la vie dans les quartiers populaires et dans les villages. Selon lénquête du conseil régional la langue catalane est parfois utilisée par 48% des habitants. La gastronomie fait également partie de la culture catalane. La cuisine typique est caracterisée par léxistance dúne grande diversité de produits frais et locaux. Elle sídentifie par lúsage de contrast sucré et salé ainsi que aigre et doux. On y peut trouver des reccettes inombrables, héritées par génerations. Un exemple du plat typique est boles de picolat, des boulettes de viande cuites en sauce de tomates et olives. Il est évident que le territoire des Pyrénées-Orientales ainsi que de France du Sud a attiré des nombreux artistes et personnages connus. Toutefois, nombreux sont des atristes qui sont nés au sud de France et ils retournent sur les lieux d´ enfance au moins par les mémoires dans leurs oeuvres. Le paysage diversifié, le climat agréable, la lumière extraordinaire et lámbience chalereux ces sont quelques des nombreux aspects qui ont passionné des artistes des périodes differantes. Parmi les écrivains qui ont décrit leur pays natal il faut citer François Mauriac, Marcel Pagnol, Jean Giono, Fréderic Mistral, Alphonse Daudet et poèts Paul Valéry et Joë Bousquet. En ce qui concerne les beaux arts le sud de France a été visté par des grandes personnages dárt quý ont trouvé línspiration. Les couleurs et la luminosité particulières sont visibles aux oeuvres de Pablo Picasso, Henri Matisse, George Braque, Paul Cézanne, Claude Monet et Vincent Van Gogh. Grâce à

l´histoire riche des Pyrénées-Orientales le patimoine architectural, civil,

militaire ou religieux est tellement divers et abondant. La capitale de la culture roussillonaise est sans doute Perpignan. Le centre historique de la ville est fait par des ruelles étroites, bordées de hautes maisons souvent embellies par balcon aux grilles en fer et des monuments historiques. Le Palais des Rois de Majorque, constuit au XIIIe siècle, témoigne de la richesse et de la puissance du royaume Majorque. Un des beaux monuments est la Cathédrale Saint Jean associé au plus grande cloître cimetière unique en France. Le Castillet, porte de ville, puis prison, emblème de Perpignan accuille à la vielle ville. L´édifice gothique la Lodge de mer, ancienne bourse de commerce est situé à côté de Hôtel de Ville, fier de sa façade singulière. Au centre historique on apprécie des petites places bordées des palmes, ainsi que des petites fontaines. La ville offre une visite de ses sept musées aux sujets variés.

93

Pour mieux découvrir le patrimoine des Pyrénées-Orientales, on peut suiver les traces des oeuvres dárt des époques différentes. Le chemin peut commencer sur les traces de la préhistoire, deux musées proposent de remonter aux origines de l´homme. Les musées sont situés à Tautavel et à Belesta. Les Pyrénées-Orientales ont donné naissance à des remarquables créations de lárt roman, les églises sont souvent cacher dans les petites villes et villages. Pour les découvir il faut visiter Cabestany, Saint-André, Llo ou Nyer. Un véritable trésor de lárchitecture représent les abbayes, les cloîtres et les prieurés. On y peut admirer notamment Saint-Marin du Canigou, Prieuré de Serrabona, cloître à Elne et abbaye dÁrles sur Tech. Le Roussillon accueille au XVIIe siècle lárt baroque venu dÍtalie. Nombreux villages abritent les églises et oeuvres dárt baroque. Parmi les plus remarquables on peut nommer Prades et Argelès sur mer. Châteaux médiévaux, enceintes urbaines, fortifications royales témoignent dúne zone de frontière entre France et Espagne. Vauban, ingénieur militaire de Louis XIV, a construit ou rébâti plusieurs places fortes sur la frontière catalane. On peut suivre ses traces par la viste de Mont Louis, Villefranche de Conflet, Salses et Prats de Mollo. Pour admirer les beux-arts modernes, il faut visiter Le Musée Moderne de Céret qui abrite des nombreux ouevres d´ art. À Saint Cyprien Le musée François Desnoyer Collections dárt contemporain

et

possèdent quelques toiles des peintres parmis les plus

importants du siècle passé. Le Chemin du Fauvisme à Collioure fait découvrir des oeuvres de Matisse et Derain sur les lieux où elles ont été peintes. Le patrimoine naturel des Pyrénées-Orientales constitue un des atouts majeurs du département: diversité et beauté paysagère, richesse de faune et flore caractérisent les espaces naturels. De la mer à la montagne, cést tout ensemble de paysage très varié qui sóffre aux visiteurs. Le departement compte 11 réserves naturelles qui ont pour but protéger, gérer et faire découvrir. La réserve de Nyer sétage de 730m jusqu´à 2663m dátitude, elle se caracterise par des gorges étroites et un millieu de forêts. La résreve naturelle Marine de Cerbère-Banyuls couvre 650ha de mer est l'unique réserve naturelle exclusivement marine de France. Parmi les couriosités naturelles appartiennent le plus étroite défilé du monde les Gorges de la Fou, la Grotte des Grandes Canelettes près de Villefranche de Conflet et la grotte de Fontrabiouse. Il est à visiter Le Site des Orgues à Ille sur Têt qui est un amphithéâtre aux parois sculptées de gigantesques colonnes. Les touristes viennent aux Pyrénées-Orientales non seulement pour découvrir la beauté des sites culturels et naturels, mais aussi pour la détante, le bien-être, la récreation et les activités sportifs. Le departement propose de passer les vacances au bord de la mer, aux

94

stations de sports d´hiver ou aux stations thermales. Le littoral est doté des longues plages de sable fin, dès que les Pyrénées rejoignent la Méditerranée, la côte devient rocheuse. Sur la côte sablonneuse dite Marende plusieurs stations populaires come Canet en Roussillon, Argelès sur Mer et Saint Cyprien sont situées. Les ports typiquement catalans accuillent les touristes à la Côte Vermeille, ces sont Collioure, Port Vendres, Banyuls sur mer ou Cerbère. Ces stations s'animent aux premiers rayons de soleil, et résonnent en été de la joyeuse présence des vacanciers. En hiver les grands espaces et la montagne sous la neige s’offre aux touristes. Tous les amateurs de glisse en tout genre seront comblés par variété d’activités et de plaisirs proposés par les stations de ski catalnes. Le massif de Pyrénées accueille les visteurs même en été, les villages catalanes proposent des grandes randonées, léscalade, le canyoning, l´équitation ou dáutres activités. Le thermalisme aux Pyrénées-Orientales a une longue tradition, les vertus des eau minérales et sulfureuses des Pyrénées sont reconnues et appréciées depuis longtemps. Les stations thérmales sont localisées au millieu de la nature préservée, avec le climat agréable. Les bains d'eau chaude, situés en pleine nature, offrent la possibilité de se baigner en obseravant le paysage de la montage. Les statitons qui propsent la remise en forme thermale sont notamment Amélie les Bains, Vernet les Bains, Dorrès et Prats de Mollo La Preste. Pour des raisons évidentes le tourisme fait partie essentielle de léconomie du département. Pour mieux illustrer les chiffres et les statistiques ont été mises en graph et en tableux. Avec une chiffre dáffaire évalué à 1,5 miliard déuros, plus de 8 milions de visiteurs par an, près de 32 millions de nuitées touristiques et près de 18 000 emplois, le tourisme est un activité économique primodiale du département qui classe parmi les tout premiers de France. Le nombre élevé des touristes est fait par 88% des Français et bien évidement par 12% des étrangers dont la majorité vient des pays voisins comme Allemagne, Belqique, Espagne, Suisse, Italie et traditionellement Angleterre. Pendant la saison estivale les stations au bord de la mer concentre plus de deux tiers de la fréquentation et de la consomation touristique. En hiver la clientèle se patrage sourtout entre la ville de Perpignan et des stations des sports d´hiver des Pyrénées. Cependant, les grandes sites du patrimoine accuillent plus de 1,7 milions de visteurs par an. Parmi ceux qui en reçoivent plus de 50 000 on peut citer le train jaune, aqualand de Saint Cyprien, le Musée dárt moderne de Céret, Château royal de Collioure ou bien Palais des Rois de Majorque à Perpignan. Une des grandes avantages du tourisme départemental est la durée moyenne du séjour étant 8,3 jours, par contre en France entière la moyenne est 4,9 jours. Les chiffres

95

observent aussi la répartiton des hébergements, dés motivations des tourists ainsi que leurs principales activités pratiqués pendant leur séjour. Pour conclurer il faudra souligner que le département Pyrénées-Orientales, pays des contrasts, possède un trésor exeptionnel au niveau culturel et naturel. Cést une condition parfaite pour le potentiel touristique. Malgré la croissance relativement stable de tourisme le departement doit sórienter aux nouveux bessoins du marché et réagir dynamiquement sur la demande de la clientèle.

96

ANOTACE Příjmení a jméno autora: Marková Vendula Název fakulty a katedry: Filozofická fakulta, Katedra romanistiky Název diplomové práce: Cestovní ruch v departementu Pyrénées-Orientales Vedoucí diplomové práce: Mgr. Martin Kučera Počet znaků: 160 181 Počet příloh: 21 Počet titulů použitých zdrojů: 62

Klíčová slova: cestovní ruch, Pyrénées-Orientales, Languedoc-Roussillon, Perpignan

Diplomová práce se zabývá problematikou cestovního ruchu v jihofrancouzském departementu Pyrénées-Orientales, který je součástí regionu Languedoc-Roussillon. Jejím cílem je přiblížit čtenáři departement a uceleně představit jeho geografické, klimatické a hospodářské podmínky. Práce se věnuje také kulturním specifikům departementu, jež se odrážejí v jeho dvojí, francouzské a katalánské, kultuře. Zachycuje také tento kraj, jako místo narození a inspirace umělců převážně z oblasti literatury a výtvarného umění. Práce je z velké části zaměřena na hojné kulturní a přírodní dědictví Pyrénées-Orientales. Popisuje jednotlivá místa a zajímavosti oblasti, která jsou rozdělena do tématických okruhů podle příslušných období. Návštěvníci přijíždějí do departementu také za rekreací, do turisticky významných míst, jež tvoří střediska na pobřeží, horská a lázeňská. Na jejich popis navazuje charakteristika cestovního ruchu v departementu, který je jedním z jeho nejvýznamnějších ekonomických odvětví. Charakteristika je podložena příslušnými statistickými a číselnými údaji, které jsou pro názornost vyvedeny v tabulkách a grafech. Práce je doplněna bohatou obrazovou přílohou, jež ilustruje popisovaná místa.

97

ANNOTATION Name of author: Marková Vendula Facutly and departement: Faculty of arts, Departement of Romance Title of thesis: Tourism in region Pyrénées-Orientales Consultant of thesis: Mgr. Martin Kučera Number of signs: 160 181 Number of apendices: 21 Number of sources: 62

Key worlds: tourism, Pyrénées-Orientales, Languedoc-Roussillon, Perpignan

The aim of the thesis Tourism in region Pyrénées-Orientals is to introduce the territory that is situated in the south of France and its tourism. It is concentred to overview of the region including its geographical, historic and cultural specifications. The main part of the thesis involves characteristics of natural and cultural heritage. The thesis comprises many interesting facts of the worth seeing monuments, their location and description focused on the architecture and remarkable sites. Tourists arrive in the region not only to sight-see but also for recreation. The region provides various stays in summer and mountain resorts as well as in spa towns. The tourism represents one of the most important sectors of local economy. The general characteristics of tourism are based on statistics. Several tables, graphs as well as pictures were enclosed to the thesis.

98

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY LITERATURA: BÁRTOVÁ, Iva: Francie: Středomořské pobřeží, Monako, Andorra. Nakladatelství freytag & berndt, Praha, 2006. 207 s. ISBN 80-7316-232-6. BECKETTOVÁ, Wendy: Toulky světem malířství. Fortuna Print, Praha, 2002. 400 s. ISBN 80-7321-260-9. BERNARD, Jean-Pierre, CARRIERE, Pierre, a kol.: Le Languedoc. Larousse, Paris, 1992. 156 s. ISBN 2-03-513505-2. BUDDÉ, Gisela, Francie jih: Languedoc-Roussillon. Nakladatelství Jan Vašut s.r.o., Praha, 2004. 128s. ISBN 80-7236-351-4. CALAVEL, Marc, CAMPS, Christian a kol.: Pyrénées-Orientales Roussillon. Édition Bonneton, Paris, 2000. 319s. ISBN 2-86253-252-5. CAMPS, Christian: Perpignan d´hier a aujord´hui. Éditions de la Tour Gile, 2002. ISBN 287802-394-3. 864s. CAMPS, Christian: Perpignan pas à pas: ses rues, ses places, ses remparts. Éditions Horvath, Le Coteau, 1983. 205 s. ISBN 2-7171-0299-6. CLÉBERT, Jean-Paul: Les Hauts Lieux de la littérature en France. Bodas, Paris, 1991. DEMELIN, Michel, REYNAL, Jean a kol.: Les Pyrénées-Orientales, encyclopédie illustrée du Pays catalan. Éditions Privat, Toulouse, 2002. 303s. ISBN 2-7089-5824-0. DURLIANT, Marcel: Connaitre Perpignan. Édition Sud-Ouest, Bordeaux, 1992. 63 s. ISBN 2.87901.065.6. FERRAS, Robert, VOLLE, Jean Paul: Languedoc-Roussillon: Region de la France du Sud et du lÉurope du Nord. Vesoul, 1989. 172 s. ISBN 2 853943321. GOSSELIN, Gerard: Collioure, Itineraire d´histoire. Édition Edigraf, Montmélo, 1994. HOFFMAN, Yves: Perpignan: Métamorphoses. Édition Equinoxe, Barbentane, 1998. 77 s. ISBN 2-84135-110-6. KOLEKTIV AUTORŮ: Le catalan, une langue dÉurope. Vydané institutem Généralité de Catalogne, Secrétariat à la Politique linguistique, 2008.

99

KOLEKTIV AUTORŮ: Le Guide Vert: Languedoc Roussillon, Gorges du Tarn Cévennes. Michelin Éditions des Voyages, Paris, 2000. 422 s. ISBN 2-06-033704-6. KNAFOU, Rémi: Atlas de France, Volume 7: Tourisme et loisirs. GIP Reelus et la Documentation Française, Paris, 1997. 128 s. ISBN 2-11-003801-2. LIEUTAUD, Hugo, DENIS, Jean: Ce pays qui est le nôtre: Visitons le Roussillon. Édition Marcel Pierron, Sarregremines. 110 s. MARCHANEL, Pierre: La France des Écrivants. Édition Béatrice Méneux, 1997. ISBN 274-240370-1. NAUD, Alain, Dag: Le Languedoc-Roussillon. Éditions Ouest-France, Paris,1991. 141s. ISBN 2.7373.0837.2. NIQUE, Chrisitian: Précis d´histoire de Languedoc-Roussillon. CRDP de lÁcadémie de Montpellier, 2007. 220 s. RYGLOVÁ, Kateřina: Cestovní ruch (soubor studijních materiálů). Key Publishing, Ostrava, 2007. 81s. ISBN 978-80-87071-44-1. ŠRÁMEK, Jiří: Přehled dějin francouzské literatury. Vydala Masarykova univerzita v Brně pro Filozofickou fakultu, Brno, 1997. 233 s. ISBN 80-210-1584-5.

ZDROJE ELEKTRONICKÉ: Argeles sur mer: Le Village [on line]. [cit. 15.9.2009]. Dostupné z: . Arles sur Tech: Le Patrimoine Bati. [on line]. [cit. 8.9.2009]. Dostupné z : . Art et Culture: colletions et expositions. [on line]. [cit. 3.9.2009]. Dostupné z: . Banyuls sur mer: Patrimoine culturel [on line]. [cit. 15.9.2009]. Dostupné z: . Bélesta. [on line]. 1998-2008. [cit. 17.9.2009] Dostupné z: .

100

Bienvenu a Saint André. [on line]. [cit. 13.9.2009]. Dostupné z: . Centre des monuments nationaux: Fortesse de Salse [on line]. [cit. 12.9.2009]. Dostupné z : . Corpus de la parole: le catalan. [on line]. [cit. 10.11..2009]. Dostupné z: . Culture: 66 ancêntres pour le département. [on line]. [cit. 13.11..2009]. Dostupné z: . Culture et Catalanité: Gastronomie. [on line]. [cit. 4.11.2009]. Dostupné z: . Culture et traditions catalan. [on line]. [cit. 25.8.2009]. Dostupné z: . Histoire du Roussillon: Chronologie des évènements historiques [on line]. 1998-2008. [cit. 23.8.2009]. Dostupné z: . Histoire de Roussillon: et plus généralement de Pyrénées-Orientales [on line]. 1998-2008. [cit. 24.8.2009]. Dostupné z: . Histoire de Roussillon: Villefranche de Conflet [on line]. 1998-2008. [cit. 12.9.2009] Dostupné z: . Histoire du Roussillon: Saint Pierre Dels Forcats. [on line]. [cit. 23.9.2009]. Dostupné z: . Histoire de Roussillon:Amélie les Bains.[on line]. 1998-2008. [cit. 17.9.2009] Dostupné z: . Chiffres clés et études. [on line]. [cit. 20.10.2009]. Dostupné z: . Insee: Population légale 2006 – 66-Pyrénées-Orientales. [on line]. Paris Cédex. [cit. 27.8.2009]. Dostupné z: .

101

Insee: Service-Transport-Tourisme. [on line]. [cit. 16.11.2009]. Dostupné z: . LÍdentité catalne [on line]. 2007. [cit. 5.9.2009]. Dostupné z: . LÓbservatoire de comité départemental du tourisme des Pyrénées-Orientales. [on line]. [cit. 19.11.2009]. Dostupné z: . LACAPERE Rémi a kol.: Cabestany: Le Centre du sculpture romane [on line]. [cit. 8.9.2009]. Dostupné z: . La langue catalane. [on line]. [cit. 10.11..2009]. Dostupné z: . Le Patrimoine du département: Prieuré de Serrabone [on line]. [cit. 12.9.2009]. Dostupné z: . Les Anges: Le village historique. [on line]. [cit. 13.9.2009]. Dostupné z: . Les bains de Dorrès. [on line]. [cit. 13.9.2009]. Dostupné z: . Les chiffres qui illustrent la région Languedoc-Roussillon [on line]. [cit. 14.9.2009]. Dostupné z: . Les méghalites en Roussillon. [on line]. 1998-2008. [cit. 17.9.2009] Dostupné z: . Les Monuments: Palais de Congrès. [on line]. [cit. 2.10.2009]. Dostupné z: . Les Musées: Musée d´Histoire Naturelle. [on line]. [cit. 4.10.2009]. Dostupné z: . Llo: Histoire et patrimoine. [on line]. [cit. 16.9.2009]. Dostupné z: .

102

Méteo France: Climat en France [on line]. Paris Cédex. [cit. 27.8.2009]. Dostupné z: . Musée dárt moderne Céret. [on line]. Paris, 2009. [cit. 8.9.2009]. Dostupné z: . Nyer. [on line]. [cit. 23.9.2009]. Dostupné z: . Office de tourisme de Font-Romeu. [on line]. [cit. 16.9.2009]. Dostupné z: . Prades. [on line]. [cit. 15.9.2009]. Dostupné z: . Prates de Mollo la Preste: Patrimoine Culturel. [on line]. [cit. 15.9.2009]. Dostupné z: . Principales manifestations en 2009. [on line]. [cit. 6.10.2009]. Dostupné z: . Tautavel: Culture et Patrimoine [on line]. [cit. 12.9.2009]. Dostupné z: . Traditions catalanes: Feux de St Jean du Canigou, La Troubade. [on line]. [cit. 25.8.2009]. Dostupné z: .

103

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Základní údaje departementů v regionu Languedoc-Roussillon Tabulka č. 2 Průměrné měsíční teploty v Perpignanu Tabulka č. 3 Průměrný počet srážek a hodin slunečního svitu v Perpignanu Tabulka č. 4 Deset největších měst departementu Pyrénées-Orientales Tabulka č. 5 Zemědělská produkce Tabulka č. 6 Rozložení služeb Tabulka č. 7 Územní rozdělení Katalánského jazyka Tabulka č. 8 Typ ubytování návštěvníků Pyrénées-Orientales v roce 2007 Tabulka č. 9 Důvody, které přivedly návštěvníky do Pyrénées-Orientales v roce 2007 Tabulka č. 10 Kulturní aktivity návštěvníků během pobytu v Pyrénées-Orientales v roce 2007 Tabulka č. 11 Volno-časové aktivity návštěvníků během pobytu v Pyrénées-Orientales v roce 2007 Tabulka č. 12 Sportovní aktivity návštěvníků během pobytu v Pyrénées-Orientales v roce 2007 Tabulka č. 13 Deset nejnavštěvovanějších míst v Pyrénées-Orientales v roce 2008

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Odpovědi na otázku „Hovoříte katalánštinou?“ Graf č. 2 Odpovědi na otázku „Rozumíte katalánštině“? Graf č. 3 Návštěvnost Pyrénées-Orientales během ročních období v roce 2008 Graf č. 4 Počet noclehů v Pyrénées-Orientales v roce 2008 Graf č. 5 Vývoj počtu přenocování v letech 1998-2008 Graf č. 6 Poměr krátkodobých a dlouhodobých pobytů v Pyrénées-Orientales v roce 2007 Graf č. 7 Procentuální zastoupení navštívených lokalit v roce 2007

104

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Základní údaje o Pyrénées-Orientales a o Perpignanu Příloha č. 2 Rozdělení památek dle epoch Příloha č. 3 Klíčová data v historii Pyrénées-Orientales Příloha č. 4 Několik výrazů z katalánštiny Příloha č. 5 Mapa regionu Languedoc-Roussillon Příloha č. 6 Mapa departementu Pyrénées-Orientales Příloha č. 7 Plán a logo města Perpignan Příloha č. 8 Obrázky Perpignan Příloha č. 9 Obrázky Collioure Příloha č. 10 Obrázky Villefranche de Conflet Příloha č. 11 Obrázky Po stopách románských kostelů Příloha č. 12 Obrázky Po stopách středověkých klášterů Příloha č. 13 Obrázky Po stopách barokního umění Příloha č. 14 Obrázky Po stopách Vaubanova systému opevnění Příloha č. 15 Obrázky Přírodní zajímavosti Příloha č. 16 Obrázky Střediska na pobřeží Příloha č. 17 Obrázky Střediska v horské oblasti Příloha č. 18 Obrázky Lázeňská střediska Příloha č. 19 Portréty umělců a ukázky jejich děl Příloha č. 20 Obrázky Tradiční oslavy Příloha č. 21 Obrázky Gastronomie

105

Příloha č. 1 Základní údaje o Pyrénées-Orientales a o Perpignanu

Departement Pyrénées-Orientales

Země

Francie

Region

Langudoc-Roussillon

Správní středisko

Perpignan

Počet obyvatel (2006)

432 112

Hustota zalidnění

105/km2

Rozloha

4 116 km2

Počet obcí

226

Počet kantonů

31

Počet okresů

3

Kód

66

Město Perpignan


105 096


117 500

Pořadí ve Francii

35.

Rozloha

68,07 km2

Hustota zalidnění

1544/km2

Zelné plochy

132 ha

Sluneční svit

2392 h/rok

Nadmořská výška

42m

Zeměpisná šířka

42,74

Zeměpisná délka

2,87

Příloha č. 2 Rozdělení památek dle epoch

Epocha

Místa

Pravěk

Centre Européen de la Préhistoire v Tautavel Musée de la Préhistoire v Balesta

Romáský sloh

Klášter Abbaye de Saint Martin du Canigou Převorský klášter Prieuré de Serrabona Klášter Abbaye Saint Michel de Cuixa Kostel église de Corneilla de Conflet Převorský klášter Prieuré de Marcevol Kostel Saint Jacques ve Villefranche de Conflet Hospice dÍlle sur Têt Katedrála a klášter v Elne Centrum románského sochařství v Cabestany Klášter Monastir del Camp v Passa Dům románského umění v Saint André Klášter Abbaye de Saint Génius des Fontaines Klášter Abbaye v Arles sur Tech

Středověk

Pevnost v Salses Hrad Castelnau Palais des Rois de Majorque v Perpignanu Královský hrad v Collioure Pevnost Lagarde v Prats de Mollo Pevnost Bellagarde Pevnost Libéria ve Villefranche de Conflet Hradby ve Villefranche de Conflet Citadela v Mont Louis

Barokní sloh

Kostel Sainte Marie v Baixas Kostel Saint André v Rivesaltes Kostel Saint Etienne v Ille sur Têt Kostel Saint Pierre a klenotnice v Pades Ermitáž Notre Dame v Font Romeu Kostel Saint Juste et Sainte Ruffine v Prats de Mollo Kostel Notre Damme des Anges v Collioure Kapitula Saint Paul v Fenouillet

Moderní umění

Muzeum moderního umění v Céret Cesta fauvismu v Collioure Muzeum Pams v Collioure Muzeum Maillol v Banyus Sbírky v Saint Cyprien

Příloha č. 3 Klíčová data v historii Pyrénées-Orientales •

450 000 př. n. l. Člověk z Tautavel, potvrzený historiky jako jeden z nejstarších Evropanů.

•

218 př. n. l. Hannibal a jeho sloni přešel Pyreneje průsmykem Col du Perthus.

•

118 př. n. l. Římské osídlení, jedním z důkazů je i římská cesta “Via Domitia”, která spojovala Itálii se Španělskem a vedla podél pobřeží Středozemního moře.

•

412 - 418 Osídlení Visigóty.

•

719 Osídlení Araby.

•

998 Vznik Katalánska.

•

1025 Obnovení Perpignanu jako místního hlavního města.

•

1276 - 1344 Vznik a zánik Království Majorského (Royaume de Majorque).

•

1474 Vyhlášení Perpignanu „Fidelissima Villa”(věrné město Perpignan).

•

1640 Revoluce a „Segadorské války“.

•

1659 Díky Pyrenejské smlouvě území Rousillonu náleželo Francii.

•

1663-1673 Revolta Angletů.

•

1792 Vznik departementu Roussillon.

•

srpen 1944 Osvobození Pyrenejí.

•

1988 Oslava tisíciletí Katalánska.

Příloha č. 4 Několik výrazů z katalánštiny

Catalan

Français

Česky

Un Dos Tres Quatre Cinc Sis Set Vuit Nou Deu Onze Dotze Tretze Catoze Quinze Setze Disset Divuit Dinou Vint Trenta Quaranta Cinquanta Seixanta Setanta Vuitanta Noranta cent mil matí migdia tarda vespre nit dia roig groc blau verde blanc

un deux trois quatre cinque six sept huit neuf dix onze douze treize quatorze quinze seize dix-sept dix-huit dix-neuf vingt trente quarante cinquante soixante soixante-dix quatre-vingt quatre-vingt-dix cent mil matin midi après-midi soir nuit jour rouge jaune bleu vert blanc

jedna dva tři čtyři pět šest sedm osm devět deset jedenáct dvanáct třináct čtrnáct patnáct šestnáct sedmnáct osmnáct devatenáct dvacet třicet čtyřicet padesát šedesát sedmdesát osmdesát devadesát sto tisíc ráno poledne odpoledne večer noc den červená žlutá modrá zelená bílá

negre tardor hivern primavera estiu tomata all ceba carrota coliflor espergínia carxofa carabasson pebrot bolets meló pinyes abricot pere cireres poma préssecs maduixes gerdon prune estació aeroport museu escola biblioteca corrreus hospital bombers ajuntament plau neva fa calor fa fred pedrega

noir automne hiver printemps été tomate ail oignon carrote chou-fleur aubergine artichaud courgette poivron champignons pasteque ananas abricot poire ceriese pomme pêche fraise framboise prune gare aéroport musée école bibliothèque poste hôspital pompier mairie il pleut il neige il fait chaud il fait froid il géle

černá podzim zima jaro léto rajče česnek cibule mrkev květák lilek artyčok cuketa paprika houby meloun ananas meruňka hruška třešně jablko broskev jahoda malina švestka nádraží letiště muzeum škola knihovna pošta nemocnice požárníci radnice prší sněží je teplo je zima mrzne

Příloha č. 5 Mapa regionu Languedoc-Roussillon

Zdroj: .

Příloha č. 6 Mapa departementu Pyrénées-Orientales

Zdroj:

Příloha č. 7 Plán a logo města Perpignan

Zdroj:

Příloha č. 8 Obrázky Perpignan

Loge de Mer Place de la République

Palais des Rois de Majorque

Foto autorka

Příklad dvojjazyčného nápisu ve francouzštině a katalánštině

Věž Castillet

Prodej tradičních katalánských výrobků

Palais des Rois de Majorque

Katedrála St Jean a Campo Santo

Foto autorka

Příloha č. 9 Obrázky Collioure

Zvonice kostela Notre-Dame-des-Anges

Pevnost La Fort Saint Elme na městem

Foto autorka

Typické barevné loďky

Královský hrad

Příloha č. 10 Obrázky Villefranche de Conflet

Pevnost Villefranche

Uličky Villefranche s vývěsními štíty

Interiér opevnění

Pevnost Fort Libéria nad městem

Foto autorka

Příloha č. 11 Obrázky Po stopách románských kostelů

Llo: Kostel St Fructueux Zdroj:.

Cabestany: Centrum románského sochařství Zdroj:

Cabestany: kostel St Marie Zdroj:

Saint André: La Maison de lÁrt Roman Zdroj: Zdroj:

Příloha č. 12 Obrázky Po stopách středověkých klášterů

Saint Martin du Canigou

Arles sur Tech: Klášter Panny Marie

Zdroj:

Zdroj:

Elne: Detail výzdoby kláštera Zdroj:

Serrabone: převorský klášter Zdroj:

Příloha č. 13 Obrázky Po stopách barokního umění

Prades: kodtel St Pierre Zdroj:

<www.cabanacolina.com/thearea.html>

Argelès sur mer: Notre Dame Del Prat Zdroj: <www.languedocroussillon.culture.gouv.fr/fr/0>

Prades: sochařská výzdoba Josepha Sunyera Zdroj:

Collioure: Notre Dame des Anges Zdroj:< http://www.collioure.com/dec.htm>

Příloha č. 14 Obrázky Po stopách Vaubanova systému opevnění

Mont Louis Zdroj:

Salses Zdroj:

Mont Louis Zdroj: <www.fotopedia.com/albums/8ff2f146-08d1-4830-9>

Prats de Mollo La Perste Zdroj:

Příloha č. 15 Obrázky Přírodní zajímavosti

Ille sur Têt: Les Orgues Zdroj:

Hora Canigou Zdroj:

Přírodní rezervace Nyer

Fontrabiouse: jeskyně

Zdroj:

Zdroj:

Příloha č. 16 Obrázky Střediska na pobřeží

Port Vendres Zdroj:

Canet en Roussillon Zdroj:

Argelès sur Mer

Port Vendres

Zdroj:

Zdroj: < http://albumphoto.geo.fr/pict_geofr/thumb.php>

Příloha č. 17 Obrázky Střediska v horské oblasti

Les Angles Zdroj:

Font Romeu-Odeillo-Via Zdroj:

St Pierre Dels Forcats Zdroj:

Font Romeu: sluneční elektrárna Zdroj:<www. orbitingfrog.com/blog/2008/03/21/solar-furnace/>

Příloha č. 18 Obrázky Lázeňská střediska

Amélie Les Bains: Palada Zdroj:

Verent Les Bains Zdroj:

La Perste

Dorrès: venkovní lázně

Zdroj:

Zdroj:

Příloha č. 19 Portréty umělců a ukázky jejich děl

Pablo Picasso Zdroj:

Picasso: „Housle a kytara“ Zdroj:

Henri Matisse Zdroj: <www.philippecharpentier.net/article6806428.html>

Matisse: „Paysage à Collioure“ Zdroj: <www.languedoc-holiday-guide.com/collioure.html>

Dalí: „La Gare de Perpignan“ Zdroj:<www.dali-code.com/images/dali_tableaugare.jpg>

Salvator Dalí Zdroj: <www.worldart.com.au/images/salvadordali1.jpg>

Pierre Brune

Brune: „Panier de grenades sur chaise“

Zdroj:

Zdroj: <www.la-clau.net/art/ceret-recorda-pierre-brun>

Arstide Maillol Zdroj: <www.nndb.com/people/509/000118155/>

Raul Dufy: „Le Restaurant La Cour“ Zdroj:<www.andersongalleries.com/scripts/prodlist.as>

Maillol: „La Mediterannée“ Zdroj:< www.panoramio.com/photo/1210157>

François Desnoyer: „Un Port“ Zdroj:<www.artnet.com/artists/lotdetailpage.asp>

Příloha č. 20 Obrázky Tradiční oslavy

Oheň sv. Jana z Canigou

Velikonoční procesí Svatého týdne

Zdroj:

Zdroj:

Le Castell

La Serdane

Zdroj:

Zdroj:

Příloha č. 21 Obrázky Gastronomie

Katalánské uzeniny

Crème catalan

Cargolada

Boles de picolat

Zdroj:

Cestovní ruch v departementu Pyrénées-Orientales

Recommend Documents