Cenné papíry. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva a veřejné správy. Bakalářská práce. Irena Choutková

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Cenné papíry Bakalářská práce

Autor:

Irena Choutková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Vlastimil Janeček

Duben, 2012

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Českých Budějovicích, dne 30. 4. 2012

Irena Choutková

Poděkováni

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu práce Mgr. Vlastimilu Janečkovi za jeho odborné vedení, rady a vstřícnost.

Anotace Bakalářská práce se zabývá cennými papíry obecně. Toto téma je pestré také proto, ţe přináší informace o cenných papírech a moţnostech jejich obchodování. Obsahem práce je charakteristika cenných papírů. Navazující část práce obecně popisuje vysvětlení pojmu ,,cenný papír“ a moţné způsoby rozdělení cenných papírů. V práci se dále objevuje konkrétní popis jednotlivých druhů cenných papírů, jejich rozdělení, formy a zákon, kterým se řídí cenné papíry. Práce poskytuje základní informace o investování do cenných papírů a popisuje, jaké jsou moţnosti obchodování a prodeje na kapitálovém trhu, a dále se zabývá způsoby, jak mohou občané navázat spolupráci s burzovním systémem. Práce názorně popisuje postavení burzovního systému, jeho výhody, nabídky. Nabízí moţnosti, které mohou pomoci budoucím klientům v rozhodování, jak investovat své volné finanční prostředky. A zároveň nastiňuje historii a vývoj cenných papírů.

Annotation This Bachelor's Thesis examines financial shares. The topic is very wide: it covers the definition of financial shares and the options for trading them. The content of the thesis is the description of financial shares. The following part defines the term “financial share” and its possible categories. Furthermore, the specific description of the individual categories of financial shares are presented as well as the form and law they follow. The thesis offers basic information on investing into shares and describes the options of trading on the stock market. It also discusses the means for citizens to co-operate with the stock market. The thesis gives examples of the workings of the stock market system, its advantages and the opportunities it supplies. It presents options which might help the future clients decide on how to invest their available finances. Finally, the history and evolution of financial shares is described.

Klíčová slova

cenné papíry, obchodování, burza, ceniny, investování,

Key Words securities, commerce, stock market, investment

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1. Cenné papíry ........................................................................................................................... 9 1.1. Pojem cenných papírů ..................................................................................................... 9 1.2 Rozdělení cenných papírů .............................................................................................. 10 1.3 Podoba cenných papírů................................................................................................... 10 1.3.1 Listinná podoba ....................................................................................................... 10 1.3.2 Zaknihovaná podoba ............................................................................................... 11 1.4. Formy cenných papírů ................................................................................................... 12 1.4.1 Listinné cenné papíry na doručitele ......................................................................... 12 1.4.2 Listinné cenné papíry na jméno ............................................................................... 12 1.4.3 Listinné cenné papíry na řad.................................................................................... 12 1.5 Charakteristika jednotlivých druhů cenných papírů ....................................................... 13 1.5.1 Akcie ........................................................................................................................ 13 1.5.2 Dluhopisy ................................................................................................................ 16 1.5.3 Směnky .................................................................................................................... 20 1.5.4 Vkladové listy .......................................................................................................... 22 1.5.5 Šeky ......................................................................................................................... 22 1.5.6 Opční listy ............................................................................................................... 22 1.5.7 Náloţné a skladištní listy ......................................................................................... 22 1.5.8 Kupóny .................................................................................................................... 23 2. Zákon o cenných papírech .................................................................................................... 24 2.1 Obecné právní prameny právní úpravy cenných papírů ................................................. 24 2.1.2. Zvláštní prameny právní úpravy cenných papírů ................................................... 25 2.1.3 Úplné znění zákona o cenných papírech ................................................................. 25 2.2 Právní prameny upravující práva účastníků kapitálového trhu ...................................... 26 3. Obchodování s cennými papíry ............................................................................................ 27 3.1. Prodej cenných papírů volného trhu .............................................................................. 27 3.2 Nákup dluhových cenných papírů .................................................................................. 27 3.3 Nákup dividendových hodnot, akcií, podílových listů a jiných ..................................... 27 3.4 Nákup kapitálových účastí.............................................................................................. 28 3.5 Kotace cenných papírů ................................................................................................... 28 3.6 Způsob distribuce (veřejná nabídka) .............................................................................. 29 3.7 Cenné papíry investiční a neinvestiční ........................................................................... 29 3.8 Vývoj na trzích cenných papírů v běhu hospodářského cyklu ....................................... 30 3.9 Obchodní cenné papíry ................................................................................................... 30

3.10 Základní způsoby spekulace ......................................................................................... 31 3.11 Spekulace na vzestup kurzu .......................................................................................... 33 3.12 Spekulace na pokles kurzu ........................................................................................... 33 3.13 Obecné zásady pro emitování veřejně obchodovatelných emisí cenných papírů ........ 34 3.14 Obchodování cenných papírů na veřejných sekundárních trzích ................................. 37 3.15 Segmentace burzovních trhů ........................................................................................ 39 3.16 Základní druhy burzovních obchodních systému ......................................................... 40 3.16.1 Obchodní systém řízení příkazy ............................................................................ 40 3.16.2 Obchodní systém s centrální příkazovou knihou ................................................... 40 3.16.3 Obchodní systém řízení cenou............................................................................... 41 3.16.4 Obchodní systém řízení kotacemi.......................................................................... 41 3.16.5 Aukční obchodní systém........................................................................................ 41 3.16.6 Aukční obchodní systém s jednotnou cenou ......................................................... 41 3.17 Funkce informačního systému burzy............................................................................ 41 3.18 Burzovní indexy ........................................................................................................... 42 3.19 Veřejné obchodování dluhopisů.................................................................................... 42 4. Pohled na CP z obchodního zákoníku .................................................................................. 43 5. Cenné papíry a současná právní úprava ............................................................................... 45 5.1 Zvláštní prameny právní úpravy cenných papírů ........................................................... 47 5.2 Označení cenných papírů................................................................................................ 47 6. Nastínění Evropské právní úpravy historicky ...................................................................... 48 6.1 Předmět burzovních obchodů historicky ........................................................................ 51 6.2 Kapitálové trhy a válka ................................................................................................... 51 Závěr ......................................................................................................................................... 52

Úvod Obchodování s cennými papíry je v poslední době jedna z moderních investic, jak zhodnotit své peníze, či v horším případě o ně přijít. Správné načasování obchodu je vţdy alfou a omegou kaţdé úspěšné investice. Jestli se rozhodnete, ţe nebudete investovat své finance vůbec, nebo naopak se bez přípravy vrhnete do první špatné investice, záleţí jen na vás. Investor musí zváţit podstupované riziko, investiční strategii a za pomocí buď své vlastní intuice a trochu toho štěstí zkusí obchodovat sám, anebo se spolehne na profesionální makléřské firmy. Postoj většiny lidí k finančnímu trhu je zdravý příklad přístupu dnešního člověka nejenom k realitě peněz, ale i realitě moderních finančních institucí. Ve své bakalářské práci chci přiblíţit problematiku spekulace s cennými papíry a dát tak zrychlenou představu o realitě obchodování s cennými papíry. Práce je rozdělena do několika kapitol: první se zabývá vysvětlením základní definice cenných papírů, jejich rozdělením, charakteristikou jednotlivých druhů cenných papírů, další část popisuje zákon o cenných papírech. Třetí kapitola pojednává o obchodování s cennými papíry, prodej, nákup CP, v další je nastíněn pohled na cenné papíry z obchodního zákoníku a v páté kapitole se zmíním o cenných papírech a jejich současné právní úpravě a poslední část se věnuje historii cenných papírů. Cílem bakalářské práce je seznámení s cennými papíry, se zákonem o CP, obchodování s CP, obecné zhodnocení současné právní úpravy a v neposlední řadě nastínění Evropské právní úpravy historicky.

8

1. Cenné papíry 1.1. Pojem cenných papírů „Cenný papír vyjadřuje právní závazek určité osoby (emitenta cenného papíru) plnit konkrétní povinnosti, k níţ se emitent zavázal, a právní nárok majitele cenného papíru vůči vystaviteli (emitentovi cenného papíru) přijímat toto plnění.“ 1 Definice cenného papíru je tak tradičně přenechána teorii. „Většina tradičních přístupů (a tedy ustanovení švýcarského předpisu) ovšem selhává na skutečnosti, ţe cenný papír dnes nemusí mít nutně listinnou podobu, tj. nemusí být „papírem“ v obecném významu tohoto slova, a můţe být nahrazen zápisem do příslušné evidence (dematerializován).“ 2 Podstatou cenného papíru je zpravidla písemný projev vůle (tzv. skripturní akt), s nímţ jsou spojeny právní důsledky. Dispozice s tímto právem je pouze moţná jen spolu s dispozicí se skripturním aktem. Cenné papíry bývají finančními aktivy, instrumenty finančního trhu. Obchodování s cennými papíry nám zprostředkovává převod práv s nimi spojených. Aby cenný papír byl obchodovatelný, musí splňovat nejen právní, ale určité ekonomické podmínky, jako je například výnosnost, likvidita a kapitálová jistota. Obchodování s cennými papíry se udává na jeho trţní hodnotu (cena, kurz), která se většinou odlišuje od jejich hodnoty nominální3, jmenovité, na kterou je cenný papír vystaven. Většinou se tyto hodnoty neshodují. Kolísání trţní hodnoty, kurzu cenného papíru kolem jeho nominální hodnoty je příčinou okolností, které se promítají do nabídky a poptávky po cenném papíru. Význam obchodovatelnosti cenných papírů je závislý na délce jejich ţivotnosti. Bývá tomu tak proto, ţe jejich vlastníci je mohou prodat a spekulovat s nimi za účelem kapitálového výnosu. Z toho vyplývá, ţe obchodovatelnost je mnohem významnější u akcií a obligací neţ např. u krátkodobých dluhopisů.

1

Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana 190 Bejček Josef, 2009, strana 78 3 Jmenovitá hodnota, tj. peněţní částka, na niţ zní cenné papíry (akcie, obligace atd.), vyjadřuje podíl na kapitálu nebo výši dluţního závazku, který cenný papír představuje, jeho cena trţní (kurs) se odchyluje od nominální hodnoty vlivem nabídky a poptávky 2

9

Podle zákona o cenných papírech mohou v ČR existovat tyto cenné papíry: akcie, zatímní listy, podílové listy, kupony, investiční kupony, dluhopisy, včetně vkladových listů a vkladových certifikátů, směnky, šeky, cestovní šeky, náloţné listy, skladištní listy a jiné listy, které jsou za cenné papíry prohlášeny zvláštními zákony. Za cenné papíry nelze povaţovat jak legitimační listiny, tak i veřejnoprávní listiny, jako jsou ţivnostenský list nebo koncesní listina4.

1.2 Rozdělení cenných papírů Cenné papíry lze rozdělit dle různých kritérií. Za prvé podle druhu práv obsaţených v cenných papírech. To jsou majetkové cenné papíry, dluţnické cenné papíry a cenné papíry dispozičního charakteru. Za druhé dle převoditelnosti cenných papírů na cenné papíry na doručitele (majitele), ty jsou neomezeně převoditelné, dále na cenné papíry na jméno, kdy převoditelnost můţe být vyloučena, a v neposlední řadě na cenné papíry na řád, kdy emitent nebo majitel můţe převoditelnost cenného papíru omezit. Cenné papíry také členíme dle formy výnosu na cenné papíry variabilně úročené, cenné papíry pevně úročené a cenné papíry neúročené. Podle emitenta to jsou cenné papíry emitované státem (veřejné), cenné papíry emitované jinými veřejnoprávními subjekty a cenné papíry emitované ostatními subjekty (soukromé). Za další se člení podle podoby na listinné, zaknihované, na doručitele, na řad, na jméno, zastupitelné, nezastupitelné, obchodovatelné, neobchodovatelné. Další členění je moţné dle měny, splatnosti, výnosu, platby či zástavního práva, likvidity a daňových hledisek.

1.3 Podoba cenných papírů Rozlišujeme dvě podoby cenných papírů. Listinné cenné papíry jsou pořízené v hmotné podobě, obvykle na listině, a zaknihované cenné papíry jsou vedené v příslušné evidenci.

1.3.1 Listinná podoba Všechny cenné papíry mohou existovat v listinné podobě. Výjimky stanoví zvláštní právní předpis (podle §20 odst. 1 zákona o bankách můţe banka akcie, se kterými je spojeno 4

Koncesovaná listina je listina, která opravňuje fyzické osobě provozovat koncesovanou ţivnost, např. pohřební sluţby, cestovní kanceláře, taxisluţbu apod.

10

hlasovací právo, emitovat pouze v zaknihované podobě). Kvalita hmotného nosiče a jeho technického provedení (charakter papíru, jeho rozměry, barvy apod.) je libovolná a záleţí na emitentovi, jaký materiál pro zachycení náleţitostí cenného papíru zvolí. Je nutné ale dodrţovat určitou kvalifikovanou podobu, kdy například šek můţe být vystaven na jakémkoliv podkladu, nebude-li však vystaven na bankovním formuláři, s největší pravděpodobností nebude šek proplacen.

1.3.2 Zaknihovaná podoba K zaknihování cenného papíru slouţí evidence o cenném papíru a ta plní všechny povinnosti s tím spojené, tzn., zaznamenává všechny změny, převody, přechody cenného papíru. Plné zaknihování zároveň znamená, ţe cenný papír vůbec ve fyzické formě neexistuje a osoba vedoucí evidenci pouze vede evidenci práv z cenného papíru vyplývajících. Zaknihovat, tzv. nahradit zápisem do určité evidence, lze podle českého práva (srov. §91 PKT) pouze zastupitelné cenné papíry. S ohledem na podobu cenných papírů stanoví §4 odst. 2 CenP náleţitosti, které nejsou vyţadovány u zaknihovaných cenných papírů. Jde o jejich číselné označení, podpisy, nebo jejich otisky a údaje o povolení příslušného státního orgánu.5“ Zaknihované cenné papíry jsou ty papíry, které jsou vedené v následujících evidencích. Jsou bud´zapsány do tzv. centrální evidence (§92 PKT), nebo vedeny v tzv. samostatné evidenci (§93 Z PKT), anebo vedeny v evidenci České národní banky (srov. § 91 o kapitálovém trhu). Na centrální i samostatnou evidenci můţe navazovat tzv. navazující evidence (např. obchodník s cennými papíry či investiční společnost). Centrální evidence vede centrální depozitář a osoby oprávněné vést evidenci. „K základním činnostem společnosti patří vedení centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů vydaných v České republice, provozování vypořádacího systému pro vypořádání burzovních i mimoburzovních obchodů s investičními nástroji, půjčování cenných papírů, administrace a správa garančních prostředků, úschova a správa investičních nástrojů vedených v samostatné evidenci, přidělování identifikačního označení (ISIN) investičním nástrojům, a od roku 2007 téţ vypořádání obchodů s elektrickou energií.6“

5 6

Bejček Josef, 2009, strana 82 Zdroj: www.cdcp.cz

11

1.4. Formy cenných papírů Forma cenného papíru vypovídá o tom, kdo je jeho vlastníkem a jakým způsobem můţe tento vlastník cenný papír převést. Toto se týká zaknihovaných cenných papírů.

1.4.1 Listinné cenné papíry na doručitele V cenných papírech na doručitele zpravidla nebývá osoba oprávněného. Oprávněným je majitel listiny, a tím převod cenného papíru vyţaduje kromě smlouvy také předání listiny nabyvateli. Tyto papíry jsou na doručitele neomezeně převoditelné a není nutný zápis do určité evidence ani uzavření písemné smlouvy a cenný papír legitimuje kaţdého drţitele, tím nemá ani emitent ţádné moţnosti, jak převodům zabránit nebo na ně dohlíţet.

1.4.2 Listinné cenné papíry na jméno Pro tyto cenné papíry je charakteristické, ţe většinou jméno prvního oprávněného je obsaţeno v textu cenného papíru. Převodu zpravidla dochází písemnou smlouvou či postoupením pohledávky dle občanského zákoníku.

1.4.3 Listinné cenné papíry na řad V případě cenných papírů na řad je první oprávněná osoba z cenného papíru (remitent) na něm výslovně uvedena (běţně se uţívá doloţka na řad, za kterou následuje jméno vlastníka cenného papíru). Aţ do převodu cenného papíru můţe práva spojená s tímto cenným papírem vykonávat pouze ta osoba, na jejíţ jméno byla listina vystavena. Jsou to např. směnka nebo šek. Výlučně na řad můţeme zařadit zemědělské skladní listy a zatímní listy. „Podstatou rubopisu (indosamentu, dříve téţ „ţira“) je písemné prohlášení převodce obsaţené obvykle na rubu cenného papíru. Na rubu se tak můţe vytvořit souvislá řada rubopisů obsahující jména postupných majitelů cenného papíru, přičemţ aktuální majitel by měl být obvykle legitimován posledním rubopisem7.“ Některé cenné papíry jsou na řad ze zákona, tzn., ţe není nutné uvádět zvláštní doloţku v listině a jsou to například listinné dluhopisy znějící na jméno, zatímní listy nebo listinné akcie znějící na jméno a další. Někdy však bývá obtíţné rozlišit formu cenného papíru na jméno od formy na řad. Toto řešení mezi formami cenného papíru najdeme v § 3 ods.3. CenP.

7

Bejček Josef, 2009, strana 84

12

1.5 Charakteristika jednotlivých druhů cenných papírů 1.5.1 Akcie Akcie (§155 an. Obch. Z) podle zákona jsou majetkové obchodovatelné cenné papíry. Jsou to cenné papíry, které dávají práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti, ziskem a likvidačním zůstatkem při zániku společnosti. Představují jistou část základního kapitálu akciové společnosti. Tato část je vyjádřená jako jmenovitá hodnota akcie a platí, ţe souhrn hodnot všech akcií společnosti představuje částku základního kapitálu. Emitent akcie je zavázán plnit práva jako majitel akcie. Majitel akcie (akcionář) má určitá práva. Jsou to práva podílet se na řízení akciové společnosti, účastnit se valné hromady akcionářů a disponovat právem dostupnosti informací, jakoţ i právem majetkovým, tzn. právem podílu na vytvořeném zisku, právem upsat nové emitované akcie či právem podílet na vyrovnání likvidačního zůstatku při zániku akciové společnosti. Ani drţba akcie tímto nedává akcionáři právo poţadovat vrácení podílu od akciové společnosti. Akcii, kterou disponuje, můţe proměnit za peníze jen tím, ţe ji prodá na sekundárním kapitálovém trhu. Akcie můţeme členit dle různých kritérií, z nichţ nejčastějšími jsou podle technického provedení, převoditelnosti, práva akcionářů, doby emisí a sídlem emitenta. Dle technického provedení je dělíme na akcie listinné, které upravuje obchodní zákoník, a dále na akcie nematerializované, které upravuje zákon o cenných papírech. Podle převoditelnosti to jsou akcie na doručovatele, na jméno a v neposlední řadě akcie na řad. Dalším kritériem je jiţ zmíněné dělení podle práva akcionářů na kmenové, kde se rychle pohybuje trţní hodnota a přednostní s prioritním pevným výnosem. Podle doby emise je lze členit jako nové a staré akcie. Podle sídla emitenta je rozlišujeme na akcie tuzemských subjektů a akcie zahraničních subjektů.

1.5.1.1 Náležitosti akcie Náleţitosti listinné akcie bývají upraveny zákonem. Jde o obchodní jméno, sídlo společnosti, číselné označení akcie a její jmenovitá hodnota, označení převoditelnosti (na majitele, na jméno, na řad), výše základního kapitálu a počet akcií k datu emise akcie, datum vydání akcie a podpisy obou členů představenstva oprávněných podepisovat za společnost a povolení příslušného orgánu (ministerstva financí) k emisi. 13

“Zákon připouští, aby akcie téţe společnosti měly různou jmenovitou hodnotu. Vydá-li společnost více druhů akcií, musí akcie obsahovat označení druhu a listinné akcie musí obsahovat i určení práv s nimi spojených alespoň odkazem na stanovy. Akcie, s nimiţ nejsou spojena ţádná zvláštní práva (tzv. kmenové akcie), nemusí označení druhu obsahovat. S akciemi téhoţ druhu musí být spojena stejná práva (nestanoví-li obchodní zákoník v konkrétních případech jinak). Akciová společnost musí zacházet za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně. Jiné druhy akcií, neţ které upravuje zákon, nesmějí být vydávány.78“ Jestliţe společnost vydala akcie na jméno, vede tzv. seznam akcionářů, v němţ se zapisuje označení druhů akcií a formy akcie, její jmenovitá hodnota, firma nebo název a právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, která je akcionářem. Investování do akcií vyţaduje určitou sumu ekonomických znalostí a dostatek údajů. Proto je potřeba sledovat ukazatele ekonomické společnosti a efektivnost hospodaření vybrané společnosti. Tím je také důleţité správné rozhodnutí, kdy koupit, kdy prodat, nebo do kdy cenný papír drţet. K tomuto účelu slouţí různé akciové analýzy, které se zaměřují na trţní hodnotu akcie, zejména finanční analýza. Finanční analýza si klade za cíl, zda kurz akcie přinese do budoucna očekávaný výnos.

1.5.1.2 Převod akcií Toto je zakotveno v obchodním zákoníku. Ten nám stanoví, ţe listinné akcie na jméno se převádějí rubopisem a předáním. V rubopisu firma stanoví svůj název nebo sídlo právnické osoby, nebo jméno a bydliště fyzické osoby, na níţ se akcie převádí a den převodu akcie. K účinnosti převodu akcie na jméno je nutný zápis o změně v osobě akcionáře v seznamu akcionářů. Omezení převoditelnosti můţe spočívat např. v podmínění převodu souhlasem orgánu společnosti. V tomto případě se můţe určit, za jakých případů a podmínek je tento orgán povinen udělit souhlas k převodu, popřípadě v jakých případech ho odmítnout. Akcie na majitele podléhá reţimu zákona o cenných papírech ustanovení vztahujících se na cenné papíry na doručitele, tedy k jejich převodu dochází předáním. Tyto akcie jsou neomezeně převoditelné. Převodem akcie se tak převádějí všechna práva s tím spojená. Emitent však rozhoduje o tom, zda od akcií oddělí právo na vyplacení dividendy, přednostní právo na upisování akcií, 8

Zdroj: www.businessinfo.cz

14

vyměnitelných a prioritních dluhopisů a právo na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku spojeného s akcií. Samostatné právo spojené s akcií se převádí bud´ smlouvou o postoupení pohledávky, nebo můţe být od akcie odděleno a spojeno s cenným papírem vydaným k této akcii. Pokud byl k akcii vydán cenný papír, se kterým je spojeno samostatně převoditelné právo, nepřechází toto právo spolu s akcií. Převod samostatně převoditelného práva musí být na listinné akcii nebo v evidenci zaknihovaných cenných papírů vyznačen.

1.5.1. 3 Druhy akcií Dříve byly akcie moţné rozdělovat na akcie úrokové (přinášející svému vlastníkovi úrok bez ohledu na hospodářský výsledek), dále na akcie zlaté (poskytující zvláštní hlasovací práva bez ohledu na podíl na základním kapitálu) a na akcie zaměstnanecké. V současnosti lze jiţ vydávat jen akcie dvou typů – kmenové a prioritní. Kmenové se nevyznačují ţádnými zvláštními předpisy, vyjma základních práv na akcionáře. S prioritními akciemi jsou spojena přednostní práva, týkající se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku. Pod pojmem zaměstnanecké akcie chápeme ty akcie, které nabývají zaměstnanci společnosti za zvýhodněných podmínek.

1.5.1.4 Ukazatelé výnosnosti akcie Mezi nejjednodušší ukazatele při investování se řadí dividendový výnos akcie, poměr kurzu na zisku, účetní hodnota akcie, výplatní kvóta, výnosová hodnota akcie, anebo kurz po navýšení kapitálu. Dividendový výnos nám určuje vztah mezi vyplácenou dividendou a kurzem akcie. Tento ukazatel se srovnává u různých akcií a s jinými investičními moţnostmi. Poměr kurzu k zisku připadajícímu na jednu akcii bývá jedním z nejpouţívanějších ukazatelů při posuzování akcií. Tato veličina vyjadřuje, kolik peněţních jednotek trţní ceny akcie připadá na jednu jednotku zisku. Účetní hodnota akcie označuje v bilanci společnosti vykázaný vlastní kapitál na jednu akcii. Tyto hodnoty bývají zpravidla niţší neţ reálné hodnoty společnosti.

15

Výplatní kvóta se vyjadřuje v procentech, jde o díl zisku, který se vyplatí jako dividenda. Pokud je nízká, znamená to, ţe dividendová politika není akcionářům příliš nakloněna. U výnosové hodnoty akcie investor propočítává výnos investice do cenného papíru ve srovnání s jiným uloţením dočasně volných peněţních prostředků.

1.5.2 Dluhopisy Dluhopis je dluţnický cenný papír, který stvrzuje podmínky, za jakých si emitent půjčuje dočasně volné peněţní prostředky. Je to závazek emitenta splatit majiteli dluhopisu dluţnou částku a vyplácet výnosy k určitému datu. Pojem dluhopis lze vyjádřit i pod termínem obligace. Obligace pochází z latinského slova obligatio – závazek, který pouţívá náš zákon o dluhopisech. Podle zákona č. 530/1990Sb, o dluhopisech, ho vymezuje jako cenný papír, s nímţ je spojeno právo majitele poţadovat splacení dluţné částky ve jmenovitých hodnotách a vyplácení výnosů z něj k určitému datu. Také zahrnuje povinnost osoby oprávněné (emitenta) tyto závazky plnit. Dále tento zákon uvádí eventuální jiná práva spojená s dluhopisem (např. právo na výměnu), kde se upřesňuje jmenovitá hodnota dluhopisu a kurzu. Kurz je cena, za kterou je prodáván. „Emitent si emisí dluhopisů opatřuje finanční zdroje převáţně pro uskutečnění svých investičních záměrů, krytí schodku hospodaření či získání zdrojů pro další operace a vyuţití. Investorům slouţí dluhopis ke střednědobému či dlouhodobému uloţení kapitálu a úspor. Nemohou ţádat jeho splacení před stanoveným datem, pokud se k tomu emitent výslovně nezavázal. Dluhopisy mohou být vydávány jako listinné i jako zaknihované cenné papíry: na doručitele, nebo na jméno, listinné i na řad.“9 Listinný dluhopis se skládá jako akcie z dvou částí, tj. pláště a kuponového archu s legitimačním talonem. Na plášti i na kuponech jsou vyznačeny následující náleţitosti. Za prvé jde o označení emitenta, dále to jsou nominální hodnota dluhopisu, název a číselné označení dluhopisu, způsob stanovení výnosu, závazkové prohlášení emitenta splatit danou nominální hodnotu v určitém termínu a období, vyplácet určitý výnos ve stanovených termínech a určení způsobu vyplácení. V neposlední řadě jde o jméno prvního majitele

9

Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana 195

16

u dluhopisů na jméno, údaje o povolení emise dluhopisů, datum vydání a povolovací údaje jsou-li předepsány.

1.5.2.1 Termíny související s dluhopisem Za prvé jde o kuponový arch, který obsahuje poukázky (kupony) na výplatu výnosu. Jejich počet je závislý na délce období splatnosti dluhopisu. U většiny z nich se zpravidla vyplácejí pololetně nebo ročně. Naopak u zaknihovaných dluhopisů je emitent povinen zveřejnit náleţitosti předepsaným způsobem. Dluhopisy se emitují a určitými způsoby se umístí na trh. Povolení k emisi vydává ministerstvo financí se souhlasem České národní banky. Podle zákona mohou být emitenty pouze právnické a fyzické osoby, které podnikají. V ţádosti o povolení emise musí emitent uvést tyto náleţitosti. Za prvé jde o účel poţadované emise, o současnou a předpokládanou budoucí finanční situaci a o prohlášení o zabezpečení návratnosti poţadované emise. U těch dluhopisů, za jejichţ splácení převzala záruku jiná osoba, se musí uvést údaje o ručiteli a jeho finanční situaci a za poslední je nutné uvést způsob zveřejnění emisních podmínek a ročních výsledků svého hospodaření. Dluhopisy se umisťují na trhu několika způsoby. Konkrétně jde o tři způsoby. 1. Tzv. veřejné upsání. Zde investor musí během doby, ke které se upisuje, vyplnit list, ve kterém se zaváţe k odběru určitého mnoţství dluhopisů za určitý kurz (liší od jmenovité hodnoty akcie). 2. Tzv. prodej z volné ruky, kde investoři přímo nakupují dluhopisy aţ do jejich rozprodání za trţní kurz. 3. Tzv. tender. Tender můţe být buď cenový, nebo zaměřený na mnoţství. Při cenovém tenderu emitent vyhlásí minimální emisní cenu a potenciální investoři pak nabízejí cenu. Proto jsou přednostně uspokojeni ti, kteří nabízejí nejvíce. Při tendru zaměřeném na mnoţství je cena fixní (stálá), ale generuje se mnoţství dluhopisů, které je investor ochoten nakoupit. Při nákupu většího mnoţství totiţ klesají transakční náklady. „Majitelé si mohou ponechat své dluhopisy do konce splatnosti, nebo je kdykoliv prodat na sekundárním trhu. Investování do dluhopisů přináší zpravidla vyšší zhodnocení 17

vloţených prostředků, neţ lze dosáhnout na vkladní kníţce, ale klade na investory vyšší nároky při rozhodování o výběru konkrétního titulu dluhopisu. Příčinou toho je existence celé řady různých modifikací dluhopisů, navzájem se lišících svými podmínkami.“10 Pro investora jsou důleţité určité charakteristiky dluhopisu, např. jméno emitenta a jeho bonita (čím horší je bonita emitenta, tím vyšší zúročení by měl dluhopis obsahovat). Dále celková hodnota emise dluhopisů, měna, ve které jsou dluhopisy nenominovány, způsob úročení, splatnost emise dluhopisů, emisní kurz, metoda splácení nominální hodnoty dluhopisu a daňové zatíţení výnosu.

1.5.2.2 Dělení dluhopisů Podle osoby dluţníka rozeznáváme dluhopisy průmyslové, bankovní, státní, veřejné a eurodluhopisy. Průmyslové dluhopisy vydávají soukromé společnosti a financují jimi investiční potřeby, dlouhodobější potřeby oběţného majetku, nové zdroje se mohou pouţít ke splácení dříve přijatých bankovních úvěrů či pro další účely. Bankovní dluhopisy jsou emitovány peněţními ústavy s cílem opatřit si dlouhodobé a stabilizované peněţní zdroje k poskytování úvěrů.

Státní a veřejné dluhopisy jsou vydávány vládou, městy, obcemi

a dalšími institucemi k opatření si dodatečných zdrojů ke krytí deficitu v rozpočtu a také na financování větších investic. Eurodluhopisy jsou vydávány v cizí měně na daném území. Podle stanovení výnosu můţeme najít dluhopisy pevně úročené, variabilně úročené dluhopisy a neúročené dluhopisy. Pevně úročené dluhopisy jsou vypláceny emitentovi úrok vyjádřený stanoveným procentem z nominální hodnoty dluhopisu v daných termínech, tento úrok je fixně stanoven po celou dobu platnosti dluhopisu. Dále jdou to variabilně úročené dluhopisy, kde se úrok skládá ze dvou částí. První část je část proměnlivá, například diskontní nebo trţní úroková sazba daného trhu, která odráţí momentální situaci. Druhá část je fixní v podobě stálého procenta. A v neposlední řadě to jsou neúročené dluhopisy, z nichţ emitent nevyplácí průběţně výnos, prodává je však za niţší neţ nominální hodnotu. Jinak lze dluhopisy členit na prioritní, které skrývají přednostní právo na upisování nově vydávaných akcií společnosti. Dále to jsou vyměnitelné dluhopisy, které skýtají právo na výměnu za akcii společnosti nebo jiný dluhopis. Jako poslední můţeme najít zaměstnanecké dluhopisy, které jsou výlučně pro vlastní pracovníky emitenta.

10

Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana 196

18

Zvláštním druhem jsou dluhopisy nazývané perpetuity, které nemají datum splatnosti, a úrok je navţdy vyplácen.

1.5.2.3 Ukazatelé používané k hodnocení dluhopisů Tyto ukazatele se podobně jako u akcií zaměřují na analýzu ekonomické situace emitenta a řadu jiných s nimi spojenými. Jako ukázky mohou slouţit výpočet současné hodnoty, běţné nominální výnosové procento, výnosnost do dne splatnosti a hodnota konverze. Výpočtem současné hodnoty se rozumí nynější hodnota v budoucnu splatných kapitálových výnosů. Podle vzorce vypočteme veličinu současné hodnoty čili vnitřní hodnoty, kterou nazýváme téţ spravedlivá cena, kterou porovnáme s kurzem dluhopisu a z toho vyvodíme, zda je dluhopis správně hodnocen, podhodnocen či nadhodnocen. Výnos z dluhopisu lze posuzovat jako nominální, běţný a výnos do doby splatnosti. Nominální výnos vyplývá z kuponové platby, která se rovná procentu vyplácenému na základě stanovené úrokové sazby. Běţný výnos vyjadřujeme v procentech a porovnáme ho s trţní úrokovou mírou, nebo s výnosem v procentech z jiných aktiv. Běţný výnos vypočteme opět pomocí vzorce ze kterého můţeme vyvodit, ţe při neměnném kuponovém výnosu je běţný výnos tím niţší, čím je trţní cena dluhopisu vyšší a naopak. „Výnos do doby splatnosti – tento výnos je pokládán za relativně nejpřesnější způsob hodnocení výnosu z dluhopisu. Propočet tohoto ukazatele lze provádět jako přibliţný anebo jako zcela přesný. Výnos do doby splatnosti dluhopisu je procentní míra (téţ úroková míra), při které se rovná kupní cena dluhopisu současné hodnotě všech ročních plateb a kuponů a splátky jistiny (jmenovité hodnoty dluhopisu). 11“ Hodnota konverze je pořizovací cena akcie, které vznikla prostřednictvím nákupu vyměnitelného dluhopisu na sekundárním trhu a jeho následující konverzí. V tomto případě musí investor vedle kurzu vyměnitelného dluhopisu zaplatit i naběhlý úrok, který se konverzí ztrácí. „Hodnocení dluhopisů má pomoci investorům určit pravděpodobnost, s jakou bude dluhopis splacen. Několik hlavních hodnotících agentur (např. Moody´s a Standard & Poors) 11

Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana 199

19

rozvinulo metodologie pro hodnocení kvality korporačních dluhopisů. I kdyţ se můţe přesná metodologie, kterou tyto agentury pouţívají, poněkud lišit, pokouší se kaţdá agentura měřit pravděpodobnost splacení půjčky na základě hodnocení finanční situace a výkonnosti emitenta dluhopisu.“12 Ukázka výpočtu výnosu z dluhopisu, viz příloha č. 2.

1.5.3 Směnky Směnky označují písemné dluţnické závazky sepsané v přesně stanovené podobě, poskytující majitelům směnek nesporné právo poţadovat ve stanovenou dobu zaplacení peněţních částek na směnkách uvedených. Směnka je listinný cenný papír s předepsaným obsahem podle zákona, ve kterém výstavce sám slibuje, ţe zaplatí určité osobě určitou peněţitou částku, coţ se nazývá vlastní směnka. Jedná-li se o cizí směnku, zde výstavce naopak přikazuje platit určité osobě a tou je směnečník. Základními typy jsou směnky vlastní a směnky cizí. Výstavce vlastní směnky nám dává tím závazný platební slib, ţe na stanoveném místě a ve stanovenou dobu vyplatí stanovený směnečný obnos. V cizí směnce výstavce směnky vyzývá jinou právnickou nebo fyzickou osobu, aby třetí osobě uvedené ve směnce vyplatila danou sumu na směnce uvedenou. Vyzývaným bývá i obchodní banka, která spravuje účet výstavce. „Směnka je zásadně neúročeným dluţnickým papírem. Při vystavení směnek se často v praxi postupuje tak, ţe jistina se při vydání směnky zvýší o smluvené úroky a směnečná suma, bez výslovného rozlišení, obsahuje jak jistinu, tak úroky. Vzhledem k nepochybnosti nároku ze směnky nepřipadá v úvahu námitka, ţe úroky byly zahrnuty do směnečné sumy v nepřípustné výši. 13“ Kvalitní směnky, tzv. směnky důvěryhodných dluţníků, přijímají banky k eskontu a k dalším platebním a úvěrovým transakcím. V této souvislosti je důleţitý způsob, jímţ se směnka převádí u jednoho majitele na druhého.

12 13

Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana 200 Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana 203-204

20

1.5.3.1 Převod směnky Převod směnky je moţný dvěma základními způsoby. První je tzv. indosament (rubopis) a druhý je převod postupem práv, coţ je málo pouţívaný postup. Převod směnky indosamentem je velmi častý působ převodu. Dosavadní majitel směnky převádí práva ze směnky na další osobu. K tomuto není nutný souhlas ani směnečníka ani výstavce směnky. Umístění rubopisu je předepsáno tak, ţe musí být na rubu směnky nebo na přívěsku, tj. další listu ke směnce připojeném a se směnkou spojeném. Toto je samozřejmě součástí směnky jako listiny. Dosavadní majitel, který směnku převede, se nazývá indosant. Nový majitel se jmenuje indosatář, tedy ten, na koho byla směnka převedena. Rubopisem vstupuje indosatář do všech daných práv indosanta ze směnky plynoucích. Indosatářem můţe být kterákoliv třetí osoba, můţe jím být výstavce nebo jiná směnečně závazná osoba, například její ručitel.

1.5.3.2 Další typy a modifikace směnek V praxi se vyskytují další typy cizích směnek. Velice rozšířenou je směnka cizí na vlastní řad, která má formu cizí směnky, ale vyskytují se zde pouze dvě osoby, neboť výstavce a remitent jsou jedna osoba. U těchto typů směnek má věřitel při vystavení směnky iniciativu. Emituje směnku ihned při vzniku pohledávky (např. dodání zboţí) a ţádá akceptaci na dluţníkovi (odběrateli) nebo jeho bance. Má velmi široké uplatnění v tuzemské i zahraniční praxi. Naopak u zastřené vlastní směnky se vyskytují tři osoby, ale osoba výstavce se kryje s osobou směnečníka. Důvody pro pouţití těchto směnek mohou někdy zcela formální, např. výstavce nechce sám stylizovat vlastní směnku a má momentálně k dispozici jen formulář traty. V bankovní a úvěrové praxi jsou někdy pouţívány další směnečné modifikace, jako například bianco směnky, v níţ jsou některé údaje nevyplněny, jako například termín splatnosti nebo směnečná suma. Dále můţeme směnky dělit na obchodní a finanční. Obchodní směnka vzniká na podkladě prodeje zboţí. Na směnce nemusí být uveden důvod vzniku, lze obchodní směnku odvodit od podepsaných zúčastněných osob. „Figurují-li na směnce dvě společnosti, lze vyjít z předpokladu, ţe vznikla na podkladě obchodu. Nemusí tomu tak ovšem být, neboť směnka 21

mohla být vydána i na podkladě finanční půjčky. Hospodářský obsah obchodních směnek se povaţuje za velmi kvalitní, neboť´ se vychází z předpokladu, ţe při prodeji zboţí dluţník inkasuje trţbu, z níţ splatí směnečný závazek. 14“ Finanční směnky se pouţívají za účelem opatření finančních prostředků na výplatu mezd, na zaplacení daní a jiné splatné peněţní závazky. Jsou velmi podstatné v případech, kdy daná společnost neposkytuje odběratelům obchodní úvěr směnečnou formou a nemůţe si opatřit obchodní úvěr od dodavatele, nebo jeho vyuţití nepokládá za výhodné. V těchto případech a na podkladě vystavené směnky lze poţádá banku o úvěr a banka směnku eskontuje.

1.5.4 Vkladové listy Vkladové listy jsou cenné papíry, které vydávají banky a spořitelny. Jsou určeny drobným vkladatelům a podle toho se vyznačují nízkými nominálními hodnotami. Nominální hodnota je pět, deset nebo padesát tisíc korun. Mají splatnost od jednoho měsíce do několika let a úrokový výnos je většinou vyšší neţ u termínových vkladů. Navíc pokud je drţíte déle jak šest měsíců, jejich výnos je osvobozen od daně z příjmů. To z nich činí atraktivní investiční nástroj.

1.5.5 Šeky Šeky bývají dosti podobné cizí směnce. Představují příkaz jiné osobě od výstavce obvykle bance, u které má výstavce účet, zaplatit určitou peněţitou částku. Šek lze vydat pouze v listinné podobě a můţe mít formy cenného papíru.

1.5.6 Opční listy Jedná se o cenný papír, který opravňuje uplatnit přednostní právo na upisování akcií, které mají být akciovou společností vydány ke zvýšení kapitálu, nebo dávají právo na získání vyměnitelných či prioritních dluhopisů.

1.5.7 Náložné a skladištní listy Jsou upraveny společně se smlouvou o přepravě. Touto smlouvou se dopravce zpravidla zavazuje odesílateli přepravit zásilku z určitého místa do jiného místa. Podle smlouvy je poté dopravce povinen vydat odesílateli náloţní list a je s ním spojeno pouze 14

Kolektiv autorů, Bankovnictví , 2006, strana 205

22

právo poţadovat na dopravci vydání přepravované věci. Skladištní list ztělesňuje právo na vydání skladované věci.

1.5.8 Kupóny Kupón se vydává pro uplatnění práva na dividendu z akcie, zatímního listu nebo výnosu z dluhopisu či podílového listu. „Kupóny lze podle českého práva emitovat výhradně jako cenný papír na doručitele, bez ohledu na formu příslušného hlavního cenného papíru. Lze jej vydat v listinné i zaknihované podobě. Pokud jsou kupóny vydány v listinné podobě, vydávají se v uceleném bloku kupónů pro více období v budoucnu – v tzv. kupónovém archu, obsahujícím kupóny na příslušná období (u akcií obvykle po rocích).815 “ Kupón obsahuje údaje o emitentovi a také o příslušném cenném papíru. Dále je zde uvedena výše výnosu nebo způsob jejího určení a informace o datu a místa uplatnění práva na výnos.

15

Bejček Josef, 2009, strana 106

23

2. Zákon o cenných papírech „Cenný papír je listina nebo listinu nahrazující záznam (evidence), které inkorporují soukromé právo a toto právo je se svým nosičem relativně trvale a těsně spjato, zejména tak, ţe k uspokojení tohoto svého práva musí majitel předloţit listinu či prokázat své právo z příslušné evidence dematerializovaných cenných papírů. 16“ Cenný papír je v právním řádě definován zákonem č.591/1992 Sb. cenných papírech. Ne všechny listiny, které se účastníkům jeví jako „cenný papír“, jimi podle práva jsou. Od cenných papírů je potřeba odlišit deklaratorní listiny, které mají sice právní význam, ovšem nejsou předpokladem vzniku určitého práva a mohou být tak nahrazeny jinými prostředky. Zrovna tak není cenný papír písemná smlouva, prohlášení ručitele nebo písemné uznání dluhu, třebaţe jde o právní listiny a písemní projev. Za cenné papíry nelze také povaţovat legitimační listiny, které jen osvědčují určité právo a slouţí k běţným nárokům majitele (např. ubytovací poukazy) a rovněţ sem nepatří ani veřejnoprávní listiny, jako jsou například ţivnostenský list nebo koncesní listina.

2.1 Obecné právní prameny právní úpravy cenných papírů Hlavní místo mezi obecnými prameny upravující cenné papíry zaujímá zákon o cenných papírech. Jedná se o obecný zákon právní úpravy cenných papírů v tom smyslu, ţe se vztahuje na všechny typy cenných papírů bez výjimky. “Obchodní zákoník je pro právní úpravu cenných papírů významný v několika ohledech. Jednak upravuje jako zvláštní předpis řadu cenných papírů (akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, opční listy, náloţné a skladištní listy a cestovní šek). V jiných případech je však obchodní zákoník ve vztahu k zákonu o cenných papírech předpisem obecným (srov. např. ustanovení § 13 odst. 1 CenP).17” Je však paradoxem, ţe zákon o cenných papírech upravuje přímo pouze jediný cenný papír, a tím je kupón v § 12 a ostatní cenné papíry upravují detailně speciální zákony. Občanský zákoník a občanský soudní řád řadí mezi obecné prameny práva cenných papírů v obecných soukromých právních kodexech. Zákon o cenných papírech zahrnuje

16 17

Bejček Josef, 2009, strana 79 Dědič Jan, Pauly Jan, 1994, strana 79

24

103 paragrafů rozdělených do šesti částí. Část první to je § 1 aţ 12 obsahuje vymezení soustavy cenných papírů a základní pojmy pouţívané při úpravě papírů. V části druhé, to je § 13, aţ 44 jsou upravena specifika smluv o převodech, úschově, uloţení a správě cenných papírů. V části třetí § 45 aţ 70 jsou upravena instituce trhu, jako obchodníci, makléři, středisko s cennými papíry a mimoburzovní trh. V části čtvrté § 71 aţ 78 je upravena problematika veřejně obchodovatelných papírů. Část pátá § 79 aţ 86 obsahuje ochranu finančního trhu a část šestá § 87 aţ 103 zahrnuje společná, přechodná a závěrečná ustanovení. V závěrečném ustanovení § 100 aţ 102 je obsaţena dílčí novela zákona o ţivnostenském podnikání, obchodního zákoníku, zákon o investičních fondech, společnostech a zákon o dluhopisech.

2.1.2. Zvláštní prameny právní úpravy cenných papírů Zvláštní prameny práva cenných papírů jsou zejména právní předpisy upravující především typy cenných papírů. Jsou to: zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb., zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., zákon č. 307/ 2000 Sb. o zemědělských vkladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 92/1991 Sb. O podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby upravující investiční kupony a zákon č. 219/ 1995 Sb. devizový zákon upravující zahraniční cenné papíry odlišně od zákona o cenných papírech. Další typy cenných papírů jsou zmíněny v obchodním zákoníku nebo v zákoně o cenných papírech. Anebo je upravují práva a povinnosti účastníků kapitálového trhu.918

2.1.3 Úplné znění zákona o cenných papírech Mezi nejdůleţitější zákony o cenných papírech patří zákon číslo 591/1992 Sb. o cenných papírech. Za prvé uvádíme několik paragrafů v části první tohoto zákona – Obecná ustanovení, tento zákon se zmiňuje o cenných papírech jako celek, náleţitosti, kurzy a burzy cenných papírů. Úplné znění zákona viz příloha č. 1.

18

Viz např. zdroj www.businessinfo.cz

25

2.2 Právní prameny upravující práva účastníků kapitálového trhu Dalšími prameny právní úpravy cenných papírů jsou právní předpisy, které upravují práva a povinnosti účastníků kapitálového trhu. Právní předpisy neupravují přímo typy cenných papírů, výjimku tvoří zákon o kolektivním investování, který upravuje podílové listy jako jeden z typů cenných papírů. Na zákon o kolektivním investování navazuje tak velké mnoţství vyhlášek. Hlavním předpisem upravující oblast kapitálového trhu je zákon č. 256/2004 o podnikání na kapitálovém trhu. „Zákon o podnikání na kapitálovém trhu komplexně řeší veřejnoprávní regulaci sluţeb poskytovaných na kapitálovém trhu a jejich poskytovatelůreguluje mj. investiční sluţby a podmínky pro jejich poskytování, veřejnou draţbu cenných papírů, veřejné nabízení cenných papírů, trh s investičními nástroji, vypořádání obchodů s investičními nástroji, evidenci investičních nástrojů, ochranu kapitálového trhu a investorů včetně úpravy Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, jakoţ i státní dozor. Na uvedený zákon navazuje celá řada vyhlášek.„19

19

Bejček Josef, 2009, strana 80

26

3. Obchodování s cennými papíry 3.1. Prodej cenných papírů volného trhu Politika volného trhu označuje nákup a prodej cenných papírů centrální bankou na vlastní účet. Česká národní banka v rámci měnové politiky nakupuje a prodává na volném trhu trţní sazby státní pokladniční poukázky, dále státní dluhopisy a další cenné papíry se zárukou, krátkodobé cenné papíry emitované ČNB i jiné cenné papíry dle zákona o ČNB. Obchody ČNB sledují ovlivnění peněţní zásoby, řízení likvidity bankovního systému, dopad na úroveň úrokových měr a také i další vlivy na ekonomickou sféru. Prodej papírů volného trhu bankám má dopad na staţení likvidity bank, sníţení peněţní zásoby, vzestup úrokových měr a další vlivy na ekonomiku. Naopak nákup papírů volného trhu od bank má následek na posílení likvidity bank, zvýšení peněţních zásob, pokles úroků a další dopady. Prodej těchto papírů volného trhu provádí ČNB ve formě obchodů s cennými papíry na volném trhu s ujednáním o zpětném odkupu (repo operace). ČNB odkupuje od bank úročené cenné papíry s tím, ţe se prodávající zaváţe tyto cenné papíry odkoupit ve stanoveném termínu zpět, ale s cenovou přiráţkou. Význam obchodovatelnosti je u cenných papírů vyšší, čím bude delší doba jejich ţivotnosti. Děje se tak proto, ţe jejich vlastníci je mohou potřebovat prodat, a také proto, ţe dlouhodobé papíry slouţí ke spekulaci, a tudíţ se obchodují za účelem získání kapitálového výnosu. Z toho vyplývá, ţe obchodovatelnost je mnohem významnější u akcií a obligací neţ u krátkodobých dluhopisů.

3.2 Nákup dluhových cenných papírů Úročené dluhové cenné papíry bývají pro banky důleţitou investiční formou. Dají se v případě potřeby nejrychleji krátkodobě prodat bez kurzových ztrát. Vedle funkce vyrovnání likvidity přispívají velkou měrou k vyrovnání rentability bank, protoţe jejich výnosy jsou relativně vysoké.

3.3 Nákup dividendových hodnot, akcií, podílových listů a jiných Investice peněţních rezerv tzv. dividendových hodnot na burze cenných papírů závisí na situaci na kapitálovém trhu. Touto investicí se dá příznivě situaci na burze vylepšit, protoţe lze realizovat výhodné kurzové výnosy. Na druhou stranu je zde riziko z moţného poklesu 27

kurzu, které je někdy spojeno se ztrátou. Kurzový výnos je rozdíl mezi nákupní cenou daného cenného papíru a jeho prodejní cenou. Dividenda bývá podíl na zisku, který vyplácí emitent cenného papíru na jeden cenný papír.

3.4 Nákup kapitálových účastí Další investiční typ představuje pro banky podílová účast na kapitálu právnických osob. Toto zahrnuje drţbu určitého mnoţství akcií a podílů, která umoţňuje bance plnění vlastnických práv plynoucích z těchto papírů. Získání podílových účastí patří do kapitálových investičních obchodů, pokud stojí v popředí zájmu investiční motiv a nikoliv záměr získání vlivu. „V zájmu zabezpečení likvidity bank je rozsah podílových účastí bank přísně vymezen zákonem o bankách“.20

3.5 Kotace cenných papírů Základem třídění na kotované a nekotované21 cenné papíry je okolnost, zda je daný cenný papír přijat k obchodování na určitém veřejném trhu. Musí jít o regulovaný trh. Coţ je trh, který mívá určitá stanovená pravidla pro přijímání investičních nástrojů k obchodování. Za kotovaný cenný papír můţeme podle zákona povaţovat papír přijatý k obchodování na regulovaném trhu,22 který má sídlo v členském státě Evropské unie. Veškeré podmínky pro přijetí investičních cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu stanovuje zákon § 57 PKT. Důleţitou podmínkou pro přijetí je uveřejnění tzv. prospektu příslušného cenného papíru a uplynutí jednodenní lhůty od tohoto uveřejnění. Prospekt je takový podrobný „rodný list“ cenného papíru a musí obsahovat informace týkající se samotného cenného papíru, majetku, dluhů emitenta a jeho finanční situace. „Z pohledu emitenta znamená kotace jeho cenného papíru zpravidla nutnost uveřejňovat velké mnoţství informací, a to budˇ periodicky (jde o tzv. výroční a pololetní zprávu či tzv. mezitímní zprávu) nebo průběţně po celý rok, srov. § 119b PKT.“23 Emitent nesmí pouţívat nepravdivé, klamavé nebo zavádějící údaje, zrovna tak zamlčovat skutečnosti důleţité pro rozhodování investorů. Nesmí nabízet výhody, kdyţ nemůţe garantovat jejich spolehlivost a není vhodné uvádět nesprávné údaje o své 20

Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana 118 Nekotované znamená veřejně obchodovatelné cenné papíry. 22 Pojem na regulovaném trhu je myšlen pro cenné papíry vydávané fondem kolektivního investování, které jsou na trhu registrovány za účelem publikace jejich hodnoty. 23 Bejček Josef, 2009, strana 88 21

28

hospodářské situaci. Uvedené informační povinnosti emitentů tvoří sloţku tzv. povinně uveřejňovaných informací.

Zrovna tak i pro kotované cenné papíry je ustanovení o ochraně

vnitřních informací (§ 124-125 PKT) a manipulaci s trhem (§126-127 PKT).

3.6 Způsob distribuce (veřejná nabídka) „Veřejná nabídka cenných papírů (§ 34 an. PKT) znamená jakékoli sdělení širšímu okruhu osob obsahující informace o nabízených investičních cenných papírech a podmínkách pro jejich nabytí, které jsou dostatečné k tomu, aby investor učinil rozhodnutí koupit nebo upsat tyto investiční cenné papíry. Nemusí tedy jít přímo o návrh smlouvy. Pod kritérium veřejné nabídky budou spadat i jen výzvy, která by jinak měly jen marketingový význam“24. Ten, kdo zamýšlí veřejně nabízet investiční cenné papíry, je povinen uveřejnit prospekt schválený ČNB nebo orgánem jiného členského státu EU.

3.7 Cenné papíry investiční a neinvestiční Podle § 3 odst. 2 PKT se za investiční cenný papír řadí cenný papír obchodovatelný na kapitálovém trhu. Investičními cennými papíry jsou akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl na společnosti nebo jiné právnické osobě, dále dluhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dluţné částky, cenné papíry opravňující k nabytí nebo zcizení investičních cenných papírů, za další to jsou cenné papíry, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích a jejich hodnota je daná hodnotou investičních cenných papírů, měnových kurzů, úrokových sazeb, úrokových výnosů, komodit či finančních indexů. Uvedená klasifikace je důleţitá pro obchodování s cennými papíry, např. u veřejné nabídky a publikaci informací. Zařazení cenného papíru mezi investiční cenné papíry z něj dělají tzv. investiční nástroj. Investiční cenné papíry se dělí na kapitálové a dluhové. Za kapitálové se řadí akcie nebo podobné cenné papíry představující podíl na společnosti nebo jiné právnické osobě. Dluhové cenné papíry jsou definovány tím, ţe nespadají pod definici kapitálových cenných papírů (§ 34 odst. 2).

24

Bejček Josef, 2009, strana 89

29

3.8 Vývoj na trzích cenných papírů v běhu hospodářského cyklu Vzhledem těsnému propojení finančního a ekonomického systému mají pro vývoj na finančním trhu silný vliv jak současný, tak i očekávaný vývoj národní i světové ekonomiky. To znamená, ţe do investování cenných papírů je zapotřebí přihlíţet k působení hospodářského cyklu, v jehoţ fázích se mění jak výše úrokových měr, tak i trţních cen neboli kurzů jednotlivých cenných papírů.

3.9 Obchodní cenné papíry „Společnosti získávají dlouhodobý kapitál emisemi akcií a obligací. Krátkodobé finanční prostředky jim poskytují na úvěr komerční banky nebo jim je zajistí emise obchodních cenných papírů. Obchodní cenný papír je dluhopis, který se nabízí někdy jako „diskontní nástroj“, někdy také jako „jistina plus úrok“. V případě diskontního nástroje neexistují ţádné úrokové platby. Místo toho je kupní cena nástroje niţších neţ jeho nominální hodnota, která je majiteli vyplacena v době splatnosti. Rozdíl mezi kupní cenou a nominální hodnotou je úrokem z investice. Za úrokový nástroj klient zaplatí při nákupu plnou nominální hodnotu a v době splatnosti obdrţí jistinu plus úrok. Ani jeden z nástrojů nemá pevně stanovenou úrokovou sazbu. Na té se kupující a prodávající strany dohodnou při uzavření obchodu a úrok se vypočítá z nominální nebo plné hodnoty. Aby kupující úrok obdrţel, musí si úrok z mnoha praktických důvodů ponechat aţ do doby splatnosti. Pokud je nástroj prodán dříve, podléhá jeho cena všem výkyvům trhu.“25 Obchodní cenné papíry se prodávají dvojím způsobem, a to přímým rozprodejem nebo pomocí obchodníků. Přímý rozprodej se uskutečňuje mezi bankou a jejími zákazníky. Banka jménem svých klientů kontaktuje emitenta a poté cenný papír odkoupí. Jednatel s obchodními papíry koupí celý „balík“ papírů, které pak rozprodává svým zákazníkům. Transakce se u obchodních cenných papírů vyúčtovávají ten samý den, tzn., jestliţe kupujete dnes, musíte také dnes zaplatit. Jednatelé rovněţ platí za papíry v den jejich nákupu. Normálně se platby uskutečňují pomocí federálních fondů. Díky velikosti transakcí se většina obchodů vyúčtovává mezi bankami za pouţití federální sítě. Fyzickou formou obchodního papíru je certifikát, který vydává banka, jeţ zastupuje danou společnost. Banka můţe emisi odkoupit

25

David M. Weis, 1995, strana 157

30

pro své vlastní klienty nebo také nabídnout k odkoupení jiným bankám a jednatelům. Protoţe obchodní papír je investičním nástrojem, obvykle se uchovává pro klienta v trezoru banky, ať uţ je papír prodán přímo nebo prostřednictvím jednatele. „Manipulace s certifikáty můţe mít několik podob: 1. V případě klienta vydávající banky putuje certifikát z emisního oddělení do oddělení sluţeb zákazníkům a odtud do bankovního trezoru. 2. V bance zákazníkova zástupce, která certifikát obdrţela od emitenta, je předán příslušnému oddělení a poté uloţen do trezoru.“26 Toto se uskutečňuje vţdy v den uzavření obchodu, který je i dnem vyúčtování. Pokud jednatel cenný papír koupí a znovu prodá v den uzavření obchodu, není ho potřeba financovat, protoţe emitent je vyplacen výtěţkem z opětovného prodeje, ale pokud jednatel papír v ten den neprodá, musí za něj zaplatit emitentovi. V tomto případě je nutné cenný papír financovat. Finance se získávají buď formou úvěru proti záruce, nebo dohody o zpětném odkoupení. „Při úvěru proti záruce, kterou si jednatel sjedná u banky, je touto zárukou obchodní papír. Půjčující banka poskytne poţadované finanční prostředky po obdrţení cenného papíru od jednatele. Jednatel má u různých finančních institucí „úvěrová konta“, ze kterých čerpá své finanční prostředky. V případě dohody o zpětném odkoupení získává vypůjčitel (jednatel) finanční prostředky „prodejem“ záručních cenných papírů věřiteli s tím, ţe je ve stanovený den za určitou částku znovu odkoupí. Rozdíl mezi prodejní cenou a cenou zpětné koupě je zapůjčitelův úrok. Při dohodě o zpětném odkoupení není nástroj skutečně prodáván a znovu odkupován, jelikoţ samo vlastnictví se nemění. Cenný papír je zapůjčiteli předán ve stejné formě, v jaké je také po uplynutí závazku navrácen“.27

3.10 Základní způsoby spekulace Zájmem kaţdého investora je dosahovat co nejvyšších výnosů, a proto tomu podřizuje svoji investiční strategii. U obchodovatelných cenných papírů mají investoři způsob vedle běţných výnosů dosahovat i výnosy kapitálových, a proto jejich zájem přitahují cenné papíry obchodovatelné na veřejných organizovaných trzích. 26 27

David M. Weis, 1995, strana 158 David M. Weis, 1995, strana 158-159

31

Základní typy spekulace, které lze provádět s cennými papíry, ukazuje tento obrázek28

ZÁKLADNÍ DRUHY SPEKULACE S CENNÝMI PAPÍRY

SPEKULACE NA VZESTUP KURZU

NÁKUP CENNÝCH PAPÍRŮ Z VLASTNÍCH PENEŢNÍCH PROSTŘEDKŮ S CÍLEM JEJICH BUDOCÍHO PRODEJE ZA OČEKÁVANOU VYŠŠÍ CENY

28

SPEKULACE NA POKLES KURZU

NÁKUP CENNÝCH PAPÍRŮ NA ÚVĚR S CÍLEM JEJICH BUDOUCÍHO PRODEJE ZA OČEKÁVANOU VYŠŠÍ CENU A NÁSLEDNÉ SPLÁCENÍ ÚVĚRU

PRODEJE VLASTNÍCH CENNÝCH PAPÍRŮ S CÍLEM JEJICH BUDOUCÍHO ZPĚTNÉHO NÁKUPU ZA OČEKÁVANOU NIŢŠÍ CENU

Rejnuš Oldřich, 2009, strana 279

32

PRODEJ VYPŮJČENÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ S CÍLEM JEJICH BUDOUCÍHO ZPĚTNÉHO NÁKUPU ZA OČEKÁVANOU NIŢŠÍ CENU A JEJICH NÁSLEDNÉ VRACENÍ

3.11 Spekulace na vzestup kurzu Jsou to spekulace, při kterých investor nakoupí vytypované investiční instrumenty s očekáváním, ţe jejich kurzy v budoucnu vzrostou a on dočasnou drţbou a následným prodejem cenných papírů vydělá. Spekulanti tohoto typu jsou v burzovní terminologii označováni jako „býci“ a oni mohou tyto spekulace realizovat dvěma způsoby, a to: A) Nákup cenných papírů za vlastní peníze s cílem jejich budoucího prodeje za vyšší cenu V tomto případě se jedná o nejjednodušší tradiční typ investiční strategie, při níţ investor obchoduje pouze se svými vlastními aktivy (neboli s vlastními peněţními prostředky a posléze s vlastními cennými papíry).”29 B) Nákup cenných papírů na úvěr s cílem jejich budoucího prodeje za vyšší cenu „Jedná se o velmi riskantní spekulaci zaloţenou na nákupu cenných papírů (nejčastěji akcií) na úvěr (tzv. „na margin”) při očekávání budoucího vzestupu jejich kurzů, za které by byl později realizován jejich zpětný prodej.”30 Důleţité jsou podmínky mezi obchodníkem a klientem, a to zejména ve výši úrokových sazeb, ve způsobu jejich určení, tak i v jejich vývoji, protoţe zvyšování úroků zvyšuje náklady investice.

3.12 Spekulace na pokles kurzu „Investoři spekulující na budoucí kurzový pokles se v burzovní terminologii označují jako „medvědi”. Jejich strategie (na rozdíl od spekulace na vzestup) spočívá v tom, ţe předmětné investiční instrumenty v očekávání toho, ţe jejich kurzy v budoucnu poklesnou, nejprve prodají, aby je později nakoupili za niţší cenu zpět.”31 A) Prodej vlastních cenných papírů s cílem jejich budoucího zpětného prodeje „Investor vlastní akcie určité společnosti. V důsledku vývoje situace však dojde k názoru, ţe ceny těchto akcií v blízké budoucnosti poklesnou. On se jich však nechce trvale zbavit. Proto je prodá s úmyslem, ţe je posléze opět nakoupí zpět. Rizikem tohoto druhu

29

Rejnuš Oldřich, 2009, strana 280 Rejnuš Oldřich, 2009, strana 280 31 Rejnuš Oldřich, 2009, strana 281 30

33

spekulace je ovšem moţnost, ţe po prodeji předmětných akcií jejich kurz nejenţe nepoklesne, ale naopak vzroste, čímţ můţe dojít ke ztrátě.”32 B) Prodej vypůjčených cenných papírů s cílem jejich budoucího zpětného nákupu a vrácení „Jedná o tzv. krátký, resp. prázdný prodej (short sale). Tento druh spekulace totiţ vychází z „krátké pozice” investora (short position), neboli z jeho úmyslu profitovat na předpokládaném poklesu kurzu cenného papíru i přes to, ţe jej nevlastní.”32 Rozdíl mezi krátkým prodejem a normální transakcí je v tom, ţe v případě normální transakce je investiční instrument zakoupen a později se se ziskem, případně se ztrátou, prodá.

3.13 Obecné zásady pro emitování veřejně obchodovatelných emisí cenných papírů Aby bylo moţné emitovat veřejně obchodovatelné cenné papíry, je potřeba, aby emitent získal souhlas příslušného regulátora trhu a to je v České republice souhlas centrální banky. Platí zásada, ţe součástí takového schvalovacího procesu je povinné zveřejnění „prospektu emitenta”. „V něm musí být emitentem uvedeny veškeré údaje, jeţ jsou nezbytné k tomu, aby potencionální investoři mohli zodpovědně posoudit vhodnost či nevhodnost koupě nabízených cenných papírů. Neţ však emitent tento materiál zveřejní, musí být schválen příslušným regulátorem trhu. Teprve potom jej smí veřejně inzerovat za tím účelem, aby se potenciální investoři o jím nabízené cenné papíry přihlásili. Prospekt emitenta obsahuje podrobné informace jednak o emitentovi, jednak o vlastnostech příslušné emise cenných papírů a o způsobu a podmínkách jejich uvádění na finanční trh (neboli emisní podmínky).33” Jako údaje povaţované za nejvýznamnější se uvádějí tyto: 1. Údaje o emitentovi – které obsahují informace týkající se jeho právních poměrů, hospodářské a finanční situace a výhledu do budoucna. Téţ informují investorskou veřejnost o účelu, na který budou získané peněţní prostředky pouţity.

32 33

Rejnuš Oldřich, 2009, strana 281 Rejnuš Oldřich, 2009, strana 283

34

2. Údaje o vlastnostech cenných papírů příslušné emise - jedná se o řadu významných údajů, které se týkají samotné emise cenných papírů. Obsahují druh cenného papíru, zda se jedná o akcie nebo dluhopisy apod. Za další obsahují podobu cenného papíru, zda se jedná o listinné či dematerializované neboli zaknihované papíry. Pokud se jedná o listinné cenné papíry, jsou fyzicky vytištěny, avšak bývají uloţeny u finanční instituce, coţ je banka nebo licencovaný obchodník s cennými papíry. Pokud se jedná o dematerializované cenné papíry, bývá pro jejich registraci zřizována centrální evidence, do které musí emitent celou emisi po schválení regulátorem trhu zaevidovat, a rovněţ v ní musejí být vedení i investoři, aby jim mohly být zakoupené akcie připsány. Za další obsahují formu cenného papíru, kdy mohou být vystavovány bud na doručitele, nebo na jméno. Je důleţité se zmínit o měně, v níţ je cenný papír emitován, resp. v jaké měně jsou výnosy vypláceny, burzu, na které má být cenný papír kotován, kdy čím je burza prestiţnější na trhu, tím má větší hodnotu u investorské veřejnosti. 3. Údaje o způsobu a podmínkách uvedení předmětné emise cenných papírů na primární trh – sem patří podrobné informace o způsobu a podmínkách emitovaných cenných papírů, jako je datum emise, emisní lhůta, coţ je časová perioda, ve které je moţné získat papíry způsobem vymezením emisními podmínkami. Důleţitou informací je minimální cena, kterou si stanovuje emitent, objem emise, coţ je údaj o počtu emitovaných kusů cenných papírů a podmínky veřejného úpisu, ve kterých jsou specifikovány podmínky jejich veřejného úpisu. „Na základě splnění předepsaných podmínek je příslušné emisi cenných papírů přiděleno mezinárodní identifikační číslo – neboli ISIN (International Security Identification Number), pod kterým můţe být přijata k obchodování na organizovaných tuzemských i zahraničních trzích.”34 Vyspělé země si na základě mezinárodních smluv tyto emise vzájemně uznávají a zároveň připouštějí jejich obchodování na svých národních burzovních trzích. „V praxi jsou pouţívány různé techniky uvádění nově emitovaných cenných papírů do oběhu. V těchto případech záleţí především na rozhodnutí (valné hromady) emitenta, avšak za

34

Rejnuš Oldřich, 2009, strana 285

35

základní metody uvádění nově emitovaných cenných papírů na veřejné trhy cenných papírů jsou všeobecně povaţovány především:1. Prodej za fixní cenu, 2. Tendr, 3. Aukce.”35 Prodej nově emitovaných cenných papírů za předem určenou cenu probíhá tak, ţe emitent pouze zveřejní cenu, za kterou bude cenný papír nabízet, a za ni ji prodává zájemcům, kteří se přihlásí. Pokud ale nedojde ke správnému nastavení emisní ceny, mohou nastat dva případy. „Jestliţe bude cena nastavena příliš vysoko, zájem o koupi nesplní očekávání emitenta, v důsledku čehoţ můţe dojít k neupsání emise. A naopak, bude-li cena nastavena příliš nízko, dojde k převaze poptávky a emitent zaznamená ztrátu, poněvadţ své cenné papíry prodá za niţší cenu, neţ bylo potřebné.”36 Metoda prodeje nově emitovaných cenných papírů za fixní cenu vykazuje rizika i v případech, kdy jsou předmětné cenné papíry burzovně obchodovány. Jedná se např. o navyšování základního kapitálu akciové společnosti úpisem akcií jiţ existující. Navíc trţní ceny burzovních papírů neustále kolísají a proces obchodovatelných papírů do oběhu trvá určitou dobu, a tak můţe v jeho průběhu dojít k vychýlení jejich trţních cen na burze. Tendr – „Jedná se o korespondenční úpis cenných papírů. Při pouţití této metody ohlašuje emitent předem jejich minimální cenu. Od zájemců potom očekává zaslání jejich poţadavků, a to především ohledně počtu jimi poptávaných kusů a maximálních cen, za něţ jsou ochotni předmětné cenné papíry nakoupit. Po vypršení stanovené lhůty jsou jednotlivé nabídky seřazeny od nejvyšší nabízené ceny k nejniţší. V bodě, ve kterém je dosaţeno vyprodání celkového počtu nabízených kusů cenných papírů, jsou všechny ostatní nabídky s niţší cenou odmítnuty. Výslednou cenou tendru bývá budˇ ta cena, která byla nabídnuta v poslední přijaté, třeba pouze částečně uspokojené nabídce, nebo mohou být v podmínkách tendru stanoveny podmínky jiné”.37 Metoda aukce spočívá v tom, ţe všichni zájemci o nabízené cenné papíry musejí být přítomni aukce a aktivně se účastnit probíhajícího děje. Základní typy aukce jsou bud typ aukce americké, která probíhá postupným zvyšováním ceny, anebo tzv. holandskou draţbou, u které probíhá postupné sniţování původní vyvolávací ceny.

35

Rejnuš Oldřich, 2009, strana 285 Rejnuš Oldřich, 2009, strana 285-286 37 Rejnuš Oldřich, 2009, strana 286 36

36

3.14 Obchodování cenných papírů na veřejných sekundárních trzích Veřejně sekundární trhy lze rozdělit na trhy neorganizované a trhy organizované neboli burzovní a mimoburzovní. „V ČR je schválení prospektu Komisí pouze ze dvou částí administrativního postupu, spojeného se vstupem na burzovní trh. Druhou část tohoto postupu provádí burza na základě oprávnění zákona o cenných papírech, a to podle Burzovních pravidel. K ţádosti o přijetí cenného papíru k obchodu na hlavním a vedlejším trhu burzy musí emitent podle Burzovních pravidel přiloţit řadu dokumentů, mimo jiné ověřený prospekt schválený Komisí, účetní závěrky za poslední tři roky před podáním ţádosti, doklad o tom, ţe emitent uveřejnil účetní závěrku nejméně za tři po sobě následující roky předcházejícího roku, ve kterém je podána ţádost. Ţádost musí být předána burze v jednom originálním provedení a v počtu kopií odpovídajícím počtu členů burzovního výboru pro kotaci. O přijetí rozhoduje výbor pro kotaci. Zkontroluje, zda spolu se ţádostí ţadatel předloţil doklad o přidělení ISIN, prospekt schválený Komisí a další přílohy, poţadované burzovními pravidly. Pak ţádost projedná a nejdéle do 60 dnů o ní rozhodne. Účinnosti nabývá rozhodnutí výboru v okamţiku, kdy emitent zaplatí burze poplatek.”38 Burzovní pravidla stanoví podrobný postup a podmínky přijetí papíru k obchodu na hlavním nebo vedlejším trhu burzy. Pravidla vyţadují, aby o přijetí na burze poţádal emitent nebo jím pověřený člen burzy a obsahovala obchodní firmu, název nebo jméno, sídlo nebo bydliště obchodníka s cennými papíry. Na burze se setkává nabídka a poptávka po papírech a tvoří se tak na ní i objektivní cena. Burzy rozdělujeme na burzy cenných papírů, burzy devizové, kde se obchoduje s devizami a pouze banky a burzy zboţové - komoditní, předmětem obchodu jsou nerosty a suroviny. Nejznámější je burza cenných papírů Praha (BCPP). „Vznikla v listopadu 1992 jako akciová společnost. Obchodování bylo zahájeno 6. dubna 1993. Tím se obnovila tradice praţské burzy, která sahá aţ do poloviny minulého století. Největší význam burzy v Praze byl ve 20. a 30. letech, v době okupace byla uzavřena a po válce nebyla její činnost obnovena.”39

38 39

Pavlát Vladislav, 2003, strana 239 Kryl Tomáš, 1995, strana 21

37

Vztahují se na ní obecná ustanovení obchodního zákoníku, které vymezuje zákon o burze cenných papírů č. 214/1992 Sb. Burzovní obchody mohou uzavírat pouze členové burzy. Člen burzy obchoduje buď na vlastní, nebo cizí účet, anebo oběma způsoby současně. Státní dozor nad obchodováním vykonává ministerstvo financí za účasti burzovního komisaře. Dle zákona č.15/1998 Sb. je to Komise pro cenné papíry. Chcete-li obchodovat na BCPP, je potřeba vyuţít sluţeb obchodníka s cennými papíry, který je jejím členem. Členské firmy obchodují na burze pomocí makléře, který je zaměstnancem firmy. Makléř musí mít licenci a schválení od ministerstva financí. „Na burze mohou prostřednictvím obchodníků s cennými papíry obchodovat fyzické i právnické osoby (firmy), kterým se říká individuální investoři, dále jsou to tzv. institucionální investoři, např. banky, investiční společnosti, pojišťovny, penzijní fondy atd.”40 Cenné papíry obchodované na BCPP byly dříve rozděleny do dvou trhů, a to do tzv. kotovaných a nekotovaných. Od 1. 9. 1995 jsou umístěny na některém ze tří trhů – 1. hlavní trh, 2. vedlejší trh, 3. volný trh. O přijetí na hlavní trh je potřeba ţádat. „K ţádosti musí emitent připojit mimo jiné ještě prospekt emitenta cenného papíru. Ten slouţí investorovi k posouzení cenného papíru obchodovaného na burze a obsahuje informace o emitentovi (předmět podnikání, finanční situace, orgány správy a řízení atd.) a o emisi samotné. O ţádosti rozhoduje burzovní výbor pro kotaci. Emitent cenného papíru přijatého na hlavní trh je povinen předloţit informace o svém hospodaření čtvrtletně.”41 O přijetí na vedlejší trh je potřeba předloţit informace o svém hospodaření pololetně. U volného trhu emitent ţádá pouze o registraci a rozhoduje generální tajemník burzy a rovněţ není emitent povinen podávat informace o svém hospodaření. RM-Systém (RM-S) působí v souladu se zákonem o cenných papírech a je pod dohledem Komise pro cenné papíry. Jeho úkolem je nabízet kupujícím a prodávajícím sluţby potřebné k uspokojení jejich nabídky a poptávky. Přijímá pokyny ke koupi a pokyny k prodeji, vyhodnocuje a hledá nejlepší protějšek. Podnětem ke vzniku RM-S bylo vytvořit prostředí pro snadný, rychlý a přímý vstup na český kapitálový trh pro menší investory a akcionáře, včetně těch, kteří nabyli akcie v kuponové privatizaci. Systém provozuje Podnik výpočetní techniky, který byl zaloţen v roce 1993. Mezi některé sluţby střediska patří např. aukční koupě/prodej registrovaných cenných papírů, dále obchoduje s akciemi ČEZ, 40 41

Kryl Tomáš, 1995, strana 21 Kryl Tomáš, 1995, strana 22

38

Telefonica O2, Unipetrol, Erste Bank, poskytuje informace o kurzech, nabídce, poptávce na trhu, poskytuje rychlou výplatu peněz formou šeku do 30 minut, uzavření smlouvy internetového zákazníka atd.

3.15 Segmentace burzovních trhů „Burzy rozdělují cenné papíry (v daném případě akcie) do různých segmentů, neboli do jednotlivých dílčích trhů. Ty se od sebe liší jednak způsoby obchodování, jednak burzou určenými poţadavky, jeţ musí předmětné akcie splňovat. V odborné terminologii se jedná o tzv. Poţadavky na „listing“, přičemţ rozdíly v náročnosti na přijetí k obchodování bývají jedním z hlavních důvodů pro existenci jednotlivých segmentů burzovního trhu”.42 Vysoce likvidní akcie nejvýznamnějších společností jsou obchodovány v segmentech, které mívají stanoveny velmi přísné podmínky pro zapsání. Tyto segmenty burzovního trhu se vyznačují značnou bezpečností, která má pozitivní vliv na zájem investorů a pro společnosti, jejíţ cenné papíry jsou na trzích obchodovány. Pro jednotlivé segmenty burzovního trhu jsou vytvářeny speciální obchodní systémy, které zařazeným emisím cenných papírů nejvíce vyhovují. Je potřebné zajistit jiný způsob obchodování pro segment s nejkvalitnějšími a nejlikvidnějšími akciemi a jiný pro rizikové akcie. „Na světových akciových burzách lze nejčastěji nalézt: 1. Segmenty pro nejkvalitnější a nejlikvidnější akcie firem domácí země 2. Segmenty pro akcie kvalitních, avšak méně likvidních domácích společností 3. Segmenty pro zahraniční akcie 4. Segmenty pro akcie mladých, ale rychle rostoucích společností 5. Segmenty specializované na akcie určitých druhů společností aj.”43 Členové burzy mohou mezi sebou uzavírat „přímé obchody”, které nemusejí vţdy probíhat přes kurzotvorný obchodní systém. 42 43

Rejnuš Oldřich, 2009, strana 288 Rejnuš Oldřich, 2009, strana 288

39

3.16 Základní druhy burzovních obchodních systému 3.16.1 Obchodní systém řízení příkazy „Obchodní systém řízení příkazy (order driven systém) je prezenčním systémem. Je charakteristický tím, ţe všechny zadané kupní a prodejní příkazy se ještě před zahájením obchodování soustředí u příslušného burzovního zprostředkovatele, jenţ stanoví kurz, který musí odpovídat maximálnímu mnoţství cenných papírů, jeţ lze na základě zavedených objednávek (příkazů) zobchodovat. Tento kurz je v daném okamţiku (resp. po určitou dobu) jediným kurzem příslušného cenného papíru na daném burzovním trhu.”44 Kurz v tomto systému můţe být v souladu s burzovními předpisy stanovován během kaţdého obchodního dne i vícekrát. Proto je důleţité rozlišovat, zda se jedná o tzv. „jednotný kurz”, který je stanovovaný pouze jednou za obchodní den, nebo zda se jedná o „kurzy jednotlivé”, jichţ je vyhlašováno u kaţdého titulu cenného papíru v průběhu obchodního dne několik, přitom poslední kurz je kurzem uzavíracím.

3.16.2 Obchodní systém s centrální příkazovou knihou „Jedná se o elektronický druh obchodního systému, jenţ je obdobou předešlého systému řízeného příkazy. Všichni obchodníci s cennými papíry, kteří jsou si vzájemně rovni, zadávají prostřednictvím terminálů své příkazy do centrální objednávkové knihy (central order book), kde se automaticky řadí podle cenové a časové priority. Vzájemně si vyhovující kupní a prodejní příkazy se následně automaticky spojují (tzv. „matching”), čímţ dochází k naprosto nestrannému uzavírání obchodů.”45 Zahájení samotného obchodování předchází přípravná fáze, ve které je moţné během ní pouze vkládat, měnit, mazat jiţ podané příkazy, které se v centrální příkazové knize řadí podle cenové a časové priority a podle burzovních pravidel. Další fáze se nazývá fáze otevírací, ve které je jiţ zahájeno samotné obchodování. Podle dosaţení maximálního obratu se stanoví otevírací kurz. Nejvýznamnějšími burzami, které vyuţívají tento systém, jsou burzy cenných papírů v Tokiu a Londýně.

44 45

Rejnuš Oldřich, 2009,strana 289 Rejnuš Oldřich, 2009,strana 289

40

3.16.3 Obchodní systém řízení cenou Jedná se o systém, kde jednotliví obchodníci uzavírají obchody přímo mezi sebou za individuálně dohadované ceny a snaţí se na trhu vyhledat partnera, s nímţ by mohli uzavřít obchod za co nejvýhodnějších podmínek.

3.16.4 Obchodní systém řízení kotacemi „Obchodníci i tvůrci trhu mají při obchodování prostřednictvím tohoto obchodního systému moţnost sledovat aktuální kurzy všech obchodovaných cenných papírů a zavádět své příkazy do burzovního počítačového systému. Co se týče tvůrců trhu, ti jsou povinni ještě navíc jim příslušející cenné papíry kótovat ".46

3.16.5 Aukční obchodní systém Vyznačuje se tím, ţe obchodníci s kupními a prodejními příkazy se přímo bez jakéhokoli zprostředkovatele vzájemně domlouvají na trţní ceně. V současné době se pouţívá aukční systém nazývaný „aukční systém se specialisty”, nebo „zákazníkem řízení systémy”. Obchodování zde probíhá tak, ţe investor podá u svého obchodníka objednávku, která je rychle postoupena na parket brokerovi.

3.16.6 Aukční obchodní systém s jednotnou cenou Vyznačuje se pouţíváním systému jednotných kurzů. Kurzy cenných papírů jsou stanovovány pouze jednou denně, většinou na počátku příslušného obchodního dne, a to na principu maximálního obratu. V tomto systému není burzovní zprostředkovatel, ale činnost nahrazuje počítač.

3.17 Funkce informačního systému burzy „Vzhledem k tomu, ţe obchodování na burze můţe být téţ přerušeno např. v důsledku selhání počítače, lidského faktoru nebo celého obchodního systému, resp. i jiných případných událostí, musí mít všechny burzy pro tyto situace připravena tzv. pohotovostní pravidla. Ta spočívají především v zaevidování všech aţ doposud uzavřených obchodů, v zaznamenání posledních dosaţených kurzů a všech zavedených obchodních příkazů apod.” 47

46 47

Rejnuš Oldřich, 2009, strana 290 Rejnuš Oldřich, 2009, strana 295

41

Správná a bezchybná funkce informačního systému má pro burzu velký význam. Včasné zveřejňování burzovních informací je nutné pro vytváření spravedlivých a rovných podmínek pro všechny účastníky burzovního obchodování. Kaţdá burza pravidelně zveřejňuje soubory informací, jako jsou např. „on-line” informace o vývoji cenných papírů během dne, informace o denních uzavíracích kurzech, burzovní indexy a ostatní jiné informace.

3.18 Burzovní indexy Burzovní indexy shromaţdují hodnoty kurzů vybraných cenných papírů do jednoho čísla, který vypovídají o aktuálním stavu burzovního trhu, hrají důleţitou úlohu při posuzování výnosnosti jejich investic. Za nejvýznamnější indexy jsou povaţovány indexy akciové. Indexy členíme podle způsobu, jak bude posuzován vliv akciových titulů na hodnotu indexu, a proto se rozlišují: 1. Cenově váţené indexy – váhy akcií jsou určeny aktuální výší jejich kurzů. Jsou citlivé na změny kurzů těch společností, které mají vysoké kurzy. 2. Hodnotově váţené indexy – kaţdá akcie má váhu podle aktuální výše svého kurzu a podle mnoţství kusů, které zahrnuje. Všechny významné akciové burzovní indexy jsou kalkulovány v reálném čase. Velký význam mají jejich uzavírací hodnoty dosaţené v jednotlivých obchodních dnech. Za nejvýznamnější burzovní indexy v Evropě jsou povaţovány hlavní akciové indexy Velké Británie, Německa a Francie. Například německým indexem je index DAX 30, který je zveřejňován frankfurtskou burzou a zahrnuje třicet nejobchodovanějších německých akcií. Ve Francii je to CAC 40, který je sloţen ze čtyřiceti nejvýznamnějších francouzských společností v Paříţi.

3.19 Veřejné obchodování dluhopisů Dluhopisy patří také mezi obchodovatelné cenné papíry. Na organizovaných trzích se obchoduje pouze s dlouhodobými dluhopisy, zatímco s krátkodobými dluhopisy se obchoduje jen smluvně. Obchody s dluhopisy (obligacemi) bývají realizovány formou „přímých burzovních obchodů”, nejčastěji však přímo mezi účastníky prostřednictvím celosvětově propojených elektronických sítí. 42

4. Pohled na CP z obchodního zákoníku Novela zákona upravila mít v majetku vlastní akcie společnosti. „Moţnost nabývat vlastní akcie je zákonem (§ 161a) velmi striktně upravena. Společnost nesmí nabýt více neţ 10% vlastních akcií, a pokud je nabývá, musí si vytvořit zvláštní část rezervního fondu, pokrývající částku, v níţ společnost tyto akcie vykazuje”.48 Toto mírně narušují ustanovení, která určují společnosti povinnost odkoupit akcie např. při zrušení veřejné obchodovatelnosti § 186a, rovněţ při odmítnutí souhlasu k převodu akcií na jméno dle § 156ods.4. Zákon stanovuje povinnost akcie nabyté v rozporu se zákonem prodat do jednoho roku od nabytí, a pokud společnost toto nesplní, můţe soud i bez návrhu společnost zrušit a nařídit likvidaci. „Dosud společnost s ručením omezeným a akciová společnost vytvářely rezervní fondy dle ustanovení § 67 (obecná dispozice), §124 (pro s.r.o.) a § 217 (pro a.s.). Od 1. 7. 1996 je zde nová povinnost vytvářet tzv. fond proti vlastním akciím (§161d) a to jakmile bude společnost vykazovat v aktivech vlastní akcie, musí vytvořit v pasivech rezervní fond ve stejné výši”.49 „Od 1. 7. 1996 je zakázáno poskytovat určité druhy úvěrů a půjček vůbec. Jde především o ustanovení § 161e ObchZ, které zakazuje akciovým společnostem poskytovat zálohy, půjčky nebo úvěry pro účely nabytí akcií, anebo úvěry nebo půjčky poskytnuté na tyto účely nebo jiné závazky související s nabýváním jejich akcií zajišťovat. Z § 161e plyne, ţe společnost nesmí poskytnout úvěr:a) na splacení emisního kurzu svých vlastních akcií bez ohledu na osobu upisovatele b) na zaplacení kupní ceny ze smlouvy o koupi akcií, jsou-li předmětem koupě akcie společnosti, která je o úvěr ţádána.“50 Zákon se v této věci nezmiňuje o zatímních listech. „Ze znění § 161e ObchZ je dále moţno dovodit, ţe nelze poskytovat úvěry ani na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů společnosti, pokud je účelem jejich nabytí výměna dluhopisů za akcie společnosti nebo upsání akcií společnosti, která úvěr poskytuje. Společnosti je dále zakázáno v § 161e

48

Havel Jiří, 1996, strana 23 Havel Jiří ,1996, strana 24 50 Havel Jiří, 1996, strana 24 49

43

ObchZ jakkoliv zajišťovat úvěry související s nabýváním akcií. Omezení poskytovat úvěry a půjčky pro akciové společnosti je zakotveno dále v § 196a ObchZ”.51 „Patrně nejdiskutovanějším ustanovením novely bylo zavedení povinných odkupů. Po bouřlivé diskusi byly odkupy přijaty. Povinnost odkupu vzniká, pokud orgán společnosti určený stanovami k udělování souhlasu s převodem akcií na jméno tento souhlas odmítne, a to v případě, kdy podle stanov nebyl povinen tento souhlas odmítnout. V tomto případě je povinna akcie koupit sama společnost (§ 156,ods.4) Další povinnost odkupu vzniká společnosti v případě zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií (§ 186a odst. 1) Akcionář, který sám nebo společně s jinými osobami jednáním ve shodě získá podíl na veřejně obchodovatelných akciích, s nímţ je spojeno hlasovací právo v rozsahu poloviny (dvou třetin, tří čtvrtin) nebo více akcií, musí učinit veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií (§183b). Zákon stanoví lhůtu pro učinění tohoto návrhu i cenu (výpočet ceny), která musí být nabídnuta. Zákon ale nestanoví lhůtu, do kdy má být tato cena zaplacena.”52 Zajímavé je, ţe zákon zmiňuje nárok samotného akcionáře na učinění návrhu odkupů dotčených akcií společnosti. Společnost pak musí bez zbytečného odkladu smlouvu o koupi akcií uzavřít. Opět však není v zákoně stanoveno, dokdy má být zákonem stanovená cena zaplacena. Ačkoli zákon limitní termín zaplacení výslovně nestanoví, nelze však přehlédnout § 1 odst. 2, který v případě neřešených věcí zákonem, odkazuje na obchodní zvyklosti a zásady v obchodním zákoníku. Pokud budeme zkoumat, jaké lhůty jsou s cennými papíry obvyklé, pak vypořádání na burze probíhá ve třech dnech. Ani u makléřských obchodů se bez dalšího jištění splatnost nepohybuje za jedním měsícem. Lze ovšem odhadnout, ţe za maximální dobu splatnosti, kterou by mohl na základě znaleckého posudku pro povinné odkupy uznat soud, se povaţují tři měsíce. Lze tedy shrnout, ţe většina odkupů má v rámci nové úpravy deklaratorní charakter.

51 52

Havel Jiří, 1996, strana 25 Havel Jiří, 1996, strana 27-28

44

5. Cenné papíry a současná právní úprava Do obecných pramenů právní úpravy se zahrnují právní předpisy, které obsahují právní normy, které se tak vztahují ke všem druhům cenných papírů. Jedná se zejména o zákon o cenných papírech, obchodní zákoník, občanský zákoník a také zahrnuje občanský soudní řád. Některé cenné papíry byly nedostatečně zákonně upravené jako např. směnky, šeky, dluhopisy. „Zákon o cenných papírech byl připravován jako zákon federální, protoţe ústavní zákon o československé federaci (čl. 37 a čl. 24 písm. a) úst. zák. č. 143/1968 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků svěřoval do působnosti federace, tedy Federálnímu shromáţdění, přijetí zákona o soustavě cenných papírů a úpravu podmínek podnikání, coţ zahrnovalo i podnikání v oblasti cenných papírů. Zde byl také projednán a schválen dne 2. prosince 1992. Ve sbírce zákonů České a Slovenské Federativní Republiky byl publikován pod č.600/1992 Sb. a účinnosti nabyl dne 28. prosince 1992. Vzhledem k průtahům se schvalováním ústavního zákona o zániku ČSFR ve Federálním shromáţdění přijala Česká národní rada usnesení, kterým převzala odpovědnost za ústavně-právní kontinuitu českého státu a bezprostředně poté dne 20. listopadu 1992 schválila i vlastní zákon o cenných papírech, který vycházel z návrhu zpracovaného pro Federální shromáţdění. Zákon ČNR o cenných papírech byl publikován dne 21. prosince 1992 pod č.591/1992 Sb. a nabyl účinnosti dne 1. 1. 1993. Dne 24. února 1993 se usnesl parlament na novele § 93 zákona o cenných papírech. Jde o zákon č. 89/1993 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, jeţ nabyl účinnosti dne 15. března 1993.”53 Obecným pramenem právní úpravy pro cenné papíry je obchodní zákoník. Obchodní zákoník je důleţitý pro právní úpravu smluv o cenných papírech. Zákon o cenných papírech má ve vztahu k obchodnímu zákoníku vztah speciálního předpisu. „K obecným pramenům právní úpravy cenných papírů lze zařadit i zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, který upravuje burzovní obchod s cennými papíry, zák. č. 21/1992 Sb.,o bankách a zák. č.6/1993Sb.,o České národní bance, které upravují postavení bank na úseku cenných papírů, a dále zák. ČNR. č. 586/1992 Sb.,o dani z příjmů,ve znění zák.

53

Dědič Jan, Pauly Jan, 1994, strana 24

45

č. 35/1993 Sb.,který upravuje zdanění příjmů z prodeje a výnosů z cenných papírů, a v neposlední řadě i devizový zákon (úplné znění publikováno pod č. 457/1992 Sb.)”54 K obecným pramenům právní úpravy se můţe zahrnout téţ občanský zákoník v platném znění jako základní obecný soukromoprávní kodex, a vzhledem k tomu, ţe je obecným předpisem ve vztahu k obchodnímu zákoníku, a bezplatné smlouvy, které se týkají cenných papírů, se řídí výlučně občanským zákoníkem (např. příkazní smlouva). Zrovna tak i občanský soudní řád, který upravuje obecné otázky vymáhání práv z papírů, tak umořování listin podle § 185i aţ 185s o.s.ř. „V podmínkách českého kapitálového trhu je organizátorem mimoburzovního trhu RM-SYSTÉM, a. s. Trţní řád akciové společnosti RM-Systém je členěn na tři části, z nichţ v první jsou mj. definovány hlavní sluţby RM-S, popsáno je jeho organizační uspořádání, vymezeny základní druhy jeho zákazníků, jejich základní povinnosti a práva a zformulována základní pravidla přijetí cenného papíru na trh RM-S,včetně vymezení druhů, podob, forem a místa zaknihování přijímaného cenného papíru. Součástí veřejného trhu s cennými papíry podle českého práva jsou nepochybně i veřejné draţby cenných papírů, které jsou organizovány obchodníkem s cennými papíry oprávněným k výkonu této investiční sluţky”.55 Součástí veřejného trhu jsou podle českého práva i veřejné draţby cenných papírů, které bývají organizovány obchodníkem s cennými papíry. Pravidla těchto veřejných draţeb upravuje draţebník v draţebním řádu, který schvaluje Komise pro cenné papíry. Nabídka těchto papírů je podle českého práva vedena jako za veřejnou nabídku. Pro fungování trhu v ČR má velký význam téţ Středisko cenných papírů, který podle zákona nesmí organizovat trh s papíry, a ani s nimi obchodovat, ale pouze evidovat zaknihované cenné papíry. K výkonu své činnosti má středisko právo chtít od majitelů papírů, emitentů, obchodníků, burz cenných papírů, organizátorů mimoburzovního trhu a osob, provádějících vypořádání obchodů s cennými papíry, všechny podklady. Evidenci zaknihovaných papírů vede středisko na účtech majitelů papírů a v registru emitentů cenných papírů, přičemţ majitelem zaknihovaného cenného papíru je osoba, na jejímţ účtu je papír evidován.

54 55

Dědič Jan, Pauly Jan, 1994, strana 25 Pavlát Vladislav, 2003, strana 37

46

Významné místo regulující činnost burzy mají interní normy schválené valnou hromadou akcionářů a sem patří Burzovní řád a pravidla obchodování. V burzovním řádu jsou upraveny zásady a základní podmínky organizace burzovního trhu, pravomoci, členství na burze, přijetí cenných papírů, práv s cennými papíry spojených a derivátů k burzovnímu obchodu, ochrany účastníků a investorů, stanovení druhů odměn za sluţby a zásady pro stanovení jejich výše a způsob vypořádání a pouţití sankcí a vypořádání burzovních obchodů. Pokud se zmíníme o mimoburzovním trhu, tak jeho vymezení a vyţadované předpoklady pro udělení povolení k činnosti a rozsah uděleného oprávnění jsou uvedeny v Hlavě III. zákona o cenných papírech. V ní je zdůrazněno, ţe k ţádosti o udělení povolení k organizování veřejného trhu musí ţadatel předloţit schválení návrhu pravidel, podle kterých se budou na mimoburzovním trhu převody uskutečňovat a uveřejňovat dosahované kurzy – Trţní řád.

5.1 Zvláštní prameny právní úpravy cenných papírů Pod zvláštními prameny rozumíme právní předpisy, které se vztahují k problematice spojené s jednotlivými druhy cenných papírů. „Mezi zvláštními prameny je zapotřebí zmínit především právní úpravu směnek a šeků (Zákon směnečný a šekový, zák. č. 191/1950 Sb.) a úpravu směnečného a šekového platebního rozkazu v § 175 o.s.ř. V samostatném zákoně je upravena i právní úprava dluhopisů (zák. č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění zák. č. 591/1992 Sb.).56 Dále sem patří akcie, zatímní listy § 176, skladištní listy§ 528, náloţný listy § 512- 516, kupony § 12, a občanský zákoník, který upravuje vkladní listy a jiné obdobné vklady § 786 a 787. „V rozporu se zákonem o cenných papírech je jeden druh cenného papíru upraven v podzákonné normě. Jde o konosamenty, které jsou upraveny pouze ve vyhl. č. 160/1956 /Ú.l., o podmínkách přepravy nákladů po moři.”57

5.2 Označení cenných papírů Na výpisu ze SCP je kromě názvu i IČO emitenta, počty kusů a jmenovité hodnoty uvedeno ještě mezinárodní označení tzv. ISIN a také české označení BIC. Rozdíl mezi nimi je v tom, ţe ISIN se můţe v průběhu ţivota akcie měnit a BIC zůstává stále stejné. 56 57

Dědič Jan, Pauly Jan, 1994, strana 26 Dědič Jan, Pauly Jan, 1994, strana 26

47

6. Nastínění Evropské právní úpravy historicky „V právním řádu České republiky, obdobně jako v jiných právních řádech kontinentální Evropy s výjimkou Švýcarska, není pojem cenného papíru definován, je však v právních předpisech běţně pouţíván. Jeho výklad je ponechán právní teorii a praxi. Pojem cenného papíru je proto moţno odvodit pouze zobecněním právní úpravy jednotlivých druhů cenných papírů a z celkové koncepce jejich právní úpravy. V právní nauce se zpravidla rozlišuje pojem cenného papíru v širším a uţším slova smyslu, přičemţ se vychází z obecného pojmu „papír”. Slovo „papír” v právním významu neoznačuje pouze papírový substrát (papír jako zvláštní hmotný předmět), ale jakoukoliv listinu. To je moţno dovodit i z § 1 odst. 1 zákona o cenných papírech, podle něhoţ je cenným papírem listina, kterou za cenný papír prohlašuje zákon. Právní nauka rozumí pod pojmem “listina” projev vůle učiněný v písemné formě bez ohledu na to, jakým písmem byl učiněn a na jakém substrátu (papír, dřevěná destička, kámen, magnetický disk apod.)“.58 Avšak Švýcarská právní úprava tato pojetí cenného papíru sjednotila podle článku 965 švýcarského obligačního zákona z roku 1911, ţe cenným papírem je listina, s kterou je spojeno právo takovým způsobem, ţe bez této listiny nemůţe být uplatněno ani převedeno. Ani v jiných evropských státech, s výjimkou Švýcarska, neexistuje obecná právní úprava papírů, a neexistovala u nás ani v období první republiky, avšak určité společné otázky týkající se cenných papírů jsou a byly upravovány v samostatných zákonech. „Jako příklad je moţno uvést německý zákon o úschově a obstarání cenných papírů (tzv. Depotgesetz) ze dne 4. 2. 1937 a rakouský zákon se stejným názvem ze dne 22. 10. 1969. Ostatně obdobný zákon byl i u nás vydán jiţ v r. 1924 (zák. č. 241/1924 Sb. z.a n., o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů) a byl doplněn v r. 1943 vládním nařízením č.136/1943 Sb.z.a n.., o sběrné úschově cenných papírů u Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze”.59 Pokud zmíníme historický vývoj ve světě, tak ten ve všech zemích neprobíhal týmţ způsobem. Jeho hlavní linie byly určovány zeměmi s nejvyspělejší ekonomikou v dané epoše, a tím ze získaných zkušeností mohly těţit i jiné země. Finanční trhy v kaţdé době reagovaly na politické, vojenské i sociální faktory.

58 59

Dědič Jan, Pauly Jan, 1994, strana 17 Dědič Jan, Pauly Jan, 1994, strana 23

48

Středověké kapitálové trhy vznikaly v souvislosti s rozvojem obchodu a řemesel. Existují zprávy o burzách zboţí v italském Lucca a o peněţních burzách v Benátkách, Florenii, Paříţi jiţ ve 12. století. „Název „burza” je spojen s existencí středověkého trhu v belgickém městě Bruggy, kam přijíţděli za obchodem kupci z Benátek a Janova a kde se obvykle shromaţďovali před domem rodiny bankéře Van der Buerse. V té době bylo město Bruggy jedním z nejvýznamnějších obchodních center západní Evropy. Někteří badatelé uvádějí, ţe název „burza” je spojen právě s těmito trhy v Bruggách a s úlohou uvedené bankéřské rodiny. Vznik burzy v Bruggách však je kladen aţ do roku 1409. Na středověkých burzách se zpočátku obchodovalo především zboţím a koncem středověku také směnkami. Jsou však známy i počátky obchodu obligacemi a dalšími cennými papíry”.60 Burzy značně usnadňovaly mobilizaci kapitálu, který byl důleţitý k rozvoji hospodářství a koncentraci kapitálu. Staly se hybnou silou rozvoje obchodního a průmyslového kapitalismu. Počátky vzniku kapitálových trhů byly stimulovány velkými geografickými objevy v 15. a 16. století. Při hledání nové cesty do Indie došlo tak k objevení Ameriky. Dobývání nových území a formování zámořských kolonií bylo spojeno financováním dovozu zboţí a jeho dopravy, coţ vyţadovalo úvěry. Významnou úlohu hrály zejména směnky a formy dluţních úpisů panovníků, z nichţ se později vyvinuly státní obligace. Současně dochází ke vzniku velkého počtu soukromých bank, které se aktivně zapojují do úvěrových obchodů, ale i do obchodů s cennými papíry, se směnkami, dluhopisy, akciemi. Banky se tímto staly důleţitým faktorem rozvoje peněţního i kapitálového trhu. Další burzy vznikaly v Německu, a to jiţ v první polovině 16. století v Augsburgu a Norimberku, později téţ v Hamburku r. 1558. Londýnská burza Royal Exchange byla zaloţena ve 2. polovině 16. století a její vznik je spojen se jménem Thomase Greshama. Téţ v Paříţi vznikla burza koncem 16. století. Po zaloţení prvních akciových společností se začal rozvíjet také obchod s akciemi. Postupně docházelo ke specializaci a ke vzniku druhů burz, tak jak je známe do dnes, tj. burzy cenných papírů, zboţové burzy a devizové burzy. Rovněţ vznik první akciové společnosti vyrůstal z potřeby shromáţdit kapitál k financování určitého podnikatelského záměru jako například postavení nového plavidla, které mělo slouţit v té době k přepravě nákladů do Indie. Takto vznikla známá Východoindická společnost, která je povaţována z nejdůleţitějších předchůdců dnešních akciových společností. 60

Pavlát Vladislav, 2003, strana 52-53

49

„V 17. a 18. století se těţiště mezinárodního obchodu i financí přesunulo do Holandska, kde velmi důleţitou úlohu na kapitálovém trhu hrála Amsterodamská burza. V 19. století ţezlo převzala Anglie, která se stala nejvýznamnějším světovým střediskem v oblasti úvěru, obchodování s cennými papíry i mezinárodních měnových transakcí. Od roku 1818 existovala zlatá libra šterlinků, volně směnitelná za zlato, jejíţ hodnota byla velmi stabilní. Londýnský úvěrový trh investorům zaručoval relativně vysokou úrokovou míru. Pověstná dokonalá technika finančních operací, která byla všeobecně známa a uznávána, přitahovala do Londýna na peněţní trh prostředky z celého světa. Převaha Londýna byla dominantní zejména v oblasti krátkodobého úvěru”.61 Na konci 19. století a na počátku 20. století se Velká Británie stala největším a hlavním vývozcem kapitálu. Tento kapitál pocházel z vlastní akumulace a téţ probíhal jako reexport cizího kapitálu. Tehdejší síla londýnské City se opírala o cizí finanční prostředky, které směřovaly do zámoří prostřednictvím londýnského trhu. „Jiţ v 18. století však lze doloţit praxi zahraničních úvěrů, které byly poskytovány ve formě cenných papírů nebo jiných dluţních úpisů. Panovníci, kteří neměli moţnost shromáţdit ve svém státě dostatek finančních prostředků nezbytných k realizaci svých zahraničně politických záměrů, často hledali finanční prostředky v zahraničí. Na počátku 19. století se za účelem poskytování mezinárodních půjček začaly formovat první bankovní syndikáty. Jedním z nejvlivnějších bankovních konsorcií v 19. století se stalo tzv. Rothschildovo konsorcium, kterému patřily banky po celé Evropě. Kdyţ v roce 1873 Maďarsko provedlo emisi státních poukázek v hodnotě 15 milionů liber št. se šestiprocentním výnosem, Rothschildovo konsorcium převzalo polovinu této půjčky”.62 Aţ do konce 19. století byly mezinárodní emise doménou evropských finančních center a byly zajišťované v Londýně, v Berlíně, v Paříţi a Vídni. Cenné papíry spojené s úvěrovými transakcemi se stávaly tak předmětem burzovních a mimoburzovních obchodů a podporovaly tak kapitálový trh. Ve Spojených státech byly právní předpisy, týkající se burzovních obchodů cennými papíry, vydány v době světové hospodářské krize z 30. let minulého století. Tehdy byl vydán „Security Act”, to je zákon o cenných papírech roku 1933 a „Security Exchange Act“, to je zákon o burzách cenných papírů z roku 1934.

61 62

Pavlát Vladislav, 2003, strana 54 Pavlát Vladislav, 2003, strana 55

50

6.1 Předmět burzovních obchodů historicky „Předmětem obchodu na burzách v 16. a 17. století byly zejména mince a směnky na tuzemskou a zahraniční měnu. Tyto burzy byly označovány za peněţní a měnové. Za původní burzovní záznamy lze proto povaţovat zaznamenávání směnečných kurzů, tj. kurzů směnek na cizí místa a cizí měny. Později se tyto obchody rozšířily o obchodování se státními dluhopisy ve formě královských dluhopisů, dvorních dluhopisů a obligací. Aţ do druhé světové války se na burzách obchodovalo se směnkami a mincemi. Obchod se zahraničními směnkami byl později nahrazen burzovními obchody devizami (s vyuţitím telegrafického spojení)“.63 První obchody s akciemi počínají od roku 1602. Za první moderní burzu je povaţována burza v Amsterodamu. Na počátku 17. století se začalo obchodovat se státními dluhopisy. Tento obchod se značně rozšířil a stal se samostatným odvětvím burzovních obchodů. V 18. století jako další forma cenných papírů přibyly zástavní listy.

6.2 Kapitálové trhy a válka První světová válka vyvolala velké poruchy ve fungování národních a mezinárodních kapitálových trhů. Padl měnový standard zlaté mince, inflace v jednotlivých válčících státech dosáhla obrovských rozměrů, narušila se úvěrová soustava včetně činnosti burz cenných papírů. Válečné zahraniční úvěry vznikly během války v důsledku dodávek různého zboţí z USA, hlavně válečného materiálu. Po první světové válce aţ do vypuknutí světové hospodářské krize v r. 1929 se hlavním finančním centrem stal New York a Londýn byl dočasně odsunut na druhé místo. Tato dvě světová centra na sebe strhla většinu peněţních a úvěrových obchodů s cennými papíry. Kolem roku 1927 došlo odbourání řady administrativních omezení v oblasti zahraničního obchodu a také platebního styku. Zavedení měnového standardu zlaté devizy umoţnilo obnovu fungování kapitálových trhů i mezinárodně. „Pověstné „černé pondělí” a po něm následující obrovský burzovní krach na Wall Streetu v r. 1929 předznamenal počátek světové hospodářské krize let 1929-33, z níţ se mezinárodní finanční systém aţ do vypuknutí druhé světové války jiţ nevzpamatoval”.64

63 64

Pavlát Vladislav, 2003, strana 57 Pavlát Vladislav, 2003, strana 69

51

Závěr Tato bakalářská práce byla zaměřena na problematiku cenných papírů a jejich přiblíţení veřejnosti. O segmentu cenných papírů bylo jiţ dříve mnoho řečeno a napsáno a je to stále aktuální téma. Cenné papíry se dostaly s plnou intenzitou do našeho hospodářského ţivota naší republiky především v důsledku privatizačního procesu, zejména pak v procesu kuponové privatizace. Myslím si, ţe je stále pro mnoho občanů České republiky obtíţné orientovat se na finančním trhu a neví, jak a přes koho nakoupit a prodat své cenné papíry. Neví ani dostatečně, jaké sluţby jim mohou nabídnout firmy působící na kapitálovém trhu. Zrovna tak velkou úlohu hraje moţná nedůvěra nebo obavy z podvodu tím, ţe se veřejnost seznámí s principem obchodování na burze a v RM- Systému. Spousta lidí zasvětilo tomuto tématu svůj čas a pozornost, aby ukázali, jak je problematika cenných papírů stále aktuální, zajímavá a pestrá. Proto i já jsem si vybrala toto téma za předmět mé bakalářské práce. Nejeden člověk, firma nebo společnost díky špatnému rozhodnutí nebo investování na finančním trhu přišli o veškerý svůj majetek i investice a zlikvidovali tak svoji firmu nebo společnost. Ale je však pozitivní, ţe postupně, ač pomalu, ale přece, dochází ke zvyšování transparentnosti trhu i v České republice. Uvedu alespoň některé změny: Objevuje se důslednější plnění a vynucování informační a oznamovací povinnosti emitentů, jejichţ cenné papíry jsou přijaty k obchodování na veřejném trhu a lepší vynucování pravidel investování. V dnešní době je budoucnost českého kapitálového trhu v současné podobě předmětem velkých diskusí. Jedná se mimo jiné například i o oblast vypořádání obchodů s cennými papíry, velmi nejistý akciový trh, nízká likvidita a celkově i nedostatečná vynutitelnost práva. Začátek této práce byl věnován samotným cenným papírům, jejich definici, podstatou rozdělení a charakteristice. V otázce zákona cenných papírů je to zákon, který obsahuje celou širokou část paragrafů o CP a vymezení pojmů a náleţitostí spojené s CP. V kapitole o obchodování s cennými papíry jsem otvírala další velmi podstatné téma při prodeji a nákupu cenných papírů. Domnívám se, ţe velmi citlivým barometrem je důvěra investorů, coţ v současné době v „době krize“ hraje velikou roli. Je zřejmé, ţe větší oblibě se budou těšit takové finanční trhy, kde je zajištěna jejich dostatečná likvidita, ochrana investorů a jasná vynutitelná pravidla hry určená zákony. Ale i světové trhy v dnešní době trpí ztrátou 52

investorů, coţ vede k poklesu kapitálového trhu, obchodování a také vypořádání transakcí s cennými papíry. V dalších částech jsem se zabývala právní úpravou a historií cenných papírů, coţ pro mnohé je také velmi zajímavé téma. Zajímavým zjištěním byl vznik a existence ,,burzy“, která uţ v daleké historii sehrávala důleţitou úlohu v ekonomice středověkých zemí. A dokonce jiţ ve středověku byly hlavním instrumentem směnky. Dnešní podoba finančních trhů, tak jak se s ní setkáváme v praxi a v běţném ţivotě, je výsledkem velmi dlouhodobého vývoje, který probíhal po několik staletí. Myslím si, ţe finanční trh odpovídal v kaţdé době svým charakterem a rozsahem moţnostem kaţdé země a do jisté míry byl ovlivněn i historickými událostmi, které měnily politickou a ekonomickou mapu světa, a především Evropy. Na závěr mé bakalářské práce chci podotknout, ţe pokud bych se já sama měla rozhodnout jak investovat své volné peníze, oslovila bych RM-systém a za asistence makléře a jeho intuice bych doufala ve štěstí a můj profit.

53

Seznam použité literatury WEISS, David M. Kniha o cenných papírech. 1.vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995, 313 s. ISBN 80-85605-56-2. PAVLÁT, Vladislav. Kapitálové trhy. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2003, 296 s. ISBN 80-86419-33-9. BEJČEK, JOSEF. Nástin obchodního práva II, obchodní závazkové vztahy, cenné papíry. 2.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009.111 s. ISBN 978-80-210-4978-9. DĚDIČ, JAN. Cenné papíry. Praha : Nakladatelství Prospektrum, 1994. 220 s. ISBN 8085431-98-X. KRYL, TOMÁŠ. Co chcete vědět o cenných papírech. 1.vyd. Praha : Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Linde a.s.,1995. 52 stran. ISBN 80-85647-85-0 HAVEL, JIŘÍ. Obchodní zákoník. 1.vyd. Praha : Nakladatelství HZ Praha s.r.o. a Bohemia iuris Kapital, a.s. 1996. 447 s. ISBN 80-86009-08-4 REJNUŠ, OLDŘICH. Cenné papíry a burzy. 1.vyd. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2009. ISBN -978-80-214-3805-7 Kolektiv autorů. Bankovnictví. 6.vyd. Praha : Bankovní institut, a.s., 2006. 280 s. ISBN 97880-7265-099-6

Články v elektronických monografiích Zákon o cenných papírech [online] Dostupný z WWW: zdroj:http://www.zakonyprolidi.cz/ cs/1992-591#f1464741[cit.2.4.1012] 54

Zákon č. 591/1992 Sb. [online] Dostupný z WWW: zdroj: http://business.center.cz/business /pravo/zakony/cenne-papiry/cast1.aspx) [cit.18.3.2012] Charakteristika jednotlivých druhů cenných papírů [online] Dostupný z WWW: zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/cenne-papirycharakteristika-druhu-opu/1000818/53927/#b20 [cit.19.3.2012] Central Securities Depository Prague [online] Dostupný z WWW: zdroj http://www.cdcp.cz/ [cit. 20.3.2012] Vývoj hodnoty dluhopisu [online] Dostupný z WWW: zdroj http://www.e-finance.cz/ dluhopisy/online [cit. 14.4.2012]

55

Příloha č. 1 – Úplné znění zákona Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Obecná ustanovení § 1Tento zákon se vztahuje na cenné papíry, kterými jsou zejména akcie, 1) zatímní listy, 2) poukázky na akcie, 2a) podílové listy, 3) dluhopisy, 4) investiční kupóny, 6) kupóny 7)opční listy, 8) směnky, 9) šeky, 10) náloţné listy, 11) skladištní listy 12) a zemědělské skladní listy. § 2 Jsou-li cenné papíry stejného druhu vydány stejnou osobou ve stejné formě a stejné podobě a vznikají-li z nich stejná práva, jde o zastupitelné cenné papíry. § 3 Cenný papír můţe mít formu cenného papíru na doručitele, na řad nebo na jméno. Zákon můţe určit, ţe lze cenný papír vydat jen v některé z uvedených forem. Pokud právní předpis 11a) označuje cenný papír jako cenný papír na majitele, vztahují se na tento cenný papír ustanovení tohoto zákona upravující cenné papíry na doručitele. Pokud právní předpis 11a) označuje cenný papír jako cenný papír na jméno a současně umoţňuje jeho převod rubopisem, vztahují se na tento cenný papír ustanovení tohoto zákona upravující cenné papíry na rád. § 4 Náleţitosti cenných papírů (1) Náleţitosti cenných papírů stanoví zákon nebo jiný právní předpis. (2) Náleţitostí zaknihovaných cenných papírů však není: a) jejich číselné označení, b) podpisy nebo jejich otisky, c) údaj o povolení příslušného státního orgánu. (3) Je-li podle zákona nutné rozlišit jednotlivé zaknihované cenné papíry, je osoba vedoucí jejich evidenci povinna pro tento účel číselné označení těmto jednotlivým cenným papírům z podnětu jejich emitenta přidělit. §5 Vydávání cenného papíru (1) Cenný papír je vydán dnem, kdy splňuje všechny náleţitosti pro něj zákonem nebo jiným právním předpisem stanovené a kdy se v souladu se zákonem stanoveným způsobem stane majetkem prvého nabyvatele (den vydání cenného papíru). Datum emise cenného papíru je datum označující den, kdy můţe dojít k vydání cenného papíru prvému nabyvateli. Datum

emise cenného papíru určí emitent, nevyplývá-li ze zvláštního zákona něco jiného. (2) Pro náleţitosti postupu osoby, která cenný papír vydává (dále jen "emitent"), platí ustanovení tohoto zákona a zvláštních právních předpisů. (3) Akcie, poukázky na akcie, podílové listy nebo dluhopisy mohou být vydány jako hromadné listiny nahrazující tyto jednotlivé cenné papíry. Práva spojená s hromadnou listinou nemohou být převodem dělena na podíly. Za podmínek předem stanovených ve stanovách emitenta akcií, v emisních podmínkách dluhopisů nebo ve smluvních podmínkách pro koupi a odkup podílových listů má vlastník hromadné listiny právo na její výměnu za jednotlivé cenné papíry nebo jiné hromadné listiny. Hromadná listina musí mít náleţitosti stanovené pro listinný cenný papír. Na výměnu hromadné listiny za zaknihované cenné papíry se vztahují přiměřeně ustanovení zvláštního právního předpisu. (4) Cenný papír, obsahuje-li všechny náleţitosti stanovené pro něj právním předpisem, je řádně vydán i přesto, ţe nebyly dodrţeny náleţitosti postupu při jeho vydání nebo ţe se nestal zákonem stanoveným způsobem majetkem svého prvního nabyvatele, byl-li první nebo kterýkoliv další nabyvatel v dobré víře, ţe nabývá řádně vydaný cenný papír. Tím není dotčena odpovědnost osob, které porušily povinnosti při vydávání cenných papírů. Není-li prokázán opak, má se za to, ţe nabyvatel jednal v dobré víře. (5) Osoby, do jejichţ práv bylo zasaţeno vydáním cenných papírů postupem podle odstavce 4, mají právo na náhradu škody, jak vůči emitentovi, tak vůči osobám, které jménem emitenta nebo na jeho účet v této věci jednaly. Tato odpovědnost za škodu se řídí úpravou náhrady škody podle obchodního zákoníku. §6 Emisním kurzem cenného papíru se rozumí peněţní částka, za kterou emitent vydává cenný papír. ( zdroj: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/cenne-papiry/cast1.aspx) Dále následuje část druhá , která pojednává o smlouvách o cenných papírech na ukázku uvádíme hlavu první- Smlouvy o převodech cenných papírů. § 13 Smlouva o úplatném převodu cenných papírů se řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného. K platnosti smlouvy se vyţaduje, aby v ní byly určeny převáděné cenné papíry a jejich kupní cena. Smlouva o bezúplatném převodu cenného papíru se řídí úpravou darovací smlouvy v občanském zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného. Smlouva o úplatném převodu cenných papírů se řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného. K platnosti smlouvy se vyţaduje, aby v ní byly určeny převáděné cenné papíry a jejich kupní cena.

(3) Smlouva o bezúplatném převodu cenného papíru se řídí úpravou darovací smlouvy v občanském zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného. (1) Při pouţití § 469 obchodního zákoníku je rozhodující cenový rozdíl vyplývající z uskutečněné koupě nebo uskutečněného prodeje cenného papíru na regulovaném trhu. Neobchoduje-li se s cenným papírem na regulovaném trhu, je rozhodující cenový rozdíl, který vyplyne z jinak obvykle uskutečněné koupě nebo obvykle uskutečněného prodeje. (2) Při pouţití § 470 obchodního zákoníku je pro určení cenového rozdílu rozhodující kurs cenného papíru na regulovaném trhu; jestliţe předmětem smlouvy je cenný papír, se kterým se neobchoduje na regulovaném trhu, je rozhodná cena, za kterou se cenný papír většinou prodává. Rozhodující je kurs nebo cena v den odstoupení od smlouvy; neodstoupila-li oprávněná strana od smlouvy bez zbytečného odkladu, je rozhodující den, kdy mohla nejdříve od smlouvy odstoupit. (3) Nárok na náhradu škody zahrnuje i náklady spojené se zprostředkováním smlouvy, u níţ došlo k odstoupení, jakoţ i smlouvy o náhradním prodeji nebo náhradní koupi, a to v rozsahu, v jakém jsou tyto náklady obvyklé. (4) Uplatněním odstavců 1 a 2 není dotčen nárok na náhradu zbylé škody. § 16a Smlouva o půjčce cenných papírů (1) Smlouvou o půjčce cenných papírů se zavazuje věřitel, ţe převede na dluţníka určitý počet zastupitelných cenných papírů, a dluţník se zavazuje převést na věřitele po uplynutí sjednané doby stejný počet zastupitelných cenných papírů a zaplatit za půjčení cenných papírů cenu, pokud byla sjednána její výše. (2) Místo ceny v penězích lze sjednat závazek převést na věřitele větší počet zastupitelných cenných papírů, neţ kolik jich bylo převedeno na dluţníka. (3) Závazkové vztahy z úplatné smlouvy o půjčce cenných papírů se řídí ustanoveními obchodního zákoníku.14a) Závazkové vztahy z bezúplatné smlouvy o půjčce cenných papírů se řídí ustanoveními občanského zákoníku.14b) Převod cenných papírů § 17 (1) K převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného. (2) Závazek převést listinný cenný papír je splněn převodem uskutečněným podle odstavce 1, pokud listinný cenný papír odpovídá smlouvě. § 18

(1) K převodu listinného cenného papíru na řad se vyţaduje i rubopis. Rubopis musí být bezpodmínečný a přecházejí jím veškerá práva s papírem spojená, pokud ze zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Jakákoliv podmínka, na níţ byl rubopis učiněn závislým, platí za nenapsanou. (2) Převoditelnost cenného papíru na řad lze omezit, jen pokud to připouští zvláštní zákon.16) (3) Na legitimační účinky rubopisu se pouţijí obdobně ustanovení zvláštního právního předpisu upravující rubopis směnky. § 19 (1) Smlouva o převodu listinného cenného papíru na jméno musí mít písemnou formu. (2) Převoditelnost cenného papíru na jméno lze vyloučit nebo omezit jen zvláštním zákonem,11) anebo pokud to zvláštní zákon připouští. § 20 Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,18) stává se ten, na koho je cenný papír převáděn, vlastníkem tohoto cenného papíru i tehdy, jestliţe převodce neměl právo cenný papír převést, ledaţe věděl nebo musel vědět, ţe převodce toto právo v době převodu neměl. V pochybnostech se dobrá víra předpokládá § 16a (1) Smlouvou o půjčce cenných papírů se zavazuje věřitel, ţe převede na dluţníka určitý počet zastupitelných cenných papírů, a dluţník se zavazuje převést na věřitele po uplynutí sjednané doby stejný počet zastupitelných cenných papírů a zaplatit za půjčení cenných papírů cenu, pokud byla sjednána její výše. (2) Místo ceny v penězích lze sjednat závazek převést na věřitele větší počet zastupitelných cenných papírů, neţ kolik jich bylo převedeno na dluţníka. (3) Závazkové vztahy z úplatné smlouvy o půjčce cenných papírů se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Závazkové vztahy z bezúplatné smlouvy o půjčce cenných papírů se řídí ustanoveními občanského zákoníku. § 17 (1) K převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného.

(2) Závazek převést listinný cenný papír je splněn převodem uskutečněným podle odstavce 1, pokud listinný cenný papír odpovídá smlouvě. § 18 (1) K převodu listinného cenného papíru na řad se vyţaduje i rubopis. Rubopis musí být bezpodmínečný a přecházejí jím veškerá práva s papírem spojená, pokud ze zvláštního zákona nevyplývá něco jiného) Jakákoliv podmínka, na níţ byl rubopis učiněn závislým, platí za nenapsanou. (2) Převoditelnost cenného papíru na řad lze omezit, jen pokud to připouští zvláštní zákon. (3) Na legitimační účinky rubopisu se pouţijí obdobně ustanovení zvláštního právního předpisu upravující rubopis směnky. § 19 (1) Smlouva o převodu listinného cenného papíru na jméno musí mít písemnou formu. Převoditelnost cenného papíru na jméno lze vyloučit nebo omezit jen zvláštním zákonem, anebo pokud to zvláštní zákon připouští.

Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak stává se ten, na koho je cenný papír převáděn, vlastníkem tohoto cenného papíru i tehdy, jestliţe převodce neměl právo cenný papír převést, ledaţe věděl nebo musel vědět, ţe převodce toto právo v době převodu neměl. V pochybnostech se dobrá víra předpokládá..

zdroj: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-591#f1464741cit.2.4.1012 (online)

Příloha číslo 2. Od počátku emise dosáhnout dluhopisy 40% výnosu za 5 let, a 96% výnosu za 10 let! Dluhopisy E-FINANCE II, jejíţ emisní podmínky a prospect schválila Česká národní banka pod č.j.: 2010/11087/570 dne 10.12.2010 nabízí mimořádnou příleţitost zhodnocení vloţených finančních prostředků s průměrným ročním výnosem 7%, po dobu pěti nebo deseti let, dle vlastního rozhodnutí investora. Hodnota dluhopisu se navyšuje kaţdý den o alikvotní část výnosu.

Vývoj hodnoty dluhopisu

Datum

Emisní kurz

5. leden 2011

10 167 Kč

5. leden 2012

10 879 Kč

5. leden 2013

11 640 Kč

5. leden 2014

12 455 Kč

5. leden 2015

13 327 Kč

5. leden 2016

14 260 Kč

5. leden 2017

15 258 Kč

5. leden 2018

16 326 Kč

5. leden 2019

17 469 Kč

5. leden 2020

18 692 Kč

5. leden 2021

20 000 Kč

Zdroj:http://www.e-finance.cz/dluhopisy/online,(cit.2012-14-4)