1 ST 32 RA
Cena: 49 Kč
Pří bě os hy, k ob no auzy sti ,
N
101 událostí roku 2011
101 událostí
2011 Politika Ekonomika Film Hudba Divadlo Literatura Sport Zahraničí Krimi Showbyznys 1
101
Další speciál LN vychází 15. 12.
NEJLEPŠÍCH LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK EVROPY
PŘEHLED NEJLEPŠÍHO LYŽOVÁNÍ PŘES SMS Objednejte si další speciál již nyní přes SMS do své chránky a my vám jej doručíme mezi prvními. Pošlete SMS ve tvaru LN 101LSA JMENO PRIJMENI ULICE CISLO PSC MESTO (vzor: LN 101ZSA jan novak jindrisska 16 11000 praha 1) na číslo 902 11. Cena odeslané SMS podle běžného tarifu vašeho operátora, konečná cena za speciál je hrazena příchozí zpoplatněnou SMS ve výši 60 Kč vč. DPH. Službu technicky provozuje ATS, infolinka 776 999 199 (po–pá, 9.00–16.00), www.platmobilem.cz.
editorial domov 2011
1
Jak se dělá premiér Veřejnost si toho zatím nevšimla, ale česká politika se za rok 2011 vyvinula k lepšímu. Pokud bychom hledali jedno vysvětlení, bude to silnější pozice a z ní pramenící větší odvaha Petra Nečase. K tomu stačí udělat si meziroční srovnání.
Milí čtenáři,
DANIEL KAISER
dostává se vám do rukou druhá ročenka Lidových novin. Ve speciálu 101 událostí roku 2011 najdete na 132 stranách to nejdůležitější a nejzajímavější, co tento rok přinesl. V Česku se dohadovala vládní koalice kvůli malichernostem, aby se nakonec uklidnila a schválila reformy, které se dotknou všech. Evropská unie musela čelit nejtěžší zkoušce od svého založení kvůli krizi kolem Řecka a dalších zadlužených zemí platících eurem. Světu se bohužel ani letos nevyhnuly tragédie: apokalyptické tsunami a jaderná havárie v Japonsku, masakr norských dětí... Jedna se dotkla i přímo Čechů, když se zřítilo ruské letadlo plné hokejistů se třemi našimi reprezentanty. Rok 2011 ale také ukázal, že zlo někdy nezůstane bez trestu: Mladič, bin Ládin, Kaddáfí, Mubárak... A Blízký východ se během pár měsíců změnil k nepoznání, jak se jím přehnala revoluce nazývaná arabské jaro. Nejen zarytým sportovním fanouškům udělala radost mladá Petra Kvitová, když vyhrála Wimbledon, Turnaj mistryň a s českým týmem i Fed Cup. Nejen tyto, ale ještě více událostí najdete na následujících stránkách. Redakce LN
strana 14 zahraničí 2011
Arabské jaro...
léto, podzim, zima
Tunisko, Egypt, Jemen, Bahrajn, Libye, Sýrie... Blízký východ zachvátila valící se revoluční vřava, která svrhávala režimy, bortila mýty, přinášela krev, touhy, naděje, zklamání i nejistotu. Z obávaných vládců se stávali vězni, psanci, mrtví... Z politiků i akademiků celého světa jen nevěřícně zírající pozorovatelé. PETR JANOUŠEK
strana 42 ekonomika 2011
56
Evropa nad propastí Bankrot, opuštění eura a dvourychlostní Evropa. To jsou jen některá tabu, která kvůli letošnímu vývoji v Evropské unii padla. Starý kontinent čelí nejvážnější krizi od založení Unie a obrovské problémy Řecka se v tuto chvíli zdají jako marginálie. ONDŘEJ LINC
■ Hlavní bojovníci za přežití eura Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy zažívali nejrušnější rok svých politických kariér
strana 74 kultura 2011
LIDOVÉ NOVINY – 101 UDÁLOSTÍ ROKU 2011 Speciál Lidových novin, prodejné samostatně Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek Vedoucí projektu: Jan Dražan Art director: Vladimír Dundr AUTOŘI: Politika a domov: Vladimír Křivka, Markéta Chaloupská, Ondřej Stratilík, Jan Martinek, Michaela Kabátová, Veronika Fejtková, Bára Říhová, Jarka Synáčová, Adéla Čabanová, Miloš Šenkýř, Josef Kolina, Marek Kerles, Eva Hofrichterová, Daniel Kaiser Svět: Petr Pešek, Luboš Palata, Vladimíra Straková, Tereza Šupová, Pavel Černý, Petr Janoušek Ekonomika: Dalibor Martínek, František Bouc, David Tramba, Ondřej Linc, Vojtěch Wolf, Kamila Jušková, Pavla Francová, Petr Švihel Kultura: Jiří Peňás, Jana Machalická, Ondřej Štindl, Tomáš Pospiszyl, Marta Švagrová, Karel Veselý Sport: Ondřej Suchan, Petr Adam, Vojtěch Gibiš, Jiří Jakoubek, Vítězslav Čermák, Michal Hořejší Redakční spolupráce: Dan Hrubý, Ondřej Formánek Fotografie: Jan Zatorsky, Tomáš Krist, Ondřej Němec, Jindřich Mynařík, Viktor Chlad, František Vlček, Tomáš Hájek Výroba: Otto Šleger Jazyková redakce: Lucie Bradáčová, Iva Pospíšilová, Petra Klimešová, Alena Snítilová, Pavel Voňka, Marcela Komínová, Šárka Bláhová, Zuzana Krajíčková, Helena Kuthanová, Jan Štěpánek Fotoprodukce: Ilona Proboštová, Martina Paličková, Bára Buchtová, Iva Šimánková Grafika: Štěpán Korčiš, Šimon Scan: Petr Homolka, Robert Petr Manažer redakce: Martin Michek Inzerce: Petra Feřtrová, Gabriela Rousová, Marie Bočková Marketing: Alan Stonawski Vydavatel: MAFRA a. s., Anděl Media Centrum, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ 45313351, e-mail:
[email protected]. Tisk: Svoboda Press s. r. o.
film
Ať žije 3D a věčná pokračování 2011 – rok, kdy se 3D filmy vracely ke svým pouťovým kořenům, na plátnech kin končil svět, Harry Potter konečně dostal Voldemorta a protagonisté českých lidových komedií se vřele usmívali na zaplněné sály. ONDŘEJ ŠTINDL
■ Oscara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli získala Natalia Portmanová za film Černá labuť
strana 90 sport 2011
83
Hokejová tragédie Nejčernější den hokejových dějin nastal 7. září 2011. Pojil je ohromný talent. Národní oddanost a skromná povaha. Nebo třeba titul mistrů světa. A bohužel i stejný osud... Když v září u Jaroslavle spadlo letadlo s hokejisty Lokomotivu, bylo v něm i trio Čechů Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček. Ti, jež mnozí vášnivě obdivovali a s nimiž dříve slavili úspěchy, najednou nežili. Nežili – a nikdo té kruté pravdě nechtěl uvěřit. VÍTĚZSLAV ČERMÁK
strana 108
ekonomika 2011
56
Evropa nad propastí Bankrot, opuštění eura a dvourychlostní Evropa. To jsou jen některá tabu, která kvůli letošnímu vývoji v Evropské unii padla. Starý kontinent čelí nejvážnější krizi od založení Unie a obrovské problémy Řecka se v tuto chvíli zdají jako marginálie.
■ Hlavní bojovníci za přežití eura Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy zažívali nejrušnější rok svých politických kariér
Foto: Reuters
ONDŘEJ LINC
N
a začátku roku 2011 to přitom vypadalo, že Evropa našla řešení krize; sice velmi kostrbaté, ale krátkodobě účinné – nejproblematičtějším státům půjčit dost peněz, aby se několik let nemusely doprošovat investorů a měly klid na reformy. Na začátku dubna tak o pomoc požádalo Portugalsko. Evropští lídři si vlastně oddechli a bylo veřejným tajemstvím, že k přijetí půjčky ve výši 78 miliard eur Lisabon doslova dotlačili. Šlo o to, převzít iniciativu a zakročit dřív, než bude půjčka kvůli nedůvěře trhů nevyhnutelná. Například švédský ministr fi nancí Anders Borg prohlásil, že Portugalci tak měli učinit „mnohem dříve, sami sebe i Evropu postavili do složité situace“. Mnohem složitější situace však přišla záhy.
56
Začínalo být jasné, že za jeden rok, po který Řecko čerpalo 110miliardovou pomoc, na tom jeho rozpočet není o mnoho lépe. Hospodářství se propadlo a prostor vlády pro škrty se nebezpečně zmenšil. Naopak na straně příjmů si země moc nepomohla, výběr daní a poplatků nadále zůstal neefektivní. Ve slovníku evropských politiků se tak objevilo spojení „restrukturalizace dluhů“ – eufemismus pro bankrot. Částečné umazání dluhů představovalo pro Řeky jedinou možnost, jak získat alespoň nějakou šanci na vymanění se z dluhové pasti. Jen na úroky z dluhopisů ročně putovalo zhruba 15 procent rozpočtu. Při této debatě se ale naplno projevila skutečnost, že EU je spolek států s rozdílnými zájmy. Pro Francii, jejíž banky Aténám půjčily zhruba dvacet miliard eur, by taková ztráta představovala velmi vážné problémy a například ministryně fi nancí Christine Lagardeová (od léta šéfka Mezinárodního měnového fondu) označila dopady bankrotu za „katastrofické“. V červnu dostali Řekové ultimátum: buď přijdou další úspory, nebo EU a MMF nepošlou slíbenou část z loni odsouhlasené pomoci. Provoz země ochromily nekonečné stávky, vláda žádala parlament o důvěru. Nakonec byl na začátku července schválen balík, který pro Řeky znamenal zvýšení daní z příjmu, spotřební daně či zavedení daně z luxusu. Obsahoval také ambiciózní plán privatizace majetku za 50 miliard eur. „Můžeme začít hledat životaschopné řešení,“ komentoval balík řecký ministr fi nancí Evangelos Venizelos, zatímco před parlamentní budovou nesouhlasně bučely tisícovky demonstrantů. Jediným možným řešením se nakonec ukázalo měsíce zavrhované a odmítané odpuštění části dluhů.
Černá díra
Vyvstala proto otázka, jak se takové opatření dotkne bank. Evropský bankovní úřad EBA přišel s dalšími zátěžovými testy, které měly znamenat obrat v přístupu EU ke krizi. Dosud se státníci snažili co nejvíce mlžit. Sám Jean-Claude Juncker, předseda ministrů fi nancí zemí eurozóny, ještě v dubnu prohlašoval, že je pro „tajné, temné debaty“, s tím, že nastínění možného vývoje jenom posílí spekulace. Jelikož ale tento postup viditelně nepřinášel výsledky, chtěla EU transparentně představit stav evropského bankovnictví. EBA provedl i modelový test – jak by banky reagovaly, kdyby se například propadlo hospo-
dělat pro žádnou jinou zemi eurozóny,“ řekl po summitu francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Zároveň lídři dohodli posílení takzvaného eurovalu, tedy záchranného fondu EFSF, který měl disponovat garancemi ve výši 780 miliard eur.
Problém za problémem
dářství nebo spadly akcie. Simulace ale nakonec neobsahovala ani zmínku o tom, jak by si fi nanční domy poradily s odpisem řeckých dluhopisů. Investoři tuto skutečnost nakonec vnímali jako další snahu zakrýt pravou podstatu a nepochopení vážnosti situace. Dnem, kdy se konečně vyřeší problémy Řecka, měl být 21. červenec. Na krizovém summitu EU se státníci dohodli, že země dostane dalších 109 miliard eur. Evropské banky také souhlasily, že dobrovolně o třicet let prodlouží splatnost řeckých dluhopisů. Analytici však téměř okamžitě začali upozorňovat, že takový odpis je žalostně malý a problémy země neřeší. I přesto ale EU nakonec Řekům koupila další čas. „To, co teď děláme pro Řecko, už nebudeme
Astronomicky zadlužené Řecko, neschopné se s krizí vyrovnat, působilo i letos zbytku Evropy největší vrásky Jednání za jednáním, summit za summitem. Evropští politici se scházeli a marně řešili.
Na začátku srpna začali investoři panikařit. Politické dohady ohledně obřího amerického dluhu rozkolísaly akcie a investoři nevěřili, že evropští státníci krizi nadobro vyřešili. Na řadu přišla Itálie a úroky z dluhopisů třetí největší ekonomiky eurozóny nebezpečně stouply. To při zadlužení země ve výši 120 procent HDP představovalo studenou sprchu. Peníze na záchranu Řecka, Irska i Portugalska byly. Peníze na záchranu Itálie i přes posílení fondu EFSF ani náhodou. Italská vláda rychle oznámila úsporný balíček, psychologická hranice ale již padla a v září jí ratingová agentura Standard & Poor’s snížila hodnocení. Jednotlivé parlamenty států eurozóny mezitím schválily posílení eurovalu. Problém se vyskytl jen u Slovenska, kde boj mezi koaličními stranami vedl k pádu vlády. Až na verdikt německého ústavního soudu, který tamnímu parlamentu přiřkl výjimečné pravomoce při dalším rozhodování o fungování EU, šlo vše celkem hladce. Na řadu ale opět přišlo Řecko. Zástupci EU a MMF totiž zjistili, že vláda nedokáže splnit slíbené snížení deficitu a země je na nejlepší cestě k bankrotu. Začalo být jasné, že bude potřeba další odpouštění dluhů. Hodnota řeckých dluhopisů zatím spadla o více než polovinu, což si vynutilo první oběť – belgická banka Dexia ztrátu neustála a požádala o záchranu. Politici se zděsili, kromě států je potřeba pomoci i bankovnímu sektoru.
Řecká zrada
V pořadí již 14. summit, který měl opět defi nitivně uhasit dluhovou krizi, byl zase odložen, a i tak
CO BUDE S EUREM? ■ Řešením dluhové krize, o němž se mluví a které by alespoň na čas zachránilo zadlužené státy Evropy před bankrotem, by mohl být společný eurodluhopis. Ten má stále větší řadu zastánců, proti se však staví silné Německo. Dluhopis by fungoval tak, že by za dluhy všech zemí eurozóny dlužili všichni její členové. V praxi by bohaté státy včetně Německa ještě víc „dotovaly“ zadlužené jižní země. Ani Němcům by však dlouhodobě nestačily peníze na krytí všech dluhů. Po čase by se opět vrátila na stůl klíčová otázka: nechat zbankrotovat některé státy, a fakticky tak rozbít eurozónu, nebo tisknout víc peněz na krytí dluhů a nechat euro zdevalvovat? Znehodnocení měny se zatím Evropská centrální banka vehementně brání.
se nového plánu Evropa dočkala až po třech dnech na schůzce zemí eurozóny. Představený plán vypadal v kontextu minulých opatření slibně – záchranný fond EFSF bude navýšen tak, aby disponoval bilionem eur, evropské banky Řecku odpustí polovinu dluhů a Atény dostanou ještě 30 miliard eur. Zároveň musí fi nanční domy navýšit základní kapitál o 108 miliard eur. Potíže se dostavily záhy. Řecký premiér Papandreu navzdory dohodě naprosto překvapivě představil plán pořádat referendum o tom, zda lidé o takovou pomoc vůbec stojí – kromě odpuštění části dluhů by totiž zemi čekaly další drastické škrty. Podle průzkumů přitom záchranu odmítají dvě třetiny lidí. Pro ostatní státníky šlo o šok a zradu. Jak mají přesvědčit investory, že se EU z problémů vymotá, když jeden ze států dává celou dohodu všanc? Papandreu, který si chtěl krokem zajistit od občanů podporu reformního úsilí, se dostal pod enormní tlak jak u spolustraníků, tak u evropských politiků. Do deseti dní byl přinucen oznámit rezignaci a Řecko dostalo novou přechodnou vládu, která přislíbila držet se původního plánu. Nečekaná situace ale lídry EU přivedla k prolomení dosud největšího tabu. „Jasně jsme řekli, že chceme, aby Řecko zůstalo v eurozóně, nemůžeme si to ale přát, jestliže to Řecko nebude chtít samo,“ uvedl Sarkozy. Objevily se však další otázky. Kde chtějí politici sehnat onen bilion eur pro fond EFSF? Prosebná mise v Číně neuspěla a investoři byli také skeptičtí. Mezitím nad kritickou hranici vyskočily úroky z italských dluhopisů. Země sice schválila úsporný balík ve výši 60 miliard eur, ale tváří v tvář padajícímu hospodářství trhy chtěly větší záruku reforem. K rezignaci tak musel přistoupit i Silvio Berlusconi, nejdéle sloužící poválečný premiér a zároveň symbol klientelismu, byrokracie a skandálů. Dluh se však začíná prodražovat také Španělsku či Francii, bez níž by projekt eura velmi pravděpodobně zanikl. ■
Foto: ČTK a Reuters
Řecké drama
Knížák a ti druzí Rokem 2011 v českém umění končí cosi jako malá normalizace. Desetileté působení Milana Knížáka v čele Národní galerie v Praze se stalo symbolem zmrtvění velkých státních institucí a současně způsobilo přesun výtvarného života do nezávislých galerií. TOMÁŠ POSPISZYL
u
dálostí letošního roku na výtvarné scéně se stalo odvolání Milana Knížáka z pozice ředitele Národní galerie v Praze. To, v co už jeho největší kritici přestávali věřit, se stalo realitou. Knížák se ale nenechal jen tak vyhodit. Ministr kultury Jiří Besser, který změnu v Národní galerii avizoval již na podzim 2010, musel akceptovat scénář, podle kterého Knížák na svém místě zůstal de facto ještě rok. V květnu 2011 pak Besser rozhodl, že Knížákovým nástupcem se stane ekonom Vladimír Rösel. Komise ministrovi do čela Národní galerie doporučila tři osoby: Marka Pokorného, Jiřího Fajta a Vladimíra Rösela. Posledně jmenovaný měl zpočátku nejméně šancí – dosud se věnoval především bankovnictví, správě kapitálu a obchodu s nemovitostmi. Besser mu dal přednost snad proto, jelikož jako jeho prvořadý úkol vnímá restrukturalizaci galerie. Ta se pod Knížákovým vedením prokazovala čím dál menší životaschopností, izolovaností od světových institucí i stoupajícím nezájmem diváků. Po Knížákově odchodu začalo nové vedení odhalovat různé kostlivce ve skříních, které tu po sobě zanechal. Šlo především o dlouhodobé a pozvolné zadlužování Národní galerie. Její provoz v mnoha budovách se ukázal natolik ekonomicky náročným, že vedle jeho placení galerii nezbývaly peníze na vlastní program. Nové vedení galerie ovšem ani po několika měsících fungování zatím nedokázalo přesně formulovat směr, kterým se chce dál vydat. Jeho konkrétnější plány, vize programu nebo nová personální politika zatím nejsou známy.
Rok odchodů
V roce 2011 se české výtvarné scéně nevyhla úmrtí důležitých osob. V devadesáti letech zemřel Zde-
■ Milan Knížák odolával tlaku na odvolání z postu šéfa Národní galerie tak dlouho, až tuto instituci dovedl málem do věčných lovišť
■ Nová budova Fakulty architektury ČVUT od Aleny Šrámkové
■ Nahota se trestá. Čína pronásledovala umělce Aj Wej-weje.
něk Sýkora, jeden z největších českých umělců 20. století. Ve svých malbách propojoval vášeň pro přírodu a její zákony a současně smysl pro matematický řád. Jeho geometrické obrazy vznikaly na základě číselných libret, jako jeden z prvních umělců využíval počítačovou techniku. To jim však neubíralo na vizuální přesvědčivosti a atraktivnosti. Jeho tvorba vznikala v ústraní. Většinu života prožil v Lounech, v době normalizace nevystavoval. O to více si však jeho tvorby cenili v zahraničí, kde Sýkora patří k nejznámějším českým umělcům. V zahraničí svých největších úspěchů dosahoval i Ján Mančuška, český umělec se slovenskými kořeny. Po dlouhé nemoci zemřel ve věku pouhých třiceti devíti let. Konceptuální umělec známý svou radikálností a tvrdohlavostí pracoval jako tvůrce instalací, videí a filmů. Současně psal texty a v posledních letech se věnoval i tvorbě pro divadlo. Tento nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého jako jeden z mála českých výtvarníků vstoupil do světového uměleckého kontextu.
Svět patří mladým
Na bienále v Benátkách byl za Českou republiku letos vyslán teprve jedenatřicetiletý umělec Dominik Lang. Sázka na mládí se v tomto případě ukázala jako správná. Langova instalace, v níž představil tvorbu svého otce, umělecky aktivního převážně v 60. letech, zaujala světovou kritiku a po dlouhých letech se o Česko-slovenském pavilonu psalo i v zahraničních médiích. V letošním roce se podařilo Kateřině Šedé uskutečnit několikrát odložený projekt pro Tate Modern v Londýně. V jeho rámci do britské metropole pozvala obyvatele malé moravské vesnice Bedřichovice. Ti zde během jednoho dne prováděli své běžné denní úkony, jako kdyby se nacházeli doma a nikoliv ve městě nad Temží. Doplnili je britští amatérští výtvarníci, kteří podle fotografických předloh malovali pohledy na Bedřichovice.
Ekonomika a jiné tragédie
Ekonomická krize dotírá i na kulturu. Město Brno, které doposud na kulturu přispívalo nebývale vysokým procentem ze svého rozpočtu, musí šetřit. Jím zřízené kulturní instituce byly vyzvány, aby o pětinu snížily své náklady. To se týká i Domu umění Brno. Ten proto bude muset uzavřít Dům pánů z Kunštátu, budovu, kde se již od 70. let odehrávaly významné výstavy a která nedávno prošla rekonstrukcí. Podle ředitele Domu umění Rostisla-
va Koryčánka se při snížení rozpočtu projevil efekt letícího letadla: „Omezíte-li rozpočet o dvacet procent, neznamená to mechanické snížení aktivit o pětinu. Snížíte-li rychlost letícího letadla pod určitou hranici, začne padat. V takové situaci jsme dnes i my.“ Smutnou událostí se také stala krádež obrazů Emila Filly z jeho pamětní síně na zámku v Peruci. Ukázalo se, že zloději nemuseli překonávat žádné složité zabezpečení a podařilo se jim odjet dříve, než se na místě objevila policie. Současně vyšlo najevo, že obrazy nebyly pojištěny. Dá se předpokládat, že tato událost vyvolá diskusi o zabezpečení sbírek umění v České republice, které se, částečně i díky snižujícím se veřejným rozpočtům, stále více podceňuje.
Solidarita s disidentem
Snad nejkomentovanější událostí ve světovém výtvarném umění se stalo pronásledování čínského umělce Aj Wej-weje. Ten byl nejdříve různými způsoby upozorňován, aby přestal se svými aktivitami, jimiž kritizoval čínskou vládu. Protože Aj Wej-wej nepřestal, byl uvězněn a posléze obviněn z daňových úniků. Propuštěn byl jen na základě slibu, že se vzdá veřejné činnosti. K obvinění z daňových nesrovnalostí přibylo nařčení z šíření pornografie (to když se vyfotil nahý se svými – nahými – přívrženkyněmi). Pronásledování Aj Wej-weje vyvolalo vlnu mezinárodní solidarity. A co je možná ještě důležitější, aktivizovalo i občany Číny, kteří umělci posílají peníze na uhrazení údajných nedoplatků či se nechávají fotografovat nazí pod heslem Nahota není pornografie.
Stavět či bourat?
Událostí na poli architektury se stala debata ohledně demolice domu na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí v Praze. Investor zde chce odstranit původní budovu z 20. let a na jejím místě, jakož i na dalších jím vlastněných pozemcích v okolí, vybudovat moderní multifunkční palác. Původní dům ale řada historiků architektury považuje za umělecky a historicky cenný. Odpůrce bourání nepřesvědčila ani vizualizace architektonického záměru. Na rohu Opletalovy a Václavského náměstí má vyrůst vysoká skleněná budova, na nároží navíc zakončená věží. Do zdánlivě akademického sporu a byrokraticky banálního řízení vstoupil i ministr kultury Jiří Besser, který podpořil bourání. ■
Foto: LN – Jan Zatorsky a Reuters
výtvarné umění
chcete si přečíst víc? (k dostání v trafikách nebo přes sms)
Ročenku Lidových novin 101 Událostí roku 2011 si můžete objednat dnes přes SMS přímo do své schránky. Stačí poslat SMS ve tvaru LN 101UDB JMENO PRIJMENI ULICE CISLO PSC MESTO (vzor: LN 101UDB jan novak jindrisska 16 11000 praha 1) na číslo 902 11 a 101 událostí roku 2011 vám doručíme do 2 týdnů na uvedenou adresu. Cena odeslané SMS podle běžného tarifu vašeho operátora, konečná cena za speciál je hrazena příchozí zpoplatněnou SMS ve výši 50 Kč vč. DPH. Službu technicky provozuje ATS, infolinka 776 999 199 (po–pá, 9.00–16.00), www.platmobilem.cz.
LIDOVÉ NOVINY – NOVINY OSOBNOSTÍ
