Ústav hudební vědy Filosofické fakulty Masarykovy univerzity
Tour de Culture hudba literatura divadlo film
10/2007
LEITNEROVA 9.10. The Young Pekáč, swing, jazzrock i latinsko-americké rytmy, 19.30 18.10. Onen svět + Fui-Fui, Experimentální duo a jazzové trio Hanousek – Žemla – Čech, 19.30 23.10. Poslechový pořad Jiřího Černého: Radiohead – Pink Floyd nového věku, 19.30
FLÉDA 5.10.
PODOBRAZY 3.10. miniMAXband, melodický jazz a šanson s vibrafonem 10.10. 05 Kvartet, známí brněnští jazzoví instrumentalisté 24.10. Radek Zapadlo Trio, originální jazz v neotřelých aranžmá
ALTERNA 3.10. M.Y. Music, finalisté soutěže CocaCola Popstar 2007, 20.00 10.10. Babička, funk-rock a zábavná pódiová show, 20.00 11.10. Swordfishtrombones, rockový šanson s vlivy jazzu a blues, 20.00 14.10. Elisabeth Lohninger a Walter Fischbacher Quartet, emotivní zpěvačka s doprovodem 31.10. Nukleární Vokurky, melodický rock s prvky hip-hap-hop, 20.00
DIVADELNÍ STUDIO MARTA 8., 9.10. Noc vrahů + Hra s mrtvou myší Triana + Ibsen, 19.30 DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU 6., 29.10. Zahradní slavnost, Václav Havel, 19.00 16., 17.10. Velice modrý pták, Maurice Maeterlinck, 19.00 19., 20.10. Evangelium sv. Lukáše, 19.00 DIVADLO U STOLU 11.10. Tajbele a její démon, 19.30 G-STUDIO CENTRUM 14.10. 1+1=3 (jedna plus jedna jsou tři), 19.30
23.10. 27.10.
FAVAL 4.10. 11.10. 16.10.
Pepa Klíč, Furre, Maso, trojkoncert, 20.00 Fast Food, pražské ska, 20.00 Slet bubeníků, pestrá směsice bubeníků a jejich přátel, 20.00
MUSILKA 10.10. Psí vojáci
24.10.
Duchu, jsi přítomen?, 19.30
HADIVADLO 9., 25.10. Černá sanitka, 19.30 Projekt NOVÁ OSA 16.10. Tetování, Činoherní studio Ústí nad Labem, 19.30 17.10. Jánošík, Činoherní studio Ústí nad Labem, 19.30 24.10. Macbeth, Divadlo Petra Bezruče, 19.30 REDUTA 21.10. 23.10. 24.10. 25.10.
Terasa Démoni Osiřelý západ Hra o Janáčkovi
divadlo
STARÁ PEKÁRNA 2.10. Daniel Váczi Trio, moderní jazz z Maďarska, 20.00 3.10. Jarret, folkrock z Liberce, 20.00 6.10. ZVA 12 – 28 Band, křest alba „Za fúzy ma poťahaj“, 20.00 8.10. Expedice Apalucha, bluesbeat z Opavy, 20.00 17.10. Stan The Man, bluesová stálice Pekárenského pódia, 20.00 18.10. Tapia eta Leturia, baskický host, 20.00 22.10. Jan Spálený a ASPM, jazzbluesová špička, 20.00 28.10. Showstation, 20.00 29.,30.10.Tres Hombres, rakouská legenda opět v Pekárně, 20.00
17.10.
I Am X, britská hvězda nové progresivní vlny, 21.00 Heavy Mental, metalová smršť, 21.00 Michal Prokop a Framus, křest dvd “LIVE 60“, 21.00 Django Fest, tradiční romský festival, 21.00
hudba
Tour de Culture doporučuje v říjnu
fejeton
Dialektologický výzkum Ráno Do nového dne se mladý dialektolog probudil s jasným úmyslem, který dnes zrealizuje. Bylo jasné, že ten úmysl není nijak menší než velký, protože náš dialektolog nebyl žádný troškař. Rozhodl se totiž prozkoumat a zaznamenat dosud neprobádanou oblast sociálního nářečí. Profesní mluva, slang i argot už byly podrobeny důkladným analýzám, mladý dialektolog osobně pronikl i do skupin okolo pražských pepíků a brněnských plotňáků, ale stále to nebylo nic převratného. Pak mu však přece jen na mysli vytanula jistá oblast, oficiálně dosud nezmapovaná. Oblast argotická, tedy mluva tzv. společensky deklasovaných živlů (mladý dialektolog se vždy musel trochu pousmát nad tímhle označením), mluva, která ho napadla v situaci, kdy potkal Kotlíkáře. Kotlíkář byl jeho známý ze střední školy, bývalý spolusedící z druhé lavice u dveří. Považoval se za samozvaného odborníka na „přírodní vjemy“ a stále litoval, že na žádné fakultě neexistuje obor, který by se něčím takovým dopodrobna zabýval. A tenhle Kotlíkář pozval mladého dialektologa na procházku do lesa, přičemž bylo jasné, že čerstvý lesní vzduch a zvířátka jsou sice fajn okolnosti, ale náplň procházky bude úplně jiná: „Bobule a kořínky, ale i praváky a klouzky necháme být a budeme sbírat skutečné houby.“ A tak se vedle notoricky známé argotické oblasti zlodějů a jiných kriminálních živlů objevila další oblast – feťácký sociální dialekt. Oficiálně neprozkoumaná mluva, která našemu dialektologovi učarovala. Odpoledne Vybaven diktafonem, třemi propiskami a velkou složkou papírů na poznámky vyrazil mladý dialektolog do terénu, začlenil se do skupiny, které dominoval Kotlíkář a jakási slečna v černém, pozorně poslouchal a zapisoval a stále šmátral rukou pod bundu, kde měl v náprsní kapse diktafon. Autobus zavezl skupinku mladých lidí kousek za město, na opuštěnou lesní zastávku, která zřejmě po celý rok zarůstá mechem a kapradím a jediným jejím rozptýlením je občas proběhnuvší veverka, ovšem v podzimním čase se může těšit na davy „skutečných gurmánů“, jak poznamenal Kotlíkář s jointem v ruce, ale slečna v černém ho napomenula, ať se nevybavuje se zastávkou a radši co nejdříve zavede všechny přítomné na osvědčená naleziště. Cestou se mladý dialektolog snažil co nejvíce komunikovat s ostatními, diktafon prakticky nevypínal, stále si cosi zapisoval (kdyby se ho někdo zeptal, co to pořád píše, tak by tvrdil, že intimní poezii, ale tohle naštěstí nikoho nezajímalo) a občas ho přepadal téměř euforický pocit vášnivého sběratele, který právě nalezl svůj poklad. Kotlíkářova naleziště byla skutečně osvědčená, a tak mladý dialektolog poprvé v životě uviděl tu věc, kvůli které celá tahle výprava vlastně vznikla. Jakýsi malý a nenápadný houbo-hybrid. Podvečer
Říká se, že když žena prožije zásadní zlom ve svém životě, od základu změní svou vizáž. Tour de culture je ve svém třetím roce stále víceméně mimino a naše redakce, jakožto pyšní rodiče, jsme se nikdy nedomluvili, jestli je TdC pohlaví mužského nebo ženského. Bude to zřejmě bezpohlavní tvor. Nicméně to nic nemění na šokantním faktu, že tak malé stvoření a už by to rádo vypadalo lépe, než jak ho fakultní pánbůh stvořil. Celé prázdniny jsme na našeho nezbedného potomka pedagogicky působili a vymlouvali mu novou obálku, vymlouvali mu nový font, nový papír i nový design. Jenže pro naši přisprostlou mládež, stejně jako pro túrdekultíka, je slovo „konzervativní“ vulgarismus nejhrubšího zrna. Jak mu vysvětlit, že ne vše, co je na lepším papíru, musí být automaticky zároveň kvalitnější? Těžko, zvláště když má po ruce tak pádný argument, jakým je toaletní papír. Takže si náš malý časopíseček postavil hlavu a nedávno se doma objevil v naprosto proměněném stavu, že jsme ho málem ani nepoznali. Má jediné štěstí, že jsme tolerantní a poměrně mladí rodiče, takže jeho výstřelky přecházíme pouze s výhružným zapalovačem v ruce, jinak bychom ho museli přetrhnout jak hada, což by nebyl problém ani vzhledem ke kvalitnějšímu papíru, do kterého se, fešák, ohodil. My si totiž moc dobře pamatujeme, že jako puberťáci jsme byli úplně stejní. A stejně jako se smířili naši rodiče, tak se smíříme i my. Jak se říká v banánových republikách, „změna je život.“ Martin Gillár
Mladý dialektolog leží na louce hned vedle slečny v černém a Kotlíkáře, který na něj dělá žertovné posuňky a zpívá české písně z osmdesátých let. Všeobjímající vír s názvem keep smiling krouží kolem všech přítomných a nutí je tancovat ve svém rytmu. Všichni lidé na louce účinkují v pestrobarevné komedii. Snímek se jmenuje Hahahihihoho. Mladý dialektolog nenápadně pokukuje směrem k potoku, protože tam na něj přátelsky pomrkává oranžový stegosaurus. Zamával na něj, ale přece jen se měl trochu na pozoru, protože u takového velkého zvířete člověk nikdy neví. Někdo začal recitoval Křišťálovou studánku, což Kotlíkář podpořil písní ze seriálu Přátelé zeleného údolí. Dialektolog zjišťuje, že má v ruce jakási popsaná lejstra.
14
10. číslo říjen 2007 evidenční číslo MK ČR 17015 Šéfredaktor Martin Gillár
[email protected] Redakční rada Lilly Kunčarová David Osvald Jirka Bernkopf Jana Hnojská Design a sazba Milan Vlček Jazyková korektorka a editorka Zuzana Ryčlová Vydavatel ÚHV FF MU Gorkého 7 Brno 602 00 tel.: 549497478
Pozdní večer Vítr roznáší po louce cáry popsaných papírů. Poletují všude kolem jako tisíce sněhových vloček. Je teplé září, babí léto. Sněží. David Osvald
tour de culture ff kulturní měsíčník FF MU
Tour de culture ff vzniká za podpory Nadačního fondu studentů a Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Tisk Coprint Kratochvilka 113 Ivančice 664 91 tel.: 731473404
Studentka brněnského Ústavu hudební vědy Ludmila Kunčarová tráví tento akademický rok na Forschungszentrum populäre Musik Humboldtovy univerzity v Berlíně. Nás zajímalo, o jaký studijní program se jedná, jak se v cizině studuje a ještě mnohem více …
Pavel Zajíček: Cesta vlakem z P. do B. Pollockovy fleky odposlouchaná slova
TdC: O jaký výměnný program/stipendium se jedná? L.K.: Stipendium DAAD pro absolventy všech vědních oborů. Je formálně poněkud zdlouhavé na vyřízení, ale je možné jej získat i na celé magisterské studium a měsíční výše stipendia je 715 euro, což stačí na bezproblémové pokrytí všech životních nákladů.
příjezdem ochotně odpovídalo na dotazy mailem, i profesor Wiecke, který přislíbil spoluvedení diplomové práce. TdC: Jaké je studium, jak probíhá výuka v cizině nakolik se liší od brněnské formy studia? L.K.: Výuka je v principu organizována podobně jako v Brně (tedy přednášky, semináře a cvičení). Sympatickým se mi jeví rozdělení předmětů do povinně-volitelných modulů. Každý z modulů (kupříkladu: Hudba a průmysl, Populární hudba jako předmět teoretického bádání apod.) obsahuje několik tematicky spjatých předmětů a studenti si vybírají celé moduly, nejen jednotlivé přednášky. Mají tak možnost se v průběhu magisterského studia systematicky zaměřovat na oblasti, které je zajímají. TdC: S čím jsi měla největší problémy a co pro Tebe bylo nejjednodušší? L.K.: S problémy jsem se zatím díkybohu nesetkala, snad tento optimistický dojem přetrvá.
Humboldtova univerzita v Berlíně Foto archiv washjeff.edu
TdC: Co Tě mile či nemile překvapilo na škole, kde nyní studuješ, ve srovnání s brněnským ÚHV? L.K.: Mile mne překvapila vstřícnost všech pracovníků HU, se kterými jsem měla co do činění - zahraniční oddělení, které ještě před mým
TdC: Co by sis přála po Tvých zkušenostech z ciziny, aby se změnilo na ÚHV či naopak, co v cizině chybí – v čem by se mohli přiučit od brněnského ÚHV? L.K.: Možná poněkud mimo téma bych se přimlouvala za to, aby bylo z Ústavu hudební vědy i na Humboldtovu univerzitu možné absolvovat stáž v rámci programu Erasmus. TdC: Co je pro Tebe největším přínosem z této stáže? L.K.: Největším přínosem budou, doufám, získané znalosti z oblasti teorie populární hudby. Anna Juhásová
Moravský podzim a kolokvium
4
Celkem sedmnáct koncertů mohou příznivci zvláště klasické hudby navštívit během dvaačtyřicátého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim, který fanfárami z Janáčkovy Sinfonietty slavnostně zahájil již 21. září. Tematickým námětem letošního ročníku je Sladký dech přírody, odedávna nevyčerpatelný zdroj umělecké tvorby, a to nejen té hudební. V mnoha centrech brněnského hudebního dění (Besední dům nebo Janáčkovo divadlo) se během dvou týdnů objevili nebo ještě objeví vedle čtyř symfonických orchestrů, tři komorní orchestry, dva vokální soubory i instrumentální sólisté (cembalistka Barbara Maria Willi nebo hobojista Vilém Veverka). Koncerty vycházejících hudebních hvezdiček jsou součástí dvou tradičně připojených pořadech – Pódium nových talentů a Koncert laureátů letošního ročníku Mezinárodní interpretační soutěže. Zhruba v padesátých letech vznikla na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity myšlenka tematicky zaměřené konference, která se povedla prosadit a zrealizovat až v polovině šedesátých let. Tehdy se právě datuje vznik Moravského podzimu a Mezinárodní hudebněvědecké kolokvium se stalo jeho tradiční součástí. Během dvaačtyřiceti let se v Brně objevili tak klíčové postavy muzikologie jako byli Zofia Lissa, Carl Dahlhaus nebo Hans Heinrich Eggebrecht. Letošní ročník, který proběhl poslední týden v září, byl věnován tématu opery v době jejího největšího rozmachu, tedy v osmnáctém století, a mezi přednášejícími se opět objevilo i mnoho hostů ze zahraničí. Detailnější informace a kompletní program festivalu i přidružených akcí lze najít na www.mhf-brno.cz/moravsky-podzim. MG
Vydalo nakladatelství Vetus via v roce 2007 jako 38. svazek edice Želetavka, kterou řídí Jaroslav Erik Frič Obrazy jsou uhrančivé a přitom prosté, vytvářejí dostatek místa, kde lze pobýt a vnímat je, přemýšlet o nich, pustit si je k tělu. Přímo si o to říkají. Básně v próze se leckde stávají čirou poezií, završenou tak, že už za ni snad nelze zajít, podestlanou jemným a laskavým smutkem a stejně tak jemnou a laskavou radostí. Kniha je oproštěna od veškerého pozérství a nabubřelosti a aniž by zevšedněla, vrství na sebe pláty všedního života, všedního světa, všedních dnů, jimiž jako plameny prohořívají okamžiky, které je třeba rozpoznávat, objeví-li se, dešifrovat je a rozpitvávat, zajímat se o ně a dotýkat se jich, přicházet na to, co znamenají a co znamenají pro nás, objevovat a uchovávat
jejich sdělnost, aby mohla být útěchou a abychom skrze ni byli k rozeznání my a to smrtelné i nesmrtelné v nás. Neplýtvá se tu slovy. Pokud jsou použita, pak proto, že použita být musí. Přesto tu o ně není nouze, jenomže jsou tam, kde být mají, nepřečnívají. A jelikož ani nepředstírají, působí tudíž přirozeně. Shrnuta v texty, skrze ně, vypovídají o jednotlivostech a sestavují je tak v množství, a naopak. Jindy jsou rozkládána, aby vyjevila svou podstatu, vyvrhla svůj pravý obsah, anebo aby promluvila jinak, než je obvyklé a než jsme si navykli. Vytušit se dá zpěvnost, věty se nabízejí k přednesu – ostatně jak jinak, je-li autorem básnící hudebník. Nelze opomenout opravdu zajímavou, úsporně, minimalisticky řešenou obálku Františka Štorma.
literatura
Knihy, které se neodkládají
/Radek Dyma/
PhDr. Bohumil Fořt, Ph.D. (1973) působí na Ústavu české literatury, kde přednáší literární teorii. Jeho doménou je především naratologie, sémantika, literárněvědný strukturalismus a moderní česká literatura. Již několik let se také věnuje, ovlivněn novějšími pracemi Lubomíra Doležela, teorii fikčních světů. Co Vás po studiu na Pedagogické fakultě přimělo věnovat se teorii literatury? Na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde jsem studoval, jsem se, popravdě řečeno, s teorií literatury takřka nesetkal. Až v posledním ročníku, kdy jsem psal diplomovou práci o Janu Weissovi, jsem najednou zjistil, že se mi nedostává nástrojů, které bych mohl při analýze Weissova díla uspokojivě použít. Tak jsem se tyto nástroje pokusil hledat. Zhruba v té době jsem se potkal s profesorem Miroslavem Červenkou, který se mne ‘ujal’ a později představil profesoru Lubomíru Doleželovi - a bylo rozhodnuto. Myšlenky kterého literárního vědce jsou Vám nejbližší? Zůstanu na poli teorie: nejbližší jsou mi samozřejmě myšlenky toho, který mne nejvíce ovlivnil, tedy Lubomíra Doležela, který se stal mým mentorem i přítelem. Jeho přístup spojuje to nosné z dědictví Pražské školy s moderními vlivy a s vlastní logickou intencí, což je blízké mému analytickému způsobu myšlení. Kdysi jsem totiž kromě bohemistiky studoval i matematiku a dodnes chápu literární teorii jako matematiku literární vědy, tedy jako jakýsi systém, který je v jejím podloží. Jakou zajímavou knihu byste jako literární teoretik doporučil? Myslím, že obecně studenti nepovažují literárně teoretické knihy za příliš vzrušující četbu, což není tak úplně překvapivé. Nicméně, i v této oblasti existují knihy lepší a horší, čtivější a nudnější. Dobré jsou například Doleželova Heterocosmica, Pavelovy Fictional Worlds, ale i třeba Šest procházek literárními lesy od Umberta Eca, které jsou, myslím, pro studenty přístupnější. Existuje nějaká beletristická knížka, k níž se rád vracíte? Bohužel nebudu nikterak originální - kniha, kterou jsem zaručeně četl nejvícekrát, jsou Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, mám ji moc rád. Ovšem mám ještě jednu velkou favoritku, která mne ve svém originále nikdy nepřestane fascinovat, a tou je kniha Kurta Vonneguta Slaughterhouse Five.
anketa
hudba
Za devatero horami a sedmero řekami aneb Jak se studuje v cizině
13
Světáci, o kterých se příliš nemluví
Stovky mladých lidí jezdí první červencový týden do Karlových Varů za filmy. I já už čtvrtým rokem trávím začátek prázdnin v proslulých lázních. Ale nejezdím sem ani za filmy (i když přiznávám, když to vyjde, tak si do kina zajdu), ani za léčivými prameny. Do Varů jezdím za sklem. A to za sklem českým. Nazvala bych to rodinnou úchylkou. Můj otec je bývalý vynikající foukač skla a matka je sklářskou výtvarnicí. A jak roky plynuly, vyrostl ze mne tak trochu patriot na české sklo. Nemám na mysli jen ty obdivuhodně broušené kalíšky a vázy s dokonalým leskem. Ale také mezi většinou národa poměrně neznámé skleněné plastiky. I rozhodla jsem se, že Vám, kdož jezdíte do Varů za uměním filmovým, představím a nabídnu jednu z doprovodných akcí MFF – Festival uměleckého skla. Místo konání je příhodné. Je to hlavní kolonáda u Vřídla. Ano, u toho největšího pramene, který ve Varech najdete. Poblíž něj sídlí galerie Minea, která má sklářkou výstavu na svědomí. Ale to samo není jediným spojovatelem kolonády a skla. Ostatní prameny na této kolonádě totiž zdobí plastiky našeho nejznámějšího sklářského výtvarníka a vlastně zakladatele tohoto uměleckého oboru Stanislava Libenského (1921 - 2002). Toto jméno si pamatujte. Zná ho totiž spolu s jeho manželkou, taktéž přední výtvarnicí, Jaroslavou Brychtovou opravdu celý svět. V Brně se na jeho snad poslední realizované dílo můžete zajít podívat do kaple na Špilberku - jsou jím ona „gotická“ okna. Nedávno jsem slyšela otázku „koho proboha napadlo dělat sochy ze skla?“ Ne, nenapadlo to pouze Čechy, ale byli jedni z prvních od té doby jsou v tomto oboru nejlepší a nejoceňovanější. To, že doba nutí naše know-how pomalu prodávat světu, ponechme stranou. Do budoucnosti nevidíme. Chci vám představit současnost. Už sedmý ročník Festivalu uměleckého skla se podobou nevymykal předchozím. V naprosté blízkosti Vřídla a také o patro výš najdete zástupce našich současných sklářských výtvarníků. Jsou vybíráni různě, každý ročník vypovídá o něčem jiném. Vždy zde ale najdete rozmanité techniky, od tavení, skla lehaného, optického, po tradiční techniky foukání, malování a mnoha dalších. Podoby děl jsou stejně různé, stejně jako jejich tvůrci. Individuální projev byl a je vždy cílem vedoucích českých sklářských ateliérů a středních i vysokých škol. Neodpustím si říci, že většina
Napadlo vás někdy založit si vlastní hudební label? Pokud se aktivně nevěnujete hudbě, není to pravděpodobné. Ale stane se. V případě Silverrocket došlo k něčemu podobnému. Skupina kamarádů se spojila a v duchu nezávislosti se začala vzájemně podporovat ve svých hudebních aktivitách. Malý festival „Světáci ze Silver-rocket woe“ vznikl a proběhnul (zatím podruhé) právě díky existenci tohoto „vydavatelství“. Akce situovaná na malebném Střeleckém ostrově (ano, jedná se o Prahu) se konala 18. srpna, na místě omývaném proudem Vltavy, v prostředí ideálním k odpojení myšlenek od městem nasáklé pevniny, dovolujícím střídavě koncentrovat mysl na hudební zážitek a přírodu. Postupně zde zahrály kapely Děti deště, Deverova chyba, OTK, Gnu a Esgmeq, jména na české hudební scéně poměrně neznámá, ale po bližším ohledání vůbec ne nevýznamná, objevující se na line-upech řady mezinárodních alternativních festivalů. Po krátkém, leč impozantním teoretickém úvodu Joba (L´point, CiTyk), exkurzu do historie a čmárání loga se stříbrnou raketou klackem do země propuknul neúprosný útok Dětí deště, které se navzdory odpoledním hodinám zostra vrhly na ušní bubínky návštěvníků. Docela ucházející úvod v podobě industriálně laděného kraválu, srozumitelnost českých textů však bohužel byla velice malá. Po vystoupení Dětí Deště následovala tříčlenná Deverova chyba, která jako jedna z mála kapel disponuje nástrojovým obsazením dvě basy, bicí a zpěv. Po odchodu kytaristy Devery do USA se její členové totiž rozhodli pokračovat ve své činnosti a ovlivnění tvorbou kanadských No Means No nebo brněnských Dunaj vydali alba „Doforoty“, „Do stran“ a zatím nejnovější „Club 59“, z něhož návštěvníci festivalu mohli slyšet většinu písní. Odehraný set nepostrádal náboj, agresivitu ani dravost předchozí skupiny, přesto se hudba Deverovy chyby vyznačovala dojmem mnohem větší organizovanosti a přehlednosti. Jako třetí zahráli patrně nejakustičtěji působící OTK v čele s frontmanem Ondřejem Ježkem, který je navíc producentem řady domácích alternativních projektů. Vystoupení této skupiny uprostřed festivalového line-upu představovalo určité (byť ne příliš výrazné) zvolnění a svým způsobem předěl mezi brutálněji znějící smrští zvuků a větší prostor ke kontemplaci („Jsme to my sami, kdo sází“.) OTK nabídli průřez svou dosavadní tvorbou a nadchli i poblíž stojícího Brita, kterému jsem se snažila vysvětlit, že kapela se jmenuje „ou tí kej“. Gnu, kapela, jejíž hudební projev je absolutně nekompromisní, byla jednou z nejočekávanějších
z těchto autorů také maluje a nemalá část se věnuje sklu užitkovému – autorskému designu. Tyto jejich práce ale ve Varech nepotkáte, mohly byste je naopak najít jako výrobky karlovarské světově proslulé sklárny Moser, pro kterou mnozí z nich navrhovali. Skleněná plastika, skulptura, objekty, prostě sochy ze skla ale bohatě Festivalu vystačí a možná i vás mile překvapí a nezřídka pobaví svými nápady a bohatostí.
Jestli si vážíte českých tradicí a máte rádi umění, přijďte se někdy podívat na nějakou výstavu – třeba právě příští léto ve Varech. Ať tam nepotkávám stále ty samé tváře. Vždyť to vypadá, že o toto výsadní české umění typické pro druhou polovinu dvacátého století mají zájem jen sami tvůrci, které tak potkáte na každé vernisáži po celé republice. P.S. Využijte příležitosti se v Brně podívat na výstavu České a slovenské sklo v exilu v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Výstava trvá až do 6. ledna 2008. Expozice má sice pro sklo poměrně nedostačující osvětlení, ale celkově mohu návštěvu jen doporučit. Petra Zmeškalová
atrakcí festivalu. K maximálně přímočaře hutnému zvuku přispívá snad i fakt, že obsazení tvoří stejně jako v případě Deverovy chyby dvě basy. Název skupiny jsem původně považovala za zkratku, po krátkém pátrání jsem však zjistila, že se jedná o určitý druh pakoně. Tato interpretace je ovšem nepatrně zavádějící, protože postrádá užší historickou souvislost i symboliku. Je pravda, že post-hardcoroví Gnu, kam se řadí např. podle serveru last.fm, svou neobyčejnou silou mohou evokovat stádo běžících pakoňů, ve skutečnosti se prý ale jedná čistě o formu a zvuk slova gnu, které v leckterých uších může znít jako jakási mantra. Základ pražského vystoupení Gnu tvořily především novinky z poslendího alba, což v sobě zahrnovalo nevýhodu v podobě neznalosti nových textů, v kombinaci se špatnou srozumitelností lehce snižující celkový umělecký zážitek. Přesto byl důvod po skončení jejich setu bouřlivě tleskat a nejrůznějšími způsoby projevovat uznání. Jako poslední se na ostrovním pódiu objevili chebští Esgmeq, kteří mě tak trochu vyvedli z mé původní domněnky, že vrcholem festivalu pro mě budou, stejně jako minulý rok, předchozí aktéři. Jenže punk´n´rolloví veteráni měli v živém provedení jednoduše smrtící účinky. V kotli to začalo s definitivní platností pořádně bublat a skupina do něj od prvních okamžiků přisypávala suverénní směs agresivity, syrovosti, alkoholového odéru a oplzlosti, ovšem v tom nejpozitivnějším kontextu a s překvapivou účinností. Zazněly zhruba tři čtvrtiny písní z nejnovějšího eponymního alba Esgmeq, včetně největších „hitů“ jako Nenávidím tě, Podzim nebo Slast. Pro mnoho lidí pravděpodobně vrchol festivalu.
hudba
výtvarné umění
12
Skleněné Vary - malé ohlédnutí za prázdninami
Martina Dobrovolná
Aran z Gnu, hlavní organizátor festivalu Foto archiv metalopolis.net
5
hudba
Divadlo Archa
V posledních letech nastal velký zlom v propagaci jiné hudby. Tato hudba dostala svůj český prostor, který vytvářejí festivaly Sperm, Other Music, Alternativa, brněnský New! New! a label Silver Rocket. Již třetím rokem rozvíří poklidné vody české hudební scény Stimul, který se letos soustředí především na experiment, různé podoby improvizované hudby a devastaci žánru.V nové sezoně spolupracuje s filmovým festivalem MOFFOM (Music on Film, Film on Music). První večer Stimulu je zároveň doprovodným programem festivalu DER FILM. Podívejme se blíž na „velká“ jména programu. Tvorba Kreidler, čelních představitelů německé post-rockové scény, se nejvíce přibližuje abstraktní filmové hudbě a invenčně vstřebává vlivy jazzu, ambientu i industriálu. Nevšedně chytlavé popové melodie a precizní instrumentace dodává jejich muzice až majestátní, prudce emotivní nádech. Keiji Haino patří mezi zástupce japonské nezávislé hudby vzešlé z jazzové improvizace a undergroundu. Jeho hudební projev, který provází svým charakteristickým vokálem, spojuje expresivní kombinace energického kytarového noisu se spontánní improvizací i s odchylkami k psychedelii nebo k meditativnímu tichu. Americké trio Dälek dělá experimentální hip hop a přichází konečně s novým a neslýchaným zvukem, který rozbíjí zavedená schémata stylu, o čemž svědčí mimo jiné to, že jejich desky vydává vydavatelství Mika Pattona Ipecac. Spolupracovali s hvězdami jako DJ Spooky, s legendami tzv. krautrocku 70. let (Faust), či s fenomenálním zpěvákem Mikem Pattonem (ex-Faith No More,
Pravidelné hudební večery
Fantomas) nebo hardcoreovými Melvins. Legendární britský kytarista Fred Frith stál se skupinami Henry Cow a Art Bears v centru hnutí Rock v opozici, na konci osmdesátých let byl baskytaristou Zornova freejazzového tornáda Naked City, v devadesátých pak spoluzaložil power-rockovou kapelu Massacre a experimentální rockové Keep The Dog. 6.10. 13.10. 20.10. 21.10.
Kreidler, Bassisters Orchestra, Hans Appelqvist, Okapi Keiji Haino, My Cat Is An Alien, Trapist Dälek, Regenorchester XII, MoHa! Fred Frith, Noël Akchoté
tóny ze sudu
Hana Černá
Jak zní popcorn intelektuálů
Na festivalu Stimul se objevi i Japonec Keiji Haino
Podrobněji o interpretech i odkazy na hudební ukázky na www.stimul-festival.cz AnSh
Skleněná louka – Sklepní scéna, Kounicova 23, Brno
pondělí 1. 10. 2007 od 20:00 Ježíšovy tepláky Mnohohlavá saň, která vás pohladí po duši
6
Mexický film Kachní sezóna získal jedenáct národních ocenění Ariel za rok 2004 a spoustu dalších cen z festivalů v Paříži, Soluni či Guadajaře, což jen dokazuje, že se jeho debutující režisér Fernando Eimbcke trefil opravdu do černého. Nízkorozpočtová černobílá komedie popisuje obyčejný den dvou chlapců, kteří se snaží zabavit v nudnou neděli. Ta však pro ně stane nezapomenutelnou. Jasmila Žbaničová, bosenská režisérka a scénáristka, vystudovala divadelní a filmovou režii v Sarajevu, kde také natočila několik dokumentů, mezi nimi svůj první celovečerní film Grbavica. Příběh vztahu matky a pubertální dcery se odehrává v současné Bosně, kde se z minulosti neustále vrací nedávné válečné trauma. Za jakousi ostrovní verzi Forresta Gumpa se dá považovat irský snímek Snídaně na Plutu od známého režiséra Neila Jordana. Hlavním představitelem je však Cillian Murény alias Patrick
Braden zvaný Koťátko – tranvestita, ne však v pravém slova smyslu. Drama Ráj hned teď se snaží odpovědět na otázku, kdo jsou sebevražední atentátníci a jaké motivy je vedou k tak hrůzným činům. Jeho režisér Hany Abu-Assad založil společnost Ayloul Film Productions, která se už několik let věnuje multikulturní problematice Blízkého východu a Evropy. Posledním snímkem letošního Cyklu je maďarsko-cikánská animovaná zmodernizovaná verze Romea a Julie Diskrit!, natočená v režii Arona Gaunera. Film přináší politicky nekorektní, drsný obraz současné střední Evropy. K úplné dokonalosti stačí už jen poznamenat, že předplatné na dané filmy skrývá i spoustu dalších výhod v podobě slev na jazzové a etno akce do Staré Pekárny či na koncertní večery v Podobrazech. Co víc si přát? Snad jen, aby na pokladně ještě měli ještě volné lístky!
film
pokračování ze strany 10
STIMUL festival
čtvrtek 11. 10. 2007 od 20:00 Sichrhajs Grunge punk z Jižních Čech čtvrtek 18. 10. 2007 od 20:00 Kloaka 69 Artrock s přesahy do mnoha hudebních žánrů středa 24. 10. 2007 od 20:00
Prashivé kombinézy Czechoslovak prashiv punk
středa 31. 10. 2007 od 20:00
Fiktivní neuróza společnosti Alternative-experimental rock
Snímky z období, kdy film promlouval jen obrazem, jsou dodnes vyhledávanou oblastí kinematografie, ať pro zábavu, umělecký zážitek či hlubší zájem o výzkum daného období a jeho kulturní sféry. Vizuální zajímavost, dramatický potenciál a především absence synchronní zvukové stopy je výzvou také pro hudebníky, jimž poskytuje tvůrčí možnosti – nejen otrocký doprovod obrazu, ale prověření schopnosti pohotově reagovat, improvizace v symbióze s obrazem a nové možnosti interpretace filmu skrz hudební doprovod. Již tradičně bylo několik němých snímků s improvizovaným doprovodem uvedeno na letošním ročníku LFŠ v Uherském Hradišti, přičemž nejzajímavějším představením byla jednoznačně projekce arménské grotesky ve stylu populárních amerických slapstick comedies Šor a Šoršor s hudebním doprovodem svébytného hudebního uskupení Ty Syčáci (zvláště zaujaly neartikulované zvuky Petra Váši namísto dialogů). Odvážným počinem bylo také nové ozvučení Cocteauova filmu Krev básníka, který disponuje vlastní, původní zvukovou stopou. Výjimkou nebývá ani několik alternativních doprovodů k jednomu filmu, zejména k divácky atraktivním snímkům - z českých filmů k Erotikonu Gustava Machatého, jehož avantgardní styl a množství symbolů motivuje autory hudby k experimentům se zvukem. Že němé filmy nejsou jen pralinkami z roku raz dva tři, popcornem intelektuálů ani obskurní zábavou hrstky bláznů a filmových vědců, jak praví článek Aleny Oswaldové Němý film – popcorn intelektuálů (www. libimseti.cz), dokázal i letošní ročník festivalu českých a německých němých filmů Stummfest, který se konal na přelomu srpna a září v areálu Klubu v Jelení v Praze.
Zásluhou několika členů MitOst e. V. se uskutečnil již druhý ročník přehlídky vybraných němých filmů s živým hudebním doprovodem. Po tři večery mělo česko-německé publikum příležitost sledovat na plátně snímky volně seřazené do tematických sekcí Láska, Praha a Zločin, a to od nejznámějších, obvyklých reprezentantů období němé kinematografie (nejstarší české snímky Jana Kříženeckého či Machatého Erotikon), až po takřka zapomenuté filmy, jejichž projekce představovala unikátní příležitost seznámit se s ranými díly české i německé kinematografie – za všechny jmenujme loutkový film Die grosse Liebe einer kleinen Tänzerin parodující pochmurnou atmosféru a syžet expresionistických filmů. Obdobná rozmanitost se projevila i v hudební složce projekcí, kde se tradiční, byť místy lehce ironizující klavírní doprovod Ondřeje Kupičky ze skupiny Eggnoise střídal s rozpustilým klarinetem Jiřího Mráze a elektronicky modifikovanými tóny houslí a citery hostujícího německého dua Martina von Franziuse a Leopolda Hurta. Pomyslný vrchol festivalového tridua představoval expresionistický snímek Kabinet doktora Caligariho s virtuózním klavírním doprovodem Miloše Orsona Štědroně. Po pořádné porci popcornu zůstal místo rozšlapané drtě pod sedadly a krabic se zbytky, které divák nasycen filmem již nedokázal strávit, prostor k diskusi, zda i natolik ojedinělý projekt, jako nekomerční Stummfest, dostane v nevyrovnaném konkurenčním boji šanci i v příštích letech. Tereza Frodlová Autorka absolvovala třídenní pracovní nasazení v multiplexu jako pomocná úklidová síla
11
Druhý ročník festivalu německy mluvených filmů DER FILM putuje poprvé i do Brna a láká na vesměs průměrnou novinku oblíbence Fatiha Akina, která ve srovnání se zbytkem nabídky sotva obstojí.
18. října čeká Flédu metalová smršť. Právě tento brněnský klub totiž hostí dvě významné legendy světového metalu. Ameřičtí Iced Earth vůbec poprvé za svou dvacetiletou kariéru vystoupí v ČR. O powermetalového kvintetu v čele se svérázným kytaristou Jonem Schafferem se v poslední době často mluví především v souvislosti se změnami na postu vokalisty. Ten zaujal Tim Owens, postava rockovým fanouškům velmi dobře známá pro svoje působení v Judas Priest. Spojení Schafferovy charakteristické hry na kytaru a Owensova vokálu (nezaměnitelného především v „ječákové“ poloze) zaručuje Iced Earth výjimečnost na jinak stereotypem zavánějící heavy/power metalové scéně. Skupina na svém turné prezentuje především kousky z nového dvoudílného alba Framing Armageddon. Druhou skupinou budou zuřiví Annihilator. Tito neúnavní Kanaďané stáli u zrodu žánru thrashmetalu a nemalou měrou jej pomohli definovat. Označení „předkapela“ by proto bylo nebetyčně trapné rouhání. Kapela se během svého vývoje potýkala několikrát s docela zásadními personálními obměnami, avšak díky kytarovému nestorovi Jeffu Watersovi nikdy nijak fatálně neutrpěla na pověsti (přestože tím období kolem experimentálního alba Remains tak trochu zavánělo). Letošní lakonicky nazvané album Metal potvrdilo návrat kapely ke
Současná filmová tvorba z německy mluvících zemí, a především pak z Německa, patří již několik let k tomu nejpozoruhodnějšímu v rámci tzv. Evropského filmu, který se stále ještě početná skupina filmových tvůrců a vědců snaží jako jakousi instituci vymezovat vůči americkému, respektive hollywoodskému filmu. Avšak česká filmová distribuce se v případě podobných experimentů drží zpátky. Vzhledem k tuzemskému filmovému finančnímu zázemí se jí ovšem nelze příliš divit. Především pak díky velkorysým sponzorům a partnerům z příslušných zemí bylo loni v Praze poprvé možné uspořádat přehlídku současných hraných a dokumentárních snímků německého jazykového prostoru a představit tak nejen divácky již osvědčené či cenami ověnčené tituly. Akce se zdařila a letos si může dovolit i mimopražské „ozvěny”, které budou od 10. do 12. října na programu brněnského Artu. Novinkou Na druhé straně uzavírá podle svých slov Fatih Akin trilogii na téma „láska, smrt a ďábel“ (roadmovie V červenci a originální romance
Proti zdi). Nejnovějším snímkem Yella se širokému českému publiku poprvé představí Christian Petzold, jeden (a v Brně i jediný) z předních tvůrců tzv. Berlínské školy (jak označili před čtyřmi lety kritici z Cahiers du cinéma a Positief současnou „berlínskou“ tvorbu skupiny německých tvůrců, jejichž snímky odmítají klasický příběh i psychologii postav a spíš nezaujatě sledují každodenní život). Petzoldovy filmy patří sice k těm více diváckým, zároveň inspirovaly řadu začínajících filmařů k daleko experimentálnějším kouskům. Naopak na tradičně vykreslených postavách a klasické narativní linii staví Čtyři minuty Chrise Krause, který své drama zasadil do vězeňského prostředí. Podobně tradičně se zdánlivě nesourodou dvojici pokouší svést dohromady Sven Taddiken v hořkosladké romanci Emmino štěstí. Především karlovarské publikum si bude pamatovat Rakušana Ulricha Seidla a jeho předchozí snímek Psí dny. Také Seidlova novinka Import/Export představuje nevšedně pojatý příběh pohybující se tematicky po linii sex-láska-smrt. Další staří známí, tentokrát herečtí, se českým divákům představí v opět německém snímku Kámoš, což jistě postačí jako pozvánka na klasickou všednodenní mainstreamovou komedii. Jediným dokumentem v brněnské nabídce zůstává švýcarský Grounding, svého času nejnavštěvovanější tamní film. Marně čekají brněnští fanoušci Wima Wenderse a jeho Toma Ripleye alias Amerického přítele či Stav věcí. Musí jim postačit dokument o režisérových tvůrčích začátcích. Co dodat? Máte-li čas, vydejte se objevovat „německy mluvený film“ do Prahy či ještě lépe do Vídně, kde se v druhé polovině října koná další ročník Viennale, jenž nabídne mimo jiné diskutovanou novinku dokumentarisky Betinny Blümner. V opačném případě pohotově využijte on-line rezervačního systému kina Art. www.derfilm.cz
Součástí Der Film je i film o začátcích Wima Wenderse Foto archiv imdb.com
Lenka Křesťanová
Filmový cyklus (nejen) pro středoškoláky opět v kině Art
10
Tak jako každý rok startuje začátkem října v kině Art Filmový cyklus (nejen) pro středoškoláky, přehlídka osmi celovečerních snímků z evropské i světové kinematografie. Jak napovídá název, cyklus není určen jen středoškolákům a na představení může přijít prakticky kdokoliv. A co víc, člověk si může zakoupit i předplatné, a každý měsíc tak zhlédnout jeden z vybraných snímků. Na co se můžete těšit? První z uvedených snímků Match point – hra osudu je podle mnoha kritiků nejlepším a nejvýraznějším filmem Woodyho Allena za posledních deset let. Vypráví o nekompromisní cestě mladého muže vzhůru po společenském
žebříčku a v hlavních rolích Scarlett Johanssonová a Jonathan Rhys-Meyers. Jako druhý snímek se představí The Commitments od Alana Parkera, natočený podle stejnojmenné knihy Roddyho Doyla. Výborně vykresluje dobovou atmosféru severodublinského Northsidu, kde ambiciózní Jimmy Rabbitte dává dohromady soulovou skupinu. Bratři, film Susanne Bierové, zobrazuje mnohdy otřesné zkušenosti vojáků nasazených do center současných válečných konfliktů. Snímek zahajoval filmový festival v San Sebastianu 2004 a se stal jednou z událostí přehlídky. pokračování na straně 11
RevolWhere? opět navštíví festival Uši a vítr klub Boro, Křenová 75 Pravidelné čtvrteční literárně-hudební večery pořádané J. E. Fričem z nakladatelství Vetus Via se od začátku letošního přestěhovaly do klubu Boro. Říjnový host RevolWhere? se zúčastní filantropických sessions Potulné akademie již podruhé. Tato brněnská big-beatová kapela má své kořeny pevně spjaté s Fakultou sociálních studií. V současné době hraje ve složení kytarista weed, basák marcus a bubeník fipek. Vznik oficiálně datují rokem 2003. Jejich hybnou silou se stala myšlenka „již nelze dále mlčky přihlížet krizi světového popu a rocku!“ Po zveřejnění prvního dema s názvem Demografie, jejich skladba On the Road to Berlin zaujala v Demoparádě Rádia Student. Roku 2005 zavítali na domovský festival Přesahy, 2006 do Divadla v 7 a půl na MDŽ pořádaného brněnskou feministickou skupinou Nora a letos na Multikulturní benefiční festival Nová Paka. Zájem o aktuální společenská témata se odráží také v jejich česko-anglických textech. AnSh
svým kořenům. Je výtečné, že poté, co okolnosti donutili Annihilator dvakrát zrušit v ČR své vystoupení, se konečně po dlouhé době objeví na českém, respektive moravském pódiu. Třetí kapelou, která po boku obou legend vystoupí, budou finští Turisas. Nejsou v našich končinách zatím příliš známí, a tak může být jejich epický folk-metal, ozvláštněný akordeonem a severskou bojovnickou image, zajímavým překvapením.
hudba
Iced Earth + Annihilator = mrazivé zážitky na Flédě
Petr Dimitrov
Metalová legenda Iced Earth Foto archiv icedearth.com
Program festivalu Čtvrtek 11. 10. 19.45 přednáška Potulná akademie 20.00 Nedělní chvilka foitezie - třebíčskostařečský poeticko-hudební projekt 21.00 Pavel Hlaváč & co. - blues - Třebíč
uši a vítr
film
Berlínská škola, nový nástup dokumentu či Wenders v plenkách?
Čtvrtek 18. 10. 19.45 přednáška Potulná akademie 20.00 Radim Zouhar - autorské čtení 20.15 Pes, Mystik a Dobrá nálada - punkfolk - Znojmo 21.30 TeePee - punk - Znojmo Čtvrtek 25. 10. Vernisáž v redakci Vetus Via, Pod Kaštany 28 17.00 uvedení výstavy - Pavel KirschnerSysel Večer v klubu Boro, Křenová 75 19.45 přednáška Potulná akademie 20.00 autorské čtení 20.15 Revolwhere? - big-beat - Brno 21.30 Betonovej bez - alternativní rock Brno
7
Měsíc autorského čtení
MISTERO BUFFO
Letní Shakespearovské slavnosti Brno Špilberk
Hadivadlo
Divadlo Husa na provázku
Povedená taškařice
Karneval jednoho herce
Když psal italský dramatik, herec a režisér Dario Fo svoji hru na motivy lidové frašky, jistě netušil, že jeho dílo ožije tak silně právě na brněnských divadelních prknech. V režii Aleny Ambrové (někdejší tanečnice a mnohaleté kmenové herečky Divadla Husa na provázku) vytvořil mladý herec Radim Schwab fascinující monodrama. Představení je rozděleno do čtyř částí – čtyř středověkých příběhů: Zrození potulného komedianta, Žonglérie o papeži Bonifáci VIII., Svatební hostina v Káni a Lazarovo vzkříšení, které z italského originálu přeložila Alena Světlíková. Jeden každý příběh je precizně vystavěn a dokonale zvládnut pohybově i herecky. Divák je sugestivně vtahován do světa komedie dell’ arte a polichocen, že právě on může být svědkem tohoto nevšedního zážitku. Jeho fantazie se rozevírá, srdce pookřeje, duše uvolňuje a hlava zbystří. Tomu prostě není co vytknout! Je to znamenitý kus! Schwab, nikoli nepodobný potulnému hercijokulátoru, předkládá divákům neuvěřitelnou škálu vtipů a rafinovaných zvratů. K dispozici má jen své tělo, hlas a prázdný prostor. O co je známější jako muzikálový umělec pražského divadla Ta Fantastika (Monte Cristo, Excalibur, Láska je láska, Elixír života, Obraz Doriana Graye), o to více mu sluší skromná Sklepní scéna a bláznivé pointy na téma hravé improvizace. „Komické tajemství“ neboli „Mistero Buffo“ je příjemným překvapením, které na vás čeká jednou měsíčně na Sklepní scéně Divadla Husa na provázku.
Dario Fo se vrací ke kořenům středověkého divadla – náboženským hrám. Mystéria se vyvinuly z velikonočních a vánočních her a svá témata čerpala především ze Starého i Nového zákona, z kázání, životů svatých, ale i apokryfů.
Foto archiv shakespeare.cz
Foto archiv hadivadlo.cz
Premiéra. Nejočekávanější novinka festivalu...Podprůměrnému zpracování hry slavného alžbětinského období ani plakátovaný Jan Tříska v roli Kalibana nepomohl. Tříska, jenž se po pěti letech do Shakespearovských slavností vrací, prostě proti náporu amatérismu nezmohl nic. Třebaže herec génius. Proč dramaturgie vybrala tento titul? Proč obsadila nesourodé herce, které to vůbec nebaví? Proč to režisér Jakub Korčák spíchnul horkou jehlou? Proč kostýmy působí jako z oblastního loutkového divadla. Chudák je hlavně Shakespeare - jeho talent byl v tomto případě úplně zprzněn.
Retro kabaret v režii mladého bratislavského Mariána Amslera. Flash-back do osmdesátých let. Chvilkami vtipné, chvilkami invenční. Obstojný je námět i některé herecké výkony. Zpracováním se však hra hodí pouze jako recesistické intermezzo v rámci festivalu Kabaret. Tento spektákl bez pointy prostě nemá jiné opodstatnění. Hudební čísla bohužel smrtelně nudí, a kdyby v tom nehrála Kamila Kalousová, tak by za to na kase ani neměli chtít žádné peníze.
...10%...
komiks
Foto archiv autorskecteni.cz
Brňané mohou být na tento festival hrdí. Větrné mlýny prázdniny neměly. Celý červenec zasvětili literatuře. České a Běloruské. Každý den dva autoři. Smysluplná akce. Špica. www.autorskecteni.cz. Díky, díky, díky. …80%...
...30%... Monika Morganová
Sklepní scéna Divadla Husa na Provázku
Monika Morganová
Foto archiv radimschwab.com
8
divadlo
Černá sanitka
ze dvou stran
advocatus diaboli
divadlo
Bouře
Foto archiv radimschwab.com
Alena Ambrová se svého režisérského úkolu – divadla jednoho herce - ujala velmi zdařile. Radim Schwab pod jejím vedením plně využívá svých hereckých, pěveckých a pohybových možností, vedených úspěšně do krajností. Z počátku publikum žasne, ač sleduje komedii, nesměje se. To, co se odehrává na jevišti, nepostrádá vtip. Diváci však vidí, že se před nimi děje něco „velkého“. Radim Schwab to tak nenechá, komičnost stupňuje až k banálnostem, aby prolomil ticho a mohl se vrátit zpět k výšinám. Přestože představení patří k náročnějším, můžete bez obav vzít i svého přítele, který se divadlu důsledně vyhýbá. Na jeho přání se klidně posaďte co nejblíž východu. Prvních dvacet minut vás bude přemlouvat, ať už jdete. Zahrajte si hru „na zaujatou“ a se slovy „mně se to líbí“ ho ujistěte, že ani v pomlce mezi první a druhou částí nemáte v úmyslu vzít do zaječích. Chvíli se bude tvářit rezignovaně, pak uraženě a znovu rezignovaně. Po několika minutách Žonglérie o papeži Bonifáci VIII. se stane proměna. Nejenže přistoupí na vaši soukromou hru, ale začne se i bavit. Po skončení inscenace vám sdělí, že herci nejvíc sedla role egocentrického papeže a že by na něco podobného zašel i příště. Souhlasíte. Mise se zdařila, vykročíte spokojeně do tmy podzimního Brna… AnSh
9
