CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Popsání vztahu mezi genderem a faktory vzniku chudoby

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Popsání vztahu mezi genderem a faktory vzniku chudoby

Helena Večeřová Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová, Ph.D.,

Olomouc 2016

Prohlášení ,,Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“ V Olomouci 28. dubna 2016 ------------------------------Helena Večeřová

Poděkování Děkuji Mgr. Pavlíně Valouchové, Ph.D, za odborné vedení absolventské práce a cenné rady při zpracování této bakalářské práce.

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 5 1.

Chudoba .................................................................................................................... 7 1.1 Obecné informace o chudobě ............................................................................... 7 1.2 Měření chudoby .................................................................................................... 11 1.3 Chudoba v ČR ..................................................................................................... 13

2. Příčiny chudoby .......................................................................................................... 15 2.1 Věk ........................................................................................................................ 15 2.2 Gender ................................................................................................................... 16 2.3 Tělesně a duševně handicapovaní ......................................................................... 17 2.4 Etnické minority ................................................................................................... 17 2.5 Ztráta domova ....................................................................................................... 17 3.

Ohroţení ţen chudobou .......................................................................................... 19 3.1 Gender ................................................................................................................... 19 3.2 Feminizace chudoby ............................................................................................. 22 3.3 Ţeny na trhu práce ................................................................................................ 23

4 Gender a chudoba ........................................................................................................ 27 4.1 Věk ........................................................................................................................ 27 4.2 Sociální role .......................................................................................................... 28 4.3 Tělesně a duševně handicapovaní ......................................................................... 31 4.4 Etnické minority a Sociálně vyloučení jedinci ..................................................... 31 Závěr ............................................................................................................................... 33 Seznam zdrojů................................................................................................................. 36 Anotace ........................................................................................................................... 39 Abstarct ........................................................................................................................... 39

Úvod Tato práce je teoretickou kompilací na téma chudoba a gender. Mým cílem v této práci bude popsat nejčastější příčiny vniku chudoby v ČR, a následně představit faktor genderu, jakoţto moţný faktor vzniku chudoby. Toto téma jsem zvolila z toho důvodu, ţe chudoba patří mezi nejstarší i nejaktuálnější společenské problémy a pro sociální práci představuje jednu ze zásadních oblastí působení. Problematika chudoby je tématicky velmi pestrá, zahrnuje mnoho dílčích aspektů, kterým je v literatuře věnováno mnoho prostoru. Já se rozhodla na toto téma nahlédnout z jiné perspektivy, a to z pohledu genderové problematiky. Gender a genderová rovnost jsou v současnosti poměrně dosti diskutované, jsou spojené, jak s přerodem tradičně nastaveného fungování společnosti, zaloţeného na rozlišení ţenské-mateřské a muţské-ţivitelské role, tak s diskuzí o povinných kvótách ţen ve vysokých pozicích, či otci na rodičovské dovolené. V této práci se tedy zaměřím na propojení těchto dvou oblastí, pokusím se zjistit, zda-li můţe být gender příčinou chudoby a případně, jak se jako takový projevuje. Práci jsem strukturovala do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole se zaměřím na obecné uvedení do tématu chudoba, představím zde základní informace, jako je definice chudoby, její druhy, způsoby měření. Také zde vysvětlím další pojmy relevantní k tématu, jako sociální vyloučení či nezaměstnanost. V závěru této kapitoly uvedu konkrétní informace a statistiky o chudobě v ČR. V druhé kapitole se jiţ detailněji zaměřím na cíl této práce a přestavím zde nejčastější příčiny vzniku chudoby. V této části práce budu pracovat převáţně s rozlišením chudobou nejohroţenějších skupin dle knihy Sociologie nerovnosti a chudoby od P. Mareše. Ve třetí kapitole se budu věnovat tématu gender. Obecně zde vysvětlím tento termín a popíši jeho některé dílčí aspekty, které mohou souviset s ohroţením ţen chudobou, jako je například genderová diskriminace či genderové role. Následně představím koncept feminizace chudoby a problematiku ţen na trhu práce. V poslední kapitole jiţ propojím získané informace z předešlých kapitol a pokusím se komplexně odpovědět na cíl této práce. Pouţiji zde kategorizaci nejohroţenějších skupin chudobou dle Mareše (obsah druhé kapitoly) a podívám se na ně v kontextu genderové problematiky. Pokusím se tedy popsat, jakou roli v kaţdé 5

jednotlivé kategorii hraje gender, jak se zde genderové odlišnosti projevují, a jak ohroţují ţeny chudobou. Zhodnocení práce provedu v závěru. . V této práci budu čerpat převáţně od autorů Mareše, Koldinské, Sirovátky a z dat Českého Statistického úřadu.

6

1. Chudoba Mým cílem v této práci je popsání vztahu mezi chudobou a genderem, proto se zde zaměřím na nejzásadnější faktory vzniku chudoby v ČR, a následně budu zkoumat, jak se v těchto faktorech projevuje gender. Nicméně před tím, neţ se budu zabývat moţným vlivem genderu na vznik chudoby, představím a definuji stěţejní pojmy související s tématem chudoba.

1.1 Obecné informace o chudobě Chudoba a jevy s ní související, ohroţovaly společnost ve Starověku, Středověku či v Novověku. I v současnosti je chudoba jedním z nejpalčivějších globálních problémů, nicméně pod vlivem humanismu, demokracie či soudobého chápání lidských práv,1 se náhled na chudobu změnil. Zatímco v období 17. a 18. století byla chudoba někdy i ,,trestána.2“ Dnes naopak sílí tendence s chudobou pracovat, a pojímat ji spíše jako sociální problém, spojený se společenskou odpovědností, sociální spravedlností a solidaritou. Řešení chudoby spadá, v rámci veřejné politiky státu, do působení sociální politiky a sociální práce. A aby byly sociální politika a sociální práce schopny čelit problematice chudoby a jevů s ní souvisejících (jako je například sociální vyloučení), musí se v tomto tématu orientovat, teoreticky ho znát, a vědět, jak se projevuje.(Krebs a kol., 2010, s. 118-119) Jak uvádí Mareš (1999, s.39), chudobu lze obecně definovat jako nedostatek materiálních zdrojů spojený s extrémní mírou nerovnosti. Autorky Appltová, Kubálková, a Wennerholm- Čáslavská však dodávají (2010, s1-2), ţe je otázkou ,,zda stačí měřit chudobu příjmy, či je za indikátory chudoby potřeba vzít v úvahu celé řetězce fenoménů, jimţ jsou chudí lidé ve společnosti vystaveni.“ K této otázce se 1

Humanismus je ideologie stavící na podpoře lidského potenciálu, důstojnosti, celistvosti člověka

(Petrousek a kol., s. 391), Lidská práva- nezadatelná lidská práva, právo na důstojnost svobodný rozvoj (Krebs a kol. , 2010, s. 51) 2

O represivním postoji k chudobě a postupné změně vnímání chudoby píše například Koldinská

v knize Sociální právo.

7

vyjadřují i Krebs a kol. (2010, s. 121-122) a uvádějí rozlišení absolutní a relativní chudoby. Absolutní chudoba stanovuje hranici pro holé přeţití v určité společnosti a je spojena převáţně se zeměmi třetího světa. Hranici přeţití, v kontextu absolutní chudoby, definuje Světová banka jako částku 1,25 dolaru pro jednu osobu na den. Naproti tomu relativní chudoba je charakteristická omezením moţnosti jedince čerpat běţné zdroje ve společnosti. Vychází z posouzení příjmové úrovně ve společnosti a její hranice je vyjádřena jako určité procento příjmů z průměrného příjmu. Definici relativní chudoby prezentuje Budinová (2012, s.9) a popisuje ji, jako absenci materiálních, kulturních či sociálních zdrojů. Toto nazírání na chudobu je spjato s první polovinou 90. let 20 století, kdy byla v souvislosti s chudobou nově akcentována problematika sociálního vyloučení3, deprivace na pracovním trhu či ve zdravotnictví. Rozlišení chudoby přináší také Mareš (1999, s. 46-47), přičemţ prezentuje koncept staré a nové (novodobé) chudoby. Stará chudoba je spojena s výkyvy v rodinném cyklu - zaloţení rodiny, narození dítěte, pořízení bytu. Rozšířená byla převáţně v poválečném období. Naproti tomu nová chudoba, se objevila aţ v 70. letech minulého století. Souvisí s trhem práce, se zhoršeným přístupem k práci pro určité skupiny lidí atd. Nová chudoba je méně ,,univerzální“, projevuje se více jako selektivní zkušenost s chudobou, ohroţeny jsou nejčastěji tyto skupiny: 

lidé s nízkými fyzickými či psychickými schopnostmi- nemocní



lidé s malým lidským kapitálem- nekvalifikovaní



diskriminované skupiny obyvatel- minority, ţeny, staří lidé



lidé ohroţeni strukturálními změnami ekonomiky- dlouhodobě nezaměstnaní

Nová chudoba tak reflektuje spojitost mezi chudobou, jedincem a trhem práce, skupiny ohroţené novodobou chudobou jsou převáţně nezaměstnaní, neúplné rodiny, osoby s nízkým výdělkem a osoby trvale znevýhodněné na trhu práce. Mareš ještě doplňuje další specifika, která jsou s konceptem nové chudoby spojena, uvádí například vyšší riziko ztráty zaměstnání pro střední třídy či rostoucí počet zadluţených domácností v souvislosti s konzumním způsobem ţivota. Jako další specifikum prezentuje například zvyšující se počet rodin sloţených z jednoho dítěte a jednoho rodiče (a s tím související nutnost státní pomoci v důsledku změn v rodinných vzorcích). 3

Chudoba je spojena s materiální deprivací, ale také s deprivací v oblasti vzdělávání, zdravotní

péče či bydlení. Tyto typy deprivace jsou příznačné pro sociální vyloučení. Sociální vyloučení označuje společenský jev, kdy je jedinec či skupina obyvatel vyloučena ze sociálního ţivota, nemůţe ve společnosti plnohodnotně participovat, dosáhnout svých práv. (Krebs a kol., 2010 s. 137-139)

8

Podobně, avšak komplexněji, komentuje proměny společnosti Keller. Píše, ţe Evropa se dnes vyrovnala se starými a klasickými riziky v podobě hladomoru, chorobami decimujících populaci či přírodními katastrofami, avšak moderní doba přinesla nová rizika. Jak píše Keller (2005, s. 61) „Sociální rizika představují události, které výrazně sniţují schopnost jednotlivců zajistit si vlastními silami sociální nezávislost…člověk ţije v trvalé nejistotě.“ Ta jsou typická svou sociální povahou. Zájem o tuto problematiku přešel do popředí veřejného zájmu na konci 19. století a zrodil myšlenku sociální státu.4 Dnes koncept sociálního státu čelí mnoha problémům souvisejících se změnami v dnešní společnosti. Jde například o proměnu genderových vztahů, zvyšující se vzdělanost společnosti, vyšší počet ţen na trhu práce či stárnutí populace. Tyto proměny ohroţují stabilitu sociálního státu, neboť částečně vedou ke sníţení porodnosti (fertility) a urychlují stárnutí populace. Tyto změny urgují potřebu silné a početné pracující (produktivní) vrstvy. Řešením můţe být zvýšení porodnosti a posílení produktivní části populace, paradoxně tak vyvstává poţadavek na vyšší zaměstnanost ţen, a současně na jejich vyšší fertilitu (ţeny by měly více rodit a současně by vlastní prací měly posílit produktivní část populace). (Sirovátka, Bartáková, 2008, s. 65-93) Tento aspekt je, dle mého názoru, velkou výzvou pro soudobou sociální práci i pro sociální politiku. Sociální politika bude muset reagovat na problematiku stárnutí populace a zvyšující se nákladnosti systému sociální ochrany, která současně urguje potřebu reformovat systém sociálního pojištění, které negativně ovlivňují demografické proměny soudobé společnosti.5

4

Dle Krebse a kol., neexistuje jedna univerzálně platná definice sociálního státu (welfare state),

ale obecně tento koncept odráţí myšlenku, ţe vláda je odpovědná za ţivotní podmínky svých občanů. Sociální stát je zaloţen na přerozdělovacích mechanismech, které zaručují ekonomickou a společenskou prosperitu všem skupinám obyvatel. Za zakladatele je povaţován W.H. Beridge.4 (Krebs a kol., 2010 s. 99) 5

K otázce nákladnosti sociálního státu ve spojitosti s financováním důchodů se vyjadřuje Krebs

a kol. Uvádějí, ţe státy EU na financování důchodů, v průměru vynakládají 12% ze svého HDP, přičemţ v kontextu všech finančních prostředků určených na sociální ochranu, tvoří částka na zabezpečení důchodů zhruba 46 %. V ČR důchody činní 43 % procent sociálních výdajů. (Krebs a kol.,2010,s.89)

9

Zaměstnání a pravidelná mzda jsou jedny z nejúčinnějších nástrojů prevence chudoby. O přítomnosti či absenci ekonomické aktivity, jakoţto o ukazateli ohroţení chudobou, píše například Řezničková. Ta uvádí, ţe pracující se nacházejí pod hranicí chudoby (60% z průměrného příjmu6) ve 4 % případů, senioři v 7 % případů. Osoby ekonomicky neaktivní lze za chudé označit v 15 % a nejhůře na tom jsou nezaměstnaní, ti se pod hranicí chudoby nacházejí v 48% případů. (Řezníčková, 2016, s. 31.) Nezaměstnanost je chápaná jako nedostatek pracovnících příleţitostí a uplatnění, nezaměstnanou osobou je ten, kdo aktivně práci hledá, chce pracovat, není podnikatelem či nepomáhá a nepečuje o rodinné příslušníky a v pracovním uplatnění mu nebrání nemoc. Míra nezaměstnanosti ve společnosti je vyjádřena percentuálním podílem mezi počtem nezaměstnaných a celkovým počtem aktivního obyvatelstva.7 (Ţák, 2006, s.18-19) Nezaměstnanost je spojena s oblastí trhu práce, který popisuje Tuleja (2007, s. 147) a uvádí: ,,Trh práce je místem, v němţ se střetává poptávka po práci ze strany potenciálních zaměstnavatelů s nabídkou práce, jiţ představují jednotlivci ucházející se o zaměstnání, přičemţ předmětem koupě a prodeje nejsou jednotlivé osoby, ale jejich pracovní síla.“ Lze jej rozdělit na primární a sekundární, přičemţ pro primární trh práce je typická vysoká míra stability a kvality pracovních pozic ohodnocených vysokou mzdou. Primární trh práce poskytuje zaměstnancům dobrý kariérní postup, zaměstnanecké odměny a vysokou míru jistoty v zaměstnání. Oproti tomu sekundární trh práce je tvořen ,,horšími“ pracovními pozicemi, které jsou charakteristické nízkou mzdou, jsou neatraktivní a poskytují malou šanci na kariérní růst. Pro sekundární trh práce je také příznačná nízká míra pracovní jistoty a moţnost přestupu ze sekundárního trhu práce na ten primární je značně omezená. Tématu

zaměstnávání ţen na

sekundárním trhu práce se věnují autorky Plesová a Válková (2009, s.39-69). Píší, ţe segregace jedince na sekundární trh práce můţe být mnohdy zaviněna existencí předsudků a sociálních stereotypů, charakteristických představou o nespolehlivosti (u ţen jde o předsudek potřeby harmonizace rodinného a profesního ţivota). 6

V roce 2014 byla činila hranice 60% z průměrného příjmu pro jednu osobu 9 901 Kč na měsíc.

(Řezničková , 2016, s.3 7

Ekonomicky aktivní obyvatelé (také pracovní síla) ,,tvoří především lidé od ukončení povinné

školní docházky do dosaţení důchodového věku (tedy zaměstnaní i nezaměstnaní). Dále k nim musíme přičíst pracující důchodce a odečíst studenty, vězně, fyzicky a mentálně neschopné pracovat a ty jedince, kteří práci nehledají.“ (Ţák,2006, s.18-19)

10

V kontextu sociální práce a sociální politiky, je pracovníkům na sekundárním trhu práce potřeba věnovat zvýšenou ochranu. Tu částečně poskytuje legislativa pracovního práva jako je Antidiskriminační zákon 198/2009, Zákon 262/ 2006 Sb., zákoník práce či Zákon č.436/2004 Sb.,o zaměstnanosti. Obecný nástroj ochrany můţe představovat například taxativní výčet výpovědních důvodů v zákoníků práce v paragrafu 52. V kontextu tématu této práce bych také ráda uvedla paragraf 53, který upravuje zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem z důvodu ochranné doby zaměstnance, kam spadá i ochrana těhotných ţen a ţen pobývajících na mateřské či rodičovské dovolené. V závěru této podkapitoly bych ráda upozornila, ţe v rámci následujících částí mé práce budu pracovat pouze s konceptem relativní chudoby, jenţ je příznačný pro Českou Republiku. V této podkapitole jsem také představila starou a novodobou chudobu, přičemţ jedním ze specifik byla spojitost novodobé chudoby s trhem práce, také jsem psala, ţe novodobá chudoba je typická pro soudobou společnost, proto se na tento koncept více zaměřím. Hlavním cílem této práce je popsání vztahu mezi genderem a chudobou, nicméně, z informací uvedených v této podkapitole vyvozuji, ţe by se vliv genderu na vznik chudoby, mohl projevit právě v oblasti trhu práce. Reflexi této souvislosti se budu věnovat dalších částech této práce.

1.2 Měření chudoby V předešlé podkapitole jsem mimo jiné uvedla definici relativní chudoby, která není spojena, oproti chudobě absolutní, s ţádnou univerzálně platnou peněţní hodnotou. Chápání chudoby a jejích hranic, je specifické a odlišné pro kaţdou zemi, je ovlivněno ekonomickou a hospodářskou situací státu či regionu, závisí také na hodnotách a postojích společnosti. Nicméně i přesto existují určité univerzální nástroje měření, které mohou poskytnout řešení. Jedním z nich můţe být rozlišení subjektivní a objektivní chudoby. Subjektivní chudoba, je dle Krebse a kol. (2010 s.120): ,,zaloţena na hodnocení vlastní ţivotní situace jedincem či domácností.“ Obecně jde o situaci, kdy se člověk cítí být chudým, tento koncept odráţí individuální postoje k chudobě, úzce souvisí 11

s postavením ve společnosti a tendencí srovnávat se s okolím (nedosahujeme-li takového prospěchu jako naše okolí, můţeme se cítit chudými). Naproti tomu objektivní koncept chudoby, chudobu posuzuje podle souboru faktorů, které reflektují socioekonomickou situaci domácnosti, chudoba je zde chápána jako sociální konstrukt a potvrzení chudoby vychází zvenčí (od systému, od autority). V souvislosti s objektivní chudobou vyvstává otázka, jak stanovit hranici chudoby, podle kterých parametrů má stát rozhodnout o existenci či neexistenci chudoby, a následně tak obhájit právo jedince na státní pomoc. V dnešní době jsou vyuţívány převáţně tyto dvě základní metody stanovení chudoby: 

Relativní metoda je zaloţena na stanovení hranice příjmů, jenţ je nezbytná pro minimální zabezpečení základních ţivotních potřeb. Tato částka můţe být vyjádřena jako podíl na průměrném příjmu v dané společnosti.



Absolutní (také normativní) metoda, oproti předešlé metodě, stanovuje částku, která definuje hranici chudoby, dle cen spotřebního zboţí a sluţeb. (Krebs a kol., 2010, s 120-126)

V současnosti se v České republice vyuţívá především relativní metoda, která jako hranici chudoby uvádí 60% průměrného příjmu (v roce 2014 tato částka činila 9 901 Kč na měsíc).8 (Řezničková , 2016, s.31) Tyto informace jsou, dle mého názoru, pro sociální práci zásadní, neboť jak jsem uvedla v předešlých částech práce, dnes je relativní chudoba spjatá s nemoţností adekvátního přístupu ke zdrojům ve společnosti, ke kterým patří i přístup ke vzdělávání, ke zdravotní péči či k bydlení. Takto chudé osoby nejsou bezprostředně ohroţeny na zdraví z důvodu nedostatečné výţivy, chudoba je ohroţuje spíše po sociální stránce, a řešení tohoto problému můţe spadat právě do kompetence sociální politiky a sociální práce. V kontextu vzdělávání se například projevuje redistributivní či homogenizační funkce sociální politiky.9 Konkrétním příkladem mohou být sociální stipendia, kterými 8

Řezničková však také představuje tzv. druhou hranici chudoby, která je určena jako 70 %

z příjmu (v roce 2014 šlo o 11 552 Kč na měsíc). Slovo ,,příjem“ je zjednodušením pojmu mediánový ekvivalizovaný disponibilní příjem. (Řezničková ,2016. s.31) 9

Redistribuční funkce v tomto případě slouţí jako podpora začlenění lidé do společnosti,

zaručuje stejné ţivotní šance atd., oproti tomu Homogenizační funkce se projevuje ve vyrovnávání neopodstatnitelných rozdílů, směřuje k určitému vyrovnání šancí ve společnosti. (Krebs kol., 2010, s. 5763)

12

se objekty sociální politiky (stát, nadace, církve) , snaţí podpořit šance nízkopříjmových rodin v oblasti vzdělávání či daňové slevy na nezaopatřené dítě do 26 let aj.

1.3

Chudoba v ČR Téma chudoby v ČR můţe být poměrně obsáhlé, já se v souvislosti s tématem

této práce omezím pouze na popis základních informací o chudobě v České Republice. Po roce 1989 se česká ekonomika dynamicky transformovala a zavedla principy trţního hospodářství, další výraznou změnou byla například ekonomická krize vrcholící v letech 2008-2009. V současné době počet nezaměstnaných klesá, nicméně přibývá počet lidí, kteří jsou ohroţení nejistotami na trhu práce, alarmující je i vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných a opakovaně nezaměstnaných obyvatel. (Syrovátka, 2009, s. 9-38) V mezinárodním srovnání patří Česká republika mezi země nejméně ohroţené chudobou. Pro toto měření je pouţíván tzv. Souhrnný indikátor sociálního vyloučení. Ten je pouţit k určení moţné existence sociálního vyloučení a spojuje v sobě tři poloţky: míru ohroţení příjmovou chudobou, míru materiální deprivace a míru nízké pracovní intenzity. Česká republika, v rámci EU, stabilně dosahuje pozitivních výsledků. V roce 2014 byla míra ohroţení chudobou v ČR 9,7%, míra materiální deprivace 6,7 % a míra nízké pracovní intenzity 7,6 %. Česká Republika se tak drţí pod průměrem v EU a je třetí zemí s nejniţším rizikem sociálního vyloučení. V roce 2014 byla v ČR jako hraniční částka chudoby pro jednu osobu uváděna hodnota 9 901 Kč/měsíc. Počet osob v ČR, které jsou ohroţeny chudobou, se stabilně pohybuje v rozmezí 9-10 procent (v roce 2014 to bylo 9,7 %). V souhrnu lze tedy říct, ţe v rámci Evropské unie je Česká republika jednou z chudobou nejméně ohroţených zemí. (Ţivotní podmínky 2014) Jak jiţ bylo zmíněno v předešlé části této práce, a jak uvádí i Procházka, (2012 s. 70), chudoba není spojena pouze se ztrátou zaměstnání, v některých případech jedinec není schopen zajistit všechny základní výdaje, přestoţe vydělává. Tento fenomén se označuje jako pracující chudoba. Tomuto tématu se věnuje i Holý (2013, s. 20-22), ten uvádí, ţe průměrný počet pracujících chudých v EU byl 17 %, v rámci ČR to bylo 18 %. Pracující chudoba přitom ohroţuje více nekvalifikované zaměstnance, a častěji

13

postihuje ţeny neţ muţe, v rámci ČR je tímto problémem ohroţeno 13% muţů a 24,5 % ţen (tedy kaţdá čtvrtá ţena). Jak vyplývá z předešlé podkapitoly, v ČR je chudobou ohroţeno 9-10 % obyvatel, v následující kapitole se proto zaměřím na to, kdo těchto 9-10 % v ČR tvoří.

14

2. Příčiny chudoby Následující kapitolu zaměřím na popis nejčastějších příčin chudoby a chudobou nejohroţenějších skupin. U kaţdé této skupiny se zaměřím na zdroje a důvody jejich ohroţení chudobou, neboť tyto důvody by případně mohly mít základ v genderových odlišnostech, kterým se budu věnovat v následujících kapitolách práce. V této kapitole budu nejvíce pracovat s rozlišením dle Mareše (1999), který identifikuje nejrizikovější faktory, které mohou chudobu zapříčinit. Pro ucelení a rozšíření uvedu pohledy dalších autorů. Mareš rozlišuje několik skupin ohroţených chudobou, rozřazuje je dle těchto faktorů: věk, gender, příslušnost k etnické minoritě, duševní či zdravotní onemocnění a ztráta domova.

2.1 Věk Stáří Jak v roce 1901 uvedl Rowntree (in Mareš, str. 49), chudoba nás ohroţuje zejména v dětství, během rodičovství a ve stáří. Skupina starších lidí v Evropě představuje velmi početnou a značně zranitelnou skupinu chudých, ohroţuje je jak po finanční stránce, kdy s odchodem do důchodu dojde k poklesu příjmů, současně je nebezpečná i pro moţnost sociální izolace, omezení či neexistenci sociálních sítí. Další ohroţení jsou spjata například se špatným zdravotním stavem či ztrátou a absencí ţivotního partnera, neboť pokles ţivotní úrovně seniorů je ještě markantnější, zemře-li jeden z partnerů.10

10

Stáří můţe být spojeno s niţší mírou schopnosti adaptovat se na nové změny a vyvarovat se

s nástrahami moderní doby. Je však nutné poznamenat, ţe opatření sociální politiky směřující k ochraně právě této skupiny obyvatel, jsou štědrá, především existence penzijních systémů a systému důchodového pojištění znamenala sníţení počtu starších osob ohroţených chudobou. Přesto podíváme-li se na demografickou křivku, zjistíme, ţe v budoucnu bud právě tato skupina obyvatel posilovat. (Mareš, 1999, s. 49-51)

15

Děti Obecně lze říct, ţe chudoba dětí je dána chudobou rodičů, a je spjata se statusem celé rodiny (či s počtem dětí v rodině). Obecně lze říct, ţe více dětí znamená pro rodinu větší finanční zátěţ. Mareš jako pomyslnou hranicí zlomu, uvádí třetí dítě, jeţ do rodiny přináší disproporci v nárůstu nákladů.11 Tato skupina také zahrnuje skupinu dospívajících, kteří se po odchodu ze školy mohou ocitnout na sekundárním trhu práce či se stát nezaměstnanými. Tyto potíţe jen prohloubí finanční tíseň v rodině a prodlouţí dobu závislosti dětí na příjmu rodičů či na příjmech od státu.12

2.2 Gender 13 Chudoba je spojena s určitými událostmi v lidském ţivotě, jako je například narození dětí, odchod z práce z důvodu péče o dítě. Tento faktor je nepříznačnější pro ohroţení ţen chudobou. Jak uvádí Mareš, chudoba ţen se vyznačuje těmito charakteristikami: 

silnější závislost na dávkách ze státním soc. systémů



vytlačení ţen na sekundární trh práce, sezónní charakter práce, nízký počet ţen ve vysokých a dobře placených manaţerských pozicích



niţší výdělky ţen oproti muţům



vyšší počet ţen pracujících na částečný či sdílený úvazek

Dopady těchto fenoménů ohroţují jak současné fungování ţen ve společnosti, tak také jejich budoucnost, neboť se dotýkají například jejich důchodového pojištění. Více ztíţená je situace matek samoţivitelek (svobodná či rozvedená ţena, vdova), zejména nemohou-li se spolehnou na podporu bývalého partnera.

11

Míněna situace, kdy dva dospělí vydělávají na tři nezaopatřené děti. (Mareš, 1999)

12

Mareš například uvádí problematik mateřství jakoţto náhraţky přijmu, mladý člověk si

pořízením dítěte zajistí příjem sociálních dávek (Mareš, 1999, s.54) 13

Gender označuje soustavu vlastností, rysů a forem chování, které daná společnost připisuje

muţům a ţenám. Gender představuje společensky konstruované rozlišení na feminní a maskulinní vlastnosti, spojené s rolovými očekáváními., nereflektuje skutečné biologické odlišnosti mezi pohlavími. (Perousek a kol. 1996, s.339)

16

2.3 Tělesně a duševně handicapovaní Rizikem je pro tuto skupinu, jak moţná diskriminace na trhu práce a ztíţený přístup k zaměstnání, tak i moţné zvýšení ţivotních nákladů v důsledku tělesné či duševní nemoci či omezení. Tento faktor ohroţuje samotnou duševně či tělesně handicapovanou osobu, nicméně také představuje finanční zátěţ pro rodinu a blízké osoby takto postiţených osob, neboť přebírají roli pečovatelů a spolufinancujících.

2.4 Etnické minority Kategorie etnických minorit představuje jednu z nejvíce ohroţených skupin v Evropě. Lze říci, ţe vedle nejistot na trhu práce a niţšího výdělku či nezaměstnanosti, zde roli hrají ještě bariéry, jako je sníţení ţivotních šancí (např. přístup ke vzdělání, nerovný přístup k lékařské péči, který zahrnuje problematiku drahého zdravotního pojištění pro cizince, kteří nedosáhnou na jiné, neţ komerční pojištění), diskriminace v otázce bydlení (vyloučené lokality) atd. Tato skupina můţe být více neţ ostatní vystavena problematice zaměstnávání v rámci šedé a černé ekonomiky. Nízký sociální status můţe být zdrojem negativních předsudků.

2.5 Ztráta domova Tato cílová skupina asi nejviditelněji demonstruje následky chudoby, nicméně ve vnímání majority vzbuzuje často nevoli namísto solidarity. Dle nejzákladnějších stereotypů je bezdomovectví spojeno s kriminalitou, závislostmi, rezignací a ignorací sociálního řádu. V současné době mnohdy vidíme bezdomovectví pouze jako ţivot na ulici, nicméně stejně závaţným problémem je i skryté bezdomovectví, kdy i celé rodiny ţijí v nevyhovujících podmínkách (např. holobyty). (Mareš, 1999 s. 48- 58) Výčtu nejohroţenějších skupin chudobou se věnuje i Budinová, uvádí tyto skupiny: matky- samoţivitelky, dlouhodobě nezaměstnané, neúplné či vícečlenné rodiny, osoby nad 64 let, obyvatele sociálně vyloučených lokalit, lidi se zdravotním postiţením či migranty. (Budinová. 20112. s. 11- 12)

17

Řezničková (2016, s. 31) se také zaobírá skupinami nejvíce ohroţených chudobou a na rozdíl od předešlých autorů, je klasifikuje podle věku. Autorka vychází z dat Českého Statistického úřadu, získaných v roce 2014, a u kaţdé kategorie uvádí procentuální počet těchto osob pod první a druhou hranicí chudoby.14 Uvádí skupinu děti a mládeţ do 18 let (pod první hranicí-15% a pod druhou hranicí 23 %), dále mladí lidé ve věku 18-24 let (pod první hranicí 9 % a pod druhou hranicí 18 %.) a senioři nad 65 let (pod první hranicí 7% a pod druhou hranicí 19 %). V této souvislosti Krebs a kol. vyvozují, ţe velmi účinným nástrojem prevence chudoby je snaha o rovnoprávnou společnost. Zmiňují například rovný přístup v oblasti vzdělávání. (Krebs a kol, 2010, s. 124-125)

14

O první a druhé hranici chudoby jsem psala v první kapitole, zde jen připomenu, ţe první hranici

chudoby tvoří 60 % z průměrného příjmu, druhou hranici 70 % průměrného příjmu.

18

3. Ohrožení žen chudobou Doposud jsem se v této práci zabývala převáţně tématem chudoby, představila jsem zde například její definici a druhy chudoby, také jsem popsala chudobou nejčastěji ohroţené skupiny obyvatel v ČR. Jiţ v těchto částech práce se více či méně projevovaly genderové odlišnosti v chudobě ţen a muţů, zmínila jsem například vyšší riziko ohroţení příjmovou chudobou pro ţeny či problematiku segmentace ţen na sekundární trh práce. Proto, neţ se budu konkrétně zabývat tématem gender, jakoţto faktorem vzniku chudoby, obecně popíši téma gender a zaměřím se na to, jak se můţe v kontextu ohroţení chudobou, projevovat.

3.1 Gender Pojem gender vešel do povědomí v 19. století v souvislosti s feministickým hnutím jako protiklad biologickým či pohlavním odlišnostem ţen a muţů. Pohlavní odlišnosti představují biologické a genetické rozdílnosti muţů a ţen, jsou omezeny převáţně na rozdíly v moţností mateřství a kojení, či biologicky podmíněné rozdíly v síle. Většina odlišností mezi muţi a ţenami má, spíše neţ biologický, sociální charakter. Jak uvádí Koldinská (2010, s.20): ,,v lidské společnosti se během staletí vytvořily určité role a společenské úkoly muţů a ţen, jeţ původně vyplynuly z jejich biologických vlastností, postupně se však přetvořily v určitá společenská očekávání.“ (Koldinská, 2010, s.20-21) Obecně je gender definován jako společností vytvořený soubor názorů, zvyků, rolí či pravidel vztahujících se k biologicky rozlišitelným pohlavím. Rodíme se jako ţena nebo muţ, ale během dospívání přijímáme gendrovou identitu,15 která reprezentuje co to znamená být muţem či ţenou (tedy jaká očekávání, vzorce, chování, je s ţenou či muţem spjato). Gender představuje společenskou interpretaci muţství a ţenství, je to právě společnost, která určuje co je ţenské, a co muţské. (Buckingham-Hatfield, 2000, p.3-4)

15

Buckingham-Hatfield (2000, ,p.3-4): ,,vědomí vlastní totoţnosti jako příslušníka určitého

pohlaví dávající odpověď na otázku, zda jsem muţ či ţena.“

19

To, jaká specifika společnost přiřadí ţenám a muţům, se promítá do pojetí gendrových rolí. Ty vyjadřují obecná očekávání týkající se chování a proţívání, vztahující se ke konkrétním pohlavím. Škála gendrových rolí je ve společnosti rozmanitá a zahrnuje, jak tradičně nastavené vnímání gendrových odlišností

(muţ

jakoţto, autorita, ochránce a hlava rodiny, ţena jako submisivní, matka atd.), tak rovnostářský pohled (rovnost pohlaví, odmítání gendrových odlišností). Genderové role se například podílejí i na stereotypizaci určitých činností, profesí a zájmů, kdy lze například rozlišit určité ţenské práce (např. starost o domácnost), či ,,muţské práce (např.oprava bytu, údrţba bytu). Přílišné lpění na striktním rozlišení muţských a ţenských záleţitostí se označuje jako genderový stereotyp. (Paulík, 2010, s. 122-123) Problematice gendrových nerovností se více věnují autorky Kuchařová a Haberlová (2008, s.46-54). Píší, ţe tradiční pohled na rozdělení sociálních rolí nahrazuje jejich moderní, univerzálně laděné pojetí, pro které je příznačné tvrzení, ţe ţena a muţ by měli do rodinného rozpočtu přispívat stejnou měrou, oba manţelé/ partneři, mají mít stejnou šanci věnovat se své kariéře a koníčkům.16 Současně však autorky dodávají, ţe detailnější analýza těchto postojů ukazuje, ţe v reálném ţivotě je nejakceptovatelnější model: muţ vydělává peníze, ţena se stará o rodinu (vyznává jej polovina aţ tři pětiny populace).17 Souvislost mezi genderovými stereotypy a tlakem společnosti autorky prezentují na příkladu povinnosti ţen pečovat o děti. Uvádějí, ţe jedna polovina populace zastává názor, ţe dítě předškolního věku trpí, je-li jeho matka zaměstnaná. Situace, kdy muţ vyuţije rodičovskou dovolenou, přijímají pouze tři desetiny muţů a dvě pětiny ţen. Sociální práce by měla klientům zaručit rovnoprávné zacházení, toleranci, nezaujatost a profesionální přístup pracovníka, který se dokáţe odpoutat od genderových stereotypů. Tomuto tématu se věnuje například Janebová ve svém článku Úvahy nad generovým tichem aneb je gender relativní kategorií v sociální práci 16

Autorky uvádějí, ţe s tímto tvrzením se identifikuje aţ 90 %Čechů. (Kuchařová a Haberlová,

2008, s.46-54). 17

Pro zajímavost bych uvedla informace od Kuchařové a Haberlová, ty představují dva modely

postavení muţů a ţen na trhu práce. První pojednává o upozaděná pracovních ambicí ve prospěch muţe, druhý prosazuje myšlenku vzájemné zastupitelnosti muţe a ţeny. První názor vyznávají převáţně muţi a zaloţení rodiny u nich vede k potvrzení správnosti daného názoru. Oproti tomu ţeny preferují druhý model, nicméně v jeho realizaci, v ideální formě, spíše nevěří. (Kuchařová a Haberlová, 2008, s.46-54).

20

v časopise Sociální práce, mimo jiné zde uvádí příklady toho, jak se genderové stereotypy negativně promítají do praxe sociálních pracovníků. Autorka se obecně ve svém článku. zabývá myšlenkou implementace poznatků o genderových odlišnostech do praxe české sociální práce a částečně vychází z poznatků Scourfielda (2001), který prováděl výzkum o genderových odlišnostech v přístupu sociálních pracovníků v Británii, v kontextu sociálně právní ochrany dětí. Ten v práci těchto pracovníků nalezl několik důkazů o rozdílném přístupu, podmíněným generovými stereotypy k ţenským a muţským klientům. Pro ilustraci, z dokumentace těchto pracovníků vyplynulo, ţe v případě týrání či zanedbání péče o dítě, pracovníci hodnotí negativněji ţeny neţ muţe, dále byla ţenám připisována vyšší míra odpovědnosti za ochranu dítěte. Autor uvedl, ţe v případě těchto institucí, i kdyţ byl týrajícím rodičem častěji muţ, paradoxně ze strany sociálních pracovníků sílil tlak na ţeny, které měly být zdrojem ochrany dítěte, byly obvinovány ze špatného výběru partnera atd. (Janebová, 2008, s. 90- 103) Pojem genderové nerovnosti a stereotypu souvisí i s tématem genderové diskriminace. Pojem diskriminace je moţné definovat jakoţto omezování práv určité kategorie obyvatelstva a to na základě rasové, kulturní, náboţenské či pohlavní odlišnosti. Je spojen se záměrným znevýhodněním souvisejícím s nerovným nastavením politických, právních či hospodářských podmínek. Situace, kdy je zdrojem nerovnosti a diskriminace pohlavní odlišnost, se označuje jako genderová diskriminace. (Koldinská, 2010, s. 10-16) Fakt, ţe jsou ţeny chudší neţ muţi, je převáţně důsledkem stereotypizace jejich postavení ve společnosti, které je silně spojeno s rodinou. Tradiční rozdělení rolí v rodině muţům diktuje postavení ţivitele rodiny, kdeţto ţeně připadá role pečující (při ekonomických obtíţích zaměstnavatele práci ztrácejí určité skupiny pracovníků, jejichţ propuštění je pravděpodobně určitým způsobem ospravedlnitelnější: jde o ţeny, důchodce a cizince).18 (Mareše, 1999)

18

V této práci se prioritně zabývám tím, jak gender omezuje ţeny v kontextu chudoby, ten ovšem

působí i na muţe. Jiţ jsem zde uvedla, tradiční chápání ţenské a muţské role, které muţům připisuje roli ţivitele rodiny a je spojeno například se povinností muţe vydělávat a zabezpečit rodinu. Negativum tohoto očekávání se můţe projevit v situaci ztráty zaměstnání, kdy je muţská nezaměstnanost obecně vnímána ,,hůře“ a závaţněji něţ ta ţenské. Muţi v takové situaci častěji čelí větší frustraci, pochybují o sobě, uchylují se k uţívání návykových látek či někdy i násilí (na ţeně, na dětech, sebevraţdy atd.). (Mahler, 2012 )

21

3.2 Feminizace chudoby Problematika vyššího ohroţení ţen chudobou se objevila v centru pozornosti společenských věd poměrně nedávno a dostalo se jí komplexního pojmenování: Feminizace chudoby. Co všechno tento pojem zahrnuje, a kdo jej poprvé ve světě prezentoval, uvedu v následující podkapitole. Budinová feminizaci chudoby chápe jako obecně vyšší míru ohroţení ţen chudobou ve společnosti, představující jeden z dílčích aspektů problému genderové diskriminace a nerovnosti ( Budinová, 2012, s. 13) Pojem feminizace chudoby byl prvně pouţit v roce 1978, kdy Diana Pearce publikovala své závěry týkající se zkoumání statistik chudoby v USA. Závěrem její práce bylo zjištění, ţe přibliţně dvě třetiny chudých osob nad 16 let, jsou ţeny. Důvody feminizace chudoby jsou rozmanité, jedním z nich je vysoký počet rodin sloţených pouze z jednoho rodiče a dětí, přičemţ povětšinou jde o matky s dětmi (tedy matky samoţivitelky), dále pak větší závislost ţen na podpoře od státu, čímţ je myšlena, v českém prostředí, závislost na dávkách ze systému soc. ochrany či soc. pojištění. Pearsová jako další důvod feminizace chudoby uvádí nerovné odměňování ţen a muţů a segregaci ţen na sekundární trh práce. (Lind, Brzuzy, 2008, p. 188- 190) Koncept feminizace chudoby také představuje myšlenku, ţe při výpočtu chudoby v rodině se operuje s rodinou jako s celkem, neberou se v úvahu moţné nerovnosti v přístupu ke zdrojům uvnitř rodiny. Mareš tvrdí, ţe můţe existovat diskriminace uvnitř rodiny, která se projevuje nemoţností získat rovný díl z celkového objemu příjmů v rodině. Dokázat, ţe v určité rodině dochází k této formě diskriminace nemusí být snadné, obecně však při tomto tvrzení vychází z premis, ţe ţeny vyuţívají finance spíše k přímému zabezpečení chodu domácnosti, muţi na druhé straně disponují menší částkou z celkového objemu příjmů, nicméně s těmito penězi můţou nakládat svobodněji.19 Dalším problematickým aspektem můţe být i nerovnoměrné rozloţení neplacené práce v domácnosti. Jak píše Mareš (1999, s. 53): ,,I v dnešní rodině se kalkuluje s emocionální vazbou ţen k určitému typu domácích prací, například k péči o dítě, ale i k úklidu, nákupům, spravování oděvů apod. Hovoříme-li o chudobě celé 19

Mareš tento jev nazývá chudobou ţeny v nechudé rodině (Mareš, 1999, s. 52)

22

rodiny, zamlţujeme tedy rozdíly v jejím rozsahu a její hloubce mezi ţenou a muţem.“ Tato problematika souvisí také s tendencí povaţovat za chudou ţenu spíše manţelku chudého, málo placeného či nezaměstnaného muţe, neţ málo placenou nebo nezaměstnanou ţenu muţe s dobře placeným zaměstnáním. ,,Ekonomická nezávislost ţen je jednou ze základních podmínek rovnosti ţen a muţů.“ Poţadavek rovných příleţitostí na trhu práce je například jedním z hlavních prvků politiky zaměstnanosti Evropské unie, důleţitou úpravu přináší také Pekingská akční platforma. (Appltová, Kubálková, Wennerholm-Čáslavská, 2010, s. 53)

3.3 Ženy na trhu práce Problematice genderových stereotypů se věnuje i MPSV, které v souvislosti s projektem 22% k rovnosti20 představuje ukázky těchto stereotypních tvrzení, která mohou slouţit jako ospravedlnění nerovného zacházení se ţenami. Příkladem je například tento úryvek:,, Muţi se v práci obecně lépe soustředí. Je to otázka přirozenosti a odlišného fungování mozku, zaměřit se na jednu věc a nevidět a neslyšet, jako při lovu jelena. Ţeny mají vedle práce v hlavě rodinu, nákupy, jak zrovna vypadají a podobně. Je přirozené, ţe při niţším soustředění podávají niţší výkon a za niţší výkon, ţe jsou niţší platy.“21 Tyto stereotypní názory mohou ovlivňovat mnoho sfér ţivota, já v kontextu cíle této práce, představím genderové znevýhodnění ţen v zaměstnání. Činím tak z toho důvodu, ţe jak jsem uvedla v první kapitole této práce, zaměstnání můţe být důleţitým zdrojem prevence chudoby, současně jsem také popsala koncept novodobé chudoby, který je příznačný pro své spojení s trhem práce. V české republice je zaměstnáno 57,3 % ţen, coţ je optimální číslo, problematickým aspektem však je, ţe ţeny jsou na trhu práce mnohdy znevýhodňovány. Jde zejména o jejich segregaci podle sektorů a oborů, dále sem patří obtíţe spojené s navrácením se na trh práce po rodičovské dovolené, a poţadavek na spojení rodinného a pracovního ţivota.

20

Jedná se o projekt MPSV, cílícím na problematiku nerovného odměňování ţenské a muţské

práce. (Ministerstvo práce a sociálních věcí - Rovnost ţen a muţů v odměňování) 21

Jde se o skutečné tvrzení, Dostupná z: http://www.mpsv.cz/cs/25032 [cit.9.4. 2016]

23

Otázka sladění rodinného a profesního ţivota je pro české ţeny, zdá se palčivější neţ pro české muţe, především proto, ţe ţeny v naší společnosti vykonávají větší objem neplacené domácí práce a pečují o děti. Jsou-li pak ţeny omezeny ještě dalšími faktory jako je nízké vzdělání, mateřství, přerušení pobytu na trhu práce a věk, jsou častěji ohroţeny nezaměstnaností, ztrátou zaměstnání a chudobou. (Plesová, Válková,2009, s. 69-39) Tématu postavení ţen na trhu práce se věnuje Bartáková (2008, s. 177-200), ta jako moţný zdroj problémů uvádí fakt, ţe vlivem socialistické propagandy se ţeny musely plnou měrou zapojit na trhu práce. Výsledkem je jiţ třetí generace českých ţen na trhu práce22 (v Západní Evropě k tomu došlo aţ v 70 letech). Ţeny se tak v naší společnosti staly ţivitelkami rodin a začaly budovat kariéru, nicméně tento vývoj se nedotkl předpokladů, ţe ţeny zůstanou hlavními vykonavatelkami domácích (neplacených) prací a zachovají si status pečovatelek o děti, nemocné či staré členy rodiny.23 Problematické postavení ţen na trhu práce je spojeno s několika negativními faktory, které pro ţeny představují riziko ohroţení chudobou. Jde především o tyto příčiny: častější zaměstnávání ţen na pozicích, pro které je typická vysoká míra nejistot, nestability, nemoţnost plánovat kariérní postup (tedy pozice na sekundárním trhu práce). Působení tohoto faktoru potvrzuje zejména narůstající počet zaměstnaných ţen v sektoru sluţeb, pro který je charakteristický rozdíl v mzdovém ohodnocení. (Sirovátka, 2009, s. 5-8) Pracovní pozice na primárním trhu práce poskytují vyšší míru jistoty, poskytují vyšší prestiţ, celkově se jedinec pracující v tomto sektoru můţe chlubit vyšším lidským i sociálním kapitálem24. Naproti tomu sekundární trh práce je typický svojí absencí těchto druhů kapitálu. Segregace jedince na sekundární trh práce, můţe být mnohdy 22

Na českém trhu práce tvoří ţeny vysoký podíl pracovníků, dle čísel z roku 2007 ve věkové

skupině ţen 15-64 pracuje 57,3 % ţen, avšak u muţů je toto číslo vyšší o 17,5 %. Ve srovnání se zbytkem Evropy je u nás tento rozdíl (tedy podíl zaměstnaných muţů a ţen) čtvrtý nejvyšší. 23

24

Tento rozpor je označován jako dvojí zatíţení ţen. (Bartáková in Sirovátka) Lidský kapitál je spojen se vzděláním, s dovednostmi a znalostmi a odráţí ekonomicky chápanou

hodnotu určitých předpokladů jedince. Výše lidského kapitálu můţe předznamenat atraktivnost jedince jakoţto pracovní sily. Naproti tomu sociální kapitál odráţí mnoţství zdrojů, získaných od druhých lidí (které známe), které máme dispozici. Sociální kapitál je spojen s kontakty, sociálními sítěmi. (Petrousek, 1996, s.474-475)

24

zaviněna existencí předsudků a sociálních stereotypů, charakteristických představou o nespolehlivostí (u ţen jde o předsudek potřeby harmonizace rodinného a profesního ţivota).25 Plasová a Válková se detailně věnují problematice bariér, které brání nalezení vhodné práce, následně se snaţí zjistit, zda-li tyto bariéry představují větší zátěţ pro ţeny či muţe. Analyzované bariéry autorky rozdělily do 4 kategorií: 1. Problém skloubit profesní a rodinný ţivot- nevyhovující pracovní reţim, absence hlídání dítěte, nemoţnost pracovat na směny či za prací dojíţdět atd. 2.

Nedostatečný lidský a sociální kapitál - absence kontaktů, nedostatečná kvalifikace či praxe atd.

3. Problematika kvalifikace a kvality nabízeného místa- neperspektivní zaměstnání, vyšší kvalifikace uchazeče neţ je poţadavek zaměstnavatele, nízký plat, neodpovídající kvalifikace atd. 4. Namáhavé pracovní místo- zdravotní důvody, namáhavost práce atd. Z analýzy vyplynulo, ţe první kategorie představuje frekventovanější překáţku pro ţeny, podobně na tom byla i čtvrtá bariéra. Také druhá skupina je lehce příznačnější pro ţeny, které hledají práci.26 Jedním ze způsobů, jak sladit rodinný a pracovní ţivot, je například práce na částečný úvazek, v ČR je takto zaměstnáno třikrát více ţen neţ muţů (data z roku 2008). Práce na částečný úvazek můţe slouţit jako vhodné propojení rodinného a pracovního ţivota, problém je, je-li takto zkrácený pracovní poměr výsledkem nedostatku jiných plnohodnotných forem zaměstnání. Autorky k této formě zaměstnání píší, ţe muţi tuto variantu volí nejčastěji ze zdravotních důvodů, naopak u ţen převáţně z důvodu péče o dítě či jiného člena domácnosti, coţ naznačuje existenci pečovatelského závazku ţen ve společnosti. (Plasová, Válková,2009, s.39-69) Jednou z významných a diskutovaných oblastí moţných nerovností mezi ţenami a muţi je otázka finančního ohodnocení. O rozdílech v platovém ohodnocení ţen a muţů píše Holý (2014, s. 20-22). Uvádí, ţe ,,Běţnou výplatu, vyjádřenou mzdovým 25

Ţeny- matky se při přijímacích rozhovorech setkali v 50 % případů s odmítnutím

zaměstnavatelem z důvodu péče o dítě, muţi se s ním setkali v 10 % případů. (Plasová, Válková, 2009s. 69-39) 26

Zajímavostí je, ţe porovnání problému niţší kvality nabízeného pracovního místa pro muţe

a ţeny, tak niţší kvalita pracovní pozice představuje větší překáţku pro muţe. Plasová, Válková,2009, s.39-69

25

mediánem, mají ţeny oproti muţům niţší o 15,5 %.“ Zdroji těchto nerovností je niţší počet odpracovaných hodin, přerušení kariéry z důvodu mateřství a hůře odměňované zaměstnání (i na nejlépe placených pozicích ţeny berou niţší platy). Autor pracuje s údaji z roku 2013 a ukazuje, ţe ţena průměrně vydělávala 20 502 Kč, u muţů se však jednalo o částku 24 276 Kč. V této kapitole jsem představila pojem gender a problematiku genderových stereotypů, které mohou být zdrojem pro nerovnosti mezi muţi a ţenami. Zjistila jsem, ţe v souvislosti s ohroţením ţen chudobou jsou nejzásadnější předsudky spojené s tradičním nastavením sociálních rolí, které ţenám připisují roli matek a pečovatelek či ospravedlňují niţší postavení ţen na trhu práce. V další části této práce se jiţ konkrétně zaměřím na roli genderu jakoţto faktoru vzniku chudoby.

26

4 Gender a chudoba V této práci jsem jiţ popsala nejčastější příčiny vzniku chudoby a uvedla informace o genderu a některých genderových odlišnostech. V návaznosti na cíl této práce v následující kapitole tyto dvě oblasti propojím a zaměřím na to, jak se v rámci těchto příčin konkrétně projevuje gender a genderové odlišnosti. Ve druhé kapitole jsem pouţila kategorizaci dle Mareše, který uvádí tyto faktory vzniku chudoby: věk, gender, duševní či tělesný handicap a příslušnost k etnické minoritě. Na těchto skupinách budu demonstrovat moţná genderová specifika, jejichţ důsledkem je vyšší míra ohroţení ţen chudobou.

4.1 Věk Stáří Ţeny jsou ve stáří chudobou ohroţeny z několika důvodů. První ohroţení představuje změna a rozpad tradičního fungování vícegeneračních rodin, neboť v současné společnosti starší lidé ţijí ve svých vlastních domech/bytech či zařízeních sociálních sluţeb, přičemţ v minulosti bylo častější, ţe starší osoby bydlely společně se svými dospělými dětmi. Jejich příjmy tak slouţí k zajištění nákladů, který byly v minulosti rozděleny mezi více osob. V kontextu soudobého demografického vývoje nabývá tento faktor na významu, neboť dochází ke zvyšování počtu seniorů ve společnosti. Chudoba je ve stáří spojena převáţně s poklesem výdělku vlivem odchodu do důchodu, ztrátou partnera, sociální izolací atd. V optice genderových odlišností, představuje chudoba ve stáří větší riziko pro ţeny neţ pro muţe, tento závěr potvrzuje ve svém článku například Řezanka (2014, s.23-24). Píše, ţe v roce 2014 se pod druhou hranici chudoby (70% mediánu, viz předešlé části práce) propadlo 45 % osamělých ţen, resp. osob ve věku 65 a více let. Druhým důvodem je fakt, ţe ţeny častěji přeţívají své manţele a partnery, a z důvodu ztráty jejich části příjmu, jsou závislé na pomoci od státu (formou dávek). Posledním důvodem, který autoři Lind, Brzuzy (2008, p. 191) jmenují, je problém nestandardních forem zaměstnávání ţen, spojených s niţšími výdělky, které sniţují výši dávek z důchodového pojištění.

27

Tématu niţších starobních důchodů se věnuje i Řezanka, uvádí, ţe ţeny oproti muţům pobírají niţší starobní důchody, například proto, ţe ţeny odcházely do starobního důchodu dříve neţ muţi, dále pak přerušují pracovní kariéry z důvodu rodičovství či péče o blízkou osobu (coţ omezuje moţnost vybudovat kariéru s vyšším platovým ohodnocením). V roce 2014 ţeny v 88% případů pobíraly starobní důchod ve výši od 7600 Kč do 8 999 Kč, muţi převaţují mezi příjemci důchodů vyšších neţ 11 000 Kč. (Řezanka, 2014, s. 23-24)

4.2 Sociální role V tomto kontextu se gender jakoţto faktor zapříčiňující chudobu projevuje v rolových očekáváních spojených s výchovou dětí a péčí o rodinu, neboť, jak jsem psala v předešlých částech práce, v soudobé společnosti stále převládá tendence chápat muţe jako ţivitele rodiny a ţenu jako pečovatelku a matku.27 Tyto stereotypy se projevují například v oblasti zaměstnání, kde ţeny čelí mnoha opresím. Příkladem můţe být vnímání ţeny jakoţto nevhodné kandidátky na pracovní post z důvodu budoucího mateřství (tedy zaměstnavatel upřednostní muţe, neboť předpokládá, ţe ţena si bude časem chtít pořídit děti a dočasně tak ze zaměstnání odejít). Oblastí předcházení nerovného zacházení a diskriminace zpracovává například Antidiskriminační zákon. V této souvislosti bych také ráda zmínila, ţe v situaci, kdy klient čelí opresi, se sociální práce můţe opřít o Reformní paradigma28 a z teoretických přístupů vyuţít například Antiopresivní přístup.29

27

Uvedla jsem, ţe v případě ekonomických obtíţí propouštějí spíše ţeny neţ muţe, neboť

propuštění ţeny (důchodů, cizinců) je snadněji ospravedlnitelné (Mareš (1999) 28

Reformní paradigma v sociální práci je spojeno se snahou o změnu společnosti a sociální

fungování, zaloţeného na principech spravedlnosti a solidarity. V rámci tohoto paradigmatu se sociální pracovník snaţí posilovat kompetence klienta, předat mu moc, podporovat jeho moţnosti participace atd. Vyuţité tohoto paradigmatu je spojeno převáţně s klienty, které lze definovat jako utlačovanou skupinu. (Šubrt a kol., 2014, s. 65) 29

Anitopresivní přístup se snaţí odstranit opresí (diskriminaci ,nerovnosti, předsudky) které

utlačují práva a svobody určité utlačované skupiny či jednotlivců (ţeny, etnické minority, lidé se zdravotním handicapem). Jeho cílem je zrovnoprávnění těchto osob, podpora jejich práv, participace, zplnomocnění a svobodná seberealizace (Navrátil, 2001, s.139)

28

V předešlé části práce jsem psala, ţe převáţí-li počet dětí v rodině počet dospělých, můţeme mluvit o zvýšeném riziku chudoby, avšak v případě, kdy břímě péče o domácnost, děti a práci padá pouze na jednoho rodiče (a dle statistik to jsou nejčastěji matky samoţivitelky), je situace ještě komplikovanější a poţadavky na skloubení práce a rodiny jsou naléhavější (potřeba více finančních prostředků na moţnost zaplatit si pomoc v domácnosti, vyšší míra flexibility pracovní doby atd.). Zajímavé rozlišení se naskýtá i při pohledu na rozdíly mezi rozvedenými a svobodnými matkami. Například rozvedené matky se, oproti svobodným matkám, mohou častěji spolehnout na pomoc bývalých manţelů. 30 Je však třeba dodat, ţe polovina svobodných matek a třetina rozvedených ţen o zapojení muţů nemá zájem (Hohne, Svobodová, Šťastná, 2008, s. 135-136) Řezničková (2016, s.31) uvádí, ţe 36 % domácností

tvořených jen jedním

rodičem a alespoň jedním závislým dítětem, se propadlo pod hranici chudoby. Tyto rodiny jsou většinou tvořeny osamocenou matkou s dětmi Téměř polovina členů tuzemských domácností tvořených pouze jedním rodičem s alespoň jedním závislým dítětem, spadla v roce 2014 pod druhou hranici chudoby. Částečným řešením by mohlo být přijetí zákona o zálohovaném výţivném z roku 2014 (Návrh věcného záměru zákona o zálohovaném výţivném je předloţen sněmovně). Dle návrhu tohoto zákona, by roli plátce výţivného převzal stát, a dočasně tak zastoupil ,,neplatícího rodiče.“ Vyuţití této státní pomoci by bylo moţné v situaci, kdy se výţivné nedaří vymoci soudní ani exekuční cestou. Podobná forma státní garance funguje v Německu, Francii, Rakousku, Slovensku a v mnoha dalších evropských zemích.31 Otázkou je, zda-li tato dávka nebude mít spíše demotivující

30

Například u rozvedených ţen se lze méně častěji setkat se situací, kdy by se druhý rodič a bývalý

manţel nezapojovat po péče o dítě, u rozvedených ţen se konkrétně jedná o 63 % případů ,naproti tomu nesezdaným ţenám bývalý partner nepomáhá s péči o dítě aţ v 83 %. (Hohne, Svobodová, Šťastná, 2008, s. 135-136) 31

Poprvé se myšlenka státem placeného výţivného, v kontextu ČR, objevila v roce 1948,

v souvislosti se zákonem č. 57/1948 Sb., o zálohování výţivného dětem (platnost 1948 -1952). V roce 2005 byl předloţen Návrh zákona o náhradním výţivném č. 964, nicméně byl vetován prezidentem. Náhrada výţivného zde byla koncipována jako sociální dávka, její výše byla vyměřena činila 75% nebo 100% soudem určeného výţivného. Příspěvek měl být poskytován po 12 kalendářních měsíců s moţností opakovaného prodlouţení. (Návrh zákona č. 964o náhradním výţivném)

29

charakter a neposílí tak závislost občanů na státní pomoci. Pomocí můţou být i dávky Státní sociální podpory, zejména rodičovský příspěvek a Přídavky na děti. Další spojitosti mezi sociálními rolemi (převáţně jde o roli ţeny jakoţto matky spojené s očekáváním zajištění péče o dítě) a genderem jakoţto faktorem vzniku chudoby, jsem nastínila jiţ v podkapitole o postavení ţen na trhu práce. Ţena starající se o dítě/ děti bez moţnosti spolehnout se na manţela/partnera je na trhu práce silně znevýhodněna. Mareš (1999) k této problematice píše, ţe matky samoţivitelky na trhu práce dostávají méně nabídek práce, jsou jim nabízeny niţší výdělky či nestandardní formy zaměstnání (krácené pracovní poměry), coţ nejen ovlivňuje výši finančního obnosu, který má ţena a její děti k dispozici, ale negativně ovlivňuje i moţnost čerpání dávek nemocenského či starobního důchodu.32 V této souvislosti bych ráda zmínila problematiku předškolní a jiné péče o děti. Vládní Strategie zaměstnanosti do roku 2020 uvádí toto: ,,základním problémem zaměstnanosti ţen je nedostatečný prostor pro soulad rodinného a pracovního ţivota, přičemţ hlavním problémem je nemoţnost zajistit kvalitní a dostupnou péči o dítě při výkonu zaměstnání.“ Problematickou je nedostačující kapacita mateřských školek (ve školním roce 2005/2006 bylo odmítnuto 6 810 ţádostí, ve školním roce 2012/2013 bylo zamítnuto jiţ 58 939 ţádostí o umístění dítěte do školky). Podobně nedostačující jsou kapacity zařízení nabízející péči dětem do 3 let věku, které mohou hrát zásadní roli při návratu ţen do zaměstnání. Strategie dále hovoří o problematice sladění mateřství a studia, kdy jsou ţeny ohroţeny opoţděným nástupem na trh práce, tak i společenským tlakem na zaloţení rodiny. I oblast této problematiky spadá do pole působení sociální práce, neboť Rodinná a Vzdělávací politika tvoří součást Sociální politiky (myšleno její široké pojetí, Krebs, 2010, s.24), nicméně řešení nedostatečné kapacity předškolních zařízení je komplikovanou záleţitostí (problematika proměnlivosti demografického růstu, nedostatek financí). Boj proti společenským předsudkům a tlakům je ještě sloţitější a vyţaduje změnu přemýšlení a nastavení celé společnosti, která musí ţenám umoţnit stejné moţnost kariérního růstu jako muţům. V kontextu této podkapitoly bych také ráda zmínila skupinu ţen, jenţ jsou oběťmi domácího násilí. Této cílové skupině se věnuje Budinová (2012, s.13), 32

Na druhou stranu bych ráda poznamenala, ţe toto znevýhodní můţe být v při posuzování nároku

na jiné dávky zásadní, např. přídavky na dítě, příspěvek na bydlení. Při posuzování nároku na tyto dávky , se přirozeně sníţí výše příjmů, coţ zvýší nárok na dávku. Otázkou však je, zda-li částky získané ze systému st. soc. podpory či pomoci můţou plnohodnotně nahradit druhý příjem rodiny.

30

zdůrazňuje, ţe samotné fenomény obklopující domácí násilí (syndrom týrané ţeny, naučená bezmoc) nejsou jedinou překáţkou pro ţenu/muţe, jenţ se rozhodnout opustit tyrana/ tyranku. Uvádí, ţe k problémům bezprostředně souvisejícím s domácím násilím se téţ přidruţují obavy o finanční zajištění sebe sama a případně i dětí. Takové osoby v mnoha případech ztrácejí bydlení a stávají se rodičem samoţivitelem, coţ, jak zde jiţ bylo zmíněno, je jedna z nejrizikovějších skupin, co se chudoby týče.

4.3 Tělesně a duševně handicapovaní V kontextu tohoto faktoru se souvislost mezi genderem a vznikem chudoby můţe projevit, oproti předešlým příkladům, odlišně. Souvislost mezi chudobou a genderem zde má spíše sekundární charakter či roli a tkví v pečovatelském břemenu, které je ţenám mnohdy připisováno (viz Bartáková či Plasová a Válková). V případě nutnosti postarat se o nemocného či nemohoucího člena rodiny, ţeny častěji přerušují pracovní kariéru, a přebírají péči o tuto osobu, coţ negativně ovlivňuje jejich pracovní kariéru i ekonomickou situaci. V současnosti je diskutováno zavedení tzv. pečovatelské dovolené, ta je například zavedena v Rakousku, je koncipována jakoţto krátkodobě pobíraná dávka a stojí na principu participace více členů rodiny, kteří se při péči o nemohoucí osobu střídají.(Koubová, 2014)

4.4 Etnické minority a Sociálně vyloučení jedinci V souvislosti s tématem této práce a v kontextu ČR, tato skupina zahrnuje problematiku chudoby romských ţen, ţen cizinek a skupinu sociálně vyloučeních ţen, jako jsou například ţeny bez domova. O ohroţení cílové skupiny lidí bez domova jsem psala jiţ v předešlé části této práce, kdy jsem představila obecný pohled na tuto skupinu, který představil Mareš (1999). Obecně je ţenské bezdomovectví vnímáno hůře neţ bezdomovectví u muţů, protoţe více narušuje společenskou představu o vhodné roli ţeny. I z tohoto důvodu je ţen bez domova oproti muţům podstatně méně, jejich bezdomovectví je také více skryté. Ţeny bez domova jsou mnohdy vystaveny mnohým společenským předsudkům a stereotypům, mezi nejběţnější patří představa starších ţen bez domova jako ţen s taškami (bag lady), naopak mladé ţeny čelí velmi negativnímu postoji společnosti,

31

neboť ta je mnohdy spojuje s prostitucí a jejich bezdomovectví vidí jako ,,zaslouţené.“ (Merves, 1993, p. 229-232) V rámci této skupiny se, dle mého názoru, ukazuje další rozměr genderu jakoţto moţném faktoru vzniku chudoby. Uplatňují se zde převáţně genderové stereotypy a společenské předsudky, které komplikují těmto ţenám moţný návrat do běţného ţivota, více je stigmatizují a odsuzují. Ohroţení cizinek chudobou se věnuje Budinová (2012 s. 50-51) a dodává, ţe ithace těchto ţen, je komplikována neznalostí jazyka a zákonů, jejich šance dovolat se pomoci je velmi omezená. Rizikem je téţ pobytová legislativa ČR, v případě ohlášení domácího násilí jsou ţeny vystaveny riziku vyhoštění či ztráty příjmů (např. pobývají-li zde v rámci povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, kdy jsou závislé na příjmu partnera). Jak píše Koldinská (2010, s. 183-194), jednou z chudobou nejohroţenější skupinou ţen v české společnosti, jsou Romky, které mimo genderovou diskriminaci čelí diskriminaci zaloţené na jejich etnické příslušnosti. Problematika chudoby a sociálního vyloučení v rámci romského etnika je alarmující, nicméně jak vyplývá ze statistik, romské ţeny jsou v průměru chudší neţ romští muţi. Autorka vychází ze statistiky nezaměstnanosti, ze které vyplývá, ţe ve většinové společnosti je nezaměstnáno v průměru 5 % ţen, nicméně ţen Romek je ve společnosti nezaměstnáno 45 %. Muţů Romů je přitom nezaměstnaných ,,pouze“ 26 %. Romky také v průměru dosahují niţšího vzdělání, coţ můţe souviset s brzkým mateřstvím, které je v rámci genderových rolí v romské komunitě, u ţen často vyţadováno. Téma ohroţení Romek chudobou můţe být spojeno i s problematikou prostituce a obchodu s lidmi, s neznalostí či nemoţností vyuţít právní nástroje k sebeobhajobě atd.33

33

Koldinská v této souvislosti rozlišuje diskriminaci vícenásobnou a průsečíkovou. Vícenásobná

diskriminace znamená, ţe jedinec čelí více druhům diskriminace, přičemţ jejich tyto druhy diskriminace působí odděleně. Při průsečíkové diskriminaci není moţné oddělit působení jednotlivých druhů diskriminace, ty působí společně. (Koldinská, 2010, s. 193)

32

Závěr Tuto práci jsem koncipovala jako teoretickou kompilaci zaměřenou na představení moţných souvislostí mezi vznikem chudoby a generovými odlišnostmi. V rámci této práce jsem si vytýčila jeden hlavní cíl: Popsat nejčastější příčiny vniku chudoby v ČR a následně představit faktor genderu jakoţto moţný faktor vzniku chudoby. Obsah této práce jsem rozdělila do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole Chudoba jsem představila základní informace o daném tématu. Mimo jiné jsem zde představila relativní typ chudoby, který je příznačný pro ČR, a se kterým jsem pracovala v rámci následujících částí práce. V této kapitole jsem také popsala novodobý druh chudoby, který je spjat s trhem práce. Spojení chudoby a rizik na trhu práce se objevovalo i v dalších částech textu a ukázalo se důleţitým i v rámci genderových odlišností, pro ilustraci připomenu vyšší procento ţen ohroţených pracující chudobou, segmentace trhu práce na primární a sekundární trh práce. V první kapitole jsem také uvedla statistické údaje, ze kterých vyplývá, ţe v rámci ČR jsou ţeny častěji ohroţeny chudobou. V druhé kapitole jsem demonstrovala nejčastější příčiny chudoby, jednalo se o tyto faktory: věk, gender, zdravotní handicap, příslušnost k etnické minoritě a sociální vyloučení. Téma genderu se projevovalo v obou počátečních kapitolách, proto jsem následující, třetí, kapitolu zaměřila tímto směrem. V rámci této kapitoly Gender jsem představila definici tohoto pojmu a následně nastínila oblast genderových stereotypů a odlišností, diskriminace zaloţené na genderových rozdílech atd. Představila jsem také koncept feminizace chudoby, a jak jsem zde jiţ uvedla, podrobněji se zaměřila na téma ţen na trhu práce. Zde jsem zmínila problematiku segmentace ţen na sekundární trh práce, genderové předsudky ovlivňující zaměstnávání ţen či oblast platových nerovností. V poslední kapitole jsem propojila získané informace a zaměřila se na faktor gender v kontextu příčin chudoby. Tento vliv genderu jsem demonstrovala na popisu nejohroţenějších skupin chudobou (dle Mareše), zaměřila jsem se například na problematiku chudoby seniorek, ohroţení matek samoţivitelek či chudobu Romek. Z informací v této práci vyvozuji, ţe v rámci chudoby se skutečně projevují určité genderové odlišnosti a ţeny jsou chudobou potenciálně ohroţeny více neţ muţi. Jedním z hlavních důvodů jsou genderové role a nerovnosti, které ţeny spojují s rolí 33

matky a pečovatelky a mohou představovat bariéru například v situaci hledání zaměstnání. Dalším příkladem ohroţení ţen chudobou je jejich biologická predispozice k mateřství, související s poklesem příjmů v souvislosti s rodičovským příspěvkem či niţší částce odvedené na sociálním pojištění.34 Role genderu při vzniku chudoby se neprojevuje jednotně a se stejnou závaţností, někdy představuje významný faktor, např. u matek samoţivitelek či Romek, jindy je ,,pouze“ zdrojem předsudků, jako je tomu v případě ţenského bezdomovectví, které společností více odsuzováno, právě v souvislosti s rolovými očekáváním ve společnosti. Prevence vyššího rizika chudoby u ţen není, dle mého názoru, snadnou záleţitostí,

neboť

nesouvisí

pouze

s nastavením

opatření

sociální

politiky

a legislativními úpravami v této oblastí, závisí také na názorech a postojích ve společnosti. Závěrem bych dodala, ţe z mého pohledu by řešení chudoby ţen mělo více směřovat k preventivním opatřením, jako je například podpora zakládání předškolních zařízení, vyšší počet a ochrana částečných úvazků či zavedení pečovatelské dovolené. V rámci sociální práce by prevence této problematiky mohla spočívat v posilování intervencí v kontextu Reformního paradigmatu, kdy sociální pracovník klienta zmocňuje, učí ho znát a vyuţívat všechna svá práva a bránit se nerovnému zacházení. Konkrétním příkladem angaţmá sociálního pracovníka, můţe být skupinová práce s nezaměstnanými klientkami v rámci Job clubu, 35 kde se pracovník se skupinou věnuje nácviku asertivního chování v rámci pracovních pohovorů, poskytuje klientům znalosti o tom, na co všechno se jich zaměstnavatel smí a nesmí při pohovoru ptát, jak adekvátně reagovat, pokud se budoucí zaměstnavatel ptá na ,,zakázané“ oblasti jako je počet dětí, moţnost budoucího mateřství atd. Další významnou oblast pomoci představuje poradenská činnost, v rámci které sociální pracovník klienta informuje mimo jiné o dávkách a podmínkách jejich čerpání, příkladem můţe být Rodičovský příspěvek a moţnost ve stanoveném rozsahu vyuţívat sluţeb zařízení jako jsou jesle či

34

V rámci důchodového pojištění došlo v posledních letech k vyznaným změnám, které směřují

k vyrovnání podmínek pro ţeny i muţe. Problematika výše důchodů je palčivější spíše u osob důchod jiţ čerpající atd. 35

Job cluby jsou skupinové poradenské programy, jejichţ cílem je zvýšení kompetencí uchazečů

o zaměstnání na trhu práce, podpora jejich motivace. Mimo jiné jsou zaměřeny na přípravu na přijímací pohovo, zlepšení komunikačních dovedností atd. (Integrovaný portál MPSV – Zaměstnanost - Job club.])

34

mateřská školka, či moţnost zajistit celodenní péči o dítě jinou zletilou osobou.36 Tato příleţitost nabízí rodičům dítěte moţnost sladění pracovní kariéry, vzdělávání se v oboru a mateřství. Dále můţe sociální pracovník klienty informovat o moţnosti vyuţít sociální sluţby, příkladem můţou být pečovatelské sluţby či odlehčovací sluţby, poskytující terénní, ambulantní či pobytovou sluţbu osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Tato sluţba můţe být nápomocná v situaci, kdy je nutné zajistit péči o nemocného člena rodiny (v kontextu pečovatelského břemene ţen popsaného v podkapitole 4.3).

36

Zákon o státní sociální podpoře § 31

35

Seznam zdrojů Knižní zdroje  Appltová, M. Kubálková, P. a Wennerholm Čáslavská, T.(eds.) (2010). Ţeny a česká společnost: hodnocení implementace Pekingské akční platformy na národní a mezinárodní úrovni (Peking + 15). Praha: Otevřená společnost Centrum ProEquality,. Policy paper ProEquality 

Bartáková, H. (2008). Problémy přechodu ţen na trh práce po rodičovské dovolené in Sirovátka, T. a Hora, O. (eds.). (2008) Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií. s.177-200



Buckingham-Hatfield, S. (2000). Gender and Environment, London, Routledge



Budinová, A.(2012). Rizika chudoby ţen postiţených domácím násilím a jejich dětí. Praha: proFem



Hohne, S.,

Svobodová, K. a Šťastná, A. (2008). Význam partnerství pro

harmonizaci rodiny a zaměstnání. in Sirovátka, T. a Hora, O. (eds.). (2008) Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií. s. 135-136 

Kelle,r J.(2005). Soumrak sociálního státu. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství



Koldinská, K. (2010). Gender a sociální právo: rovnost mezi muţi a ţenami v sociálně právních souvislostech. Kyd. 1. Praha: C.H. Beck



Krebs, V a kol.(2010). Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer



Kuchařová, V. a Haberlová V. (2008). Rodina a zaměstnání v průběhu ţivotního cyklu. in Sirovátka T. a Hora O. (eds.). (2008) Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií s. 45-55



Kuchařová, V. a Haberlová V.(2008) Rodina a zaměstnání v průběhu ţivotního cyklu. in Sirovátka, T. a Hora, O. (eds.). (2008) Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií. s.46-54



Lind, A. and Brzuzy, S.(2008). Battleground Woman, gender and sexuality. Greenwood press London

36



Mareš, P. (1999). Sociologie nerovnosti a chudoby. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství



Merves, S. (1992), Homeless Women: Beyond the Bag Lady Myth , 229- p232.in n Robertson, M. J. and Greenblatt, M. (eds.), Homelessness: A National Perspective. New York, NY: Plenum Press, 1992.



Navrátil, P. (2001).Teorie a metody sociální práce. 1. kniţní vyd. Brno: Marek Zeman



Paulík, K. (2010). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada Publishing a.s.



Petrousek, M. a kol. (1996) .Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum



Plasová, B. a Válková, J. (2009). Genderová diferenciace nejistot na trhu práce. in Sirovátka, T., Winkler, J. a Ţiţlavský, M. (eds.). (2009) Nejistoty na trhu práce.Vyd. 1. Brno: Fakulta sociálních studií. s.39-69



Procházka, M. (2012). Sociální pedagogika. Praha: Grada Publishing a.s.



Sirovátka, T. (2009). Dualizace na trhu práce a strategie outsiderů. in Sirovátka, T., Winkler, J. a Ţiţlavský, M. (eds.). (2009) Nejistoty na trhu práce.Vyd. 1. Brno: Fakulta sociálních studií s. 9-38



Sirovátka, T. (2009). Úvod. in Sirovátka, T., Winkler, J. a Ţiţlavský, M. (eds.). (2009) Nejistoty na trhu práce.Vyd. 1. Brno: Fakulta sociálních studií. s 3-5



Sirovátka, T. a Bartáková, H. (2008). Harmonizace rodiny a zaměstnání v České republice a role sociální politiky. in Sirovátka, T. a Hora, O. (eds.). (2008) Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií. s. 65-93



Šubrt, J. a kol. (2014). Soudobá sociologie VI (Oblasti a specializace). Vyd. 1. Praha: Karolinum



Tuleja, P. (2007). Analýza pro ekonomy. Vyd. 1. Brno: Computer Press,



Ţák, M. (2006). Hospodářská politika. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu.



Ţivotní podmínky 2014 (2014). Český statistický úřad

Odborné časopisy 

Holý, D.(2013) Problém pracující chudoby se v Česku zhoršuje. Statistika & my. č.3 s. 38-39



Holý, D.(2014). Proč ţeny berou méně. Statistika & my. č.6 s.20-22 37



Janebová R., (2008). ,,Úvahy na generovým tichem aneb je gender relativní kategorií v sociální práci“? Sociální práce/Sociálná práca, č. 2, s. 90-103



Mahler M. (2012). Bublinový svět, , [E-kniha]. Plot



Řezanka, M. (2014). Šest vdovských důchodů na jeden vdovecký. č.6 s.23-24



Řezničková, J. (2016). hraniční meze chudoby Statistika & my. č.3. s. 31

Internetové odkazy 

Integrovaný portál MPSV – Zaměstnanost - Job club. Dostupné

z:

https://portal.mpsv.cz/sz/obcane/jobclub [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20.4.2016]. 

Koubová, M. (2014). Alzheimerova choroba: pomoci má zákon o dlouhodobé péči

a

pečovatelská

dovolená.

[online].

Dostupné

z:

htp://www.zdravotnickydenik.cz/2014/10/alzheimerova-choroba-pomoci-mazakon-o-dlouhodobe-peci-a-pecovatelska-dovolena/ [cit. 20.4.2016]. 

Ministerstvo práce a sociálních věcí - Rovnost ţen a muţů v odměňování. Aktualizace: 5.4.2016.

Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/25032 [cit. 9.4.

2016]. Zákony 

Návrh věcného záměru zákona o zálohovaném výţivném 2014



Návrh zákona č. 964o náhradním výţivném a o změně některých souvisejících zákonů z roku 2005



Zákon č. 117/ 1995 Sb. [o státní sociální podpoře]

38

Anotace Absolventská práce se zabývá popisem genderu jakoţto moţného faktoru vzniku chudoby v kontextu České republiky. V první kapitole jsou definovány základní pojmy související s tématem chudoba, jako jsou definice chudoby, klasifikace chudoby, způsoby měření či nezaměstnanosti, pracující chudoba a statistické údaje o chudobě v ČR. Druhá kapitola je zaměřena na popis nejčastějších příčin chudoby v ČR. Třetí kapitola je zaměřená na téma gender, genderových rolí a stereotypů, je zde popsán koncept feminizace chudoby a problematické postavení ţen na trhu práce. Poslední, čtvrtá kapitola, obsahuje propojení předešlých kapitol a představuje působení genderu jakoţto faktoru vzniku a ohroţení chudobou. Zhodnocení tématu a moţnosti prevence a řešení zvýšeného rizika chudoby ţen, v rámci působení sociální práce a sociální politiky, jsou uvedeny v závěru práce.

Abstarct The dissertation focuses on theoretical description of connection between the poverty and the gender. The dissertation describes gender as a possible factor of poverty in the context of the Czech Republic. In the first part there are described theoretical terms such as the definition of poverty, the poverty classification, measurement methods, unemployment, working poverty and statistical data about poverty in the of Czech Republic. The second chapter focuses on the description of the main causes of poverty in this country. The third chapter is focused on the theme of gender, gender roles and stereotypes, there are described the concept of feminization of poverty and the difficult position of women in the labor market. The fourth chapter includes information from previous chapters and represents the effect of gender as a factor of poverty. Evaluation of the topic and the possibilities of prevention and solving of increased risk of poverty for women are mentioned in the conclusion.

. 39