CA S OP I S
NEJM
lA
D
~
IC
H
CT E NAR O
.•
<
•
,....
. S1n:
Slevač při
prdci.
•
/. .
/
..
,
.
Jak jsme pomohli pětiletce. Ji s t ě
/
nevíte, co se Mileně, co bydlí vedle nás, nedávno přihodilo. Milena je či perné d ě v čátko. A hodná je také. Pra\ da, mluvit umí jen což1 Ani před c: hlapLi necouvne. Ale co je to platné, neštěs lí potkalo i Milenu. Ani ona mu neušla . Chcete, vědět, co se to vlastně Mileně pi"i hodilo? Je to velmi smutná záležitost . Tak mi těžkne v ruce tužka, kterou tento dopis píši! len vás pěkn ě prosím, abyste mi slíbili, že nebudete plakat, až se to o té Mileně dočtet e. J e' to' velmi nemilá Cl . smutná věc. Protože vím, že nemáte rád i věci smutné, tak vám to povím najednou. Jednou tedy ořezávala Mil en.a ostrým no~ žem tužku. Cht ěla míti na ní ostrou špic i. A když už byla hotova, najednou nožem šmik a křak - špice se ulomila. To bylo to veliké neštěstí, heč! Ale mám pro vás tentokrát něco jiného. Pro každého čtenáře Jisker. Pro každou třídu, pro každou Mařenku, Janičku, Zdeň ku, Pavlu, Aleše, Milana, Honzíka, Frantíka a jak se všichni jmenujete. Všichni, kteří tento můj uopis přečtete, vezm ě t e rozum do hrsti, přemýšlejte a pak mi hned odepište. Blíží se pomalu konec školního roku a tedy bych chtěla vědět, jak a co j ste v tom druhém roce naší pětiletky vykonali. Nejraději bych měla dopi~ o práci celé vaší třídy nebo školy. Odpověz te tu i na otázku: "Jak jsme pomohli pětiletce." Kolik jste ve škole za celý rok nasbír.a li papíru, hader, kovu, SKlenic, bylin, semen . kde jste byli na brigádě a na jaké, máte družbu se závodem . pomohli jste hubit chrousty a_ jiné škůdce a kolik. Můžete m i však napsat i sami, jak jste pomohli naší pětiletce a čím. Jen npomínej.te a Eř'ésně mi to napište! A pány učitele a paní uči telky prosím, aby k tomu připsali, jak jim při tom pomáhal~· Jiskry, případně které články. Už se těším, až mi napíšete, co všechno jste vykonali, čím jste pomohli naší milé republice. Jistě nebude Jediné třídy, školy ani chlapce a děvčete, aby mi neodepsali. Uložte si to jako závazek ' Děkuje vám J I S KRA. (
,
Upozorněni školám. V p ří štím , posledním dvojčísle Ji~ er budo u zpra · l:ovány dětsk é
nám č t y
rarlo ~t i
o 'pionýre ch a a' o ji nt' m.
n e příteli
274
lesa, o žních. o b rigá dár.h . () d n ec h .
I
.. Josef Kožíšek: Dřímalo
Jak roste zrnko.
zrnko v souvrati, Deštík j e při šel volati : Zrnečko, vstávej , jaro tu, <'elý svět se má k životu !
Otvírá zrnko komoru. . posílá lístek nahor u, zdali na světě uhlídá, o čem ten deštík povíd ~í.
Lístek se k rade z úkrytu, slunce , ho vítá z blankytu: Poskoč si, lístku, už je čas, nesu t i z nebe zlatý klas.
Cesta do
Země
,•
h ojnosti.
Vypravu je Zdeňka VO,řechová. obrázky k r eslí Sin .
-
lese bylo šera vo, smu tno. Ale když vyšla babička s Alenkou d o polí, jako by -se náhle rozsvětli1o . To sluníčko od západu pozlatilo. lánv obiJí . Alenka, jak hyl a unavená, ta k se zara A \" dovala: "Babičko , až ~ budeme tam II lípy, , to ,U7. uvidíme naše stavenÍ." Ale hned zesmutněla, .k dyž si vzpomněla, co jí asi řekne tatínek , co mam inka? Budou se zlobit? Do- ' stane Alenka, nebo si jí maminka zase r ani nevšimne j ako po obědě? Alenčino srdíčko je sevřeno strachem j ako v k leštích. Jak se dřív.e domů těšila, tak se teď hojí. Zašeptala: " Babičko, prosím vás, sedněme si tu na chv ilku, mne moc bolí nožičky'" B abička svolila : ... Ale Ten na chvilenk u, abvchom nezatmělv , " . . V
"
'
'
.;
275
..
.
Alenka si h(;mem sedá do trávy a vyjednává s babič- ' kou: "Babičko, viďte, že půjdete se mnou k nám. To se tatínek ani , maminka nebudou tolik zlobit, když vv tam budete." Babička se usmála: "Vidíš, vidíš, ťeČl' má."š , strach!" A jak se tak .Alenka s babičkou domlouvala, kdesi z dálky slyšet: Cupity, dupity, řinky, břinky, rachoty ' _rach, dupity dup, hrr,vrz, břink! A pořád blíž a blíž. Babička se dívá k cestě: "To máme štěstí! Pantáta Souček jede domů, to on nás sveze!" A svezl! Proč by nesvezl? Povídal: ,,0 jen si 'sedněte tuhle ke mně! Ve voze není místa. Vezu tam s nádraží nový stroj do naší mlékárny. Babičko, ten se svítí, ten se leskne! To búdou mít všichni radost!" , A už vyzvedl .Alenku k sobě, pomohl i babičce nahoru a "Vje, Malá, vjé, Vranko!" A zase to šlo: Cupity, dupity, řinky, břinky - - ~ - . , Byly toho rámusu plné uši, ale než dojeli na půl cesty k lípě, unavená Alenka už spala, ' opřená o babičku. ' Alejakpak ji přivítají doma? "
. ' Veliké
proměny.
Vladimír Stavinskf, obrázky Sin, ,
'Daleko na Rusi, až na studené . Sibiři, daleko ode všech cest a od dráhy byla vesnička, malá dědinka ' s,.ňřevěnými ~halupanii. éhudě tu žili lidé za carské vlády. Na maličkých políčkách se rodilo málo, řeka ob, kde bylo možno nalovit ryb, byla daleko, a tak zbývala jen dřina v panských lesích. ' Občas sem přivlekli carští četriíci na práci vězně. Posílali je sem do vyhnanství, prý proto, že byli proti carovi. Ale nebvlito zlí lidé. Venkované se brzy od nich . dozvěděli, že j~ sem páni posílají za to, že chtějí, aby . ./
276
se .všichni lidé v celé Rusi mčli dobře. Vyhnánci jim vypravovali, jak jinak se ·všem bude žít, až se v celé Zemi zbaví pánů, velkostatkářů a továrníků, kteří vykořisťují lid. Vypravovali, že i muiíci se zbaví své Líd ,T a dřiny, že dělníci pošlou z továren na pole veliké stroj e, které utáhnou dvacetkrát víc než pár koní a k teré zorají zemi, že do vesnic postaví silnice a dráhy, že v chaloupkách se u ž p řestane svítit blikavými olejovým i lampičkami a že se bude svítit jasným elektrickým sv ětlem. . . "Ne, ne~ to j e pohádka, to .n ení možné,'· pochyboval nejvíc starý Nikola Iyánovič . "Může to být, všecko může být, jen musíme všichni chtít,'· říkali vyhnancirevolucionáři. A stalo se. Přišla ~prtÍva, že vyhnali cara a v celé zemi začali vyhánět i ostatní pány. 'Přišla so'větská vláda, lid sám si začal v1ádnout, dělníci a rolníci. A za několik let opravdu přijely na pole z továren veliké stroje a začaly orat půdu . Do vesnice postavili i elektrické vedení a začali stavět dráhu . ~ A tehdy Nikola lvánovič odejel daleko do města. O djížděl ještě na vozíku, taženém jediným koněm . Po pěti letech se vracel. Bylo to ·po p r vní pětiletce. T o už Nikola lvánovič přijížděl do rodné vesnice vlakem. Čekal , kdy průvodčí zavolá jméno jeho stanice. Konečně .je uslyšel. ;, Přestupte na rychlík : · zavo]a 1 ještě
277
•
(
. \
průvodčí.
Nikola lvánovič vyhlédl z vlaku a užasl. Tohle že je jeho.i odná .vesnice? Vesnice zmizela. Místo ní vyrostlo, velké továrI;1í město. "Rychle vystupte!" volal průvodčí. Nikola lvánovič vystoupil a nevěd ěl , zdali se mu to všecko j en zdá nebo zdali j e v pohád ce. Ale. byla to skutečnost .. Pohádka se stala pravdou. Nikola lvánovič už nežije . Kdyby přijel do svéhoTodiš tě za dvacet nebo možná už za deset let anebo suad' dokonce j en za pět let, užasl b y j eště víc. "Přestup te na parJ;l.ík," zaslechl by z tlampače na nádraží. ." Jak to, na parník?" u.lekl b y se jistě Nikola lvánovič, . "vždy ! tady žádná voda není, řeka Ob je přece daleko." A kdyby mu řekli, že veliká řeka ob a ještě jiná řeka , Jenisej, poteče zpátky, že l.idé obrátí její tok daleko do poušt ě, a že ta dy bude veliké jeze ro, sn ad by zase ne_ I . vě řil. \ , Ale sovětští lidé dokážou,.že i pohádky se stano u skutkem. Aby se na jihu. země zbavili velikého sucha, zastaví veliké řeky a vytvoří jezero, -tak veliké .ja ko naše republika. Jezero dá vodu suchým k r aj inám,a zem ě dá úrodu. V krajinách; kde není lesů, vysázejí v Sovět - ském svazu veliké ochraIiné pásy, aby chránily pole před suchými vět12Y a aby zadržovaly vláhu: Lesy 'od Dunaje až k Urálu,.tak dlouhé, j ako dvojnásobná vzdálenost Prahy od Moskvy. Tak mění v Sovětském svazu pH rodu, aby dala více obživy lidem, aby se lépe žilo. Takové veliké proměny dovedou udělat svobodní lid é. Milo!; Veselý : Krejčí.
to je kos! Krejčí, všecka čest, Na všecko jde s dohrou ~rou; ušije ti kabát s šosy, třeha deset vest . tQť už jeho los, 'K do je zmrzlý, ať je nos~. vyhrát zápas s každou dírou. Krejčí,
278 '---
,
.
,
-
\
Veselá stránka. Hrály dudy~u pobudy, na bubínek bum, bum, bum! Na housličky tydli tum. Basa b ručí: , ryc, ryc, rycl Jdi ty, Janku, od nás pryč!
•
R í k e j t e r y c hl e. Sešijete-li mi tu košili nebo nesešijete mi tu košili. - Kapka kapla, klapka klapla. - Opak, okap. viděls v kapse chlapce vrabce? C tě
Matě.j?
tep o z pá t k u. oto, co to? - Seno dones! . Je taJIl '
Z as mějt e \.
se !
Miladko, uvařila jsi ta vajíčka na měkko? ' Ale, maminko, už , je vařím celou hodinu l.l stále jsou tndiÍ. Mirku, ať už tě nevidím cll'Odit mi do spíže na' med! ' . _ Slibuji ti, maminko, že už mě vidět nehudeš. Já je.Ť hudll chodit lízat, jen když nebudeš doma. Pročpak pláčeš, děvčátko?
Bil tě někdo? Nebil, ale já j sem si vyhrabala- v ,písku díru a ' mohu vzít s sebou ' donll1. Pročpak
jsi nebyl včera ve škole? Prosím ano, mně chyběl y střevÍť'e.
Chybělo
ti
teď
si .ji ne·
,
něco?
Copak si přeješ, chlapečku? B'onbony nebo čokoládu f . To bych si přál, ale musím koupit mamince mýdlo a sůl. I
,
Z k t e r Ý c h p Í s II í j s o u ta t o s I o' va? ..• a svolává bochy . ' . - ... modré oči ze spaní... - ... ona zas cupy.. . . . . . do hrn íčka trošku... - .. ~když já jim dá!m ovsa . . , . . . . však musíte ráno vstát. o/. Kdo dovede se zavázanýma očima nakreslit nějaké Zkuste to! Přikreslete po pnměti prasátku ocas.
, \
279
-
zvířátKO ?
"
-
-
. Mir~ovo
rozhodnutí.
Ant. Gála, obrázky kreslil Oto Zemi na .
/
~
••
. Už od pondě lka se Mirek k aždému chluhil: "v sobotu poJedeme s tatinkem ke strýčkovi do hor. strýc je hajný m a má ochočenou srnku. A také bud u chodit se strýcem do lesa." "Má tVllj strýc také velikého honicího psa ?"zeptala se Vlasta. "Má dvcl. Hnědáka a Strak.Í,če. A ještě čel'Venou lišku v kleci," horlivě dotvrzoval Mir ek. "Tolik se už, Vlasto, těším, až pojeme !" Sotva se děti vyrojily po vyučování ze školy, hnalo se vesnicí auto. Ve zvířeném pr achu by lo vidět, že je to záchranná stanice. "Koho to odvezli?" ptaly se děti j eden druhého. Mařenka, která vyběhla ze školy pr vní, oznamovala: "To odvezli do nemocnice P epíkova tatínka. P r oto nehyl Pepík Hrubý už- dr uhý den ve škole." Nerad, opravd u nerad nasedal Pepíkův tatínek do záchranného a uta. Na jaře hylo tolik práce ! Ale nemoc nečekal a , hylo nutné jet na operaci. Třeš, ňový sad ztratil hoSpodáře, ~dyž ho bylo nejvíc potřehí. Vyskytly se spous• ty chroustů, kteří ve velkém ožírali lístk y stromů. Na větvích jich seděly celé clntchvalce. "Bude po úrodě, po třešních," naříkali lidé. "Než se vrátím. z nemocnice, h udou střomy holé, se. žr ané", přemýšlel v horečce Jl'ln Hruhý. Skutečně ! Chrousti zle hospodařili v sadech. Kam se dos tali, zllstftly frčet jen holé větve. S pláčem o tom vyprávěl Pepík y pátek odpoledne panu uči telovi. Omlouval se, že přijde každý den pozdě ďo školy, protože ráno cho-
2RO
dí shírat chrousty. Slíbil tatínkovi, že hude proti šklldcům bojovat. Když to děti uslyšely, přihlásila se Mai'en~ ka Churá: "Já navrhuji, abychom Pepíkovi pomohli. Chrousti by zničili ovoce . v celé ob~ ci.'" Jeník z poslední lavice vyskočil s nápa~ dem: "Utvoříme velikou brigádu. Půjdeme na chrousty všichni, viďte!" ~ již se zvedly všechny ruce. "Správně, děti, proti clll'ousrum musíme válku vyhrát," řekl pan učitel s úsmě~ . vem. "Půjdeme na chrousty zítra i v neděli do~ poledne, jinak nebudou třešně ani jiné ovoce." V té chvíli se Mirkovi zatáhlo v hrdle. "Jak , to řekl pan učitel? V sobotu a v neděli sbírat chroustý?" opakoval si pro sebe. Vždyť se ke strýčkovi tolik těšil. "Ne, ne! Nemůže teď odříct. A ostatně to ani nikdo nepozná, půjde- l i na chrousty cel4 škola'" uvažoval. "Z~ strýcem pojedu," rozhodl se pevně. Než skončilo vyučování, řekl pan učitel: "Zítra tedy jdeme na našeho nepHtele. Je to naše p9vinnost, pomáhat každému, kdo pomoci zasluhuje. V nové republice musíme poháhat jeden druhému. Doufám;- že přijdete zítra na chrousty všichni i s nádobami." Mirek se vyhelhal ze školy jako omráčený. Rád hy jel, tuze rád, ale to, co řekl pan učitel, mu nedá pokoje. Když .půjde celá škola, nemůže přece on chybět. Ale ta strýcova liška a srnka tolik lákaly! A les s·veverkami.také. V sobotu rá!llo vyrazil od školy proud dětí ·s nádohami. Mířily za vesnici d'O sadů. Jedni chrousty setřásali, ostatní je sbírali. Brali strom vedle stromu a nasbírané chrousty dávali pak do velikéllO sudu s horkou vodou. Pan učitel také p~máhal. Chodil niezi dětmi, r~dil, ponášeI nádoby. P ak přišel k .houfu chlapců: "Správně, Mirku, vyhl'áls velikou hitvu!" řekl a poklepal ho po ramen~. "Vlasta mi pověděla, žes chtěl jet za strýcem. Rozhodl ses sám pro chrousty, pro pomoc všem lidem. Tak ~e to správné, Mirku!" ~
aru
281
V. Bělský:
Všechno
začíná
u hutníka.
Vy tomu možná nebudete věřit, ale opravdu se jednou setkala lokomotiva ,s jehlou a starou podkovou . Lokomotiva stála před nádražím, ,jehla ležela lIa ná stupišti - zrovna tam, kde ji ztratila švadlena MafeJI ka a podkova se povalovala u plotu: . "Promiňte," řekla jehla lokomotivě. "Zdá se, že se ()dněku~ známe. Nesetkaly jsme se snad u švadleny?" "Já k švadleně nechodím," zafuněla lokoinotiva. "Nebo jsme snad byly prodány v jednom krámku?"' "Lokomotivy se ý krámcích neprodávaJí," pískla lokomotiva. " Jenom ne tak pyšně, vždyť také já vás obě dv ě znám," ozvala se najednou rezavá podkova. "Kdysi ale to už je moc .dávno - nebyli ,jsme" my ~' šechny tři . nic jiného, než roztaveným železem. Teklo jako voda a -svítilo jako bílý plamen, Tenkrát ,jsme byly pospolu." "Aha, yzpomínámsi," radostně povídala .lehla. "Byly. jsme uzavřeny v obrovské, vysokánské peci. Nflsy pali do ní jakési kamení, podpálili oheň, rozdmychali jej v pekelný žár - a kamení: se proměnilo v tekuté žel ezo. " , "Nebylo to·obyčejné kamení, ale železná ruda," uče ně řekla lokomotiva. "Už jsem si to také uvědomila . Ale. pamatujete se na prvního člověka, kterého j sme u viděly, když jsme se dostaly ven z ohnivé p~ce?" '" Jakpak ne!" odpověděla 'podkova. , .Měl na sohě k abát z látky, která 'nikdy nehoří, mě] před obličejem hustou síťku a na hlavě kožený klobouk. Byl to hutník. To on prorazil pro nás díru na spodu pece, on vypustil tekuté železo na svobodu. Všechno, co je ze železa, po-
.,
..
I
282
•
Malíř nám nakreslil obrázek o vČelách, jak se rodí, jak sbírají na květech pyl i sladkou šfávu na med a čím nám včely prospívají. Jen si obrázek dobř&.,..' prohlédněte a vypravujte podle něj, i z vlastního pozorování, jak jsou včely užitečné a pracovité I .
_ chfozí od hutníka. Bez něho hy neby lo na světě anI jehly, ani lokomotiv)" - ani podkovy." A podkova procestovala hezký kus světa a n a poslouchala se"mnoho lidských řečí. Musíme jí tedy věřit, že všechno, co .Ťe ze železa, pochází od hutníka. Čest jeho těžké a hrdinské práci! Bez nJ Sl nedoveqeme lidský život ani pí·edstavit. , \ . Pes a k o č k a. Byla .rvačka mezi psem a kočkou. Kočka začala jrst a pes přišel. Kočka packou za nos. Pes kočku za ocas. Kočka psovi do očí. Res kočku za krk. Sla mimo teta, nesla vědro vody. Vylila ji na psa i na kočku, a bylo po rvačce. Bukvar.
283 /
/
Mírový dopis. Pásmo k Mezinárodnímu- dni
dětí.
Na
námět
časopisu
.polského
V . S.
(Na scéně je pět ma!)' ch skupinek dětí, sedících a hrajících si. ClJllipcr , '" první skupině píše list a skládá jej do podoby ptáka. - Některé odsta ,"ce mohou skupiny recitova.t sbo rem,) Děvče 1.:
Myslíš, že:tam doletí z naší r epubliky ?
Píše Jenda, píše list, "dopis" do Afriky! Chlapec 1.:
čl
Doletí tam, doletí, rovnou k černouškovi,
to
(Hází dopi s další
že na
něj
mu jistě
myslíme, povÍ.
skupině:)
Přečti
My jsme tvoji přátelé, všechny děti malé.
dopis, podepiš, a pošli ho dále.
(2. skupin a 'rozevírá dopis a čte.)
Chlapcc: 2. :
Podívejte, černoušci , dopis bez obálky. Děvče
To mlm pÍšf přátelé, děti z velké dálky .
2.:
v .\ . vk'ame, V saK. 1 my se d oe
Děku jem vám, přátelé, díky, bratři rodní.
budeme svobodni.
(Pod e pi s u.fí dopi s
zasl;! ho složi)
H
C h la p 'el' 3.: Teď
,
•
pošleme dopis dál, poletí j ak ptáček, (Hodí do p is 3.
snad ho od nás dostane malý Eskymáček. s kupině ,
která j e j
čte .)
'Chlapec 4.: Děkujem vám, přátelé, milé děti z jihu,
i my, děti severu, známe vaši tíhu.
(P ode pi s uj í dop) s.) Dl' viT 3.: /'
v Americe, v Africe přijde
doba
pohleďte
za dopisem, ten pozdraví čínu.
činů,
(Posílají dopi s 4. skupi n(o.)
284
,.
,
Děvce
4.:.
My j sme tvoji · přátelé, všechny děti malé~
.
přečti
dopis, podepiš, a pošli ho dále.
"\
(4. skupina čte dop is a podpisu je ho.) . Chlapec 5.: . Děkujeme za pozdrav, už jsme děti svohodné, bratři Eskymáci, m
5.:
A také vy, černoušci, .
i k vám přijde svoboda,
radujte se s námi,
nejste
Chlapec 6.: Pohleďte
tam k východu, tum hledejte radu.
DěTče
My jsme vašj přátelé, všecky děJi malé. (5.
Chlapec 7.: Děkujem
skupině.)
Přečti II
likupina
vám, soudruzi, díky za pozdravy.
čte
dopis, podepiš, pošli ho dále.
dopis.)
Dejme k práci společn é ruce své i hlavy.
I
Děvče
sami.
My 'ten dopis pošleme dětem v Leningradu.
(Posílají do pis 5,
6.:
přece
7.:
od západu k východu utvoříme řadu: ...'
fr ontu za mír, svobodu, frontu proti hladu.
/
Celá skupina:
Všichni j sme si přátel é, všechny děti malé.
Kdo nás máš rád, podepiš, pošli dopis dále. -
Všech ny děti se uchopí za r uce, postoupí vpřed a znovu společně recitují poslední dvě sloky a uzavrou písní V. Dobiáše "Přátelé". _ W"e le II iI
~ ~
G"""S
->-D
v
~
D
~
'
G~
f~
D.
A7
~
D
~ ~ .,
ZB -
Mir. Nejezchleb :
Milanova
překvapení.
Milan šel do školy jako obyčejně. Sluníčko pěkně svítilo' a Milanovi bylo. tak veselo, že si občas poskočil jako kůzlátko . Byl přece květen , a to je .všude radostně. Milan byl zdravý kluk. Ještě jsem vám zapomněl říci, že Milan bydlel ve velkém městě. Je to drúhé nejyětší město v republice. Hádejte, které · to je! Nevíte? Milan bydlel v Brně. A tam se prohání hodne aut. Když se tak. zadíval zá jedním krásným: automobilem, Ztl · pomněl, přechází křižovatku. Nepodíval se na světelného ukazatele, na kterém svítilo červené světlo. Jen tak tak, že Milane nepřejelo nákladní auto. V posledním okamžiku se vzpamatoval · II uskočil na chodník. Někdo ho chytl · za rukáv a Milan myslel, že je zle. Chytne ho strážník a třeba to na něho poví ve škole - II bude ostuda. Podívá se, kdo ho drží', a vidí, že místo strážníka je to svazák s červenou páskou na rukávě. Pěkně se na něho usmíval, když se ho, ptal: "Copak nevíš, že <;e na červenou značku nesmí přecházet?' To však 'neměl říkat. Vždyť to ví kluci z první třídy, že se přechází jen na zelěnou, II \1ilan bude příští rok už pionýr. Vytrhl se svazákovi a protože m ěl volnou cestu, Pl'eběhl křižovatku a pospíchal do školy. Cestou mu bylo divné, že místo strážníka měl službu svazák. Na to se musím zeptat pana učitele, říkal si v duchu, když šel po chodbě do své třídy. Tam bylo ruchu víc než obvykle. Každ )' chlapec vykládal, jak se dnes Brno změnilo. "Kluci, místo prů v'odčí ho v elektrice prodával jízdenky svazák." Jirka říkaL "Když jsem šel ráno[ro mléko, byla v mlékárně místo té staré pro(laýačky. co 'pořá nadává, svazačka-;-" "A v rozhlase říkali. ž~ dnešní program připravi1isvazáci," doplňoval Ivan. Všem to bylo divné, ale než ~ohli domluvit. - zazvonilo. Pak se otevřely dveře a místo pana učitele Říhy se 'objevila ve dve· i-ích svazačka v modré košili. To už děti nevydržely a zeptaly se. Soudružka Jarka. tak se ta svazačka jmenovala, jim všechno . vysvětlila: ' "Víte, děti, dnes členové Československého svazu mládeže vedou celý Brněnský kraj. Řekli jsme si, že vystřídáme naše ta l í nky a maminky v továrnách, úřadech, že budeme místo nich lIčit ve školách. A víte, proč? Chceme totiž ukázat, že 'až nds lOupíme jednou na jejich místa, budeme už dobře připraven!. Tak už víte, proč jste dnes viděly všude svazáky." A děti věděly . Kdybyste se jich zeptali, jak se jim 'paní učitelka Jarka líbila, odpověděly by: "Jé, ta byla moc hodná, zrovna tak, jako pan učitel Říhu . " ,
.
Ž,
••
/
286
.-
•
KOU TEK PRO B YSTRÉ HLAVY.
Někteří
.~III[:JIII~
·se sovětskými v jed.·í žácižáky. ·naší Nedávno 5. tHdy byla si dopisuj nom dopise ze SSSR lehká početní úloha s výzvou, aby ji použili pro třídní sout ěž, kdo j i nejdříve rozluští. Do pěti po- . líček vedlejšího kříže se mají napsat čís la 1, 2, 3, 4, 5 tak, aby tři čísla ve vodo-
řadě
sečtena,
r avo ve svislé řad dalaě rovné tolik ,zle\ra zrovna jako nap tři čísla shora dolů. Je několik možností, padl e toho, které číslo je uprostřed kříže. Kdo· jich najde nejvíce? . " Rozl uš tění
l
~lllb!JIII~ l...
úk olu ze 17. sešitu: Je celkem šes t mužností, jak
kos tky padnout : 1. 3, 6 -
1, 4, 5 -
,
2, 2. 6 -
,
2, 3, 5 .-
2, 4, 4 -
m o h()~
3. '3 . 4
.-'
.Jak si Jeník hraje. Koncem květné' lll.zrávaj í v jižních kra jích naší republik y /i hlavně na jižní MO rél v ě , p rvní třešně. Říkc1 se jim máj ůvky, protože jsou zralé v máji květnu.
Panečku, ty nejchutnějš í ,
bývají protože jsou fo první t řešn ě. Kdo by si na májůvkách nepochutnal ? To se ví, Jeník. ten, panečku, každý rok zajel k tetě qo Znojma a přivezl si vždy domů košíček třeštiÍ. Pravda, třešně do úst a stopky do sáčku . C hcete vědět, co se stopka mi? Kutil Jeník si už věděl rady. Zl'. zelených třešňových stopek se dají robit všelijaké věci. Nejlépe !je Jeníkovi dařili panáčc i . To použil stopky s peckou, a měl hlavu s tělem. Pak přidal dvoj,stopky jako nohy a potom r uce. Pa ná ček by l hotov. Na čistou pecku přimaloval tužkou oči a ústa. Nebo také zhotovil jezdce na koni a psa. Ješt ě mnoho jiných figrirek Jeník sestavil na papír. Však se těm figurkám ma1l1inka nasmála. Nezapomeňte. až budou i u vás třešně, sestavit ze stopek také podobné figurkyl •
287
~
.......
I
•
-r
•
,
'"
(
/
.
,,
.' /
.,
• I
.. Co všec hno
, .
způsobil
kámen, k dy~ j el Karel s Vílou
110
procházku.
"lISI:l\Y - časopis ne jmladších čt enář6 . - Vyd"v" Stá t. nuk l. odd. Komenfum .. Brně zá 6čut; · Výzkumného ústa Tu peda,o, ického J. A. KOIhensk ého T P raze. - Vycbázl čtrnáctid e nně k rodl~ p rá zdn i• . č íslo za 2 !t čs, roč nl pře d pl .. t. é 40 K čs. - Mdí redu k ční kruh. - Odpo. ědný " "tllpC" A. t. Gál • . Re
,
