BRITSKÁ LITERATURA - IAN MCEWAN 2 Autor
Mgr. Jiří Ondra
Anotace
Představení do češtiny přeložených knih spisovatele I. McEwana, ukázky z děl, práce s texty, interpretace
Očekávaný přínos
Seznámení se s aktuálními jmény britské literatury a klíčovými prozaickými díly. Procvičení čtenářské gramotnosti
Tematická oblast
Světová literatura 2. poloviny 20. století
Téma
Ian McEwan
Předmět
Český jazyk a literatura
Ročník
4.
Obor vzdělávání
Maturitní obory
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Název DUM
Š7_S3_07_Britská literatura - Ian McEwan 2
Datum
31. 3. 2013
SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN
ZLÍNSKÝ KRAJ
Ian McEwan 2 Výklad, ukázky, cvičení
2
Ian McEwan Obr. 1
3
3
Pokání (2001) Pokání z titulu románu je výsledkem jednání, kterého se jedna z ženských postav románu dopustila v mládí, kdy s nezamýšlenými důsledky obvinila nápadníka své sestry ze sexuálního zneužití. Rozvířené události vedou k radikální změně životních osudů všech postav. Dílo zachycuje válečné události z pohledu muže na bojišti, ale také pokání v podobě služby o raněné v rámci zdravotnické péče. V závěru dílo nápaditým způsobem zaznamená jistý fakt (nesluší se jej tady prozradit), který zcela změní náhled na předešlý děj a do jisté míry nutí k opětovnému přečtení celého příběhu. 4
Pokání (ukázka č. 1) Už v týdnu, který následoval, nezůstal glazovaný povrch přesvědčení bez kazů a prasklin. Kdykoli si je uvědomila, což nebývalo často, přivedlo ji to k tomu, že si s nepříjemným pocitem okolo žaludku uvědomila, že to, co ví, není vysloveně, nebo alespoň ne jenom, založeno na tom, co bylo vidět. Nebylo to jednoduše tak, že jí pravdu sdělily její oči. Na to byla příliš tma. Dokonce i Lolin obličej v sotva půlmetrové vzdálenosti byl jenom prázdný ovál, a ta postava byla mnoho metrů daleko a odvrátila se od ní, když se vracela kolem mýtiny. Ale zase ta postava nebyla neviditelná a její výška a způsob, jak se pohybovala, jí byly povědomé. Oči jí potvrdily souhrn všeho, co už věděla a co nedávno zažila. Pravda tkvěla v symetrii, jinak řečeno, zakládala se na zdravém rozumu. Pravda vedla její oči. Takže když tvrdila, stále a opakovaně, já ho viděla, myslela svá slova vážně a bylo to naprosto poctivé a vycházelo jí to přímo ze srdce. To, co měla na mysli, bylo přesněji řečeno mnohem složitější, než to, co všichni ostatní tak dychtivě vyrozuměli, a přepadaly ji nepříjemné okamžiky, když vycítila, že nedokáže tyto jemné rozdíly vyjádřit. Dokonce se o to ani doopravdy nepokusila. Nenaskytla se k tomu příležitost, ani čas, ani svolení. Během několika málo dní, ne během několika málo hodin, se události rychle rozběhly a vymkly její kontrole. Její slova povolala obrovské síly z toho známého a malebného místního města. Bylo to, jako by tito hrůzu nahánějící zástupci zákona a pořádku, tito uniformovaní policisté, čekali na číhané za fasádami hezkých domů na neštěstí, o němž věděli, že musí přijít. Utvořili si vlastní názor, věděli, co chtějí a jak toho dosáhnout. Vyptávali se jí pořád dokola a jak opakovala, co už řekla, dolehlo na ni břemeno důslednosti. To, co prohlásila, musela znovu zopakovat. Drobné odchylky jí vynesly mírné svraštění moudrých čel nebo jistý stupeň mrazivého odstupu a pokles náklonnosti. Celá dychtivá chtěla vyhovět a brzy se dovtípila, že drobnými modifikacemi, které by mohla doplnit, by narušila proces, který sama uvedla do chodu. Byla jako budoucí nevěsta, která začíná pociťovat stesk a nevolnosti tolik nám, jak se ten významný den přibližuje, a neodvažuje se vyjádřit, co cítí, protože se už kvůli ní vynaložilo tolik námahy. Ohrozilo by se štěstí a pohodlí tolika dobrých lidí. To jsou ty prchavé okamžiky osobního neklidu, který se dá rozptýlit jenom tak, že se poddá radosti a vzrušení těch, kteří ji obklopují. Tolik slušných lidí by se nemohlo mýlit, a řekli jí, že pochybnosti, které má, se daly očekávat. Nepřála si popřít celé obvinění. Nemyslela si, že by sebrala odvahu, aby po celé té počáteční jistotě a dvou třech dnech trpělivého, laskavého vyslýchání svou výpověď odvolala. Nicméně by raději vyjasnila, nebo zamlžila to, jak použila slovo „vidět“. Nebylo to ani tak vidění, spíš vnímání. Pak by mohla nechat na těch, co j vyslýchali, ať rozhodnou, jestli budou společně tento úhel pohledu sledovat. Kdykoli zakolísala, zůstali neúčastní, a pevně ji přidrželi při jejich předchozích tvrzeních. Svým chováním jasně dávali najevo: je snad nějaká hloupá holka, která je všechny připravovala o čas? A viditelnost pojednali jednoduše. Dospělo s k tomu, že bylo sdostatek světla od hvězd a od pouličního osvětlení nejbližšího města, odraženého od mraků. Buď viděla, nebo neviděla. Nic mezitím; takhle to neřekli, ale jejich strohost mluvila sama za sebe. Právě v těchto chvílích, kdy pocítila jejich odtažitost, neboť se stáhla, oživila počáteční horlivost a zopakovala: viděla jsem ho. Vím, že to byl on. Pak se dostavil příjemný pocit, že jim potvrzuje to, co už vědí.
(Přeložila Marie Válková)
5
Otázky k textu 1) Jaká byla motivace postavy? 2) Dokázal by tyto pocity zprostředkovat film? Ano, či ne? Zdůvodněte. 3) Odhadněte věk postavy a vysvětlete důvody pro tento odhad. 4) Je viníkem falešného obvinění pouze ženská hrdinka ukázky? 5) Nalezněte stopy nedostatečných/povrchních důkazů. 6) Dalo by se hovořit podle ukázky o tzv. nespolehlivém vypravěči? Doložte. 6
Na Chesilské pláži (2007) Jemný , posmutnělý příběh o konci jednoho nadějného životního vztahu. Dva čerství novomanželé zažijí o svatební noci přelomový moment, který náhlým způsobem osudově zasáhne do jejich budoucího života. V častých retrospektivách jsou odvyprávěny epizody z jejich minulosti, vysvětleny motivace jednání a nejvnitřnější pohnutky činů. Kontrast v prožívání jedné situace oběma postavami vytváří jeden z mnoha působivých prvků díla. 7
Na Chesilské pláži (ukázka č. 2) Vůbec měli spoustu plánů, závratných plánů, které se před nimi vršily v mlhavé budoucnosti bohatě propletené a stejně krásné jako letní flóra dorsetského pobřeží. Kde a jak budou žít, jaké budou mít nejbližší přátele, jeho zaměstnání v podniku jejího otce, její hudební kariéra a co udělat s penězi, které jí dal otec, a jak nebýt stejní jako ostatní lidé, přinejmenším vnitřně. Byla to pořád ještě doba – skončí o málo později v tom samém desetiletí -, kdy být mladý představovalo společenské břímě, znamení bezvýznamnosti, mírně trapný stav, z něhož manželství nabízelo počátek léčby. Jako dva téměř cizí lidé stáli podivně spolu na novém vrcholu existence, rozradostněni, že jim jejich nový status slibuje vymanit se ze svého nekonečného mládí: Edward a Florence, konečně svobodní! Jedním z nejoblíbenějších námětů jejich hovorů bylo jejich dětství, ani ne tak jeho radosti jako spíš zmatky komických představ, jichž se postupně zbavovali, a nejrůznější chyby jejich rodičů a staromódní výchova, kterou jim teď mohli odpustit. Z těchto nových výšin viděli vše jasně, ale nedokázali jeden druhému sdělit své rozporuplné pocity: obávali se každý zvlášť onoho okamžiku, který měl přijít někdy nedlouho po večeři, kdy jejich nově nabytá dospělost podstoupí zkoušku, až spolu ulehnou na postel s nebesy a jeden druhému se plně oddají. Už více než rok byl Edward fascinován představou, že jednoho přesně daného večera v červenci spočine jeho nejcitlivější část, byť jakkoli nakrátko, uvnitř přírodou stvořené dutiny v těle této veselé, krásné a úžasně inteligentní ženy. Starosti mu dělalo, jak toho dosáhnout bez pocitu absurdity nebo zklamání. Jeho největší obava, vycházející z jedné nešťastné zkušenosti, spočívala v možnosti přílišného vzrušení, o kterém se kohosi zaslechl vyjádřit slovy „udělat se předčasně“. Ta záležitost jen zřídka opouštěla jeho mysl, ale třebaže měl ze selhání obrovský strach, jeho nedočkavost – na vytržení extáze, na vyřešení problému – byla mnohem větší. Úzkosti Florence byly vážnější a během cesty z Oxfordu nastaly chvíle, kdy měla dojem, že musí sebrat veškerou svou odvahu, aby o nich dokázala promluvit. Jenže to, co ji trápilo, bylo nevyslovitelné a ona to jen stěží dokázala zformulovat sama sobě. Zatímco on trpěl pouze obvyklou nervozitou před první společně strávenou nocí, ona zakoušela niternou hrůzu, bezradné zhnusení s podobnými účinky jako mořská nemoc. Po většinu doby, během všech těch měsíců radostných svatebních příprav, se jí dařilo tuto skvrnu na svém štěstí ignorovat, ale kdykoli její myšlenky zbloudily k těsnému objetí – jiný výraz si nepřipouštěla -, sevřel se jí krátce žaludek a vzadu na patře pocítila nevolnost.
(Přeložil Ladislav Šenkyřík)
8
Otázky k textu 1) V jaké době se příběh nejspíše odehrává? Podle jakých prvků tak soudíte? Doložte textem. 2) Z jaké vypravěčské perspektivy jsou nám podány informace o postavách v ukázce? 3) Jaké možnosti tento vypravěčský postup přináší? 4) Uplatňuje se v textu paralela nebo kontrast? 5) Nastal v současnosti v tématu/v hovorech o tématu oproti době vyprávění nějak posun? 6) V jakém období moderních dějin nastal obrat v oblasti, které se text věnuje? 9
Solar (2010) Tragikomický příběh ze současnosti, ve kterém si vědecká celebrita z oblasti teoretické fyziky přivlastní návod na řešení hrozící energetické a ekologické krize. Poživačný stárnoucí záletník ironicky nahlíží na domněle vševědoucí spasitele z řad politiků i umělců, zároveň je si však vědom faktů a také v oboru ekologických aktivit významně podniká. Román sleduje životní etapu někdejšího génia od podvodu k závěrečné sérii pohrom, které jsou důsledkem série předchozích rozhodnutí. Ve srovnání s poetikou starších autorových děl jsou v tomto románu přítomny značné dávky jemného humoru. 10
Solar (ukázka č. 3) Beard nebyl ohledně klimatické změny úplně skeptický. Byla to jen jedna položka na seznamu vynořujících se strastí, která tvořila pozadí zpravodajství, a on o ní četl, cítil nad ní neurčitý smutek a očekával od národních vlád, že se sejdou a podniknou v té záležitosti konkrétní kroky. A pochopitelně věděl, že molekula oxidu uhličitého pohlcuje energii v infračerveném spektru a že lidstvo ty molekuly pumpuje do atmosféry ve značných objemech. On sám ale přemýšlel o jiných věcech. A žádný zvláštní dojem na něho nedělaly divoké komentáře, které tvrdily, že se svět nachází v „ohrožení“, že lidstvo směřuje ke katastrofě, v níž města na pobřeží oceánů zmizí pod mořskými vlnami, poklesne úroda a stovky miliónů uprchlíků se nahrnou z jedné země či kontinentu jinam, vyhnáni suchem, záplavami, hladomorem, vichřicemi, nekonečnými válkami o stále se tenčící přírodní zdroje. Ty zlé předtuchy v sobě nesly starozákonní étos, nádech morové epidemie vředů a krupobití žab, svědčící o hluboké a vytrvalé, po staletí se opakující náchylnosti věřit, že člověk vždycky žije na konci věků, že jeho skon je nezbytně spojený se zánikem světa, a tudíž se mu dostává většího smyslu nebo je alespoň méně bezvýznamný. Konec světa se nikdy netýkal přítomnosti, kde by mohl být usvědčen z iluze, ale vždy číhal někde za rohem, a když k němu nedošlo, brzy se vynořilo něco nového, a byl stanoven nový termín. Starý svět očištěný výhní násilí, omytý krví nevinných, tak tomu bylo v křesťanských chiliastických sektách: smrt nevěřícím! A pro sovětské komunisty: smrt kulakům! A pro nacisty s jejich tisíciletým přeludem: smrt Židům! A pak přišel onen vpravdě demokratický, moderní ekvivalent, všeobjímající jaderná válka: smrt všem! A když k tomu nedošlo a sovětskou říši roztrhaly na kusy vnitřní rozpory, apokalyptické sklony vyčarovaly z nedostatku jiných závažných starostí – kromě nudné, neustupující globální chudoby – další novou bestii. Beard se ale odjakživa rozhlížel po přiměřeném postavení s náležitou prebendou. Z několika dlouhodobých výnosných míst musel nedávno odejít a jeho univerzitní plat, honoráře za přednáškovou činnost a rozhovory v médiích nikdy tak zcela nedostačovaly. Naštěstí si koncem století Blairova vláda zjevně přála – nebo přinejmenším si tak přála vypadat – věnovat se spíš prakticky než čistě rétoricky otázkám klimatické změny a oznámila bezpočet iniciativ, z nichž jednou bylo i toto výzkumné středisko, zařízení základního výzkumu, které potřebovalo na místo svého vedoucího smrtelníka s hlavou pokropenou čarovným stockholmským prachem.
(Přeložil Ladislav Šenkyřík)
11
Otázky k textu 1) 2) 3) 4)
Dokázali byste v textu nalézt stopy ironie? Doložte. Co se rozumí vyjádřením „čarovný stockholmský prach“? Nalezněte prvky společenské kritiky. V čem spočívá? Z jaké vypravěčské perspektivy jsme o postavě informováni. 5) Jaké nejčastější možnosti vyprávění (z hlediska osoby) existují? Pojmenujte výhody a nevýhody různých forem. 6) Reaguje dílo na aktuální dobové otázky? Doložte. 7) Co znamená termín „angažované umění“?
12
Zdroje Literatura:
Ukázka č. 1) MCEWAN, Ian. Pokání. Praha: Euromedia Group – Odeon, 2008. Str. 147-148. ISBN 978-80-207-1254-7 Ukázka č. 2) MCEWAN, Ian. Na Chesilské pláži. Praha: Euromedia Group – Odeon, 2007. Str. 9-10. ISBN 978-80-207-1250-9. Ukázka č. 3) MCEWAN, Ian. Solar. Praha: Euromedia Group – Odeon, 2011. Str. 2324. ISBN 978-80-207-1366-7.
Internet: Obr. 1) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ianmcewan.jpg
Odkazy ze dne 25. 3. 2013
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 13
