Literatura pro 2. ročník
ROMANTISMUS (1. polovina 19. století) Romantismus je umělecký proud (z franc. romantique = jako v románě, také tajemný, fantastický) Dobové vlivy: Nastolení a upevňování kapitalismu 1798 – 1799 - doba Velké francouzské revoluce 1795 – 1815 - napoleonské války 1825 – vzpoura děkabristů v Rusku 1830 – únorová revoluce ve Francii Hlavní znaky:
Romantismus v hudbě: Německo – C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schumann Itálie – G. Rossini Polsko – F. Chopin Romantismus v malířství: E. Delacroix (Francie) Romantismus v literatuře: Žánry: poezie - veršovaná povídka či epos -1-
- dramatické básně próza - historická povídka a román sbíraná lidová poezie
-2-
NĚMECKO Novalis (1772 – 1801) (vlastním jménem Friedrich von Hardenberg [frýdrich fon])
kniha básní Hymny noci (1800)
nedokončený román Heinrich von Ofterdingen [hajnrich fon] (1802)
Jakob (1785 – 1863) a Wilhelm (1786 – 1859) Grimmové - zabývali se německou lidovou slovesností a germánskou mytologií Soubor německých lidových pohádek
Heinrich Heine (1797 – 1856) - největší německý lyrik po Goethovi
básnické sbírky: Kniha písní (1827) Nové básně (1844) Romancero (1851)
ANGLIE George Gordon Byron [džorž górdn bajrn] (1788 – 1824) - příslušník staré aristokratické rodiny - rozešel se se svým prostředím i se ženou a většinu času strávil v cizině, zejména v Itálii - zemřel na morovou nákazu, když pomáhal řeckým bojovníkům za svobodu proti Turkům -3-
Tvorba: - představitel tzv. revolučního romantismu (byronismus)
-4-
autobiografický moderní epos Childe Haroldova pouť [čajld] (1812)
Percy Bysshe Shelley [persi biš šeli] (1792 – 1822) - Byronův přítel - v mládí vyloučen z oxfordské univerzity pro ateismus - pro spory s vládnoucí společností musel opustit vlast - zahynul při mořské bouři v Itálii Tvorba: - představitel tzv. titanismu lyrické a filozofické drama Odpoutaný Prométheus (1820)
Mary Shelleyová (1797 – 1851) román Frankenstein (1818)
Walter Scott [voltr skot] (1771 – 1832) - potomek starého šlechtického rodu - sběratel skotských lidových balad - zakladatel historické povídky a historického románu Tvorba: román Ivanhoe [ajvenhou] (1820)
-5-
Jane Austenová (1775 – 1817) román Pýcha a předsudek (1813) Charlotte Brontëová (1816 – 1855) román Jana Eyrová (1847)
Emily Brontëová (1818 – 1848) román Na Větrné hůrce (1847)
Anne Brontëová (1820 – 1849) román Dvojí život Heleny Grahamové (1848)
Lewis Carroll (1832 – 1898) Alenka v říši divů (1865)
FRANCIE Francois – René de Chateubriand [fransua rené de šatóbrijan] (1768 – 1848) - dílo se vyznačuje návratem ke křesťanství a jeho mystice povídka Atala (1801)
Viktor Hugo [Viktor ygo] (1802 – 1885) - světově nejproslulejší francouzský romantik - básník, prozaik, dramatik - téměř 20 let prožil ve vyhnanství (zapřísáhlý odpůrce Ludvíka Bonaparta-Napoleona III.) - po pádu Napoleona III. se vrací do Francie - po krvavém potlačení Pařížské komuny se ujímá obětí teroru -6-
Tvorba: třídílný cyklus Legenda věků (1859, 1877, 1883) romány: Chrám Matky boží v Paříži (1831)
-7-
Ubožáci (Bídníci, 1862)
Dělníci moře (1866) Devadesát tři (1874)
Alexandre Dumas starší [alexandr dyma] (1802 – 1870)
romány: Tři mušketýři (1844)
Hrabě Monte Christo (1844 - 1845)
Stendhal [stendal] (1783 – 1842) (vlastním jménem Henri Beyle [anri bel]) - důstojník napoleonské armády (zúčastnil se Napoleonova tažení do Ruska) - v r. 1814 odchází do Itálie; pro styk s revolucionáři vypovězen - sklonek života prožil jako francouzský konzul v papežském státě romány: Červený a černý (1830)
Kartouza parmská (1839) -8-
-9-
USA Nathaniel Hawthorne [netejniel hótórn] (1804 – 1864) román Šarlatové písmeno (1850)
Herman Melville (1819 – 1891) román Bílá velryba (1851)
Edgar Allan Poe [edgar elen pou] (1809 – 1849) - básník a prozaik - označován jako mistr hrůzy Tvorba: báseň Havran (1842)
próza: - zakladatel americké novely, detektivky a hororu - prózy mají fantastický a často hrůzostrašný děj Maska Červené smrti (1842)
Jáma a kyvadlo (1845)
RUSKO Alexandr Sergejevic Puškin (1799 – 1837) - jeden z nejvýznamnějších ruských spisovatelů - pocházel ze staré šlechtické rodiny - byl v úzkých vztazích s účastníky první šlechtické proticarské vzpoury - děkabristy - pro své svobodné verše musel v r. 1820 odejít do vyhnanství na jih Ruska - 10 -
- později vypovězen na své venkovské sídlo v Michajlovském - v r. 1827 mu car dovolil návrat do Petrohradu, zůstal až do své smrti pod policejním dozorem - dvorské intriky ho vehnaly do souboje, v němž byl zabit
- 11 -
Tvorba: - psal básně, prózu, dramata - v mládí ovlivněn Byronem romantické lyricko-epické skladby: Kavkazský zajatec (1821)
Cikáni (1823)
veršovaný román Evžen Oněgin (1833)
povídky: Piková dáma (1833)
Kapitánská dcerka (1836)
drama Boris Godunov (1825)
Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841) - mladší Puškinův současník - pro útočnou báseň (Smrt básníka, 1837), jíž napadl Puškinovy nepřátele a vrahy, byl poprvé poslán do vyhnanství - zahynul v souboji na Kavkaze, kde byl ve svém druhém vyhnanství Tvorba: - psal básně, prózu, dramata poema Démon (1841)
veršované filosofické drama Maškaráda (1835) - 12 -
román Hrdina naší doby (1840)
- 13 -
POLSKO Adam Mickiewicz [mickievič] (1798 – 1855) - nejvýraznější z polských romantiků - pocházel ze zchudlé zemanské rodiny sídlící na Litvě - jako student se účastnil pokrokového hnutí mládeže, za trest poslán do Ruska (zde se seznámil s Puškinem a děkabristy) - 1829 mohl odjet do západní Evropy (žil v Paříži) - v době krymské války odešel do Turecka organizovat polské legie, v Cařihradě zemřel (podlehl choleře) Tvorba: volně komponovaná skladba Dziady [džady] (1832) básnická povídka Konrad Wallenrod (1828)
epos Pan Tadeáš (1834)
SLOVENSKO - do 40. let 19. stol. nebyla slovenská literatura psaná jedním jazykem – užívala se bibličtina (spisovná čeština, psali jí např. Šafařík a Kollár) a bernoláčtina (vytvořil ji Anton Bernolák ze západoslovenského dialektu; nedosáhla obecného uplatnění) - 30. léta 19. stol – upevňování slovenské národní společnosti - 40. léta 19. stol – vytvoření spisovné slovenštiny – štúrovštiny (vychází ze středoslovenského nářečí, u zrodu stojí Ĺudovít Štúr)
Ĺudovít Štúr (1815 – 1856) - vůdce mladé generace (štúrovci) - sestavil gramatiku nového spis. jazyka Nauka reči slovenskej (1846) - od r. 1845 vydával Slovenskie národnie noviny
- 14 -
Romantická literatura na Slovensku vychází z lidové slovesnosti, ovlivněna je i slovanskými romantickými autory ( A. Mickiewicz, A. S. Puškin, K. H. Mácha)
- 15 -
POEZIE: Janko Kráĺ (1822 – 1876) balada Zakliata panna vo Váhu a divný Janko
Andrej Sládkovič (1820 – 1872) (vlastním jménem Braxatoris) lyrickoepická skladba Detvan (1847)
Ján Botto (1829 – 1881) básnická povídka Smrť Jánošíkova (1862)
PRÓZA: Ján Kalinčiak (1822 – 1871) román Reštavrácia
- 16 -
Česká literatura 30. – 50. let 19. století (období romantismu, počátky realismu)
Dobové vlivy: - sílí odpor proti absolutismu ve světě i u nás (revoluce v letech 1830) - v Rakousku udržoval absolutismus kancléř Metternich - 1848 – vyvrcholení národního obrození (revoluční hnutí namířené proti absolutismu) - v červnu se v Praze sešel Slovanský sjezd (krvavě rozehnán vojskem) - vznikly dvě politické strany: a) radikální – dosažení svobody s použitím revolučních prostředků (Sabina, Frič) b) liberální – prosazovali dohodu s vládnoucími Habsburky (Palacký, Havlíček) - 50. léta – zavedení bachovského absolutismu (literatura pod cenzurním tlakem)
Literatura tohoto období: - mizí učenecký ráz, do popředí se dostává literatura krásná (objevuje se požadavek upevňování a výchovy národního kolektivu) - doléhá k nám vliv romantismu - nastává rozkvět novinářství a časopisectví (rozkvět žurnalistiky spadá do let 1846 – 1850) - 50. léta – počátky realismu v naší literatuře Hlavní představitelé literatury tohoto období:
J. K. Tyl K. H. Mácha K. Sabina J. V. Frič K. J. Erben K. Havlíček Borovský B. Němcová
Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856) - narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka a později krejčovského mistra - studoval na gymnáziu v HK, žák Klicpery; láska k divadlu - nedokončil studia filozofie, odešel s kočovnou divadelní společností - po dvou letech se zklamán vrátil, vstoupil do služeb vojenské správy - věnoval se hlavně divadlu a spisovatelské činnosti - na vedlejší scéně Stavovského divadla řídil česká představení - působil jako novinář, zejm. v letech 1848 - 1849 - 17 -
- po porážce revoluce vypovězen z Prahy, vrátil se ke kočovné herecké společnosti - v hmotné bídě a s podlomeným zdravím zemřel v Plzni
- 18 -
Tvorba: - úsilí o výchovu národní společnosti DRAMA a) ze současnosti: Fidlovačka (1834) Paličova dcera (1846) b) historické hry: Jan Hus (1848) Kutnohorští havíři (1848) c) dramatické báchorky:
Strakonický dudák (1847)
POVÍDKY a) historické: Rozina Ruthardová (1839)
Dekret kutnohorský (1841) b) společenské se současnou problematikou: Rozervanec (1840)
Poslední Čech (1844)
NOVINÁŘSKÁ ČINNOST Květy (literární orgán své doby) Vlastimil (populárně naučný) Pražský posel (politicko-společenská výchova lidu) Sedlské noviny (vycházely jen několik měsíců v r. 1849) - 19 -
- 20 -
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836) - narodil se v Praze v rodině mlynářského dělníka - vystudoval práva - během studií psal básně, hrál divadlo, rád cestoval (byl pěšky až v Itálii), po romantickém vzoru navštěvoval staré zříceniny, které často i kreslil - po studiích nastoupil v Litoměřicích jako advokátní praktikant (musel zabezpečit svou budoucí ženu a dítě) - zemřel na infekci; byl pohřben v Litoměřicích právě v den, kdy měl mít v Praze svatbu - v r. 1939 byly jeho ostatky převezeny a slavnostně uloženy na Vyšehradě Tvorba: - typický je subjektivní romantismus POEZIE - zprvu píše německy - přechází k poezii české - vrcholné dílo: lyricko-epická báseň Máj (1836)
- 21 -
PRÓZA: - má mnoho lyrických a dramatických prvků, příznačná je i silná hudebnost soubor povídek Obrazy ze života mého (dokončeny pouze dvě): Večer na Bezdězu (1834)
Marinka (1834)
román Cikáni (1835)
románová skladba Kat - měla mít čtyři díly: Křivoklad, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn - napsal pouze první část – povídku Křivoklad (1834)
Karel Sabina (1813 – 1877) - narodil se v Praze - přítel Máchův - v revoluci 1848 stál na stanovisku krajní levice - pro účast na spiknutí byl odsouzen k trestu smrti, později byl omilostněn a osm let vězněn v pevnosti v Olomouci - po návratu z vězení (dohnán bídou) vstoupil do služeb tajné policie, byl však odhalen a usvědčen jako zrádce národa - všemi opuštěn zemřel v bídě Tvorba: libreta: Prodaná nevěsta (1863) Braniboři v Čechách (1862) V studni (1867) (Vilém Blodek) - 22 -
povídka Oživené hroby (1870) kritická studie Úvod povahopisný (1845)
- 23 -
Karel Jaromír Erben (1811 – 1870) - narodil se v Miletíně v severovýchod. Čechách v chudé řemeslnické a písmácké rodině - vystudoval práva, v době studií se seznámil s Palackým, s nímž po celý život spolupracoval - po venkovských archívech sbíral látku k historii českých rodů, lidové písně a pohádky - pobýval i v Kostelci n. Orlicí - nakonec se stal archivářem města Prahy Tvorba: a) vědecká činnost: - zabýval se hlavně literárními a polit. dějinami a národopisem; vydal řadu památek staršího českého písemnictví (čes. spisy mistra Jana Husa) b) sběratelská činnost: - navázal na tradici Čelakovského Prostonárodní české písně a říkadla (1864) Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1869) nedokončený soubor českých pohádek
c) původní tvorba: Kytice (Kytice pověstí národních, 1853)
- 24 -
- 25 -
Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856) - narodil se v Borové u Přibyslavi v rodině zámožného kupce - studoval gymnázium v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, filozofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře (v kněžském povolání viděl možnost, jak výchovně působit na lid), ale rozčarován odešel - v roce 1843 odchází na Šafaříkovo doporučení jako vychovatel do Ruska (poznal carský absolutismus, pochopil, že je stejným nepřítelem národů jako absolutismus rakouský) - v r. 1844 se vrací domů - stal se redaktorem - byl zvolen do říšského sněmu - za ostrou kritiku rak. vlády byl v letech 1851 – 55 vypovězen do Tyrolska (městečko Brixen) - r. 1855 se vrací do Čech (kde mu mezitím zemřela žena) - r. 1856 umírá na tuberkulózu Tvorba: a) činnost žurnalistická: 1846 – redaktor Pražských novin a přílohy Česká včela 1848 – 1850 vydává vlastní Národní noviny, satirická příloha Šotek (v lednu 1850 noviny zakázány) 1850 v Kutné Hoře vydává politický týdeník Slovan b) politická satira: epigramy
Tyrolské elegie (1852)
Král Lávra (1854)
Křest svatého Vladimíra (nedokončeno) (1854) - 26 -
- 27 -
c) další tvorba: kritika Tylovy povídky Poslední Čech (1845) cestopisné črty Obrazy z Rus (časopisecky 1843 – 1846) kritická stať Kapitola o kritice (1846)
Božena Němcová (1820 – 1862) - narodila se ve Vídni jako dcera panského kočího, Němce Jana Pankla a české služky Terezie Novotné – dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kde byli její rodiče zaměstnaní jako služebníci u vévodkyně Zaháňské – v dětství na ni zapůsobila výchova babičky Magdalény Novotné (pocházela z Křovic u Dobrušky) - do školy chodila v České Skalici, později ji rodiče dali na vychování k zámeckému správci v Chvalkovicích - v r. 1837 se provdala za Josefa Němce (úředník finanční stráže) - měli čtyři děti (Hynka, Karla, Theodoru a Jaroslava) - Němec byl často služebně překládán, rodina se neustále stěhovala - významný pro ni byl pobyt na Chodsku a na Slovensku, kde poznávala lid, jeho pohádky a báchorky - předčasně zemřela vyčerpána bídou a strádáním Tvorba: a) sběratelská Národní báchorky a pověsti (1845 – 1846) Slovenské pohádky a pověsti (1857 – 1858) b) národopisné studie Obrazy z okolí domažlického (1845)
c) povídky: Babička (1855)
- 28 -
- 29 -
Karla (1855)
Divá Bára (1856)
Dobrý člověk (1858) Pan učitel (1860) Pohorská vesnice (1856) V zámku a v podzámčí (1856)
- 30 -
Chyže pod horami (1858)
- 31 -
REALISMUS (2. polovina 19. století) - umělecký proud ( z lat. realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost) Dobové vlivy: - vzestup průmyslu - rozmach přírod. a technických věd (Darwinova evoluční teorie, Pasteurovy lékařské objevy)
Hlavní znaky:
Naturalismus
Realismus ve výtvarném umění: Francie: Gustave Courbet, Honoré Daumier, Jean-Francoise Millet Rusko: Ilja Repin Čechy: Karel Purkyně Soběslav Pinkas Antonín Chittussi Realismus v hudbě: Itálie: Giacomo Puccini Guiseppe Verdi Realismus v literatuře: - 32 -
Žánry:
próza (zejména román) drama
- 33 -
FRANCIE Honoré de Balzac [onoré de balzak] (1799 – 1750)
cyklus Lidská komedie (obsahuje 97 románů a povídek)
romány: Otec Goriot [gorio] (1835)
Ztracené iluze (1837 – 1843)
Lesk a bída kurtizán (1838 – 1847)
Evženie Grandetová (1834)
Gustave Flaubert [flobér] (1821 – 1880) - 34 -
romány: Paní Bovaryová (1857)
Citová výchova (1869)
Émile Zola (1840 – 1920)
cyklus románů Rougon – Macquartové [rugon – makárové] (1871 – 1893)
Germinal [žerminal] (1855) Zabiják (1877)
Nana (1880)
- 35 -
Lidská bestie (1890)
- 36 -
Guy de Maupassant [gi d mopasan] (1850 – 1893)
povídka Kulička (1880)
román Miláček (1885)
Edmond Rostand (1868 – 1918)
Cyrano z Bergeracu (1897)
Jules Verne (1828 – 1905) Cesta kolem světa za osmdesát dní (1869) Dvacet tisíc mil pod mořem (1870)
ANGLIE Znaky realismu se objevují už v literatuře 18. stol. (Defoe, Swift) Charles Dickens [čárls dykynz] (1812 – 1870) - 37 -
- 38 -
romány: Kronika Pickwickova klubu [pikvikova] (1837)
Oliver Twist (1837 – 1838)
David Copperfield [koprfild] (1849 – 1850) Malá Dorritka (1855 – 1857) Nadějné vyhlídky (1860 – 1861)
William Makepeace Thackeray [viljem mejkpís tekeri] (1811 – 1863)
eseje Kniha o snobech (1848) román Jarmark marnosti (1848)
Thomas Hardy (1840 – 1929) romány: Tess z d´ Urbervillů (1891)
Neblahý Juda (1895) - 39 -
Starosta casterbridgeský (1886)
- 40 -
Robert Louis Stevenson [robert lui stývnsn] (1850 – 1894) román Poklad na ostrově (1881) novela Podivuhodný příběh Dr. Jekylla a pana Hyda (1886)
Herbert George Wells (1866 – 1946) - byl zakladatelem žánru moderní science-fiction Stroj času (1895) Ostrov doktora Moreaua (1896) Válka světů (1898)
RUSKO Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852)
romantická povídka Taras Bulba (1835)
drama Revizor (1836)
román Mrtvé duše (1842) - 41 -
- 42 -
Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)
soubor povídek Lovcovy zápisky (1852)
román Otcové a děti (1862)
Ivan Alexandrovič Gončarov (1812 – 1891) román Oblomov (1859)
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)
autobiografická trilogie: Dětství – Chlapectví – Jinošství (1852 – 1857) romány: Vojna a mír (1865 – 1869)
Anna Kareninová (1873 – 1877) - 43 -
Vzkříšení (1899)
povídka Kreutzerova sonáta (1891)
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881)
Zápisky z mrtvého domu (1861)
romány: Zločin a trest (1866)
Idiot (1868)
Bratři Karamazovi (1879 – 80)
Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904) povídky: Úředníkova smrt (1883) dramata: - 44 -
Racek (1896) Strýček Váňa (1897) Tři sestry (1901) Višňový sad (1904)
- 45 -
POLSKO Henryk Sienkiewicz [šenkěvič] (1846 –1916)
romány: Křižáci (1897 – 1900) Quo vadis [kvo vadys] (1896)
Boleslav Prus (1847 – 1912) (vlastním jménem Alexandr Glowacki) Farao (1897)
Severské země NORSKO Henrik Ibsen (1828 – 1906)
dramatická báseň Peer Gynt (1876)
dramata: Nora (1879)
- 46 -
Divoká kachna (1884)
- 47 -
ŠVÉDSKO August Strindberg (1849 – 1912)
romány: Červený pokoj (1879) Syn služky (1886 – 1909)
DÁNSKO Hans Christian Andersen (1805 – 1875) Pohádka mého života (1855)
USA Mark Twain (1825 – 1910) (vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens)
romány: Dobrodružství Toma Sawyera (1876) Dobrodružství Huckleberryho Finna (1884) Princ a chuďas (1882)
O´Henry [ou – henry] (1862 – 1910) (vlastním jménem William Sydney Porter)
- 48 -
Stephen Crane [stývn krejn] (1871 – 1900) Rudý odznak odvahy (1895)
- 49 -
Jack London [džek landn] (1876 – 1916) (vlastním jménem John Griffith London)
novely: Volání divočiny (1903)
Bílý tesák (1906)
román Martin Eden [ídn] (1909)
SLOVENSKO Pavol Országh Hviezdoslav (1849 – 1921) epika: Hájnikova žena (1883 – 1886)
Martin Kukučín (1860 – 1928) (vlastním jménem Matej Bencúr) povídky: Rysavá jalovica (1885)
Neprebudený (1893) - 50 -
- 51 -
Česká literatura 60. – 70. let 19. století Dobové vlivy: - 1860 - vydává císař František Josef I. tzv. Říjnový diplom
- 1863 - rozštěpení národní strany na křídlo staročeské a mladočeské
- 1867 - rakousko-uherské vyrovnání
- 60. léta – kulturní rozkvět – založen Sokol, Hlahol, Umělecká beseda - 1862 - otevřeno Prozatímní divadlo - 1868 - položen základní kámen Národního divadla
- začala vycházet velká encyklopedie – Riegrův slovník naučný - 1858 - vystupuje mladá literární generace sdružená společnými uměleckými zásadami – májovci
Hlavní představitelé literatury 60. – 70. let Poezie:
Jan Neruda (1834 – 1891) Vítězslav Hálek (1835 – 1874) Adolf Heyduk (1835 – 1923) Václav Šolc (1838 – 1871) Rudolf Mayer (1837 – 1865) - 52 -
Próza:
Karolina Světlá (1830 – 1899) Gustav Pfleger-Moravský (1833 – 1875) Jakub Arbes (1840 – 1914)
- 53 -
Jan Neruda (1834 – 1891) - narodil se v Praze v rodině vojenského vysloužilce, který dostal později kantýnu a trafiku - matka posluhovala u francouzského vědce Jáchyma Berranda - studoval na akademickém gymnáziu (seznámení s Hálkem) - studia práv a filozofie nedokončil - r. 1859 se stal novinářem, od r. 1865 redaktor Národních listů Tvorba: a) POEZIE Hřbitovní kvítí (1858)
Knihy veršů (1868)
Písně kosmické (1878)
Balady a romance (1883)
Prosté motivy (1883)
Zpěvy páteční (1896)
b) PRÓZA Arabesky (1864)
- 54 -
Povídky malostranské (1878)
- 55 -
c) NOVINÁŘSTVÍ fejetony
Vítězslav Hálek (1835 – 1874) - narodil se v Dolínku na Mělnicku - vystudoval akademické gymnázium v Praze - studia na filozofické fakultě nedokončil - věnoval se žurnalistice a literatuře - redaktor Národních listů - působil jako organizátor veřejného života Tvorba: a) POEZIE Večerní písně (1859)
V přírodě (1874) - 56 -
Pohádky z naší vesnice (1874)
- 57 -
b) PRÓZA Muzikantská Liduška (1861)
Na statku a v chaloupce (1871)
Na vejminku (1873) Poldík rumař (1873)
c) DALŠÍ TVORBA divadelní kritiky dramata
Adolf Heyduk (1835 – 1923) - rodák z východních Čech (pocházel z Rychmburku – Podhradí - u Skutče na Chrudimsku) - působil na gymnáziu v Písku jako profesor kreslení - blízký přítel Nerudův - pootavský slavík Tvorba: - autor více než šedesáti básnických sbírek Hořec a srdečník (1884) Zaváté listy (1886) Cimbál a husle (1876)
Karolina Světlá (1830 – 1899) - pocházela ze zámožné poloněmecké rodiny Rottových (dívčí jméno Johanna Rottová) - národní uvědomění v ní probudil její domácí učitel Petr Mužák (v r. 1852 se za něho provdala) - 58 -
- vliv na ni měla i Božena Němcová - po smrti jediné dcery pobývala často ve Světlé po Ještědem (rodiště jejího manžela) - její osobní život ovlivnil i krátký, ale hluboký citový vztah k Janu Nerudovi
- 59 -
Tvorba: a) pražské prózy: Černý Petříček (1871)
b) ještědské prózy: Vesnický román (1867)
Kříž u potoka (1868)
Kantůrčice (1869) Frantina (1870) Nemodlenec (1873) Kresby z Ještědí (1880)
Gustav Pfleger-Moravský (1833 – 1875) - narodil se v početné venkovské rodině na Moravě - přestěhovali se do Prahy, tam vystudoval gymnázium a potom pracoval jako úředník v České spořitelně - zemřel na tuberkulózu román Z malého světa (1864)
Jakub Arbes (1840 – 1914) - narodil se na Smíchově - vystudoval reálku, dal se zapsat na techniku, nedokončil ji - věnoval se literatuře a žurnalistice - 60 -
Tvorba: romaneto
- 61 -
Ďábel na skřipci (1866)
Sivooký démon (1873)
Svatý Xaverius (1873)
Newtonův mozek (1877)
sociální romány: Kandidáti existence (1878)
Štrajchpudlíci (1883)
- 62 -
Česká literatura 70. – 80. let 19. století Dobové vlivy: - další růst hospodářské moci českého měšťanstva - 1874 - ustavení stran staročeské a mladočeské - 1878 - založení sociální demokracie - rozmach národního hnutí - další rozvoj kulturních organizací (nakladatelství J. Otta, F. Šimáčka, J. R. Vilímka, F. Topiče)
V literárním životě se hlásí o slovo mladá generace: ruchovsko – lumírovská. Ruchovci (škola národní) Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská
Lumírovci (škola kosmopolitní) Josef Václav Sládek, Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický
Svatopluk Čech (1846 – 1908) - narodil se v Ostředku u Benešova v rodině hospodář. správce na místním statku - studoval práva; po nedlouhé advokátní praxi zakotvil jako redaktor v časopise Květy a věnoval se výhradně literatuře Tvorba: POEZIE a) lyrika - 63 -
Písně otroka (1895)
- 64 -
b) epika Husita na Baltu (1868)
Evropa (1878)
Slavie (1882)
Ve stínu lípy (1884)
Lešetínský kovář (1883)
Hanuman (1884)
PRÓZA: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888) Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV.století (1889)
Eliška Krásnohorská (1847 – 1926) (vlastním jménem Alžběta Pechová) - přítelkyně K. Světlé - redigovala časopis Ženské listy - zasloužila se o otevření gymnázia Minerva v Praze (1890) - první střední školy pro dívky v Rakousku-Uhersku Tvorba: autorka zdařilých libret k operám - 65 -
Hubička (1876) Tajemství (1879) Čertova stěna (1883)
- 66 -
Josef Václav Sládek (1845 – 1912) - narodil se ve Zbiroze (Berounsko) v rodině zednického mistra - studoval přírodní vědy - v letech 1868 -1870 pobýval v Americe - po návratu do Čech se stal redaktorem (20 let redigoval Lumír) - později profesor angličtiny na obchodní akademii Tvorba: a) básnické sbírky Jiskry na moři (1880) Selské písně a České znělky (1890)
b) poezie pro děti Zlatý máj (1887) Skřivánčí písně (1888) Zvony a zvonky (1894) c) překladatelská činnost
Julius Zeyer (1841 – 1901) - narodil se v bohaté pražské rodině s tradicí německo-francouzskou - měl převzít rodinný dřevařský závod, ale studoval raději jazyky a literatury, filozofii a dějiny umění - byl vychovatelem v Rusku - mnoho cestoval (Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko) - ke konci života žil v ústraní ve Vodňanech Tvorba: POEZIE Vyšehrad (1880) Karolinská epopeja (1886)
PRÓZA - 67 -
Jan Maria Plojhar (1891) Tři legendy o krucifixu (1895)
- 68 -
DRAMA Radúz a Mahulena (1898)
Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912) (vlastním jménem Emil Frída) - narodil se v Lounech - dětská léta prožil v Ovčárech u Kolína u strýce faráře - vstoupil do kněžského semináře, ale brzy přešel na filozofii - strávil rok v Itálii jako vychovatel - potom působil jako učitel, tajemník České akademie věd a umění, profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě Tvorba: POEZIE a) lyrika Poutí k Eldorádu (1882) Okna v bouři (1894)
b) epika Zlomky epopeje (1878 – 1906)
Selské balady (1885)
DRAMA Hippodamie (1889 –1891)
Noc na Karlštejně (1884) - 69 -
PŘEKLADY
- 70 -
Česká literatura 80. – 90. let 19. století (realismus v české próze)
Dobové vlivy: - osamostatnění pražské univerzity (1882) - boj o pravost rukopisů (RKZ) - požadavek vyslovení pravdy o životě - projevily se snahy encyklopedické (vydání Ottova slovníku naučného, do roku 1888)
Rozdělení literatury: 1. 2. 3. 4. 5.
vědecký realismus realismus v historické próze realismus ve venkovské próze realismus v dramatu naturalismus
1. Vědecký realismus - zaměřil se na nové zkoumání národních ideálů a na sociální kritiku Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937) - profesor filozofie - za 1. světové války vůdce našeho zahraničního odboje - 28. října 1918 zvolen prvním prezidentem Československé republiky - založil kritickou revui Athenaeum (1884 – 1893) Tvorba: Česká otázka (1895) Jan Hus (1896) Karel Havlíček (1896) Rusko a Evropa (německy 1913, česky 1919 – 1920)
Otakar Hostinský (1847 – 1910) - estetik studie O realismu uměleckém (1890)
- 71 -
Jan Gebauer (1838 - 1907) - jazykovědec Historická mluvnice Staroslověnský slovník
- 72 -
Josef Zubatý (1855 – 1931) - profesor srovnávací jazykovědy Jaroslav Vlček (1860 – 1930) - zakladatel literární historie Dějiny české literatury Dejiny literatúry slovenskej
2. Realismus v historické próze Josef Svátek (1835 – 1897) Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze (1886 – 1889)
Václav Beneš Třebízský (1849 – 1889) Bludné duše (1882)
Alois Jirásek (1851 – 1930) - narodil se v Hronově v nezámožné rodině - studia na gymnáziu v Hradci Králové a Broumově, filozofická fakulta v Praze - působil jako středoškolský profesor v Litomyšli, později v Praze Tvorba: PRÓZA a) nejstarší období dějin Staré pověsti české (1894)
b) období husitské Mezi proudy (Dvojí dvůr – 1887, Syn ohnivcův – 1888, Do tří hlasů – 1890) Proti všem (1893) Bratrstvo (Bitva u Lučence – 1899, Mária – 1904, Žebráci – 1908) - 73 -
Husitský král (1. díl – 1920, 2. díl – 1930)
- 74 -
c) doba protireformační (pobělohorská, období baroka) Skaláci (1875)
Psohlavci (1884)
Temno (1913)
d) období osvícenství Na dvoře vévodském (1877) Poklad (1881)
e) období národního obrození: pětidílný román F. L. Věk (1888 – 1906)
čtyřdílná kronika U nás (1896 - 1903)
f) revoluční rok 1848 Filosofská historie (1878)
DRAMA: a) historické Jan Hus (1911) Jan Žižka (1903) Jan Roháč (1914) b) ze současnosti Vojnarka (1890) Otec (1894) c) pohádkové - 75 -
Lucerna (1905)
- 76 -
Zikmund Winter (1846 – 1912) - narodil se v Praze - vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu v Praze - působil jako profesor dějepisu v Rakovníku a v Praze Tvorba: a) vědecká Kulturní obraz českých měst
b) umělecká činnost povídky: Nezbedný bakalář (1883) Rozina sebranec (1903)
román Mistr Kampanus (1909)
3. Realismus ve venkovské próze Karel Václav Rais (1859 – 1926) - narodil se v Lázních Bělohradě v chudé rodině drobného rolníka a tkalce - vystudoval učitelský ústav v Jičíně - působil jako učitel v Trhové Kamenici v Železných horách; později v Hlinsku - od r. 1887 ředitel měšťanské školy na Vinohradech Tvorba: povídky: Výminkáři (1891) Potměchuť (1892) Rodiče a děti (1893) - 77 -
romány: Kalibův zločin (1892)
- 78 -
Zapadlí vlastenci (1893)
Pantáta Bezoušek (1894)
Západ (1898)
Teréza Nováková (1853 – 1912) - narodila se v Praze ve vážené poloněmecké rodině (matka Němka, otec Čech) - 19 let žila se svým manželem v Litomyšli (národopisná studia) - po návratu do Prahy pracuje v ženském hnutí, rediguje časopis Ženský svět Tvorba: romány: Maloměstský román (1890)
Jan Jílek (1904)
Jiří Šmatlán (1906)
Na Librově gruntě (1907)
Děti čistého živého (1909)
Drašar (1914) - 79 -
povídky: Úlomky žuly (1902)
- 80 -
Antal Stašek (1843 – 1931) (vlastním jménem Antonín Zeman, otec Ivana Olbrachta) - narodil se v Podkrkonoší - působil jako advokát v Semilech (35 let) - zbytek života prožil se svým synem v Praze cyklus povídek Blouznivci našich hor (1895)
Josef Holeček (1853 – 1929) epopej Naši (1898 – 1930)
Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925) román Jan Cimbura (1908)
historická trilogie: Paní komisarka (1924) Osmačtyřicátníci (1924) Lúsy (1925)
Jan Herben (1857 – 1936) románová kronika Do třetího a čtvrtého pokolení (1889 – 1892)
Karel Klostermann (1848 – 1927) - 81 -
román Ze světa lesních samot (1892)
- 82 -
4. Realismus v dramatu Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892) komedie Naši furianti (1887)
Gabriela Preissová (1862 – 1946) tragédie: Gazdina roba (1890)
Její pastorkyňa (1891)
Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkovi drama Maryša (1894)
5. Naturalismus Josef Karel Šlejhar (1864 – 1914) román Kuře melancholik (1889)
Karel Matěj Čapek-Chod (1860 – 1927) romány: Kašpar Lén mstitel (1908) - 83 -
Turbína (1916)
- 84 -
Použitá literatura: Balajka, B. a kol.:
Přehledné dějiny literatury I.
SPN Praha 1970
Černíková, J.:
Literatura 2
Trizonia Praha 1991
Vodička, F.:
Svět literatury I.
SPN Praha 1992
- 85 -
