2. Pražská německá literatura Prager deutsche Literatur Tímto termínem se označují německy píšící spisovatelé, básnící a žurnalisté žijící a tvořící v Praze zejména od konce 19. století do druhé světové války, kteří reagovali na problémy moderního světa a na atmosféru před 1.světovou válkou. K členům pražské německy hovořící literární obce patřili v té době Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Johannes Urzidil a spousta dalších. Občas se jim také říká pražští Němci. Tito autoři vytvořili díla světového významu i přesto, že byli ovlivněni židovskou, českou, německou a rakouskou literaturou. Přinášeli do našeho prostředí svérázný způsob vidění hlavně díky židovskému elementu. Díky židovství a díky německé jazykové rodině se na počátku století ocitali v pražském prostředí v jisté izolaci. Mluví se o trojnásobném ghettu - židé mezi Čechy, Němci mezi Čechy, příslušníci buržoazie nebo inteligence uprostřed rozmáhajícího se dělnického hnutí a sociálních bouří. Poslední pražskou německy píšící spisovatelkou byla Lenka Reinerová, která zemřela 27. června 2008.
-1-
2.1 Max Brod Narodil se 27. května 1884 v Praze jako syn pražského bankovního ředitele a zemřel 20. prosince 1968 v Tel Avivu. Byl to významný, původem z Prahy židovský, německy píšící spisovatel, překladatel a skladatel. Zasloužil s o publikování literární pozůstalosti Franze Kafky a významně přispěl k jeho celosvětové proslulosti. Dále má spoustu zásluh za šíření české kultury v zahraničí. V Praze studoval práva na německé části Karlovy univerzity. Velmi brzy se začal zajímat o literaturu a jeho první díla se objevily již v prvním desetiletí 20. století. Poté pokračoval psaním prózy i literárních studií až do konce života. Po absolvování vysoké školy roku 1907 pracoval do roku 1924 jako úředník u Pražského poštovního ředitelství, roku 1913 se oženil s Elsou Taussigovou a později v letech 1929 - 1939 pracoval jako divadelní a hudební kritik pražského německého deníku Prager Tagblatt. Před první světovou válkou začal silně pociťovat své židovské kořeny a živě se zajímal o sionistické hnutí Theodora Herzla. Po ustavení samostatného Československa byl jmenován viceprezidentem Židovské národní rady. Jeho život a dílo bylo spojováno s Prahou, kde žil do své emigrace do Palestiny roku 1939. V Palestině pracoval jako dramaturg divadla Habimah v Tel Avivu. Brod byl všestrannou osobností: psal lyriku, epiku, prózu, drama, překládal a uplatnil se nejen jako divadelní a hudební kritik, ale i jako komponista a hudebník. Byl organizátorem pražského německého literárního světa a na druhé straně propagoval českou kulturu v cizině. Také překládal z francouzštiny, češtiny, hebrejštiny a latiny. Jeho díla: - Boj za pravdu (Ein Kampf um Wahrheit) - románová trylogie: - Tychona Brahe cesta k Bohu (Tycho Brahes Weg zu Gott 1916) - Rëubeni, kníže židovské (Reubeni, Fürst der Juden 1925) - Galilei ve vězení (Galilei in Gefangenschaft 1948) A další...
-2-
2.2 Franz Kafka Narodil se 3. července 1883 v Praze v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií a zemřel 3. června 1924 v Kierlingu u Vídně. Měl dva bratry, kteří však v dětství zemřeli, a tři sestry, které však byly později oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech. Byl to německy píšící pražský spisovatel židovského původu. Jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století. Jeho literární díla, která byla za jeho života téměř neznáma, ho proslavila až po smrti. Žil v Praze, kde roku 1906 dostudoval práva na německé univerzitě. Krátce byl zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali a od roku 1907 do roku 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně, ale právě roku 1922 byl ze zdravotních důvodů (od podzimu roku 1917 trpěl tuberkulózou)
penzionován.
V
roce 1908 publikoval
své
první
texty;
v
mnichovském
časopise Hyperion. Později některé své povídky veřejně četl. Po Praze se přibližně 14 krát stěhoval až se v roce 1923 odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se soustředit na psaní. Žil v celku osamělým životem. Kafkův poměr k ženám byl totiž více než komplikovaný. Sex považoval za cosi nečistého a nazýval jej „trestem za lásku“. Dvakrát zrušil zasnoubení s Milenou Jesenskou, která byla první překladatelkou jeho prózy do češtiny, protože ta byla již vdaná a svého muže nechtěla opustit. Jesenská seznámila českou veřejnost s jeho dílem. Kromě ní jeho díla do češtiny překládali Pavel Eisner, Jan Grmela a na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian. Franz Kafka se na univerzitě roku 1902 spřátelil s Maxem Brodem, kterého v závěti žádal, aby byla zničena veškerá jeho neuveřejněná díla, ale on i přes Kafkovu prosbu jeho romány vydal. Jeho romány a povídky odrážejí rozpory doby i jeho osobní rozpolcenost. Kafka hluboce pociťoval sociální, národnostní i rasovou odlišnost, proto je základním motivem jeho tvorby pocit vyřazenosti a izolovanosti. Ve svém díle, které je poznamenáno četnými autobiografickými rysy, zachycuje krizi společnosti, která je současně i krizí jedince. Kafkovy literární hrdinové žijí v odcizeném prostoru i čase. Jeho tvorbu nelze zařadit do žádného literárního proudu, ale přesto je blízká expresionismu. Kafkovo literární dílo se dočkalo světového ohlasu. Zejména po 2. světové válce silně zapůsobilo na poválečnou západoevropskou literaturu. Jeho interpretace jsou však velmi rozdílné. Významným dokumentem Kafkova života i jeho doby jsou jeho dopisy. Pohřben je v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově na pražském Žižkově. Jeho díla: - Svatební přípravy na venkově (Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande 1907 - 1908) - Topič (Der Heizer 1913) - první kapitola posmrtně vydaného románu Amerika - Proměna (Die Verwandlung 1916)
-3-
- Venkovský lékař (Ein Landarzt 1918) - Jezdec na uhláku (Der Kübelreiter 1921) - Umělec v hladovění (Ein Hungerkünstler 1924) - Proces (Der Prozeß psán 1914; vydán 1925) - příběh Josefa K., který je v den svých 30. narozenin zatčen a obviněn. Zpočátku se brání, ale postupem času začíná věřit ve svou vinnu. - Zámek (Das Schloß psán 1922; vydán 1926) - románový fragment - Dopisy Mileně (1952) A další...
-4-
2.3 Egon Erwin Kisch Narodil se 29. dubna 1885 v Praze a zemřel 31. března 1948 tamtéž. Byl pražský německy píšící reportér a spisovatel židovského původu, velmi známý také svou přezdívkou „Zuřivý reportér“ (der rasende Reporter).
Byl autorem fejetonů, reportáží,
povídek, divadelních her a románů. Je považován za zakladatelskou osobnost moderní literární reportáže 20. století jako samostatného literárního žánru. Narodil se ve velmi tradiční židovské rodině v pražském domě “U dvou zlatých medvědů“. Již v dětství poznal pražské Židovské město, Staronovou synagogu, drobné obchůdky a tajemná zákoutí, o kterých se zmiňuje později ve svých dílech. I přestože se zajímal o své kořeny, sám se nikdy nepřipojil k ortodoxním zastáncům židovského náboženství. Jeho pozornost poutaly konkrétní židovské reálie města, v němž se tehdy pohyboval. Zde našel inspiraci pro své postavy. Byl velkým kosmopolitou a světoběžníkem. V převleku za muslima podnikl pouť do Mekky, v Dánsku se učil klaunem, pracoval jako potápěč apod. Byl přesvědčeným komunistou, ovšem ve všech svých reportážích se držel kréda, že: „Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska“. Studoval techniku, germanistiku a později žurnalistiku. Již před první světovou válkou přispíval do některých pražských novin. Za války sloužil v Srbsku, Rusku, Uhrách a Vídni. Z Vídně se do Prahy vrátil až v roce 1920, kde se dále věnoval tvůrčí činnosti, a to jak žurnalistice, tak i divadelní avantgardě. Už v roce 1922 Prahu opět opouští a stěhuje se do Berlína. Zde se věnoval dopisování pro Lidové noviny a další tiskoviny, ale hlavně cestování. Také se zúčastnil španělské občanské války. Od října roku 1940 žil v exilu v New Yorku a v Mexiku. Ještě před návratem do Československa se dozvěděl o úmrtí mnoha svých blízkých a přátel. Zemřeli i jeho dva bratři Paul a Arnold. V srpnu roku 1945 Kisch napsal: Každý den přináší novou zprávu o rodinách, které byly zahubeny zákeřnými vrahy... Všude vládne osobní bolest.
Jeho díla: - Golem (1908) - báseň - Pražské děti (1913) - Pražská dobrodružství (1920) - o autorově dospívání - Zuřivý reportér (1924) - Příběhy ze sedmi Ghett (1934) - Pražský pitaval (1931) - Mrtvý pes a živý žid A další..
-5-
2.4 Libuše Moníková Narodila se 30. srpna 1945 v Praze a zemřela 12. ledna 1998 v Berlíně. Byla česká, německy píšící, spisovatelka. Její dílo bylo ověnčeno řadou literárních i státních cen. Psala pouze německy. Své mládí prožila v pražské čtvrti Dejvice. Již v této době měla vztah ke kultuře, zejména k filmu. Přestože chtěla být filmovou režisérkou, pod vlivem své středoškolské učitelky němčiny začala od roku 1963 studovat filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor germanistika a anglistika. Díky své diplomové práci na téma Brechtovo zpracování Shakespearova Koriolana získala v roce 1968 roční stipendium na univerzitě v Göttingenu. Právě v tomto roce jí umírá matka a Československo se stává obětí invaze armád Varšavského paktu. V SRN se seznámí se svým budoucím manželem. V roce 1970 absolvuje školu a v roce 1971 emigruje do SRN za svým budoucím manželem nastálo. Zde pak pracuje jako vysokoškolská učitelka na vysoké škole v Kasselu a později na univerzitě v Brémách. Od roku 1981 žila jako svobodná spisovatelka ve Frankfurtu nad Mohanem, později v Berlíně. V roce 1993 se stala členkou Německé akademie pro jazyk a slovesnost. Za práci Zámek, Alef a Vařený dort, která svým titulem naráží na Franze Kafku, J.L.Borgese a Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka, dostala v roce 1989 Cenu Franze Kafky. Od roku 1991 do roku 1996 byla členkou PENklubu SRN, odkud pak vystoupila na protest proti spojení s východoněmeckým PENklubem (PENklub je sdružení spisovatelů). Její díla: - Zhanobení (1981) - příběh znásilněné dívky, která zabije svého násilníka - Pavana za mrtvou infantku (1983) - o krizi ženy intelektuálky - Fasáda (1987) - Ledová tříšť (1992) - příběh mladé emigrantky z Prahy - Pražská okna (1994) - sbírka esejí - O Německu (1991) - mnichovská přednáška o českoněmeckých vztazích A další…
-6-
2.5 Lenka Reinerová Narodila se 17. května 1916 v Karlíně (tehdy samostatném městě) a zemřela 27.června 2008 v Praze. Byla pražská, německy píšící spisovatelka, překladatelka a novinářka. Byla poslední žijící představitelkou pražské německé literární scény. Byla iniciátorkou přípravného výboru pro založení Muzea německy psané literatury v Čechách. Pocházela z židovské německo - české rodiny. Po dokončení základní školy navštěvovala Gymnázium ve Štěpánské ulici. V necelých šestnácti letech musela vinou špatné finanční situace rodiny ukončit studium a nastoupit do zaměstnání, a tak i přestože měla talent a zájem pokračovat později ve studiu, nemohla tak učinit. V roce 1935 nechal židovský básník Rudolf Fuchs uveřejnit její první báseň v deníku Prager Tagblatt. Od roku 1936 do roku 1938 pracovala jako novinářka v emigrantském časopise Arbeiter - illustrierte - Zeitung. Přátelila se s Egonem Erwinem Kischem. Kvůli svému židovskému původu musela Lenka Reinerová v roce 1939 opustit Československo. Odjela do Francie a později do Maroka, kde byla internována v zajateckém táboře. Za pomoci svých přátel dojela až do Mexika, kde působila na velvyslanectví československé exilové vlády. Zde se provdala za jugoslávského lékaře MUDr. Theodora Balka. V roce 1945 spolu se svým manželem odjela do Bělehradu. Během druhé světové války jí v koncentračních táborech umřeli všichni její příbuzní. V roce 1948 se Lenka Reinerová vrátila zpět do Československa. Na začátku 50. let byla uvězněna na 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě v ruzyňské věznici. Po propuštění byla vyexpedována do Pardubic jako prodavačka skla. Nevzdala se - bylo jí tehdy 38 let - a snažila se o návrat do veřejného života, např. spoluprací s československými germanisty jako byl třeba slovenský Žid Eduard Goldstücker. V 60. letech pracovala jako šéfredaktorka časopisu Im Herzen Europas. Zde také otiskla první německý překlad textů Václava Havla. Po roce 1969 nesměla Reinerová publikovat, proto se živila překlady a tlumočením. Od začátku 80. let vydává berlínské nakladatelství Aufbau její německy psané knihy. V roce 1999 obdržela ve Výmaru Lenka Reinerová prestižní vyznamenání Schillerring (Schillerův prsten) pro německy píšící spisovatele. V roce 2001 jí byla udělena Medaile za zásluhy I. stupně, kterou jí předal prezident České republiky Václav Havel. V roce 2002 se Lenka Reinerová stává čestnou občankou Prahy. V březnu roku 2003 byla poctěna Goetheho medailí vysokým německým vyznamenáním. V roce 2006 jí udělil německý prezident Horst Köhler jedno z nejvyšších německých vyznamenání, Velký kříž za zásluhy, který jí předal německý velvyslanec v České republice Helmut Elfenkaemper. Až do své smrti žila v Praze a neustále publikovala, převážně ve své mateřštině, tj. v němčině, ačkoliv stejně dobře ovládala i češtinu.
-7-
Všechny její prózy jsou laděné silně autobiograficky. Sama říkala, že se snažila ze svých osobních traumat vypsat. Povídky Reinerové zahrnují její osobní zážitky z doby, kdy byla vězněna nebo nucena žít v exilu. Její dílo v českých zemích začalo vycházet až po roce 1989; účastnila se řady akcí veřejného života, zejména pak veřejných čtení svých textů. Lenka Reinerová přežila tři rakoviny a jejím krédem bylo: “Využít každý den života“. Její díla: Z německého vydání: - Grenze geschlossen (1958) - Ein für allemal (1962) - Der Ausflug zum Schwanensee (1983) - Es begann in der Melantrichgasse (1985) - Die Premiere (1989) - Das Traumcafé einer Pragerin (1996) - Mandelduft (1998) - Alle Farben der Sonne und der Nacht (2003) Z českého vydání: - Hranice uzavřeny (1956) - Barva slunce a noci (1969) - Sklo a porcelán (1991) - Kavárna nad Prahou (2001) - Bez adresy (2001) - Všechny barvy slunce a noci (2002) - Vůně mandlí (2003)
-8-
2.6 Rainer Maria Rilke Narodil se 4. prosince 1875 v Praze v rodině pražského německého drážního úředníka a zemřel 29. prosince 1926 v sanatoriu ve Val Mont u Montreux ve Švýcarsku. Do 5 let byl matkou nucen nosit dívčí oblečení, což jí později vyčítal, ale právě její zásluhou se dostal k poezii. Byl to jeden z nejvýznamnějších německy píšících lyriků a zároveň básník, prozaik, dramatik a překladatel. Napsal také jeden román a několik povídek. Měl se stát důstojníkem, ale kvůli nevhodným předpokladům vojenskou školu opustil a začal studovat dějiny umění a literatury v Praze, v Mnichově a v Berlíně. Na svých cestách v Itálii a v Rusku poznal blíže románskou a slovanskou kulturu. V Mnichově se seznámil s německými spisovateli a tehdy se rozhodl pro básnickou dráhu. První světovou válku strávil převážně v Mnichově a ze zdravotních důvodů (trpěl leukemií) byl zproštěn vojny. Počátky básnické Rilkovy činnosti byly ovlivněny francouzským impresionismem. V jedné z jeho prvních knih jsou hlavními tématy modlitby za poznání Boha a úvahy o smrti. Básně jsou obrazově bohaté, melodicky snivé a jazykově virtuózně propracované. Jeho baladický cyklus básní je subjektivně naladěný, opěvuje přirozenost, lásku, krásu a ušlechtilost člověka. Složitou symbolikou se zabývá základními existenciálními otázkami a smrt je chápána jako pokračování života. Jeho lyricky laděný román v deníkové formě vyjadřuje životní pocit plný nejistoty a neklidu v moderním velkoměstě (Paříži). Jedinou životní jistotou je smrt. Rilke jako jeden z významných německých lyriků silně ovlivnil moderní poezii. Jeho díla: - Můj domov (Larenopfer 1896) - básnická sbírka, ve které vyznával vztah k rodišti a vyslovil zde svůj obdiv k české lidové písni - Dvě pražské povídky (1899) - vyjadřuje zde svůj vřelý vztah k českému národu - Zápisky Malta Lauridse Brigga (Die Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge 1910) - román - Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka (Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke 1906) - Duinské elegie (Duineser Elegien 1922) - básnický pokus vystihnout smysl lidského utrpení - Sonety Orfeovi (Sonette an Orpheus 1923) - sbírka zpracovává orfeovské téma básnické tvorby A další...
-9-
2.7 Johannes Urzidil Narodil se 3. února 1896 v Praze a zemřel 2. listopadu 1970 v Římě. Byl pokřtěn jako Johann Nepomuk Josef Adolf Urzidil v kostele sv. Štěpána. Narodil se v rodině železničního úředníka. Když mu byly 4 roky, tak mu zemřela matka a jeho otec se poté opět oženil. Byl to pražský německy píšící spisovatel, esejista, básník a historik umění. Roku 1906 začal studovat na německém gymnáziu v Praze. Tam ho ale jeho bohatší spolužáci nepřijali a on se cítil osamocen. Roku 1913 otiskl své první verše pod pseudonymem Hans Elmar. Po složení maturity v roce 1914 se zapsal na pražské německé univerzitě. Stal se vyznavačem expresionismu a od roku 1918 redigoval brněnský expresionistický časopis Der Mensch. V letech 1916 – 1918 sloužil v rakousko-uherské armádě, kde pracoval v zásobovacích skladech. V prosinci roku 1921 nastoupil jako tiskový rada německého velvyslanectví v Praze. Roku 1922 zakládá s dvěma spoluzakladateli Ochranný svaz německých spisovatelů v Československu (Schutzverband deutscher Schriftsteller in der ČSR. Tato organizace, kde byl Urzidil tajemníkem, působila aktivně především po nástupu nacistů k moci. Dne 4. dubna 1922 se oženil s Gertrudou Thiebergerovou (dcerou pražského rabína), jako svědci byli na svatbě Jan Zrzavý a sekretář německého vyslanectví Heinrich Stephany. V noci z 30. června na 1. července 1939 se podařilo manželům emigrovat a 12. února roku 1941 přistáli v New Yorku. Ve Spojených státech amerických se Urzidil nejprve živil jako knihvazač a po překonání počáteční nedůvěry k přistěhovalcům se začal opět věnovat psaní. V roce 1946 získává Urzidil americké občanství. Od roku 1951 do roku 1953 pracoval v rakouském oddělení rozhlasové stanice Hlas Ameriky, ale byl propuštěn v rámci čistek „mccarthismu“ (období počínající koncem 40. let 20. století a trvající až do konce 50. let). Roku 1970 zemřel v Římě při své poslední přednáškové cestě na mozkovou mrtvici a je pohřben na hřbitově Campo Santo Teutonico u baziliky svatého Petra. Jeho díla: - Ztracená milenka (Die verlorene Geliebte 1956) - povídky - Memnonův sloup (Die Memnonsäule 1957) - básně - Tudy kráčí Kafka (Da geht Kafka 1965) - eseje - O mém pražském tatínkovi a o mém newyorském řemesle (Väterliches aus Prag und Handwerkliches aus New York 1969) - autobiografie - Pedantova zpověď (Bekenntnisse eines Pedanten 1972) - posmrtně vydané autobiografické povídky a eseje - Hry a slzy (1985) - výbor povídek A další...
- 10 -
2.8 Franz Werfel Celý jménem Franz Victor Werfel se narodil 10. září 1890 v Praze a zemřel 26. Srpna 1945 v Beverly Hills v Kalifornii. Byl rakousko - český, německy píšící spisovatel. Byl jedním z čelních představitelů expresionismu. Byl spisovatel a dramatik. V Praze strávil jen své dětství a dobu studií. Jeho otec byl bohatý židovský rukavičkář Rudolf Werfel. Jeho rodina patřila k ortodoxním vyznavačům židovského náboženství. Na Franze měla velký vliv jeho chůva Barbora Šimůnková, která ho již jako malého brala do katolického kostela. S otcem chodil do synagogy. Toto spojení židovství a katolicismu v něm zanechalo silný dojem a vytvořilo celoživotní přesvědčení, že obě náboženství jsou jen dvě podoby téže víry. Později o své chůvě napsal román. Jako žák a student nebyl nijak vynikající, učení ho nebavilo, propadal a často střídal školy. Postupně studoval v Lipsku a Hamburku, byl osádkou na pražských Hradčanech a pracoval v nakladatelství. Nejraději se pohyboval ve společnosti německých literátů v kavárně Arco. Maturitu složil s velkými obtížemi. Krátce nato debutoval knihou expresionických básní, která způsobila senzaci a Werfel byl oslavován jako jeden z pilířů expresionismu. Před vypuknutím první světové války patřil ke skupině pacifistů. To se projevilo i v jeho adaptaci Euripidova dramatu Trojanky (die Troerinnen) z roku 1915. Za první světové války byl během let 1915 až 1917 nasazen na Východní frontě v Haliči. Později se mu podařilo dostat se do Vídně, do tiskového oddělení. V roce 1929 se Franz Werfel oženil s Almou Mahlerovou, hudební skladatelkou, a toto bouřlivé manželství vydrželo až do spisovatelovy smrti. V roce 1938 spolu utekli před nacismem do Francie, ale později v roce 1940 museli utéci i odtud. Šli pěšky přes Pyreneje do Španělska a odtud do USA. Cesta je vedla přes poutní městečko Lurdy, kde údajně slíbil světici sv. Bernadettě, že o ní napíše román, pokud se do USA dostane živ a zdráv. To splnil. Poslední roky strávil spolu s manželkou v Kalifornii. Dočkal se i konce války, ale v srpnu roku 1945 zemřel na infarkt. Jeho díla: - Přítel světa (Der Weltfreund 1911) - kniha expresionických básní - Barbora aneb zbožnost (Barbara:oder die Frömmigkeit 1929) - autobiografický román o jeho chůvě - Ne vrah, zavražděný je vinen (Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig 1919) - první autorův velký příběh - Smrt maloměšťáka (Der Tod des Kleinbürgers 1928) - slavná novela - Verdi (1924) - životopisný román Giuseppe Verdiho
- 11 -
- Sjezd abiturientů (Der Abitureintentag 1928) - Čtyřicet dnů (Die Vierzig Tage des Musa Dagh 1933) - příběh hrdinského povstání Arménů proti Turkům - Píseň o Bernadettě (Das Lied von Bernadette 1941) - jedno z nejlepších autorových děl - Zrcadlový člověk (Der Spiegelmensch 1921) - o pokušení člověka vidět v sobě Boha - Jacobovsky a plukovník (Jacobowsky und der Oberst 1944) - zážitky z autorova útěku A další…
- 12 -
4. Po stopách autorů pražské německé literatury 1) Úvod literární procházky po Praze Naše literární procházka začíná u naší školy, tedy u gymnázia Jiřího Gutha – Jarkovského. Máme v plánu projít osm upomínek na pražskouněmeckou literaturu a celou trasu zakončit návštěvou Pražského literárního domu. Nejprve se vydáme k pamětní desce Maxe Broda. Poté se půjdeme podívat na pomník Franze Kafky. Dále půjdeme na jeho náměstí, kde je k vidění i jeho pamětní deska. Jako čtvrtá zastávka bude dům „U dvou zlatých medvědů“, kde si připomeneme Egona Ervina Kische. Dále se podíváme na pamětní desku Johannese Urzidila. Protože nám cestou jistě vyprahne v hrdlech, tak se stavíme v kavárně ARCO, ve které se scházeli i naši známí spisovatelé. Předposlední zastávkou bude Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici a jak už bylo zmíněno, tak závěrem bude prohlídka Pražského literárního domu.
- 13 -
2) Pamětní deska Maxe Broda Visí na rodném domě Maxe Broda na Starém městě v Haštalské ulici. V tomto domě se v roce 1884 narodil nejlepší přítel Franze Kafky. Jeho narození v tomto domě dlouho nebylo jisté. O umístění pamětní se zasloužila Společnost Franze Kafky. Vyjadřuje úctu a poděkování jedné z pořádných osobností středoevropského kulturního dění v době před druhou světovou válkou. Smaltovaou pamětní desku s údaji o Brodově životě ztvárnili Marcela Steinbachová a Martin Rusina.
- 14 -
3) Pomník Franze Kafky Najdeme ho na Praze 1. Je umístěn v malém parčíku mezi kostelem sv. Ducha a Španělskou synagogou na rohu Vězeňské a Dušní ulice asi 250 metrů od staroměstského náměstí. Pomník byl odhalen 4.12.2003. Tento rok byl také 120. výročí narození Franze Kafky. Autorem sochy je Jaroslav Róna. Při realizaci spolupracoval s architektonickým studiem Davida Vávry. Pomník je vysoký 3,75 metrů a váží 700 kg. Zmenšený odlitek této sochy symbolizuje Mezinárodní literární cenu Franze Kafky.
- 15 -
4) Náměstí Franze Kafky Bezesporu nejmladším náměstím v historickém centru Prahy je náměstí Franze Kafky. Vzniklo v roce 2000 z části nepříliš široké ulice U Radnice, kde dříve stával rodný dům Franze Kafky, ostatně to připomíná příslušná pamětní deska. I v nejbližším okolí náměstí Franze Kafky můžeme najít upomínky na tohoto slavného pražského rodáka. Dne 6. dubna 2000 byla v průchodu paláce Kinských na Staroměstském náměstí odhalena pamětní deska s textem: „Zde býval obchod se střižním a galanterním zbožím Hermanna Kafky, otce Franze Kafky.“
- 16 -
5) Dům „U dvou zlatých medvědů“ Dům je zmiňován v roce 1403, kdy byly sjednoceny dva starší domy a pivovar ve východní části města. Z raně gotického období se zachovaly sklepy, části obvodového zdiva. Fragment portálu na nároží pochází z pozdně gotických úprav na počátku 15. století. V polovině 16. století vlastnil dům tiskař Jan Kosořský z Kosoře (proslavený tím, že vytiskl tehdy největší českou knihu Münsterovu Kosmografii) a za jeho vlastnictví byly v dvorním traktu vystavěny pozoruhodné arkády a okna prvního patra na vnějších fasádách. Pozoruhodný vstupní portál severského typu vznikl pravděpodobně na počátku vrcholné renesance . Někdy po r. 1575 byl dům rozšířen a k dalším rozšíření došlo v období raného baroka. Později bylo dostavěno 3. patro. V domě se narodil v roce 1885 spisovatel a novinář Egon Ervin Kisch. K dalším úpravám došlo při rekonstrukcích ve 40. letech 20. století a v 70. letech, kdy byla budova upravována pro Muzeum hlavního města Prahy.
- 17 -
6) Pamětní deska Johannese Urzidila Pamětní deska na budově bývalého gymnázia připomíná Johannese Urzidila, přítele Franze Kafky, který zde studoval. Po Johannesi Urzidilovi je pojmenována i planetka 70679 Urzidil, která byla objevena v roce 1999 na hvězdárně Kleť astronomy Janou a Milošem Tichými. V roce 2006 otevřela Společnost Johannese Urzidila jeho muzeum ve Zvonkově (Glöckelberg) na Šumavě. Těsně před smrtí Johannes Urzidil pronesl: „Snad to, co jsem prožil, promluví k tomu či onomu čtenáři, a naše srdce se navzájem setkají. Neskrýval jsem nic, ani sebenepatrnější jiskru v největších hlubinách temnot, ani hořkost na dně každé radosti. Důvěřuji svému zjištění, že součástí rytmu veškerenstva je i prvek útěchy a jasu, a je tedy spolupřítomen i v tom ztraceném a opuštěném.“
- 18 -
7) Kavárna ARCO Kavárna Arco proslula jako literární kavárna, v níž se v prvních desetiletích 20. století scházela mladá pražská umělecká generace. Navštěvovali ji jak čeští tak i němečtí pražští spisovatelé. Byl to například Max Brod, nebo Franz Kafka, který se zde seznámil se svoji láskou Milenou Jasenskou. Přicházel sem i pro Lenku Reinerovou v životě nezbytný Egon Erwin Kisch, spisovatel a novinář velkého a teplého srdce. Bez Jaroslava Haška, autora Švejka, by vysněná kavárna nebyla úplná. Kdo z těch, kdož se po válce do Prahy vrátili tušil, že jednou budou znovu lidé vlast opouštět, zříkat se občanství, aby mohli volně žít v některé cizí zemi? Státy se rozpadávají. A kavárny mlčí dál a hlídají svá tajemství…
- 19 -
8) Akademické gymnázium Štěpánská Dříve zde Lenka Reinerová navštěvovala Stephans-Gymnasium (německé gymnázium ve Štěpánské ulici, dnes Akademické gymnázium). V necelých šestnácti letech však musela vinou špatné finanční situace rodiny ukončit studium a nastoupit do zaměstnání. Pracovala v kanceláři jako úřednice v evidenci. I přesto, že měla talent a zájem pokračovat později ve studiu, nemohla tak pro svůj židovský původ a politickou orientaci učinit. Později pracovala jako novinářka v pražské redakci emigrantského časopisu Arbeiter Illustrierte Zeitung. Lenka Reinerová zemřela 27. června 2008 ve věku 92 let a byla tak poslední žijící představitelkou kdysi tak slavné pražské německé literatury.
- 20 -
9) Pražský literární dům Základní myšlenkou bylo vytvořit literární dům, který Praha dosud neměla a který bude domácí i zahraniční veřejnosti zpřístupňovat literaturu autorů německého jazyka, kteří žili a tvořili na území dnešní ČR či odtud pocházejí. Nadační fond chce tímto způsobem přispět k harmonickému soužití jednotlivých národních kultur v Evropě. Knihovna Pražského literárního domu je nejucelenější sbírkou svého druhu v ČR, která je uchovávána na jednom místě. Čtenářům je k dispozici na 1000 svazků primární a sekundární literatury k tématu Pražská německá literatura. Pražský literární dům je tu pro všechny, kterým není literatura lhostejná: studenty, profesory, zájemce ze zahraničí, germanisty, milovníky literatury. Pro všechny, kterých se toto téma osobně týká: pro ty, kteří hledají své kořeny, německo jazyčné obyvatele Prahy, umělce, překladatele, vydavatele, odborníky.
- 21 -
Mapa
- 22 -
