BRITSKÁ LITERATURA - JOHN FOWLES 2 Autor
Mgr. Jiří Ondra
Anotace
Představení do češtiny přeložených knih spisovatele J. Fowlese, ukázky z děl, práce s texty, interpretace
Očekávaný přínos
Seznámení se s aktuálními jmény britské literatury a klíčovými prozaickými díly. Procvičení čtenářské gramotnosti
Tematická oblast
Světová literatura 2. poloviny 20. století
Téma
John Fowles
Předmět
Český jazyk a literatura
Ročník
4.
Obor vzdělávání
Maturitní obory
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Název DUM
Š7_S3_04_Britská literatura - John Fowles 2
Datum
31. 3. 2013
SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN
ZLÍNSKÝ KRAJ
John Fowles 2 Výklad, ukázky, cvičení
2
John Fowles Obr. 1
3
3
Daniel Martin (1977) Rozsáhlý román s autobiografickými prvky, zčásti román společenský. Životní příběh titulní postavy je nedílně spojen s prostředím, v němž v různých etapách svého života pobývá, ale také s dobovou (politickou) situací, morálkou, zvyklostmi. Na rozlehlé ploše díla se setkáme se vzpomínkami dospělého hrdiny na dětství i vysokoškolská studia, prožijeme osobní vrcholy či pády a zejména nahlédneme do nitra člověka reflektujícího svět i sebe samotného. 4
Daniel Martin (ukázka č. 1) Potom se všichni shromáždí pod jasanem, kde proběhne rituál podobný svatému přijímání, starý růžovo-bílý kostkovaný ubrus, chléb, krajáč se smetanou, hrnce s malinovým a rybízovým džemem, otlučené bílé hrnky, dva čajníky, hnědočerné se žlutými pruhy, stejná hněď, jakou má koláč s hrozinkami a rybízem. Nejlepší je hustá, po domácku svařená smetana, na níž plave tlustý žlutý škraloup. Nikdy se jí žádná smetana nemůže vyrovnat; hlad při žních po práci, slunce, kruh přihlížejících dětí, vůně potu. Kravín a pastvina a dech červených devonských jalovic. Ambrozie, smrt, sladký malinový džem. Viděla ho, mami? Viděla jste ho, slečno Martinová? Málem jsme si na něj mohli šáhnout, že jo, Danny? Později. Stojí sám mezi nejvyššími buky, nad požatým a nyní už prázdným polem, slínové údolí, kde zjara pokaždé najde první pižmovky, drobná kvítka se čtyřmi zvláštními okvětními plátky, která voní pižmem. Další tajemství, jeho oblíbená květina a symbol, sám neví proč. Slunce je na samém západě a nabízí nejhezčí pohled. Šikmé paprsky dopadají na pastvinu v protější stráni, rovnoběžné vlny, jež před staletími vyryly volské pluhy, musí se tam co nevidět vypravit, je to dětinství, ale v oněch místech roste další tajemná květina, medově vonící orchidej, která tou dobou vykvétá na staré louce. Lne ke svým vědomostem o ptačích signálech a rostlinách, k útržkům latiny a lidové moudrosti, protože nemá nic jiného. Zapadající slunce prosvěcuje listy buků. Zahouká holub-hřivnáč a nedaleko se ozve brhlík. Sedí opřený o kmen buku a dívá se listím na pole. Bez minulosti či budoucnosti, zbavený všech časů; prožívá dnešní den, nabitý jsoucnem. Dosud nesklizený, přesto zajedno se zemí; proto se tolik bál. Neděsila ho hrůzná smrt v nožích sekačky, zaječení a rudé pahýly… ale umírání, umírání, jež nastane dřív, než uzraje příští pšenice. Nevyzpytatelný nevinný, již nyní vyhnaný ze země. Sedí přikrčen, napůl zakrytý listím. Pohled skrytého ptáka. Sahám mu do kapsy a vytahuji z ní zavírací nůž.; zarazím ostří do rudé země, abych je očistil od špíny králičích jater, vnitřností, odporného zápachu. Stoupne si, otočí se a začne vyřezávat své iniciály do kmene buku. Hluboké vrypy odkrajují šedou kůru až na živou zeleň, odkud proudí míza. Sbohem, mé chlapectví a můj sne. D. H. M. A pod to: 21. srp. 42.
(Přeložil Rudolf Chalupský)
5
Otázky k textu 1) 2) 3) 4) 5) 6)
Je ukázka spíše lyrická, nebo spíše epická? Doložte své tvrzení textem. Z jakého pohledu je vyprávěn poslední odstavec? Co v něm probíhá za změny? Jaký přelomový zážitek toho dne způsobil chlapcovu náladu na konci dne? Jak nazýváme způsob zachycení mluvy na konci prvního odstavce ukázky (pasáž s otázkami)? Nalezněte prvky melancholie, nostalgie nebo jiného citového pohnutí. Jak nazýváme román obsahující dětství, dospívání, dospělost a stáří postavy, v němž dochází k postupnému duševnímu zrání hlavní postavy? Znáte jiná literární díla tohoto typu?
6
Mantisa (1982) Vysoce experimentální román resp. metaromán. Téměř celá kniha je rozhovorem mezi spisovatelem a jeho múzou. V náročných dialozích (četné narážky na antickou kulturu) obou hlavních postav se hovoří o literatuře, technice tvorby, postupech psaní. Záměrně jsou představována různá klišé a očekávané fabulace. Dílo představuje nesnadnou cestu k pochopení určité části tvůrčího procesu. Rozhovor je veden střídavě v konfrontační a střídavě ve smířlivé rovině. 7
Mantisa (ukázka č. 2) Jeho úsměv mizí. „Nemám vůbec ponětí, o čem to mluvíš.“ “Čistou pravdu, je to tak?“ „Moc dobře víš, proč ses dostala právě k próze. Nemělo to nic společného s tím, že sis vytáhla nejmenší stéblo. Jde o to, že umíš lhát stokrát líp než všechny tvoje sestry dohromady.“ „Jaké sestry? Nemám žádné sestry.“ „Ale no jistě. Nejmenuješ se Erató a – „Ne, nejmenuju se Erató! A máš úplnou pravdu. Samozřejmě že satyrové jsou čistě mýtus. Samozřejmě že k té groteskní scéně nikdy nedošlo. Zvlášť když se týkala ne jedné, ale dvou úplně mytických bytostí.“ Zírá na ni, ona mu to nelítostně oplácí. „Co má zase znamenat tohle:“ „To znamená, že chci, abys odkryl ty svoje odporný, typicky mužský karty. Řeknu ti, kdo je moderní satyr. Je to ten, kdo si vymyslí na papíře ženu, aby ji přinutil říkat a dělat věci, které by neříkala a nedělala žádná skutečná žena se zdravým rozumem.“ „Nevím, co se to snažíš – “ „Do teď jsem se mohla přetrhnout, abych se chovala, jak chceš ty. A dělala jsem to tak dobře, jak jsem jenom mohla, aby mi nebylo zle od žaludku. A nakonec to jediný, co za to mám, je výsměch.“ „Erató“! „Nebuď směšný. Erató asi nebudu. Nikdy neexistovala. A i kdyby snad existovala, ty si myslíš, že by se k tomuhle odpornýmu pokoji vůbec přiblížila na vzdálenost menší než deset světelných let? A to nemluvím o tom, že by se svlíkla a nechala tě… no to snad ne. Nebuď jako malej.“ „Kdo si tedy ksakru myslíš, že jsi?“ „Já si to nemyslím, já to vím. Jsem jenom další fantastická figurka, kterou se tvoje chorobná mysl snaží vyčarovat jen tak z ničeho.“ Otočí hlavu na stranu.. „ Přeju si jenom, abys do toho bušil o sto šest a měli jsme to už z krku. A pak bys mě hodil do ohně, až budeš příště zase pálit odpadky.“ Pozoruje profil její tváře na polštáři. „Figurky nesmějí mít přání. Bude mi to trvat tak dlouho, jak budu chtít. Oprava. Jak se mi kurva bude chtít.“ „Měla jsem za to, že typy jako ty vymřely s pádem Osmanské říše.“ „Nebo ještě dýl. Když nejsi skutečná.“ Opět na něj vrhne rozzlobený pohled.
(Přeložil Petr Fantys)
8
Otázky k textu 1) Kdo je Erató? Z jaké kulturní oblasti je do textu převzata? Doplňte další související jména. 2) Vysvětlete termín metaromán. 3) Jaký postoj (z hlediska současných myšlenkových směrů) zastává v jedné části ženská postava? 4) Pokuste se vysvětlit základní principy této ideologie (viz odpověď na otázku č. 3). 5) Vyjádřete se k fenoménu užívání vulgárních slov v krásné literatuře. Představte různé koncepce užívání vulgárního a nespisovného jazyka v uměleckých textech v průběhu dějin literatury. 9
Larva (1985) Román se záhadou, v němž vyšetřovatel z Anglie počátku 18. století pátrá po důvodech a okolnostech zmizení jistého šlechtice. Text má až na výjimky podobu dialogu mezi vyslýchajícím a předvedenými vypovídajícími. Svého druhu detektivní pátrání má překvapivé vyústění, v němž hraje roli jistá alternativní náboženská skupina. Text přináší množství informací (přímých i nepřímých) o dobových sociálních poměrech nebo o vztazích mezi odlišnými společenskými třídami. 10
Larva (ukázka č. 3) Výslech a místopřísežné prohlášení Rebeky Leeové, jež dotyčná stvrzuje přísahou dne čtvrtého měsíce října v desátém roce vlády našeho panovníka Jiřího Druhého, z milosti Boží krále Velké Británie a Anglie, etc. Jmenuji se Rebeka Leeová, narodila jsem se jako nejstarší dcera Amosovi a Martě Hocknellovým v městě Bristolu pátého dne měsíce ledna roku 1712. Provdala jsem se za Johna Lee, kováře z Ropuší ulice v Manchesteru. Až do května tohoto roku jsem byla veřejnou prostitutkou v Londýně, kde mi říkali Fanny. Jsem šest měsíců těhotná. D: Víte, proč jsem vás dal předvést? O: Vím. D: Abych mohl vyšetřit zmizení jistého urozeného pána v květnu letošního roku: O: Ano. D: Nuže tedy, nejdřív toto. Viděla jste od prvního května tohoto roku Jeho Lordstvo, měla jste o něm nějaké zprávy, nebo jste s ním nějakým způsobem udržovala styk? O: Ne. D: Víte něco podrobnějšího o tom, že je mrtvý, či velmi pravděpodobně mrtvý? O: Nevím. D: A platí to, na co jsem se teď ptal v případě Jeho Lordstva, i o jeho sluhovi Dickovi? Nemáte žádné podrobnější vědomosti o jeho osudu? O: Nemám. D: Jste pod přísahou. O: Já vím. D: Nuže, moje nyní ctnostná paní Leeová, chci si objasnit, čím jste nyní, než přejdeme k tomu, čím jste byla. A budete mluvit stejně jasně, jako prostý je váš šat. Vaše těhotenství vás nezachrání, jestli mi tu budete kázat. Řekl jsem to pro vás dost jasně? O: Kristus bude můj svědek. D: Velmi dobře. A radím vám, nezapomínejte, že má před sebou Jonesovu výpověď, která se vás týká. A výpověď vaší bývalé paní a mnoho dalšího.
(Přeložil Jiří Hanuš)
11
Otázky k textu 1) Pokud by v ukázce nebyla data, bylo by možné z určitých indicií identifikovat dobu? 2) Jaký je vztah mezi postavami, které spolu hovoří? 3) Můžete popsat, zda existuje v textu nějaká dominantní postava? Doložte. 4) Pro jakou uměleckou formu je obvyklý tento typ textu? 5) Pokud byste chtěli zachytit živý dialog psanou formou, z jakých možností byste mohli volit? 6) Proč jsou v ukázce opakovaně zdůrazňovány prvky křesťanské víry? 12
Zdroje Literatura:
Ukázka č. 1) FOWLES, John. Daniel Martin. Praha: Volvox Globator, 2002. Str. 1415. ISBN 80-7207-451-2. Ukázka č. 2) FOWLES, John. Mantisa. Praha: Rybka Publisher, 1999. Str. 90-91. ISBN 80-86182-89-4. Ukázka č. 3) FOWLES, John. Larva. Praha: Volvox Globator, 2000. Str. 293-295. ISBN 80-7207-362-1.
Internet: Obr. 1) http://en.wikipedia.org/wiki/File:John_Fowles.jpg Odkazy ze dne 25. 3. 2013
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 13
