1. ÚVOD Za tématem, které jsem si pro svoji diplomovou práci zvolil, stál můj zájem o dějiny venkova v období raného novověku. Výběr jihozápadních Čech byl dán skutečností, že se jedná o oblast, kterou znám poměrně dobře. Volba hostouňského panství pak byl určena především zachovalostí pramenů, zejm. pozemkových knih vedených od r.1631, které jsou doplněny řadou dalších cenných pramenů (např. kniha vrchnostenských povolení a rozsudků). Podle stavu zachování matrik byly na panství později zvoleny dvě lokality - Slatina a Třemešné, na které se v práci zaměřuji. U obou byla při výběru vzata do úvahy také jejich rozloha (podle počtu usedlostí patřily mezi největší vesnice na panství). Z důvodu obsáhlosti pramenů jsem nakonec svůj výzkum omezil jen na období 17.století. Jedná se ovšem o vymezení poměrně neurčité. Za dolní hranici by se dala považovat léta 1629-1631, která jsou dána dochováním písemných pramenů pro vybrané lokality. Tam, kde to prameny dovolují, ovšem tuto dolní hranici překračuji a věnuji se i záležitostem z let předcházejících. Horní hranice byla stanovena rokem 1700. I ji ale překračuji poměrně často, zejména kvůli fasím a vizitacím Tereziánskému katastru (1713-1722), které jsou pro poznání daných vesnic daleko užitečnější než předchozí katastr (Berní rula) a které jsem proto nemohl opomenout. Z hlediska struktury jsem práci kromě úvodu a závěru rozčlenil do tří oddílů. V prvním jsem se věnoval poměrně podrobně rozboru pramenů, protože právě jejich rozsah a kvalita bylo to, co mě při psaní práce nejvíce limitovalo. Zejména jsem se soustředil na zjištění problematičnosti nebo neúplností některých z nich. V druhém oddílu jsem se zaměřil nejprve na dějiny panství v rámci vymezeného regionu (dějiny majetkové držby, kvartýry vojsk, národnostní vývoj) a poté na detailnější rozbor samotného panství (vrchnostenská a farní správa, základní nástin hospodářského a sociálního vývoje a jednu samostatnou kapitolu jsem nakonec věnoval i pustým vesnicím). Tento oddíl tvoří pozadí pro následující výklad. Ve třetím oddíle, který je z pohledu tématu práce hlavním, jsem se už věnoval vesnicím Slatině a Třemešnému. V některých kapitolách jsem přitom pro srovnání nebo doplnění využil i údaje týkající se ostatních vesnic z hostouňského panství. Obě vybrané vesnice jsem sledoval z hlediska geografických, demografických, právních, hospodářských a sociálních poměrů, což je poměrně široký záběr. V některých kapitolách jsem se proto snažil více soustředit na místní specifika (výběr křestních jmen, dědickou praxi, existenci svobodných polností, možnosti zástavy polností apod.), dále na možnosti obživy zdejších obyvatel a alespoň v obrysech zjistit stav poškození během třicetileté války. Přestože obě vesnice ležely na stejném panství, měly jen málo společného. V textu jsem se tedy mimo jiné věnoval i zjišťování, porovnání a zdůvodňování vzájemných odlišností mezi oběma vesnicemi.
1
2. PRAMENY A LITERATURA 2.1. Poznámky ke zpracování Ještě než přistoupím k samotnému výkladu, bylo by vhodné přesněji vymezit některé termíny a pojmy, které v práci používám. Jedná se především o způsob, jakým je zapisováno do tabulek, klasifikaci usedlostí a rozlišení používaných měr (ohl, výsevkový a plošný strych) a početních jednotek (kopy míšeňských grošů a zlaté rýnské). Mapy Mapy, které jsem k této práci sestavil, jsou až na dvě výjimky zařazeny v přílohách. Jedná se především o katastrální mapy (přílohy 1-7), z nichž většinu jsem sestavil s ohledem na celé panství Horšovský Týn. Pro ně jsem jako podklad použil a upravil mapu, která je přiložena v edici Berní ruly.1 Jednotlivé zakreslené údaje o vývoji majetkové držby, farních obvodech a dalších záležitostech pak byly čerpány z literatury a pramenů uvedených v celkovém seznamu. Pro katastrální mapy vesnic jsem použil a upravil císařské otisky Stabilního katastru. Tabulky Poměrně často jsem v textu využíval možnost zapisovat údaje do tabulek. V nich jsem vzhledem k nedostatku místa musel daleko častěji užívat zkratky, které jsem hromadně uvedl na konci práce v seznamu zkratek. Některé z nich jsem pro větší přehlednost uvedl zároveň u tabulky, v níž jsem je použil. Téměř ve všech se přitom opakují základní zkratky pro kategorizaci jednotlivých usedlostí (P = pololán, CH = chalupa a D = domek). U zapisování výměr polí jsem použil stejný způsob, který je použit v edici Tereziánského katastru.2 Údaj před tečkou znamená počet strychů a údaj za tečkou počet věrtelů. Např. hodnota 1.3 tak znamená rozsah 1 strych a 3 věrtele (při přepočtu na desetinnou soustavu by pak u tohoto příkladu platilo 1,75 strychu, protože jeden strych měl 4 věrtele). Kategorizace gruntů V kategorizaci rustikálních gruntů používám systém, který jsem s drobnými úpravami převzal z Tereziánského katastru, tedy rozdělení na: celolány (majitel celoláník nebo sedlák), pololány (pololáník nebo sedlák), chalupy (chalupník) a domky (domkář). Přesné vymezení pak odpočítávám od hodnoty katastrálního lánu, tj. 60 výsevkových strychů. Usedlosti mezi 30-60 strychy tak označuji jako celolány, mezi 15-29 strychy jako pololány a mezi 7-14 strychy jako chalupy (tj. čtvrtlány). Menší usedlosti (do 6 str.) řadím mezi domky. Od kategorie domků v textu často odděluji další kategorii domků bez půdy, což jsou usedlosti, ke kterým nenáležela žádná orná půda, pouze stavební místo, příp. zahrada nebo kousek louky či pastviny. V tabulkách a sumárních přehledech ale domky s půdou i bez půdy zpravidla počítám společně do jedné kategorie („domky“). Celolán se ve sledovaných vsích nevyskytl ani jednou. Největší usedlost v Třemešné měla rozlohu 29,25 str., což je horní hranice pololánu. Označení pololánické usedlosti jako polodvůr (majitel polodvorník), které je obvyklé v části západních Čech (Klatovsko, Domažlicko) v česky i německy psaných pramenech, v textu práce neužívám kvůli nezvyklosti tohoto termínu a možné záměně s poplužními nebo svobodnými dvory. Rustikální krčmy, mlýny a kovárny začleňuji do kategorií stejně jako ostatní usedlosti podle rozlohy půdy (např. krčma ve Slatině byla domkem a krčma v Třemešném pololánem). Při kategorizaci konkrétních usedlostí pro mě byla rozhodující rozloha půdy udaná ve vizitačním nálezu Tereziánského katastru (TK), protože údaje z Berní ruly (BR) jsou výrazně podceněné. Oproti mnou používanému systému se ovšem výrazně liší kategorizace usedlostí používaná v pramenech
1 2
DOSKOČILOVÁ, Marie (ed.): Berní rula, sv.23. Kraj Plzeňský, díl 1. Praha 1952. CHALUPA, A. a kol. (edd.): Tereziánský katastr český, sv.1: rustikál (kraje A-Ch). Praha 1966, s.13.
2
vrchnostenské provenience (viz následující tabulka). Vymezení jednotlivých kategorií je totiž značně posunuté. Dvůr (Hof) odpovídá zhruba katastrálnímu pololánu, polodvůr (Halbhof) chalupě, chalupa (Chalupen) domku a domek (Haus) domku bez orné půdy. Německý výraz „Tripfhaus“, který se ve vrchnostenských písemnostech často vyskytuje, pak stejně jako „Haus“ označuje domek bez půdy. Tabulka 1 - Kategorizace gruntů používaná hostouňskou vrchnostenskou kanceláři označení gruntu dvůr (Hof) polodvůr (Halbhof) chalupa (Chalupen) domek (Haus, Tripfhaus)
označení majitele sedlák (Bauer) chalupník (Chalupner) domkář (Hausler)
v této práci přibližně odpovídá: = pololán (15 - 30 str.) = chalupa (7 - 14 str.) = domek s půdou (do 6 str.) = domek bez půdy
Důvodem tohoto posunu je zřejmě odlišné počítání místního lánu oproti selskému lánu (64 strychů), který byl používán ve středních Čechách a od kterého byl odvozen umělý katastrální lán (60 strychů), který je použit v Tereziánském katastru a od kterého tím pádem odpočítávám jednotlivé gruntovní kategorie. Oproti tomu místní lán, který určoval vymezení gruntovní kategorie používané panskou kanceláří, musel mít tedy strychů podstatně méně, podle předchozí tabulky zhruba polovinu.3 Početní jednotky Peněžní částky jsem se v textu snažil spíše udávat v kopách míšeňských grošů (kmg) než ve zlatých rýnských (zl.). Hlavním důvodem byla převaha tohoto počítání v pramenech, které vznikly z činnosti vrchnostenské správy, tedy pramenů, kterých jsem využíval nejčastěji. Tendencí pozorovatelnou na všech použitelných pramenech bylo ovšem postupné přecházení na mladší systém počítání v rýnských zlatých. Újezdské kostelní knihy na něj přešly už v r.1650, hostouňské pozemkové knihy až během 90.let 17.století (do té doby v nich bylo na zlatých počítáno jen ojediněle). Vedle toho počítání na zlaté používají i některé novodobější prameny, které jsem v práci použil (např. fase Tereziánského katastru) a některé údaje, jenž jsem převzal z jiných prací (např. výše kontribuce od J.Pekaře). Z pozemkových knih jsem tedy všechny údaje udávané ve zlatých převedl na míšeňské kopy, naopak kvůli zachování jednotnosti jsem musel starší údaje z újezdské kostelní knihy udávané v míšeňských kopách přepočítat na zlaté rýnské. Samotný rozdíl mezi kopou míšeňských grošů (1 kmg = 60 grošů míšeňských) a zlatým rýnským (1 zl. = 60 krejcarů) nebyl velký. Při přepočtu mezi nimi platila následující rovnice: 1 kmg = 1 zl. + 10 kr. = 70 kr. Společnou měly oba systémy nejnižší jednotku - denár, což byla 1/6 krejcaru a 1/7 míšeňského groše. Míry Polní míry jsou v celé práci vyjádřeny ve výsevkových stryších pražské míry, což je míra objemová, která se nerovnala později zavedenému plošnému katastrálnímu strychu (0,285 ha). Obě jednotky porovnával Josef Petráň při výzkumu vsi Ouběnice. Použil přitom Tereziánský a Josefinský katastr. V prvně jmenovaném katastru je počítáno na výsevkové, v druhém na plošné strychy. Zjistil přitom, že na některých pozemcích se na jeden plošný strych osívalo jen půl výsevkového strychu (tj. 1 plošný = 0,5 výsevkového), jinde se naopak na plošný strych osévalo 1 1/4 výsevkového strychu (tj. 1 plošný = 1,25 výsevkového). Platí, že na úrodné půdě se selo hustěji, na špatné řidčeji.4 Pro sledované vesnice jsem podobný výzkum neprovedl, protože by to vyžadovalo ve velké míře využití pramenů z 18.století. Tyto prameny jsem v práci vzhledem k časovému vymezení práce na 17.století v práci nevyužil (kromě Tereziánského katastru). V kapitole 4.1.2.(s.49) jsem pouze porovnal sumární
3
Selský lán měl mít zhruba 18,3 ha. Oproti němu zmiňuje G.Hofmann určité lány, které měly jen 8-13 ha. Neuvádí o nich ale podrobnější informace. HOFMANN, G.: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň-Sušice 1984, s.69. 4 PETRÁŇ, J.: Příběh Ouběnic. Praha 2001, s.150
3
součty půdy z Tereziánského a Stabilního katastru, přičemž vyšel najevo poměrně značný nesoulad. V materiálech vrchnostenské správy byla jako obilní míra až do konce 50.let používána Ohl, což je zdejší specifická obilní míra, která byla na pražský strych přepočítávána v poměru 1 : 1.5 Dílčimi jednotkami této míry byl Stürz (1/4 ohlu = 1 věrtel) a Napf (tj.miska), která se na Tachovsku počítala jako 1/2 a na Domažlicku jako 1/4 stürzu (pro panství Hostouň platí domažlická varianta).6 Naposledy se počítání v ohlech objevuje na přelomu 50. a 60. let, kdy bylo nahrazeno strychem pražské míry.7 V textu této práce jsem počítání v ohlech nepoužíval, všechny údaje v nich uvedené jsem v poměru 1 : 1 převedl na výsevkové strychy. Vedle těchto obilních měr se v pramenech vyskytla řada dalších. Výměry menších pozemků, které měly být osázeny zelím, řepou nebo lnem, byly udávány v záhonech (Beth). Louky byly počítány na vozy (fůry) sena nebo otavy, přitom jeden vůz se má rovnat zhruba 1 strychu půdy. Německy byla jednotka nazývána nejčastěji Fuder (fůra), méně Wagen (vůz) nebo Leiter (žebřiňák). Vedle toho se v pozemkových knihách někdy objevuje i výraz vozík (Fährtl), což je velmi neurčitá míra, jejíž poměr k vozu neznáme. Možná se jedná jen o jiný výraz pro vůz.8 Jazyk použitých pramenů Jazykem téměř všech pramenů, vzniklých z činnosti místních úřadů (panská kancelář, fara), je němčina často zapisovaná v místním nářečí, které bývá v literatuře označováno buď jako součást hornofalckého (=severobavorského) nebo egerlandského (=chebského) dialektu, přičemž oba jsou součástí širší hornoněmecké (bavorsko-rakouské) skupiny nářečí.9 Na první pohled typické jsou pro oba dialekty velmi časté záměny souhlásek „W“ a „B“ (např. Barbora - Warbora, Bastl - Wastl, Walburga - Balburga, Schbester - Schwester...) a také záměny „P“ a „B“ (Pömmerl - Bömmerl, Perntanz - Berntanz, Piebl - Biebl, ...). Vedle toho se zde často vyskytují různé provincialismy (např. feid = ale, eppa = něco, Arwes = hrách, Raub = osev, Monath = potah) a čechismy (např. Krawers nebo Crabesch = kravař, Chaluppen = chalupa, Pohontsch = pohůnek, Wawa = bába, Malinen = maliny, Watschina = svačina, ...).10 5
Forma psaní této jednotky se u různých autorů liší. Hofmann používá název ol, protože respektuje původní význam slova (olla = lat. hrnec). HOFMANN, G.: Duté míry „napf“ a „ol“. AČ 24, 1974, s.161. V této práci užívám název ohl, protože v použitých pramenech je míra psána jedině takto, takže „o“ bylo vyslovováno dlouze. 6
HOFMANN, G.: Duté míry ..., s.158-163. Stručněji také: HOFFMANN, G.: Metrologická příručka, s.77-78, 89. Soustava ohlu a jeho dílů nebyla v Čechách původní. Dostala se sem až s německými kolonisty, a to zřejmě až v 16.století. Používána byla např. v urbáři tachovského panství (1555) a její další postup souvisel s postupem germanizace. Ohl tak byl r. 1562 používán v písemnostech panství Planá (u Mariánských Lázní) a r.1601 na nedalekém panství Bor. Na horšovskotýnském panství se objevil zároveň s poněmčením vrchnostenské správy r.1622 (do té doby zde byl polní mírou kbelec). Podobně se ohl objevil i v pozemkových knihách nedalekého panství Kout-Trhanov (poprvé zmíněn r.1638, mizí v 50. a 60.letech, kdy je nahrazen pražským strychem). Stürz zanikl spolu s ohlem. Napf se udržel déle, na panství Hostouň bývá zmiňován ještě v 90.letech 17.století. Na Chebsku přetrval až do zavedení metrické soustavy. HOFMANN, G.: Duté míry ..., s.161-162. HOFMANN, G.: Metrologické poznatky z Horšovskotýnska. AČ 31, 1981, s.206. HOFMANN, G.: Míry v pozemkových knihách panství Kout-Trhanov. AČ 30, 1980, s.215. 7
8
Jednotka „vozík“ se vyskytuje i na chodském panství Kout - Trhanov. HOFMANN, G.: Míry ...., s.216.
9
Dialekty v Horní Falci a západních Čechách od Karlovarska po Železnou Rudu bývají často souhrnně označovány jako hornofalcké. Někdy jsou ale rozdělovány na dialekt hornofalcký (Horní Falc) a egerlandský (západní Čechy). Někteří místní autoři pak území egerlandského dialektu omezují pouze na Chebsko a v ostatních částech kraje rozlišují další dialekty, např. tepelský dialekt, který se měl oproti egerlandskému lišit. ŠVANDRLÍK, R: Používaná řeč na Tepelsku v minulosti. In: Hamelika č.6, 2001, s.15. 10
Velká část nářečních výrazů obsažených v pramenech pro 17.století je k nalezení ve slovníku: BOKOVÁ, H. - SPÁČILOVÁ: Stručně raně novohornoněmecký glosář k pramenům Českých zemí. Olomouc 2003. Dále je k dispozici stručný slovníček místních nářečních výrazů s výkladem: LIEBSCHER, K. Der politische Amtsbezirk Bischofteinitz. Horšovský Týn 1913, s. 103106; další výrazy (zejm. z písemností 17. a 18.století) uvádí průběžně ve výkladu Karl Stich (v části II., kde se zabývá jednotlivými grunty ve vsi): STICH, K.: Heimat in Böhmen – Semeschitz, Kreis Bischofteinitz. Regensburg 1988, s.355-562. Výrazy, které jsem nenašel v žádné ze jmenovaných publikací, jsem přeložil podle kontextu, např.: Hommole = svatba;
4
2.2. Literatura Protože studium dějin venkova zasahuje do řady vědeckých disciplín (hospodářské, sociální, právní dějiny, historická demografie a další), v jejichž rámci jsem pak sledoval poměrně velké množství záležitostí (např. z hospodářských dějin rozsah poddanského i vrchnostenského hospodaření, ceny gruntů, závdavky, způsob splácení usedlostí, úvěry, zatížení usedlostí a další), nebylo možné orientovat se jen na studium jedné problematiky a musel jsem tedy využít poměrně široké spektrum publikací, zabývajících se různými záležitostmi. Spíše jsem se tedy zaměřil na významnější monografie či shrnující publikace. Inspirativní pro mě především "Příběh Ouběnic" od Josefa Petráně, což je publikace, která se zabývá dějinami této vsi formou mikrohistorické sondy.11 Při studiu pozemkových knih jsem využil zejména publikaci Vladimíra Procházky "Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17.století" a "Selské peníze" od Bronislava Chocholáče.12 Poznatky k historické demografii a sociálním dějinám jsem čerpal z publikace Josefa Grulicha "Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18.století" a kolektivního díla "Dějiny obyvatelstva českých zemí".13 Vedle toho jsem využil i starší publikace k dějinám venkova od Josefa Pekaře a Kamila Krofty14 a četné studie Eduarda Maura a Gustava Hofmanna.15 Z literatury vztahující se ke sledovanému regionu jsem měl k dispozici převážně starší publikace místních německých historiků a publikace vydané po druhé světové válce místními vysídlenci v Německu. V české literatuře nebylo této oblasti v protikladu k sousednímu Domažlicku věnováno příliš pozornosti. Využil jsem tedy vlastivědné topografie dvou politických okresů, do nichž dřívější hostouňské panství zasahovalo, tedy okresů Horšovský Týn a Tachov. Topografii pro prvně jmenovaný okres zpracoval v r.1913 Karl Liebscher (1843-1928),16 autorem druhé byl Josef Köferl (1845-1919), 17 oba místní účitelé. Dále jsem čerpal z knihy Josefa Blaua (1872-1960) o několika německých obcích v oblasti Českého lesa jižně od Domažlic,18 z publikace Karla Sticha (1916-1999) o vesnici Semošice na horšovskotýnském panství (1988) a také z díla Franze Schustera (1910-1981) o přimdském soudním okrese (1962).19 Historií přimdských Chodů, mezi jejichž vesnice patřila v 16.století i jedna ze sledovaných vesnic - Třemešné, se v 19.století zabývali němečtí historici Mathias Pangerl (1834-1879) a Johann Loserth (1846-1936).20 Z českých historiků věnoval této oblasti pozornost Eduard Maur, který se soustředil na spory přimdeckých
Krawers a Crabesch = kravař. 11
PETRÁŇ, J.: Příběh Ouběnic. Praha 2001
12
PROCHÁZKA, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17.století. Praha 1963. CHOCHOLÁČ, B.:
Selské peníze. Sonda do finančního hospodaření poddaných na západní Moravě koncem 16. a v 17.století. Brno 1999. 13
GRULICH, J.: Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18.století. České Budějovice
2008. FIALOVÁ, L. a kol.: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1996. 14
KROFTA, K.: Dějiny selského stavu. 2.vyd. Praha 1949. PEKAŘ, J.: České katastry 1654-1789. 2.vyd. Praha 1932. Tentýž:
Kniha o Kosti: kus české historie. Díl prvý. Praha 1935. Tentýž: Knihy o Kosti: kus české historie. Díl druhý. Praha 1935. 15
MAUR, E.: Český komorní velkostatek. Praha 1975. MAUR, E. - HORSKÁ, P.: Zemědělské obyvatelstvo Českých zemí v 17. 19.století. HD 10, 1986, s.177-186. Další studie od E.Maura viz poznámka 21. HOFMANN, Gustav: Populace Čech na sklonku 17.století. SAP 41, 1991, s.417-446. Další studie od G.Hofmanna viz poznámka 22. 16
LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk Bischofteinitz. Horšovský Týn 1913.
17
KÖFERL, J.: Der politische Bezirk Tachau. Tachov 1890.
18
Jedná se o vsi na panství Kout - Trhanov. Josef Blau se jinak spíše zabýval oblastí Šumavy. BLAU, Josef: Geschichte der deutsches Siedlungen im Böhmerwalde, besonders der "Zehn deutschen privil. Dorfschaften auf der Herrschaft Kauth und Chodenschloss". Plzeň 1937. 19
STICH, K.: Heimat in Böhmen – Semeschitz, Kreis Bischofteinitz. Regensburg 1988.
20
PANGERL, M. a LOSERTH, J.: Die Choden zu Pfrauenberg. MVGDB 20, 1881-2, s.105-130. 5
Chodů se svou zástavní vrchností21 a Gustav Hofmann.22 Důležité studie byly v 70. a 80.letech uveřejňovány v dnes už zaniklém sborníku Výroční zprávy Okresního archivu Domažlice a ve sborníku Minulostí západočeského kraje, a to především od už zmíněného Gustava Hofmanna a také Jana Fridricha, který svůj badatelský výzkum soustředil na Horšovský Týn.23 Významná je také nedávno vydaná shrnující publikace o dějinách západních Čech od autorského koletivu pod vedením Jana Kumpery.24 Informace ohledně národnostních poměrů jsem čerpal především ze shrnující publikace Josefa Resla z r.192925 a několika dalších studií, z nichž významná je zejména ta od Karla Wasky pro farnost Meclov, která s hostouňským panstvím sousedí.26
21
MAUR, E.: Poslední boj přimdských Chodů. MZK 3, 1964, s.131-144. Tentýž: Přimdští Chodové ve sporu se Švamberky. K hospodářským a sociálním dějinám Čech v 16.-18. století. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica 3, 1967, s. 85-111. 22
HOFMANN, G.: Panství Újezd Sv.Kříže ve světle přiznání k dani z hlavy z roku 1691. VZ OA Domalice, 1986, s.36-47. Tentýž: Metrologické poznatky z Horšovskotýnska. AČ 31, 1981, s.206-208. Tentýž: Nevolnické povstání roku 1680 na panství Horšovský Týn. VZ OA Domažlice, 1979. s.41-47. 23
FRIDRICH, J.: Z minulosti posádek v Horšovském Týně. VZ OA Domažlice, 1983, s.47-58. Tentýž: Horšovský Týn za války třicetileté. MZK 18, 1982, s.185-197. Tentýž: Velkostatek Horšovský Týn a Čečovice v letech 1539-1621. Poměry majetkové, hospodářské, poddanské a národnostní. MZK 9, 1972, s.129-158. 24
KUMPERA, J. a kol.: Dějiny západních Čech. I. díl. Od pravěku do poloviny 18.století. Plzeň 2004.
25
RESL, J.: Poněmčení západních Čech v XVI. století. Plzeň 1929.
26
WASKA, K.: K otázkám německé imigrace do Čech v 1.polovině 17.století. In: Setkání na hranici, 2.česko-hornofalcké archivní sympozium, 1994, s.127-132. K tomuto tématu je také jedna studie týkající se vsi Otroměč na panství Horšovský Týn. POSPÍŠIL, J.: Národnostní vývoj vsi Ostroměče. In: VZ OA Domažlice, 1987, s.37-75.
6
2.3. Prameny Zachované písemné prameny z registratury hostouňského vrchnostenského úřadu a horšovskotýnského vrchního úřadu jsou dnes až na výjimky uloženy spolu s písemnostmi panství Horšovský Týn a Čečovice a statku Puclice ve fondu Velkostatek Horšovský Týn v nepomucké pobočce SOA Plzeň. Žádný materiál zde nemáme k dispozici až do přelomu let 1630/1631, kdy zde došlo k renovaci vrchnostenské správy, při níž byl obnoven urbář (1630), dále pozemkové knihy a sirotčí účty (1631) a založena kniha vrchnostenských povolení (1631).27 Ze staršího materiálu máme k dispozici jen odhad panství se sumářem urbariálních dávek (1621) uložený v NA Praha.28 Starší pozemkové knihy jsou dnes bohužel nezvěstné, byť existuje možnost, že se dochovaly a jsou uloženy v zahraničí.29 Soupisy poddaných pro hostouňské panství jsou dochovány až pro 18. století, a to v neúplné řadě pro léta 1739-1763.30 Kromě toho se ve fondu velkostatku nachází opis soupisu poddaných k dani z hlavy (1746).31 Pro 17.století je tak pro Hostouň použitelný jen soupis poddaných podle víry (1651), který je edičně vydán.32 Ze spisového materiálu jsou ve fondu k nalezení pouze spisy ke kontribučním záležitostem. Jsou to zejména dva soupisy hospodářů (1659 a 1705) a spisy specifikující škody vzniklé při přírodních pohromách (1697, 1707 a 1712).33 Z písemností vzniklých z činnosti církevní správy se pro fary zasahující do panství Hostouň zachovaly matriky vedené od roků uvedených v tabulce níže.34 Tabulka 2 - Dochované matriky z farností zasahujících do panství Hostouň matriky od roku farní obvod N O Z Štítary 1636 1658 1655 Újezd Sv.Kříže 1629 1629 1629 Hostouň 1653 1655 1669 Mělnice (do 1700 filiální ke Štítarům) 1657 1686 1701 Mutěnín 1654 1654 1654 Hora Sv.Václava 1680 1680 1719 Dále je zachováno několik kostelních knih. Pro kostel v Újezdu Sv.Kříže jsou to dvě knihy (1630-1679, 16791722), uložené ve fondu velkostatku Újezd Sv.Kříže.35 Pro faru Štítary je zachována pouze Fundační kniha kaple
27
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.7, Urbář panství Hostouň, 1630-1727. Pozemkové knihy: Tamtéž, inv č. 377, 379, 396, 411, 425, 454, 468, 474, 478, 479, 484, 487, 489 a 499. Kniha povolení: Tamtéž, inv.č.500, kniha 500, Kniha smluv na mlýny *a vrchnostenských povolení p.Hostouň+, 1631-1787. 28
NA Praha, SM, inv.č. 657, karton 391, Odhad panství Hostouň-Svržno se soupisem urbariálních dávek, 1621.
29
Viz pozn. 42.
30
Jsou rozděleny podle obvodů poplužních dvorů. Soupis pro obvod dvora Slatina je dochován pro léta 1739, 1743, 1744, 1756, 1757, 1759, 1760 a 1761. Pro obvod dvora Hostětice pro léta 1739, 1740, 1741, 1756, 1757, 1759 a 1760. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.736b, karton 203, Soupis poddaných p.Hostouň, 1739-1743. Tamtéž, inv.č.736b, karton 204, Soupisy poddaných obvodu dvora Hostětice, 1756-1760. Tamtéž, inv.č.736b, karton 207, Soupisy poddaných obvodu dvora Slatina, 1743-1761. 31
Tamtéž, inv.č.673e, karton 24, Daň z hlavy, 1746.
32
ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Plzeňsko - Klatovsko. Díly 1-2. Praha 2003.
33
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.673f, karton 24, Všeobecné daňové záležitosti, 1635-1719.
34
Sestaveno podle MUŽÍK, P. - ŠESTÁKOVÁ, R.: Soupis matrik vedených na území okresu domažlického v letech 1592-1949. Horšovský Týn 1983. 35
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.757, kniha 608, Kostelní kniha kostela Sv.Kříže v Újezdě Sv.Kříže, 16401679. Tamtéž, inv.č.758, kniha 609, Kostelní kniha kostela Sv.Kříže v Újezdě Sv.Kříže, 1679-1722.
7
Sv. Judy Tadeáše (1703-1736) uložená ve fondu velkostatku Horšovský Týn.36 Z celozemských pramenů je pro panství k dispozici už zmíněný Soupis poddaných podle víry (1651), dále Berní rula (1655) a spisy Tereziánského katastru: poddanské a vrchnostenské fase (1713), duchovní fase (1722), nález vizitační komise (1722).37
36
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.6712.
37
Berní rula je edičně vydána: DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula, sv.23. Kraj Plzeňský, díl 1. Praha 1952. ČADKOVÁ, I.ZAHRADNÍKOVÁ, M. (edd.): Berní rula, sv.24. Kraj Plzeňský, díly 2-3. Praha 2002-2003. Tereziánský katastr: NA Praha, TK, inv.č.1234, karton 404, Spisy panství Hostouň, 1713-1737. Tamtéž, inv.č.1315, karton 428, Fase panství Hostouň, 17131722. Tatéž, inv.č.4004, karton 1042, Revizitace panství Hostouň.
8
2.3.1. Písemnosti vrchnostenské správy Pozemkové knihy Nejstarší dochovaná pozemková kniha z území hostouňského panství je pro město Hostouň. Ta ovšem nevznikla z činnosti vrchnostenské kanceláře, nýbrž městské správy. Založena byla zřejmě r.1607, přičemž obsahuje i některé jednotlivé starší zápisy, datované od r.1553. Zapisováno do ní bylo zpočátku výhradně česky, a to i v případech, kdy prodejce i kupec byli oba Němci. Až během 30.let 17.století se v ní začínají objevovat jednotlivé německé zápisy, které během několika málo let zcela převládly. Koncem 30.let už v ní česky psaný zápis nenajdeme.38 Pozemkové knihy vedené vrchnostenskou správou jsou dochovány od r.1631 téměř pro všechny venkovské obce. Kromě jedné byly vedeny samostatně pro každou ves a vydržely po celé 17. a 18 století, přičemž celou dobu byly vedeny výhradně německy.39 Zapisovalo se do nich zepředu i zezadu. Přední část je nadepsána jako „Register oder Hoff Fristen“40 a obsahuje především trhové smlouvy, údaje o splácení vejrunků a dědická narovnání. Zadní část knihy obsahuje sirotčí účty (Waissen Raittung). Kromě tohoto jej jejich obsahem v přední části i několik málo svatebních smluv ze 17.století a v jednom případě i poslední pořízení. Svatební smlouvy z 18.století byly zapisovány v prostředku knih. Jedná se tak o pozemkovou knihu povšechnou. Už před r.1631 ale na panství existovaly jiné starší pozemkové knihy. Svědčí o tom především skutečnost, že knihy z r.1631 byly „obnoveny“ (jak je v každé z nich na začátku napsáno) a také to, že v učteních jsou uváděny podrobné informace z předchozích prodejů, které musely být odněkud čerpány. Navíc pozemková kniha pro ves Třemešné na starší knihu dokonce dvakrát přímo odkazuje, z čehož je také zřejmé, že starší knihy fyzicky existovaly ještě v r.1631 při zakládání nových.41 O jejich dalších osudech pak nemáme žádné zprávy, ale vzhledem k podobným případům na sousedních panstvích Chotěšov a Horšovský Týn je možné, že se dochovaly dodnes a jsou uloženy v některém ze zahraničních archivů.42 To ovšem platí jen pro vesnice, patřící k panství už před r.1630 (mj. Třemešné). U vsí spadajících dříve pod statek Slatina,jenž byl připojen teprve r.1630, doklady o starších pozemkových knihách nemáme.43 Z knih založených r.1631 jsou ve fondu velkostatku k nalezení gruntovnice pro 16 vsí.44 Pro dvě vsi (Hašov a Holubeč) tedy chybí. Nejspíše se jedná o ztrátu. V případě Hašova to bylo zřejmě v důsledku odprodeje vesnice mezi lety 1651-54 ke statku Tasnovice, který byl pak r. 1659 prodán hraběnce Trauttmansdorfové (†1674), což
38
SOkA Domažlice v Horšovském Týně, AM Hostouň, inv.č.14, kniha 1, Kniha trhů domovních a pozemkových, smluv
svatebních a kšaftů, 1607-1668. 39
Výjimku tvoří knihy jedna kniha, která je společná pro Horoušany a Sedlec. V inventáři je přitom chybně uvedeno, že jsou v ní jen zápisy týkající se Horoušan. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.425, kniha 425, Pozemková kniha obcí Horoušany a Sedlec, 1630-1818. 40
V dalších případech bývá zde pozemková kniha označována jako Kaufbuch nebo Grundbuch.
41
Obě zmínky jsou v učteních sepsaných r.1631 (u pololánů 5 a 16). SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, kniha 487, Pozemková kniha obce Třemešné, 1624-1818, f.61 a 208. 42
Chotěšovské panství bylo původně klášterní, později v majetku rodu Thurn-Taxis. Nejstarší zdejší pozemkové knihy z let 1496-1566 jsou uloženy v Regensburgu ve Fürst Thurn und Taxis Zentralarchiv. Mladší knihy z let 1588-1615 pak jsou uloženy v NA Praha ve fondu Archiv zrušených klášterů (AZK) a teprve knihy ze 17.století jsou ve fondu velkostatku v SOA Plzeň. ČECHURA, J.: Chotěšov v 15.století. MZK 27, 1991, s.54. ČECHURA, J.: Důležitý soubor pozdně středověkých bohemik v Řezně. AČ 40, 1990, s.22-28. Pro horšovskotýnské panství existuje pozemková kniha z let 1555-1613, která rovněž není uložena ve fondu velkostatku. Čerpal z ní Karl Stich ve své monografii, ale neuvedl místo, kde je uložena. Zde přichází v úvahu Familienarchiv Trauttmansdorff v Rakouském státním archivu ve Vídni v oddělení Allgemeines Verwaltungsarchiv (AVA). STICH, K.: Heimat ..., s.14-18. 43 Učtení jsou většinou velice stručná a pokud jsou podrobnější, tak byla zřejmě opisována z trhových smluv, které byly předtím na volných listech. Viz níže v této kapitole. 44
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.377 (Bezděkov), 379 (Ostrov, dříve Bezvěrov), 396 (Čečín), 402 (Černá Hora), 411 (Doubravka), 425 (Horoušany a Sedlec), 454 (Mírkovice), 468 (Přes), 474 (Slatina), 478 (Starý Kramolín), 479 (Svržno), 484 (Štítary), 487 (Třemešné), 489 (Vítání) a 499 (Šidlákov).
9
byla manželka majitele panství Hostouň a Horšovský Týn. K nim ale statek připojen nebyl a udržel si svou vlastní kancelář a hejtmana, což přetrvalo i určitou dobu po smrti majitelky, kdy statek převzal její manžel. Opětovně připojen k hostouňskému panství byl Hašov až na přelomu 17. a 18.století. Ke ztrátě muselo dojít někdy kolem poloviny století, protože na konci 17.století byla pro ves založena nová pozemková kniha se zápisy od r.1676. U Holubče jde o ztrátu už zcela jistě. První zdejší pozemková kniha je až z r.1789.45 Během 17.století byly navíc ještě založeny dvě nové pozemkové knihy pro nově připojené vsi Mělnici a Babice.46 Trhové smlouvy k jednotlivým gruntům jsou zařazeny v přední části knihy vložkovým systémem, přičemž pro každý grunt je zde vyčleněn nestejný počet listů, který zejména u domků později nestačil. Každá vložka je kaligraficky nadepsána jménem majitele z r.1631, pod nímž následuje učtení. U nevyplacených hospodářů sem byly zapsány základní informace o posledním prodeji a suma dosud vyplacených vejrunků. U vyplacených usedlostí byla uvedena jen kvitance vyplacení (datum a osoby, které hospodáře kvitovaly).47 Po učtení následují samotné trhové zápisy a na ně navazující zápisy o splácení vejrunků a dědická narovnání. Kromě prodejů celých gruntů se zde vyskytují i odprodeje jednotlivých polností. V ojedinělých případech jsou zde zapsány svatební smlouvy a v jednom případě jsem zaznamenal i poslední pořízení. Struktura trhových smluv celých gruntů se během 17.století měnila jen nepatrně. Obsahuje dataci, jména kupujícího a prodávajícího, celkovou sumu rozdělenou na závdavek a vejrunkové splátky, základní výbavu usedlosti a někdy i stanovení výměnku, dědické porovnání a soupis dluhů. Ne všechny zápisy jsou ale kompletní. Někdy chybí i základní údaje, jako například datace. Až za poslední gruntovní vložkou je zařazen jmenný index hospodářů z r.1631. Ten byl v průběhu doby často přepisován a doplňován podle momentální situace, až byl nakonec někdy v polovině 18.století nahrazen indexem novým, vloženým v knize na volném listě. Souhlas vrchnosti s provedením transakce byl v případě dvou excerpovaných pozemkových knih explicitně zapisován hlavně ve 30. letech, a to vždy u odprodejů jednotlivých polností, méně pak u transakcí mezi nepříbuznými osobami u větších gruntů. Ve 40. a 50.letech se vrchnostenský souhlas zapisoval stále řidčeji a později už vůbec (ani u odprodejů polností), což ale neznamená, že by nebyl vyžadován. U transakcí mezi příbuznými osobami se vrchnostenský souhlas nezapisoval nikdy (ani ve 30.letech). U těchto případů je možné, že nebyl ani vyžadován. Stejně tak u prodejů nebo výměn domků byl souhlas vrchnosti zapisován jen vyjímečně. Při prodejích, které se uskutečnily z příkazu vrchnosti, byla cena stanovována odhadem nemovitostí šacuňkem (Schatzung), který prováděli zástupci obce (rychtáři a přísežní). Většinou grunt šacovali vedle zástupců z dané vsi ještě i zástupci dvou okolních vsí (vyjímečně jen jedné). V Třemešném byli takto přibíráni rychtáři a přísežní z Bezděkova, Starého Kramolína, Čečína nebo Doubravky, ve Slatině ze Sedlce a Horoušan.48 Sirotčí účty Sirotčí účty byly stejně jako trhová část knihy „obnoveny“ roku 1631 a vedeny byly taktéž vložkovým systémem. Jednotlivé vložky jsou nadepsány většinou jménem zemřelého hospodáře, výjimečně jménem 45
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.417 (Holubeč), 423 a 470 (Sedlec) a 376 (Holubeč).
46
Tamtéž, inv.č.450 (Mělnice).
47
Jinak jsou učtení psána u vsí přikoupených r.1630 (mj.Slatina). U jedenácti usedlostí je jen několika slovy zapsáno, že už byly dříve vyplaceny. U dvou usedlostí není napsáno kromě jména hospodáře vůbec nic (zřejmě byly vyplaceny, protože z nich nebyly v dalších letech pokládány žádné vejruňky) a jeden zabrala vrchnost. U zbývajících tři usedlostí, které byly nevyplacené, byly stejně jako v jiných vsích přepsány základní informace z posledního prodeje. Rozdílně jsou ale zapisovány dosud vyplacené vejruňky. Ty nejsou zapsány sumárně, nýbrž doslovně přepsány z původního dokumentu. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, kniha 474, Pozemková kniha obce Slatina, 1630-1818. 48
Jeden případ, kdy grunt oceňovali jen zástupci z jedné obce, se stal ve 30.letech. SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.474, kniha 474, f.96. Případy, kdy byl grunt odhadnut rychtáři a přísežnými ze 2 vsí, jsou dva. Tamtéž, f.97 a 112.
10
sirotka (pokud byl jen jeden), načež následuje stručná pasáž, obsahující základní informace o sirotčí pozůstalosti. Je zde zapsán počet a jména sirotků, jména dvou poručníků a suma peněz, která měla být ve prospěch účtu ještě vyplacena vejrunkovými splátkami. U sirotčích pozůstalostí vzniklých před r.1631, jsou zapsáni také jednotliví dlužníci spolu se svými ručiteli a dlužnou částkou.49 „Držení sirotčích účtů“ na panství probíhalo stejně jako splácení vejrunků o výročním soudu na Hromnice. Tehdy byly do sirotčích pozůstalostí pokládány vejrunky, které byly zpravidla okamžitě někomu vypůjčeny na úrok. K už vypůjčeným částkám byly navíc přičteny úroky naběhlé od posledního účtování a vypočten celkový stav účtu. Od něj se pak odečítal písařský poplatek50 a případně také hotovost, která byla poskytnuta na výchovu sirotků. Zároveň byl aktualizován seznam dlužníků, přičemž od 40.let už nebyli uváděni ručitelé. Málokdy se stávalo, že po účtování zbyla hotovost, kterou si nikdo nevypůjčil a která ani nebyla poskytnuta na výchovu sirotků. V takovém případě peníze zůstaly do příštího účtování bezúročně v rukou jednoho z poručníků. Zpravidla se ale jednalo jen o malé částky o několika kopách míšeňských grošů, vyjímečně vyšší mezi 5 - 10 kmg. Na hostouňském panství účtování nakonec v důsledku třicetileté války proběhlo jen v letech 1631, 16361639, 1642, 1648, 1651-1657 a 1671. Za chybějící léta byly naběhlé úroky a položené vejrunky přičítány dodatečně při nejbližším účtování. Výjimkou jsou léta 1643-1648 (tj.6 let), za která byl při účtování v r.1648 přičítán jen tříroční úrok s odůvodněním, že se tak děje pro velkou nouzi. Během 50.let pak přestaly být v knize zakládány nové vložky (poslední byla založena r.1652) a pouze se pokračovalo ve vedení těch dříve založených. Účty nově osiřelých osob pak byly buď vedeny v jiné knize, která se nedochovala, nebo nebyly vedeny vůbec. Urbář Hostouňský urbář byl „obnoven“ na svátek Sv.Havla dne 16.října 1630, tedy krátce před obnovením pozemkových knih. Veden je celý německy a zachyceny jsou v něm povinnosti hostouňských měšťanů a vesnických poddaných vůči vrchnosti pro celé tehdejší panství.51 Až na výjimky jsou jednotlivé usedlosti v rámci obcí seřazeny podle velikosti od pololánů po domky, přičemž jako poslední jsou uvedeny obecní pastoušky. Obecní kovárny až na jednu výjimku uvedeny nejsou. Rustikální krčmy a mlýny nejsou výslovně označovány, zařazeny jsou jako jakékoliv jiné usedlosti podle velikosti urbariálních povinností. Usedlosti jsou nadepsány jmény hospodáře, která jsou v některých případech přeškrtnuta a aktualizována, a to i několikrát. Následuje soupis platů, dávek a robot, přičemž na konci každé vsi je sumář a za poslední vsí pak celkový sumář panství. Až za ním je seznam panských mlýnů a údaje o nich. Na konci celé knihy se pak na listech 207-234 nachází ještě několik kupních a svatebních smluv z let 1669-1750, které svou povahou patří do pozemkové knihy, resp. do knihy svatebních smluv. Kniha vrchnostenských povolení a rozsudků Tato kniha je v inventáři chybně uvedena jako Kniha smluv na mlýny (1631-1787).52 Smlouvy na dominikální mlýny sice kniha opravdu obsahuje, jen ale v jedné své části, a to se zápisy začínajícími zhruba r.1700. Jiné části knihy obsahují zápisy o vrchnostenských povoleních a rozsudcích, a to od r.1631. Tyto zápisy se v knize nalézají jednak vpředu na listech 1-50 (velká část těchto listů je vytrhána a poškozena) a jednak vzadu na listech 48149
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č. 474 a inv.č.487, nepagované listy na konci knih.
50
Písařský poplatek se zhruba odvozoval od výše účtovaných peněz. Pohyboval se v desítkách grošů za 1 rok. Při jednotlivých účtováních byl ale zpětně vybírán i za předchozí léta, kdy se účtování nekonala a do knih se tudíž nezapisovalo. Zajímavý pak je způsob stanovení přesné hodnoty poplatku. Nejdříve byla vypočtena celková suma, kterou účet disponoval (např. 85 kmg 51 gr. 4 d.). Písařský poplatek pak byl určen tak, aby sumu zaokrouhlil (tzn. poplatek = 51 gr. 4 d.). Tamtéž, inv.č.474, nepag. *účtování sirotků Mathese Röckhla, rok 1651+. 51
Jako první je v něm zařazeno město Hostouň, následují vsi následující po sobě zhruba podle geografického rozložení od severu k jihu. Jako poslední jsou zařazeny tři vsi původně samostatného statku Slatina (tj. Slatina, Horoušany a Sedlec). SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.7, kniha 7. 52
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs Horšovský Týn, inv.č.500, kniha 500.
11
561. Číslování listů je sice souvislé, vzniklo ale až při inventarizaci. Je tedy možné, že některé strany z poškozené přední části chybí, čemuž mj. odpovídá i skutečnost, že na konci knihy jsou vloženy tři neočíslované listy s poškozenými okraji, které nebylo možno při inventarizaci zařadit. Řazení jednotlivých záznamů je v knize poměrně chaotické. Všechny záležitosti kromě několika vybraných měly být zřejmě zapisovány v jedné části chronologicky, což se ale nedodržovalo. Řada zápisů je řazena nesystematicky bez jakékoliv chronologické nebo věcné spojitosti. Způsobeno to mohlo být nedostatkem místa nebo také až pozdějším svázáním knihy. Původně se totiž mohlo zapisovat jen na volné listy, které byly až poté svázány v knihu, přičemž došlo k jejich přeházení.53 Jednotlivých zápisů obsahuje kniha celkem 326. Podle účelu jsem je rozdělil na následující tři skupiny: 1) Povolení: k vyučení řemesla, krátkodobému opuštění panství, k zástavám polí a luk, zadlužení, úplnému propuštění z panství a prodejům polí. 2) Rozsudky (narovnání): týkají se zejména sousedských sporů, hádek, rvaček, drobných krádeží a pomluv, zbití děvečky, porušení šestého přikázání (tj.nesesmilníš) a dalších. 3) Ostatní: přijetí do poddanství, ručitelství za určitého poddaného, že neuprchne z panství; dále pronájmy panských polí, výkup svobodného dvora v Mirkovicích vrchností a další jednotliviny. Spisový materiál z fondu velkostatku V kartonu pojmenovaném jako Všeobecné daňové záležitosti je k dispozici několik spisů týkajících se sledovaných vsí, především to jsou následující dva soupisy: a) „Seznam poddaných u panství Hostouň a toho, co oni na podzim končícího roku obdělali a co se u každého nachází dobytka. Sepsáno 25. listopadu 1659“ (cituji dále jako: Soupis hospodářů 1659). b) „Specifikace a popsání všech na hostouňském panství se nacházejících sedláků a robotních polí podle revizitace komise z r.1654. Sepsáno 22. října 1705“ (Soupis hospodářů 1705). 54 Konkrétní důvod sepsání těchto dvou spisů neznám. V soupisu ozimu a dobytka (1659) jsou jmenovitě uvedeni všichni hospodáři ve vsích a je u nich uveden rozsah ozimu a počty koní, volů, krav, ovcí a prasat. Dobytek je oproti Berní rule rozdělen odlišně: potahy se dělí na koňské a volské a chybí jalovice, které jsou nejpíše zahrnuty mezi kravami. Pro město Hostouň je uveden pouze sumární součet zjišťovaných hodnot, jednotliví hospodáři chybí. Soupis hospodářů z r.1705 obsahuje soupis všech hospodářů v porovnání se jménem hospodáře, kterému grunt patřil podle Berní ruly (1654). U jednotlivých hospodářů je pak uvedena „hodnota plného výsevu nebo-li pole“, která je rozdělena na ornou půdu (Ackerbahre), lada (Trisch liegende) a zarostlou půdu (Verwachsene). Příčina jeho vzniku mi známa není, ale při porovnání s tereziánským nálezem z r.1722 je jasné, že byl značně podhodnocen, dokonce více než Berní rula. U Slatiny udává o 48% méně půdy než tereziánská vizitace, u Třemešného dokonce o 52 % méně. Dále jsou ve stejném kartonu k nalezení spisy z přelomu 17. a 18.století, specifikující škody, vzniklé na poddanských usedlostech a také na panských dvorech v důsledku špatného počasí a požárů. Důvodem jejich vzniku byla možnost uplatnit vzniklé škody jako slevu na kontribuci. Nejužitečnější jsou z nich zejména soupisy škod, vzniklých po požárech některých jednotlivých gruntů. V nich jsou podrobně sepsány všechny věci, o které hospodář během požáru přišel (nábytek, šaty, nářadí, obilí, dobytek atd.). Lze si tak podle nich udělat obrázek o vybavenosti gruntu. Bohužel k sledovaným vesnicím se žádný z těchto soupisů nevztahuje: máme k dispozici soupisy pro grunt v Horoušanech (1701), dva grunty v Mělnici (1702) a grunt v Holubči (1717). Ze soupisů, týkajících se sledovaných vsí, jsou použitelné jen tři následující soupisy, vzniklé pro celé panství Hostouň a statek Tasnovice:
53
Jen některé vybrané věcné záležitosti byly po určité období vyděleny a zapisovány samostatně. Např. v letech 1631-1646 jsou zvlášť zapisována povolení k ročnímu odchodu z panství - tzv. Jahrbriefy, v letech 1690-1710 pak povolení k vyučení řemesla. Tamtéž, f.19-27, 487-489 54
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.673f, karton 24.
12
a) „Specifikace pomrzlého zimního žita, které bylo zničeno skrz 1., 2., 3., 4., 5., 6. 7. a 8. června 1697 nastalý chlad a velkou jinovatku, které přišly spolu s chladným počasím“. (cituji dále jako: Soupis škod 1697) b) „Specifikace škod, které vznikly při vichřicích 22. a 29.července a 18.srpna 1707. Sepsáno 26. září 1707.“ (Soupis škod 1707) c) „Specifikace škod, které vznikly vymrznutím obilí a skrz přespříliš velké vlhko, r.1709. Sepsáno 23. července 1709.“ (Soupis škod 1709) Vzniklé škody jsou v těchto soupisech uváděny zvlášť pro každý grunt. Jedině pro Hostouň jsou vyčísleny sumárně pro celé město. U soupisu z r. 1697 jsou mimořádně připsány i škody, vzniklé na vrchnostenských poplužních dvorech. U poddanských gruntů je kromě tehdejšího majitele zapsáno i jméno dřívějšího hospodáře podle Berní ruly z r.1654/55, což je ale značně nespolehlivý údaj. U velkého počtu usedlostí byl hospodář z r.1654 přiřazen chybně. U škod, týkajících se polních plodin, jsou zaznamenány objemy vysetého obilí a objemy ztrát, obojí ve výsevkových stryších. Vzniklé ztráty byly odpočítávány z předpokládaného výtěžku. Vyčíslené škody jsou totiž vyšší, než bylo udané množství vysetého obilí, což platí zejména pro soupis z r.1697.55 Všechny tyto zmíněné soupisy byly vyhotoveny hostouňskou vrchnostenskou kanceláří. Na jejich konci je zapsána obsáhlá hromadná přísaha poškozených hospodářů, dále přísaha rychtářů a přísežných a nakonec přísaha vrchnostenských zaměstnanců, které zastupoval hostouňský důchodní písař. Několik týdnů po sepsání byly spisy signovány oběma hejtmany Plzeňského kraje.
55
V ostatních soupisech, kdy byly vzniklé škody menší, se vyčíslené ztráty pohybují pod hodnotami výsevků. Při porovnání čísel u všech gruntů jsem přesto našel několik případů, kdy vyčíslená škoda přesahovala udané množství osetého obilí. Je tedy jasné, že i škody počítané v těchto soupisech jsou počítány z výtěžku a nikoliv z osevu.
13
2.3.2. Církevní prameny Matriky Pro faru Štítary se zachovaly tři matriční knihy. Všechny jsou vedeny německy, od r.1658 v kombinaci s latinou. První z nich založil farář P.Johann Halbach r.1636 jen pro pokřtěné. Tato kniha je poměrně nepřehledná. Původně byla rozdělena na vložky podle jednotlivých vsí, pro které byl vynechán určitý počet listů. Tímto způsobem bylo zapisováno jen do r.1638, a to pro vsi Tasnovice (s.1-2), Oplotec (s.13), Svinnou (nestr.), Mednou (s.43), Sedlec (s.50) a Štítary (s.72). Jedna strana byla ještě vyhrazena pro rytířský rod Halverssenů sídlící v Tasnovicích. Zápisy v těchto oddílech jsou ale nekompletní, pro některé vsi končí už r.1637 a pro vsi Slatina, Vítání a Hašov chybí úplně. Další zápisy začínají až k r.1641. To už bylo ale zapisováno pro celý obvod chronologicky od 5. strany. Zápisy se tu tak místy proplétají se staršími záznamy z doby, kdy se zapisovalo vložkovým způsobem. V r.1651 se změnila osoba zapisujícího, což znamenalo značný pokles kvality zápisů. Pro některá léta je záznamů podezřele málo, často chybí místo narození a daleko stručněji jsou zaznamenáni i kmotři. R.1655 se opět změnila osoba faráře, čímž došlo ke změně k lepšímu. Začali být zapisováni i zemřelí a oddaní.56 Druhá matriční kniha obsahuje křestní záznamy z let 1657-1701 a svatební záznamy z let 1658-1677. Obsahem třetí matriky jsou záznamy o pohřbech (1658-1701) a svatbách (1678-1709). Tyto jsou vedeny stabilně bez znatelných mezer. Kromě přifařených vsí se po celé století v matrikách pokřtěných objevují i zápisy pro vsi Mělnice a Libosváry, které patřily pod mělnický odvod, jenž měl samostatné matriční knihy a až do r.1700 byl ke Štítarům filiální.57 Pro faru Újezd Sv.Kříže existují pro 17.století matriční knihy dvě. První byla založena r.1629 pro křty, svatby i pohřby. Zapisovalo se do ní do r.1679, kdy byla založena nová matrika, která sloužila pro křty do r.1704, pro svatby do r.1721 a pohřby do r.1712.58 Zápisy jsou psány převážně německy (jen v letech 1643-54 latinsky), přičemž zapisující osobou byl vždy farář. Záznamy jsou sice souvislejší než ve štítarských matrikách, přesto jsou ale v některých letech torzovité. Zejména zcela chybí zápisy od ledna do listopadu r.1654, kdy fara nebyla po smrti faráře obsazena. Řídké jsou pak také zápisy z válečných let 1643-45. Obsah matričního záznamu se sice s osobou zapisovatele částečně měnil, vždy ale vycházel z formy předchozího zapisovatele. Z toho pak vyplývají velké rozdíly mezi matrikami obou farností, které přetrvaly po celé sledované období. Standartní křestní záznam obsahoval datum křtu, místo narození, křestní jméno dítěte, jméno a příjmení otce, křestní jméno matky a jména kmotrů. Vyjímečně se ve sledovaných matrikách navíc uvádělo i zaměstnání nebo místo původu otce. Naopak zestručněny jsou zápisy týkající se matky. Její jméno chybí v letech 1658-63 ve štítarských a v letech 1629-42 a 1655-56 v újezdských matrikách. Co se týká kmotrů, byli v obou farách zapisovány zprvu tři osoby: 1., 2. a 3. kmotr (Gevater, compatre) nebo kmotra (Gevatterin, commatre). Zhruba v polovině století se pak v obou farách přešlo na zapisování jednoho kmotra (rechter Pat, levans) a několika svědků (Taufzeugen, testes). V Újezdě byli svědci vždy dva, ve Štítarech občas jen jeden nebo i tři až čtyři. Zatímco ale ve štítarské farnosti jsou kmotři uváděni včetně místa bydliště, v Újezdě jsou zapisována jen jména. Oddací záznamy obsahují bydliště snoubenců, jejich jména a jména svědků. U mladších snoubenců, pokud pocházeli z farnosti nebo blízkého okolí, jsou zpravidla zapisována i jména jejich otců. Svědci byli 2-3, přičemž to byli vždy muži. Jeden byl svědek ženicha, druhý nevěsty a třetí byl tzv. Brautführer, což je řečník na svatbě.59
56
SOA Plzeň, SM, inv.č. Štítary 1, farní obvod, NOZ, 1636-1656.
57
SOA Plzeň, SM, inv.č. Štítary 2, farní obvod, NO, 1657-1700. Tamtéž, inv.č. Štítary 3, farní obvod, OZ, 1659-1709.
58
SOA Plzeň, SM, inv.č. Újezd sv.Kříže 1, farní obvod, NOZ, 1629-1679. Tamtéž, inv.č. Újezd sv.Kříže 2, farní obvod, NOZ, 1679-1721. 59
Toto označení se objevuje v matrikách Újezda v letech 1667-1700. Jindy bývají zapisována jen tři jména. Českým ekvivalentem je také např. tlampač (lat. tlampacius), který se objevuje na začátku 18.století na panství Dolní Lukavice na
14
Zápisy o pohřbených většinou obsahují jen jednu větu, přičemž ve starším období se u obou far občas vyskytnou zápisy typu „pohřbeno jedno dítě“ nebo “jeden starý muž ze vsi ...“. Věk zemřelého je uváděn jen ve štítarských matrikách, nikoliv v újezdských. V Újezdě pak dále až do r.1643 chybí křestní jména dětí, u nichž je zapisováno jen jméno a bydliště jejich otce. Ve štítarských matrikách je u více než poloviny osob zapsána příčina smrti, což je v matrikách z této doby řídká záležitost. Kostelní knihy Kostelní knihy jsou zachovány jen pro faru Újezd Sv.Kříže, a to ve dvou knihách, které jsou uloženy ve fondu velkostatku Újezd Sv.Kříže. První je vedena pro léta 1640-1679, druhá na ni navazuje a je dovedena až do roku 1722.60 Pro štítarskou farnost se zachovala jen kostelní kniha štítarské kaple sv.Judy Tadeáše ze začátku 18.století.61 Zádušní knihu újezdského kostela vedla újezdská vrchnostenská správa a zapisovalo se do ní při držení kostelních účtů (Kirchenrechnung). To se konalo za přítomnosti faráře, zástupců panství Újezd Sv.Kříže a panství Hostouň (do r.1687) a několika kostelníků (Kirchenväter).62 Panství Újezd Sv.Kříže zastupovali většinou hejtman spolu s purkrabím nebo některým písařem. Panství Hostouň měl zastupovat hejtman a po zániku jeho funkce důchodní písař, který se ale v 50.-70.letech většinou nechával zastupovat obročním písařem nebo hostouňským městským písařem. Od r.1688 se pak účtování nezúčastnil žádný zástupce hostouňského panství.63 Kostelníci byli u kostela čtyři. Vesnice patřící pod panství Hostouň (Třemešné, Bezděkov, Čečín a později i Babice) zastupoval jeden kostelník, který byl vždy jedním z třemešenských pololáníků. Další kostelník zastupoval rozlehlou řemeslnickou ves Bělou a zbývající dva kostelníci žijící v Újezdu Sv.Kříže zastupovali ostatní přifařené vsi, patřící pod panství Újezd Sv.Kříže.64 Kniha byla založena v březnu r. 1640. Tehdy proběhlo účtování, při kterém byl vyhotoven seznam na úrok vypůjčeného kapitálu, železných krav a pronajímaných pozemků. Další účtování pak probíhala vždy v listopadu (1640-1641, 1643). Při nich byly poměrně podrobně specifikovány položky příjmů a výdajů, spočteny celkové sumy a vypočten roční schodek či přebytek hospodaření. V letech 1642, 1644-49 se účtování nekonala. K obnovení řádného účtování došlo až v únoru r. 1650. Tehdy byly zpětně vypočteny sumy příjmů a výdajů za posledních 7 let. Až do konce století pak účtování probíhalo každoročně, zprvu v lednu nebo únoru a od r.1657 na konci roku, nejčastěji v prosinci.65 V průběhu roku mezi účtováními byla kostelníky vedena registra, na která kostelní kniha občas odkazuje. Podrobně se do nich zapisovaly položky výdajů a do r.1686 zřejmě také detailní přehledy nezaplacených úroků. Tato kniha se nedochovala ani ve fondu velkostatku, ani ve fondu fary. Důležitou součástí účtování pro potřeby této práce je jmenný seznam dlužníků, kteří měli ze záduší vypůjčen kapitál (Stammgeld), pronajatý pozemek nebo platili za železnou krávu (Kirchenkuh). Zmíněný seznam z r.1640, jímž kniha začíná, byl znovu aktualizován v r.1650 a poté v r.1657. V mezidobí byly změny zapisovány do těchto seznamů dodatečně. To se změnilo po r.1657, kdy se tyto seznamy staly součástí každého nového účtování a
jižním Plzeňsku. SOA Plzeň, SM, inv.č. Dolní Lukavice 2, farní obvod, O, 1653-1784, nepag. *např. svatba z 29.5.1731+. 60
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.757 a 758.
61
SOA Plzeň, Vs Horšovský Týn, inv.č.6712, kniha 6428, Kostelní kniha kaple Sv.Judy Tadeáše ve Štítarech, 1702-1736.
62
Kostelní kniha kostela v Železné, což je jiný farní kostel na panství Újezd.Sv.Kříže a který byl spravována samostatně jiným farářem, byla vedena stejně a i zapisující osoby jsou totožné. Byli jimi tedy písaři vrchnostenské kanceláře. SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.760, kniha 611, Kostelní kniha kostela sv.Barbory v Železné, 1631-1721. 63
Zástupci p.Hostouň chyběli už při účtováních v letech 1679, 1683 a 1685.
64
Při účtování byli kostelníci zapisováni jmenovitě až od r.1651. Zprvu se účtování účastnil jen jeden, od r.1656 dva, od r.1686 tři a od r.1687 čtyři. Po celé období byli ale u kostela čtyři kostelníci. Např. kostelník zastupující hostouňské vsi existoval prokazatelně podle matrik už v r.1630, ale při účtování je zmiňován r.1687. 65
R.1657 proběhlo dvojí účtování. Jedno v lednu podle starého modelu a další pak na konci roku v říjnu. V některých následujících letech se účtování na konci roku nestihlo a proběhlo až v lednu roku následujícího (1669, 1690 a 1696).
15
byly tak aktualizovány každoročně. Seznamy byly rozděleny do tří částí (peníze, železné krávy a pozemky), přičemž jednotliví dlužníci byli zařazeni do skupin podle odpovědného kostelníka, později podle místa bydliště. Uvedená dlužná suma vyjadřuje ale jen hodnotu základu, ze kterého se počítal úrok. Nikde v těchto seznamech a až do r.1686 ani jinde v knize ale není zapisováno, kolik který dlužník dlužil na nesplacených úrocích. Až od účtování v r. 1687 bývá každoročně připisován další seznam, kde bylo u každého jmenovitě vypočítáno, kolik dluží na úrocích a za které roky. Samotné účtování bylo rozděleno na dvě části: účtování peněz (Einnahm und Ausgab Geld) a účtování vosku (Wachsrechnung). Mezi pravidelné peněžní příjmy patřily úroky z vypůjčeného kapitálu (Zinsgeld), který se počítal ve výši 4 grošů z kopy míšeňských grošů. Ta měla šedesát grošů, takže při přepočtu na procenta je úroková míra zhruba 6,7%.66 Dalším pravidelným příjmem byly stále peněžní sbírky v kostelech, tzv. ofěry (Säckelgeld). Vedle nich se v některých letech objevují i tzv. Stockgeld, což jsou zřejmě mimořádné sbírky. Nepravidelné byly také příjmy z pokut (Strafgeld) a odkazů (verschaftes Geld). Příjmy ve vosku tvořil úrok ze železných krav a několika pronajatých pozemků. Z jedné železné krávy se odváděla 1 libra (vyjímečně ½ libry), z pronajatého kusu pole také 1 libra a z kusu louky ¼ - ½ libry.67 Někdy byly ale tyto úroky ze železných krav a pozemků placeny v hotovosti a započítány tak do peněžního účtování. Po celé sledované období se za jednu libru vosku počítalo 30 krejcarů. Peněžní výdaje tvořily především obvyklé náklady na provoz, stavební opravy farního kostela, filiálního kostela, fary, školy a domku pro služebnictvo a výdaje spojené s provedením účtování (písařský poplatek pro vrchnostenského písaře a jídlo a pití spotřebované při přípravě účtování). Jako výdaje vosku je započítána jeho spotřeba v kostele během významných svátků nebo jiných událostech (úmrtí vrchnosti nebo pohřeb faráře). Důležitou položkou započtenou v peněžních výdajích byla suma, která byla daného roku nově vypůjčena farníkům na úrok. Započítávání příjmů z úroků, ať už peněžních nebo ve vosku, je ale v účtování problematické. Jako příjem je totiž započtena vždy plná částka, která měla být daný rok zaplacena na úrocích bez ohledu na to, zda byla skutečně zaplacena nebo nikoliv. Stejně tak vypočtený roční přebytek nebo schodek hospodaření nebere ohled na to, že část úroků nebyla ve skutečnosti zaplacena. Dlužné úroky pak sice většinou byly zaplaceny, ale v jiném roce, což ale účtování nereflektuje. Úrok je tak počítán jako příjem k roku, kdy měl být zaplacen a nikoliv k roku, kdy byl skutečně zaplacen. Částky, které byly nedobytné nebo jejichž dlužníci si na faráři vyprosili jejich odpuštění, se v účtech občas objevují ve výdajích jako odpisy.
66
Zatímco základní vypůjčený kapitál byl v účtování uváděn v míšeňských kopách, tak úroky se počítaly ve zlatkové měně. Platí tak, že ze základu 1 kmg se počítal úrok 4 krejcary a 4 denáry. Až v r.1671 došlo k přepočítání základu na zlaté rýnské, který má 60 krejcarů, takže se pak z 1 zlatého počítal úrok 4 krejcary. 67
Ani jednou není uveden rozsah pronajatých polností. Všichni nájemci pozemků, kromě jednoho hospodáře z Bělé, pocházeli ze vsi Třemešné.
16
2.3.3. Celozemské prameny Soupis poddaných podle víry z r.1651 Tento soupis se pro hostouňské panství dochoval, je psán celý německy a nachází se ve fondu Stará manipulace v NA Praha. V r. 2003 byl edičně vydán. Pro sousední panství a statky je soupis dochován pro Horšovský Týn, Mělnici, Mutěnín, Ostrov, Bernartice, Olešnou a Bor.68 Tyto soupisy jsem používal pro doplnění informací nebo srovnávání s hostouňským panstvím. Hostouňský soupis se skládá ze dvou odlišně zpracovaných částí. Vrchnostenská kancelář zpracovala první část, do které byly pojaty venkovské obce a panští zaměstnanci. Podle porovnání jmen hospodářů se jmény v pozemkových knihách byla tato část sepsána nejpozději v únoru toho roku. Druhou část pak sestavila hostouňská městská samospráva a obsahuje seznam obyvatel města. V obou částech soupisu jsou zapsány jen dospělé osoby a starší děti – pravděpodobně ty, které absolvovaly první svaté přijímání. To se v té době podávalo obvykle ve věku 12-14 let, což odpovídá věku nejmladších osob v soupisu.69 Největší počet obyvatel je v produktivním věku 20-45 let. Osob starších 60 let je v soupise jen deset, všichni v Hostouni. Všechny osoby v soupise jsou uvedeny jako katolíci. Majitel panství Jan Ludvík ze Starhemberku, ani jeho manželka na místní tvrzi trvale nepřebývali, takže v soupise uvedeni nejsou. První tak jsou zapsáni panští zaměstnanci, osazenstvo panských podniků a dominikální mlynáři a krčmáři. Až po nich následuje přehled rodin podle jednotlivých vsí. Tato část je ale značně problematická, protože zapsáni byli pouze hospodáři, jejich manželky a děti. Ostatní obyvatelé by měli být uvedeni až na konci seznamu hromadně pro všechny vsi. Rozborem pro vsi Třemešné a Slatina ale bylo zjištěno, že se mezi nimi nacházejí jen obecní kováři a pastýři, podruzi a zřejmě i sirotci. V seznamu tak zcela chybí výměnkáři a čeledníci zaměstnaní na selských gruntech.70 V druhé části, sepsané pro město Hostouň, jsou čeledníci uváděni přímo u rodin hospodářů, kde sloužili. Podružské rodiny pak jsou vyčleněny a zapsány odděleně na konci seznamu. Výměnkáři buď chybí nebo jsou uvedeni mezi podruhy. U všech hospodářů, panských čeledníků a u převážné většiny podruhů je jméno zapisováno včetně příjmení. Jen křestním jménem jsou zapsáni všichni čeledníci sloužící u hostouňských hospodářů, tři obecní pastýři a několik podruhů. Dvě osoby (obecní kováři) jsou pak uvedeny zcela beze jména. Podezřelý je v soupise nízký věk u řady hospodářů, a to hlavně při srovnání s věkem jejich vlastních dětí. Někdy tak dokonce vychází při odečtu věku dítěte od věku otce, že otci by mělo být v době narození dítěte 15 let. Na vině tu bude spíše podceňování věku dospělých osob, než přeceňování věku dětí. Ve srovnání s věkem uváděným v matrikách vychází, že u daných osob je v matrikách vždy uveden věk vyšší než v soupise, někdy až o desítky let. Celkově lze říci, že v matrikách je věk spíše nadsazován, zatímco v soupise podceňován. Z ostatních soupisů je pro panství Hostouň důležitý zejména soupis pro statek Mělnice, který sestával z jedné vsi a který byl o několik let později k panství připojen. Tento seznam je sestaven daleko podrobněji než bylo zvykem u ostatních. Byly do něj pojaty všechny osoby, a to včetně malých děti od narození a dalších osob, které jinde chybí (výměnkáři, čeledníci). Téměř všichni čeledníci a podruzi jsou pak zapsáni jménem a příjmením. 68
Chybí tak Tasnovice, Poběžovice, Pivoň, Újezd Sv.Kříže, Vidice, Přimda, Tachov a Borek. Ve fondu Vs H.Týn se nachází ve formě knihy vedený a později doplňovaný soupis poddaných z let 1660-1717. Ten byl ale veden jen pro vsi patřící pod užší panství Horšovský Týn (ne tedy pro vsi panství Hostouň a Čečovice). Dále je ve fondu jeden soupis poddaných k r.1640 (taktéž jen pro panství Horšovský Týn) a další, v inventáři datovaný rokem 1650. Tento posledně jmenovaný je ve skutečnosti opis soupisu poddaných podle víry z r.1651 pro užší panství Horšovský Týn (bez Čečovic). Jeho originál se nedochoval a edice tohoto pramene nezná ani tento jeho opis, tudíž v edici panství chybí. Naopak panství Hostouň, které bylo v té době ještě samostatné, v edici uvedeno je. ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1-2. 69
U jednoho dítěte je uveden věk 1 rok, ale v tomto případě se pravděpodobně jedná o chybu. Jinak jsou nejmladšími dvě děti (asi dvojčata), u nichž je uveden věk 10 let. Věk 11 let není zapsán u nikoho a od 12 let jsou už děti uváděny pravidelně. Je ale velmi pravděpodobné, že tyto děti ve věku 12, 13 a možná i více let nejsou ještě uváděny všechny. 70
Stejně tak neúplný je např. soupis poddaných podle víry pro panství Chýnov v jižních Čechách, jak při svém výzkumu tohoto panství zjistil Josef Grulich. GRULICH, J.: Populační vývoj..., s.96.
17
Berní rula Berní rula vznikla v letech 1654 a 1655 z činnosti čtyř vizitačních komisí, které postupovaly podle jednotlivých panství. Všude si měly nechat předložit urbáře a pozemkové knihy, navštívit všechny vesnice, prohlédnout každé hospodářství a výsledky porovnat s přiznáními z předchozích let (1615 a 1653), která byla ale jen sumární. U každého hospodářství pak měl být zjištěn majitel, rozloha polí, ozimu, jaře a počet kusů dobytka. Hospodáři měli být rozděleni na 3 skupiny: sedláky, chalupníky a zahradníky, přičemž byli zachyceni i pohořalé a pusté grunty a nově osedlí hospodáři z předchozích dvou let měli být označeni, aby mohli dostat berní úlevu. Berní jednotkou pak byl jeden osedlý, který se rovnal jednomu sedlákovi, čtyřem chalupníkům nebo osmi zahradníkům. 71 Plzeňsko bylo vizitováno jako jeden z posledních krajů od listopadu 1654 do března 1654-55, tedy přes zimu. Vizitovala jej čtyřčlenná komise, která byla ustanovena v létě 1654, když už bylo jasné, že tři stávající komise úkol nestihnou včas. Tato komise se pak kvůli rozlehlosti kraje a nutnosti rychlého splnění rozdělila na několik skupin, které postupovaly odděleně a hlavně velice rychle. Na vizitaci rozsáhlého horšovskotýnského panství jedné skupině (asi o dvou členech) stačily jen dva dny a stejně tak dlouho tato skupina pobyla na hostouňském panství, které vizitovala k datu 24.ledna 1654, přičemž o dva dny dříve (22.1.) byla přítomna na sousedním statku Tasnovice a o dva dny později (26.1.) na dalším sousedním statku (Borek).72 Během těchto dvou dnů tak mohli komisaři jen těžko důkladněji zkontrolovat přiznání u všech poddanských hospodářství, dokonce nemohli stihnout ani navštívit každou ves a spokojili se tak pravděpodobně jen s návštěvou vrchnostenského sídla a prohlídkou písemností vrchnostenské správy, zejm. urbáře. Případně mohli namátkově zkontrolovat jednu nebo více vesnic. Při porovnání Berní ruly s ostatními prameny, zejm. s vizitací Tereziánského katastru tak vychází najevo, že půda v ní udávaná byla poměrně značně podceněna (viz s.67). Jako sedláci byli v Berní rule uznáváni hospodáři s 15 strychy orné půdy a více. Hranice mezi chalupníky a zahradníky byla nejednotná, mezi 5-6 strychy. Hospodáři o této výměře jsou někdy označováni ještě za zahradníky (Čečín), jindy už za chalupníky (Sedlec, Bezděkov, Kramolín). Vyjímečně jsou za chalupníka označováni i hospodáři se 4 strychy (3 grunty v podhorském Bezděkově) nebo i jen s jedním strychem (mlynář v Bezděkově). Řemesla byla uváděna jen u hospodářů z Hostouně (pololáníků i zahradníků), u vesnic jen vyjímečně u mlynářů z Bezděkova.73 Tereziánský katastr Tereziánský katastr vznikl na základě fasí (přiznání), kterých bylo několik druhů. Nejdříve byla podávána poddanská fase (v Hostouni v r.1713), sestavená vrchnostenskou kanceláří. Ta pak byla kontrolována komisí, která na několik dní navštívila panství, nechala si předložit pozemkové knihy a urbáře a tentokrát už skutečně zkontrolovala i jednotlivé vesnice. V případě hostouňského panství se tak stalo na konci srpna 1722. Rustikální přiznání z r.1713 bylo u většiny usedlostí v Třemešném a Slatině stejně podhodnocené jako Berní rula. Výjimku tvořilo jen pět usedlostí v Třemešném, které byly v Berní rule z neznámých důvodů zapsány jako chalupy (všechny s 9 str.) a které byly ve skutečnosti stejně velké jako zdejší pololány. V přiznání z r.1713 už byly všechny tyto chalupy zařazeny mezi selské grunty. Přiznaná rozloha orných polí už tak u nich byla pravdivější - pohybovala se mezi 13 a 18 strychy. Vedle této zmiňované rustikální fase byly odevzdávány ještě dominikální fase, městská a duchovní fase. Dominikální fase byla na hostouňském panství sestavena 12.8.1713 a obsahovala přiznání vrchnostenských polí, luk, zahrad, lesů a rybníků. Tato fase vizitována nebyla a ani nesloužila jako podklad pro dominikální katastr, na němž se začalo pracovat v r.1749. Pro jeho potřebu už byla totiž mezitím podána jiná podrobnější 71
DOSKOČIL, K. a kol. (edd.): Berní rula, sv.1. K edici Berní ruly. Praha 1950, s.35-59.
72
DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.7
73
Sumář v elaborátu Berní ruly je chybně vypočten a udává 127 sedláků, 89 chalupníků a 79 domkářů. Celkem 332 usedlostí. Správná čísla jsou spočtena v edici. DOSKOČILOVÁ, M.: Berní rula 23, s.368
18
přiznání, která obsahovala i peněžní příjmy vrchnosti z poddaných a soupisy robot podle vsí. Městská fase jsou obdobná poddanským. Duchovní fase byla přiznání jednotlivých farností, které obsahovaly především soupis zádušního majetku všech kostelů ve farnosti a seznam příjmů, železných krav a desátků. U všech far na panství Hostouň byla fase podána se srpnovým datem r.1722.
19
3. DĚJINY SLEDOVANÉ OBLASTI Území, ve kterém leží obě sledované vesnice, se nachází ve střední části Českého lesa. Na severu sousedí s Tachovskem, na východě s Kladrubskem a Horšovskotýnskem, na jihu s Domažlickem a na západě s Horní Falcí (Oberpfalz), což je dnes součást německé spolkové země Bavorsko.74 V současnosti je přičleněna zčásti k okresu Domažlice a zčásti k okresu Tachov. V 17.století byla zdejšími středisky čtyři menší poddanská města: Poběžovice (město od 1502), Hostouň (od r.1587), Přimda (od r.1592) a Bor (od začátku 17.stol.), doplněná o dva městyse (Mutěnín a Stráž) a trhovou ves Bělá nad Radbúzou, která počtem usedlostí dosahovala velikosti městečka.75 Většími a vzdálenějšími centry pak byla města Horšovský Týn, Domažlice, Tachov a Stříbro.76 Osídlení Pro možnosti lidského osídlení jsou obecně důležité čtyři faktory (nadmořská výška, vodní režim toků, kvalita půdy a geomorfologická struktura). Z nich se dá pro zdejší oblast kladně hodnotit jen vodní režim toků. Ostatní tři faktory působí na osídlení spíše nepříznivě. Nadmořská výška se na Hostouňsku pohybuje mezi 400 - 600 metry (nepočítáme-li zalesněné vrchy), kvalita půdy je podprůměrná a geomorfologická struktura nepříliš vhodná.77 Podle archeologických průzkumů je doloženo nejstarší osídlení už v neolitu, v době bronzové. Z doby železné (9.-1.stol.př.n.l.) zde máme doklady o Keltech, přičemž po jejich odchodu měl zůstat region neosídlen dalších pět set let.78 O výskytu germánského obyvatelstva zde žádné doklady nejsou. Následovala až kolonizace Slovany, kteří sem přišli už v 7.století a až do 12.století pozvolna obsazovali oblast. Jejich osídlení dokládají četná hradiště (např. Štítary).79 Ve 12.-13.století se zde objevují Chodové - svobodní sedláci, kteří měli strážit zemskou hranici a hlídat kácení lesa, aby se neztenčoval. O jejich původu vznikla řada teorií.80 Podle správních středisek se dělili na domažlické, přimské, tachovské, plánské a tepelské. Nejvíce informací máme o domažlických, kteří si ze všech nejdéle udrželi svá privilegia (do 17.stol.). Naopak např. o plánských Chodech
74
Horní Falc byla před třicetiletou válkou stejně jako Rýnský Falc v držení kurfiřta a krátce také českého krále Friedricha V. Falckého. R.1623 byla obsazena bavorským vévodou Maxmiliánem I. a v jeho držení zůstala i po Vestfálském míru z r.1648. Integrální součástí Bavorska se pak stala v r.1806. Zemským správním centrem byl po celou dobu Amberg. HONZÁK, F. a kol.: Evropa v proměnách staletí. Praha 1995, s.143-144 75
Podle Berní ruly zde bylo 65 rustikálních usedlostí (26 selských, 29 chalupnických a 10 domkářských). DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.397-398. Na městys byla povýšena až r.1880 a na město r.1964. 76
Domažlice a Stříbro byly královskými městy, Horšovský Týn do husitských válek arcibiskupským, poté až do poloviny 16.století v zástavě Dobrohostů z Ronšperka a poté dědičným poddanským v držení Popelů z Lobkovic. Tachov byl královským městem, které bylo po husitských válkách často zastavováno a po třicetileté válce se stalo dědičným poddanským. BĚLOHLÁVEK, M. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – díl 4., Západní Čechy. Praha 1985, s.86-89, 340-342. 77
ŠILHÁNEK, Z.: Dějiny pravěku Domažlicka s didaktickou aplikací. SVOČ 10. Plzeň 2010, s.3. Dostupné na internetových stránkách Katedry historie FPe ZČU. URL:
*cit.2010-06-03]. 78
Z doby bronzové naleziště např. u Polžic a Meclova, na Černém vrchu u Hostouně a doklady o povrchové těžbě mědi u Mutěnína Keltská naleziště: hradisko na Černém vrchu u Hostouně, dvorec v Mirkovicích a další nálezy v Pivoni a Mnichově. Tamtéž, s.3-10. 79
Zdejším centrem mělo být hradiště Tuhošť (asi 3 km jv. od Domažlic). PROCHÁZKA, Z.: Český les - Domažlicko. Historickoturistický průvodce č.1. Domažlice 1997, s.16-17. 80
Přehled teorií o původu Chodů podává např. Antonín Frinta. Sám přišel s teorií, že se jednalo o srbský kmen, který přišel z Bavorska. FRINTA, A.: Chodové - srbský kmen z Bavor. MZK 3, 1960, s.13-43. První zmínka o Chodech je z Dalimilovy kroniky k r.1040 v souvislosti s bitvou u Brůdku. Údaj je v literatuře tradičně používán jako první doklad pro existenci Chodů. Karel Nováček ale hodnotí tuto zmínku jako naprosto nedůvěryhodnou a počátky Chodů klade do 12. nebo až 13.století.O jejich původu soudí, že se jednalo o smíšené obyvatelstvo. KUMPERA, J. a kol: Dějiny 1, s.54.
20
nemáme zprávy téměř žádné. Víme jen, že existovali.81 Intenzivnější vnitřní kolonizace zde proběhla až v 11. až 13.století, kdy byla založena většina osad. Ve 12.století jsou poprvé zmíněny např. Přimda (knížecí hrad), Bělá a Valtířov a ve 13.století Hostouň, Mutěnín, Pivoň (klášter), Starý Herštejn (hrad) a Hora Sv.Václava. O převážné většině vesnic pozdějšího hostouňského panství máme první zprávy až z Berního rejstříku Plzeňského kraje (1379), kdy už byla kolonizace dovršena. V dalším století vznikaly nové osady jen sporadicky. Některé naopak zanikly.82 V druhé polovině 15. a na začátku 16.století se stala oblast základnou řady loupežných rytířů, jejichž hrady byly postupně obsazovány královským vojskem (např. Starý Herštejn a Poběžovice v r.1510). Zdejší situace se proto stabilizovala až na začátku 16.století, načež došlo k rozvoji vrchnostenského podnikání. To se mj. projevilo pronikáním do dosud neosídleného pohraničního lesa. Byly zde zakládány první sklárny (Mostek, Stará Huť u Rybníka, Železná), na čemž se podíleli zejména Švamberkové a Vidršpergárové. Při hutích pak vznikaly nové osady obsazované příchozími kolonisty, kteří kromě práce ve zdejších podnicích využívali i pole vzniklá na lesních mýtinách.83 V současnosti se jedná o oblast osídlenou oproti jiným oblastem České republiky jen slabě, což je též následkem odsunu německého obyvatelstva po 2.světové válce, zániku mnoha obcí a pozdější ochrany státní hranice se SRN.
81
KALANDRA, O.: Chodové plánští. Karlovy Vary 1957, s.11-12.
82
PROCHÁZKA, Z.: Český les - Domažlicko ...., s.16-17. EMLER, J. (ed.): Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379. Praha 1876. 83
PROCHÁZKA, Z: Český les - Domažlicko ..., s. 17
21
3.1. Vývoj majetkové držby Jak už bylo zmíněno, obě sledované vsi pod hostouňské panství původně nepatřily. Třemešné náleželo až do konce 16.století k panství Přimda a Slatina byla až do r.1630 samostatným statkem. Historicky tak Třemešné příslušelo k Přimdecku, zatímco Slatina ležela na pomezí Hostouňska a Poběžovicka. Rozdíl mezi těmito oblastmi byl především v tom, že Přimdecko bylo ve středověku stejně jako Domažlicko, Tachovsko a Plánsko osídleno chodským obyvatelstvem s určitými privilegii. Na území Přimdecka a Domažlicka pak vznikla komorní panství a také drobné manské statky (např. Újezd Sv.Kříže patřící pod Přimdu). Naopak oblast Hostouňska a Poběžovicka byla vždy rozdělena na drobné zemanské a rytířské statky, které byly v 16. a 17.století slučovány pod větší panství (Hostouň, Poběžovice a Pivoň). 84 Slatina jako samostatný statek O Slatině je první zmínka v Berním rejstříku z r.1379, kdy byla ves rozdělena mezi pět zemanů: Ondřeje, Stiboře, Zdislava, Mikuláše a Radislava. Každý z nich měl jedno popluží (aratura) a Ondřej pak navíc ještě dva podsedky (subsides).85 Později zde byla postavena tvrz, již k r.1430 vlastnil Racek z Honcovic.86 R.1448 je na ní zmiňován Vilém Liška z Kníje, v letech 1513-19 Bohuslav Hrádecký z Hrádku, následně Kateřina Velčkovic, která tehdejší slatinský statek prodala Mikuláši Maksovi z Maksu (†před 1545), jehož dcera Markéta se provdala za Zikmunda Černína z Chudenic († 1584) z tasnovické větve rodu. Po něm zdědil majetek jeho syn Martin Černín ml., jenž v roce 1587 na hostouňské tvrzi v opilosti zastřelil svého bratrance a svěřence Václava Černína. Roku 1598 převzal statek jeho bratr a vlastník nedalekého vidického statku Jan Protiva Černín (†1612) a po jeho smrti oba statky zdědil jeho neplnoletý syn Václav Diviš Černín (†1634). Ten r.1630 Slatinu za 14 000 kmg odprodal majitelce hostouňského panství Kristýně Korduli Černínové a ponechal si jen statek Vidice. 87 Od 20.let 16.století až do prodeje r.1630 se statek skládal ze vsí Slatina a části vsí Horoušany a Sedlec, dále tvrze, poplužního dvora a dvou mlýnů (Slatina a Na Můstkách).88 Třemešné v rámci komorního panství Přimda Vývoj Třemešného vždy bezprostředně souvisel se sousední vsí Bezděkov. Obě patřily původně ke vsím přimdeckých Chodů a spadaly pod dlouhodobě zastavené komorní panství Přimdu a v jeho rámci pod bělskou chodskou rychtu. První zmínky o nich jsou až poměrně pozdní - o Třemešném z r.1436 a o Bezděkově až z poloviny 16.století. Minimálně Třemešné bude ale daleko starší vsí.89 Centrem samotného panství byl přimdecký hrad, který od 1.poloviny 12.století patřil mezi nejvýznamnější zeměpanské hrady v Čechách. Pod hradem totiž procházela důležitá obchodní stezka z Prahy přes Plzeň, Stříbro do Horní Falce a Norimberka. Brzy tu vznikla celní osada a poté městys. R.1429 bylo celé panství s hradem zastaveno Švamberkům, kteří nechali hrad zpustnout. V jejich rukou panství zůstalo až do r.1595, kdy bylo vykoupeno královskou komorou. Tomu předcházel dlouhý spor Švamberků s přimdskými měšťany a Chody
84
KUMPERA, J.: Dějiny 1, s.80, 90
85
EMLER, J.: Ein Bernaregister ..., s.19. Ondřej je zde zmiňován ještě v r.1400. BĚLOHLÁVEK, M.: Hrady 4, s.306. Pět popluží zcela odpovídá počtu pololánů, které byly ve vsi na začátku 17.století. To je ale podrobněji rozebráno na s.46-47 (kapitola 4.1.1.). 86
Racek z Honcovic byl v letech 1406-1409 maršálkem pražského arcibiskupa Zdeňka Zajíce z Házmburka. Vedle toho vlastnil od r.1423 i statek Kozolupy (nedaleko Plzně). BĚLOHLÁVEK, M: Hrady 4, s.306. Přitom je třeba připomenout, že nedaleké panství Horšovský Týn bylo před husitskými válkami arcibiskupské. 87
SEDLÁČEK, A: Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl 9.: Domažlicko a Klatovsko. 3.vyd. Praha 1996, s.118. BĚLOHLÁVEK, M.: Hrady 4, s.306. LIEBSCHER,K.: Der politische Amtsbezirk ..., s.494-495 88
Tamtéž.
89
Komorní panství ve středověku neplatila berni tak jako alodiální statky, takže celé přimdské panství není v Berním rejstříku Plzeňského kraje z r.1369 zachyceno. EMLER, J.: Ein Bernaregister..., Praha 1876. PROCHÁZKA, Z.: Český les - Tachovsko. Historicko-turistický průvodce č.2. Domažlice 1994, s.68 22
z poddanských vesnic o privilegia, zejména o těžbu dřeva v pohraničních lesích.90 Brzy bylo ale rozhodnuto o nepotřebnosti panství a od r.1596 probíhalo jeho rozprodávání. Městečka Přimda a Stráž se pokusila vykoupit z poddanství, ale po několika letech se pro velké zadlužení dostala do dědičného poddanství. Ostatní vsi byly po jedné až čtyřech rozdělovány zájemcům z řad měšťanů a šlechty. U nich pak docházelo k častému střídání majitelů, které není v literatuře zachyceno. Výrazně se rozrostl původně malý manský statek Újezd Sv.Kříže v držení Lamingerů z Albenreutu, pod který byly postupně připojeny 4 vsi.91 Zbytek byl postupně začleněn pod okolní panství a statky (Tachov, Bor a Bernartice). Tři vsi (Třemešné, Bezděkov a Čečín) přešly ještě během 90.let 16.století pod panství Hostouň (viz přílohy 2, 3 a 6).92 Panství Hostouň do roku 1656 O Hostouni je stejně jako o sousedním rytířském sídle Svržně první zmínka ze začátku 13.století. Tehdy na zdejší tvrzi sídlili vladykové z Hostouně, kteří vlastnili i nedaleké hornofalcké městečko Schönsee. Na začátku 15.století pak statek přešel na katolické pány z Volfštejna, následně na Kravovské z Kolovrat a nakonec na Kryštofa z Gutštejna, jenž jej někdy v letech 1508-1510 vyměnil s pány z Rabštejna.93 Za Rabštejnů byl k Hostouni ve dvou etapách připojen sousední statek Svržno, původně majetek vladyků ze Svržna. Už spojené statky Hostouň - Svržno byly po r.1547 se rozdělily na dva díly pro bratry z Rabštejna. Jeden z těchto dílů později přešel na Mořice Šlika z Holíče (†1578), ale po jeho smrti byly obě části opět spojeny v rukou Jana z Rabštejna (†1580), po němž statek zdědil jeho švagr Jiří z Gutštejna (majitel panství Rýzmberk). Ten si pro městečko Hostouň u císaře r. 1587 vymohl povýšení na město a udělení městského znaku. Po jeho smrti r.1597 panství zdědil jeho bratranec Jindřich Lorenc z Gutštejna, který se v letech 1618-1620 aktivně účastnil stavovského povstání, za což byl r.1621 odsouzen ke konfiskaci majetku a uvězněn na Zbirohu.94 Kromě Svržna (ves Svržno s poplužním dvorem, tvrzí a jednou pustou tvrzí, ves Doubravka a část vsi Ostrov)95 byly v 16.století k panství připojeny ještě vsi Vítání a Hašov (obě r.1539 od statku Tasnovice) a dále tři již zmíněné vsi od přimdeckého panství (Třemešné a Bezděkov mezi lety 1596-98, Čečín r. 1599). Dále k panství přibyly vsi Přes, Štítary (před r.1573) a část vsi Horoušan. U nich není známo, jak a kdy se k panství dostaly. Z původního rytířského statku se tak do začátku 17.století stalo středně velké panství o 1 městě, 14 celých vsích a 2 částech vsí. Po konfiskaci r.1621 královská komora panství Hostouň - Svržno prodala r.1622 za 41 000 mk Zdeňku Vratislavovi z Mitrovic na Mníšku, který jej už r.1623 prodal Kristýně Korduli Černínové z Chudenic, rozené z Helmaku za 124 583 kmg (v širokých tolarech).96 Spolu s ní pak zápisně vlastnil panství její manžel Protiva Černín z Chudenic z nedrahovické větve rodu (prasynovec známého hraběte Heřmana Černína †1651). Po smrti obou manželů, Protivy v září r.1634 a Kristýny Kordule v dubnu r.1635, zdědila panství jejich nezletilá dcera 90
MAUR, E.: Poslední boj ..., s.131-144. Tentýž: Přimdští Chodové..., s.85-111.
91
Statek Újezd Sv.Kříže tvořily původně jen 2 vsi: Újezd Sv.Kříže a Babice. V držení rodu Lamingerů zůstalo pantví až do r.1678, kdy bylo odprodáno Kašparu Zdeňkovi Kaplíři ze Sulevic. Po jeho smrti r.1686 přešel majetek na jeho manželku Annu Terezii roz. Zuckerovou z Tamfeldu, jenž se znovu provdala za Filipa Emericha Metternich-Winneburg. R.1713 zde zřídila fideikomis pro synovce Václava Josefa Zuckera z Tamfeldu (†1729) a jeho potomky. Jeho rod vymřel r.1781 a poté panství přešlo na Koce z Dobrše. BĚLOHLÁVEK, M. a kol: Hrady 4, s.370. 92
Samotnou Přimdu s několika vesnicemi vlastnil zprvu německý šlechtic Ondřej Lidl z Lidlova. Po Bílé Hoře mu byl statek konfiskován a získala jej bavorská rodina Lindelo. R.1674 jej koupil Jan Václav Novohradský z Kolovrat a připojil k panství Velké Dvorce. Rozprodej panství asi podrobněji rozepsán: LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk ..., s.228. BĚLOHLÁVEK, M. a kol: Hrady 4, s.278-280. 93
LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk ..., s.471-478. BĚLOHLÁVEK, M. a kol: Hrady 4, s.94.
94
Tamtéž.
95
Původní název této vsi byl Ostrov. Po poněmčení byla ves Němci nazývána Wasserau, což bylo zpětně počeštěno na Bezvěrov. Tyto dva názvy (česky Bezvěrov a německy Wasserau) se používaly až do poválečného období. Po odsunu Němců byla ves nakonec přejmenována opět na původní název Ostrov. BURDOVÁ, P: Změny názvů obcí a osad v západních Čechách po roce 1945, I.část - bývalý Plzeňský kraj. In MZK 8/1971, s.213. 96
BÍLEK, s.129-130.
23
Marie Anna. Ta se v r.1649 provdala za hraběte Jana Ludvíka ze Starhemberka (*1616 †1666).97 Za vlády Černínů a Starhemberků bylo panství rozšířeno o dva statky – Slatinu (1630) a Mělnici (1653). Statek Mělnice sestávající r.1651 jen ze vsi Mělnice patřil původně místním vladykům z Mělnice. V 16.století se dostal do rukou tasnovické větve Černínů z Chudenic, která jej držela až do 20.let 17.století, kdy byl zadlužený statek prodán. R. 1651 ho vlastnil Jan Kryštof z Thumbscheru, hejtman nedalekého panství Bor, který Mělnici r.1653 prodal hraběti Starhemberkovi k panství Hostouň.98 Panství Hostouň pod vládou Trauttmansdorfů K zásadnímu zlomu ve vývoji panství došlo v r.1656, kdy bylo celé panství prodáno hraběti Adamu Matyášovi z Trauttmansdorfu (*1617 †1684), jenž vlastnil sousední fideikomisní panství Horšovský Týn. Tehdy patřilo pod panství 1 město (Hostouň), 16 celých vsí (Bezděkov, Čečín, Černá Hora, Doubravka, Holubeč, Horoušany, Mělnice, Mirkovice, Přes, Sedlec, Slatina, Starý Kramolín, Šidlákov, Štítary, Třemešné a Vítání) a 2 části vsí (Ostrov a Sedlec).99 Pod vládou Trauttmansdorfů se v Hostouni zachovala vrchnostenská kancelář v čele s důchodním písařem, který podléhal hejtmanovi na vrchním úřadě v Horšovském Týně. Panství tak fungovalo jako jedno ze tří správních panství (Hostouň, Horšovský Týn a Čečovice) v rámci širšího panství Horšovský Týn. Přitom součástí trauttmansdorfského fideikomisu byl jen Horšovský Týn a Čečovice. Hostouň zůstala alodiální až do začátku 18.století stejně jako jiné nově přikoupené statky (Bílý Mlýn, Horní Kamenice a Tasnovice). ke změně došlo až v r.1704, kdy hrabě Trauttmansdorf odprodal jiné svoje panství (Grabštejn v severních Čechách) a částku 268 354 zlatých rýnských, která na něm vězela jako součást horšovskotýnského fideikomisu, převedl na Hostouň a zmíněné statky, které se tímto staly fideikomisními. Co se týká berních záležitostí, bylo hostouňské panství samostatným do r.1735, poté bylo sloučeno s Horšovským Týnem.100 Ke správnímu panství Hostouň byla v této době připojena ještě část vsi Babice (odkoupena r.1669 od panství Újezd sv.Kříže) a později také statek Tasnovice. Ten už v r.1659 koupila hraběnka Eva Johanka Trauttmansdorfová manželka majitele horšovskotýnského panství. Po její smrti r.1674 jej zdědil její manžel. Minimálně do 90.let 17.století si ale statek zachoval svou vlastní správu a k hostouňskému panství byl připojen až někdy v 18.století.101 Horšovskotýnské fideikomisní panství se až do konce feudalismu dědilo v přímé linii trauttmansdorfského rodu, vždy z otce na nejstaršího žijícího syna. V 17.století byli zdejší vrchností jmenovitě hrabata Adam Matyáš (†1684), Rudolf Vilém (*1646 †1689) a Jan Josef (*1676 †1713).102 Po vzniku okresů r.1850 připadla oblast hostouňského panství z větší části pod politický okres Horšovský Týn (soudní okres Hostouň) a z menší části pod politický okres Tachov (soudní okres Přimda). Dnes jsou dřívější hostouňské vesnice rozděleny mezi tachovský a domažlický okres.103 97
LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk ..., s.478-479. BĚLOHLÁVEK, M. a kol: Hrady 4, s.94. Protiva Černín měl s manželkou Kordulí ještě také dva syny (Františka Viléma a Jana Viléma), kteří ale zemřeli v dětském věku. KOLÁŘ, M.: Černínové z Černína. In: Ottův slovník naučný, 6.díl, s.625. 98
BĚLOHLÁVEK, M. a kol: Hrady 4, s.210. LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk ..., s.482-483.
99
SEDLÁČEK,A.: Hrady 9, s.111-112
100
Statky přikoupené k Horšovskému Týnu až později (Věvrov, Pocinovice a Puclice) už zůstaly alodiálními až do konce feudalismu. HOFMANN, G.: Ústřední správa Trauttmansdorfů, 1528 - 1945. Inventář SOA Plzeň, p. Nepomuk, 1978, s.VI. Tentýž: Velkostatek Horšovský Týn, 1544-1947. Inventář SOA Plzeň, p. Nepomuk, 1975, s.XVI. 101
Ještě v r.1685 je zmiňován hejtman statku Tasnovice (Kaspar Baumann). R.1693 zde působil obilní písař (Kornschreiber). PROCHÁZKA, Z.: Tvrz v Tasnovicích. Domažlice 1982, s.2. LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk..., s.502. 102
Této větvi rodu patřila i jiná panství v Čechách: Lnáře (Plzeňský kraj, 1651-58), Grabštejn (1656-1704), Tchořovice (od 1653), Protivín (1662-1684), Kumburk-Úlibice (též zvané Jičín, od 1710), Brandýs nad Orlicí (1725-1805) a Radim (od 1824). V cizině to pak byla panství Geisberg a Suchweiler nad Rýnem (říšská léna, oba od 1650) a Hall (Rakousko, od 1707), Totzenbach (do 1806), Ober Waltersdorf (od 1806). HOFMANN, G.: Ústřední správa ..., s.IV-IX. 103
Slatina byla přiřazena pod politický okres Horšovský Týn (dnes okres Domažlice), Třemešné pod politický okres Tachov (dnes okres Tachov).
24
3.2. Průtahy a kvartýry vojsk během 17.století Informace o průtazích a kvartýrech vojsk, jež bezprostředně ovlivnily život zdejších poddaných a které pro zdejší oblast mám, jsou zcela jistě nekompletní. Navíc není jisté, do jaké míry se které z nich nakonec hostouňského panství dotkly. Předně je třeba říci, že toto panství protíná obchodní cesta z Horšovského Týna do Norimberku, která mohla a zřejmě také byla vojskem často užívána. V blízkosti (přes Přimdu) pak prochází důležitá cesta z Prahy do Norimberka, tzv. norimberská stezka. První informace o přítomnosti vojska ve zdejší oblasti se vztahují už k první fázi třicetileté války. Jako první se zde v září r.1620 objevil silný oddíl Arnošta z Mansfeldu vyslaný z Plzně, který na horšovskotýnském panství pobral téměř všechen dobytek. Brzy nato byl Horšovský Týn obsazen císařským vojskem, které následně vystřídali Bavoři. Ti zde až do dubna 1624 kvartýrovali celkem pětkrát. Během dalšího období se zde žádné vojenské operace a ani vpády nepřátel neuskutečnily.104 Na oblast ale dolehly kvartýry císařských vojsk a vysoké kontribuční nároky. Obzvláště silný byl dopad na městské řemeslníky.105 Přesnější informace o kvartýrech císařských vojsk se objevují až ke 30.letům. Jistý je velký průtah vojsk, který proběhl v prosinci 1631 přes Přimdu.106 Na území farnosti Sv.Kříže jsem r.1634 zaznamenal mor, který zde vypukl s příchodem vojsk.107 Velmi výrazně bylo postiženo i hostouňské panství. V r.1637 mělo velká vydání na vydržování vojska.108 V březnu r.1639, kdy byly v kraji ubytovány 4 pluky, připadl na Hostouň a Poběžovice Burgsdorfův pluk.109 Už v červnu toho roku si krajští hejtmani stěžovali, že se po kraji potulují jízdní oddíly a berou lidem poslední koně, dobytek a obilí. Neviděli proto reálnou naději, že se podaří sklidit letošní úrodu. Navíc na některých místech hrozilo povstání. Sedláci se totiž shromažďovali u Hostouně, Domažlic a Plas, nechtěli poslouchat úředníky a odcházeli do lesů.110 V červenci jsou pak panství Hostouň, Mutěnín a Plasy jmenovány mezi těmi, které byly úplně zničené „štráfujícimi partejemi“ a nebylo proto možné od nich vymoci žádnou kontribuci.111 V lednu a únoru r.1641 přišlo další neštěstí. Na druhé straně hranice totiž operovala švédská armáda gen. Banéra, jenž se pokusil dobýt Řezno, ale nakonec jen obsadil Cham v blízkosti českých hranic. Jeden z jeho oddílů osud postoupil k Horšovskému Týnu a město obsadil. Švédové pak na panství vymáhali výpalné 10 000 říšských tolarů, které nakonec dostali. Přesto město pustošili po celých 6 týdnů, než se v březnu hlavní vojsko v několika proudech vydalo z Chamu přes Přimdu a Tachov do Kadaně. Oddíl, který držel Horšovský Týn, 104
Informace mám jen o případu císařského kaprála Lasky, který byl v listopadu 1626 se svými deseti jezdci uvězněn v Horšovském Týně, protože se měl dopustit plenění. LÍVA, V.: Prameny k dějinám třicetileté války. Díl 4, 1626-1635. Praha 1953, s.190. 105
O situaci řemeslníků z Horšovského Týna se zmiňuje Jan Fridrich (zmenšil se okruh jejich odběratelů, upadaly týdenní a výroční trhy). Městská rada si r.1630 poznamenala, že velká část řemeslníků - bezzemků, kteří dříve platili daně za celého osedlého, se teď živí jako nádeníci a daně tak platit nemohou. FRIDRICH, J.: Horšovský Týn ..., s.191. 106
Přimská vrchnost Thiman z Lindlo psal 3.12.1631 z Amberku svému hejtmanovi, aby vyrozuměl sedláky a z panství přesunul všechen dobytek, a vybavení kostela do Horšovského Týna, protože se blíží silné oddíly vojska, zřejmě císařského. LÍVA, V.: Prameny 4, s.282. 107
Navíc se po celá 30. a 40. léta ve zdejších matrikách objevují zápisy o pohřbech vojáků, např.v březnu 1632 pohřben voják z kompanie rytmistra Fillmau, v lednu 1634 smrtelně raněn do hlavy „Crabat“ z pluku Bischoffsky a v r.1646 pohřben bavorský voják z pluku Speerent. SOA Plzeň, SM, inv.č.Újezd Sv.Kříže 1, f.109-113 (mor). 108
Poručník hostouňské vrchnosti Jindřich z Poppenu žádal císaře, aby byl jeho svěřenci odpuštěn dluh 176 zl. 50 kr. do vojenské pokladny, protože na panství už bylo na vojáky vynaloženo nad předepsanou kvótu 18 000 zl. Císař tomu vyhověl a 22.8.1637 poslal rozhodnutí místodržícím. LÍVA, V.: Prameny k dějinám třicetileté války. Díl 5, 1636-1639. Praha 1954, s.142. 109
Hostouň měla vydržovat dvě kompanie a plukovní štáb. LÍVA,V.: Prameny 5, s.241-242, 250
110
Tamtéž, s.294
111
Tamtéž, s.305. Oproti tomu horšovskotýnské panství bylo od r.1635 od kvartýrů císařských vojsk osvobozeno (díky vlivu své vrchnosti hraběti Trauttmansdorfovi). FRIDRICH, J.: Horšovský Týn ..., s.193.
25
odpochodoval směrem na Bor. Je jasné, že při tomto vpádu muselo být postiženo celé širší okolí, nejen Horšovský Týn.112 Další vojsko prošlo přes oblast také v 1644, nemáme však o něm příliš zpráv.113 Jinak je tomu s kvartýrem bavorské pěchoty v zimě 1645-46. Osm kompanií pěchoty bylo tehdy ubytováno na panství Horšovský Týn a přispět na ně měly i okolní statky. Bavoři zde zůstali zhruba 3 měsíce, přičemž způsobili značné škody v Horšovském Týně i v okolí. Ušetřeni nezůstali zdejší obyvatelé ani v posledním roce války. Po porážce císařského vojska u Zusmarhausenu (17.5.1648) totiž do Horní Falce pronikl švédský gen.Königsmark se čtyřmi pluky. Do Čech pak vpadl v červnu dvěma proudy (jedním přes Bor a Stříbro, druhým přes Domažlice, Kout a Klatovy). Došlo k obsazení Horšovského Týna, v jehož okolí Königsmark nakonec svá vojska spojil a 21.6. se vydal směrem na Stříbro. Ve městě přitom zanechal posádku 200 mužů, která uložila zdejšímu obyvatelstvu kontribuci a rozesílala výpalné listy na všechny strany. Posádka kraje přitom proti nepříteli nijak nezasáhla, naopak se stáhla do Plzně. Švédové v oblasti setrvali zhruba do začátku července, kdy se k Domažlicím přiblížilo císařské vojsko.114 Obyvatelstvo z vesnic (mj. z Třemešného) blízko pohraničního lesa mělo v tomto období určitou výhodu. Mohlo totiž les využít jako úkryt pro sebe a svůj majetek (dobytek, obilí ad.). Doklady o nich máme např. k r.1644, kdy se v jednom z nich narodil syn mutěnínské vrchnosti. Díky této situaci měla dokonce vzniknout jedna z jedna z pohraničních vesnic (Závist na mutěnínském panství). Podle Z.Procházky ji měli založit obyvatelé nedalekých vsí jako úkryt. Zmíněna je poprvé k r.1644, kdy zde žilo 7 rodin.115 Pro poválečné období mám zprávu jen o přítomnosti vojáků gen.Haranta během nevolnického povstání v r.1680. Hostouňského panství se ovšem nedotklo. Projevilo se jen na správním panství Horšovský Týn.116
112
Tamtéž, s.193-194.
113
R.1644 se v jednom z lesních úkrytů v Českém lese narodil syn Jakuba Jana z Vidršperka, majitele Mutěnína. PROCHÁZKA, Z.: Český les - Domažlicko ..., s.17. 114
FRIDRICH, J.: Horšovský Týn ..., s.194-195.
115
PROCHÁZKA, Z.: Český les - Domažlicko ..., s.17.
116
V březnu se zde několikrát sešli rychtáři a vyslali delegaci do Prahy. Následně sem bylo povoláno vojsko, které 26.3. zasáhlo proti poddaným, kteří se srotili u Horšovského Týna. Vojákům se podařilo od poddaných oddělit rychtáře a přísežné a zatknut je. Někteří z nich pak byli vězněni až do srpna, kdy byla celá věc skončena tím, že byly na poddané rozvrženy náklady, které panství stála přítomnost vojska. To zde setrvalo jen do 10.4. toho roku, přičemž bylo ubytováno v okolních vesnicích. HOFMANN, G.: Nevolnické povstání ..., s.41-47.
26
3.3. Národnostní vývoj Jak už jsem se zmínil výše, byla zdejší oblast v období raného středověku kolonizována slovanským obyvatelstvem. Už od 12.století lze ale v některých oblastech předpokládat vzrůstající podíl německého obyvatelstva. Toponomasticky je předpokládáno převážně německé osídlení západně od linie Přimda - Tachov Teplá.117 Tato hranice se až do 16.století příliš nezměnila. Docházelo pouze k poněmčování nově zakládaných nebo rozšiřovaných poddanských městeček, kam vrchnost povolávala kvalifikované řemeslníky z Německa (např. Poběžovice).118 K výraznému zlomu došlo až v polovině 16.století živelným příchodem kolonistů z Německa (zejm. Horní Falce) a z přelidněných německých oblastí Čech (Chebsko a severní Tachovsko), což byly převážně hornaté oblasti s omezenými možnostmi obživy. Jednalo se hlavně o řemeslníky a nádeníky, kteří zde poté žili jako podruzi, případně si zakoupili či postavili menší hospodářství. Podle Josefa Resla byla oblast ležící na jih od Přimdy a západně od Hostouně (Mutěnín, Újezd Sv.Kříže a Bělá) poněmčena zhruba ve 2.polovině 16.století. V případě Mutěnína k tomu výrazně přispěl příchod německých horníků do místních měděných dolů.119 Sídla přimdských Chodů byla zgermanizována zhruba ve stejné době. V Bělé měli ještě ve 30.letech 16.století rychtář a konšelé česká jména, už v 70.letech ale obyvatelé neuměli česky a nechtěli rozumět rozhodnutím pražských úřadů v češtině. Městská privilegia Přimdy z r.1592 jsou psaná německy a na faře působil Švamberky dosazený luterský pastor Oswald.120 Městečko Stráž se dokonce novostavbami německých přistěhovalců rozrostlo tak, že dostalo nový název Neustadt.121 Oblasti západně odsud (Hostouňsko, Poběžovicko) a také Tachovsko byly germanizovány o něco později. V 17.století zde bylo podle Gustava Hofmanna osídlení simíšené.122 Do města Hostouně se měli stěhovat Němci z okolí už na konci 16.století. To dokládá skutečnost, že si r.1598 zdejší městská rada vymohla na vrchnosti (hraběti z Gutštejna) privilegium, že do ní mohou být dosazováni jen Češi a že pře u městského soudu mohou být vedeny pouze česky. Poněmčování se podle Karla Libschera snažila bránit ještě i pobělohorská vrchnost Protiva Černín z Chudenic (†1634), přesto jsou všechny písemnosti vrchnostenské správy ze začátku 30.let vedeny německy, což se týká zápisů o rozsudcích vrchnosti, pod nimiž je podepsán Černín osobně.123 Oproti tomu městské pozemkové knihy, založené r.1607 a vedené městskou samosprávou, jsou až do r.1633 vedeny čistě česky. R. 1635 v nich ovšem nastal zlom a od této doby je do nich zapisováno už výhradně německy. Pravděpodobně to souvisí se smrtí Protivy Černína a jeho ženy. Jeho nezletilou dceru zde v této době zastupovali poručníci (viz s.29).124 Sousední město Poběžovice bylo poněmčeno zhruba ve stejné době125, obvod fary Meclov na poběžovickém 117
KUMPERA, J.a kol: Dějiny 1, s.54, 82. RESL, J.: Poněmčení..., s.5
118
KUMPERA, J. a kol.: Dějiny 1, s.168.
119
Vrchnost zde v té době zaměstnávala českého i německého písaře. Nápis na mutěnínském zvonu z r.1613 je německý. RESL,J.: Poněmčení ..., s.25-26; PELANT, s.198. 120 K r.1600 byli přimdští měšťané upozorněni z Rakovníka, že náleží k Čechám a mají odpovídat na české listy česky. PELANT, J.: Města a městečka západočeského kraje. Plzeň 1984, s.58-59. 121
Na tom měli opět určitý podíl němečtí luteránští duchovní dosazení Švamberky. Rozhodujícím byl ovšem doložený velký příliv německých přistěhovalců z Horní Falce. Strážské matriky z r.1588 vedl pastor Hans Flaxius od začátku německy. Městská kniha založená r. 1545 je vedena česky i německy. Na ni navazující kniha vedená od r.1580, která je už čistě německá (vedl ji pastorův syn). RESL, J.: Poněmčení..., s.21. 122
KUMPERA, J. a kol: Dějiny 1, s.270.
123
RESL, J.: Poněmčení..., s.26.
124
SOkA Domažlice v H.Týně, AM Hostouň, inv.č.14, kniha 1. Poručníci: von Poppen byl jistě Němec. Nejsem si jistý u Varlicha z Bubna a Rožhovského z Krucemburku. Oba pocházeli z původně českých rodů a zcela jistě uměli německy. Spíše se u nich kloním k německé národnosti. Varlich např. byl nějaký čas hejtmanem na zcela poněmčeném panství Újezd Sv.Kříže. 125
Město zůstalo během 16.století české, ale pomalu zde vznikala německá menšina, která převládla v 1.polovině 17.století. Městské knihy jsou vedeny nejprve zcela česky (do r. 1631) a pak výhradně německy (od r.1635). V poněmčování měla
27
panství dříve (už na konci 16.století),126 Mířkov a Křakov na horšovskotýnském panství na začátku 17.století. V samotném městě Horšovský Týnexistovala vedle českého obyvatelstvo až do poloviny 17.století jen malá německá menšina, která ale postupně vzrůstala. K poněmčení zde proto došlo až na přelomu 17. a 18.století.127 Oproti tomuto nedaleké Domažlice a okolní chodské vsi si český charakter udržely. Platilo to i pro některé nedaleké vsi patřící pod panství Horšovský Týn (Luženice, Luženičky a Chrastavice).
určitý podíl i vrchnost (Švamberkové), která sem r.1570 povolala protestanského pastora z Wittenberku. RESL, J.: Poněmčení..., s.25. 126
Ke zdejší faře byli Švamberky rovněž dosazováni němečtí protestantští duchovní (Dorschner, Holfeld a Kagermayer) a matriky jsou zde od vedeny od r.1592 čistě v němčině. Tamtéž, s.25 127
Tamtéž, s.26.
28
3.4. Situace na panství Hostouň 3.4.1. Správa Vrchnostenská správa Pro studium dějin vrchnostenské správy na hostouňském panství máme jen málo zpráv, a to jak pro období 1.poloviny 17.století, tak pro pozdější období, kdy bylo už byla Hostouň připojena k panství Horšovský Týn. Vrchnostenské instrukcí jsou pro 17.století dochovány jen dvě (1681 a 1699). Obě se ale omezovaly jen na pravomoci vrchního horšovskotýnského hejtmana.128 Pro starší období do r.1656 se dá předpokládat, že zde z vrchnostenských úředníků působil hejtman (Hauptmann) a důchodní písař (Amtschreiber). Existenci obročního písaře (Kornschreiber) jsem pro starší období nezaznamenal, první zmínka je o něm až z r.1669.129 V období po smrti hraběte Protivy Černína r. 1634 se na panství navíc objevují regenti, kteří spravovali panství za jeho nezletilou dceru. Byli jimi hrabě Heinrich von Poppen (1634-1635, 1637-1643), rytíř Jindřich Markvart Varlich z Burba (1635-36) a Peter de Vinenote (1636). 130 Vedle nich na panství stále působili hejtmani. Byli jimi rytíř Jindřich Rozhovický (Rožhovský) z Krucemburku (1632, 1638-1644), Peter Miller (1636-1637), Lorenz Franz (1650-1651) a Ferdinand Franz Müller von Löbenfeld (1655-1656).131 Důchodní písaře z této doby známe jen tři: Hanse Kleinschmidta (1637-1640), Thomase Leckera (1640) a Johanna Swobodu (1651-1656). Kleinschmid a Swoboda byli zároveň hostouňskými měšťany.132 Po zakoupení panství Trauttsmansdorfy r.1656 byla zdejší vrchnostenská správa podřízena té horšovskotýnské, konkrétně vrchnímu hejtmanovi sídlícímu na vrchním úřadě v Horšovském Týně. Pro rozlehlost panství ale hostouňská kancelář zůstala dále v činnosti a byly v ní nadále vedeny pozemkové knihy, sirotčí účty a další písemnosti. Zanikl úřad hejtmana a správcem panství se stal důchodní písař, vedle kterého zde působil důchodní písař, který měl na starosti i kontribuční agendu. Vyšší úředníci sídlili v Horšovském Týně (kromě vrchního hejtmana ještě purkrabí a lesní pojezdný).133
128
Podrobná instrukce pro všechny úředníky byla vydána r.1760. Rozbor všech tří: HOFMANN, G.: Velkostatek..., s.XXIV-XXX.
129
To částečně potvrzuje soupis poddaných z r.1651, kde je uveden právě jen hejtman a jeden písař. Úředníci jsou zde ovšem začleněni do jedné skupiny s osobními hraběcími sloužícími. Z celkem čtrnácti osob ale u čtyř chybí specifikace zaměstnání. Je tedy možné, že některý z nich byl dalším zaměstnancem vrchnostenské kanceláře. Tyto čtyři osoby byly ve věku 18-26 let. Jeden z nich – Georg Peschka (tehdy 26 let) byl později (v 60. a 70.letech) důchodním písařem úřadu. Minimálně u něho se tak dá předpokládat, že zde k tomuto roku sloužil buď jako další písař nebo jako pomocný kancelista. ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1, s.69 130
Tyto osoby stejně jako další jmenované jsou mi známy podle jednotlivých zmínek v písemnostech vrchnostenské kanceláře, zádušních knihách apod. Jindřich/Heinrich z Poppenu byl vojákem (nejvyšším lajtnantem, tj. podplukovníkem). Pocházel ze slezské rytířské rodiny a do hraběcího stavu byl povýšen r.1635. PILNÁČEK, J.: Rody starého Slezska, díl 3. Brno 1998, s.933. LÍVA, Václav: Prameny 5, s.142. Jindřich Markvart Varlich z Bubna pocházel ze Zvíkovce na Rokycansku. R.1630 byl hejtmanem panství Újezd Sv.Kříže a v letech 1639-55 kurátorem nezletilých bratří Janovských z Janovic na Tendražicích a Janovicích. KOLÁŘ, M.: Z Bubna Varlichové. In: Ottův slovník naučný, s.825. O Peteru de Vinenote se mi nic bližšího zjistit nepodařilo. 131
Jindřich Rozhovický z Krucemburka pocházel z rytířského rodu z Vysočiny. V Hostouni je zmiňován už 17.10.1617, kdy zde zakoupil dům. Zemřel mezi lety 1644-1651. Německy je rodina zapisována jako Roβhofsky von Kreuzenburg. Lorenz Franz byl hostouňským měšťanem. ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1, s.86. O zbývajících dvou konkrétnější informace nemám. 132
Oba mezi měšťany zmiňováni v soupise poddaných.: ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1., s.86-87. Swoboda je navíc k r.1672 zmiňován jako primátor. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.500, f.9. V Hostouni byli panští úředníci spolu se zámožnými měšťany pohřbívání do hřbitovní kaple Nanebevzetí Panny Marie, kterou založila roku 1663 Susanna Kleinschmidtová (manželka měšťana a bývalého písaře Hanse Kleinschmidta). Dodnes jsou zde zachovány náhrobky manželky písaře Daniela Budeciuse Rosalie a jejich dvou dětí, kteří zemřeli v roce 1705. 133
HOFMANN, G.: Velkostatek..., s.XXVII.
29
Pro toto období známe poměrně úplnou řadu důchodních písařů. Byli jimi Sebastian Schreiner (1657-1663), Georg Peschka (1665-1674), Johann Heinrich Simon (1676-1688), Ferdinand Rubinger (1690-93), Johann Wagner (1693), Adam Ferdinand Riffner (1695-1698) a Daniel Anton Budecius (1701-1727). Oproti tomu z osob obročních písařů známe jen Georga Grassera (1669), Tobiase Sixta (1672), už zmíněného Daniela Antona Budeciuse (1688) a Kaspara Zedlicze (1702).134 Podle mzdové tabulky pocházející někdy z 2.poloviny 17.století pobíral hostouňský důchodní písař 80 zl.ročně a obroční písař 65 zl. 20 kr.135 Samostatnou kapitolu pak tvoří organizace správy rozsáhlých lesů. K r.1655 je na panství doložen vrchní hajný (Oberheger) Andress, který sídlil v Čečíně.136 Po připojení hostouňského panství k Horšovskému Týnu podléhali zdejší hajní lesnímu pojezdnému sídlícímu v Horšovském Týně, který byl sám podřízen vrchnímu hejtmanovi panství. Podrobnější zprávy o myslivcích pak máme až z r.1769, kdy měl pojezdný k ruce adjunkta a podléhalo mu pět myslivců na p.Horšovský Týn, tři na p.Čečovice a tři na p.Hostouň - v Hostouni, Doubravce a Hvozdu-Hochwaldu (tj. u Bezděkova).137 Církevní správa Zdejší oblast byla za husitských válek a těsně po nich nábožensky smíšená. Některé oblasti zůstávaly v 15.století katolické zejména díky vlivu vrchností, které patřily k oporám katolické strany. To se týká zejm. Hostouně (Ctibor z Volfštejna), Horšovského Týna a Poběžovic (Dobrohost z Ronšperka). Oproti tomu nedaleké Domažlice byly vždy oporou husitské strany. V Poběžovicích se v 1.polovině 16.století situace změnila, jakmile došlo k prodeji tohoto města do majetku Švamberků. Tento rod totiž přestoupil na luteránství, načež došlo k hromadnému nahrazování zdejších farářů luteránskými kněžími nebo i laiky. Takto byly přeobsazeny např. fary v Meclově a Poběžovicích (1570). Oporou katolické strany přitom nadále zůstal Horšovský Týn (Lobkovicové), kde bylo sídlo arcijáhenství, a to i po přestupu zdejší vrchnosti Viléma Popela z Lobkovic na protestantskou víru.138 Podle Karla Liebschera měly být v polovině 16.století nekatolíky spravovány fary Poběžovice, Hostouň, Mělnice, Meclov, Újezd Sv.Kříže, Železná a Třebnice. Vedle toho měli být podezřelí z hereze ještě faráři ze Štítar a Křakova.139 Konkrétní situaci v krátkém časovém úseku v 70.letech 16.století nám přibližují zprávy z konvokací kléru arciděkanátu Horšovský Týn a děkanátu Tachov z let 1573 a 1579. Podle nich byly nekatolickými pastory obsazeny Poběžovice, Přimda, Újezd Sv.Kříže a Stráž. Naopak katolické byly fary Hostouň, Mělnice, Štítary, Mutěnín, Bernartice, Křakov a Horšovský Týn. Další řada far pak byla k r.1573 neobsazena (Dubec, Prostiboř, Šitboř, Staré Sedlo a Mířkov). Z nich dvě byly o několik let později (1579) už obsazeny, a to katolickými faráři (Staré Sedlo a Prostiboř). Celkově nám ale tyto zprávy nepodávají kompletní obraz, protože řada far v nich vůbec není zmíněna (Hora Sv.Václava, Meclov, Rokošín, Železná a Pivoň).140 U fary Mělnice muselo později dojít k přeobsazení fary protestantským farářem, protože ve 20.letech 17.stolet byla fara rekatolizována. Poslední zdejší protestantský farář Andreas Steinberg odešel ve 20.letech 17.století do Pirny v Sasku.141 Do hostouňského panství v pobělohorské době zasahovalo celkem šest far uvedených v tabulce níže. Z toho 134
Většina z nich byla během své kariéry zaměstnána i na jiných místech. Schreiner např. působil před r.1657 jako důchodní písař na sousedním panství Újezd Sv.Kříže, Peschka byl r.1677 důchodním písařem v Čečovicích, Swoboda a Budecius byli k r.1680 písaři horšovskotýnského panství, Rubinger a Riffner se později stali vrchními horšovskotýnskými hejtmany. 135
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs, H.Týn, inv.č.680, karton 20.
136
O jiných myslivcích zprávy nejsou. Tamtéž, inv.č.500, f.498
137
Lesní pojezdný může být též nazýván polesný, nadlesní, vrchní myslivec nebo lesmistr. Jedná se stále o stejnou funkci. HOFMANN, G.: Velkostatek..., s.XXX-XXXI. 138
KUMPERA, J. a kol: Dějiny 1., s.158. LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk..., s. 200.
139
Primární pramen neudán. LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk..., s. 200.
140
HANZAL, J.: Církevní poměry v západních Čechách v druhé polovině 16.století. MZK 23,1987, s. 94-95.
141
LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk..., s. 482.
30
tři měly svoje sídlo přímo na panství a patronátní právo nad nimi vykonávala hostouňská vrchnost. Ostatní tři farní kostely ležely na okolních panstvích. Vzhledem k zaměření práce na vsi Slatina a Třemešné nás budou zajímat především fary Újezd Sv.Kříže a Štítary. Tabulka 3 - Rozsahy farních obvodů, které zasahují do panství Hostouň sídlo fary přifařené vsi od panství Hostouň a zasvěcení farního kostela Hostouň, Svržno, Mírkovice a Černá Hora Hostouň (sv.Jakub Větší) Štítary, Sedlec, Slatina, Vítání, Hašov a Tasnovice Štítary (sv.Vavřinec) Mělnice, Holubeč a Přes Mělnice (sv.Jíljí) Újezd Sv.Kříže (Povýšení sv.Kříže) Bezděkov, Třemešné, Čečín, Doubravka a Babice Horoušany, Starý Kramolín a Ostrov Mutěnín (sv. Bartoloměj) Šidlákov Hora Sv.Václava (sv.Václav)
konfese v předbělohorské době katolická, pozd. nekatolická katolická katolická, pozd. nekatolická nekatolická katolická ?
Fara Štítary Farní kostel zdejšího obvodu neleží přímo v obci, ale spolu se hřbitovem na konci nad ní, a to na místě, kde dříve stávalo slovanské hradiště. Je zasvěcen sv.Vavřinci a byl vystavěn nejspíše v 2.polovině 11.století. Současná gotická stavba je ze 14.století, přičemž ve zdivu jsou zbytky starší stavby.142 Oproti tomu budova fary z r.1742 stojí ve vsi, zřejmě na místě bývalé tvrze. Blízko ní se nalézá kaple sv.Judy Tadeáše, kterou r.1705 nechal postavit farář Johann J. Partner z almužen, protože pro nemoc nemohl docházet do farního kostela na kopci.143 Jako farní je kostel poprvé zmiňován r. 1384. V dalších pramenech je pak zmiňována jen samotná ves Štítary, která měla být r.1431 vypálena křižáky a která byla k r.1544 pustá. Fara je znovu zmíněna až k r.1573, kdy patřila mezi katolické (farářem byl kněz Jiří). Patronátní právo nad ní vykonávala vrchnost, kterou byl v té době Mořic Šlik z Holíče (†1578). O několik let později (1579) zde působil katolický kněz Martin.144 V pobělohorské době ke zdejší faře patřil ještě filiální kostel v Mělnici (sv.Jíljí). V letech 1658-1677 tam byl dosazen administrátor (štítarský kaplan), který žil přímo v Mělnici. Obvod filiálního mělnického kostela obsahoval pět celých vsí a část jedné vsi: Mělnici, Skařez, Přes, Vidice, Libosváry a část Oplotce. K jeho osamostatnění došlo v roce 1700. Samotný užší obvod štítarského kostela v pobělohorském období zahrnoval osm celých vsí, část jedné vsi a jednu samotu: Štítary, Slatinu, Tasnovice, Svinnou, Hašov, Mednou, Sedlec, Vítání, část vsi Oplotce a samotu Hostětice. Jako zdejší faráři byli v 17.století zmiňovány následující osoby: Johann Halbach (1636-1650), Balthasar Berner (1650-1655), Th.Mag. Elias Bilner (1655-1657), Christian Weidner †22.7.1700 (1657-1700) a Johann Joseph Partner (1700-1709). Někdy ve 20. nebo 30.letech nebo krátce v r.1657 pak byl místním farářem ještě Raimund Wilfert, který byl r.1658 zvolen opatem tepelského kláštera.145 Fara Újezd. Sv.Kříže Druhá sledovaná fara se sídlem v Újezdu Sv.Kříže zahrnovala v 17.století devět vsí: Újezd sv.Kříže, Bělou, Bezděkov, Třemešné, Bystřici, Novosedly, Čečín, Doubravku, Babice a čtyři osady: Nový Dvůr, Hleďsebe, Liščí Dvůr a Lískovec. Zdejší farní kostel je zasvěcen Povýšení Svatého Kříže a leží na okraji vsi. Vznikl ve 14.století v gotickém slohu, v němž se dochoval do současnosti. Kromě něj stály v obvodu fary ještě dva menšíí filiální 142
KUMPERA a kol.: Dějiny 1., s.46.
143
LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk..., s.496-499. Seznam přispěvatelů a náklady na stavbu jsou zaznamenány ve fundační knize. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.6712. 144
HANZAL, J.: Církevní poměry ..., s. 94-95. BĚLOHLÁVEK, M. a kol: Hrady 4., s.335.
145
Halbach, Berner a Weidner pocházeli z premonstrátského tepelského kláštera, Bilner z Vratislavi (Breslau). Údaje jsou podle přehledu farářů, který sepsal na začátku 18.století farář Johann Joseph Partner. SOA Plzeň, SM, inv.č. Štítary 2, na předních deskách knihy.
31
kostely: kostel Panny Marie Sedmibolestné v Bělé byl vystavěn v letech 1696-97 a kostel Panny Marie v Třemešném nejspíše až v 18.století. Budova újezdské fary pochází ze 17.století.146 V předbělohorské době se jednalo o faru nekatolickou. K r.1573 zde byl dosazen nekatolický kněz Jan a patronátní právo vykonával Dionýs Břežský, což je osoba, kterou se mi nepodařilo identifikovat. V pobělohorské době měla patronátní právo už vždy zdejší vrchnost. Posledním zdejším protestantským farářem byl Jacob Schaumar.147 Zjištěnými pobělohorskými faráři pak byli: David Placidi (1640), Simon Ambrosius Rediger (1641), Johann Medard Hinsbeck †1654 (1642-1654), Georg Sebastian Preier (1654-1659), Ph.Mgr. Lucas Rammsmeier †1686 (1659-1686), Friedrich Martin Prang (1686-1687), Thomas Johann Preinl (1688-1695), Johann Ferdinand Borzek (1696-97), Wezl Stracka - administrátor (1698) a Heinrich Ignatius Teigl (1699-1701).148
146
PROCHÁZKA, Z.: Český les - Domažlicko ..., s.66-68. LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk ..., s.456.
147
HANZAL, J.: Církevní poměry ..., s. 94-95. LIEBSCHER, K.: Der politische Amtsbezirk ..., s.456.
148
Seznam jsem sestavil na základě jednotlivých údajů z újezdských matrik. SOA Plzeň, SM, inv.č. Štítary 1 - 3.
32
3.4.2. Hospodářství Hospodářským střediskem hostouňského panství bylo město Hostouň, jehož význam v 2.polovině 17.století upadal. Důvodem bylo připojení k horšovskotýnskému panství, čímž Hostouň ztratila pozici sídelního města vrchnosti. Na tvrzi sídlila jen panská kancelář, jejíž pravomoci byly omezeny a podřízeny horšovskotýnskému hejtmanovi. Hostouňské správní panství na konci 17.století tvořilo zhruba pětinu celého horšovskotýnského panství. Ležela zde pětina vsí, jedno ze dvou měst, 22% dominikální orné půdy a 15,7% rustikální orné půdy.149 Z porovnání rustikálního a dominikálního Tereziánského katastru jsou k dispozici sumární hodnoty o pozemkovém majetku na panství a jeho rozložení (tabulka níže). Orná pole, lada a pastviny jsou uvedeny zvlášť. Navíc jsou připsány rybníky počítané na kopy násady a dva pivovary (městský a panský), jejichž výstav je počítán v sudech za rok.150 Tabulky 4 a 5 - Rozčlenění majetkové držby na panství Hostouň orná pole lada pastviny louky str. % str. % str. % vozy % rustikální 4866.2 72 249.3 94 612.1 73 572 59,3 dominikální 1647.3 24 16.6 88 10 346 35,9 církevní 187.2 3 ---- -40 4,1 obecní ----58 7 --městské 38.2 0,6 --81 10 6,5 0,7 celkem 6740.1 100 265.3 100 839.1 100 964,5 100
lesy str. % --2228 97,7 5 0,2 47 2,1 ---
rybníky* kopy % --276 95 --13,2 5 ---
pivovary sudy % --331,3 51 ----317,3 49
2280
289,2
648,6
100
100
100
(pozn.: * Z dominikálních je 130 kop násadních a 146 kop výtažních. Obecní jsou všechny násadní.)
druh: rustikální dominikální církevní
pole celkem (tj. orná pole + lada + pastviny) str. % druh: str. 5728.2 73,0 obecní 58.0 1751.3 22,3 městské 119.2 187.2 2,4 celkem 7845.1
% 0,7 1,5 100
Z hodnot uvedených v tabulce je patrné, že se jednalo o panství s 3/4 převahou rustikální půdy. Zajímavé je, že téměř žádná dominikální půda neležela ladem a jen malá výměra sloužila jako pastviny. U rustikální platil opak (lada tvořila 4% a pastviny 11% půdy). Podíl zdejšího dominikálu na celkové rozloze polí (22%) přibližně odpovídá celozemskému průměru, který se pohyboval okolo 25%.151 Na velkých panstvích měl dominikál podle Aleše Chalupy dosahovat 20-50% velikosti rustikálu. U Hostouně, což je středně velké panství, tvořila velikost dominikálu 31% rustikálu, což také odpovídá.152 S rostoucí velikostí panství by se poměr dominikálu měl snižovat a u malých statků naopak zvyšovat.153 149
Byly započteny jen ty vesnice a dvory, které k Horšovskému Týnu patřily na konci 17.století. s.12-15. CHALUPA, A. a kol. (edd.): Tereziánský katastr český, sv.2: rustikál (kraje K-Z). Praha 1966, s.12-15. BURDOVÁ, P. a kol. (edd.): Tereziánský katastr český, sv.3: dominikál. Praha 1970, s.222-225. 150
Tamtéž.
151
MAUR, E.: Český komorní velkostatek ..., s.33.
152
Jedná se o jiný výpočet. A.Chalupa totiž vzájemně porovnával velikosti dominikálu a rustikálu (tj. pro Hostouň platí, že dominikál tvořil 31% rustikálu), nepočítal vzájemný poměr rustikálu a dominikálu (pro Hostouň platí poměr dominikálu a rustikálu 23 : 77, poměr všech druhů půdy 73 : 22 : 5 = tj. dominikál : rustikál : ostatní). Započtena je přitom orná půda, lada a pastviny podle údajů z Tereziánského katastru. 153
Závěry A.Chalupy uvedeny v monografii E.Maura. MAUR, E.: Český komorní velkostatek ..., s.33.
33
Berní rozdělení na dominikál a rustikál ovšem, jak upozorňuje E.Maur, nevystihuje úplně přesně rozložení panského a poddanského hospodaření, protože část rustikálu byla po r.1654 svedena k dominikálu (v Tereziánském katastru je ale započtena jako rustikál) a část dominikálu byla naopak pronajímána poddaným (činžovní pole) nebo poskytována zaměstnancům (deputátní pole).154 V případě hostouňského panství byl ale i po tomto přepočtu podíl stejný. Vrchnost hospodařila na 22% půdy, poddaní na 73% a zbývajících 5% patřilo farám či obcím (ty jej nejspíše pronajímaly poddaným). Bonita polí se podle Tereziánského katastru na panství pohybovala ve 4.-6. třídě.155 Do čtvrté třídy (4,5 násobek) jsou zařazeny jen tři vesnice: Slatina, Vítání a Třemešné, do páté většina (12 lokalit): Hostouň, Horoušany, Doubravka, Čečín, Štítary, Přes, Holubeč, Mirkovice, Mělnice, Sedlec, Starý Kramolín a Babice, pět vesnic položených ve vyšší nadmořské výšce pak ještě do šesté: Svržno, Černá Hora, Bezděkov, Ostrov a Šidlákov. Na sousedních panstvích Horšovskotý Týn a Poběžovice byla půda klasifikována zhruba na stejné úrovni, naopak podstatně horší byla situace na panstvích, které přímo zasahují do Českého lesa (např.Újezd Sv.Kříže).156 Rozsah vrchnostenského hospodaření Pro zjištění rozsahu vrchnostenského hospodářství na území hostouňského panství máme k dispozici především odhad panství, který byl sepsán při prodeji Trauttmansdorfům r.1656. Vedle toho lze využít další prameny: vrchnostenské fase tereziánského katastru (1713) a o něco mladší přiznání k dominikálnímu katastru (1749).157 Na základě posledního ze jmenovaných pramenů jsem sestavil následující tabulku pozemkového majetku, který patřil k jednotlivým poplužním dvorům.
orná pole obdělávaná dvorem
činžovní pole
deputátní pole
lada
pastviny
louky
Hostětice (u Štítar)
416. -
375. -
41.-
--
--
26
145
svedený rustikál
dvory podle velikosti
orná pole celkem
Tabulka 6 - Poplužní dvory na panství Hostouň podle dominikálního katastru (1749)
--
vsi robotující k danému dvoru (podle soupisů poddaných z r.1739) Holubeč, Mírkovice, Starý Kramolín, Svržno, Štítary a Třemešné Doubravka, Čečín a Černá Hora
327. 26.19.-15 62 -372. Svržno 282.3 27.- 31.3 16 25 35 91.- Bezděkov, Ostrov a Šidlákov 341.2 Hostouň 269.3 1.1 8.-7 54 -Horoušany, Sedlec, Slatina a Vítání 279. Slatina 229.2 -9.3 -15 30 13.1 Babice, Mělnice a Přes 239.1 Mělnice 1 647.3 1484.- 95.1 68.2 16 88 326 104.1 celkem: 19 vsí (pozn. rozloha polí a pastvin je ve stryších, rozloha louky ve vozech sena)
Poplužní dvory se na panství nacházely původně tři (Hostětice, Hostouň a Svržno). K nim byly během 17.století přikoupeny další dva: Slatina (1630), Mělnice (1653), do té doby v majetku drobné šlechty. K založení žádného nového dvora zde nedošlo, což ovšem neznamená, že by na panství nedocházelo ke svádění rustikálu. Tereziánský katastr sice na panství nalezl jen 104.1. str. (74,25 str. polí a 20 str. pastvin) původně rustikální 154
MAUR, E.: Český komorní velkostatek ..., s.33.
155
Třídy byly počítány podle výtěžnosti půdy (násobků výsevku). Nejvyšší byla první třída (šestinásobek výsevku) a nejnižší osmá třída (2,5 násobek). S každou nižší třídou tak násobek klesá o 0,5. CHALUPA, A. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 1, s.9 156
Ve lokalitách Bělé, Smolově a Újezdu Sv.Kříže měla ještě bonita hodnotu 6, ale u dalších vsí se spolu s přibývající nadmořskou výškou zhoršovala. Tak například v Pleši už byla na hodnotě 7 a statek Lučina (Grafenried) byl ohodnocen skoro celý 8. bonitní třídou. Na tomto statku se poddaní živili většinou jako nádeníci, k čemuž si přivydělávali chovem dobytka, který přes léto vykrmili na pastvinách a na zimu prodali. CHALUPA, A. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 2, s.12-15. 157
Odhad panství: SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.715, spis Odhad panství Hostouň z r.1656, nepag. Vrchnostenské fase: NA Praha, TK, inv.č.1234. Dominikální katastr: BURDOVÁ, P. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 3, s.222-225.
34
půdy, která byla připojena ke dvorům. Jednalo se ale pouze o půdu připojenou po r.1654. Do tohoto počtu tak není započtena celá plužina vsi Přítulnov, která sice zanikla už v předbělohorské době, její pole ale minimálně až do 1.poloviny 17.století užívali sedláci z okolních vesnic Svržna a Holubče a k jejímu připojení k panskému dvoru došlo až později.158 Také není započten menší přírůstek slatinského dvora ve 30.letech (připojena byla část slatinského pololánu 1, maximálně 10 str.). Podle soupisu poddaných podle víry (1651) na dvorech a v ovčínech žilo celkem 47 osob nad 14 let. Jestliže od tohoto počtu odečteme osazenstvo ovčínů, které odhaduji na 10 osob, dostaneme počet 37 osob na poplužních dvorech. Na jeden dvůr tak připadá průměrně 9,25 osoby. Jednalo se o šafáře (Schaffer), jejich manželky a starší děti, dále pacholky (Knecht), kravaře (Crabasch), pohůnky (Pohantsch), pasáčky vepřů (Schweinbub), pasačky hus (Gansmägdl), kuchařky (Köchin) a děvečky (Magd).159 Jde tedy převážně o osoby starající se o dobytek, případně o provoz (kuchařky). Nenacházíme tu ale žádné osoby starající se o rostlinnou výrobu. Přitom v této době stále na panství platily údaje z urbáře z r.1630, jenž u jednotlivých gruntů udává jen velmi málo robot (několik dní ročně, viz s.103), které nemohly stačit na plné zajištění orby, osevů a sklizně polností patřících k panským dvorům. Pokud tedy tyto sezónní práce nevykonávali zaměstnanci dvora nebo robotníci, museli na ně být najímáni nějací námezdní pracovníci. Jiná byla situace až k r.1749, kdy každý z pololáníků musel robotovat s potahem 3 dny týdně, což na zajištění zemědělských prací potřebných na dvorech bohatě stačilo. Kdy přesně došlo v této věci k obratu, nelze z pramenů určit. Mohlo se ale jednat o následek císařského patentu z r.1680 pro Čechy. Tehdy byla stanovena maximální potažní robota 3 dny týdně, přičemž na mnohých panstvích to znamenalo záminku pro zvýšení dosud nízké roboty právě na toto maximum.160 Druhým možným momentem mohla být změna vrchnosti v r.1656, kdy bylo panství přičleněno k sousednímu panství Horšovský Týn a podřízeno tamějšímu hejtmanovi. Robotní situaci na horšovskotýnském panství ovšem pro tuto dobu přesněji neznám. Profese zastávané jednotlivými zaměstnanci, zcela odpovídaly jejich věku. Všichni šafáři, šafářky, kravaři a ovčácké mistry patřili do věkové kategorie 30-50 let, pacholci a některé kuchařky a děvečky do kategorie 12825 let a všichni pohůnci, pasáčci, pasačky, část děveček a kuchařek do kategorie do 18.let. Nejnižší věk jsem zaznamenal u pasáčků vepřů - 12 let.161 Přitom je třeba ale vzít do úvahy, že věk jednotlivých osob, zejména žen byl podceněn, jak prokázala identifikace jednotlivých osob (viz s.110). Zmiňované děvečky taky byly o několik let starší, než uvádí soupis. Příčinou této věkové diferenciace je především to, že chov dobytka (kravaři) musel být zajišťován osobami, u nichž byla potřeba mnohem větší odbornosti a praxe než u ostatních prací. To pak vedlo k tomu, že tato práce byla svěřována zkušenějším a starším osobám, které pak na dvorech zůstávaly ve stejné profesi po dlouhou dobu.162 Naopak čeledíni a děvečky byli zaměstnáváni jen dočasně na několik let. Zpravidla se jednalo o děti hospodářů nebo o sirotky (viz s.110). 158
Tuto záležitost rozebírá podrobněji zpráva vizitačních komisařů. Nakonec bylo rozhodnuto, že ves Přítulnov zanikla před r.1654 a tudíž se nejednalo o svedený rustikál (viz s.42-43). NA Praha, TK, inv.č.1234, karton 404, Spisy panství Hostouň, spis č.9 z 24.10.1722, nepag. 159
Údaje pro r.1651 jsou jen pro čtyři dvory (Mělnice byla přikoupena až 1653). Obyvatelstvo ovčínů jsem odhadl podle Berní ruly. Ovčíny byly k r.1651 na panství tři. Rula z r.1655 uvádí ve dvou z nich po 1 mistru a 2 pacholcích a v jednom jen jednoho pacholka (tj. celkem 7 osob). Ovčáčtí mistři bývali většinou ženatí, je tak třeba připočítat manželky (cca. 2 osoby). Výsledek jsem pak zaokrouhlil na 10. ZAHRADNÍKOVÁ, M.(ed.): Soupis poddaných 1, s.70-71. Počty ovčáků: DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.358, 360 a 368. Ve srovnání s tímto bylo např. na šesti dvorech panství Dolní Lukavice na jižním Plzeňsku v r.1691 zaměstnáno na 7-13 osob (v průměru 11). SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs D.Lukavice, inv.č. 392, karton 139, Soupis obyvatel k dani z hlavy, panství Dolní Lukavice, 1691.. 160
KROFTA, K.: Dějiny ..., s.238-239.
161
Přesné výpočty jsou provést nemohl, protože u řady osoby chybí buď věk nebo upřesnění profese. Věk mezi 25 a 30 lety u nikoho udán nebyl. ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1, s.69-70. 162
GRULICH, J.: Populační vývoj ..., s.205.
35
Co se týká rozsahu živočišné výroby, známe stav některých druhů dobytka (krav a jalovic) podle odhadu panství z r. 1656 (viz tabulka níže). Z tohoto ohledu byly všechny dvory zhruba stejné. Největší, co do počtu tohoto dobytka, byl mělnický dvůr (75 kusů) a nejmenší slatinský (57 kusů).163 Tabulka 7 - Rozsah chovu krav a jalovic na poplužních dvorech panství Hostouň k r.1656: dvůr: krávy jalovice Hostětice (u Štítar) 32 27 Slatina 24 33 Svržno 36 23 Mělnice 24 51 Hostouň 36 33 celkem: 152 167 Pokud jde o tažný dobytek, je pravděpodobné, že zde chován byl, jen nebyl do odhadu započten.164 Pokud se podíváme na stav, který panoval na sousedním panství Újezd Sv.Kříže r.1678, zjistíme, že zde na každém dvoře byly chovány 3-4 páry tažných volů (Schiebochsen), vedle toho poměrně velký počet mladých volů (zhruba 17 kusů na dvůr) - zřejmě pro trh a malý počet býků (Stierochsen) - celkem 8 kusů (tj.cca. 2 kusy na dvůr).165 Informace o zdejší výši robot sice neznám, ale skutečnost, že byl na všech dvorech chován tažný dobytek, naznačuje, že potažní roboty nebyla tak vysoké, aby stačily na zajištění všech prací na panských polích. Jedná se tudíž zřejmě o stejnou situaci jako na panství Hostouň r.1656. O menším dobytku chovaném na dvorech mám podrobné informace jen z újezdského panství r.1678 (prasata, kozy a drůbež). Hostouňský odhad uvádí jen neupřesněný počet prasat, menší dobytek do ocenění panství započítán nebyl.166 Ovčíny se na panství nacházely čtyři, z nich původní byly jen dva (Nová Huť u Svržna a Hostětice). Zbylé dva byly k panství přikoupeny během 17.století: Slatina r.1630 a Mělnice r.1653. Počet obyvatel pro tři ovčíny (Svržno, Hostětice a Slatinu) jsem už výše odhadl na 10 osob. K nim je třeba ještě připočítat osazenstvo mělnického ovčína (1 ovčák, 2 pacholci a nejspíše také manželka ovčáka), takže celkem počítám na panství se zhruba 14 osobami žijícími v ovčínech (bez dětí). Počet ovcí, které na nich byly chovány, r.1656 dosahoval 2 900 kusů. Ve slatinském a mělnickém ovčíně bylo po 500 kusech, o něco větší byl ovčín v Nové Huti u Svržna (600 kusů) a vůbec největší byl ovčín v Hostěticích s 1300 kusy.167 Z jiných odvětví vrchnostenského hospodaření zde mělo určitý význam také rybníkářství, které ale postupně upadalo. K r.1656 patřilo k majetku vrchnosti 13 násadních (o 249 kopách) a 8 výtažních rybníků (o 250 163
Na sousedním panství Újezd Sv.Kříže, které se od Hostouně liší jen o něco vyšší nadmořskou výškou, byl k r.1678 na panských dvorech stav krav a jalovic podstatně nižší. Na jeden dvůr zde vycházelo zhruba 36 kusů (17 krav a 19 jalovic), zatímco v Hostouni to je k r.1656 jen zhruba 63 kusů (30 krav a 33 jalovic). Panských dvorů tu bylo pět, z čehož ale jeden byl zaměřen jen na rostlinnou výrobu (ve Skelné Huti). Průměrný počet krav a jalovic tak počítám jen ze zbývajících čtyř dvorů, které se věnovaly i živočišné výrobě (v Újezdu Sv.Kříže, Bělé, Novém Dvoře a Železné). SOA Plzeň, p.Nepomuk, Kocové z Dobrše, inv.č.20, karton 1. 164
Počtu volů a koní se v odhadu týká jen následující věta předcházející výčtu krav a jalovic: „über die Schlosspferd und Maiergeschirren“ (tj. nad zámecké koně a šafářské „postroje“). „Postroji“ jsou zřejmě myšleny potahy (Gespann, ve zdejší oblasti nářečně také Monath), které tedy nebyly do odhadní ceny započteny stejně jako zámečtí koně. Chybí také jakákoliv zmínka o býcích, kteří na dvorech v menším počtu chováni být museli. SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.715, nepag. 165
Většina mladých býků byla soustředěna na jednom dvoře v Železné (79%) - tj. 66 kusů. V Novém Dvoře jich bylo 11, v Bělé 2 a ve zbývajících dvou žádný. Býci se chovali jen na dvou dvorech - v Bělé a Železné. Tamtéž, Kocové z Dobrše, inv.č.20, karton 1. 166
Tamtéž, Kocové z Dobrše, inv.č.20, karton 1. Tamtéž, Vs.H.Týn, inv.č.715, karton 164, spis Odhad panství Hostouň 1656, nepag. 167
Tamtéž.
36
kopách). To je téměř dvojnásobek stavu udávaného pozdější vrchnostenskou fasí (1713) a dominikálním katastrem (1749). R.1713 se mělo na panství nacházet 23 násadních (o 114 kopách), 6 výtažních osazených kapry (120 kop) a 4 výtažní rybníky osazené pstruhy (5,5 kopy). Dominikální katastr (1749) udává násadní rybníky o 130 kopách a výtažní o 146 kopách. V průběhu 2. poloviny 18.století toto odvětví panského hospodaření upadalo dále. Došlo ke zrušení řady rybníků, včetně toho největšího (Štítarského).168 Kromě tohoto je třeba jmenovat ještě hostouňský panský pivovar v Hostouni, jemuž konkuroval hostouňský měšťanský pivovar, přičemž oba měly zhruba stejný výstav (310-330 sudů piva za rok).169 V 2.polovině 17.století měla na panství také fungovat také jedna železná huť. Není však jasné, kde přesně ležela. Dovážela se do ní železná ruda, která se těžila v dole nedaleko vesnic Roudná a Svinná na horšovskotýnském panství. Postavena byla r.1662 nebo 1663, ale její fungování netrvalo dlouho. Už r.1680 totiž vrchnost chválí hostouňského důchodního písaře, že nechal rozpadlou vysokou pec a budovu hamru svézt a odklidit dříve, než by je lidé roznesli. Podle G.Hofmanna, který se na železářství specializoval, odpovídá krátká existence této hutě řadě jiných případů v Čechách. V poválečném období totiž díky rekonstrukci výrazně vzrostla poptávka po železe, což se projevilo vzrůstem ceny a zakládáním nových hutí. Už v 70.letech ale cena opět poklesla a řada hutí byla pro nevýdělečnost zrušena.170 Hospodaření a obživa poddaných Pro sledované vesnice jsem tyto záležitosti podrobněji zkoumal v kapitolách 4.4. a 4.5. V této kapitole se proto věnuji základním obrysům platným pro celé panství. Co se týká rozložení usedlostí mezi město a venkov, platila pro r. 1722 situace, že z celkového počtu 409 usedlostí jich bylo 24% ve městě Hostouni a 76% ve zbývajících 18 vesnicích. Sociální struktura hospodářů ke stejnému roku je zachycena v následující tabulce. Tabulka 8 - Sociální struktura osedlého obyvatelstva na panství Hostouň (1722) celkem jen město jen vsi kategorie % % % a) domkáři bez půdy (do 1 str.) 87 21,3 28 28,0 59 19,1 b) domkáři (1-5 str.) 58 14,2 25 25,0 33 10,7 c) chalupníci (5-15 str.) 100 24,4 33 33,0 67 21,7 d) pololáníci (15-30 str.) 150 36,7 9 9,0 141 45,6 e) celoláníci (30-60 str.) 14 3,4 5 5,0 9 2,9 f) velcí sedláci (nad 60 str.) ------celkem 409 100 100 100 309 100 Ze zjištěných hodnot vyplývá, že ve vsích byli nejsilněji zastoupeni pololáníci (46%), po nich domkáři (30%) a 168
CHALUPA, A. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 2, s.15. BURDOVÁ, P. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 3, s.224-225. SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.715, nepag. 169
Vedle toho zde vrchnost vlastnila několik dominikálních mlýnů a dominikálních krčem ve městě Hostouni. Podle odhadu panství z r.1656 bylo těchto mlýnů šest. Urbář (1630) a dominikální katastr (1749) uvádí jen čtyři: v Hostouni (tzv. Potestata, o 1 kole), u Hostětic (Brückmühl, o 2 kolech), jeden blízko Svržna (Zanckmühl nebo Domaschka, o 1 kole) a jeden přímo ve Svržně (Grossemühl, o 4 kolech). Rozdíl oproti údajům z r.1656 tvoří mlýny: "Gensmühl" (už v odhadu panství zmiňován už jako pustý) a tzv. "Weissmühl" (ležel u Šidlákova a měl být ze všech nejmenší, r.1656 byl ještě obsazen). Oproti tomu rustikálních mlýnů bylo na panství osmu: hned čtyři v Bezděkově, dva ve Štítarech a po jednom ve Slatině a Ostrově, všechny po 1 kole. BURDOVÁ, P. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 3, s.222-225. SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.10, f.157. tamtéž, inv.č.715, nepag. 170
Informace o existenci huti k r.1666 jsou podle urbáře horšovskotýnského panství. HOFFMANN, G.: K počátkům železných hutí na Domažlicku. VZ OA Domažlice, 1978, s.87-89. V pramenech vrchnostenské provenience jsem náznak o její existenci našel k 22.3.1666, kdy byl na hostouňské vrchnostenské kanceláři řešen spor mezi kameníkem Bartlem Schmallem a Georgem Peiderem, pecmistrem (Hochoffenmeister) a důlním (Steiger). SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs.H.Týn inv.č.500, kniha 500, f.517.
37
chalupníci (22%). Celoláníci tvořili jen 3%. Ve městě byla situace jiná: sedláků zde bylo jen 14%. Většinu drželi domkáři (53%) a chalupníci (33%). Více jak polovina městských domků navíc byla bez půdy nebo s polemi do jednoho strychu. Některé konkrétní vsi se od sebe značně lišily. Ve většině z nich převažovali pololáníci, někde byl počet pololáníků a chalupníků vyrovnaný. Specifická byla domkářská Slatina (domky tvořily ¾ usedlostí), chalupnický Šidlákov (jen 1 pololán, 12 chalup a 7 domků) a podhorská ves Bezděkov, která byla v počtu usedlostí největší na panství. Z 37 gruntů zde nebyl ani jeden pololán, polovina se řadila mezi domky bez půdy (18) a polovina mezi chalupy (19). Nejvýznamnější složku obživy hospodářů tvořila zemědělská produkce. V některých vesnicích byly podle tereziánské vizitace vhodné podmínky pro dobytkářství. To se mimo jiné týkalo sledované vsi Třemešné. Řemeslníci byli soustředěni hlavně v Hostouni. Berní rula jich tu zachytila 34.171 O zhruba ¾ století později jich tu byl už dvojnásobek.172 Ve vsích bylo r.1722 kromě kovářů a mlynářů zachyceno jen několik řemeslníků. Konkrétně dva krejčí (v Mělnici a Ostrově), jeden švec (ve Štítarech) a jeden tkadlec (v Ostrově). Krčmářům vizitace pozornost nevěnovala. Při důkladnějším zkoumání vsí Slatina a Třemešné ale vychází najevo, že ve vsích bylo řemeslníků daleko více než jen těch, které zachytil katastr. Berní rula (1655) venkovské řemeslníky, kromě některých mlynářů, nezaznamenávala vůbec.173 Ze zmíněného počtu řemeslníků v Hostouni se ale ne každý svým řemeslem doopravdy živil. Vizitační komise si o nich poznamenala, že většina z nich nemůže pro chudobu své řemeslo vykonávat a živí se proto polními pracemi jako nádeníci nebo jako poslové. 174
171
Konkrétně 6 řezníků, 5 ševců, 5 krejčích, 3 pekaře, 2 koželuhy, 2 tkalce, 2 kožešníky, 2 zlatníky, uzdaře, barvíře, truhláře, jircháře, sládka, kramáře a kováře. DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.366-358. 172
Z nejobvyklejších řemesel to byli krejčí (8 osob), pekaři (7), ševci (7), řezníci (5) a kovář (1). Ze specializovaných pak tkalci (8), truhláři (4), bednáři (4), kramáři (3), barvíři na černo (3), hrnčíři (2), koláři (2), tesaři (2), zedník, sedlář, zámečník, mydlář, malíř a sklenář. CHALUPA, Aleš a kol. (edd.): Tereziánský katastr 2, s.15 173
Tamtéž
174
CHALUPA, Aleš kol. (edd.): Tereziánský katastr 2, s.15
38
3.4.3. Obyvatelstvo Počet obyvatel panství podle soupisů z r.1651 a 1702 Jak jsem již uvedl v kapitole 2.3.3. (s.17-18), je soupis poddaných podle víry z r.1651 pro hostouňské panství poměrně problematický. Zatímco část týkající se města je kompletní, v části týkající se venkovských obcí absolutně chybí výměnkáři a čeleď zaměstnaná u sedláků. Děti jsou zachyceny až od 12-14 let. Druhý použitý pramen - soupis konzumentů soli z r.1702, neuvádí děti do 10 let.175 Počty obyvatel podle obou použitých pramenů jsou uvedeny v následující tabulce. Před sestavením druhého z nich (1701) ovšem k panství přibylo pět nových vesnic. Jejich obyvatelstvo jsem proto podle duchovenských fasí (1722) odhadl na 490 osob a odečetl od z celkového počtu obyvatel, který podle soupisu z r.1701 žil ve vesnicích (1545 osob).176 Tabulka 9 - Počty obyvatelstva na panství Hostouň: 1651 1701 část panství: počet % počet 1) % město Hostouň 276 29 225 12,7 venkovské obce 688 71 1055 59,6 nové vesnice ---490 27,7 celkem 964 100 1770 100
2) % 17,6 82,4 ---
(pozn: u soupisu z r.1701 jsou procenta počítána dvakrát, jednou včetně nových vsí a jednou bez nich)
Podle uvedené tabulky zachytil soupis z r.1701 ve vesnicích o 370 osob víc než soupis z r.1651. To je téměř 53% přírůstek, který mohl být jen těžko způsoben přirozeně. Promítla se zde zejména nedokonalost prvního soupisu (1651) a také skutečnost, že mladší soupis (1701) zachycuje děti už od deseti let (starší soupis až od 1213 let). Oproti tomu u hodnot pro město Hostouň, které jsou spolehlivé více, lze při porovnání obou soupisů vidět pokles obyvatelstva (o 18%). U prvního soupisu, který je jmenovitý, vychází, že z celkového počtu městských obyvatel tvořily osoby z rodin zakoupených hospodářů a jejich čeleď 63% (175 lidí). Dalších 60 osob žilo v rodinách podruhů (22%) a 10 osob v rodinách dominikálních krčmářů (4 %). Vedle nich zde žilo ještě 22 úředníků a panských služebníků (8 %) a zhruba 9 osob jako osazenstvo poplužního dvora (3 %).177 Na venkově bylo započteno 688 osob, z toho 538 osob z rodin hospodářů (78%), 94 osob z rodin podruhů (14%), 7 osob z rodin dominikálních mlynářů (1%) a 38 osob patřilo mezi osazenstvo panských dvorů a ovčínů (6%). Zbývajících 11 osob byli dva rytíři a jejich sloužící, žijící na svobodném dvoře v Mírkovicích (2%).178 175
ZAHRADNÍKOVÁ, M (ed.): Soupis poddaných 1, s.68-90. MAUR, E. - PÍŠOVÁ, D. (edd.): Sčítání konzumentů soli v Čechách roku 1702. HD 18, 1994, s. 57 a 59 176
Podle duchovenské fase z r.1722 bylo ve vesnicích statku Tasnovice (Tasnovice, Hašov a část Oplotce) celkem 278 duší a ve vsi Mělnice 160 duší. Babice, pro které nemám přesné informace, jsem odhadl na 50 osob, protože se jednalo o zhruba stejně velkou vesnici jako Hašov s 45 dušemi. Celkový výpočet jsem zaokrouhlil na 490. BURDOVÁ, P. et al. (edd.): Tereziánský katastr 3, s.225. 177
Přesné osazenstvo dvora neznám. Počítám 9,25 osob jako průměrnou hodnotu připadající na 1 poplužní dvůr podle stejného soupisu. Z celkového počtu osazenstva dvorů a ovčínů – 47 osob, tak počítám 9 osob na dvůr Hostouň a 28 osob na další 3 dvory ve vsích. Zbývajících 10 osob byli ovčáčtí mistři a pacholci. 178
Největšími vesnicemi podle osob žijících v rodinách zakoupených hospodářů byly Starý Kramolín (53 osob), Bezděkov (52) a Třemešné (51). O něco menší byl Šidlákov (38) a Slatina (36). Ostatních dvanáct bylo poměrně malých: Svržno (27), Doubravka (27), Holubeč (27), Přes (26), Vítání (25), Čečín (25), Ostrov (25; část vsi), Sedlec (24; část vsi), Mirkovice (24), Štítary (23), Horoušany (20) a Černá Hora (19). Nejmenší byl Hašov se 16 obyvateli. ZAHRADNÍKOVÁ, M (ed.): Soupis poddaných 1, s.68-90. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.10, kniha 10. CHALUPA, A. kol. (edd.): Tereziánský katastr 2, s.15
39
Mezi počtem 94 osob označených jako venkovští podruzi jsou kromě podruhů zahrnuti i sirotci a rodiny obecních kovářů a pastýřů. Soupis je zachycuje jen sumárně pro celé panství, nelze je proto přiřadit pod jednotlivé vsi. Jednalo se o 34 rodin a 9 jedinců. Pokud budeme osamocené podruhy považovat za jednočlennou rodinu (pak 43 rodin), tak vychází něco přes dvě podružské rodiny na jednu ves. Přitom podle urbáře z r.1630 víme, že pastoušky se nacházely v 15 obcích. Kováren bylo 10 (podle Tereziánského katastru). Pokud předpokládáme, že všechny kovárny byly v té době ještě obecní, tak dostáváme 25 obecních stavení. Jestliže byly všechny obsazeny, po odečtu tohoto čísla od počtu 43 podružských rodin dostaneme číslo 18, což je za všech těchto předpokladů počet podružských rodin žijících na rustikálních gruntech. Vychází tak zhruba jedna podružská rodina na jednu ves.179 Ve srovnání s tím připadalo na město Hostouň, kde bylo 66 zakoupených rodin, 22 podružských rodin a 10 osamocených podruhů (většinou vdov). Skoro na každou druhou usedlost připadá podružská rodina nebo podruh. Pacholci a děvečky jsou ve městě začleněni mezi rodiny hospodářů.180 Kromě obyčejných poddaných a měšťanů jsou v soupise zachyceni i dva rytíři, kteří přebývali ve vesnici Mirkovice. Jednalo se o padesátiletého Samuela ze Schönfeldu s manželkou a 55tiletého Jana Černína z Chudenic. K nim patřilo ještě osmičlenné služebnictvo sestávající z hostouňských poddaných: zahradníka a kováře s rodinami, dvorního pekaře (Hofpeck), bednáře (Püdner) a jedné další rodiny.181 Jednalo se o svobodný dvůr, který byl v majetku prvního ze jmenovaných rytířů - Samuela ze Schönfeldu, jenž brzy nato zemřel. Jeho vdova dvůr 9.září 1652 prodala hostouňské vrchnosti hraběti Starhembergovi za 600 zl. (tj. 514 kmg 17 gr.) ve splátkách.182 Počet duší ve farnostech Štítary a Újezd Sv.Kříže na přelomu 17.a 18.století Počet obyvatel těchto farních obvodů máme k dispozici především podle pramenů, které zveřejnil Antonín Podlaha. Jedná se o výkazy počtu osob, jež v letech 1694, 1695, 1706 a 1709 vykonaly velikonoční zpověď a také soupis duší, který obsahuje popis pražské arcidiecéze z r.1700. V duchovenských fasích k Tereziánskému katastru (1722) je uveden ještě další seznam duší. Pro fary Štítary a Mělnice je rozdělen podle jednotlivých vsí, pro Újezd Sv.Kříže je jen sumární.183 Pod pojmem „duše“ jsou myšleny osoby, které byly schopny přijímat svaté svátosti. To se netýkalo malých dětí, které v soupisech zahrnuty nejsou. Věk, odkdy začalo být dítě počítáno mezi „duše“, se ovšem v obou pramenech liší. V soupisu z r.1700 je tento věk stanoven na sedm let, v soupise z r.1722 až na deset let.184 Všechny tyto údaje jsou uvedeny v následujících třech tabulkách. Při jejich vyhodnocení nám vychází, že újezdská fara patřila vůbec mezi největší v okolí. Přitom je třeba mít na paměti, že až do přelomu 17. a 18.století navíc ani neměla žádný farní kostel. Štítarská fara patřila před r.1700 mezi větší farnosti. Po
179
ZAHRADNÍKOVÁ, M (ed.): Soupis poddaných 1, s.83-84.
180
Tamtéž, s.89-90.
181
Oba rytíři jsou zapsáni s německými jmény (Samuel von Schönfeldt a Hans Zscherinin). ZAHRADNÍKOVÁ, M (ed.): Soupis poddaných 1, s.68-69. Bližší vztah mezi těmito dvěma rytíři a hostouňskou vrchností jsem nezjistil. Určitě se nejednalo o úředníky nebo bývalé úředníky správy panství. 182
Kupní suma byla rozdělena na závdavek 200 zl. a vejruňkové splátky 30 kmg. Polovina závdavku byla položena okamžitě, polovina měla být zaplacena o Hromnicích 1653. Smlouva je zapsána k knize vrchnostenských povolení a rozsudků. Svědky byli Jan Zikmund Černín z Chudenic a Jindřich Arnošt z Widršperku. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.500, kniha 500, f.511-512. 183
PODLAHA, A.: Dějiny arcidiecéze pražské od konce XVII. do počátku století XIX. Díl 1. – Doba arcibiskupa Jana Josefa harběte Breunera (1694-1710). Praha 1917, s.53-54. BURDOVÁ, P. et al. (edd.): Tereziánský katastr 3, s.225, 239. 184
Takto uvádějí věkovou hranici editoři obou pramenů (Podlaha a editoři Tereziánského katastru). CHALUPA, A a kol. (edd.): Tereziánský katastr 1, s.7. PODLAHA, A.: Dějiny 1.,s.31.
40
osamostatnění mělnického obvodu poklesla mezi středně velké.185 V porovnání soupisů z let 1700 a 1722 se zdá, že zatímco v újezdské farnosti se počet duší držel zhruba na stejné úrovni, ve štítarské farnosti mírně stoupal. Příčinou ale může být také rozdílné zapisování dětí mezi 7.10. rokem v obou seznamech. Co se týká účasti na velikonočních zpovědích, tak ve Štítarech a Mělnici byla téměř stoprocentní, v Újezdě o něco nižší (mezi 90-95%). Příčinou byl zřejmě počet farníků, který na tyto farnosti připadal a který byl mnohonásobně vyšší v Újezdě. Tabulka 10 - Sumární údaje o počtech duší ve farách Štítary, Mělnice a Újezd Sv.Kříže (1694-1722) výkazy o velikonočních zpovědích počet duší farní a filiální obvody : 1694 1695 1706 1709 1700 1722 fary Štítary a Mělnice dohromady 1 303 1 329 1 259 1 380 - z toho Štítary 773 1 243 745 776 724 806 - z toho Mělnice (do 1700 filiální) 558 553 535 574 fara Újezd Sv.Kříže 1 651 1 633 1 600 1 654 1 740 1 753 Co se týká detailnějšího rozboru počtu „duší“ v jednotlivých vesnicích fary Štítary, sestavil jsem podle duchovenské fase následující tabulku (1722). Pro druhou farnost sestavit nešla, protože duchovenská fase uvádí počet duší jen sumárně pro celou farnost. Pro jednotlivé vesnice jsem spočetl počet duší připadající na 1 dům (tj. počet gruntů + ostatní budovy), dále počet duší připadajících na 1 km2 a připadajících na 100 výsevkových strychů orné půdy (tj. rustikální i dominikální). Pro porovnání jednotlivých vesnic je pak v posledním sloupci naznačen jejich charakter (uveden je počet selských, chalupnických a domkářských gruntů).186 Tabulka 11 - Počet duší v jednotlivých vesnicích štítarské fary (1722) ves
duše
grunty
Štítary Tasnovice Oplotec (1.díl) A) Hostětice Vítání Svinná Slatina Hašov Sedlec B) Medná celkem
77 173 60 24 64 67 112 45 103 81 806
14 27 10 --12 10 20 8 14 11 126
další budovy
F, Š, P S, Dv, O, pM, P --Dv, O, pM K, P pM, P Dv, O, P P K K, P 22
duší na 1 dům
4,5 5,4 6,0 8,0 4,6 5,6 4,9 5,0 6,9 6,2 5,4
rozloha 2 k.ú.(km )
duší na 2 1 km
orná půda (str.)
duší na 100 str.
4,16C) 4,24 2,41
24,3 40,8 24,9
568
18
802
22
334
18
23,2 46,2 24,4 20,5 35,6 18,6 27,7
Se
CH
D
5
2
7
10
11
6
8
1
1
--
--
--
183
35
8
2
2
192
35
5
3
2
403
28
4
1
15
176
26
7
--
1
301
34
7
4
3
298
27
9
--
2
3257
25
63
24
39
započteno u Štítar
2,76 1,45 4,59 2,19 2,90 4,36 29,06
rozložení gruntů
Poznámky: A) část vsi patřící pod panství Horšovský Týn; B) obě části vesnice rozdělené mezi panství Hostouň a panství Horšovský Týn; C) tento a následující tři údaje je společný pro Štítary a Hostětice)
185
PODLAHA, A: Dějiny 1.,s.54. Ve farnostech se sídlem na panství Horšovský Týn se počet duší příslušných k jedné faře v r.1722 pohyboval mezi 483 a 1555 osobami. Průměr byl 844 osob. BURDOVÁ, P. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 3, s.225. 186
Rozloha katastrálních území je čerpána z: LIEBSCHER, K. Der politische Amtsbezirk ..., s.452-510. Rozloha orných polí je podle tereziánské katastru. Nejsou započtena lada a ani pastviny. CHALUPA, A. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 2, s.12-15. BURDOVÁ, P. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 3, s.223. Zkratky použité v tabulce: Dv = panský dvůr, O = panský ovčín, pM = panský mlýn, K = obecní kovárna, P = obecní pastouška, F = fara, S = panské sídlo obývané úředníky, Š = škola; Se = sedláci. Existence těchto budov je zjištěna z urbáře panství Hostouň (1630), Tereziánského katastru, soupisů poddaných z r.1651 pro panství Horšovský Týn a Hostouň a urbáře panství Hostouně z r.1772.
41
3.4.4. Opuštěné vesnice Kromě lokalit, o kterých jsem se zmiňoval dosud, ležely na panství ještě další čtyři, které byly již v 17.století pusté. Jednalo se o Čížov, Hostětice, Roudnice a Přítulnov. Z nich je zajímavý zejména osud Přítulnova (Przitoln), který měl ležet v severní části katastru Svržna blízko Holubče. K panství Hostouň patřil od 16.století. Podle některých autorů je připomínán ještě k r.1652 (F.Roubík) a 1654 (J.Micko).187 V hostouňském urbáři (1630), soupisu poddaných (1651) a Berní rule (1655) ovšem zapsán není. Naopak je jednou zmíněn v matrice (r.1651).188 Opět jej zmiňuje až vizitační komise Tereziánského katatastru při vizitování vsi Svržno (1722). Ves už byla této době zbořena, v severní části svrženské plužiny byla ale po ní patrná ještě „rudera“ (základy, kde dříve stály grunty). O polnostech, které dříve patřily ke zdejším gruntům, bylo zjištěno, že je původně užívali hospodáři z Holubče a Svržna a že byly později připojeny k panskému dvoru ve Svržně. Komise je nechala odměřit a zakreslit na plánek přiložený k vizitační zprávě. Jelikož ves nebyla uvedena v Berní rule, soustředilo se vyšetřování na to, zda ves zanikla před nebo po berní vizitaci z r.1654. Byl přitom vyslechnut jeden z poddaných - Georg Weiss (75tiletý poddaný ze Svržna). Ten vypověděl, že stavení ve vsi byla stržena za hejtmana Pitzkopfa.189 Vyšetřování pak pokračovalo v letech 172627, kdy byl zástupci kraje opět vyslechnut Georg Weiss a kdy byla sepsána vysvětlující zpráva. Georg Weiss, který se narodil ve Slatině, si vzpomínal, že jako 12tiletý chlapec (tj. zřejmě v 60.letech 17.století) na toto místo chodil a že zde v této době stály zbytky stavení, které byly později na rozkaz zmíněného hejtmana zbořeny. Z toho bylo usouzeno, že ves zanikla ještě před berní vizitací z r.1654 a pole, která k ní dříve náležela, byla dále počítána jako dominikální.190 Přesné místo, kde měly stát tyto grunty, po nichž na začátku 18.století zbyly jen základy, neznáme. Na mapce sestavené vizitační komisí, je totiž zakreslen jen tvar plužiny a rozloha zde ležících pozemků. Ves buď ležela při cestě mezi Svržnem a Horoušany nebo pravděpodobněji na místě samoty Nová Huť (Neuhütte), která ležela při okraji Černého lesa na samých hranicích dřívější přítulnovské plužiny. Už v r.1654 je zde zmíněn středně velký ovčín a do začátku 19.století přibyla ještě pohodnice (Abdeckerei). Přitom ale název „Nová Huť“ jsem poprvé zaznamenal až v 19.století, do té doby je zdejší ovčín označován vždy jako svrženský.191 Osoby, které r.1651 v Přítulnově zmiňuje matrika, mohly být buď obyvatelé tohoto ovčína nebo nádeníci či řemeslníci, kteří obývali stavení zpustlých gruntů.192 Ostatní vesnice - Čížov (Čížovo), Hostětice (Hossetitz) i Roudnice (Raudnitz) zpustly už v 16.století, některé možná i dříve. Na místě Hostětic (v katastr Štítar) stál v 17.století panský dvůr, ovčín a dominikální mlýn a na místě Roudnice (katastr Černá Hora) panský les, který pohltil celou dřívější plužinu. Čížov je P.Rožmberským lokalizován do jihovýchodní části katastru Svržna, kde v 17.století století stál panský rybník Zankteich a panský 187
Přítulnov je prvně zmíněn ve 12.století jako majetek kláštera Kladruby, ve 13.století byl odprodán ke statku Svržno a v 16.stol patřil ke statku Bernartice. ROŽMBERSKÝ, P.: Zaniklé středověké osady v okrese Domažlice. VZ OA Domažlice, 1980, s.100-101. ROUBÍK, F.: Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha 1959, s.78. 188
Svatba Joanna Mathinky „ex Psitulen“ a Margarethy Peschkové z Třemešné 9.května 1651. Jedním ze svědků byla další osoba „ex Psitulen“ - Joannes N., sartor (tj.krejčí). SOA Plzeň, p.Nepomuk, SM, inv.č. Újezd Sv.Kříže 1, f.167. 189
Na mapce je zakreslen jen tvar plužiny a rozloha zde ležících pozemků. Místo, kde dříve stála stavení, zakresleno není. NA Praha, TK, inv.č.1234, karton 404, Spisy panství Hostouň, spis č.9 z 24.10.1722, nepag. Osobu hejtmana Pitzkopfa neznám. Jednalo se zcela určitě o horšovskotýnského vrchního hejtmana, protože osoby všech hostouňských hejtmanů znám. Z toho vyplývá, že tento hejtman působil na panství někdy po r.1656, kdy už byla Hostouň připojena k Horšovskému Týnu. 190
G.Weiss konkrétně uvedl, že když na toto místo chodil, tak zde v nějaké stěně byl nějaký malý háček, který používal a s nímž si potom poranil ruku. NA Praha, TK, inv.č.1234, karton 404, spis č.20 z 21.2.1727, nepag. 191
SOMMER, J.G.: Das Königreich Böhmen 16, s.184. DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.360. Ovčín je poprvé zmíněn k r.1656 (600 ovcí). SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.715, karton 164, nepag. 192
V katastrálním území Svržna je místním názvem „Psitulen“ označen téměř celý sever katastrálního území ve tvaru odpovídajícímu zhruba plánku nakreslenému vizitační komisí z r.1722. NA Praha, IS, inv.č. KL 551, mapa 4439, Klatovský kraj - Svržno, 1838.
42
mlýn Zankmühl. Okolní polnosti a louky byly podle indikační skicy (1838) převážně rustikální. Ze 17.století máme ale zmínky, že minimálně část těchto polí kolem rybníka "Zankteich" patřila k dominikálu a byla poddaným pronajímána (4.3.4.).193 Je tedy patrné, že plužiny zaniklých vesnic byly už v 16.století buď připojovány k dominikálu (Hostětice, dvůr je zmiňován už na konci 16.stol.) nebo byly užívány sedláky z okolních vesnic a k dominikálu připojeny až v 17.století (Přítulnov) anebo nebyly užívány vůbec a zarostly lesem (Roudnice). U případu Čížova se parvděpodobné, že v 16.stoletá přešla všechna půda k dominikálu a během 17.století byla postupně pronajímána poddaným (nebo měněna za jiné pozemky, tak aby došlo ke scelení dominikálu v katastru Svržna).
193
ROŽMBERSKÝ, P.: Zaniklé osady..., s.91, 94, 102. NA Praha, IS, inv.č. KL 551, mapa 4439, Klatovský kraj - Svržno, 1838.
43
4. SLATINA A TŘEMEŠNÉ V 17. STOLETÍ 4.1. Poloha a popis katastru Třemešné (něm. Zemschen) Tato vesnice dnes splývá se sousedním Bezděkovem v jednu obec s názvem Třemešné.194 V 17.století obě vsi tvořily enklávu hostouňského dominia, která byla od zbytku panství oddělena panstvím Újezd Sv.Kříže a vesnicemi Pavlíkov a Dubec, jež byly součástí drobných rytířských statků Vidice a Tasnovice (viz příloha 2). Intravilán Třemešného leží v nadmořské výšce 510 m stejně jako východní část katastru. Na severovýchodě se nadmořská výška pohybuje od 510 do 530 m, na jihu klesá při hranici s Čečínem až na hodnotu 490 m.195 V severozápadní části katastru leží dva vrchy - jeden severněji (560 m) a druhý jižněji (Lischnitz Berg, 553 m). Podle Stabilního katastru byla tato místa zemědělsky využívána - většinou jako orná pole, v povodí potoka jako pastviny nebo louky. Zarostlých lesem bylo r.1838 jen několik malých pozemků na vrcholu severnějšího kopce. Dnes už les pokrývá celý jižní vrch a západní polovinu severního vrchu. Západní hranici s Bezděkovem tvořil dnešní Bezděkovský potok pramenící u Přimdy a vlévající se v Bělé do Radbúzy. Ve Stabilním katastru je pojmenovaný v Bezděkově a Málkově jako Mühlbach, v Třemešném jako Lunzenbach a v Bělé jako Pössigkauer Bach. Obrázek 1 - Katastrální území vsi Třemešné (1838): místní názvy: 1 - Mühlacker (Mlýnská pole) 2 - Hinter Homolka 3 - Hübelacker (Pahorková pole) 4 - Triftacker 5 - Hofacker (Dvorská pole) 6 - Lange Acker (Dlouhá pole) 7 - Dürre Wiesen (Suché louky) 8 - Luracker rybníky: a - Luschka b - nezn. název c - dva obecní rybníky na návsi barvy: - tmavě hnědá = pole - světle hnědá = louky - matně zelená = pastviny - světle zelená = lesy - šedá = cesty - modrá = rybníky a potoky - černá = stavení - oranžová = katastrální hranice a jména sousedních vsí (sousední lesy vyznačeny šrafováním)
194
Německý název vsi byl někdy zapisován i jako Cemssen, Zemschan, Zemsbchan či Zembschen. Pod dnešní obec spadají vedle Třemešného a Bezděkova ještě Nová Ves, Dubec a Pavlíkov. 195
Údaje podle turistické mapy. URL. <www.mapy.cz> *cit.2010-05-01]
44
Slatina (něm. Schlattin) Tato dnes zapadlá ves je součástí obce Hostouň a s okolním světem ji spojuje odbočka od okresní silnice Hostouň - Poběžovice. Její intravilán leží v mělkém údolí při toku potoka zvaného Slatinný pramenícího u Drahotína a pokračujícího dál do Štítar, kde se vlévá do Radbúzy. Nadmořská výška se při toku potoka drží na hodnotě 420 - 430 metrů. Směrem na západ se terén zvyšuje až na hodnotu 470-490 m, které dosahuje na katastrálních hranicích s Hostouní a Horoušany. Směrem na západ terén pokrývá Slatinský les, který zasahuje i do katastru sousedních vesnic Sedlec a Vítání. Nadmořská výška zde roste ještě o něco výrazněji až na 519 m (Slatinský vrch). Obrázek 2 - Katastrální území vsi Slatina (1838):
místní názvy: 1 - In Hanseliken 2 - Gegen Horauschen (Proti Horoušanům) 3 - In Haika 4 - Gegen St.Georgi (Proti Rokošínu) 5 - An Schitarzner Weg (Na štítarské cestě)
rybníky: a - nezn. název b - Slatinský rybník, dnes Slatinný
45
4.1.1. Stavební vývoj Třemešné Podle urbáře z r.1630 a pozemkové knihy z r.1631 se v této vsi nacházelo celkem 24 rustikálních usedlostí, z toho šestnáct pololánů (grunty 1, 3, 5-9, 12-20), čtyři chalupy (2, 4, 11 a 12), tři domky s půdou (21-23) a jeden domek bez půdy (24). Přitom pololán 7 byl zároveň krčmou (Wirtshaus) a domek 24 zároveň lazebnou (Padstube). Vedle toho ve vsi ještě stála dvě obecní stavení (kovárna a pastouška).196 V průběhu sledovaného století žádný z těchto gruntů nezanikl. Přibyl jediný domek bez půdy (grunt 25), postavený někdy v 80. nebo 90.letech na pozemcích pololánu 19 nebo domku 21. Poprvé je zmiňován v pozemkové knize r.1711.197 V 18. století byla ve vsi postavena hájovna (1709), dva domky vznikly na obecní půdě (oba 1733), jeden se oddělil od pololánu 8 (1768) a jeden od pololánu 9 (1771). U všech se jednalo o domky bez půdy. Podle urbáře z r.1772 tak ve vsi stálo 16 pololánů, 4 chalupy, 9 domků bez půdy, kovárna a pastouška - celkem 31 domů.198 Tento počet dále rostl na: 44 (r.1843), 50 (r.1900) a 66 (1930). Po odsunu německého obyvatelstva došlo k výraznému poklesu na 40 domů r.1950 a 32 domů r.1980. Poté bylo postaveno několik nových domů a při posledním sčítání r.2001 tak měla ves 40 domů.199 Kromě těchto budov stál v Třemešném menší filiální kostel, který zpustl během 50.let a r.1982 byl zbořen. Postaven byl zřejmě až v průběhu 18.století v pozdně barokním slohu. Zdá se ale, že vyrostl na starších základech, možná s využitím zdiva předchozí neznámé stavby.200 Slatina Tato ves byla v 17.století specifická svým převážně domkářským charakterem a existencí poplužního dvor zabírajícího většinu orné půdy v katastru. Podle Berního rejstříku kraje z r.1369 byla Slatina rozdělena mezi pět zemanů: Ondřeje, Stiboře, Zdislava, Mikuláše a Radislava, přičemž každý z nich vlastnil jedno popluží (aratura) a Ondřej pak navíc ještě dva podsedky (subsides).201 Na začátku 15.století si jeden ze zdejších zemanů nechal ve vsi postavit tvrz, která je zmíněna poprvé v r. 1430. K ní pak nejpozději do začátku 16.století přibyl ještě poplužní dvůr a ovčín.202 K r.1630 se kromě tvrze, poplužního dvora a ovčína nacházela ve vsi dvě obecní stavení (pastouška a kovárna) a osmnáct rustikálních usedlostí. Z nich bylo pět pololánických (grunty 1-5), jedna chalupnická (18) a dvanáct domkářských (6-17).203 Mezi domky přitom byly započten i rustikální mlýn (grunt 15) a rustikální krčma (12).204 Z porovnání údajů z let 1369 a 1630 tak vyplývá, že původních pět zemanských popluží se během této doby změnilo na rustikální pololánické usedlosti poddané majiteli tvrze. Dva podsedci zmiňovaní r.1369 jsou zřejmě první z domků vzniklých ve vsi nebo se jednalo o dvě chalupy, které byly později rozděleny na domky. Otázkou však zůstává, odkud se vzala půda patřící v 17.století k poplužnímu dvoru. Jednalo se o 279 strychů, což byly dvě třetiny veškeré orné půdy ležící v katastru obce. Vzhledem k lokalizaci těchto polí se nabízí 196
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs. H.Týn, inv.č.7 a inv.č.487.
197
Tamtéž, inv.č.487, f. 277a.
198
Tamtéž, inv.č.10, nepag. (Třemešné zařazeno jako 2. ves).
199
Tamtéž, inv.č. 487. PALACKÝ, F.: Popis království českého dle popisu r.1843 vykonaného v jazyku českém i německém. Praha 1848, s.380. RŮŽKOVÁ, J. a ŠKRABAL, J.: Historický lexikon obcí 1869-2005, 1.díl. Praha 2006, s.336-337. 200
KRČMÁŘ, L. a kol.: Zničené kostely. Průvodce historií západních Čech č.14. Domažlice 2004, s.194-195. VYŠOHLÍD, Z. PROCHÁZKA, Z.: Čím ožívá krajina. Osudy 129 kostelů na Domažlicku a Tachovsku 1990-2000. Domažlice 2001, s.121. 201
EMLER, J.: Ein Bernaregister ..., s.19.
202
BĚLOHLÁVEK, M.: Hrady 4, s.306.
203
U chalupy 18 se pravděpodobně jednalo jen o dva spojené domky, což naznačuje pozemková kniha, která o gruntu mluví jako o „dvou domcích“ a ne o chalupě. Nasvědčuje tomu i to, že se grunt ještě ve 30.letech rozdělil na dva domky. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, f.249-250. 204
Tamtéž, inv.č.7 a inv.č.474.
46
nejpravděpodobnější vysvětlení, že přinejmenším část z nich nově vznikla na místě dřívějšího lesa.205 Do poloviny 17.století došlo ve vsi k několika málo změnám. Především jeden z pololánů (č.1) poklesl na domek poté, co byla všechna jeho pole buď připojena k panskému dvoru nebo odprodána k pololánu 3. Dále vyhořel a zanikl domek č.7 (mezi 1631-36) a jeho pole byla odprodána k „domku u mlýna“. Ve 40.letech navíc byla jediná zdejší chalupa (18) rozdělena na dva domky (18 a 19) Kromě všech těchto budov stála ve vsi ještě jedna, která je v pozemkové knize zmíněna jen okrajově. Jednalo se nejspíše o dominikální nebo obecní „dřevěný domek u mlýna“, který r.1636 dostal V.Himmelstein (buď od vrchnosti nebo obce). Domek z neznámých příčin zanikl už o tři roky později, Himmelstein si místo něho zakoupil pusté stavení bývalého pololánu 1 a připojil k němu své polnosti.206 Situace se do poloviny století stabilizovala na stavu: čtyři pololány (grunty 2-5), čtrnáct domků včetně krčmy, mlýna a kovárny (1, 6, 8-19) a panský dvůr s ovčínem. Do konce století tedy už přibyl jen jeden rustikální domek poté, co byla kováři zákupně prodána dosud obecní kovárna (grunt 20). 207 Tvrz přestala po připojení k panství Hostouň (1630) plnit funkci panského sídla a časem zanikla. V indikačních skicách už po ní není ani památky. Stávala na mírném návrší vedle poplužního dvora na místě, kde byla později postavena světnice poplužního dvora. Zachoval se z ní pouze prostorný sklep.208 Další stavební přírůstky následovaly až v 18.století. Do pozemkových knih byl nově zapsán domek ovčáka (1712), domek založený na dominikální půdě (1733), dva domky postavené na obecní půdě (1746 a 1756), domek oddělený od gruntu 12 (1745) a další dva domky, prvně zapsané až v urbáři z r.1772; celkem 7 nových domků bez jakékoliv půdy.209 Podle urbáře z r.1772 byly ve vsi 4 pololány, 14 domků s půdou, 8 domků bez půdy, obecní pastouška, panský dvůr a ovčín - celkem 29 stavení. Koncem 18. a začátkem 19.století se počet domů dále zvyšoval, až r.1843 dosáhl čísla 36. Tato úroveň se při dalších sčítáních měnila jen nepatrně, v některých letech došlo dokonce k mírnému poklesu. Při posledním předválečném sčítání v r.1930 tak bylo ve vsi 34 domů. Po odsunu Němců byla většina usedlostí postupně zbořena. V r.1950 ves čítala 24 domů, v r. 1970 - 10 domů a v r. 1980 už jen 5 domů. Poté bylo postaveno několik nových domů a podle posledního sčítání z r.2001 měla Slatina 9 stavení.210 Poválečný zánik se přitom týkal zejména domků, které ležely na pravém břehu potoka. Zanikl také ovčín ležící na okraji vsi při cestě do Hostouně. Zachovala se naopak část poplužního dvora, hájovna (jako jedïné stavení na pravém břehu), všechny čtyři pololánické usedlosti a mlýn. Typ a charakter staveb Pokud se chceme dopátrat sídelní podoby obou vsí ze 17.století, musíme použít mapy vyměřené r.1838 při sestavování stabilního katastru (tedy císařské otisky a indikační skicy), které jsou otištěny jako příloha 21. Použil jsem výřezy z císařského otisku a doplnil je poznámkami.211 U jednotlivých domků jsem dopsal čísla gruntů podle systému používaného v textu práce (nejedná se tedy o čísla popisná). Usedlosti nově vzniklé v 18.století jsem označil rokem, kdy byly poprvé zapsány do pozemkové knihy. Křížem jsou značeny domky vzniklé až na 205
Týká se to panských polí v jižní části katastru - byly nazvané stejně jako nedaleká jižní část lesa („In Haika“, v hájku). Viz. příloha 22 a mapka na s.45. 206
Stavební místo po zaniklém „domku u mlýna“ s kouskem louky pak bylo připojeno k panskému dvoru.
Tamtéž, inv.č. 487, f.3 a 119 207
Tamtéž, f.264.
208
BĚLOHLÁVEK, s.306. SEDLÁČEK, s.118. NA Praha, IS, inv.č. KL 402.
209
SOA Plzeň, p.Nepomuk, VS.H.Týn, inv.č.487.
210
Tamtéž, inv.č.10, nepag. (Slatina zařazena jako 14. ves). PALACKÝ, F.: Popis království ..., s.380. RŮŽKOVÁ, J. a ŠKRABAL, J.: Historický lexikon ..., 1.díl, s.274-275. 211
Císařské otisky Stabilního katastru zveřejnil na internetových stránkách Ústřední archiv zeměměřictví a katastru (ÚAZK). URL: [cit.14-06-2010].
47
konci 18. a na začátku 19.století. Pro značení používané na originálních mapkách ze Stabilního katastru platí údaje uvedené v následující tabulce. Tabulka 12 - Značení používaní ve Stabilním katastru (1838) červená = zděné a kamenné budovy tmavě zelená bez šrafování = louky světle hnědá = pole žlutá = dřevěné budovy světle zelená = porostliny bílá = náves a dvorky tmavě zelená se šrafováním = zahrady tmavě hnědá = cesty Situace znázorněná na mapách je od sledovaného období vzdálena poměrně značně, přesto si lze všimnout, že ještě v r.1838 byly skoro všechny domky a pololány ve Slatině postaveny ze dřeva. Oproti tomu v Třemešné byly hlavní budovy několika statků postaveny z nespalného materiálu. Zajímavé je, že se jednalo o statky převážně v horní části obce (12-14, 16-19). Mohlo se proto jednat o následek nějakého požáru, který postihl jen tuto část obce a po němž byly budovy obnoveny s využitím kamene.212 Co se týká typologie zdejší zástavby, bylo Třemešné ideální kolmou dvoustrannou návesní vsí.213 Zdejší selské statky a chalupy byly rozděleny do dvou rovnoměrných řad, které obklopovaly náves ze severu a jihu. Na západní straně vsi byly soustředěny místní domky (grunty 21-24) a přímo na návsi pak ještě dva obecní domky (kovárna, pastouška). Nové domky ze 17. až 19.století byly stavěny buď při cestě do Bezděkova nebo na návsi. Obdobná situace byla i v sousedních vesnicích, které jsou poprvé zmiňovány ve 1.polovině 14.století (např. Pavlíkov, Dubec, Třískolupy, Rájov, Černá Hora ad.), což značí, že Třemešné bylo založeno ve stejné době jako tyto výše zmíněné vesnice. Naopak ve vesnicích, jejichž založení je kladeno do jiné doby, byl půdorys jiný.214 Kolmé návesní vesnice měly podle Jana Pešty představovat jeden v vrcholů středověkého urbanismu, který převládal ve zdejší oblasti (tj. západním Plzeňsku), Rakovnicku, Lounsku a Kralovicku. Vznik těchto vesnic měl být spojen s emfyteutickou reorganizací staršího osídlení.215 Oproti tomuto Slatina se v 17.století díky převaze domků stala tzv. shlukovou (hromadnou) vsí. Domkářské usedlosti jsou zde neplánovitě seskupeny jednak mezi levým břehem potoka a lesem a také při cestě na pravém břehu. Tyto stavby vznikaly postupně od 14. do 19. století. Zárodek vesnice tvořilo jen pět pololánů (grunty 1-5) soustředěných v severní části intravilánu při cestě do Štítar. Dříve se tedy jednalo o malou ulicovku. Při porovnání s okolními vesnicemi jsem velkou shodu nezaznamenal. Některé z nich byly dvoustranné návesní stejně jako Třemešné (např. Vítání), jiné okrouhlé návesní (např. Sedlec, Tasnovice) a některé shlukové (Horoušany, Štítary).
212
Pro 17.století a začátek 18.století nemám o podobném požáru žádné informace. V tomto období vyhořely jen dvě usedlosti: pololán 5 (1696) a pololán 17 (1699). DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.366. Státní zákaz stavění dřevěných budov byl vydán r.1816. Není však jisté, do jaké míry byl dodržován na venkově. PETRÁŇ, J.: Příběh..., s.96 213
Klasifikaci u této a všech následujících vsí jsem provedl na základě studie J.Pešty, která kromě jeho vlastní typologie obsahuje i přehled typologií od starších autorů: O.Máčela (1955) a E.Černého (1979). PEŠTA, J.: Několik poznámek ..., s. 153168. Jako pramen pro zjištění půdorysu konkrétních vsí jsem použil císařské otisky Stabilního katastru uveřejněné na webových stránkách Ústředního archivu zeměměřičství a katastru. URL: [cit.01-07-2010]. 214
Mladší vesnice poprvé zmíněné na konci 14. nebo v 15.století (Nová Ves, Bezděkov) byly návesní ulicovky. Bělá, která je poprvé zmíněna už v 11.století, byla shlukovou návesní vesnicí. 215
PEŠTA, J.: Několik poznámek ke studiu půdorysné struktury sídel na území Čech. Průzkumy památek 2, 2000, s.162.
48
4.1.2. Plužina Rozloha Mapy katastrálních území Slatiny a Třemešného jsou zařazeny jako příloha 22. V tabulce uvedené níže pak jsou uvedeny sumární údaje z Tereziánského a Stabilního katastru. Údaji z Berní ruly, která uvádí jen rustikál, se zabývám na jiném místě (s.67). Zatímco Tereziánský katastr počítá rozlohu půdy ve výsevkovém pražském strychu, tak Stabilní katastr používá plošné rakouské jitro (Joche) rovnající se dvěma plošným katastrálním strychům. Pro lepší srovnání jsem proto údaje ze Stabilního katastru přepočetl z jiter na plošné strychy.216 Tabulka 13 - Rozloha plužiny Třemešného a Slatiny podle Tereziánského a Stabilního katastru: Tereziánský katastr (1722) - výsev.strychy Stabilní katastr (1838) - plošné strychy
Třemešné Slatina
pole + lada
orná pole
lada
pastviny
louky (vozy)
lesy (leče)
celkem
pole
louky
pastviny
zahr.
lesy
ostatní
362 433
328 433
34 --
61 19
26 61
12 ?
1350 1597
863 624
228 142
181 166
8 11
33 616
37 38
(zkratka: zahr. = zahrady)
Ze srovnání těchto dvou katastrů vychází nesoulad mezi výsevkovým a plošným strychem, o čemž jsem se zmiňoval v kapitole 2.3. v souvislosti s výzkumem, který provedl pro ves Ouběnice Josef Petráň. U mnou sledovaných vesnic jsem se této problematice kvůli časovému vymezení na 17.století blíže nevěnoval. Porovnal jsem jen sumární údaje Tereziánského a Stabilního katastru, z nichž vyšlo, že v průměru pro celou ves byl výsevkový korec podstatně nižší než plošný.217 Ve Slatině připadalo na 1 plošný strych 0,69 plošného a v Třemešném dokonce 0,42 výsevkového strychu. Jedná se ale o počty, z nichž nechci vyvozovat žádné širší závěry. Pro důkladnější srovnání by bylo potřeba využít prameny pro 18.století (Josefinský katastr a pozemkovou knihu), zistit vlastnické změny, které ve vsi proběhly, změny orné půdy na pastviny (nebo opačně) a poté vzájemně porovnat jednotlivé kusy polností. Jisté ale je, že zdejší půda byla osévána řidčeji, což značí horší kvalitu. Rozdělení půdy podle majitele Obě vesnice měly podle Tereziánského katastru téměř stejnou rozlohu orné půdy (mezi 420 a 450 str.), zatímco ale v Třemešném byla až na několik pozemků všechna půda rustikální, ve Slatině se existence poplužního dvora projevila více jak dvoutřetinovou převahou dominikální půdy. Zajímavé je také procento využití. Ve výše položeném Třemešném bylo r.1722 obděláváno jen 77 % polí (zbytek ležel ladem nebo sloužil jako pastviny) a oproti tomu v níže položené Slatině 97%. Kromě terénu se na těchto hodnotách projevila i vlastnická struktura: dominikální pozemky zpravidla nebyly nechávány ladem. Přesné rozvrstvení vlastnické struktury ve sledovaných vsích podle Tereziánského katastru je uvedeno v následujících dvou tabulkách. 218
216
Plošný katastrální strych (korec) měl asi 0,285 ha, rakouské jitro tedy zhruba 0,56 ha. HOFMANN, G.: Metrologická příručka ..., s.60 a 65. 217
Porovnával jsem rozlohu, která je v TK zahrnuta jako orná pole (328 v Třemešném, 433 ve Slatině) s údajem „pole“ ze Stabilního katastru (216 v Třemešném, 156 ve Slatině). Lada a pastviny v Tereziánském katastru jsem vynechal, protože se zřejmě mezitím změnila na louky nebo pastviny. 218
Pro údaje o rustikálu byla použita edice: CHALUPA, A. a kol. (edd.): Tereziánský katastr český 2, s.14-15. Pro údaje o dominikálu vrchnostenská přiznávací tabela z r.1722. NA Praha, TK, inv.č.1234. Údaje ze zádušních pozemků jsou z poddanských fasí: Tamtéž, inv.č.1315.
49
Tabulka 14 - Rozčlenění orné půdy v Třemešné:
rustikální zádušní celkem
celkem (str.) %
orná půda pole lada (str.) % (str.) %
412.3 9.2 422.1
318.2 9.2 328.0
98 2 100
97 3 100
34.1 --34.1
100 --100
pastviny (str.) %
61.0 --61.0
----100
louky (vozy)
25.2 --25.2
%
100 --100
Tabulka 15 - Rozčlenění orné půdy ve Slatině:
rustikální dominikální celkem
celkem (str.) %
orná půda pole lada (str.) % (str.) %
137.0 308.2 445.2
125.1 308.0 433.1
31 69 100
29 71 100
-------
-------
pastviny (str.) %
11.3 -11.3
100 -100
louky (vozy)
6.3 54.0 60.3
%
11 89 100
Typ plužiny Z hlediska typologie se u Třemešného jednalo o nepravý traťový typ plužiny, což znamená, že půda byla rozdělena do několika celků, které byly dále rozděleny na úzké parcely bez přímého vztahu k usedlosti. Výjimku tvoří nepravidelně ohraničená pole v jižní části plužiny vzniklá na místě dřívějších rybníků. Oproti tomu slatinská plužina je kombinovaná. Většina dominikálních polí byla koncentrována do velkých scelených úseků. Oproti tomu rustikální pole měla na některých místech traťový a na jiných úsekový charakter.219 Ve zmiňovaných dvou mapách (příloha 22) jsem podle Stabilního katastru lokalizoval pozemky jednotlivých usedlostí, obce a panského dvora. Černě jsem doplnil informace o polích, zeleně o loukách a červeně o pastvinách. Jako ukázku traťového typu plužiny jsem vybral severozápadní část třemešenské plužiny. Je zařazena jako příloha 23 (černě jsou připsána čísla gruntů, k nimž daná polnost patřila). Na této ukázce je vidět několik bloků rozdělených do úzkých až velmi úzkých tratí. Zejména u bloku 3 (severní část tzv. Mühlacker) si pak lze všimnout, že jen část těchto tratí byla obdělávána jako orná pole. Zbytek byl ve skice označen jako pastviny, louky nebo dokonce les. Jednalo se totiž o poměrně nevhodný terén - kopec, jehož vrchol zhruba v místech, kde je na mapě vyznačen malý lesík. Zajímavé je také, že části tratí ležících na západní straně svahu směrem k potoku byly přerušeny a sceleny v obecní pastvinu. Dnes se na tomto místě rozkládá les, který pohltil i celou oblast 2 ležící na jihu. Jako pole dnes už slouží jen dřívější tratě v oblasti 1 ležící na východním svahu. Oblast 4, která je na ukázce také zčásti viditelná, ležela ve výhodnějším terénu. Sice zde také nebyly všechny tratě zorány na pole, přesto sloužily alespoň jako louky. Dnes jsou tyto pozemky sceleny do jednoho bloku pole. Pastviny a louky Podle tereziánského katastru byly louky u všech pololánů, některých chalup a jen jednoho domku - gruntu 18 ve Slatině, což byla dřívější chalupa. Oproti tomu Stabilní katastr udává luk mnohem více. Řadí mezi ně totiž i pozemky, které byly v Tereziánském katastru počítány jako pastviny.220 Pozemky, které značí jako pastviny Stabilní katastr, jsou ve skutečnosti převážně meze nebo porostliny (jedná 219
Podle typologie E.Černého (1979). Shrnuto v: PEŠTA, J.: Několik poznámek..., s.155.
220
V Tereziánském katastru (TK) je v Třemešném jako pastviny označeno 61 strychů, ve Slatině 12 strychů (všechny byly rustikální). Oproti tomu Stabilní katastr (SK) žádné rustikální pastviny až na pár malých pozemků nezná. K názoru, že louky z TK jsou v SK zařazeny jako pastviny, jsem dospěl lokalizací jednotlivých pozemků. Podle TK totiž měly všechny louky v Třemešném ležet v jižní části plužiny naproti Bělé (příloha 22b, zelená čísla 1 a 2). V indikační skice jsou ale louky vyznačeny i na severu (č. 3), východě (č.4) a méně také na západě při potoce (č.5).
50
se o plochy označené v příloze 22 červenými čísly). Zpravidla patřily mezi dominikální nebo obecní majetek, rustikální nebyly téměř žádné. Na mapě z poloviny 18. století (1.vojenské mapování, příloha 8) jsou tyto plochy v Třemešném zakresleny převážně zeleně, což znamená, že se užívaly jako louky nebo pastviny. Ve Slatině je jedna z nich zakreslena jako malý lesík (č.5 v příloze 22) a jedna jako pole (č.6). Dnes jsou všechny bez výjimky zarostlé lesem. 221 Rybníky Na mapě z prvního vojenského mapování jsou patrné v Třemešném tři rybníky: dva malé na návsi a jeden větší v jižní části katastru (viz příloha 8), ve Slatině šest: jeden velký proti Poběžovicím, tři malé (na návsi, u panského dvora, na severu) a dva velmi malé u potoka. Rybníky v Třemešném byly buď obecní, nebo rustikální, takže nemohly být zapsány ve dvou soupisech dominikálních rybníků, které mám k dispozici (odhadu panství z r.1656 a vrchnostenského přiznání k Tereziánskému katastru z r.1713). V obou pramenech jsou ale rybníky zapsány jen svým názvem, takže je někdy těžké je správně identifikovat. Nepodařilo se mi nalézt tři malé až velmi malé slatinské rybníky (D, E a F). Nejspíše ani nebyly do soupisu zahrnuty.222 V následující tabulce je kromě názvu zapsán i druh rybníku (N = násadní, V =výtažní) a ve sloupci kopy také velikost násady (v kopách). Připojeny jsou i údaje ze Stabilního katastru (1838) - rozloha v plošných stryších a majitel.223 Tabulka 16 - Rybníky ve Slatině zn. A B C D E F
1656 název a lokalizace gegen Ronsperg (jih) in Dorf Schlattin (náves) hintern Plancken (u dvora) (sever) (na potoce) (na potoce)
druh V N N ----
kopy 30 10 10 ----
1713 název druh Schlattiner V Gartenteichl N Planckenteich N* -------
1838 kopy 16 1½ 5 ----
rozloha 14,53
majitel vrchnost zrušen zrušen 0,83 vrchnost 0,26 vrchnost 0,20 vrchnost
(zkratky: zn. = znak) Dva třemešenské rybníky ležící na návsi byly obecní, jak potvrzuje Tereziánský katastr. Naopak rybník nacházející se v jižní části katastru v tzv. Luracker, byl podle Stabilního katastru rustikální - patřil ke gruntu 7, což byl pololán a zároveň krčma.224 Oproti tomuto Indikační skica zachytila poněkud jiný stav. Ve Slatině byly dva rybníky zrušeny (B a C) a místo nich vznikly dominikální louky. V Třemešném naopak dva přibyly. Jeden větší (tzv. Luschka) vznikl na místě, kde se sbíhaly dvě strouhy a kde byla při vojenském mapování zachycena pastvina. Podle Stabilního katastru byl v majetku obce stejně jako okolní pastviny. 225 Druhý nový rybník byl také rustikální, ale o poznání menší (měl jen jen 0,08 plošného strychu). Ležel v oblasti zvané Hinter Homolka uprostřed z jedné úzkých tratí, která patřila pod pololán 13.226
221
Listy 1.vojenského mapování jsou dostupné na internetu na stránkách Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univerzity J.E.Purkyně v Ústí nad Labem. URL: [01-07-2010] 222
SOA Plzeň, inv.č.715, karton 164, spis Ocenění panství Hostouň z r.1656, nepag; NA Praha, TK, inv.č.1234, karton 404, spis Vrchnostenská přiznávací tabella, nepag. 223
NA Praha, SK-D, inv.č.5621, karton 2532, spis Grundparzellen Protocoll, 1838, čísla parcel 224, 485, 487 a 524.
224
Tamtéž, inv.č. 5634, karton 2539, spis Grundparzellen Protocoll, 1838, čísla parcel 47, 49 a 1427.
225
Tamtéž, číslo parcely 877.
226
Velká část tratí ležících v této oblasti nebyla zorávána, ale sloužila jako louky. A to je i případ nejbližšího okolí tohoto rybníčku. Tamtéž, číslo parcely 583.
51
4.2. Obyvatelstvo Poddané žijící v obou sledovaných vesnicích, jsem rozdělil na dvě základní skupiny: osedlé a neosedlé. Mezi prvně jmenované řadím všechny rodiny sedláků, chalupníků, domkářů, rustikálních mlynářů a kovářů, tj. rodiny těch obyvatel, kteří měli svůj grunt zakoupený. Mezi neosedlé obyvatele počítám všechny čeledíny a děvečky, rodiny podruhů, panských zaměstnanců (šafářů, ovčáků ad.), obecních kovářů a pastýřů a také rodiny výměnkářů. Jiné skupiny obyvatelstva, tj. nezakoupení hospodáři (dominikalisté, dominikální mlynáři nebo krčmáři), svobodníci nebo nápravníci ve sledovaných vesnicích nežili. Pro zjištění přesné struktury obyvatelstva bývají zpravidla nejužitečnějším pramenem soupisy poddaných a až za nimi další prameny jako matriky, pozemkové knihy a sirotčí účty. Pro sledované vsi máme ale k dispozici jen soupis poddaných podle víry z r.1651, který je ale, co se týká venkovských obcí, značně problematický (viz s.17). Zabýval jsem se proto pouze strukturou osedlého obyvatelstva, které je zde zachyceno poměrně dobře. Počet podruhů lze ve sledovaných vesnicích odhadovat jen velmi těžko, zvláště ve Slatině, kde sice matriky zachycují řadu osob, které zde prokazatelně nebyly zakoupeny. Často u nich ale nelze určit, zda se jedná o rodinu obecního pastýře nebo kováře, osazenstvo dvora či ovčína nebo o podruhy. O něco lepší je situace v Třemešném, kde žádní panští zaměstnanci nebydleli a nezakoupené osoby, které zde zmiňují matriky, proto mohly být jen podruhy, obecními zaměstnanci nebo čeledníky zaměstnanými u jednotlivých hospodářů. Podrobněji se touto skupinou obyvatelstva zabývám v kapitole 4.4. Sociální struktura osedlého obyvatelstva se v obou vesnicích značně lišila, jak už bylo naznačeno v předchozí kapitole. V Třemešném bylo z pětadvaceti usedlostí 16 pololánů (64%), 4 chalupy (16%) a 5 domků (20%). Ve Slatině pak z 19 usedlostí čtyři pololány (21%) a 15 domků (79%). V tom jsou započteny i krčmy (ve Slatině domek, v Třemešném pololán), slatinský mlýn (domek) a slatinská kovárna (domek). Počet usedlostí se ale nerovnal počtu ve vsi zakoupených rodin jednak proto, že některé usedlosti byly určitý čas pusté nebo neobydlené a jednak také proto, že jeden hospodář mohl vlastnit více usedlostí najednou (viz s.82). Soupis poddaných z r.1651 tak v Třemešném zachytil jen 21 a ve Slatině jen 15 rodin, tzn. o 7 rodin méně, než kolik bylo v těchto vesnicích gruntů.227 Ve Slatině ale ve skutečnosti žilo o jednu hospodářskou rodinu více, než uvádí soupis (tedy 16 rodin). Chybí rodina domkáře Georga Schustera, který byl zároveň místním šafářem. Měl by tak být uveden mezi osazenstvem poplužních dvorů v jiné části soupisu. Ani tam ale není k nalezení, takže se buď jednalo o opomenutí nebo byl mezi panskými zaměstnanci zapsán pod jiným příjmením (tomu by podle křestního jména a věku odpovídal zde uvedený Girg Schmidt s manželkou a synem). V rámci těchto 36 osedlých rodin bylo v Třemešném zapsáno 51 a ve Slatině 36 osob, celkem tedy 87 osob. Z toho 36 osob byli hospodáři, 34 jejich manželky a 17 děti. Přitom je třeba mít na paměti, že do tohoto počtu byly započteny jen starší děti nad 12 let, a to ještě ne všechny. Chybí totiž i starší děti, které nebyly na gruntu přítomny, protože sloužily u jiného sedláka nebo na panském dvoře. Průměrný věk činil u hospodářů 36,3 roku (pohyboval se mezi 23 a 50 lety) a jejich manželek 30,3 roku (rozsah 17 - 44 let). Jen dva z hospodářů byli momentálně ovdovělí. Oba byli z Třemešného a mělo jim být 45 let. Zatímco pololáník Mathes Wenisch (†1655) se později ještě oženil, domkář Hans Gürtler (†1665) už zůstal vdovcem. Výskyt dětí nad 12 let je daleko větší u pololánických rodin (0,8 osoby na grunt) než u chalupnických a domkářských (0,2 osoby na grunt).228 Děti menších hospodářů byly totiž nuceny odejít z gruntu daleko dříve a 227
Pustá byla v Třemešném chalupa 4 a ve Slatině mlýn 15. Krátkodobě neobydlený byl domek 10 ve Slatině (bylo krátce po smrti majitele, jeho děti zde nežily a zanedlouho jej prodaly). Další dvě usedlosti v Třemešném pak užívali dva místní pololáníci jako vedlejší grunty: pololáník 6 chalupu 4 a pololáník 7 domek 21. Naopak obsazen byl pololán 3 ve Slatině, který by měl být podle pozemkové knihy pustý. Dočasně zde žil truhlář Hans Eidenschenck. Ten nejspíše jen obýval stavení, než že by i obdělával pole. ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1, s.70-71, 81-82. 228 Pro srovnání soupis poddaných r.1746 uvádí u starších dětí na jeden pololán 0,9 osoby, na jednu chalupu 0,44 osoby a na
52
hledat si obživu jinde. Uplatnily se jako čeleď nebo mohly odejít do řemeslnického učení, pokud k tomu dostaly svolení od vrchnosti. Děti pololáníků oproti tomu snadno našly uplatnění na rodném gruntu jako pomocné síly. Hospodář tak ušetřil za čeledníky, které by jinak musel zaměstnat.
jeden domek 0,45 osoby (viz tabulka na s.110). SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.673e, karton 24.
53
4.2.1. Demografie Pro sledování porodnosti, sňatečnosti a úmrtnosti byly pro dané vsi rešeršovány jednak matriky křtů, sňatků a pohřbených ze dvou příslušných farností (Štítary, Újezd Sv.Kříže) a jednak matriky sousední farnosti Hostouň. Počet rešeršovaných údajů pro obě vsi z těchto matrik je uveden ve třech následujících tabulkách. Nejedná se ovšem o úplně všechny křty, sňatky a pohřby, týkající se daných vsí vzhledem k tomu, že v některých letech byla matrika vedena mezerovitě (viz s.14-15). Tabulka 17 - Zachycené počty křtů, sňatků a pohřbů ve sledovaných vesnících: a) Křty ves
Slatina Třemešné
období
1641-1700 1629-1700
60 let 72 let
křestní zápisy
křtěných dětí
průměr na rok
275 403
280 409
4,7 5,7
b) Sňatky229 ves
Slatina Třemešné
z celkového počtu dvojčata nemanželské
5 6
4 2
c) Pohřby období
1658-1700 1629-1700
43 let 72 let
svateb
průměr na rok
ves
67 155
1,6 2,2
Slatina Třemešné
období
1655-1700 1629-1700
46 let 72 let
pohřbů
průměr na rok
106 249
2,2 3,5
Časové rozložení počtu křtů, sňatků a pohřbů podle jednotlivých let je uvedeno v grafech 1-3 v příloze. Jedná se ale o poměrně malý vzorek a ve výsledcích tak hraje velkou roli náhoda. Pro lepší objasnění demografických tendencí a minimalizaci těchto náhod jsem proto sečetl všechny křty, sňatky a úmrtí ze dvou příslušných farností a uvedl je v příloze v grafech 4-6. Před výkladem těchto grafů je nejprve třeba upozornit na zkreslení vzniklá neobsazením fary nebo špatným zapisováním. Několikaměsíční neobsazení újezdské fary se například podepsalo na hodnotách pro r.1641. Podezřelé jsou také nízké počty pohřbených, které byly ve štítarské matrice zapisovány v 50. a 60.letech. Morové epidemie Na první pohled jsou v uvedených grafech viditelné odchylky vzniklé v újezdské faře následkem moru r.1634. Ten do zdejší oblasti přineslo vojsko někdy v průběhu jara tohoto roku. Trval až do zimy, přičemž během celého tohoto roku bylo ve farnosti pohřbeno celkem 463 osob, což je zhruba devítinásobek normálního počtu zemřelých v okolních letech. Ne všechny tyto osoby ale patřily mezi místní farníky, některé z nich pocházely z okolních farností (často se mezi nimi vykytují osoby z Esslingu, což je zřejmě starší název nedalekého hornofalckého města Eslarn). V následujícím roce 1635 se úmrtnost vrátila na normální hodnoty, zvedla se však míra sňatků, což je pro tyto situace zcela obvyklý jev. Způsobovaly jej osoby, které během moru ovdověly a které se znovu ženily a vdávaly. Na porodnosti se mor projevil poklesy v r.1634 a v r.1635. Naopak v r.1636 došlo díky nově uzavřeným sňatkům k nárůstu nově narozených dětí. Další morová epidemie se ve farnosti objevila v r.1649. Podle poznámek faráře na něj ale zemřelo jen 6 osob během října a na celkové míře úmrtnosti se nijak neprojevila. Přispělo k tomu zřejmě to, že na rozdíl od předchozí epidemie, která přišla na jaře, se tato v místě objevila až na podzim (v říjnu). Jejímu rozšíření nejspíše zabránilo zimní počasí. Epidemii, která se v Čechách vyskytla v r.1680, jsem ani v jedné farnosti nezaznamenal. V újezdské farnosti 229
Z uvedeného součtu 68 svateb pro Slatinu se konalo ve faře Štítary 59, ve faře Újezd Sv.Kříže 4 a ve faře Hostouň 11. Z počtu 155 svateb pro Třemešné bylo 139 uvedeno v matrikách fary Újezdu Sv.Kříže, 11 v matrikách Hostouně a 5 v matrikách Štítar. V újezdských matrikách není někdy u snoubenců zapisováno místo původu. Osoby, u nichž tato informace chybí a které pocházely ze sledované vsi Třemešné, jsem identifikoval podle rodinných listů, které jsem pro danou ves sestavil.
54
se tento rok zvýšila úmrtnost jen nepatrně, ve štítarské se nezvedla vůbec. Neúrody a demografické krize v Čechách Demografické krize vyvolané neúrodou a vysokými cenami obilí měly v Čechách proběhnout v letech 1677, 1684 a 1692-1696.230 Poslední krizi potvrzují i dvě poznámky štítarského faráře zapsané ve zdejších matrikách. První se týká velkého množství hustého sněhu, který napadl r.1692 ve středu po svatodušních svátcích - tj. 4.června (!) a kvůli kterému pomrzlo značné množství obilí.231 Druhý zápis se týká dvou následujících let 1693 a 1694, v nichž panovala velká drahota, že strych žita stál 6 zlatých.232 Co se týká demografického dopadu, je u obou farností v letech 1692-1696 znatelný nárůst pohřbů, i když ne zase tak výrazný. Oproti tomu počty křtů se držely zhruba na stejné úrovni jako v jiných letech a počty sňatků dokonce vzrostly. Viditelnější je výkyv, který nastal o něco později v r.1699 a postihl jen újezdskou faru (vzestup pohřbů, pokles křtů). O nějaké krizi v tomto roce podrobnější zprávy nemám. U dalších jmenovaných krizí (1677 a 1684) jsem výkyv v grafu pohřbených nezjistil. Určitý poměrně velký výkyv směrem dolů je pro oba roky viditelný jen u počtu sňatků. Sezónnost Vedle ročních počtů křtů, sňatků a pohřbů jsem pro celé období sumárně sledoval i sezónnost, tj. měsíční počty. Výsledkem jsou následující tři grafy. Je z nich patrné, že v obou vesnicích měsíční počty kolísaly. Pokud by totiž byla sezónnost rozložena rovnoměrně na všechny měsíce, tak by na každý připadalo 8, 3%. To je číslo, které beru jako průměr pro další srovnávání. Tabulka 18 - Sezónnost křtů, sňatků a pohřbů ve sledovaných vesnicích: a) křty b) sňatky celkem celkem Slat. Třem. Slat. měsíc % % leden 79 11,6 31 48 21 9,5 4 únor 57 8,4 27 30 20 9,0 4 březen 73 10,7 30 43 3 1,4 2 duben 48 7,1 17 31 12 5,4 6 květen 43 6,3 19 24 14 6,3 2 červen 52 7,7 25 27 5 2,3 1 červenec 52 7,7 26 26 13 5,9 2 srpen 57 8,4 22 35 3 1,4 -září 55 8,1 27 28 8 3,6 4 říjen 50 7,4 19 31 27 12,1 11 listopad 59 8,7 16 43 96 43,2 31 prosinec 53 7,8 16 37 -0,0 -100 celkem 678 100 275 403 222 67
c) pohřby celkem Třem. % 17 26 7,3 16 27 7,6 1 32 9,0 6 49 13,8 12 23 6,5 4 23 6,5 11 35 9,9 3 31 8,8 4 35 9,9 16 25 7,0 65 24 6,8 -24 6,8 155 354 100
Slat.
Třem.
16 5 12 14 4 3 11 9 15 5 6 6 106
20 23 20 35 19 20 14 22 20 20 18 18 249
(zkratky: Slat. = Slatina, Třem. = Třemešné)
Sezónnost svateb je na rozdíl od sezónnosti křtů a pohřbů lehce ovlivnitelná člověkem a dá se proto lehce vysvětlit církevními a zemědělskými tradicemi, které zde byly stejné jako kdekoliv jinde v Českých zemích v období raného novověku. Měsíční počty v březnu, dubnu a prosinci výrazně ovlivnily církevní předpisy 230
GRULICH, J.: Populační vývoj ..., s.102.
231
„Anno 1692 dem Mitwoch nach Pfingsten ist ein sehr groβer und tückher Schnee gefallen, das liebe Getreid sehr erfrohren.“ SOA Plzeň, SM, inv.č. Štítary 3, f.120. 232
„Anno 1693 und 1694 Jahr ist ein sehr groβe Theurung gewesen, das man den Strich Kohrn umb 6 fl. Ja siebenhalben kauffen müssen. Gott wolle seinen Seegen wider in das Endt schilehn(?) und vor aller Notus erretten“. Tamtéž, f.112.
55
zakazující svatby ve tří až čtyřtýdenním adventním období před Vánocemi a v šestitýdenním postním období před Velikonocemi. V tomto období se neměly konat žádné slavnosti, zábavy a hostiny.233 Zemědělská sezóna se na sňatcích projevila nízkými hodnotami v červnu, srpnu a září. Od poloviny července a v srpnu probíhaly žně a sklízení otavy, což se protáhlo až do září. Svatbě navíc musely předcházet trojí ohlášky, takže pokud se s nimi začalo v půlce září, mohla být svatba vystrojena nejdříve v 1.polovině října. V hodnotách pro červen se pak projevila senoseč. K velmi mírnému nárůstu svateb docházelo v období mezi senosečí a žněmi (červenec) a mezi Velikonocemi a senosečí (část dubna a květen). Naopak vysoce nadprůměrné byly počty sňatků v lednu, únoru, říjnu a zejména v listopadu. Na podzimní měsíce říjen a listopad připadalo celých 55% svateb, na leden a únor 18%.234 Sezónnost křtů kolísala mezi 6 - 12 %. Podle výzkumu Josefa Grulicha se zvýšená míra porodnosti opakovala vždy v prvních pěti měsících roku, přičemž maximum porodů mělo být v únoru a březnu. V květnu a červnu mělo docházet k poklesu, následně opět k mírnému nárůstu (červenec až září) s vrcholem v srpnu a pak opět k poklesu až na celoroční minimum v prosinci.235 Tomuto můj vzorek přibližně odpovídá. Zvýšenou míru jsem zaznamenal v prvních třech měsících roku (maximum bylo v lednu a březnu), čtvrtý měsíc byl podprůměrný a pátý měsíc dokonce vůbec nejslabší. Ve všech ostatních měsících se míra porodnosti držela v odchylce ± 0,6% od průměrné hodnoty. Přesto je mírný nárůst patrný v srpnu a září, po němž následuje pokles v říjnu a pak opět vzestup v listopadu.236 Rozdílnost měsíčních počtů vychází z počtu početí, ke kterým tedy muselo docházet nejčastěji v dubnu a červnu (při porodech v lednu a březnu). Naopak nejméně početí muselo proběhnout v srpnu, což je období žní (porody v květnu).237 Na měsíčních počtech pohřbů se podepisovala především roční období. Vyšší úmrtnost je obecně dokládána zejména v zimních a jarních měsících, kdy byl lidský organizmus vysílen zimou, hladem a nemocemi. Infekční nemoci se šířily zejména v letních měsících, na podzim vrcholily a s příchodem zimy odezněly.238 To plně potvrzuje průběh moru v r.1634 v újezdské farnosti. Ve sledovaných obcích bylo období od října do února překvapivě lehce podprůměrné. Vzestup počtu zemřelých byl patrný až v březnu a v dubnu dosahoval výrazného maxima. Poté následoval prudký pokles na minimum v květnu a červnu, který vystřídaly opět vyšší hodnoty v červenci, srpnu a září. V říjnu pak došlo k poklesu na už zmíněnou nižší hodnotu, která se udržela přes celou zimu.239 233
GRULICH, J.: Populační vývoj..., s.158-159.
234
Všechny tyto hodnoty téměř přesně odpovídají údajům, které pro 18.stol. zjistil Ondřej Mlejnek v moravské lokalitě Panská Lhota. Oproti údajům zjištěným Josefem Grulichem pro jižní Čechy (také pro 18.století), byl ve Slatině, Třemešném a i v Panské Lhotě daleko větší podíl listopadu na celkovém počtu svateb. V Panské Lhotě byl 46,5%. V širokém reprezentativním vzorku jihočeských farností jen 27,5%. MLEJNEK, O.: Panská Lhota v raném novověku. Brtnice-Brno, s.96. GRULICH, J.: Populační vývoj ..., s.453. 235
Tyto závěry jsou na základě rozsáhlého vzorku jihočeských farností z 18.století stejně jako údaje použité při výzkumu sňatečnosti. GRULICH, J.: Populační vývoj..., s.152-153, 452. 236
Zde se s údaji Josefa Grulicha částečně rozcházím. Navíc jsem celoroční minimum nezaznamenal v prosinci, ale v květnu. Na vině je zřejmě rozsáhlost vzorku, zatímco J.Grulich pro svůj výzkum použil zhruba 185 tisíc údajů (z 18.stol.), já jsem měl k dispozici vzorek o zhruba 680 údajích (ze 17.stol.). 237 O vlivu pracovního vypětí se zmiňuje i Grulich, stejně jako o vlivu zimního období, kdy obyvatelstvo mohlo strádat. Jako marginální označuje vliv možných církevních výzev k omezení manželské sexuality v adventním a postním období. GRULICH, J.: Populační vývoj..., s.154. 238
GRULICH, J.: Populační vývoj..., s.155.
239
Závěry J.Grulicha už jsem uvedl v předchozím odstavci. S nimi se neshoduji na úrovni úmrtnosti během zimních měsíců. O něco více se shoduji s údaji O.Mlejnka, protože i on zjistil nižší hodnoty během zimních měsíců ledna a února a vyšší během jara (březen a duben). Odlišné hodnoty má ale pro léto (zaznamenal pokles, zatímco já vzestup), pro listopad a prosinec (u něj vzestup, u mě pokles).
56
Nemanželské děti Ve vybraných dvou vesnicích jsem za sledovanou dobu zaznamenal jen šest nemanželských dětí, což činí 0,87% z celkového počtu pokřtěných dětí. Nemusí to ale být úplně konečné číslo, protože nemanželské děti jsou v matrikách obecně hůře zaznamenávány než manželské.240 Ani jedno z těchto nemanželských dětí nesouviselo s úředními vyšetřováními pro „porušení šestého přikázání“, které jsou zaznamenány v knize rozsudků a které podrobněji rozebírám na s.115-116. Tabulka 19 - Přehled zjištěných nemanželských dětí: křest ves jméno dítěte jméno matky 1650, 4.4. Slatina Elisabeth Katharina LEUTENARTOVÁ 1672, 11.9. Třemešné Ursula neuvedeno („ein Leiherin“) 1675, 18.3. Slatina Georg Joseph Katharina GLÜCKSELIGOVÁ 1681, 24.6. Slatina Stephan Apollonia EBENHÖCHOVÁ 1694, 10.5. Slatina Johann Margaretha KRIEGELSTEINOVÁ 1700, 13.8. Třemešné Marie Margaretha WARTHOVÁ
její věk ---36 let 28 let 16 let
pohřeb dítěte (věk) ----18.3.1675 (1 den) 31.12.1681 (1/2 roku) --2.9.1700 (21 dní)
U tří prvně jmenovaných žen jejich původ neznám. Příjmení Leutenart se ve Slatině ani v okolí jinak nevyskytuje. Nejpravděpodobnější se zdá vysvětlení, že se jednalo o děvečku zaměstnanou na panském dvoře nebo u některého ze sedláků. Ani o dalších osudech této osoby a dítěte mi není nic známo.241 O druhé ženě nic bližšího ani zjistit nelze, uvedeno je jen, že byla „ein Leiherin“, což zřejmě znamená laička. Příjmení třetí ženy (Glückseligová) patřilo ve Slatině a okolí k poměrně častým. Přesto se nepodařilo ji přesně zařadit k některé konkrétní rodině. Co se pak týká dalších tří žen, byla Apollonia Ebenhöchová dcerou slatinského rychtáře a pololáníka Hanse Ebenhöcha (†1682),242 Margaretha Kriegelsteinová dcerou slatinského domkáře Melchiora Kriegelsteina a Margaretha Warthová dcerou tehdejšího třemešenského rychtáře a pololáníka Michaela Warthy (†1719/20). U dvou případů byli zjištěni i otcové dítěte. Otcem Georga Josepha Glückseliga (1675) byl Adam, syn sedláře z Hostouně a otcem Johanna Kriegelsteina (1694) Georg Leinhaupl, který byl během tohoto roku poslán do války proti Turkům.243 U ostatních dvou (1672, 1700) je rovnou zapsáno, že otec je nejistý. U případu Apollonie Ebenhöchové nebylo zjištěno, kdo je otcem, protože jich bylo možných více.244 Co se týká dalšího osudu těchto žen, tak dvě z nich, jejichž děti zemřely, se později vdaly. Apollonie Ebenhöchová si r.1685 ve svých čtyřiceti letech vzala Nicholase Gmacha z Černé Hory. Margaretha Warthová se vdala za domkáře a pekaře Seela z Třemešného.245 O zbývajících čtyřech svobodných matkách nebylo v tomto ohledu zjištěno nic.
240
Přehled početního zastoupení nemanželských dětí pro různá česká a moravská panství podává ve své práci J.Grulich. Zastoupení se podle nich pohybovalo mezi 1 - 7,3%. Pro Čechy mělo obecně platit rozmezí 1-3 %. GRULICH, J.: Populační vývoj..., s.198. Podle toho by se mohlo zdát, že zdejší matriční evidence nemanželských dětí byla neúplná, což je určitě možné. Ve štítarských i újezdských matrikách jsou tyto děti zapisovány přímo v hlavním oddílu stejně jako všechny ostatní děti, ne tedy někde na konci nebo zvlášť, jak tomu bylo v některých jiných matrikách. 241
V soupise poddaných z r.1651 uvedeni nejsou nebo tam jsou pod jiným příjmením.
242
Hans Ebenhöch byl možná už bývalým rychtářem (v úřadu zmiňován 1651 a 1660), k r.1681 jméno slatinského rychtáře neznám. Hospodářem na pololánu 2 byl ale stále, a to až do své smrti následujícího r.1682. 243
SOA Plzeň, SM, inv.č. Štítary 2, f.42 a 91. Příjmení Leinhaupl bylo značně rozšířeno především v nedaleké vsi Mělnice. ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1, s.312 244
SOA Plzeň, SM, inv.č. Štítary 2, f.59. K případu Kathariny Leutenartové (1650) žádné podrobnosti o otci zapsány nebyly. Tamtéž, inv.č. Štítary 1, f.58. 245
Tamtéž, inv.č. Štítary 2,f.98. U Warthové zjištěno jen podle pozemkové knihy, protože svatba uskutečnila až po r.1700. SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.487, f.67
57
Děti narozené do 9.měsíce po svatbě Podle počtu výše uvedených případů z matrik a z vrchnostenské knihy by se mohlo zdát, že těhotenství svobodných dívek nebylo zase tak moc častým jevem. Při důkladnějším porovnání datumů svateb těchto manželských párů s datumy křtů jejich prvorozených dětí však vychází najevo spíše opak. Tabulka 20 - Porovnání dat narození prvorozených dětí s daty sňatků jejich rodičů. prvorozené dítě po svatbě: případy % prvorozené dítě po svatbě: do 5. měsíce 5 7,5 mezi 9. a 12.měsícem mezi 5. a 8. měsícem 6 8,9 mezi 1. a 2. rokem mezi 8. a 9 měsícem 4 6,0 mezi 2. a 3. rokem mezi 3. a 4. rokem
případy 23 17 9 3
% 34,3 25,3 13,4 4,5
Ze vzorku 67 párů, u nichž znám obě potřebná data, se celých 16% prvorozených dětí narodilo do 8. měsíce po svatbě a dalších téměř 6% dětí se narodilo mezi 8. a 9 měsícem.246 Tyto hodnoty pak zhruba odpovídají tomu, co zjistil O.Mlejnek pro lokalitu Panská Lhota na Jihlavsku. V 18.století se zde do osmého měsíce po svatbě narodil první potomek zhruba 15% párů.247 Jedná se o poměrně vysoké číslo, které zdaleka přesahuje počet případů vyšetřovaných úřadem. U těch žen, které byly v době svatby v 1. nebo 2.měsíci těhotenství, se samozřejmě na celou věc ani nepřišlo nebo přišlo až dodatečně, což zřejmě nebylo nijak zvlášť vyšetřováno. Jsou zde však i případy, kdy došlo k porodu i 3 až 4 měsíce po svatbě, kdy už těhotenství nešlo zatajit.248 Žádný z těchto případů ale není zachycen ve vrchnostenské knize rozsudků a ani v kostelní knize újezdské fary, kam byly mezi příjmy započítávány pokuty udělené těmto provinilým osobám. Křestní jména V obou vesnicích bylo křestní jméno dětem dáváno téměř výhradně podle jejich kmotra (v 98% případů). Vůbec přitom nevadilo, že už jedno dítě tohoto jména v rodině žilo. Nejsou výjimkou rodiny, v nichž byli dva vlastní sourozenci stejného jména. Jak prokazují dědická porovnání v pozemkových knihách a také rodinné listy, které jsem pro obě vsi sestavil, jednalo o velmi častý jev. Celkově jsem zaznamenal několik desítek takovýchto případů. 249 Nejednalo se přitom jen o jména typu Jan, která měla několik variant (např. Jan Křtitel a Jan Evangelista), ale také o jména jen s jedním svátkem (Otto, Anna, Katharina, Margaretha ad.). V některých rodinách jsem zaznamenal dokonce i tři žijící sourozence stejného jména.250 V pramenech byly tyto osoby odlišovány přídomkem starší, mladší, popř. prostřední. Vzhledem k tomu, že zjištěná tendence v pojmenovávání dětí podle kmotrů se vyskytovala ve dvou farnostech, které jsou pro toto období považovány za jazykově převážně německé, provedl jsem porovnání s dvěma okolními farnostmi. Ve farách Bernartice (jazykově německá) a Blížejov (česká) jsem na určitém vzorku
246
Do počtu 67 párů nezapočítávám 11 párů, které zůstaly bezdětné (jednalo se zpravidla o druhá nebo třetí manželství starších žen). 247
K dispozici měl přitom údaje o 46 párech. MLEJNEK, O : Panská Lhota ..., s.117
248
Urban Gürtler a Barbora Pešková (svatba 9.10.1646, křest dítěte 7.1.1647), Jacob Gürtler a Katharina Larová (svatba 1.8.1683, křest dítěte 17.11.1683), Mathes Piebl a Dorotha Potskatová (svatba 20.11.1657, křest dítěte 6.3.1658), Michael Wartha a Barbara Peschková (svatba 25.7.1662, křest dítěte 19.11.1662). 249
V soupisu poddaných pro panství 1651 jsou jen tři případy (v Doubravce, Šidlákově a Vítání). Je ale třeba mít na paměti, že v soupise jsou zaznamenány jen starší děti, z nichž velká část už navíc byla mimo grunt, takže zachycené případy jsou jen minimální zlomek. ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1, f.76, 77 a 80. 250
V Třemešném v rodině Goblirschů na pololánu. Jednalo se ovšem částečně o nevlastní sestry jménem Anna, všechny dcery Hanse Goblirsche. První z nich (nar. r.1638 a provdaná 1663) pocházela z jeho prvního manželství, druhé dvě (nar. 1651 a 1660, provdané 1675 a 1688) z druhého manželství.
58
zjistil přibližně totožný stav, jaký panoval i v Třemešném a Slatině.251 Jednalo se tedy o zvyk rozšířený po celém Domažlicku. Stejná situace tedy byla v poněmčených vesnicích, kam od 16.století směřoval příliv obyvatelstva z Horní Falce a stejně tak ve vesnicích, které si v 17.století a i později český charakter udržely. Ze zmíněné téměř výhradní tendence pojmenovávat děti podle kmotrů bylo jen málo výjimek. Ve Slatině to bylo šest a v Třemešném jen pět křtů. Z toho čtyřikrát bylo jméno vybráno podle blízkého svátku světce, jednou zřejmě podle jména otce a jednou se dané jméno shoduje se jménem svědkyně křtu.252 Jen v pěti případech bylo dítě pokřtěno bez ohledu na datum, jména rodičů, kmotrů, svědků křtu nebo zasvěcení kostela.253 Přehled křestních jmen u dětí narozených v Třemešném a Slatině je uveden jako příloha 17. Vzhledem k tomu, jakým způsobem byla jména vybírána, závisel výskyt daného jména na jménech osob, které chodily za kmotry nejčastěji, což byli především zakoupení hospodáři. Z 37 užívaných mužských jmen výrazně převládalo jméno Johann s 90 případy a až daleko za ním následoval Georg (44), Michael (34) a Mathias/Mathes (27). Ženských jmen se používalo daleko méně (jen 20), přičemž nejpočetnější mezi nimi byly Margarethy (70 případů) a dále pak Anny (51), Barbary (39) a Kathariny (30). Dvě křestní jména se vyskytla jen u čtrnácti případů. Devětkrát to bylo z důvodu, že i kmotr používal dvě křestní jména (5x Anna Maria, 1x Hans Thomas, Hans Georg, Hans Christoph a Hans Jacob). U zbývajících pěti dětí bylo první jméno zvoleno podle jména kmotra a druhé podle blízkého svátku svatého.254 Věk zemřelých Věk zemřelých v újezdských matrikách téměř po celé 17.století chybí. Jediné údaje lze čerpat ze štítarských matrik. Jsou ale samozřejmě značně zaokrouhlované, u starších osob je věk často přeceňován. V porovnání osob se soupisem poddaných (1651) se věkové údaje u osob zemřelých ve vyšším věku liší i o dosítky let. Zjištěné údaje uvádím v tabulce níže. Ve vsi byly zjištěny i dvě osoby s věkem přes 90 let: r.1696 zemřel starý pastýř Mirtl ve věku 95 let a r.1685 Georg Kneisl ve věku 92 let. Jejich skutečný věk byl ale nejspíše podstatně nižší. Georg Kneisl by se tak měl podle matriky narodit r.1593. Oproti tomu podle soupisu poddaných z r.1651 se měl narodit r.1623, což činí rozdíl 30 let.255 Tady je ale třeba podotknout, že tento soupis poddaných má tendenci naopak stáří osob značně podhodnocovat.
251
U Blížejova jsem jako vzorek vybral roky 1670-1671 (tj. 73 křtů). V 92% případů dostalo křtěné dítě jméno po prvním kmotrovi. SOA Plzeň, SM, inv.č. Blížejov 1, NOZ, 1644-1677, s.80-88. U Bernartic jsem jako vzorek vybral 4 vesnice (Bernartice, Strachovice, Dehetná a Borek) v letech 1670-71 (tj.48 křtů). Dítě dostalo jméno po kmotrovi v 96% případů (ve 4% dostalo dítě po kmotrovi jen 2.jméno).Tamtéž, inv.č.Bernartice 3, NOZ, 1661-1729, f.6-8, 23, 35-36 a 50. Nepoužitelná je studie Petra Mužíka o křestních jménech v Horšovském Týně (1643-1830). Tato studie se podrobně zabývá pouze rozšířením jednotlivých křestních jmen. Způsobem, jakým byla tato jména vybírána, se vůbec nezabývá. MUŽÍK, P.: Vývoj křestních jmen v Horšovském Týně v letech 1643-1830 ve srovnání s vývojem křestních jmen v Domažlicích. VZ OA Domažlice, 1979, s.85-108. 252
Tři případy výběru podle jména světce jsou jisté: Ludmilla (křest ve vsi 17.9, svátek 16.9.), Mathaus (křest 27.9., svátek 21.9.), Johann (křest 8.9., svátek Jana Zlatoústého 13.9.). V jednom případě je vzdálenost mezi svátkem a datem křtu větší: Cunigunda (křest 15.2., svátek 3.3.). Podle jména otce byl pojmenován Simon Pauer (*8.7.1695). Všechny tyto případy jsou ze Slatiny. Podle jména svědkyně byla pojmenována Marie Schleglová (*5.11.1670) z Třemešného. 253
Ve Slatině se jednalo o Apollonii Ebenhöchovou (křest 17.5.1645, rodiče Hans a Anna, kmotra Ursula), v Třemešném o Marianu Schmidovou (24.6.1629), Johanna Warthu (28.3.1647), Annu Rossovou (2.3.1670) a nemanželské dítě Ursulu, jejíž matka nebyla uvedena jménem a ani příjmením (11.9.1672). 254
Tato jména byla používána jinak velmi zřídka nebo vůbec: Joseph (ve vsi dva křty: 18.3. a 29.3., svátek 19.3), Franz (křest 2.12., svátek Fr.Xaverského 2.12.), Wenzl (křest 27.9., svátek 28.9.) a Bartolomäus (křest 23.8., svátek 24.8.) 255
SOA Plzeň, SM, inv.č. Štítary 3, f.209 a 230. ZAHRADNÍKOVÁ, M (ed.): Soupis poddaných 1, s.81.
59
Tabulka 21 - Věk zemřelých ve Slatině (1655-1700) věk počet v% věk 0 - 10 let (celkem) 48 45,3 21 - 30 let 1 až 7 dní (8) (7,5) 31 - 40 let 8 dní až 1 měsíc (5) (4,7) 41 - 50 let 1 až 6 měsíců (14) (13,2) 51 - 60 let 6 měsíců až 1 rok (6) (5,7) 61 - 70 let 1 až 2 roky (6) (5,7) 71 - 80 let 2 až 5 let (5) (4,7) 81 - 90 let 6 až 10 let (4) (3,8) 91 - 100 let 11 - 20 let 5 4,7 není uvedeno celkem do 20 let 53 50 celkem 21 - 100 let
počet 3 2 13 13 11 4 3 2 2 53
v% 2,8 1,9 12,2 12,2 10,4 3,8 2,8 1,9 1,9 50
Příčiny smrti Štítarské matriky jako jedny z mála zachycují pro toto období i příčiny smrti, i když jen u 60% osob. U dětí je nejčastější příčina smrti jasná - psotník. Méně se objevovala i infekční onemocnění jako neštovice a úplavice. U dospělých se často jako příčina smrti objevuje „vleklá nemoc“, což nás sice příliš neinformuje, ale víme alespoň, že se nejednalo o úmrtí na akutní infekci. U těchto zemřelých bývá zpravidla zapsáno „horká nemoc“ nebo „horečka“. Z přesněji udaných nemocí se objevují souchotiny (tuberkulóza), dále vodnatelnost, rakovina či nádor a úplavice. U dvou osob bylo zapsáno, že zemřely násilnou smrtí („durch gewalt Todt“), která není nijak specifikována. Zřejmě shodou okolností se jednalo o matku a dceru. První zemřela v prosinci 1688 matka Gertruda (53 let), tehdy manželka Hanse Pömmerleho, domkáře na gruntu 14. O dva a půl roku ji následovala jedna z jejích dcer - Katharina Pömmerlová (*1669 nebo 1670), která zemřela v červnu 1691 poté, co několik týdnů proležela.256 Pravděpodobnější je, že se jednalo o nehody, které se přece jenom občas stávaly.257 Zabití nebo vraždy byly poměrně vzácné.258 Tabulka 22 - Příčiny smrti u obyvatel Slatiny ve štítarské matrice (1655-1700) do 10 let počet nad 10 let - pokračování psotník (Frais) 24 nádor nebo rakovina (Geschwulst, Krebs) neštovice (Plattern) 3 vodnatelnost (Wassersucht) červená úplavice (rote Ruhr) 2 násilná smrt (gewalt Todt) fleky (Flecken) 2 těžká nemoc (schwere Krankheit) vleklá nemoc (langwürige Krankheit) 1 horečka (Fieber) neuvedeno 16 červená úplavice (rote Ruhr) nad 10 let počet černé souchotiny (schwarze Schwindsucht) vleklá nemoc (langwürige Krankheit) 6 zánět mozkových blan (Hauptkrankheit) horká nemoc (hitzige Krankheit) 6 neuvedeno souchotiny (Lungensucht, Schwindsucht) 5
počet 4 2 2 2 2 1 1 1 26
256
Věk Gertrudy Pömmerlové je podle úmrtního zápisu. Věk Kathariny Pömmerlové byl tamtéž udán na 18 let, ve skutečnosti jí ale bylo 21 nebo 22 let. SOA Plzeň, SM, inv.č. Štítary 3, f.214 a 220. Narození Kathariny Pömmerlové nemohu přesně určit z toho důvodu, že Hans Pömmerle měl dvě dcery tohoto jména (jedna byla pokřtěna 25.4.1669, druhá 9.9.1670), přičemž dětský věk zřejmě přežily obě. Tamtéž, inv.č. Štítary 2,f.25 a 29. 257
Ze štítarských matrik namátkou úmrtí čtyřicetiletého štítarského pololáníka Leonarda Warthy, který se v únoru 1665 utopil (asi se pod ním prolomil led na řece Radbúze nebo na místním velkém a dnes už neexistujícím rybníku ležícího přímo u vsi). Dalších případů nešťastných nehod, které už ale tentokrát farář upřesnil, by se dala v matrice najít řada. Tamtéž, inv.č. Štítary 3, f.177. 258
Na sledovaném panství vím jen o jednom zabití v r.1655 v Ostrově (viz kap 4.5., s.114) a o jedné popravě, která byla vykonána v r.1724 v Hostouni. FENCL, T.: Archiv města Hostouň, (1553) 1587 - 1944 (1946). Inventář, SOkA Domažlice v H.Týně, 2004, s.11.
60
4.2.2. Příjmení Co se týká původu příjmení, která nosili zdejší obyvatelé, byla situace v obou vesnicích rozdílná. V Třemešném používala velká část zakoupených rodin české příjmení, byť v poněmčené podobě. Naopak ve Slatině se vyskytlo původních českých příjmení jen několik. Vycházelo to ze sociální struktury obou vsí, protože zatímco v pololánické vsi Třemešné se z velké části udržely původní české rody, byť se poněmčily, tak v domkářské Slatině došlo díky častému střídání majitelů k celkové výměně obyvatelstva. Různých německých příjmení se ve vsích vyskytlo něco mezi 150-200. V dalším výkladu se tak spíše omezím jen na výskyt českých příjmení a na zhodnocení stálosti příjmení. Česká příjmení Z původně českých příjmení bylo v Třemešném i v blízkém okolí velice časté příjmení Wartha, což je zkomolenina českého Bárta vzniklá díky zde obvyklému zaměňování B za W. Dalšími českými příjmeními zde byli Goblirsch (Kaplíř), Wenisch (Beneš), Gubikh (Kubík), Marschick (Maršík), Zischka/Schischka (Žižka), Peschka (Peška) a Schincka/Schimbka (Žinka nebo Šimka). K nim připočítávám ještě příjmení Urban, které je univerzální.259 Rodiny s těmito devíti původními příjmeními byly podle nejstarších záznamů ke 20.letům 17.století zakoupeny na 13 pololánech a chalupách ze 20 (tj.65%) a dvou domcích ze čtyř (50%).260 Během 17 století do obce přibyla jen jedna rodina s českým příjmením - Hansowicz (Hansovic) pocházející ze Starého Kramolína. Naopak zmizelo příjmení Schincka (rodina vymřela po meči), Gubikh (rodina se odstěhovala). Ostatní rody se rozvětvily a jejich příslušníci odešli do okolních vsí. Příjmení Wartha se pak stalo vůbec nejčastějším příjmením na panství. V domkářské Slatině měly ke 30.letům české příjmení jen čtyři rodiny. Dvě z nich používaly příjmení Zaschka (asi Šťástka), jedna příjmení Raab (Rob) a jedna příjmení Zeschl (asi Čečl). Během 17.století se tu pak na delší nebo kratší dobu objevila další původně česká příjmení, pocházející z okolních vsí: Hanβowicz (Hansovic) z Hostouně, Faraschick (Farářík) ze Štítar a Gubikh (Kubík) z Třemešného. Zajímavý vývoj má příjmení Šťástka, které ve 30.letech nosily dvě rodiny zde a jedna v Sedlci. V urbáři a pozemkových knihách se až do 60.let u obou rodin vyskytuje ve tvaru Zaschka, občas i Czastka, Czaschka, Czaischka, Zaischka nebo Tschaska. Naopak v matrikách (od 40.let), soupisu poddaných (1651) a Berní rule jsou ti samí příslušníci rodu zapisováni výhradně německy jako Glückselig (Glück = štěstí, selig = blažený). Tento tvar také nakonec od 70.let převládl i v pozemkových knihách, tvar Zaschka úplně zanikl a všichni příslušníci rodu používali výhradně německou variantu. Stálost rodového příjmení Záměny nebo výraznější změny příjmení se ve sledovaných vsích vyskytovaly poměrně vzácné. Nikdy se nestalo, že by hospodář změnil příjmení podle gruntu, na který se přiženil, což se na jiných místech země stávalo poměrně často. Vzhledem k poněmčení oblasti se zde naopak výrazně projevilo zkomolováním původně českých příjmení. Co se týká změn příjmení, došlo v Třemešném jen ke dvěma, které byly trvalé. Jednak všichni potomci Urbana Homolky, do r.1617 pololáníka na gruntu 17, začali používat příjmení Zischka či Schischka (Žižka, Šiška) a jednak se ve zhruba stejné době změnilo příjmení u potomků Bárty (Warthy) Urbana, pololáníka na gruntu 9, na Wartha. 261 259
U potomků osoby se jménem Bárta Urban došlo na začátku 17.století ke změně příjmení na Wartha (Bárta), proto řadím příjmení Urban mezi česká. 260
Konkrétně na 62,5% pololánů (č.1, 3, 5, 7, 8, 9, 12, 15, 17, 19) a 75% chalup (č.2, 10, 11). Domky byly č.20 a 24.
261
Stejně vzniklo místní pojmenování jednoho gruntu ve vsi Ostroměč na nedalekém panství Čečovice. Grunt „Warta“ tu byl pojmenován podle Bárty Novejch, původního majitele z r.1587. POSPÍŠIL, J.: Národnostní vývoj ..., s.41. Nejednalo se ale o všechny Warthy, kteří v Třemešném žili. Změna se týkala jen dvou rodin. U ostatních bylo příjmení Wartha původní a se zmiňovaným Warthou Urbanem příbuzní nebyli.
61
Záměny u čistě německých příjmení byly jen dvě. První se týkala hospodáře Andrease Wagnera, který pocházel původně ze Štítar a ve 30.letech vlastnil ve Slatině několik gruntů, přičemž u jednoho prodeje byl zapsán jako Andreas Rorer (u zbývajících čtyř jako Andreas Wagner). Druhá záměna se týká Lorenze Seela (†1677), což byl původně podruh v Hostouni, který se r.1652 přistěhoval do Třemešného. Živil se tu jako pekař a postupně vlastnil domky 23 a 24. V matrikách je ovšem často zapisován pod příjmením Öhl (zřejmě přezdívka). Naopak v pozemkových knihách a soupise poddaných z r.1652 je vždy používáno příjmení Seel, které bylo nejpíše rodové a které nakonec převládlo u potomků této osoby. Rod Goblirschů Vedle obvyklých selských rodů, které ve sledovaných vesnicích žily, jsem v Třemešném nalezl jeden, který se od ostatních výrazně liší, a to zejména svým původem. Jednalo se o rod Goblirschů, původně česky Kaplířů, kteří v 17.století hospodařili na pololánu 19. Nejstarší informace o tomto rodě v souvislosti s Třemešným de vztahují z roku 1609, kdy Sebastian Goblirsch vyplatil svůj pololán (č.19) Hansi Marschickovi z Bezděkova a „Maibeiovi“ Mulzerovi z Bernartic.262 Grunt pak vydržel v rukou tohoto rodu po celé století - po smrti Sebastiana r.1634 jej převzal jeho syn Hans (*c.1608 †1696), který jej zhruba ve svých 70 letech předal svému synovi Sebastianovi (*1640).263 Právě těmto dvěma posledně zmiňovaným byl adresován dopis od hraběte Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic (*1611) datovaný ve Vídni 30.6.1686. Hrabě Kaplíř byl v té době nemocen a psal svým vzdáleným příbuzným z Třemešného, které oslovuje „bratranci“, že sepsal dodatek k závěti a že jim odkazuje 3000 kmg. Zároveň jim slíbil, že až se uzdraví, tak je v Čechách navštíví a že bude prosit císaře, aby jim a jejich potomkům dopřál náklonnost a milost. K tomu už ale patrně nedošlo, protože Kaplíř zemřel o 3 měsíce později (6.10.) ve Vídni. Přesné znění dopisu uvádím jako přílohu 19.264 Kašpar Zdeněk byl v té době viceprezidentem dvorské válečné rady a majitelem sousedního panství Újezd Sv.Kříže (od r.1678). V dějinách je znám především svou účastí při obraně Vídně před Turky r.1683, kdy působil jako zástupce velitele. Pocházel z třebívlické větve původně rytířského rodu, přičemž byl vnukem Kašpara Kaplíře ze Sulevic, popraveného r.1621 na Staroměstském náměstí. Do panského stavu byl povýšen r.1647 za své vojenské zásluhy, byl třikrát ženatý, ale bezdětný. Kromě svého bezdětného strýce Zikmunda tak byl posledním mužským příslušníkem této větve.265 Po Kaplířově smrti došlo k rozdělení jeho majetku. Část majetku připadla Zikmundovi Kaplířovi ze Sulevic a panství Újezd Sv.Kříže zdělila jeho třetí manželka, která se později znovu vdala. Panství Milešov a příjmení Kaplíř bylo již dříve odkázáno hraběti Janu Leopoldovi Hrzánovi z Harasova (†1711).266 Zda byla Goblirschům vyplacena celá tato uvedená suma 3000 kmg, nemám přesné informace. Přinejmenším muselo dojít ke srážkám kvůli různým poplatkům. Vždyť jenom za opsání dopisu do pozemkových knih si vrchnostenský úřad vyúčtoval 37 kmg, což se rovnalo ceně domkářského gruntu. Jisté ale je, že určitá část sumy vyplacena byla, protože na gruntu 19 došlo došlo v únoru r.1697 k hromadnému vyplacení všech dlužných dědických podílů, které ještě v listopadu předchozího roku činily 205 kmg. Z toho je mj. patrné, že vyřizování 262
U osoby jménem Mulzer se jedná o příjmení, ne o povolání (sladovník). Křestní jméno uvedené v zápise („Maybey“) se mi nepodařilo přesně ztotožnit s nějakým známých existujícím jménem. Možná se jedná o nějaké málo používané zaniklé jméno nebo snad i o přezdívku. Existuje příjmení Majba, které by mohlo z tohoto křestního jména vycházet. 263
Sebastian byl r.1629 rychtářem, zemřel r.1634 během morové epidemie. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, kniha 487, f.241-249. 264
Dopis je doslovně přepsán v třemešenské pozemkové knize. Tamtéž, vytržený list *vložen na konci mezi sirotčími účty+
265
Rod Kaplířů ze Sulevic pocházel původně z Litoměřicka. Doložen je od 14.století. Asi nejpodrobnější genealogický výklad tohoto rodu podává August Sedláček v Ottově slovníku naučném. Během 14.-16.století se rod rozdělil na několik větví (hlavní, skalskou, osterskou, solskou, tuchořskou, netluckou a třebívliclou), přičemž do 17.století většina z nich vymřela nebo emigrovala. O celé řadě osob ale chybí informace. Třebívlická větev, která je nejznámější, se v 16.stol. oddělila od osterské větve. SEDLÁČEK, A.: Kaplíř ze Sulevic. In Ottův slovník naučný, díl 13. Praha 1899, s.967-970. 266
Tamtéž, s.970. Tentýž: Hrzán z Harasova. In Ottův slovník naučný, díl 11. Praha 1897, s.812-813.
62
dědictví trvalo zhruba 10 let. Díky vyplacení těchto podílů pak jeden z dědiců - Hans Goblirsch ml. (bratr Sebastiana Goblirsche), mohl okamžitě vyplatil svůj domek 21, na kterém ještě v r.1695 vězel dluh 34 kmg. Lavina pak zřejmě pokračovala dál, což už se ale netýkalo Třemešného, protože další dědici bydleli vesměs v okolních vesnicích (Čečín, Mělnice, Bezděkov). Ohledně původu větve rodu Kaplířů, která se zakoupila v Třemešném, není k dispozici příliš informací. K zakoupení došlo zřejmě řadu let už před r.1607. Sebastian Goblirsch totiž grunt určitou dobu splácel, nekoupil ji na hotovosti. Dvě osoby, které r.1607 vyplacení gruntu kvitovaly (Marschick a Mulzer) pak mohly, ale také nemusely být jeho příbuzní (švagři). Sebastian Goblirsch tak mohl být klidně i druhou generací rodu, která na gruntě hospodařila. Vzhledem k výskytu příjmení v okolí je jisté, že zde na začátku 17.století nežili žádní jeho příbuzní s příjmením Goblirsch. Všechny rodiny tohoto jména, vyskytující se zde během 17.století (v Třemešném, Dubci, Pavlíkově, Tachově a Boru), totiž pocházely od jeho synů nebo vnuků. Celkově se zdá pravděpodobné, že k zakoupení této rodiny v Třemešném došlo někdy v průběhu 16.století, kdy ves ještě patřila pod zastavené komorní panství Přimda. Co se pak týká samotného pololánu 19, jednalo se o obyčejný řadový grunt v horní část vsi, který se rozlohou od ostatních nijak neodlišoval. V r.1655 u něj bylo přiznáno 18 strychů a r.1722 u něj vizitace odhalila 21 strychů, z čehož ale jen 16 strychů byla orná pole (zbytek byla lada a pastviny). Pokud jde o cenu, patřil grunt k těm nejdražším ve vsi: r.1636 byl oceněn na 450 kmg a r.1678 na 340 kmg (viz příloha 13).
63
4.2.3. Sirotci Pod tento pojem byly ve sledované době zařazeny osoby, které ztratily otce a byly tudíž nezaopatřeny. Pokud se jednalo o sirotky, kterým připadl nějaký majetek (peníze, dědické podíly, dobytek apod.), byly pro ně zakládány tzv. sirotčí účty vedené vrchnostenskou kanceláří. Pro sledované vesnice máme k dispozici celkem 14 takovýchto účtů. Z toho 12 pro Třemešné a jen 2 pro domkářskou Slatinu.267 Zachyceny jsou v nich především osiřelé děti pololáníků, chalupníků nebo také jen osoby, které měly na gruntech nějaké podíly a které zemřely dříve, než jim byly podíly vyplaceny. Domkáře jsem v účtech nenašel žádného. Řadu osob jsem nedokázal identifikovat, protože se jednalo o poddané zemřelé ještě před r.1631, kteří nejsou zachyceny v matrikách a ani v pozemkových knihách. Příjmení některých rodin jsou mi neznáma zcela (Wobranka, Stainckl a Schreckl). Všechny nalezené sirotčí pozůstalosti jsem rozepsal do tabulky, která je zařazena jako příloha 15. U jména otců je rozlišeno, zda se jednalo o hospodáře nebo jen bývalé hospodaře či dědice, kteří pobírali určité splátky z nějakého gruntu. U sloupce ukončení je rozlišeno, kolik peněz bylo z pozůstalosti k udanému roku vypůjčeno a kolik bylo momentálně k dispozici na hotovosti. Samotné sirotčí účty z finančního hlediska podrobněji rozebírám na s.10-11 a 99. Co se týká osudů těchto sirotků, jsou výrazně odlišné podle toho, jak velké zabezpečení zdědili. Celkem bylo v účtech zachyceno 28 sirotků. Velká část osiřelých pololánických dětí byla zajištěna natolik, aby si mohly později zakoupit nějaký pololánický či menší grunt (5 osob).268 Dcery se zpravidla vdaly za poddaného z hostouňském panství (šestkrát za pololáníka, dvakrát nezjištěno), přičemž některé z nich si do manželství přinesly velmi slušné věno.269 Například Ursula Goblirschová, roz. Urbanová měla r.1637 na sirotčím účtu 143 kmg, které byly rozpůjčovány mezi 31 různých dlužníků.270 Někteří sirotci ovšem dopadli hůře. Dva sirotci byli odvedeni na vojnu, odkud už se zřejmě nevrátili. Jejich účty mezitím vyrostly do poměrně vysoké částky (jeden 87 kmg, druhý 28 kmg) a k určitému roku přestaly být aktualizovány. Nemám žádné zprávy, co se s těmito penězi nakonec stalo. Zřejmě byly rozděleny mezi ostatní sourozence.271 Zajímavé je, že i u dvou dcer je v účtování uvedeno, že jsou „ve válce“. Jedna z panství odešla někdy kolem r.1629, druhá je zmíněna jako odešlá v r.1653. Majetek druhé jmenované byl přitom velmi vysoký, na sirotčím účtu měla připsáno 159 kmg, což nakonec připadlo její jediné sestře. Majetek prvně jmenovaného sirotka byl podstatně nižší - k r.1653 to bylo 17 kmg, které byly na rozkaz vrchnosti rozděleny mezi sedm příbuzných.272 O třech osiřelých sourozencích Staincklových mám informaci, že z panství zběhli do ciziny (asi společně). Jejich sirotčí peníze (55 kmg) pak připadly na partnera jednoho z nich - obecního kováře z Čečína Linharda Schmida. Ten je poté prodal za 25 zl. (tj.21 kmg 26 gr.) na hotovosti jednomu z poručníků - Mathesu Goblirschovi.273 Další dva sourozenci byli propuštěni na okolní panství (Mělnice, Újezd Sv.Kříže), jiní tři brzy zemřeli a o posledních třech nemám žádné zprávy. Podíly zemřelých sirotků byly automaticky převedeny na jejich žijící sourozence.274
267
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, kniha 474, f.4-11 *druhá paginace provedená odzadu knihy+. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, nepag. *vytrhané listy vložené vzadu knihy+. 268
V tabulce případy: F2, K1, L1, M2, M2. Velkým písmenem je označeno pořadí účtu (znak v 1.sloupci tabulky), číslo značí konkrétního sirotka v tomto účtování - tj. 1 = sirotek na 1.řádku, 2 = na 2.řádku. Srov. příloha 15. 269
Případy A3, B1, B2, E1, F3, K3, L2 a L3. Srov. tamtéž.
270
Případ L3. Srov. tamtéž.
271
Případ F1 a I3. Srov. tamtéž.
272
Případy A1 a J1. Srov. tamtéž.
273
Případy C1-3. Srov. tamtéž.
274
Propuštění: případy H1 a I1. Zemřeli: A2, I2 a K2. Srov. tamtéž.
64
4.2.4. Rychtáři, přísežní a kostelníci Obecní správu v obou vsích tvořili rychtář (Richter, judex) a jeden přísežný (Geschworene), stejně jako ve všech ostatních vsích na panství.275 Jejich jména známe jen podle ojedinělých zmínek, takže zjištěné osoby v žádném případě netvoří souvislou řadu (viz tabulky níže). Mezi osobami, které jsem nakonec identifikoval jako rychtáře, se zpravidla objevovali zámožnější hospodáři. Domkáře v postavení rychtáře jsem zaznamenal jen jednou, a sice ve Slatině v letech 1701-1703, kdy jím byl Hans Himmelstein. Byla to ale nejspíše jen vyjímečná situace.276 Tomu, že by vrchnost v rychtářském úřadě preferovala spíše menší hospodáře, nic nenasvědčuje, spíše naopak.277 Úkolem rychtářů bylo především dohlížet na zachovávání obecního pořádku, vrchnostenských předpisů a na plnění poddanských povinností. Měli přitom určité soudní pravomoci při řešení sousedských sporů a jejich grunt by měl být zpravidla osvobozen od veškeré roboty.278 Tabulka 23 - Seznam rychtářů a) Třemešné : 1629
Sebastian GOBLIRCH (†1634), pololán 19
1637
Michael ZISCHKA (†1673), pololán 17
1650
Hans WENISCH, pololán 6
b) Slatina : 1642
Hans GLÜCKSELIG (†1670), pololán 4
1651, 1660
Hans EBENHÖCH (†1682), pololán 2
1698
Lucas LIEBERMANN (†1700), pololán 5
1657-1660
Sebastian WARTHA (†1693), pololán 12
1701 - 1703
Hans HIMMELSTEIN, domek 1
1662-1663
Jacob ZISCHKA, pololán 14
1708 - 1721
Hans GLÜCKSELIG, pololán 2
? 1692
Stephan WARTHA (†1688), pololán 13 Mathes PIEBL (†1700), pololán 18
1694-1701
Michael WARTHA, pololán 5
1708-1709
Sebastian GOBLIRSCH, pololán 19
Tabulka 24 - Seznam přísežných a) Třemešné 1697 Hans ZISCHKA, pololán 17 1698-1701 Sebastian GOBLIRSCH, pololán 19 pozn.: za jménem uvedena usedlost, kterou v t.d. vlastnil
b) Slatina 1703
Paulus PAUL, pololán 4
Vedle těchto úřadů venkovské (samo)správy vykonávali v Třemešném někteří sedláci funkci kostelníka (Kirchenvater) kostela Újezda Sv.Kříže. Jejich hlavní činností spočívala v péči o zádušní majetek. Podle újezdské zádušní knihy tuto funkci zastávali ve farnosti celkem čtyři osoby: tři ve vsích patřících pod panství Újezd Sv.Kříže a jedna žijící v Třemešném, který měl na starosti vesnice patřící pod panství Hostouň. Pravděpodobně společně vedly registra, do kterých se zapisovaly všechny příjmy a výdaje kostela a podle kterých bylo každoročně sestaveno účtování zapisované do zádušní knihy.279 Kostelníci zodpovídali za správnost těchto register a byli to nejspíše oni, kdo od hospodářů vybírali úroky za železné krávy, pronajaté zádušní pozemky a 275
Snad jen kromě vesnic, které byly rozdělené mezi dvě panství. U nich situaci v obecní správě neznám.
276
Ve vsi byly jen 4 pololány, což značně zužovalo možnost výběru, pokud by měl být vybírán jen sedlák. Navíc po smrti předchozího rychtáře Lucase Liebermanna (leden 1700) nastala situace, že v čele jednoho pololánu stála mladá vdova, v čele druhého čtyřiadvacetiletý syn zemřelého rychtáře, v čele třetího Georg Faraschick a v čele čtvrtého Paulus Paul (oba kolem 40 let). Ze sedláků tak byl výběr fakticky omezen na dvě osoby a nakonec vše skončilo zvolením či dosazením domkáře Himmelsteina, kterému bylo 52 let. 277
O této možnosti se zejm. pro poválečnou dobu zmiňuje Josef Grulich. Rychtáři byli totiž mj. osvobozeni od robot a pokud se stal rychtářem některý ze zámožnějších sedláků, mohla na tom vrchnost tratit. GRULICH, J.: Populační vývoj..., s.91. 278
Tamtéž.
279
Srov. 2.2.2. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.757 a inv.č.758.
65
vypůjčené peníze. Co se týká konkrétních osob z Třemešného, které zastávaly tuto funkci, jednalo se vždy o pololáníky. S rychtářským úřadem se funkce v žádném případě nekryla. Jedině Jacob Zischka (kostelník 1687-88) byl dříve zmiňován jako rychtář (1662-63), v daných letech ale obě funkce najednou nezastával. Oproti rychtářskému úřadu se jednalo o dlouhodobější funkci. Kostelníky zůstali hospodáři buď až do své smrti (Michael Wartha) nebo se jej zřekli kvůli svému věku (Urban Piebl, Jacob Zischka). Tabulka 25 - Seznam kostelníků žijících v Třemešném 1630 1640 1670 1687 - 1688 1689 - 1700
Georg PESCHKA, pololán 5 Urban PIEBL (†1675), pololán 18 Michael WARTHA (†1670), pololán 9 Jacob ZISCHKA, pololán 14 Georg WARTHA, pololán
66
4.3. Hospodaření poddaných 4.3.1. Rozsah pozemkového majetku Rozsah pozemkového majetku zjištěný na základě údajů z Berní ruly a Tereziánského katastru, je uveden v příloze tabulce 1 pro každou usedlost zvlášť. Sumární údaje jsou uvedeny zde v tabulce níže.280 Tabulka 26 - Rozsah rustikální půdy ve sledovaných vsích Berní rula (1655) celkem
Slatina
87
Slatina (dopočet úhoru)
124
Třemešné
258
ozim + jař
Tereziánský katastr (1722)
neosívané
celkem
pole
lada
pastviny
14 73
dopočet úhoru: 37 lada: 14
135
123
--
12
137
121
423
321
34
96
Při porovnání obou katastrů je patrné, že v Berní rule bylo zachyceno daleko méně orné půdy než v tereziánském. V případě Slatiny bylo příčinou nezapočtení úhoru. V případě Třemešného zřejmě zatajování půdy a možná také nezapočtení tzv. svobodných polí (viz níže). Absenci úhoru ve Slatině zjistíme, sečteme-li údaje o osetém ozimu a jaři. Součet se totiž u všech usedlostí přibližně rovná hodnotě, která je u nich uváděna jako celková rozloha.281 Chybějící úhor jsem odhadl na 37 strychů, správná rozloha rustikálu by tak měla činit zhruba 124 strychů. 282 V porovnání k tomu odhalila vizitace Tereziánského katastru ve vsi zhruba stejnou rozlohu rustikální půdy - celkem 123 strychů orné půdy a 12 str. pastvin. Přitom většina z těchto pastvin pocházela od pustého gruntu Mathese Lengera, který je v Berní rule udáván jako pustý. Pro Třemešné rula udává 258 strychů, z toho bylo 137 str. (53%) oseto a 121 str. (47 %) neoseto, což znamená, že je započten úhor i lada. Oproti tomu vizitace Tereziánského katastru našla 321 strychů orné půdy (včetně lad) a 96 strychů pastvin. Pokud nepočítáme pastviny, je to o 24% půdy více než zachytila Berní rula (pokud pastviny počítáme, tak o 64%). To, že v Berní rule bylo u jednotlivých usedlostí přiznáno daleko méně půdy, než byla skutečnost, ovlivnilo i klasifikaci těchto gruntů v pramenech používaných pro berní účely (tzn. v soupisu hospodářů z r.1707, všech soupisů škod z přelomu 17. a 18.století a v tereziánské fasi z r.1713). Ve Slatině byly po celé 17.století všechny pololány (grunty 2-5) zapisovány jako chalupy, protože u nich bylo přiznáno jen 10-12 strychů (skutečnost byla 15-24 strychů). V Třemešném byla z neznámých důvodů část pololánů označena správně jako pololány s jednotnou rozlohou 18 strychů a část nesprávně jako chalupy s jednotnou rozlohou 9 strychů. Přitom skutečná rozloha všech pololánů se pohybovala mezi 20-28 strychy (viz tabulka na konci kapitoly). Čtyři zdejší chalupy s rozlohou 7-10 strychů jsou pak v rule zařazeny jako zahradnické (tj.domkářské) grunty, jedna s rozlohou 6 strychů a tři s rozlohou 3 strychy. 283
280
Všechny hodnoty jsou uvedeny ve výsevkových stryších, zaokrouhleny na celá čísla. Prameny: DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.358, 365-366; NA Praha, TK, inv.č.1315, karton 428, nepag. 281
Pro celou ves vychází součet jaře a ozimu na 73 strychů. K tomu je ale třeba ještě připočítat 10 strychů od pustého gruntu Mathese Legnera, který ležel celý ladem. Potom se součet (83 str.) téměř rovná celkové přiznané rozloze polí - 87 strychů. Zbylé 4 strychy tvořila zřejmě ladem ležící pole nebo nepřesnost, která vznikla zaokrouhlováním na celé strychy při sestavování katastru (v tabulce jsem tyto přebývající 4 strychy zařadil mezi lada). 282
Odhad úhoru jsem počítal od součtu ozimu a jaře (73 str). Celková suma 124 str. je součet úhoru, ozimu, jaře, poustky M.Legnera a přebývajících 4 strychů. 283
DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.358, 365-366; NA Praha, TK, inv.č.1315, karton 428, nepag.
67
Co se týká rozvrstvení přiznané půdy mezi pololáníky, chalupníky a domkáře, operuji s údaji z tereziánské vizitace, podle které ve Slatině nebyly žádné chalupy a v Třemešném žádné domky s půdou. Ve Slatině tak byl poměr pololánické půdy k domkářské 58% ku 42% (poměr gruntů 4 : 15), v Třemešném pak poměr pololánické a chalupnické půdy 92 % ku 8 % (poměr gruntů 16 : 4).284 Oproti skutečnosti je v Berní rule z r.1655 uvedena navíc jedna chalupnická usedlost označená jako pohořalá. Jejím majitelem měl být Mathes Lenger a náleželo k ní 10 strychů neosévané půdy. Taková usedlost ovšem předtím ani potom v pozemkové knize a urbáři zapsána není. Nejpravděpodobnější se zdá vysvětlení, že se jedná o část polností oddělených od pololánu 3, který byl v této době obnovován.285 Pozdější osud těchto 10 strychů je o něco jasnější. Ještě v průběhu 17.století byly připojeny k domku 17. U něho jsou v Tereziánském katastru zachyceny jako pustá a zarostlá pole, přičemž jejich výměra byla stanovena na 8 strychů.286 Svobodné polnosti v Třemešném V pozemkové knize vsi Třemešné jsou u některých gruntů zmiňována tzv. „svobodná“ nebo „dědičná“ pole (freies Stück, Erbstück) nebo louky (freies Wiesfleck). V jednom případě je takovéto pole označeno jako „volně ohraničené pole“ (freies gewend Feld). Podle Franze Schustera pocházela pole od panského dvora ležícího v jižní části plužiny, který měl zaniknout během husitských válek nebo dříve. K němu příslušející pole, louky a rybníky pak měly být odprodány poddaným. Patřit k němu mělo původně zhruba 80 ha polí (tj. 281 plošných strychů) a 9 rybníků.287 To by ale byla více než polovina všech místních polností a tolik svobodných polí tu určitě nebylo. Číslo tak je reálné jedině, pokud by většina těchto polností byla přeměněna na klasická pole a jen menší část na svobodné pole. Problematické se mi zdá i udávané datum zániku poplužního dvora, protože u rybníků bych spíše čekal, že byly zřízeny až v 2.polovině 15.století, příp. na začátku 16.století. Navíc, když jich tu bylo takové množství. Zaniknout by tedy musely rozhodně později než za husitských válek. Zmíněný autor se vzhledem k tomu, že tyto polnosti náležely jen k 10 usedlostem, domníval, že ves mohla mít původně jen těchto 10 gruntů a zbylé že vznikly až později. Údaj o počtu usedlostí, ke kterým patřila svobodná pole, získal nejspíše excerpcí pozemkové knihy, kde jsou pro 17.století tato pole opravdu zmiňována jen u 10 usedlostí, konkrétně u osmi pololánů (2, 5, 7, 8, 9, 13, 15 a 19) a dvou chalup (10 a 11). K některým z nich ale patřilo i více kusů těchto polí: tři kusy u pololánu 8 a po dvou kusech u pololánů 5, 7 a 19. U některých gruntů se nacházely i svobodné louky (u pololánů 7, 8, 11 a 15) a u jednoho dokonce rybník (u pololánu 9 v r.1617). Tyto informace jsou ale sestaveny jen podle jednotlivých zmínek v kupních smlouvách, svobodné
284
Počítáno je s půdou, kterou nalezla tereziánská vizitace (1722). NA Praha, TK, inv.č.1315, karton 428, nepag.
285
Jméno Mathes Legner se ve vsi v této podobě nevyskytuje. Celkem jistě ale jde o zkomoleninu jména Mathes Löhner, což byl majitel pololánu 3 od 2.2.1653 do 16.12.1654, který měl být jedním z největších ve vsi. R.1636 k němu bylo navíc přikoupeno dalších 18 strychů od zaniklého pololánu 1 a jeho celková výměra tak přesahovala 30 strychů. Už ve 40.letech ale grunt zpustl a obnoven byl vrchností až k r.1653, kdy byl prodán zmíněnému Mathesi Löhnerovi, který jej zanedlouho prodal Martinu Schleglovi. Ten je pak jako majitel uváděn v Berní rule, která u tohoto pololánu zachytila jen 12 strychů polí (bez úhoru). Přesnější je vizitace Tereziánského katastru (1722), která udává 20 strychů polí. To je tedy o zhruba 10 strychů méně, než měl grunt před zpustnutím. Těmito ztracenými 10 strychy byl tak mohla být pohořalá chalupa M.Legnera z Berní ruly SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, f.46-47; Tamtéž, inv.č.7, f.139; SOA Praha, TK, inv.č.1315, karton 428, nepag. DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.358. 286
Pozemková kniha se o tomto přímo nezmiňuje. Jen z jedné poznámky je patrné, že domkář z gruntu 17 má z rozkazu vrchnosti zaplatit kostelní peníze, které dlužil „Mathes Lefner“ ke kostelu v Hostouni (18 kmg). Zápis není datován, pochází z 50.let 17.století. SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.474, f.246. V tereziánské fasi jsou všechny grunty přiřazeny ke gruntům z Berní ruly. U gruntu Hanse Glicka (domek 17) je přiřazen grunt Mathese Legnera. NA Praha, TK, inv.č.1315, karton 428, nepag. 287
Primární zdroj neuvádí. Snad nějaká listina týkající se pantví Přimda nebo možná urbář ze 16.století pro toto panství, který se po 2.sv.válce ztratil. SCHUSTER, F.: Tachau..., s.300.
68
polnosti tak mohly existovat i u jiných usedlostí.288 Navíc, jak bude ještě uvedeno, mohlo být s těmito polemi svobodně nakládáno a mohla tak časem přejít k jinému gruntu. Protože na některých gruntech máme těchto polí více a na jiných méně, je proto možné, že někteří hospodáři tato pole skupovali a jiní se jich zbavovali. I kdybychom předpokládali, že v 17.století byla pole jen na zmíněných 10 gruntech, tak to v žádném případě neznamená, že v 16.století byla situace stejná. V pozemkových knihách jsou pro ně používána především tři místní jména: Pruβa (Pruβer, Lang Pruβa), Wiltschka a Nawara (Nabara), ojediněle také Weieracker či Weiewiess.289 Podle Schustera je místní obyvatelé měli nazývat Schlösselgrund (tj. zámecká pole) a od ostatních pozemků se měla odlišovat nepravidelným ohraničením. Při pohledu do indikační skicy tomu jasně odpovídá oblast pojmenovaná Luracker v nejjižnější části katastru. Zde se vedle polí a luk nachází jeden rybník, což je zřejmě jeden z těch, které měly dříve patřit pod panský dvůr. Zbývajících osm rybníků patřících původně pod panský dvůr ale už neexistovalo, což potvrzují i prameny ze 17. a 18.století.290 Všechny nebo alespoň většina z nich zanikla zřejmě už v 16.století nebo nejpozději na začátku 17.století. Na jejich místě vznikly pozemky, jasně patrné svým nepravidelným tvarem, přesně tak, jak udává Schuster (viz příloha 24). Z toho vyplývá, že svobodné polnosti vznikly na místě zaniklých rybníků a také na místě luk a pastvin, které tyto rybníky obklopovaly a vzájemně oddělovaly. O jiných svobodných polích, které se nacházely mimo tuto oblast, zprávy nemám. Zmiňovaných 80 ha orných polí, které měly také dříve patřit k panskému dvoru, mohly být přeměněny na klasickou traťovou plužinu a připojeny ke zdejším gruntům. Určitě z nich nebyly založeny nové usedlosti, jak se domnívá Schuster, protože tomu neodpovídá rozbor traťové plužiny (příloha 23).291 Vzhledem k velké rozloze těchto polí se mi jeví jako nejpravděpodobnější třetí vysvětlení, a sice, že polnosti vůbec neležely v katastru Třemešného. Mohly totiž nacházet také v katastru Bělé (sousedí z jihu) či Bezděkova (sousedí ze západu). Přitom Bezděkov byla chalupnicko-domkářská ves, která je poprvé zmíněna až v polovině 16.století.292 Existuje tak možnost jejího založení právě na zmiňovaných pozemcích, patřících původně pod třemešenský panský dvůr. Ohledně právního postavení těchto svobodných pozemků je jisté, že nepatřily přímo ke gruntům, k nimž byly přikoupeny. Hospodáři s nimi mohli volně disponovat. Často byly využívány jako výměnek, který u svobodných polí existoval ve třech variantách. První varianta týkající se většiny případů, je stejná jako klasický výměnek. Polnosti se měly po smrti výměnkáře automaticky a bezplatně vrátit zpátky ke gruntu. U druhé varianty bylo stanoveno, že si výměnkář později sám určí, komu vyjmuté pole po jeho smrti připadne. U třetí varianty se stávalo, že po smrti výměnkáře pole připadlo všem dědicům rovným dílem a hospodařící sourozenec na něj měl jen předkupní právo.293 Nejednalo se tak o výměnek v pravém slova smyslu, budoucí výměnkář fakticky prodal 288
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, kniha 487, f.21, 48-49, 64, 95-96, 113-115, 135, 155-156, 177, 201-202, 245 a 249. 289
Vedle toho se ještě objevují ojediněle názvy Steigacker, Grosse Wiess, Steinwiess, Zwürsch a Wuschka, všechny u pololánu 7 r.1697. Tamtéž, f.96. 290
O žádných panských rybnících v Třemešné není zpráva v odhadu panství (1656) a žádné nebyly zakresleny při vojenském mapování (1764-68). Viz s.51 a příloha 8. 291
Podle ukázky v této příloze (severozápad katastru) lze totiž vidět, že sledovaný blok (č.1) byl rozdělen mezi všechny pololánické a chalupnické usedlosti ve vesnici. Kdyby platilo, že ves měla původně jen 10 usedlostí, byl by sever katastru rozdělen jen mezi těchto 10 gruntů a naopak jiná část katastru, která původně patřila pod panský dvůr, by byla rozdělena jen mezi nové usedlosti. To ale neplatilo, ve všech blocích ve všech částech katastru byly zastoupeny až na výjimky všechny usedlosti (kromě domků). Výjimku tvořily velmi malé bloky, kde byl menší počet tratí než byl počet usedlostí (např. v příloze 23 blok č.3). Vedle uvedené ukázky jsem to na všech místech zkontroloval podle Stabilního katastru. 292
Polovinu 16.století jako datum první zmínky o vsi udává: PROCHÁZKA, Z.: Český les - Tachovsko ..., s.21.
293
V jednom případě se stalo, že byl na gruntu vyměřen zároveň výměnek z polí příslušných přímo ke gruntu a i ze svobodných polí. První část se měla automaticky vrátit ke gruntu, druhou část mohl výměnkář svobodně odkázat. Tamtéž, f.64. Po smrti výměnkáře bezplatně zpět: f,21, 95-96, 135, 155, 177, 245. Dva případy, kdy po smrti výměnkáře zdědili všichni potomci svobodné pole rovným dílem, majitel dvora měl jen předkupní právo: Tamtéž, f.48 a 64. Kombinace dvou postupů (část svobodných polí po smrti výměnkáře zpět ke gruntu a o části si sám rozhodne, komu ji odkáže): Tamtéž, f.64 a
69
či předal pouze grunt s příslušnými polnostmi a svobodná pole si ponechal. V trhových smlouvách je to ale formálně zapisováno jako výměnek, stejně jako ostatní vyjmuté věci (byt, zahrada atd.). Kromě tohoto využití byla svobodná pole také zastavována, pronajímána nebo nechávána dcerám či synům jako věno. Jeden případ zástavy tohoto pole se stal na chalupě 10 v r.1697. Hospodář Otto Wallizer se tehdy z neznámých příčin dostal do těžké situace a musel si od Kiliana Peimla (mladšího syna krčmáře) pronajmout pár čtyřletých volů. Jejich cena byla stanovena na 40 zl. a až do doby jejich vyplacení mu Wallizer postoupil své svobodné pole.294 Dva případy pronájmu svobodného pole se týkají pololánu 8. Poprvé bylo pole o 4 stryších pronajato v r.1680 na devět let bratrovi majitele namísto jeho dědického podílu 26 kmg. Znovu pak byla polovina zřejmě toho samého pole pronajata r.1698 Hansi Warthovi (pololáníkovi 13) za 45 zl. Ročně se mělo strhávat 20 kr., takže tímto tempem by nájem vypršel za 135 let. Bylo ovšem stanoveno, že hospodář z gruntu 8 může pronajaté pole kdykoliv vykoupit zpět vyplacením zbývající částky.295 Rozdíl mezi těmito případy pronájmu a případem zástavy z r.1697 spočíval v tom, že v případě zástavy nebylo od dlužné sumy nic strháváno. V jednom případě bylo svobodné pole poskytnuto jako věno dceři odstupujícího hospodáře, v dalším případě mladšímu bratrovi hospodáře a jednou bylo dáno do společného užívání hospodáři a jeho mladšímu bratrovi.296 Pro porovnání jsem u těchto pozemků zjistil majetkovou strukturu podle Stabilního katastru (1838) - viz příloha 24. Z mapy je jasně viditelné, že se jednalo o poměrně velké kusy pozemků užívané jako pole nebo louky. Jeden zdejší rybník, který je zřejmě totožný s rybníkem zmiňovaným r.1617 u pololánu 9, patřil k pololánu 7. Jednotlivá pole a louky vlastnili pololáníci 5, 6, 7, 8, 9, 12, 13, 17, 18 a 19 a chalupník 10. Některé menší pozemky patřily domkářům (21, 22 a 25) nebo dokonce novým domkářů (čp.34, 39, 41 a 43 - červená čísla), což značí určitý pohyb těchto polností. Zmiňovaní domkáři by bez nich byli bezzemky.297
245. 294
Také mu bylo poskytnuto předkupní právo na celý grunt 10 včetně svobodných polí, pokud by měl být grunt prodáván mimo cizí osobě. Pokud by měl být grunt prodáván dětem stávajícího hospodáře, tak toto předkupní právo neplatilo.. Tamtéž, f.49 295
Tamtéž, f.114-115.
296
Tamtéž, f.96 a 113.
297
NA Praha, SK, inv.č. 5634, karton 2539.
70
4.3.2. Hospodářská situace na usedlostech Informace o vybavenosti jednotlivých gruntů jsou shrnuty v tabulce 4 v příloze. Sestaveny jsou na základě katastrů (1655 a 1722), soupisu dobytka z r.1659 a také pozemkových knih, v nichž je u většiny prodejů uváděn dobytek a věci, které buď patřily mezi základní výbavu gruntu nebo které byly spolu s gruntem prodány. V prodejích uskutečňovaných v době, kdy byla pole už oseta, je často určováno, která část připadne prodejci a jak velká kupci. Zpravidla bylo stanovováno, že prodejce dostal „třetí mandel“ (tj. třetinu) a kupec zbytek. Výjimečně byl stanoven opak nebo byla sklizeň rozdělena napůl. Nářadí Základní nářadí zmiňované při převážné většině prodejů a bez kterého nebyl grunt kompletní, tvořily brány, vůz a pluh. Brány se používaly na vláčení polí, vůz zejména na svážení sena a záhonové pluhy na orbu. U pluhů bývá někdy výslovně poznamenáno, že byly okovány. Oproti tomu rádlo, které se používalo jako rozhrnovací pluh, je mezi nářadím výslovně zmíněno jen jednou (r.1631 v Třemešném). Buďto se tedy na zdejších gruntech nepoužívalo nebo bylo zahrnuto mezi vedlejší nářadí.298 Vedlejší nářadí se totiž nebralo jako přímá součást gruntu a do pozemkových knih se proto zpravidla nezapisovalo.299 Dobytek Rozsah chovu dobytka na poddanských usedlostech je v pramenech zachycen poměrně dobře. V trhových smlouvách z pozemkových knih je zapisován jen dobytek, který byl chápán jako kmenový (tj.patřící přímo gruntu) a pak dobytek, který byl prodán v rámci hospodářství navíc a o nějž by se teoreticky měla navýšit cena gruntu. Většina prodejů, kdy byl spolu s gruntem prodáván i nekmenový (tj. ke gruntu přímo nepatřící) dobytek, ale probíhala mezi příbuznými. Do ceny se to proto příliš nepromítlo (alespoň jsem to nezaznamenal). Mohlo se ale také jednat o formu věna pro nového hospodáře, která nebyla zahrnuta do kupní ceny, byť to není nikde výslovně uvedeno. Mezi kmenový dobytek byl vždy zařazen pár tažných volů. Pokud je u nich specifikován věk, tak vždy mezi 2 až 4 lety. Tažní koně jsou zmiňováni jen výjimečně.300 Mezi nekmenovým dobytkem se objevují zpravidla krávy, jalovice, telata, prasata, ovce, kozy a i menší dobytek (slepice, kohouti, selata). Hlavními prameny pro zjištění stavu dobytka jsou ovšem jeho soupisy, které máme pro zdejší panství tři dva jako součást katastrů (1655 a 1722) a jeden samostatný (1659). Už na první pohled je u nich viditelný velký rozdíl v udaném počtu dobytka, což vyvolává otázku po jejich důvěryhodnosti. V soupise z r.1659, který byl vyhotoven vrchnostenskou správou z neznámých důvodů (spíše ale berních), je uveden daleko menší počet dobytka než v jen o málo starší Berní rule (1655). Buďto se na panství během několika let výrazně změnily poměry nebo byl soupis podceněn. Pokud tedy zhodnotíme alespoň seznam z Berní ruly, který se vzhledem k poměrně vysokému počtu dobytka zdá důvěryhodným, zaujme především vysoký počet dobytka chovaný v Třemešném. Většina sedláků vlastnila dva, někteří dokonce i tři páry tažného dobytka (předpokládám volů). U některých pololánů (5, 6, 7 a 18) byla navíc chována malá stáda ovcí (mezi 16-37 kusy). Vůbec nejlépel vybavený pololán 7 byl zároveň krčmou. Naopak na čtyřech chalupách a jednom zachyceném domku byla situace o poznání horší. U chalupy 1 dokonce ani nebyl potah. O poznání horší byl stav ve Slatině, dobytek u zdejších pololánů odpovídal spíše stavu, který byl na 298
Rádlo se osvědčilo zejm. při zaorávání hnoje a později také při vyorávání brambor, což je záležitost až konce 18.století. Používalo se až do poloviny 20.století. PETRÁŇ, J.: Příběh..., s. 158 299
Jedině u pololánu 19 v Třemešném bylo v r.1678 naznačeno, že u stavení byly např. vidle na hnůj, sekyry a motyky. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, kniha 487, f.245. 300
Jen čtyřikrát na různých usedlostech. R.1636 jeden na pololánu 19 v Třemešné. Podle soupisu dobytka r.1659: jeden na pololánu 4 ve Slatině a dva na pololánu 5 v Třemešné. Podle tereziánské vizitace (1722) tři na pololánu-krčmě 7 v Třemešné.
71
třemešenských chalupách a domku. Na dvou gruntech nebyl kromě jednoho páru volů dokonce dobytek žádný. U gruntu 3 se tak stalo následkem zpustnutí, u gruntu 5 to zpustnutí předcházelo. Slatinské domky byly s výjimkou gruntů 12 (krčma) a 18 (majitelem šafář) vybaveny poměrně bídně. U domku 10 nebyla například ani jedna kráva, k ostatním patřila zpravidla jedna, vyjímečně dvě. Vedle toho byla u stavení zpravidla jedna jalovice (u většiny domků). Kromě krčmáře nevlastnil ani jeden domkář potah (ani v Třemešném). Na obdělávání svých několika strychů polí si tak hospodáři museli buď půjčovat voly od sedláků nebo zapřahat krávy. U krčmy byl potah nezbytný kvůli dovážení piva z panského pivovaru v Hostouni. Vůbec nejlépe stav v jednotlivých vesnicích vystihuje výpočet průměrného počtu dobytka připadajícího v letech 1655 a 1659 na jeden pololán, chalupu nebo domek (viz tabulka níže). Tabulka 27 - Průměrné počty dobytka připadající na jednu usedlost 1655 1659 Třemešné Slatina Třemešné P CH D P D P CH D (16) (4) (1) (3) (13) (15) (4) (2) potahy 3,8 1,5 -2,5 0,2 2,5 1,5 -krávy 2,7 1 -0,8 1,2 2,1 0,8 -jalovice 5,5 2 -1,8 0,9 ovce 7,6 --1 0,8 2,3 --prasata 6,9 2,8 -2,8 2,1 1,7 0,8 --
Slatina P D (3) (12) 2,3 0,2 2,6
1,3
2,7 1,3
0,7 0,8
To, že v obou vesnicích panovala v r.1655 tak rozdílná situace, není náhodné. Odpovídalo to stavu v jejich okolí. Dobré podmínky pro chov dobytka v Třemešném a okolních podhorských vesnicích (např. Dubci, Pavlíkově, Nové Vsi) byly dány především horší kvalitou zdejší půdy, z velké části nechávané ladem nebo používané jako pastviny či louky. Naopak ve Slatině a okolních vesnicích (např. Vítání, Štítary, Tasnovice a Sedlec) byla rozloha lady, pastvin a luk připadajících na jednu usedlost velmi malá. Ovlivňovala to jednak větší kvalita půdy a také to, že většina pastvin a luk patřila k panským dvorům, které je využívaly pro dobytek chovaný na dvorech a ovčínech v Tasnovicích, Slatině a Hostěticích. Osevy V období raného novověku se ve zdejší oblasti jako kdekoliv jinde ve střední Evropě používal trojpolní systém, který v ideálním případě spočíval v pravidelném střídání ozimu, jaře a úhoru. Ve skutečnosti ale nebylo možno do něj zapojit všechna orná pole, některá bylo nutno nechat odpočívat více než jeden rok. Takové pozemky pak označujeme jako ladu. Podle Tereziánského katastru, která tuto dlouhodobou ladu odlišuje od ostatní půdy, se v Třemešném takovéto pozemky nacházely téměř u každé usedlosti - zpravidla mezi 0,75 až 3 strychy, u dvou usedlostí dokonce 5 - 6 strychů (viz příloha 10). Celkově pak v Třemešném lada tvořila 10% z rozlohy orné půdy (bez pastvin). U níže položené Slatiny žádná lada uvedena nebyla. Jako ozim se zpravidla osévalo žito a pšenice, jako jař oves a ječmen. Vedle těchto 4 základních obilnin je v daných vesnicích zmiňováno pěstování menšího množství lnu, řepy a zelí. Jiné plodiny jsem v pramenech nezaznamenal. Rozlohu osévaných pozemků udává pět pramenů ze 17. a začátku 18.století, které máme k dispozici: Berní rula (1655), jeden soupis hospodářů (1659) a tři soupisy škod (1697, 1707 a 1709) - viz příloha 12. Všechny tyto seznamy jsou ale určitým způsobem neúplné. Berní rula totiž velikost osetých pozemků zaokrouhluje na celé strychy, soupis z r.1659 zaznamenává jen ozim a soupis z r.1697 dokonce jen zimní žito. Ve všech soupisech škod chybí poměrně velký počet usedlostí, zejm. ve Slatině. Nelze přitom rozlišit, zda je to proto, že u nich nedošlo k žádným škodám nebo proto, že neměly nic oseto. 72
Při porovnání rozlohy osevů, udávaných těmito prameny, s rozlohou orné půdy podle tereziánské vizitace vychází najevo, že soupisy jsou podhodnocené. U Třemešného, kde mělo být podle tereziánské vizitace 416 strychů orných polí bez lad a pastvin, totiž vychází průměrný roční osev jen na 138 strychů, což je 34%. 301 Kromě podhodnocené Berní ruly totiž všechny čtyři soupisy sestavovala vrchnostenská kancelář z berních důvodů - u soupisu z r.1655 není účel jasný, u tří soupisů škod bylo účelem snížení kontribuce. Navíc, jak je patné z jiných dvou soupisů hospodářů (1705 a tereziánské fase z r.1713), měla panská kancelář výraznou tendenci rozsah rustikální půdy zmenšovat. Pokud bychom porovnali zmiňovaný roční osev (138 str.) s rozlohou polí podle Berní ruly, která byla tehdy platným katastrem, vyjde nám jeho podíl 53%. Zmiňované prameny jsou spíše vhodné pro porovnání rozdílů mezi různými usedlostmi, než pro nějaké širší závěry o velikosti osevů. Ze všech šesti seznamů jsem proto vypočetl průměrné hodnoty pro pololány, chalupy a domky a zanesl je do následující tabulky. Pro léta 1655, 1707 a 1709 jsou zapsány průměrné hodnoty celého osevu (tj. ozim + jař). Pro léta 1659 a 1698 jen průměrné zimní osevy, které by měly být v ideálním případě oproti předcházejícím třem poloviční. Tabulka 28 - Tabulka průměrných osevů připadajících na jednu usedlost Třemešné Slatina celkem rok: P CH D P CH D P CH 1655 8,1 1,8 -10,0 -2,5 8,5 1,8 1707 8,1 2,5 -6,5 -1,6 7,9 2,5 1709 8,1 2,0 -6,6 -2,6 7,8 2,0 1659 (jen ozim) 2,6 0,6 1,5 5,8 -1,0 3,1 0,6 1697 (jen žito) 3,7 2,3 2,0 2,5 -1,7 3,6 2,3
D 2,5 1,6 2,6 1,1 1,5
Na pololánech je uváděn osev okolo 8 strychů ročně. Na slatinských domcích i třemešenských chalupách jsou osevy poměrně vyrovnané - zhruba mezi 2 až 2,5 strychu za rok, z čehož vyplývá, že tyto dvě skupiny usedlostí se pohybovaly zhruba na stejné úrovni, alespoň co se týká zemědělského výtěžku. Bylo to dáno tím, že do hodnot u slatinských domků jsou započteny i osevy pronajatých dominikálních polí, které třemešenské chalupy k dispozici neměly (viz s.95). Díky tomu se slatinské domky fakticky posunuly mezi menší chalupy. U třemešenských domků, které měly být podle Berní ruly i Tereziánského katastru, zcela bez polí, jsou překvapivě k letům 1659 a 1697 zmiňovány určité osevy. Nejspíše se jednalo o svobodná pole, která sem byla dočasně připojena.
301
Průměrný osev je vypočten z údajů pro léta 1655 (osev ve vsi 137 str.), 1707 (141 str.) a 1709 (136 str.). Pro Slatinu jsem toto porovnání provést nemohl, protože soupisy škod jsou neúplné.
73
4.3.3. Prodeje usedlostí a polností Počty zachycených transakcí Pro Třemešné a Slatinu je pro 17.století v pozemkových knihách zachyceno celkem 173 transakcí týkajících se především převodů celých gruntů a v několika případech i převodů jednotlivých polností. Do tohoto počtu jsou ale započtena i učtení, tedy zápisy datované před rokem, kdy byly pozemkové knihy založeny (1631). Bez nich je počet zápisů za léta 1631-1700 pro obě vsi 151.302 Z některých pozdějších zápisů a jiných skutečností je přitom patrné, že několik dalších zápisů z tohoto období v knize chybí. Celkem jsem dopočítal dalších 12 prodejů (osm ve Slatině a čtyři v Třemešném).303 Příčinou nezapsání bylo nejčastěji špatné vedení knihy v určitých letech. To se týká především období 1632-1635, kdy se zřejmě nekonal výroční soud a kdy se do knih zapisovaly jen některé prodeje. Většina záležitostí byla dopsána až dodatečně r.1636.304 Na některé záležitosti se ale zapomnělo a dopsány tak nebyly vůbec. Druhým důvodem nezapsání byla nedbalost hospodářů, kteří si transakci nechali zapsat až se zpožděním několika let nebo vůbec. To se stávalo ale jen u domků, nikdy ne u větších usedlostí.305 Třetí příčinou bývalo občasné opomenutí písaře u frajmarků, když trhovou smlouvu zapsali jen u jedné ze dvou měněných usedlostí.306 Sumární údaje o počtu transakcí shrnuje následující tabulka. V kolonce „zápis v PK“ jsou ve sloupci „ano“ sečteny transakce v pozemkové knize uvedené a ve sloupci „ne“ transakce v pozemkové knize chybějící. Obě tyto hodnoty jsou pak sečteny v kolonce „celk*em+“. Tabulka 29 - Počty zachycených transakcí celkem druh zápisu transakce celých usedlostí - z toho a) před rokem 1631 (učtení) b) z let 1631-1700 odprodeje jednotlivých polností (1631-1700) suma všech transakcí - z toho jen za léta 1631-1700
Slatina
celk.
zápis v PK ano ne
176 22 154 9 185 163
165 22 143 8 173 151
11 -11 1 12 12
celk.
Třemešné
zápis v PK ano ne
82 4 78 8 90 86
75 4 71 7 82 78
7 -7 1 8 8
celk.
94 18 76 1 95 77
zápis v PK ano ne
90 18 72 1 91 73
4 -4 -4 4
Podobně jako u výměnků jsem počty prodejů gruntů rozčlenil podle jednotlivých desetiletí, v nichž proběhly 302
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, kniha 487. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474.
303
Chybějící zápisy ve Slatině se týkají jen domkářských usedlostí: grunt 6 (prodej ze 30. nebo 40.let), grunt 11 (frajmark z 1633), grunt 8 (prodej z r.1656), grunt 12 (prodej z období kolem r.1640), grunt 13 (prodej z 50.let a frajmark z r.1654), grunt 15 (prodej přibližně z 50.let) a grunt 20 (prodej ze 40.let). V Třemešné chybí frajmark pololánu 2 (1632), frajmark pololánu 6 (1659), prodej domku 21 (40.léta) a prodej domku 24 (30.léta). 304
Zpětné dopisování r.1636 se týká především všech vejruňkových splátek, protože ty nebyly v tomto období zapisovány vůbec. Z transakcí celých gruntů jsou za tuto dobu zapsány jen 4, všechny ve slatinské knize. Jednalo se o prodej pololánů 3 (20.4.1634), 5 (25.8.1633) a domků 9 a 14 (oba 26.2.1634). Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.45, 96, 140 a 206. Naopak zpětně je r.1636 dopsán prodej domku 11 z r.1634. Tamtéž, f.160. V Třemešném jsou všechny trhové smlouvy z daných let dopisovány dodatečně. Jedná se o prodeje pololánů 2 a 14 (1632), 18 (1633) a domku 24 (1628). Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.18, 189, 230 a 293. 305
Se zpožděním byly zapsány dvě transakce. První případ je ze Slatiny z r.1664 (domek 17, zpoždění 3 roky). Zde je poznamenáno, že chalupa nebyla zapsána pro nedbalost hospodáře. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f. 246. Další případ je z Třemešného r.1641 (domek 24, zpoždění několik let). Poznamenáno, že majitel ji dříve koupil a nenechal zapsat. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.293. 306
Celkem 4 případy. Ve Slatině frajmark domku 11 (1633) za usedlost ve Štítarech. Zapsáno jen ve štítarské knize. Tamtéž, inv.č.484, kniha 484, f.67. Druhý případ byl také ve Slatině: frajmark domku 13 za domek 10. Zapsáno jen u gruntu 10. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.151. Dva případy v Třemešném. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.176 a 189.
74
(viz následující tabulka). V ideálním případě, pokud by prodeje probíhaly rovnoměrně, by na každé zachycené desetiletí (tj. 30.-90.léta) připadalo 14,2% prodejů (tj. 22 případů). Z tohoto hlediska byla nadprůměrná zejména 30.léta (21%) a méně také 50.léta (19%). Naopak velký pokles prodejů lze vidět v 70.-80.letech (10%) a 30.letech (12%).307 Tabulka 30 - Počet prodejů gruntů v jednotlivých desetiletích (včetně frajmarků, bez prodejů 1610-1630) Slatina Třemešné celkem % podíl
1631-40
1641-50
1651-60
1661-70
1671-80
1681-90
1691-00
celkem
14 18 32 20,6
12 6 18 11,6
13 16 29 18,7
11 13 24 15,5
11 5 16 10,3
5 11 16 10,3
14 8 22 14,2
80 75 155 100
307
Do tabulky byly započítány i frajmarky, naopak vyřazeny byly tři prodeje u n nichž nemohu určit, v kterém desetiletí proběhly a také prodeje z let 1610-30, které znám jen podle učtení a které tak nejsou kompletní.
75
4.3.3.1. Formy prodeje a zainteresované osoby Frajmarky Zápisů o frajmarcích (výměnách) je z celkového počtu dvacet, ž čehož osmnáct se týká frajmarků celých usedlostí a zbývající dva frajmarků jednotlivých polností. Tato čísla ale vyjadřují počet zápisů o frajmarcích. Skutečný počet výměn byl nižší, protože pokud se výměna uskutečnila mezi hospodáři ze stejné vsi, tak je o ní zápis v pozemkové knize uveden duplicitně. Skutečný počet frajmarků uskutečněných v obou vsích je tak čtrnáct (třináct v letech 1631-1700 a jeden před r.1631). Ve Slatině se uskutečnilo sedm frajmarků celých gruntů. Z toho dvakrát se tak stalo v rámci téže vsi: domek 10 za domek 13 (1654) a pololán č.5 za domek č.19 (1685). Pětkrát se jednalo o výměnu s hospodáři z jiné obce na panství: domek č.11 za usedlost ze Štítar (1633), domek č.9 za usedlost v Horoušanech (1634), domek-krčmu č.12 za dvůr ve Svržně (1650), domek č.8 za krčmu v Hostouni (1669) a domek č.6 za domek v Ostrově (1692). Ve vsi Třemešné proběhlo šest frajmarků, z čehož dva byly ale později zrušeny. Z těch opravdu uskutečněných proběhly dva v rámci vsi: pololány 11 a 15 (1628) a pololány 2 a 14 (1632) a další dva s poddanými z jiných vsí na panství: pololán 2 za chalupu v Bezděkově (1631) a pololán 6 za polodvůr z Čečína (1655). Jediná výměna samotných polí proběhla ve Slatině, kde bylo r.1631 vyměněno pole o 1 ½ korci půdy od pololánu č.5 za pole o 1 korci od domku 10 (s doplatkem 7 zl. 15 kr.). Všechny tyto frajmarky se uskutečnily jen mezi hospodáři, kteří byli poddanými hostouňského panství. Frajmarky s hospodáři z jiných dominií jsem nezaznamenal, a to včetně dominií Horšovský Týn, Tasnovice a Čečovice, které měly po r.1656 stejnou vrchnost. Vzdálenosti mezi vesnicemi, odkud „frajmarčící“ hospodáři pocházeli, byla ve všech případech malá. Kromě šesti případů, kdy se frajmark uskutečnil v rámci vsi, se pětkrát jednalo o sousední ves a dvakrát o blízkou ves ve vzdálenosti mezi 4 až 5 km. V jednom případě byla vzdálenost necelých 7 km. Tabulka 31 - Počty frajmarků celkem frajmarky frajmark celých usedlostí frajmark jednotlivých polností celkem
skut.
13 1 14
Slatina
zápisy v PK celk. ano ne
18 2 20
14 1 15
4 1 5
skut.
7 1 8
Třemešné
zápisy v PK celk. ano ne
9 2 11
7 1 8
skut.
2 1 3
6 -6
zápisy v PK celk. ano ne
9 -9
7 -7
2 -2
(pozn.: skut. = skutečný počet transakcí; zápisy = počet zápisů uvedených nebo neuvedených v PK)
Příbuzenské vztahy mezi prodejcem a kupcem U pololánů, pokud se nedostaly do vážných hospodářských problémů, byla vždy patrná snaha je udržet v rámci jedné rodiny. U domků toto příliš neplatilo. Díky jejich nízké ceně (kolem 30 kmg), která navíc nebyla splácena ihned na hotovosti, se na nich mohla zakoupit i obyčejná nádenická rodina. Díky poklesu obyvatelstva v 17.století, kdy počet rodin jen o málo převyšoval počet usedlostí, proto docházelo k častým prodejům těchto domků. Až na konci století, kdy se v důsledku populačního nárůstu zvýšil počet podruhů, byli domkáři nuceni k větší snaze si nemovitost udržet. Nové domky začaly vznikat ve sledovaných vsích až v prvních dvou desetiletích 18.století, a to jen v počtu několika málo stavení. Ve větším počtu se nové domky objevují až kolem poloviny 18.století. Tomu odpovídají hodnoty zjištěné ve dvou sledovaných vsích. Zatímco u pololánů docházelo k prodejům nepříbuzným osobám jen ve 25 % případů, tak v případě domků to bylo v 65 % případů. U chalup, pro které mám k dispozici jen málo údajů, byl poměr mezi prodeji cizím a příbuzným osobám zhruba vyrovnaný. Tato skutečnost ovlivňuje i čísla zjištěná pro jednotlivé vsi. Ve Slatině, která byla z 80% domkářskou vsí, dosahuje počet prodejů mezi nepříbuznými osobami 57%. V Třemešném, kde bylo 71% usedlostí pololánických, je počet těchto prodejů jen 38%. V porovnání s výzkumem, který pro oblast chýnovského panství provedl Josef Grulich, byl u pololánů a chalup
76
podíl prodejů nepříbuzným osobám poměrně nízký, což značí poměrně vysokou stabilitu vlastnických poměrů ve zdejší oblasti (alespoň tedy, co se týká pololánů a chalup, nikoliv domků).308 Pokud jde o prodeje mezi příbuznými osobami, byl kupem zpravidla syn (58%), méně často zeť (22 %). U větších usedlostí přicházel zeť na řadu, jen pokud stávající hospodář neměl syna. To ale neplatilo u domků, kde se občas stávalo, že usedlost převzal zeť i v případě, kdy hospodář syna měl. Tabulka 32 - Vtahy mezi prodejcem a kupcem gruntu Transakce celých gruntů309 vztah nového majitele k původnímu
(44 gruntů) počet
nepříbuzné osoby příbuzné osoby prodejcem vrchnost prodejcem obec celkem:
podle jednotlivých vsí : Slatina Třemešné
celkem
83 85 7 1 176
(20 gruntů)
% 47,2 48,3 4,0 0,6
100
počet
47 29 5 1 82
(24 gruntů)
% 57,3 35,4 6,1 1,2 100
počet
36 56 2 94
% 38,3 59,6 2,1 100
podle sociální příslušnosti : pololány chalupy (4 domky (20 (20 gruntů)
% 25,3 69,3 5,3 100
počet
19 52 4 75
grunty) počet
8 6 1 15
% 53,3 40,0 6,7 100
gruntů) počet
56 27 2 1 86
% 65,1 31,4 2,3 1,2 100
Tabulka 33 - Konkrétní příbuzenské vztahy mezi prodejcem a kupcem gruntu Transakce mezi příbuznými příbuzenský vztah nového hospodáře oproti předešlému
syn zeť nový manžel vdovy bratranec bratr vdova celkem
celkem 49 19 8 4 3 2 85
57,6 22,4 9,4 4,7 3,6 2,4 100
podle jednotlivých vsí : Slatina 15 9 2 1 1 1 29
51,8 31,0 6,9 3,4 3,4 3,4 100
podle sociální příslušnosti :
Třemešné
pololány
chalupy
34 10 6 3 2 1 56
33 8 6 2 2 1 52
3 2 1 6
60,7 17,9 10,7 5,4 3,6 1,8 100
62,5 15,4 11,5 3,8 3,8 1,9 100
50,0 33,3 16,7 100
domky 13 9 1 2 1 1 27
48,0 33,3 3,7 7,4 3,7 3,7 100
Sirotčí prodeje po smrti hospodáře V případě, že stávající majitel usedlosti zemřel, byly možné různé dědické varianty, záleželo přitom především na věku dětí. Pokud po zemřelém nezůstala manželka, bylo vše jasné a grunt připadl všem dětem rovným dílem. Grunt byl zpravidla brzy zapsán jednomu z nich a on pak ostatním vyplácel dědické podíly. Ve výjimečných případech, kdy nebyly děti plnoleté nebo pokud neměly zájem hospodařit, došlo k prodeji cizí osobě.310 Pokud po hospodáři vdova zůstala, záleželo jednak na věku dětí a také na tom, zda se jednalo o vlastní nebo nevlastní matku těchto dětí. Pokud byly děti v době osiření ještě neplnoleté, převzala hospodářství matka 308
J.Grulich svůj výzkum omezil na vřeseckou rychtu (panství Chýnov v jižních Čechách). Pro léta 1625-1710 zjistil na selských gruntech 80,6% podíl kupců, kteří nebyli s odstupujícím hospodářem příbuzní. U chalup to bylo 84%. Podobné hodnoty jako v mnou sledovaných vesnicích v 17.století zjistil v rychtě Vřesec až v období 1711-1795 (31% u selských usedlostí, 27% u chalup). GRULICH, J.: Populační vývoj..., s.302-304. 309
Frajmarky v rámci jedné vsi jsou započteny duplicitně (tj. jako 2 prodeje). Jedná se o celkem 5 případů (tj. 10 prodejů). Ostatní frajmarky (s hospodáři z jiných vsí) jsou započteny jako 1 prodej. Všechny frajmarky proběhly mezi cizími osobami. 310
Kvůli neplnoletosti dědiců např. prodal poručník v r.1638 chalupu 18 ve Slatině. Podobně také případy v Třemešném 4 (1628) a Třemešném 15 (1681). SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, kniha 474, f.249. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.47 a 203. Pro nezájem hospodařit prodali dědici ve Slatině pololán 3 (1689) a domek 10 (1651). Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.48 a 150.
77
(jedno, zda vlastní či nevlastní). Ta se pak buď vdala a její nový manžel grunt zakoupil nebo se nevdala a zůstala v čele hospodářství sama. Některému z dětí jej pak předala až později.311 Mohlo se ale také stát, že nebyla schopna grunt sama obstarat, ten zpustl a nakonec musel být nuceně prodán.312 V případě, že v době smrti hospodáře byly vedle vdovy k dispozici i dospělé děti, byl postup takový, že grunt formálně převzala vdova. Pokud byl určený dědic ženatý, předala mu grunt ihned. Pokud nikoliv, tak si jej podržela až do jeho svatby, někdy i o nějaký rok déle.313 Jiné byly případy, kdy vedle dospělých dětí žila na gruntu vdova, která nebyla jejich vlastní matkou. Takové máme ve sledovaných vesnicích čtyři. Ve třech případech převzala provizorně grunt vdova, zanedlouho jej ale předala některému ze svých nevlastních dětí (tedy dětí hospodáře z 1. manželství). Dostala pak stejný dědický podíl jako sourozenci nového hospodáře. Výjimkou byl případ na pololánu 8, který po smrti hospodáře automaticky převzal nejstarší syn. Ten své nevlastní matce odvedl jen 9 strychů obilí (možná její věno, které na hospodářství přinesla). Žádný dědický podíl jí už ale nesplácel.314 Další osudy těchto nevlastních matek závisely na tom, zda měly z předchozího manželství děti. Pokud ano, tak si na gruntu vyjednaly výměnek. V opačném případě z gruntu odešly. K tomu je ještě třeba poznamenat, že tyto děti měly na gruntu stejné dědické podíly jako jejich starší nevlastní sourozenci z předchozích manželství zemřelého hospodáře.315 V provizorních stavech, kdy v čele usedlosti stála vdova („vdovský nedíl“),316 se do knih zpravidla nic nezapisovalo. V platnosti zůstávala dál trhová smlouva sepsaná na jméno zemřelého hospodáře. To, že už tento hospodář nežil, lze zjistit jen podle matrik nebo podle vyplácení vejrunků, které namísto něj kladla vdova. Výjimku tvoří jen dva případy z let 1697 a 1699, kdy se do čela usedlostí dostaly vdovy, které byly zároveň nevlastními matkami některých dědiců.317 311
Případy, kdy nevlastní matky převzaly grunt, protože děti z 1.manželství byly ještě malé, byly dva. Jeden na gruntu 2 ve Slatině (1697) - tady se matka později vdala a její manžel grunt převzal. Druhý na pololánu 16 v Třemešné - tady se matka neprovdala, držela grunt 9 let, až jej r.1687 zchátralý předala nevlastnímu sedmadvacetiletému synovi. Srov. příloha 9. Případy, kdy grunt převzaly vdovy - vlastní matky a následně se vdaly byly čtyři: v Třemešném 1 (r.1627), 6 (1641), 16 (1629) a ve Slatině 12 (1676). Naopak u dalších tří případů v čele usedlostí zůstaly: Třemešné 1 (1644 - dědici 16 let, 1676 - dědici 17 let) a 2 (1696 - dědici 13 let). Srov. příloha 9. Vůbec nejjednodušší byla situace v případě úmrtí bezdětného hospodáře, který měl manželku. V takovém případě celý majetek připadl manželce a ta ani nemusela nikoho vyplácet. Pokud se k ní tedy někdo přiženil, dostal grunt zcela zadarmo. Stalo se to dvakrát v Třemešném - na pololánu 6 (1692, grunt byl vyplacen) a pololánu 20 (1628, zbýval malý nedoplatek). Srov. přílohy 9 a 13 312
Nuceně prodány byly grunty 15 (1654) a 16 (1687) v Třemešném. Srov. příloha 9 a 13.
313
Delší čas trvalo předání u gruntů v Třemešném: 3 (1653), 4 (1703), 5 (1648), 7 (1697), 9 (1683), 11 (1695), 13 (1691), 15 (1654), 16 (1665) a 17 (1669) a ve Slatině: 4 (1639), 9 (1674), 11 (1693), 14 (nedat, 60.léta), 15 (1703) a 19 (1694). Srov. příloha 9. 314
Případy nevlastních matek v Třemešném 16 (1687), 19 (1636), 23 (1697) a Slatině 2 (1698). Srov. příloha 9.
315
Zajímavý případ máme na pololánu 19 z r.1636. Vdova po předchozím hospodáři Sebastianu Goblirschovi (†1634) tehdy předala usedlost svému nevlastnímu synovi Hansovi a vdala se za nějakou osobu v Bělé na sousedním panství. Z manželství se Sebastianem Goblirschem měla ale tři malé děti, jejichž poručníky byli Hans Goblirsch (jejich nevlastní bratr) a Hans Gürtler (třemešenský chalupník). Syna Michaela (10 let) si matka vzala původně k sobě do Bělé. Po určité době už ho ale u sebe nechtěla držet a tak si ho k sobě vzal Hans Goblirch (poručník a nevlastní bratr), který za to chtěl slevu na dědických podílech, které mu musel vyplácet. Bylo proto stanoveno, že mu od nich bude odečítat náklady na jídlo a oblečení. Dceru Reginu (8 let) si vzal k sobě druhý z jejích nevlastních bratrů - Mathes Goblirsch, pololáník na třemešenském gruntu 6, který za to nic nepožadoval. Zůstat u něho měla až do své svatby, kterou se jí navíc zavázal vystrojit. Třetí dcera Margarethy není v této době zmiňována vůbec, nejspíše někde sloužila. R. 1640 se vdala. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, kniha 487, f.241-242. 316
Termín viz Vladimír Procházka. PROCHÁZKA, V.: Česká poddanská nemovitost ..., s.373-376.
317
Prvním se stal na pololánu 2, kde předčasně zemřel hospodář a jehož manželce Kunigundě Ebenhöchové byl grunt prodán v ceně za doplatek. Ebenhöchová se následujícího roku vdala za Hanse Glückseliga, přičemž jemu už byl grunt prodán za plnou cenu, takže se tím pádem zvýšily dědické podíly potomků předchozího majitele. Ty také Glückselig plně
78
Zcela vyjímečný je případ z r.1630, kdy chalupu 18 ve Slatině přímo koupila a vlastnila žena. Jednalo se o vdovu Annu Marii Planckenbergerovou, která byla vždy titulována jako paní (Frau). Zřejmě se jednalo o vdovu po nějakém měšťanovi nebo panském úředníkovi. Zemřela r.1638 a poručníkem nad jejími pěti nezletilými dětmi se stal hostouňský hejtman Jindřich Rozhovický z Krucemburku, který chalupu ihned prodal slatinskému šafáři.318 Prodeje a obnovování pustých gruntů V obou vsích došlo k tomu, že na kratší nebo delší čas některé grunty zpustly. „Pustý“ grunt je přitom velice široký pojem zahrnující jak zcela opuštěné a pusté grunty, tak grunty sice obydlené, jejichž majitelé ale nevlastnili žádný dobytek a pole neosévali buď vůbec nebo jen minimálně. U gruntů označených v pozemkových knihách jako "pusté" nebo "zpustošené" proto rozlišuji dvě formy podle toho, zda daný grunt propadl či nepropadl vrchnosti. V prvním případě plynuly po obnovení gruntu všechny vejrunkové splátky vrchnosti nebo na umořování starých dluhů vězících na usedlosti. V druhém případě byl příjemcem vejrunků předchozí majitel nebo jeho dědicové. Určitou výjimkou je postup při zpustnutí domku 17 ve Slatině v 50.letech. Nedošlo tehdy k zabavení vrchností, nýbrž ke zpětnému připadnutí tohoto gruntu dosud nevyplacenému dřívějšímu hospodáři (tímto a dalšími případy zpětného připadnutí jsem se věnoval o něco níže). V pozemkových knihách je zpustnutí zaznamenáno, jen pokud byl takovýto grunt obnovován prodejem novému hospodáři. Nejsou tedy zachyceny případy, kdy pustý grunt dokázal znovu postavit na nohy samotný hospodář, který jej vlastnil už před zpustnutím. Takovéto případy nejsou z pozemkové knihy zjistitelné. Lze je odhalit jen s pomocí soupisu hospodářů, kde jsou uváděny i osevy. Takovéto prameny však máme pro hostouňské panství k dispozici jen pro některé roky (1655, 1659 a 1697). Podobný případ jsem v nich nenalezl. Konkrétní případy zjištěných poustek jsem uvedl v tabulce níže. Grunty jsem seřadil chronologicky podle data obnoven. V posledních pěti sloupcích jsou informace o prodeji, kterým byl grunt obnoven (rok; prodejce; příbuzenský vztah mezi posledním vlastníkem a kupcem; cena při posledním prodeji před zpustnutím a cena při obnovování). Tabulka 34 - Přehled pustých gruntů; a) grunty, které zůstaly v majetku hospodářů grunt :
zpustl mezi lety :
Třemešné - chalupa 4 Třemešné - chalupa 2 Slatina - domek 11 Slatina - domek 17 Slatina - pololán 4 Slatina - domek 14 Třemešné - pololán 8 Třemešné - pololán 16 Třemešné - pololán 16
1631 - 1636 1632 - 1636 1639 - 1641 1655 - 1659 1659 - 1663 1659 - 1664 1657 - 1664 1659 - 1665 1678 - 1687
obnoven: rok
prodávající strana
cena (kmg): příbuz. vztah
poslední (rok/cena)
při obnově
1636
neuvedena
ne
1628/ 73
48*
1636
neuvedena
ne
---
54
1641
neuvedena
syn
1637/ 29
18
1661 1663
tchán p.h. / Z hospodář
ne bratranec
1653/ 32 1639/ 70
15 24
<1664
vdova po p.h.
ne
1634/ 20
10
1664
neuvedena
bratr
1655/120
50
1665
neuvedena
syn
1628/ 160
60
1687
vdova po p.h.
syn
1665/60
29*
vyplatil a grunt poté odkázal svým vlastním dětem s manželství s vdovou Ebenhöchovou. Druhý případ je uveden u domku 23 v Třemešném. Domkář tehdy stanovil, že domek má být za 30 zlatých přepsán na jeho 3. manželku, s níž neměl žádné děti. Svým třem dětem odkázal z této sumy po 10 zl. a zůstalo jim na domek předkupní právo. Už následujícího roku jej vdova opravdu prodala za stejnou sumu jednomu z nich, a ten jej pak obratem prodal nějakému cizímu zájemci za 42 zl. . SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.487, kniha 487, f.291. 318
Tamtéž, f.249-250.
79
a) grunty, které zabavila vrchnost Slatina - pololán 1 před 1630 1639 vrchnost ne --Slatina - pololán 3 1638 - 1653 1653 vrchnost ne 1638/ 155 Třemešné - chalupa 4 1642 - 1653 1653 vrchnost ne 1628/ 78 Třemešné - pololán 6 1659 1662 vrchnost ne 1641/ 246 Slatina - pololán 5 1655 - 1659 1665 vrchnost ne 1633/ 94 Slatina - domek 6 1659 - 1665 1665 vrchnost ne 1653/ 30 (pozn.: * jednalo se o cenu za doplatek; Z = zpětné připadnutí; p.h = předchozí hospodář)
34 50 20 45 45 15
Některé zcela opuštěné usedlosti, které zabavila vrchnost, bývaly dočasně obhospodařovány nebo alespoň obývány poddanými, kteří je neměli zapsané v pozemkových knihách. Jejich přítomnost lze zjistit jedině podle občasných zmínek u pozdějších prodejů daného gruntu nebo v soupisech poddaných. Celkem máme takovéto případy dva (oba ve Slatině). Je ale možné, že takových hospodářů bylo ještě více. První z nich se týká domku 6, který obýval někdy na konci 50. nebo na začátku 60.let Georg Kern. Druhý pololánu 3, kde k r.1651 bydlel Hans Eigenschenck.319 Při prodejích zcela pustých nebo poškozených gruntů většinou vrchnost povolovala osvobození od kontribuce nebo roboty a někdy navíc poskytovala i materiální výpomoc. Ta spočívala v bezplatném poskytnutí stavebních materiálů: cihel, dřeva nebo šindelů. Za celé období byla ve sledovaných vsích poskytnuta jen dvakrát (v obou případech ve 30.letech).320 Lhůta pro osvobození od daňových nebo robotních povinností se pohybovala většinou v rozmezí od jednoho roku do 3 let, jen výjimečně byla určována nižší (4-9 měsíců). Stanovena byla většinou rovnoměrně pro osvobození od kontribuce a od roboty. Jen ve třech případech byly určeny dvě rozdílné lhůty.321 Celkově máme případů osvobození dvanáct. Z nich se jeden uskutečnil ve 30.letech, tři v 50.letech a osm v 60.letech. 322 Nucené prodeje Tzv. nucené prodeje byly prodeje přímo na příkaz vrchnostenského úřadu. Ve dvou zachycených případech bylo jejich příčinou značné zadlužení usedlosti a neschopnost hospodáře tyto dluhy splácet. V jednom případě pak bylo důvodem, že v čele nezadluženého gruntu stála mladá vdova, která nebyla schopna plnit všechny povinnosti. Celkem tak máme tři případy takovýchto prodejů, všechny se týkaly pololánů.323 319
Kern je zmíněn v pozemkové knize pří následných prodejích v letech 1665 a 1673 s tím, že grunt dříve obýval a nechal jej pustý. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, kniha 474, f.112-113. Hans Eigenschenck na gruntu hospodařil podle Soupisu poddaných z r.1651. Byl zetěm domkáře z gruntu 17, který r.1653 převzal. Pololán 3 pak byl r.1653 vrchností prodán M.Löhnerovi. ZAHRADÍKOVÁ, M.(ed.): Soupis poddaných 1,s.81. Pravděpodobně jen důsledkem mezerovitého zapisování v pozemkové knize jsem ve Slatině zaznamenal ještě třetí případ, kdy grunt obýval hospodář, který jej neměl zapsaný v pozemkové knize. Jednalo se Erharda Gubicka, který podle Berní ruly (1655) obhospodařoval domek 13 ve
Slatině. V pozemkové knize chybí u domku 13 z tohoto období přinejmenším další dva zápisy. DOSKOČILOVÁ, M.(ed.): Berní rula 23, s.358. 320
Neupřesněné množství cihel u prodeje domku 1 r.1639 ve Slatině. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.3. Jeden kmen jalovce, 12 dalších kmenů a na 1500 šindelů u prodeje pololánu 2 v Třemešném r.1636. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.18. Jinou výpomoc (např.v podobě obilí na osev) jsem ve sledovaných vesnicích nenalezl. 321
Na 5 měsíců od daní a na 1,5 roku od roboty (Třemešné 2, 1636). Na 1 rok od roboty a 2 roky od kontribuce (Třemešné 16, 1665). Na 1 rok od kontribuce a potažní roboty, přesto má robotu konat alespoň ručně (Slatina 4, 1663). Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.18 a 289. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.75. 322
Deset případů. Na 1 rok (Třemešné 10, 1653), 9 měsíců (Třemešné 15, 1654), zhruba 4 měsíce (Slatina 3, 1654), 2 roky (Slatina 14, 60.léta), 3 roky (Třemešné 6, 1663), 2 roky (Třemešné 8, 1664), 1 rok (Slatina 6, 1665), 3 roky (Slatina 5, 1665) a 9 měsíců (Třemešné 23, 1666). Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.81, 114, 144, 202, 290. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.47, 97, 112 a 206. 323 Ve Slatině grunt 5 (1633), v Třemešném grunt 15 (1654) a grunt 16 (1687). Tamtéž, f.96. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.202 a 210.
80
Postupovalo se tak, že grunt byl nejdříve odhadnut zástupci vesnické správy. Dalším krokem bylo sepsání všech dluhů na vrchnostenské kanceláři, jejichž celková suma byla odečtena od kupní sumy gruntu a vzniklý přebytek připadl bývalému majiteli nebo jeho dědicům, přičemž dluhy měly být ale spláceny přednostně. V prvním případě z r.1633 byl pololán prodán synovi odstupujícího majitele. Kupní cena byla stanovena na 94 kmg, což se ze sta procent rovnalo objemu dluhů, takže pro odstupujícího otce nezbylo nic. Nový majitel pak stejně nakonec nebyl schopen dluhy splácet a ke konci 50.let grunt zpustl a připadl vrchnosti. Dluh v této době činil ještě 51 kmg. V r.1665 byl jako pustý grunt prodán za 45 kmg, přičemž všechny splátky byly odváděny vrchnosti s výjimkou dluhů, které zde vězely ve prospěch záduší a špitálu. Staré dluhy ve prospěch sirotčí pokladny a ostatních poddaných už spláceny nebyly.324 Další případ se týkal pololánu 16 v Třemešném. Už r.1665 jej přebíral nový majitel Thomas Sterzl značně zadlužený za levnou cenu 60 kmg stanovenou šacuňkem. V r.1687, kdy zde hospodařila Sterzlova vdova, byl na rozkaz vrchnosti prodán jejímu synovi za 29 kmg. Jemu se pak podařilo grunt zkonsolidovat a při dalším prodeji r.1730 už měl hodnotu 90 zlatých (= 77 kmg 9 gr.).325 U posledního případu v Třemešném byla prodejcem mladá vdova po hospodáři, který převzal polodvůr jen o pět let dříve (1649) od otce za 120 kmg, přičemž stihl zaplatit pouze závdavek (27 ½ kmg). Po jeho smrti se vdova znovu neprovdala a zůstala se dvěma malými dětmi hospodařit na gruntu. Nebyla ale schopna plnit závazky a grunt mezitím chátral. Došlo tak k zásahu vrchnosti a nucenému prodeji nepříbuzné osobě za 150 kmg. Dluhy, což byly z valné většiny dědické pohledávky sourozenců bývalého hospodáře, činily 92 ½ kmg, takže vdově a jejím dětem připadlo z kupní sumy 57 ½ kmg. Novému hospodáři se podařilo grunt následně stabilizovat.326 Zpětné připadnutí gruntu a zrušení prodeje Případ, kdy bylo od prodeje usedlosti odstoupeno až po sepsání kupní smlouvy, máme ve sledovaných vsích pouze jeden. Týkal se výměny chalupy v Třemešném za chalupu v Bezděkově v r.1678. Ta byla zrušena ze strany bezděkovského chalupníka, který zaplatil druhému hospodáři jako náhradu 8,5 kmg (za náklady, námahu a urovnání). Příčina zrušení není nijak uvedena. 327 V dalších pěti případech se stalo, že usedlost se dříve či později prodejci vrátila. Ten ji pak většinou obratem znovu prodal. U jednoho případu se tak stalo z důvodu, že nový majitel nechal grunt zpustnout a ten proto připadl zpět dřívějšímu majiteli, který nebyl dosud vyplacen (jednalo se slatinský domek 17).328 Druhý případ se týkal pololánu 13 v Třemešném, z něhož r.1659 zběl hospodář Lorenz Weiss s celou rodinou. Došlo přitom k neobvyklé události, protože Weiss byl na gruntu hospodářem jen krátce. Toho samého roku jej totiž vyměnil za svůj původní grunt č.9 se Stephanem Warthou. Poté, co Weiss zběhl, Wartha na úřadě požádal o zrušení frajmarku a chtěl se vrátit zpátky na svůj vlastní, protože na novém se mu nedařilo. Tomu úřad vyhověl, Wartha se vrátil na pololán 13 a místo toho byl zabaven pololán 9.329 U třetího případu není důvod zpětného připadnutí vůbec jasný330 a u čtvrtého případu je možné, že bylo od 324
Dluhy, které na gruntu vězely v r.1633, patřily ze 78% jiným poddaným, 16% do sirotčí pokladny a 6% vrchnosti (celkem se jednalo 20 pohledávek). Nešlo tedy o předchozí dědické podíly. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.96. 325
Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.209-211.
326
Tamtéž, f.201-204.
327
Tamtéž, f.48.
328
Původní majitel M.Glückselig jej r.1653 prodal svému zeťovi H.Eigenschenckovi, který jej několik let vyplácel (do r.1655) a nejpozději do r.1659 nechal zpustnout. K r.1661 je pak zmiňováno, že Glückseligovi byl grunt zpátky přiřknut a ten jej obratem prodal jednomu zdejšímu pololáníkovi, který jej obnovil. H.Eigenschenck byl přitom v této době stále živý, s rodinou bydlel v Hostouni. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.245 -246. 329
Tamtéž, inv.č.487, kniha 487 f.177.
330
Jednalo se o pololán 14 v Třemešném. V letech 1631-1644 na něm hospodařil Hans Orth, poté jej prodal Mathesu Urbanovi, se kterým nebyl nijak příbuzný. Stačil od něj přijmout závdavek a 1.vejruněk (1648). Už v r.1651 byl grunt znovu prodáván a jako prodejce je opět zapsán Hans Orth (!). Kupcem byl tentokrát jeho zeť Jacob Zischka. Hans Orth tu pak žil dále jako výměnkář do své smrti r.1665. Mathes Urban v Třemešném žil prokazatelně ještě v březnu 1650, v srpnu 1650 se
81
smlouvy odstoupeno kvůli nezaplacení závdavku.331 U posledního případu (pololán 20 v Třemešném r.1636) byl důvodem zpětného připadnutí sňatek s vdovou. Původní majitel Hans Piebl jej totiž jako dosud nevyplacený r.1630 prodal Hansi Ebenhöchovi za 140 kmg, který brzy na to zemřel. Hans Piebl se pak oženil s jeho vdovou a pololán mu tak znovu připadl za doplatek pouhých 12 kmg, z čehož si 4 kmg vyplatil sám sobě a zbylých 8 kmg položil svým dvěma sourozencům.332 Dva grunty s jedním hospodářem V Třemešném se za sledovanou dobu šestkrát stalo, že jeden hospodář držel zároveň dvě usedlosti. Ve Slatině došlo k obdobnému případu jen jednou. Případy jsou shrnuty následovně: Tabulka 35 - Přehled gruntů vlastněných zároveň jednou osobou hlavní grunt jméno hospodáře místo vlastníkem A B C D E F G
vedlejší grunt místo
vlastníkem
cena (kmg) koupil prodal
Sebastian Wartha st. Mathes Goblirsch (†1640) Hans Wenisch
Třemešné, P 12 Třemešné, P 6 Třemešné, P 6
1656 - 1691 1626 - 1641 1641 - 1655
Třemešné, P 6 Třemešné, CH 2 Třemešné, CH 2
1662 - 1668 1636 - 1641 1641 - 1653
45 54 54
65 zemř. 90
Urban Piebl
Třemešné, P 18
1636 - 1658
Třemešné, CH 4
1636 - ??
48
zpustl
Hans Peiml, krčmář
Třemešné, P 7
1629 - 1663
Třemešné, D 21
1650 - 1672
31
24
Hans Goblirsch nejst.
Třemešné, P 19
1638 - 1678
Třemešné, D 21
1678 - 1690
24
50
Hans Ebenhöch
Slatina, P 2
1643 - 1683
Slatina, D 17
1661 - 1664
15
35
Hans Zapf, krejčí
Bezděkov, CH
1655 - 1667
Třemešné, D 24
1661 - 1665
13
12
Záměr nákupu druhého gruntu mohl být dvojí. Jednak se mohlo jednat o pokus obnovit pustou či poškozenou usedlost a pak ji se ziskem prodat nebo předat některému z mladších potomků (případy A, B, C a F). Někdy tento proces trval jen 3 roky (případ F), někdy podstatně déle - 6 let (případ A) nebo i 17 let (případ B). V jednom případě (C) hospodář úspěšný nebyl, grunt znovu zpustl. Vrchnost jej pak obnovila r.1653 a prodala jinému zájemci. Druhým možným záměrem mohlo být využití druhého gruntu (zpravidla domku) jako výměnku nebo přilepšení k výměnku pro odstupujícího hospodáře (případy D a E). U případu G záměr nákupu jasný není. Rodina Hanse Zapfa podle matrik bydlela v Bezděkově a o způsobu využití domku 24 v Třemešném nemám žádných zpráv.
zakoupil ve Štítarech a později ve Svržně. Tamtéž, f.189. Tamtéž, inv.č.484, kniha 484, f.3. 331
O této možnosti se zmiňuje Vladimír Procházka. PROCHÁZKA, V.: Česká poddanská nemovitost ..., s.315. Jednalo se o domek 24 v Třemešném. R.1665 jej majitel H.Zapf prodal Mathesi Marschickovi za 12 kmg, přičemž není jasné, zda byl určený závdavek (4 kmg) skutečně splacen. R.1666 následuje další prodej, kdy opět Hans Zapf (!) domek prodal Lorenzi Seelovi (za 9 kmg). Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.294. 332
Tamtéž, f.251.
82
4.3.3.2. Cena Stanovení ceny Konkrétní ceny excerpované z obou pozemkových knih jsou uvedeny jako příloha 13. To, že by tato cena byla stanovována rychtáři a přísežnými, je zmiňováno jen u těch prodejů, které byly nějakým způsobem nestandartní (tj. u většiny nucených prodejů, prodejů pustých gruntů a u části sirotčích prodejů). Takový zápis většinou začíná větou, že grunt byl odhadnut rychtáři a přísežnými (zpravidla ze 2-3 vsí), někdy ještě s formulací, že se tak stalo na rozkaz úřadu (většinou ale bez něho). U standartních prodejů usedlostí není přítomnost rychtáře a přísežných při stanovování ceny uvedena nikdy. Zápis zpravidla začíná větou, že se na úřad dostavily obě osoby, mezi kterými proběhla transakce a kteří „přednesli, že ...“. Rychtář a přísežný z dané vesnice byli sice u prodeje přítomni také, což je někdy zapisováno až na konci smlouvy, ale působili zde jen jako svědci. Nebyli to tedy oni, kdo by stanovoval cenu. To záleželo na prodávající straně, což je někdy výslovně zmíněno, pokud šlo o její snížení.333 Při určení ceny, ať už byla stanovena odhadem nebo ne, byl brán ohled na následující tři okolnosti: a) poslední cenu usedlosti (to je patrné u některých gruntů, které si při opakovaných prodejích i po několika desítkách let svou cenu udržely),334 b) momentální poptávku a c) skutečnost, zda se jednalo o prodej příbuzné nebo nepříbuzné osobě, případně o jak blízké příbuzné se jednalo (otec - syn, nevlastní matka - nevlastní syn, bratři nebo bratranci).335 U prodejů mezi příbuznými se dá sledovat buď tendence k záměrnému snižování ceny nebo tendence k zachování tradiční ceny gruntu z předchozího prodeje. Vedle těchto tří faktorů mohla, ale také nemusela ovlivnit cenu změna některého z parametrů, které vyjadřovaly hospodářskou situaci na gruntu a které jsem se pokusil rozepsat do následujících 6 bodů: a) Rozloha příslušných polností. V Třemešném navíc započtení nebo nezapočtení svobodných polí. b) Výsady, které grunt měl (krčma, mlýn a kovárna). Např. krčma byla v obou vesnicích vždy dražší než jiná hospodářská stavení stejně velká, co se týče rozsahu polností (viz níže - ceny krčem) c) Vybavenost nebo nevybavenost dobytkem a nářadím, které bylo přímo součástí gruntu (pár tažných volů nebo koní, vůz, pluh a brány) d) Prodej věcí, které ke gruntu přímo nepatřily. Jednalo se o různý dobytek (krávy, jalovice, ovce, kozy a drůbež), nářadí a věci (pekařská pec), uskladněného nebo momentálně osetého obilí. Zde je důležité období, kdy k prodeji došlo (zda bylo po zimním nebo už i po jarním osevu). d) Stavební stav obydlí, chlévů a stodol. Stav zahrady, polí a luk (mohly být zarostlé). e) Břemena vězící na gruntu - např. výměnek, železné krávy. Výši kupní ceny naopak neovlivňoval rozsah dlužných vejrunků z předchozího prodeje nebo velikost dalších dluhů. Takovéto dluhy šly na úkor podílu odstupujícího hospodáře nebo jeho dědiců. Výjimkou byla tzv. cena za doplatek. To je situace, kdy byla novému hospodáři namísto kupní ceny stanovena povinnost zaplatit všechny dlužné vejrunky. Ve sledovaných vsích se podobná situace vyskytla jen pětkrát (kromě různých doplatků stanovovaných při frajmarcích). Dvakrát získal nový hospodář usedlost díky tomu, že se přiženil ke vdově po dřívějším hospodáři,336 dvakrát díky tomu, že převzal krátkodobě pustý grunt337 a jednou formálně převzala grunt za doplatek vdova posledního hospodáře.338 333
Např. vdova se rozhodla prodat grunt synovi levně za 70 kmg, protože on zde 7 let pilně pracoval stejně jako čeledín a jeho žena jako děvečka (r.1639 na pololánu 4 ve Slatině). SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, kniha 474, f.74. 334
Pozemková kniha se na předchozí cenu někdy i odvolává, pokud byla tentokrát stanovena jiná. Např.: „Grunt odhadnut na 50 kmg, přestože předtím byl prodán za 120 kmg. Nyní ale shledáno celé stavení zchátralé.“ Pololán 8 v Třemešném r.1664. Od posledního prodeje uplynulo 9 let. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.114. 335
CHOCHOLÁČ, B.: Selské peníze, s. 72-75. PROCHÁZKA, V.: Česká poddanská nemovitost..., s.310-314.
336
Oba v Třemešném: grunt 20 r.1636 a grunt 7 r.1629. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, kniha 487, f.95 a 257.
337
Třemešné - pustý grunt 4 r.1636. Tamtéž, f.47. Podruhé se tak stalo v Třemešném na pololánu 16 r.1687. Kupcem byl syn ovdovělé majitelky. Tamtéž, f. 290. 338
Grunt 2 ve Slatině r.1699. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.37.
83
V Třemešném se do ceny gruntů výrazně promítala existence svobodných polí. Ta byla někdy do prodeje gruntu zahrnuta, jindy vyňata a zůstala v rukou původního hospodáře (jako výměnek nebo jako věno pro jiného potomka). Dvakrát se stalo, že byla při prodeji zvlášť vyčíslena cena za grunt a zvlášť za svobodná pole. Poprvé se tak stalo u prodeje chalupy 11, která byla r.1695 prodána za 90 kmg, z čehož tvořila cena gruntu jen 43 kmg. Zbytek (47 kmg) byla cena svobodného pole o 4 stryších. Druhý případ je z pololánu 7 z r.1697, který byl prodán za 400 kmg, z čehož 100 kmg byla cena 4 svobodných polí a 6 svobodných luk o neznámé výměře. 339 Jednou výjimečně v Třemešném došlo k situaci, kdy byla kupní cena gruntu snížena dodatečně. Stalo se tak na pololánu 8, který se v důsledku válečných událostí dostal do potíží a příjemci splátek (sourozenci hospodáře) se proto r.1653 dohodli, že bratrovi sleví 17 kmg z dosud nevyplacené sumy 87 kmg.340 Průměrné ceny a jejich rozmezí Podle metodiky převzaté od B.Chocholáče jsem pro sledované vsi spočítal průměrné ceny a rozmezí cen, 341 přičemž byly vyřazeny všechny nucené prodeje, prodeje pustých gruntů, prodeje za doplatek a prodeje krčem. Pro srovnání jsem (vedle údajů za celé sledované období) tabulku rozdělil na ceny z období 1630-1649 a na ceny z období 1650-1700. Do prvního období jsou započteny i jednotlivé ceny z let 1610-1629, které znám z učtení v pozemkových knihách. Přestože cena gruntu nebyla dána jen rozlohou příslušných polností, tak jsem grunty v následujícím textu rozdělil na čtyři kategorie: P = pololány, CH = chalupy, D1 = domky s půdou a D2 = domky bez půdy. Tabulka 36 - Průměrné ceny gruntů (v kmg)
Slatina
P 124
Třemešné celkem :
176 164
za celé období CH D1 D2 342 37 18 v. 61 79
30 35
11 13
P 141
do 1649 CH D 1 v. 38
D2 --
P 112
212 190
94 126
12 12
149 138
20 35
1650-1700 CH D 1 -37 56 56
31 35
D2 18 11 13
Tabulka 37 - Rozmezí cen gruntů (v kmg)
Slatina Třemešné celkem
P 250 - 70 470 - 100 470 - 70
do 1649 CH v. 94 143 - 94
Slatina Třemešné celkem
P 250 - 70 470 - 80 470 - 70
D1 51 - 20 21 - 19 51 - 20
D2 -12 12
P 150 - 70 340 - 80 340 - 70
za celé období CH D1 v. 70 - 20 94 - 30 50 - 20 143 - 30 70 - 20
1650 - 1700 CH D1 -70 - 23 90 - 30 50 - 20 90 - 30 70 - 20
D2 18 13 - 9 18 - 9
D2 18 13 - 9 18 - 9
Nezvykle vysoká cena chalup ve Slatině je dána tím, že zde máme jen jednu chalupu (asi 9 str.), která se později rozdělila na dva domky. Excerpované u ní byly dvě ceny: 142 kmg (1630) a 143 kmg (1638). U obou prodejů byli kupci movitější osoby - u prvního zřejmě měšťanka (nebo vdova po nějakém panském zaměstnanci) a u druhého šafář, který dokonce kupní sumu zaplatil v hotovosti. Žádná privilegia nebo výhody u ní zjištěny nebyly, přesto zhruba o 50 kmg přesahovala obvyklou cenu chalupy a vyrovnala se i cenám pololánů 339
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, kniha 486, f.96 a 155.
340
Vyplaceno tehdy bylo už 163 kmg. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.112.
341
CHOCHOLÁČ, B.: Selské peníze, s.106-108
342
Vyřazeny byly výpočty průměrů, kdy nemám k dispozici alespoň 3 údaje. Tím pádem byly z této tabulky vyřazeny slatinské chalupy (má m jen 2 údaje: 142 a 153 kmg). Místo toho je v dané kolonce jen zkratka "v." = vyřazeno.
84
ze stejné vsi a ze stejné doby.343 Cena byla nejspíše dána lepším vybavením usedlosti.344 Průměrnou cenu pololánů ve Slatině (124 kmg) snižovala skutečnost, že dva ze čtyř zdejších pololánů přesahovaly výměru chalup jen o málo (měly mezi 15-16 str.). Oproti tomu zbylé dva slatinské pololány a všechny třemešenské pololány měly okolo 20 strychů. Z cen zapsaných v tabulce je viditelné, že v období let 1650-1700 došlo oproti předcházející válečné době k poklesu cen pololánů a chalup. Ceny domků zůstaly na stejné úrovni (průměr 35 kmg). Ceny stanovované při zpustnutí gruntu se pohybovaly ve výši 2/3 - 1/3 původní ceny gruntu (viz tabulka na s.79). Ceny krčem Pro slatinskou krčmu, která byla zároveň domkem a kterou jsem z výpočtu průměru vyřadil, znám dvě ceny: 100 kmg (1650)345 a 86 kmg (1688).346 To jsou sumy, které byly na úrovni chalupnických gruntů a výrazně tak překračovaly obvyklou cenu domku. Z ostatních domků se k nim blížila jen cena 70 kmg (1668) u stavení v majetku šafáře, které bylo vybaveno na domek poměrně vysokým počtem dobytka a výměrou polí hraničící s menší chalupou (jedná se o zbytek výše zmiňované chalupy).347 Pro Třemešné platí, že původní zdejší krčma (pololán 7) stála 300 kmg při prodejích v r.1663 i v r.1697 (to je u pololánu nadprůměrná cena). Zatímco při prodeji r.1663 byl šenk funkční, tak v r.1697 je zapsáno, že se jedná o „někdejší krčmu“. 348 Krčmářem v této době byl majitel sousedního pololánu 6, pro který žádný cenový údaj z těchto let nemáme. Vyšší cena krčmy mohla být dána dvěma skutečnostmi. První je výsada práva šenku, která zřejmě stále existovala i na pololánu 7 v Třemešném při prodeji r.1697, byť nebyla využívána. To by mohl být důvod proč byla tehdy cena stejná jako u prodeje z r.1663. Majitel pololánu 6, který byl jako krčmář zmiňován v 90.letech, mohl mít toto právo jen pronajaté. Druhá skutečnost platí jen pro domkářské krčmy. Ty se totiž od ostatních domků odlišovaly také tím, že jako jediné měly v inventáři tažný dobytek, který krčmář potřeboval na dovoz piva z vrchnostenského pivovaru. Cena tažných volů byla v té době zhruba ve výši 10-30 kmg a někdy i více (viz příloha 13d). O ni se pak navýšila také cena krčmy - domku oproti jiným domkům. U pololánických a chalupnických krčem to neplatilo, protože i ostatní pololány a chalupy musely mít tažný dobytek, takže se v tomto vzájemně nelišily. Převzetí zdarma (bezúplatný převod) Většina případů převzetí zdarma pochází z prodejů, které často ani nebyly do pozemkové knihy zapsány. Kromě nového hospodáře zřejmě neexistovali žádní jiní sourozenci nebo dědici, příp. byli už dříve otcem vyplaceni a neměli tak žádné nároky. Při předávání gruntu jediným dědicem tak nebylo potřeba nic do pozemkových knih zapisovat (za to by se musel navíc platit písařský poplatek).349 Ve dvou případech získal nový hospodář zadarmo vyplacený grunt tím, že jej vyženil k vdově. Jednou se tak 343
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, kniha 474, f.249-250.
344
V r.1655 bylo na tomto gruntu daleko více dobytka než u jiných usedlostí. DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.358.
345
Tato cena je dána tím, že G.Weiss krčmu vyměnil s G.Schuhem za chalupu ve Svržně o ceně 100 kmg, a to bez doplatku: Přitom slatinská krčma byla zcela vyplacená a svrženská chalupa byla celá nevyplacená (= dlužné vejruňky 100 kmg). Splácení dlužných 100 kmg tak zůstalo na G.Schuhovi. Vejruňkové splátky pak byly dále zapisovány v pozemkové knize Svržna u dané chalupy přesto, že je nesplácel její nový majitel (G.Weiss), ale původní majitel, který už byl zakoupen ve Slatině (G.Schuh). Tamtéž, inv.č.479, kniha 479, f.58-59. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.173. 346
Tamtéž, f.173.
347
Tamtéž, f.251.
348
U druhého prodeje (1697) bylo k ceně připočteno navíc 100 kmg za svobodná pole. Celková cena gruntu tak činila 400 kmg. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.95-98. 349
V pozemkové knize chybí převzetí domku 8 ve Slatině (1656). Zmíněno u dalšího prodeje r.1669. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.173. Stručně bez data je v pozemkové knize zapsáno převzetí pololánu 22 v Třemešném (zřejmě 1656). Nový majitel tehdy převzal grunt po smrti otce a zaplatil dluhy, které po něm zůstaly. Nikdo další přitom neměl žádné požadavky, a tak mu byl grunt zapsán. Tamtéž, inv.č.487, karton 487, f.165.
85
stalo na slatinské krčmě (1676)350, podruhé na třemešenském pololánu 6 (1692).351 Přitom není bez zajímavosti, že v obou případech se jednalo o vdovy ve věku mezi 45-55 lety a mnohem mladší ženichy.352 Předáván zdarma byl i pustý slatinský mlýn s polnostmi, které k němu náležely a které byly obdělávány. Nejprve někdy v 50.letech (zápis chybí) a poté r.1680, kdy majitel předal pozemky synovi za povinnost, že obnoví mlýn a v nově postaveném stavení mu potom poskytne volný byt.353 Do této kategorie lze zařadit také založení nových gruntů (domek 19 ve Slatině, domek 25 v Třemešném), které byly odděleny od některého stávajícího gruntu pro dceru nebo syna zdejšího hospodáře. Majitelé těchto nových gruntů získali nový domek nejspíše zdarma (jako věno) a nemuseli nikoho vyplácet. V gruntovní knize jsou pak tyto usedlosti zachyceny až při dalších prodejích.354 Prodej za hotové peníze Případy, kdy byla celá nebo převářná většina kupní sumy vyplacena penězi na hotovosti hned při prodeji, máme zde jenom čtyři (viz následující tabulka), což je velice málo. Jednou se jednalo o okamžitou výplatu tzv. ceny za doplatek (jen 12 kmg). V dalších dvou případech šlo o zaplacení dvou menších usedlostí (domků) a jediným větším případem tak zůstává prodej chalupy 18 ve Slatině r.1638, kterou koupil místní šafář za 142 kmg od sirotků paní Anny Marie Planckenbergerové, které jako poručník zastupoval hostouňský hejtman Jindřich Rozhovický z Krucemburku. Převážnou většinu sumy (139 kmg) položil šafář okamžitě při prodeji, zbylé 4 kmg pak až v r.1642; obojí do rukou poručníka, který z nich splatil předchozí dlužné vejrunky a zbytek nechal vypůjčit na úrok jako sirotčí peníze.355 V případě domku 23 v Třemešném r.1698, kdy bylo okamžitě zaplaceno jen 27,5 kmg, se tak stalo z toho důvodu, že zde vězel podíl 8,5 kmg jednoho dědice, který byl od r.1690 na vojně. Vyplacen nebyl, protože se čekalo, zda se dědic z vojny vrátí. K tomu nakonec nedošlo a podíl tak r.1718 propadl ve prospěch vrchnostenského důchodu, kam byl také během několika let splacen.356 Tabulka 38 - Prodeje za hotové peníze rok
grunt
1636 Třemešné 20 (D) 1638 Slatina 18 (CH) 1650 Třemešné 21 (D) 1698 Třemešné 23 (D) (pozn.: d = cena za doplatek)
cena (kmg) 12/d 143 31 36
na hotovosti (kmg) % 12 100 139 97 31 100 27,5 76
zbylo (kmg) -4 -8,5
350
Převzetí gruntu r.1676 je zmíněno až u následného prodeje r.1688, jinak nebylo do pozemkové knihy nic zapisováno. Grunt 12 ve Slatině. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.173. 351
Toto převzetí je v pozemkové knize zapsáno jako „donace“ s tím, že vše, co do manželství přinesli oba manželé, má po smrti jednoho z nich připadnout tomu druhému. Vzhledem k věku nevěsty to bylo aktuální, protože se nedalo počítat s tím, že budou mít děti. Tamtéž, inv.č.487, karton 487, f.81 . 352
Ludmille Schuhové (grunt 12 ve Slatině) bylo v době sňatku 53 let, Ursule Lillové bylo také něco kolem 50 let (rok narození neznám, svatba s 1. manželem se ale uskutečnila o 35 let dříve). Daleko nižší věk ženichů pak odhaduji podle toho, že své manželky přežili i o desítky let. SOA Plzeň, SM, inv.č. Újezd sv.Kříže 1, f.97. Tamtéž, inv.č. Újezd Sv.Kříže 2, f.216. ZAHRADNÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1, s.81. 353
Grunt 15 ve Slatině. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, kniha 474, f.216.
354
Tamtéž, f.239. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.281.
355
Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.249-250.
356
Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.292.
86
4.3.3.3. Splácení usedlostí a dědická praxe Pokud nedošlo k okamžitému vyplacení kupní ceny hned při uzavření kupní smlouvy, byla tato suma standartně rozdělována na závdavek (Anfrist, Angab)357 a vejrunkové splátky (Nachfrist).358 Přitom byla stanovena určitá hierarchie přijemců těchto splátek. Předně měly být zaplaceny dluhy ve prospěch církve (vypůjčené zadušní peníze), státu (dlužné daně) a pak dluhy vrchnosti (dlužné platy a obilí), dluhy do sirotčí pokladny a ostatním hospodářům. Pokud se jednalo o nevyplacenou usedlost tak následovalo vyplácení dědických pohledávek z předchozího prodeje a až po jejich vyplacení přišlo na řadu vyplácení odstupujícího hospodáře nebo jeho dědiců.359 Rozdělení kupní sumy mezi dědice Dědictví, které získali potomci pololáníků a chalupníků, mělo tři podoby: věno (Morgengab, Heuratsgut, Heuratausstattung), přednostní odkaz (Bevoraus, Voraus) a dědické podíly (Erbteil). Ne při každém prodeji mezi blízkými příbuznými ale došlo na všechny tři formy, přednostní podíly a věna někdy stanovována nebyla. Stanoveny někdy nebyly ani dědické podíly, protože všechny splátky usedlosti plynuly odstupujícímu hospodáři nebo vdově. Ti je pak sami přerozdělovali dětem podle svého uvážení. K rozdělení na přednostní odkazy a dědické podíly tak došlo až po jejich smrti. Věno, první z dědických forem, nebylo v některých případech započítáváno do kupní sumy. Vyskytovalo se přitom zpravidla v naturální formě - nový hospodář měl sestrám vystrojit svatbu a dát jim k ní nějaké obilí, bratři měli dostat ke svatbě zpravidla pár volů. Některým nastupujícím hospodářům tato povinnost odpadla, protože sourozence už dříve obvěnil jejich otec.360 U některých gruntů bylo věno dědiců vyjádřeno v penězích a započteno do kupní sumy. Vypláceno pak bylo při svatbě tohoto dědice, v závdavku nebo v prvních splátkách. 361 Věno nastupujícího hospodáře bylo zpravidla stanoveno jako tzv. mrtvý závdavek. To znamená, že si hospodář formálně zaplatil věno sám sobě. Fakticky se ale jednalo o srážku z kupní ceny.362 Existence přednostního odkazu (Bevoraus) záležela na vůli odstupujícího hospodáře, který mohl z kupní 357
Závdavek nebyl zpravidla určován u prodejů za doplatek (ne u všech) a u některých prodejů pustých gruntů. Výjimečně nebyl stanoven i u dvou standartních prodejů: z otce na syna r.1690 (Třemešné, domek 21) a z matky na syna r.1676 (Třemešné, pololán 1). 358
Vejruňkové splátky nebyly stanoveny u jednoho prodeje u domku 11 ve Slatině r.1693 (z matky na syna), kdy bylo učeno, že kromě položení závdavku (z něj placeny dluhy, podíl 4 zl. sestře a podíl 1,40 zl. matce) měl kupec vystrojit sestře svatbu (na to odečteno 5 zl.). Zbylých 9 zl. mělo připadnout na vyživování matky (místo výměnku). tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.155-156. 359
Stejnou praxi dokládá E.Maur pro panství Točník (střední Čechy). MAUR, E.: Poddaní..., s.278-286.
360
Např. na pololánu v Třemešné 8 r.1630. Tehdy měl nový hospodář dát bratrovi pár volů, místo čehož mu nakonec r.1642 zaplatil 15 kmg, které se neodečítaly od kupní sumy. Při tomto samém prodeji ale stanoveno u ostatních tří starších sourozenců, že mají dostat věno z kupní ceny (celkem 55 kmg). To jim pak hospodář vyplácel v následujících letech. Namísto jedné postižené sestry si věno ponechal na její vyživování. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.112. Další případ na pololánu 5 ve Slatině r.1700 - oba mladší bratři měli mimo kupní sumu dostat jako věno pár volů, sestry ke svatbě 1 vědro piva a ½ str. pšenice. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.98. Povinnost vystrojit dceři svatbu na domku 11 ve Slatině. Tamtéž, f.161. Na pololánu 8 v Třemešném dostala r.1655 dcera jako věno svobodné pole (mimo kupní cenu). Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.113. Na pololánu 15 v Třemešném r.1649 dána bratrovi jako věno polovina svobodného pole (mimo kupní cenu). Tamtéž, f.202. 361
Na pololánu 9 v Třemešném r.1652 zahrnuto do dvou naráz položených vejruňkových splátek věno hospodářova bratra 16 kmg. Tamtéž, f.133. Na pololánu 12 v Třemešném r.1691 ze závdavku 30 kmg odečteno 20 kmg jako věno (Heuratsgut) nastupujícího hospodáře a 10 kmg jako věno (Heuratsgut) jedné z jeho sester. Sestře jej vyplatil r.1692 a r.1695 z vejruňků platil věno (Morgengab) bratra Martina (5 kmg). Tamtéž, f.165-166. 362
Závdavky v těchto případech mohly být jen částečně „mrtvé“. Část tedy byla sražena jako věno hospodáře a část přišla na placení obvyklých záležitostí (dluhy, splátky odstupujícímu hospodáři nebo dědické podíly ostatních osob). To bylo ve sledovaných vesnicích daleko častější, než že byl „umrtven“ celý závdavek.
87
sumy přednostně odkázat peníze jen některým vybraným dědicům. Tyto odkazy se pak hradily z prvních vejrunkových splátek se stejnou prioritou jako dluhy nebo staré dědické pohledávky vězící na gruntu. To bylo také jedním z důvodů používání této instituce. Bez ní by totiž dědici museli čekat, až na ně přijde řada při vyplácení vejrunků, což bylo až poté, když byly zaplaceny všechny dluhy a dědické pohledávky z předchozích prodejů. To u některých gruntů trvalo i desítek let. Při využití přednostního odkazu dostali dědici v prvních letech ze svého dědického podílu alespoň určitou část (na zbytek si ale museli počkat). Takto zvýhodňováni byli zpravidla jen někteří dědici, zpravidla dosud svobodné děti. Měl jim tím být umožněn snadnější vstup do života.363 V některých případech dostal přednostní odkaz ale jen nastupující hospodář - to znamená, že si v určitých letech mohl odečítat „mrtvé vejrunky“. U těchto případů je jasným účelem zvýhodnění jednoho dědice (tj. nastupujícího hospodáře) na úkor druhých.364 Dědické podíly se vypočítávaly ze zbytku kupní ceny, který vznikl po odečtení všech dluhů, věn, přednostních odkazů a některých specifických nákladů (pohřeb rodičů a mše za jejich duše). Podíly byly vždy rozděleny rovným dílem mezi všechny sourozence, kteří je pak také rovnoměrně přijímali. V ideálním případě to pak vypadalo tak, že z každého položeného vejrunku měli všichni dědicové zvedat stejnou část. Občas se ale stávalo, že celou splátku zvedl jen jeden dědic (resp. jen někteří dědici), jindy zase obdržel jeden více a ostatní méně, v celkové sumě ale dostali všichni stejně. Vždy platilo, že nastupující hospodář (buď přímo za svojí osobu nebo namísto své ženy) dostal při rozdělení dědictví stejný podíl jako jeho sourozenci nebo sourozenci jeho manželky. Tento podíl si pak při každém pokládání vejrunků formálně vyplácel sám sobě (tj. část jím vyplácených vejrunků byla opět „mrtvá“). Jedná se o postup, který byl v Čechách ojedinělý. Podle Vladimíra Procházky se vyskytoval jen v německých oblastech západních Čech.365 Do výčtu dědiců, mezi které byly dědické podíly rozděleny, bývala někdy započtena i vdova po zemřelém hospodáři. V případě, že se jednalo o nevlastní matku hospodáře, tak i jí příslušel dědický podíl, který byl stejný jako u ostatních dědiců.366 U vlastních matek to neplatilo, protože ty buď byli příjemkyněmi všech vejrunkových splátek (viz výše) nebo se tohoto vzdaly a užívaly jen výměnek. V případě smrti některého z dědiců, mezi které byla suma rozpočítána, platila různá praxe. Dědický podíl vdovy (nevlastní matky hospodáře) se po její smrti rozpočítal rovnoměrně mezi její děti. Při úmrtí některého ze sourozenců, který zemřel bez partnera a dětí, býval postup stejný.367 Vyjímkou jsou případy, pokud byl dědic na
363
Na pololánu 14 v Třemešné r.1699 dostala přednostní odkaz jen jedna dosud svobodná dcera (5 zl. 50 kr.) a jeden svobodný syn = bratr hospodáře (10 zl.). Tamtéž, f.192. Na pololánu 17 v Třemešném r.1679 dostal tento odkaz jeden z bratrů hospodáře (7 zl. 4 kr.). Vyplaceno r.1681. Tamtéž, f.216-217. Na pololánu 5 v Třemešném r.1663 přednostní odkaz u několika dědiců. Tamtéž, f.64. Na pololánu 5 ve Slatině roku přednostní odkazy jen dvěma neprovdaným sestrám (oběma 11.zl 40 kr.). Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.98. 364
Např. na pololánu 8 dostal r.1630 přednostní odkaz nastupující hospodář (30 kmg), který si jej „vyplatil“ v prvních vejruňcích v letech 1631-1636 (za tuto dobu tak jiným dědicům vyplatil jen 8 kmg, odečetlo se mu ale 38 kmg). Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.111. Na pololánu 16 v Třemešné r.1628 dostala přednostní odkaz (32 kmg 52 gr.) vdova hospodáře (!), která se znovu vdala a jejíž nový manžel grunt převzal. Předností odkaz vdovy pak byl odečetl jako „mrtvý“ závdavek. Tamtéž, f.208. 365
PROCHÁZKA, V.: Česká poddanská nemovitost..., s.312
366
Např. na domku 13 ve Slatině. Po smrti otce, kterému byl grunt vyplácen v letech 1695-1721 došlo k rozdělení mezi dědice a mezi nimi je zachycena i jeho manželka, kterou si vzal až jako výměnkář. Dostala dědický podíl 3 zl. 10 kr. stejně jako sourozenci hospodáře. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, kniha 474, f.199-200. Podobně vyplácena od r.1683 nevlastní matka hospodáře na pololánu 2 ve Slatině. Tamtéž, f.36-38. 367
Např. v Třemešném (pololán 8) byla r.1630 jednou ze sester nastupujícího hospodáře Dorothea Wenischová, která byla „přihlouplá a nemožná“ (einfeltig und unvermöglich). Po převzetí gruntu bratrem s ním bydlela dál na gruntu a on si na její zaopatření odečítal celé její věno a dědický podíl. Po její smrti v r.1646 byl zbytek jejího podílu rozdělen rovnoměrně mezi ostatní sourozence. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.111.
88
vojně (in Krieg). V takovém případě se několik desítek let čekalo, zda se vrátí.368 K tomu ve sledovaných vesnicích nedošlo ani jednou, a tak po určité době (do 30 let) připadl podíl do vrchnostenského důchodu.369 Ve dvou případech je v pozemkových knihách zmíněno, že jeden z dědiců byl vyděděn (enterben). U obou bylo důvodem to, že bylo danému dědici už za hospodaření otce poskytnuto více prostředků než těm ostatním, tzn., že byl už vlastně dříve vyplacen otcem.370 Závdavek Termín splacení závdavku se u pololánů většinou stanovoval na příští Hromnice (2.2.) bez ohledu na to, v jakém měsíci k prodeji došlo. Naopak u domků a chalup převažovalo splácení okamžité. Vzácně se objevují i jiné termíny: do 14 dní, na sv.Jiří (24.4.), sv.Filipa a Jakuba (1.5.), sv.Jakuba (25.7.), sv.Michala (29.9.), sv.Havla (16.10.) a sv.Martina (11.11.).371 U pololánů se dvakrát stalo, že byl závdavek splacen ve dvou splátkách, větší byla splacena okamžitě a menší o nejbližších Hromnicích.372 Průměrné procentuální podíly závdavku ke kupní ceně jsou zachyceny v následující tabulce rozdělené do 6 kategorií podle ceny gruntu.373 Z vypočtených průměrných hodnot je patrné, že se stoupající cenou gruntu procentuální podíl závdavku klesal. Zatímco u malých usedlostí v ceně do 40 kmg dosahoval 27%, tak u největších gruntů nad 400 kmg byl zhruba poloviční (jen 13 %). Tabulka 39 - Podíl závdavku na kupní ceně gruntu cena gruntů (kmg): 1-49 50-99 průměrný percentuální podíl: 27,2 22,0 excerpované údaje: 63 22
100-199 20,3 33
200-299 19,0 12
300-399 16,0 2
400-499 13,0 3
Percentuální podíl závdavku na celkové sumě byl zhruba stejný v 1. i 2. polovině století (v letech 1610-1649 to bylo 24,3% a v letech 1650-1700 - 25,3%). Celkový průměr vychází na 25%.374 Vejrunkové splátky Vejrunkové splátky měly být spláceny každoročně o výročním soudu konaném na Hromnice (2.2.). Tehdy se také zaplacení vejrunku zapisovala do pozemkové knihy, přičemž byla zaznamenána velikost položené částky, jméno pokládající osoby, jméno nebo jména příjemců a suma, která ještě zbývala k vyplacení (Rest). Pokud nedošlo k zaplacení splátky, nezapisovalo se do hostouňských pozemkových knih nic. Neplacení těchto splátek bylo ve sledovaném období běžné (viz příloha 14). V případě, že hospodář o Hromnicích vejrunek položit nemohl, tak zde byla možnost odložení splátky na 368
Někdy se mezitím stalo, že ostatní podíly už byly vyplaceny, přičemž ale usedlost nemohla být považována za vyplacenou, protože jeden podíl na ní stále vězel, byť nemohl být momentálně vyplacen. Viz prodej domku 3 v Třemešném r.1692. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.291-292. 369
Např. podíl Thomase Wenische 10 zl. na domku 23 v Třemešné propadl vrchnosti r.1719 po 28 letech čekání. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.291-292. 370
První případ se stal na pololánu 13 v Třemešném r.1649. Při předání gruntu po smrti otce byl vyděděn Nicholas Wartha žijící na panství Horšovský Týn, zřejmě to bylo z vůle otce. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.176. Druhý případ se odehrál toho samého roku na pololánu 15 v Třemešném. Vyděděn byl Philipp Peschka, také zřejmě z vůle otce. Tamtéž, f.201. 371
U části závdavků chybí, kdy a jak byly zaplaceny. U případů, kdy termín uveden byl, je přesný poměr termínů následující (zapisován v pořadí: nejbližší Hromnice - okamžité splacení - jiný termín): pololány 25 - 10 - 5, chalupy 3 - 6 - 0 a domky 6 32 - 6. 372
V Třemešném u pololánu 5 (1648) a pololánu 15 (1690). Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.62 a 204.
373
Na posledním řádku je uveden počet excerpovaných údajů, které byly do výpočtu použity. Vyřazeny byly prodeje za hotové (nad 75% kupní sumy) a prodeje, kdy se závdavek nestanovoval (zejm. prodeje za doplatek). 374
Započteny jsou všechny excerpované závdavky včetně prodejů za hotové a závdavků, které se rovnaly vejruňkům.
89
pozdější období v roce (nejčastěji do Nového roku, méně do 14 dní). Hospodář v takovém případě slíbil splacení a hodnota splátky se ihned odečetla od nevyplacené sumy. Průměrná velikost s rozmezí vyměřovaných vejrunků je uvedena v následující tabulce, která je vypočtena sumárně pro obě vesnice a rozdělena do kategorií podle velikosti kupní ceny (v kmg).375 Nejvyšší zaznamenaná roční splátka byla 20 kmg (pololánu 2 ve Slatině r.1623), což zdaleka přesahovalo běžnou velikost splátek obvyklých v této cenové kategorii. Zřejmě zde sehrálo roli, že prodejcem nemovitosti byl Elias August, hejtman Chodského hradu v Domažlicích.376 V ostatních případech dosahovaly splátky maximálně 10-13 kmg (u největších gruntů nad 300 kmg). Tabulka 40 - Velikost stanovených vejruňkových splátek cena gruntu (kmg): 1-49 50-99 100-199 průměrný vejruněk: 3 5 6 rozmezí: 1-8 3 - 10 4-8 excerpované údaje: 73 28 36
200-299 9 8 - 10 (20) 12
300-399 10 10 2
400-499 11 10 - 13 3
Splácení ve sledovaných vsích Graf kladení vejrunkových splátek je uveden jako příloha 14. Během válečných let se na něm výrazně projevilo nezasedání výročního soudu (léta 1632-35, 1640-41 a 1643-47). V prvně jmenovaném období se do pozemkových knih nezapisovalo skoro vůbec (ani trhy a sirotčí účty). Vejrunky byly ale placeny normálně, což bylo dopisováno dodatečně v r.1636. V dalších obdobích (1640-41 a 1643-47) se do knih zapisovaly jen trhové smlouvy. Ty byly uzavírány zpravidla během roku, nezáleželo u nich tedy na tom, zda se výroční soud konal. Naopak v letech 1642 a 1648 se soud konal, což se projevilo hromadným splácením vejruňků. Většina hospodářů tehdy položila po jednom vejrunku, menšina po dvou a několik jedinců po třech. Kromě vejrunků došlo také na hromadné pokládání závdavků z prodejů, které proběhly v chybějících letech a které nebyly položeny okamžitě při jejich zapsání. Všechny zápisy vyznívají tak, že splátky byly zaplaceny až při zapsání v letech 1642 a 4, nikoliv dříve a že by tedy došlo jen k jejich zpětnému odečtení. V letech 1640-41 a 1643-47 tak nedocházelo k žádnému vyplácení usedlostí.377 Následné období (1651-1655, 1657), kdy vejrunky splácelo poměrně velké procento hospodářů, bylo vystřídáno velkým propadem (1656, 1658-1664), kdy vejrunky nekladl téměř nikdo. Poté se situace zlepšila, přesto jsou v některých letech patrné značné výkyvy, které jsou někdy patrné u obou vesnic (1672), jindy jen u jedné (r.1677 u Slatiny, r.1692 u Třemešné). Zdůvodnit tyto výkyvy se mi nepodařilo, pravděpodobně se jednalo o následky neúrod. Poklesy z let 1677 a 1692 znatelné vždy jen u jedné vesnice značí spíše lokální neúrodu, která postihla jen omezené území. U každého prodeje jsem podle metodiky B.Chocholáče spočítal ideální dobu splatnosti (IDS), což je doba, za kterou měla být usedlost vyplacena, kdyby byly všechny splátky položeny v určeném termínu. V příloze 13 je údaj o IDS zapsán u všech prodejů. Průměrná čísla pak uvádím v následující tabulce rozdělené na dvě období, přičemž do prvního období jsou započteny i údaje z učtení (tedy z prodejů datovaných 1610-1630).378
375
Na posledním řádku je navíc uveden počet excerpovaných údajů. Započítány byly všechny ceny celých gruntů z pozemkových knih včetně cen za doplatek. 376
Kupcem byl kolář (Slatina, pololán 2 r.1623). Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.34.
377
Výjimkou je jen vyplácení splátek na pololánu 9 za roky 1643 a 44, což bylo dopsáno dodatečně při prodeji usedlosti v r.1644. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.134. 378
Vyřazeny byly všechny pusté nebo poškozené grunty, výplaty za hotové, frajmarky a doplatky. Celkem jsem použil 115 údajů (pro první období 45, pro druhé 70). Pro pololány jsem měl k dispozici údajů 56, pro chalupy 9 a pro domky 50.
90
Tabulka 41 - Průměrné hodnoty IDS (v letech) pololány chalupy domky 1610 - 1649 20,0 16,0 10,0 1650 - 1700 19,3 15,2 10,0 celkem 19,7 15,0 10,0
všechny usedlosti 16,5 14,1 15,1
V porovnání válečné a poválečné doby jsem zjistil mírný pokles IDS. Důvodem bylo poměrně výrazné snížení cen gruntů v poválečné době, které doprovázelo daleko mírnější snížení výše smluvených ročních vejrunků.. To umožnilo rychlejší splacení usedlosti, pokud byly splátky placeny každý rok tak, jak bylo smluveno, což se ale nedělo. Výše ideální doby splatnosti se s kategorií gruntu měnila. U pololánů (tj. nejdražších usedlostí ) dosahovala 20 let, u chalup 15 let a u domků 10 let. Zejména u pololánů je to nižší doba, než jakou ve svých výzkumech zjistil B.Chocholáč.379 Prodej gruntovních peněz Prodej gruntovních peněz bylo skoupení vejrunkových pohledávek za hotové peníze nebo naturálie. Skupující stranou mohl být buď sám splácející hospodář nebo záduší, vrchnost či jiný hospodář.380 Ve sledovaných vsích se takovéto případy vyskytly třináctkrát. Jedenáctkrát skoupil vejrunek sám hospodář (H), jednou hospodařící vdova (vH) a jednou cizí osoba (C). Konkrétní případy jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 42 - Přehled prodejů gruntovních peněz rok
grunt
skoupil
podíl (kmg.gr)
věřitel
a) za hotovost: 1636 Třemešné 24 (D-L) H bývalý majitel vdova po býv.majiteli 1637 Slatina 7 (D) H 1698 Slatina 15 (M) H sestra (starý podíl z r.1649) 1699 Třemešné 11 (P) H b) za dobytek (příp. s doplatkem na hotovosti): 1673 Třemešné 3 (P) H sestra 1696 Slatina 14 (D) H bývalý majitel 1699 Třemešné 14 (P) H výměnkář c) ostatní: 1636 Třemešné 5 (P) vH švagr vdova po býv.majiteli 1637 Slatina 3 (P) C 1680 Třemešné 8 (P) H bratr 1696 Třemešné 12 (P) H 6 dědiců 1697 Třemešné 19 H 6 dědiců 1697 Třemešné 21 H 6 dědiců
vyplacená suma
% z podílu
10.-13.-10.-16.11
hotovost 5 kmg hotovost 5 kmg 30 gr. hotovost 6 kmg 52 gr. hotovost 5 kmg 24 gr.
50 % 42 % 69 % 33%
15.17 12.-27.26
1 tříroční vůl a doplatek 1 denár 1 kráva, 1 koza a 1 zlatý peníz (Guldengeld) 1 pár volů a hotovost 1 kmg 43 gr.
10.04 45.-nezn. 154.-180.-33.21
odstoupena louka ½ str. žita, 1 věrt. ječmene a 13 kmg užívání 1 ks svobodného pole (4 str.) na 9 let neznámo neznámo neznámo
Jediný případ prodeje gruntovních peněz cizí osobě z r.1637 byl pro skupujícího Hanse Kleinschmidta, písaře vrchnostenského úřadu a hostouňského měšťana, zdánlivě výhodný. Podíl o 45 kmg vdovy předchozího hospodáře tehdy vykoupil na její vlastní žádost (pro velkou nouzi) za hotovost 13 kmg a ¾ strychu obilí. Tato investice se mu ale nakonec zřejmě nevyplatila, protože inkasoval jednu splátku (5 kmg za r.1638) a poté 379
Problémem při srovnání zjištěných hodnot s výzkumy B.Chocholáče je rozdílné zpracování. Zatímco v této práci jsou ceny, závdavky a i vejruňky zkoumány jen sumárně pro všechny prodeje, tak B.Chocholáč prodeje rozdělil na běžné a sirotčí. CHOCHOLÁČ, B.: Selské peníze, s.106-108. 380
CHOCHOLÁČ, B.: Selské peníze, s.51
91
zřejmě už nic. Grunt v té době zpustl a obnoven byl vrchností až k r.1653. Tehdy byl prodán za 50 kmg, přičemž vejrunky šly na splácení starých dluhů a podílů, které ale daleko převyšovaly kupní sumu. byly ve výši 121 kmg, z čehož 50 kmg byl dluh vrchnosti, který měl být placen přednostně. I přesto, že se na úkor vrchnosti nakonec dostalo i na některé ostatní věřitele, H.Kleinschmid mezi příjemci uveden není.381 U tohoto a u případu z r.1637 byla zjevným důvodem prodeje gruntovních peněz chudoba, resp. dlouhodobá nemoc staré vdovy.
381
H.Kleinschmid v této době ještě žil v Hostouni. Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.45-47.
92
4.3.3.4. Výměnky V obou vesnicích platilo, že většina hospodářů na svém gruntu hospodařila až do smrti. Ani jejich pozůstalé vdovy na výměnek příliš nespěchaly a grunt předaly některému z potomků až po několika letech (viz s.77-79). V pozemkových knihách bylo pro obě vsi nakonec zachyceno jen 38 výměnků, z toho 13 ve Slatině a 25 v Třemešném. Nižší počet ve Slatině je dán především domkářským charakterem vsi. U domků se totiž výměnky vyskytovaly jen výjimečně. Při srovnání počtu vyměřených výměnků pro jednotlivá desetiletí dostaneme následující tabulku. Reprezentativnost zachycených údajů je sice nízká, ale i tak je patrný značný nárůst výměnků v Třemešném v 90.letech. Tabulka 43 - Počet zřízených výměnků v jednotlivých desetiletích Slatina Třemešné celkem
1630-40
1641-50
1651-60
1661-70
1671-80
1681-90
1691-00
celkem
1 1 2
2 4 6
-3 3
1 2 3
2 3 5
4 2 6
3 10 13
13 25 38
Zajišťovateli výměnků byli z 95% příbuzní výměnkářů. Většinou se jednalo o syny nebo zetě, vyjímečně o bratrance (2 případy) nebo bratra (1 případ). Případy, kdy výměnek zřídila nepříbuzná osoba, se vyskytly jen dva. U obou se jednalo o specifické situace. První případ se týkal prodeje pololánu 14 v Třemešném ke dni 1.5.1695. Odstupujícímu hospodáři Jacobu Zischkovi bylo tehdy kolem 70 let a s prodejem se zřejmě nemohlo čekat, protože na něm začaly vznikat dluhy (dlužná byla kontribuce za 4 měsíce a svatojiřská splátka vrchnostenského úroku). Starší děti hospodáře z 1. manželství přitom byly už usazené na jiných místech a mladší děti z 2.manželství dosud nesáhly plnoletosti (bylo jim 10-15 let). Novým hospodářem se proto stal Michael Dunzer, který pocházel ze sousedního Bezděkova a s hospodářem příbuzný nebyl. Majitelem byl ale jen krátce - do r.1699, kdy byla usedlost prodána úřadem jiné osobě s odůvodněním, že hospodář není dále schopen hospodařit. Výměnek J.Zischky, který stále žil, byl automaticky převeden na nového majitele.382 V dalším případě, kdy zřizovatelem výměnku byla nepříbuzná osoba, se jednalo o situaci, kdy si prodejce domku nechal pro sebe a svou rodinu zřídit jen přechodný výměnek na 1 rok. Prodej tehdy proběhl před zimou (v říjnu) a výměnek se skládal jen z volného bytu a odběru dřeva na topení ve světnici. 383 Rozložení majitelů výměnků je shrnuto v následující tabulce. Ve 22 případech (58%) jimi byli odstupující hospodáři, kteří byli v převážné většině ženatí, protože pokud ovdověli, tak se zpravidla v krátké době znovu oženili. Jen třikrát se stalo, že byl výměnek zřízen pro ovdovělého hospodáře. Že by po smrti výměnkáře měl být výměnek pro jeho vdovu zmenšen, nebylo stanoveno nikdy. Tabulka 44 - Majitelé výměnku majitel výměnku hospodář (sám nebo s manželkou) vdova (sama nebo s dětmi) postižené dítě bývalého majitele celkem
celkem % 22 57,9 15 39,5 1 2,6 38 100
Slatina
Třemešné
7 5 1 13
15 10 -25
Výměnků zřizovaných pro vdovy bylo 40% (16 případů), z čehož dvakrát se jednalo o výměnek pro mladou vdovu s dětmi. V prvním takovém případě (r.1683 na pololánu 2 ve Slatině) byl výměnek pro pololánickou 382
Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.191-192.
383
U domku 23 v Třemešném r. 1700. Tamtéž, f.292.
93
vdovu a 4 děti v porovnání s jinými pololánickými výměnky obvyklý (byt, pole o 3,5 str. a několik záhonů). Pro výměnkářku platil doživotně (zemřela r.1689) a pro sirotky dočasně až „do jejich vychování“.384 V druhém případě (r.1687) se jednalo o to, že pololánický grunt byl po smrti hospodáře ve špatném stavu a vdova jej byla nucena prodat. Jí a jejím dětem pak byl vyměřen výměnek (volný byt a 1,5 str. pole), který ale platil jen dočasně - na 6 let, poté měl zaniknout.385 Vyjímečný byl jeden případ výměnku na pololánu ve Slatině z r.1700. Vedle výměnku odstupující vdovy byl vyměřen ještě jeden nižší výměnek (byt a pole o ½ str.) určený pro její dceru (tj. sestru nového hospodáře), která byla postižená nebo nemocná (mühselig). Tento výměnek měl začít platit až po smrti matky, do té doby tedy měla dcera užívat její výměnek. Platit by přestal, pokud by uživatelka se vdala.386 Doba platnosti výměnku byla u odstupujících hospodářů stanovována doživotně. U vdov platilo totéž, jen pokud by se znovu neprovdaly. Pouze ve dvou výše popsaných případech došlo k výjimce a výminek byl stanoven jen dočasně: na 1 rok (pro prodejce a jeho rodinu), resp. na 6 let (pro vdovu s dětmi). Samotný výměnek se skládal především z bytu, určité výměry polí a méně často i z kusu louky. Vyjímečně také z části zahrady nebo několika stromů (švestky), chléva nebo jeho části na ustájení dobytka a také z několika záhonů na zelí a len. Pravidlem bývalo, i když to není vždy výslovně uvedeno, že na vyjmutých polích a lukách měl bezplatně pracovat nový hospodář. Namísto vyjmutí pole nebo louky se také někdy stanovovala roční dávka obilí (většinou v žitě, méně v ostatních obilninách), kterou měl hospodář odvádět přímo v zrnu. Ve vsi Třemešné se u některých gruntů stávalo, že odstupující hospodáři si jako výměnek nechávali část nebo všechny svá svobodné pole (viz s.69-70). Další pole patřící přímo ke gruntu už si pak vyjímali jen zřídka. Rozsah vyjmutých polí se u domků pohyboval ve výši 1 - 3 strychy. Louky nebyly vyjímány nikdy, protože k domkům ani žádné nepatřily. Na čtyřech pololánech ve Slatině bylo na polích vyjímáno 1,25 - 1,5 str. (ve 30.40.letech) nebo 2,5 - 3,5 str. (v 80.- 90.letech) a k tomu jedna menší louka (o polovině až celém vozu sena). U pololánů a chalup v Třemešném bývaly výměnky jen málokdy vyjádřeny přesně, většinou je jen uvedeno, že byl vyjmut kus pole a louky. Podle ojedinělých údajů činila velikost vyjmutých polí mezi 1 - 4 strychy. Výjimkou je případ pololánu 19 v r.1678, kdy si Hans Goblirsch (tehdy zřejmě nejbohatší sedlák) vyjmul 14.1 str. polí a louky o 4 vozech sena. Z toho ale jen malá část patřila přímo ke gruntu. Polovinu luk a 13 str. polí tvořily zdejší svobodné polnosti.387 Vedle toho si k výměnku ještě koupil celý domek 21, který se ponechal až do r.1690, kdy jej předal jednomu z mladších synů. Zemřel r.1696.388 Výměnkářským bytem se ve všech případech zřejmě rozumělo užívání světnice nebo její části. Výstavba výměnkářského domku byla několikrát zmíněna jen pro případ, že by výměnkář nebyl spokojen s bydlením ve světnici. Pro tyto případy a pro případy, že by se výměnkář a hospodář nemohli snést, bývá také stanovována možnost, že hospodář má za povinnost pro výměnkáře sehnat jiné bydlení (třeba u jiného příbuzného) nebo mu má právo na volný byt vyplácet v hotovosti, tzv. „Herbrigsgeld“, vyplácené obvykle ve výši 1 zl. 15 kr. za rok bez ohledu na to, zda se jednalo o ženatého nebo ovdovělého výměnkáře.
384
Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.36.
385
Jednalo se o pololán 16 v Třemešném. Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.210.
386
Tamtéž, inv.č.474, kniha 474, f.98.
387
Tamtéž, inv.č.487, kniha 487, f.245.
388
Prodeje domku 21: Tamtéž, f.275. Úmrtí H.Goblirsche 14.4.1696: SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č. Újezd sv.Kříže 2, f.164.
94
4.3.4. Pronájmy, zástavy a půjčky Pronájmy půdy od vrchnosti a záduší Kromě vlastní půdy si zdejší hospodáři pronajímali pro svou obživu další polnosti. V Třemešném se jednalo o pozemky patřící k faře Újezd Sv.Kříže, což je zachyceno ve zdejší zádušní knize a i vizitační komisí Tereziánského katastru. Ve Slatině, kde se žádné zádušní pozemky nenacházely, si poddaní pronajímali pole dominikální. Formy obou nájmů se přitom výrazně lišily. Za užívání zádušních polí se v Třemešném platil nájem, který byl v zádušní knize počítán v librách vosku a v tereziánské vizitaci na hotovosti.389 Tabulka 45 - Zádušní pole pronajatá třemešenským hospodářům
7, P 12, P 13, P 14, P 18, P celkem
1 1 1 1 1 5
rozloha (strychy)
číslo gruntu
kusy
Tereziánský katastr (1722): pole
1.1 0.2 2.0 1.2 4.2 9.2
úrok (zlaté) 5 kr. 3 d. 1 kr. 3 d. 12 kr. 7 kr. 3 d. 36 kr. 1 zl. 2 kr.
Zádušní kniha (1640-1700): číslo gruntu
oddobí
1, P 7, P 14, P 12, P 16, P 18, P 14, P celkem
1640-1671 1640-1697 1698-1700 1671-1700 1640-1658 1687-1697 1698-1700 --
druh a rozloha pozemku (jen v kusech)
úrok (libry vosku)
1 kus pole
1
1 kus pole
1
1 kus pole 1 kus louky
0,5 0,5
1 kus pole
0,5
4 pole a 1 louka
3,5
Tabulka 46 - Dominikální pole pronajatá podle Tereziánského katastru (1722) slatinským hospodářům grunt rozl. robota grunt rozl robota grunt rozl. robota grunt 1, D 1.2 1½ 6, D 1 12, D 2 17, D 1. 2. 2, P --8, D 2 13, D 1 18, D 2. 1. 3, P --9, D 1 14, D 1 19, D 1. 1. 4, P 1.1 10, D 1 15, M --20, K 1. 5, P --11, D 2 16, D 2 celk. 2. 2. (pozn.: rozl. = rozloha (ve stryších), robota = v počtech dnů za rok)
rozl.
robota
1.2 3. 1. -21.-
1½ 3 1 -21
Oproti tomu za užívání dominikálních polí (tzv. Robotfeld) ve Slatině museli nájemci robotovat o několik dní v roce navíc. Jednalo se o polnosti mezi 1 až 2 strychy, od čehož byl odpočítán rozsah konané roboty. Odpovídal 1 dnu ročně na 1 strych (viz tabulka níže). Při tereziánské vizitaci (1722) ohledně tohoto vznikl omyl, když komise tato pole započetla mezi rustikál. Vrchností to pak úspěšně reklamovala a pozemky byly z rustikálních fasí vyškrtnuty a přesunuty mezi dominikál. Podobný případ se vyskytl ve Svržně, což zachycuje vrchnostenská kniha povolení. V květnu 1654 bylo mezi šest zdejších hospodářů rozděleno 11,5 strychu polností, ležících u rybníka Zanckteich. Stejně jako ve Slatině se měl za každý strych odpracovat den roboty ročně.390 Obdobné podmínky byly i u pronájmu jednoho dominikálního pole ve Štítarech a dalšího v katastru Svržna, který byl pronajat hospodáři z Doubravky (oboje v r.1654).391 Co se týká kvality půdy, patřila zmiňovaná slatinská pole do 3.třídy (tj. nejnižší). Ležela na osmi různých místech - jak na severu, tak na jihu a západě katastru.392 Nejspíše se tedy jednalo o menší okrajové kusy 389
NA Praha, TK, inv.č.1315, karton 428, nepag. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.757 a 758, nepag.
390
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs. H.Týn, inv.č.500, f.480.
391
Tamtéž, f.480-481.
392
Konkrétně zapsána místní označení: proti Bílovicím, proti Rokošínu, „in Hanseliken“, „beim Hochlag“, „auf den alten Hütten“ (na starých pastvinách), „beim grossen und obern Weier“ (u velkého a horního rybníka) a proti 95
polnosti, které nebyly pro vrchnost příliš užitečné. Zástavy a pronájmy rustikální půdy Častým jevem na celém panství bylo zastavování obyčejných rustikálních polí, což je zaznamenáno zejména v knize vrchnostenských povolení, kde je takových případů 46.393 Žádný z nich se ovšem netýká dvou sledovaných vesnic. U Třemešného je jednoznačnou příčinou existence svobodných polí, které mohly být zastavovány zcela volně a nebylo proto potřeba využívat polnosti patřící přímo ke gruntu. Ve Slatině je zřejmě důvodem malá rozloha většiny zdejších usedlostí. Pokud by se totiž některý ze zdejších domkářů rozhodl nějaká svá pole zastavit, tak by mu toho na vlastní obživu už moc nezbývalo.394 Příčinou těchto zástav byla finanční nouze hospodáře, což bývá někdy výslovně uváděno. Nedostatek peněz tedy hospodář řešil tím, že si vypůjčil určitou sumu nebo dobytek od jiné osoby a namísto toho mu zastavil pole nebo louku. Věřitelem přitom nemusel být jen hospodář ze stejné vsi, mohl být i z jiné vzdálenější vsi na panství nebo dokonce z jiného panství.395 V několika ojedinělých případech byla věřitelem také zdejší vrchnost.396 Věřitel zastavené pole užíval až do té doby, dokud nebyla splátka vyplacena. Za užívání neplatil žádný nájem a ani dlužník mu za výpůjčku neposkytoval žádný úrok. To znamená, že jako úrok z půjčky bylo bráno samotné užívání louky nebo pole věřitelem. Jen v jednom případě došlo k tomu, že se z vypůjčené částky každý rok odečítala určitá suma. Takovýto případ pak ale nepočítám mezi zástavy, jedná se spíše o nájem.397 Doba zástavy bývala ve zhruba polovině případů časově omezena. Lhůta bývala zpravidla počítána na osevy (Raub), tj. na sezóny. Po jejím vypršení mělo dojít ke splacení peněz a vrácení louky.398 Co se stalo, když ke splacení dlužné částky nedošlo, se z pramenů nedozvídáme. Nejspíše byla zástava prodloužena o další rok. Co se týká půjček, většinou se jednalo o hotové peníze do hodnoty 20 zlatých. Poměrně časté jsou také výpůjčky vola nebo páru volů.399 Tyto případy navíc zpravidla bývají časově omezeny. Jednalo se tak zřejmě o sousedskou výpomoc při úhynu dobytka, která byla oplacena poskytnutím jedné louky nebo polnosti.400
Hostouni. NA Praha, TK, inv.č.1315, karton 428, nepag. 393
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.500, f.1-5, 15, 28, 41-42, 480, 489-491, 492 a volný list č.2 na konci knihy.
394
Co se týká ostatních vesnic, našel jsem případy zástav půdy v Bezděkově, Čečíně, Doubravce, Holubči, Horoušanech, Hostouni, Ostrově, Sedlci, Starém Kramolíně, Svržně, Vítání a také ve dvou vesnicíc ze statku Tasnovice: Oplotci a Hašově (1693 a 1696). U starších záznamů ze 30.let byla zapisována jen jména hospodářů, nikoliv místo jejich původu. V těchto případech jsem jednotlivé osoby identifikoval podle urbáře (1630) a Berní ruly (1655). 395
Vůbec většina těchto transakcí proběhla mezi hospodáři ze dvou různých vesnic, jen vyjímečně byli oba ze stejné vesnice. Případů zástavy cizopanskému poddanému je pět. Třikrát se jednalo o zástavu věřiteli z panství Horšovský Týn (dvakrát z vesnice Drahotína, jednou ze Svinné) a po jednom případu věřitelům z panství Újezd Sv.Kříže, statku Mutěnín a statku Tasnovice. Všechny případy se udály v r. 1631. Takových případů bylo ale zřejmě ještě víc, protože bydliště řady věřitelů jsem neidentifikoval. Tamtéž, f.2-4. 396
Jednalo se o případy ve vesnici Přes v květnu 1654. Čtyři hospodáři tu najednou zastavili vrchnosti své louky za půjčku 6 7 zlatých. Jeden další hospodář svou louku vrchnosti nezastavil přímo, ale měl za půjčku 7 zl. platit úrok 1 vůz sena, což byla zřejmě výměra dané louky. Rozdíl mezi tímto a čtyřmi předcházejícími případy pak byl zřejmě v tom, že tento hospodář musel seno i sklidit a odvézt, zatímco u čtyř předchozích to bylo na vrchnosti. Tamtéž, f.480 397
Christoph Böheimb ze Svržna tehdy neměl peníze na kontribuci a domovní náklady a v dubnu 1682 si proto od hostouňského měšťana Paula Rauschera vypůjčil 5 zlatých a namísto toho mu poskytl malý kousek pole o 7 napfech s podmínkou, že každý rok bude z dlužné sumy strháváno 12 krejcarů. Tento případ nepočítám mezi celkový počet 46 zástav polí (v prvním odstavci). Tamtéž, f.28. 398
Lhůty se pohybovaly mezi jednou až třemi úrodami. Např.: Tamtéž, f.3 a 4.
399
Například případy ze září 1631 (Vítání) a března 1676 (Starý Kramolín). Tehdy si hospodáři voly koupili, nemohli je ale hned zaplatit a tak do doby vyplacení poskytli prodejci do zástavy nějaká pole. Tyto zástavy byly ale podstatně větší, než při půjčování peněžních sum do 10 kmg. Hodnota páru volů totiž byla stanovena na 15 kmg a někdy i podstatně více, takže tomu musela odpovídat i velikost zastavené polnosti. Tamtéž, f.3. 400
Časově omezena byla výpůjčka jednoho vola ze září 1631, kterého si Hans Werner půjčil od Christopha Ryby, krčmáře z Tasnovic (tj. cizopanského poddaného) a místo něhož mu zastavil jedno pole. Lhůta byla stanovena na jeden rok. Tamtéž,
96
Půjčky zádušních peněz Půjčování kostelních peněz (Kirchengeld) můžeme sledovat jen u Třemešného (fara Újezd Sv.Kříže), protože ze štítarské farnosti, kam patřila i Slatina, nemáme dochovánu kostelní knihu.401 Míra zadluženosti třemešenských hospodářů ve prospěch újezdského záduší se během celého století příliš neměnila (pohybovala se mezi 13 a 29 zlatými). V ostatních vesnicích, zejména v těch, které patřily pod panství Újezd Sv.Kříže, ale míra zadlužení po celé století pravidelně stoupala (viz následující grafy). Byly do ní vybrány reprezentačně jen dané roky. V prvním grafu je vyznačena celková hodnota vypůjčených peněz ve farnosti ve zlatých rýnských. Druhý grafu znázorňuje, kolik z toho připadalo na vsi poddané hostouňskému panství (Třemešné, Bezděkov, Čečín, Doubravku a od r.1669 také Babice) a kolik připadalo na samotnou ves Třemešné. Grafy 1 a 2 - Výše výpůjčených kostelních peněz ve celé farnosti, vesnicích patřící pod panství Hostouň a vesnici Třemešné
Ze získaných údajů je zřejmé, že zatímco suma vypůjčených peněz v celé farnosti výrazně vzrostla (ze 359 zl. v r.1640 na 934 zl. v r.1700), tak v Třemešném se zadluženost držela více méně na stejné úrovni. U hostouňských vsí došlo k nárůstu jen v 50. a 60.letech. Přitom nárůst v 60.letech je způsoben z větší části tím, že ves Babice, patřící původně k újezdskému panství, přešla r.1669 k panství hostouňskému. V Třemešném bylo na kratší nebo delší čas zatíženo 12 usedlostí.402 Dlužná částka se zpravidla pohybovala mezi 1 - 6 zl., jenom vyjímečně byla vyšší. Zdaleka nejvyšší byla částka 15 zl., kterou si r.1696 vypůjčil Otto Wallizer (majitel chalupy 10), který byl v době výpůjčky prokazatelně v hospodářských potížích. Následujícího roku dokonce zastavil jedno své svobodné pole o 3 stryších za zapůjčení páru volů.403 Vypůjčené sumy vázané na jednotlivé grunty byly tedy poměrně nízké, ale také dlouhodobé. Až na vyjímky zůstávaly nesplaceny několik desítek let.404 Patnáct let byla přitom doba, kdy součet jednotlivých ročních úroků dosáhl hodnoty původní vypůjčené částky.405 K zaplacení těchto půjček docházelo poměrně často až při převodech gruntů. Tehdy byly tyto dlužné částky pokládány přednostně v závdavku nebo v prvních
f.3. 401
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.757 a inv.č.758.
402
Grunty 3, 5, 6, 8-10, 15, 16, 18, 19, 22 a 23. Tamtéž.
403
Tamtéž, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.758, nepag. *účtování z 12.12.1696+. Zástava volů: Tamtéž, Vs H.Týn, inv.č.487, f.49.
404
Pololán 3 zadlužen: 1651-91, pololán 5: 1664-1691, pololán 6: 1640-1669, pololán 8: 1640-1698, pololán 9: 1640-1700, chalupa 10: 1671-1700, pololán 15: 1675-1688, pololán 16: 1677-1699, pololán 18: 1662-1677, pololán 19: 1640-1661, domek 22: 1640-1698 a domek 23: 1694-1698. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.757 a inv.č.758. 405
Úrok se počítal ve výši 4 krejcary z jednoho zlatého, tj. zhruba 6,7%.
97
vejruncích.406 Podle pozemkových knih měli hospodáři v Třemešném zádušní peníze půjčeny až na jednu výjimku jen ze jmění farního kostela v Újezdu sv.Kříže. Výjimkou je dluh ke kostelu v Přimdě, zmiňovaný k r.1637, kdy byl zaplacen. Jednalo se zřejmě o dluh pocházející ještě ze 16.století, kdy Třemešné patřilo pod přimdské panství.407 Ve Slatině, kde nemáme dochovány kostelní účty místního farního kostela ve Štítarech, si podle pozemkové knihy hospodáři půjčovali peníze od daleko většího počtu záduší. Kromě dluhů ve prospěch farního kostela se zde na gruntech často vyskytují dluhy k sousednímu farnímu kostelu Sv.Jakuba v Hostouni a ojediněle dokonce také k druhému sousednímu kostelu - Sv.Jiří v Rokošíně, který byl filiálním k faře Meclov, jejíž obvod ležel zcela mimo hostouňské panství. Po r.1700 mezi věřitele přibylo ještě i záduší nově postavené kaple Sv.Judy a Tadeáše ve Štítarech. Důvodem půjček od širšího okruhu zádušních kostelů ve Slatině oproti Třemešnému byla geografická poloha. Zatímco Slatina sousedila hned se třemi lokalitami, v nichž ležel kostel (Rokošín, Štítary a Hostouň), tak v blízkosti Třemešné byl kostel pouze kostel v Újezdě Sv.Kříže. (dubecký kostel byl v této době pustý, kostel Sv.Apoleny u Málkova byl jen poutní a kostel v Bělé byl postaven až na samém konci 17.století) Železné krávy Železných krav (Kirchenkühe) patřilo k újezdskému kostelu původně devatenáct. Z toho 3 vlastnil sám farář, 1 učitel, 10 poddaní panství Újezdu Sv.Kříže a 5 poddaní panství Hostouň. Ze čtyř krav, které měli farář a učitel se žádné úroky neplatily, ze zbylých pak po 1 libře vosku (=30 krejcarů) a u dvou krav vyjímečně jen po ½ libry. Do r.1700 počet kostelních krav vzrostl na 22, z čehož měli újezdští poddaní 17 a hostounští 5 krav. Vedle toho přibyly také dvě "železné" ovce, ze kterých se platilo dohromady ½ libry.408 V vsi Třemešné se železné krávy z újezdského jmění nacházely jen na dvou gruntech: na pololánu 8 a pololánu 20.409 Ve Slatině byly podle pozemkové knihy železné krávy také jen na dvou gruntech. První patřila ke jmění štítarského kostela (1638) a druhá ke jmění mělnického kostela, který byl ke Štítarům filiální (1631).410 Všechny nové krávy i dvě ovce, které k újezdskému kostelu přibyly, byly získány výhradně z dobrovolných odkazů od poddaných, kteří tak učinili před smrtí nebo v době nemoci. V Třemešném se vyskytl jeden takový případ k r.1640, kdy Andreas Wartha (†1656), pololáník na gruntu 12, odkázal újezdskému záduší tele. Další informace k tomuto jsou uvedeny až k r.1649, kdy bylo zapsáno, že úrok z této krávy převzal k placení Hans Grundler, hospodář z Hleďsebe na panství Újezd Sv.Kříže.411 Podrobněji je popsán odkaz ze Slatiny z listopadu 1643. Katharina Schmidová, manželka domkáře na gruntu 6, tehdy před svou smrtí odkázala štítarskému záduší jedno tele. To pak bylo ponecháno u jejího pozůstalého manžela Andrease Schmida na gruntu 6, dokud z něho nevyroste kráva a nebude moci být půjčena jinam. Do té doby ale Schmid platil ročně standartní roční úrok 1 libru vosku, jako kdyby měl tuto krávu pronajatou.412 Až po převzetí krávy jiným hospodářem mohlo být břemeno převedeno na nového majitele nebo zrušeno, pokud si 406
Případ pololánu 6 (dluh 6 zl. 25 kr. splacen v letech 1667-1668 z prvních dvou vejruňků), chalupa 10 (polovina dluhu, tj. 1 zl. 15.kr, splacena r.1674 ze závdavku), domek 23 (dluh 1 zl. splacen r.1698 ze závdavku). Tamtéž, Vs H.Týn, inv.č.487, f.48, 80 a 292. 407
Vězel na pololánu 18. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, f.230.
408
Tamtéž, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.757, nepag.*účtování za r.1640+. Tamtéž, inv.č.758, nepag. *účtování za rok 1700+.
409
Podle pozemkové knihy a kostelní knihy. Na gruntu je železná kráva doložena už k r.1636. Tamtéž, Vs H.Týn, inv.č.487, f.111-115 a 258-260. 410
První byla u chalupy 18, druhá u pololánu 2. Tamtéž, inv.č.474, f.34 a 249.
411
Tamtéž, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.757, nepag. *účtování za léta 1640 a 1649+.
412
Tamtéž, Vs H.Týn, inv.č.464, f.111. Pokud se jednalo o nově narozené tele, mohla z něho být dojná kráva nejdříve za 2 roky.
98
krávu převzal farář osobně pro svoji potřebu nebo pro potřebu učitele.413 Na zatíženém gruntu železná kráva vězela jako trvalé břemeno, kterého ale bylo možno se zbavit, jak dokládá újezdská kostelní kniha. V některých letech tu totiž dochází k úbytkům železných krav, které musely být nějakým způsobem vyvazovány, přičemž ale nikde není uvedeno, jakým způsobem. Je to i případ kostelní krávy na pololánu 8 v Třemešném, která byla naposledy uváděna v kostelním účtování r.1677. V kostelním účtování z let 1677 a 1678 ale nikde není započten případný příjem z vyplacení tohoto břemene (jak v penězích, tak ve vosku). Pod jiný grunt v jiné vsi také převedena nebyla, protože všechny ostatní železné krávy zůstaly beze změny a v celkovém úhrnu jedna ubyla.414 Sirotčí peníze Co do objemu vypůjčených finančních peněz byly na sledovaném panství zřejmě nejvýznamnější sirotčí peníze. Přehled o nich poskytly sirotčí účty. Pro sledované vesnice jich máme k dispozici celkem 14, přičemž některé v nich obsažené údaje jsou uvedeny jako příloha 15. Ke každému účtu je přiřazeno písmeno (znak) mezi A až N. Ve sloupcích je uvedena základní částka, kterou byl účet založen a pak suma, která na něm zbývala při posledním účtování. V případě, že existovalo více sourozenců, je konečná suma rozdělena zvlášť pro každého, protože jednotliví sirotci byli z účtování vyřazováni postupně.415 Hodnota finančních prostředků byla v účtech velmi rozdílná. Některé operovaly jen s desítkou kop (např. účty J a N), jiné se stovkami (účty A a K). Nárůst peněz během účtovaného období z větší části způsobovalo přičítání vejrunkových splátek, které byly ve prospěch účtu odváděny z některého gruntu. Z menší části jej způsobovalo přičítání naběhlých úroků. Roční úrok se stejně jako u zádušních peněz počítal ve výši 4 grošů z jedné kopy (tj. asi 6,7%). Odečítán byl každoročně písařský poplatek (u menších účtů do ½ kmg, u větších i přes 1 kmg za rok) a překvapivě zřídka také částka, která byla poskytnuta na vychování a výbavu daného sirotka. Jak dokládají všechny excerpované účty, byl o sirotčí peníze mezi hospodáři zájem. Málokdy po účtování zůstala hotovost, kterou si nikdo nevypůjčil. V takovém případě si ji u sebe do příštího účtování bezúročně ponechal některý z poručníků. Jednalo se ale zpravidla o malé částky o několika kmg, výjimečně do hodnoty 10 kmg. Počet dlužníků pak u některých účtů dosahoval vysokého počtu. U pozůstalosti sirotka Ursuly z účtu „K“ k r.1637 dosáhl dokonce čísla 31. Jinak se zpravidla pohyboval okolo deseti, výjimečně se blížil ke dvaceti.416 U jednotlivých dlužníků sice až na pár výjimek není uváděno postavení a ani místo původu, přesto lze podle jmen snadno zjistit, že se takřka ze sta procent jednalo o hospodáře z dané vesnice, popř. několika okolních vesnic. Hospodáři ze vzdálenějších vesnic na panství a cizopanští poddaní se objevují jen zřídka.417 Podle sociálního postavení se téměř vždy jednalo o hospodáře, zpravidla o pololáníky. Ve Slatině byl vzhledem k charakteru vsi daleko větší podíl domkářů. Podruha jsem mezi dlužníky nezaznamenal žádného. Dále se zde vyskytovali už jen panští zaměstnanci a u jednoho účtu byl dlužníkem dokonce i hejtman panství Jindřich Rozhovský z Krucemburku.418 Půjčky od vrchnosti Tento druh půjčky, zdá se, nebyl na panství vůbec častý. Kromě pěti výše zmíněných případů v Přesi r.1654, kdy byla vrchnosti na oplátku zastavena louka, nemám o podobných půjčkách žádné přímé zprávy. Informace mám jen o částkách, které byly vrchnosti spláceny vejrunkovými splátkami. Pokud vyloučím splácení usedlostí 413
Viz čtyři krávy zachycené v újezdské kostelní knize, které užívali farář a učitel a z nichž se neplatil žádný úrok. Tamtéž, Vs Újezd Sv.Kříže, inv.č.757, nepag. *účtování za léta 1640 a 1650+ 414
Tamtéž, nepag. *účtování za léta 1676, 1677 a 1678+.
415
Tabulka sestavena na základě sirotčích účtů z pozemkových knih. Tamtéž, Vs. H.Týn, inv.č.474, nepag. *na konci knihy+. Tamtéž, inv.č.487, nepag. *vytrhané listy na konci knihy+. 416
Tamtéž.
417
Cizopanští poddaní např. u účtů Heleny Schrecklové v letech 1631-38 Thomas Pieschl, šenkýř z Libosvár (statek Vidice), u účtů sirotků Mathese Goblirsche v letech 1648-1658 Hans Schwarz, pololáník z Rájova (statek Přimda). Tamtéž. 418
Rozhovický byl věřitelem u sirotků Mathese Röckhla v letech 1641-53. Tamtéž, inv.č.474, nepag.
99
zakoupených přímo od vrchnosti a konfiskace dědických podílů, tak mi zbývá jen velice málo dluhů splácených tímto způsobem do vrchnostenského důchodu. Při prodejích jsou tyto dluhy (stejně jako dluhy ostatním hospodářům) zařazeny na prvním místě, měly být tedy zaplaceny před dědickými podíly nebo před podílem prodávajícího hospodáře. Nejsou však příliš časté, vyskytly se celkem čtyřikrát. Poprvé se jednalo o dluh krčmáře za pivo odebrané z panského pivovaru (13 kmg) a podruhé o splácení dlužného poddanského úroku (15 kr.).419 Zbývající dva dluhy byly vyjádřeny v obilí (jednou se jednalo o 3 str. žita a 4 str. ovsa, podruhé o ½ str. ječmene). Mohlo tedy jednat buď o výpůjčku nebo jen o dlužné poddanské dávky.420 Vzájemné dluhy mezi hospodáři Tento způsob půjček byl na panství vedle půjček ze sirotčích účtů nejčastější. Je ale nejhůř postižitelný, protože pro něj neexistovala přímá evidence. O vzájemném půjčování peněz, obilí a dobytka mezi hospodáři se proto dozvídáme jen z občasných výčtů dluhů při prodejích gruntů, dále z pokládaných vejrunků (zde je často těžké odlišit dluh od dědického podílu, pokud přesně neznáme jména dědiců) a také z knihy vrchnostenských povolení a rozsudků. O půjčkách, u kterých bylo na místo úroku poskytnuto do zástavy pole nebo louka, jsem se zmiňoval už výše. Vedle nich ovšem existovaly mezi hospodáři i klasické úročené půjčky. Jejich přesnou úrokovou míru neznám, pravděpodobně ale byla stejná jako u sirotčích a zádušních peněz (tj. 6,7%). Podle četnosti jejich zachycení v pozemkových knihách se nejednalo vůbec o marginální záležitost. Při splácení vejrunků byly tyto dluhy zmiňovány dokonce častěji než splátky vypůjčených sirotčích peněz. Výše dluhu ve prospěch jednoho věřitele se zpravidla pohybovala mezi jednou až deseti míšeňskými kopami, pokud byla vyjádřena na hotovosti. Z dobytka jsem zaznamenal jen půjčky volů (vždy za zástavu). Půjčky na obilí bývají uváděny poměrně zřídka. Na některých gruntech se ovšem tyto dluhy kumulovali a někdy to pak vedlo až k nuceným prodejům. To je případ pololánu 5 ve Slatině prodaného r.1633 z rozkazu vrchnosti synovi stávajícího hospodáře za 94 kmg, což byl vlastně souhrn všech dluhů, které na něm vězely. Věřitelů bylo celkem 15, pokud nepočítám štítarské záduší, vrchnost (možná dlužné dávky) a peníze vypůjčené z jednoho sirotčího účtu.421 Osoba židovského vyznání se mi mezi věřiteli vyskytla jen jednou. Jednalo se o Žida Schlamma z městyse Stráž na sousedním panství Bor, jemuž r.1681 dlužil jeden z třemešenských pololáníků 2 zl. 40 kr.422
419
První dluh byl splácen v letech 1669 a 1670 z domku 8 ve Slatině za Christopha Hanssowitze, bývalého krčmáře v Hostouni. Slatinský grunt 8 ale nebyla krčma, r.1669 ji koupil zmíněný Ch.Hanssowitz a obratem prodal. Nový majitel nejdříve musel splácet Hanssowitzovy dluhy, pak teprve jeho podíl. Tamtéž, inv.č.474, f.131. Druhý dluh byl zaplacen r.1657 ze závdavku na značně zadluženém pololánu v Třemešném. Tamtéž, inv.č.487, f.113. 420
První dluh vězel na značně zadluženém gruntu 5 ve Slatině r.1633. Splacen byl v letech 1635 a 1636 na hotovosti. za 3 str. žita 9 kmg a 4 str. ovsa 4 kmg. Tamtéž, inv.č.474, f.96. Druhý dluh byl splacen r.1657 na pololánu 8 v Třemešné též na hotovosti, za ½ str. ječmene bylo naúčtováno 15 kr. Tamtéž, inv.č.487, f.113 421
Tamtéž, inv.č.474, f.96.
422
Jednalo se o pololán 15. Tamtéž, inv.č.487, f.203.
100
4.3.5. Zatížení usedlostí daněmi, platy a dávkami Urbariální povinnosti Rozsah těchto povinností na hostouňském panství známe z urbáře z r.1630 (pro jednotlivé grunty) a odhadu panství z r.1656 (sumárně pro vsi). Jejich výše a způsob odvádění se v obou vesnicích lišily. Hlavní roli v tom hrál jejich rozdílný historický vývoj, protože každá z nich patřila původně pod jiné panství. Ve Slatině se oproti Třemešném odváděla pětkrát až dvakrát větší částka na hotových penězích a byly zde vyšší dávky ve slepicích a vejcích.423 Neexistovaly tu naturální dávky odevzdávané v sýru, žitě (Zinskorn), ječmenu (Zinsgersten) a ovsu (Zinshabern), které se týkaly jen tří vesnic, patřících původně k přimdskému panství: Třemešného, Bezděkova a Čečína.424 Peněžní úrok (Zins) se ve všech vesnicích platil ve dvou splátkách na sv.Jiří (24.4.) a na sv. Havla (16.10.), což jsou v Čechách nejčastější termíny. Ve Slatině byly obě splátky rovnoměrné, v Třemešném se u pololánů a chalup rozcházely. O sv.Jiří se z nich platila nižší část (cca. 40 %) a o sv.Havlu vyšší část (60 %). Termíny odvodů naturálních dávek neznám. Vedle toho se na zdejších gruntech vyskytly ještě tři další specifické obilné dávky. Jednalo se především o dávku v ovsu namísto strážní služby (tzv. Wachthaber, dávka A), která se odváděla ze všech pololánů a chalup na panství a pohybovala se od 1 věrtele do 1 strychu podle velikosti usedlosti. Druhá dávka se objevovala jen u pololánů a chalup ve dvou vesnicích blízko Českého lesa - Třemešném a Bezděkově. Jednalo se o ječmen odevzdávaný jako protislužba za povolení sběru dřeva v panských lesích (Holzgersten nebo též Gersten wegen des Diernholz, dávka A).425 Z jedné usedlosti v Třemešném (krčmy - pololánu č.7) se pak odváděl ještě tzv. Hundhaber ve výši 3 strychů. Tato dávka byla také odevzdávána ve všech usedlostech v Hostouni a dalších čtyřech usedlostech ve venkovských obcích (po jedné v Bezděkově, Čečíně, Hašově a Svržně). V Bezděkově a Čečíně je u ní navíc poznamenáno, že je odváděna „kvůli chrtovi“ (wegen eines Windspiel). V Českém lese jsou doklady o stejnojmenné dávce, kterou dostával pastýř na chov psa.426 V sumáři urbáře je ale dávka započtena jako příjem vrchnosti. Navíc není jasné, proč je u venkovských obcí uváděna jen u jedné usedlosti. Pokud by se na ni skládala celá obec, tak by měla být až na konci seznamu, kde jsou např. uvedena obecní pole. Jako pravděpodobnější se proto jeví vysvětlení, že se jednalo o dávku vrchnosti za povolení chovat na usedlosti psa. Mimo sledované vesnice se na panství vyskytla ještě dávka ovsa na mlýn (Mühlhaber) a žita na mlýn (Mühlkorn), rozvržená na většinu usedlostí v Hašově, Ostrově, Šidlákově, Štítarech a Vítání. Přitom z těchto vesnic byl mlýn jedině ve Štítarech a u Šidlákova. Původ a význam této dávky neznám. Zcela odlišná pak byla situace ohledně urbariálních platů a dávek ve městě Hostouni. Kromě poddanské činže zde bylo placeno tzv. podýmné (Rauchgeld) a daň z výčepu (Zapfgeld). Rozdíl byl i v naturálních dávkách: jako v jediné lokalitě se zde neodevzdávala dávka namísto strážní služby, zato zde byla ze všech usedlostí odváděna dávka za psa. Co se týká panských mlýnů, jsou na panství zachyceny celkem čtyři, přičemž měly své vlastní specifické dávky. Vedle rustikálních gruntů byly do urbáře zahrnuty také obecní pastoušky, z nichž se platil tzv.Pfeffergeld o sv.Havlu. V Třemešném byl ve výši 51 grošů a 3 denáry, ve Slatině 25 grošů a 5 denárů. 427 Obecní kovárny do 423
U porovnání úroků záleží na druhu gruntu. U pololánů z Třemešného byl úrok čtyřikrát nižší než u pololánů ze Slatiny, u domků jen dvakrát. Vejce byla kromě dvou sledovaných vesnic odevzdávána ještě z dalších osmi (Bezděkova, Čečína, Doubravky, Mirkovic, Ostrova, Sedlce, Šidlákova a Štítar). Slepice byly odváděny z těchto osmi a ještě také z Černé Hory, Přese, Svržna a Vítání. Žádné živočišné produkty nebyly odevzdávány v Hašově, Holubči a Starém Kramolíně. 424
Sýr byl odevzdáván ve všech třech vesnicích. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.10, f.61-66, 139-144.
425
Výklad tohoto termínu je podle Deutsche Rechtswörterbuch (RDW), který sestavila Heidelberská akademie věd (Heidelberg Akademie der Wissenschaften) a který je zveřejněn na internetových stránkách Univerzity v Heidelbergu: URL: <www.rzuser.uni-heidelberg.de/~cd2/drw/e/ho/lzge/rste/holzgerste.htm> [cit.05-05-2010] 426
Hundhaber podle RDW s odkazem na Hessische Blätter für Volkskunde 5, 1916, s.40. URL: <www.rzuser.uniheidelberg.de/~cd2/drw/e/hu/ndha/hundhafer.htm> [cit.05-05-2010] 427
Hodnota placená v Třemešném byla oproti zbytku panství dvojnásobná. U většiny byla totiž ve výši 25 grošů a 5 denárů.
101
urbáře zapisovány nebyly (s výjimkou čečínské).428 V Třemešném byl vedle toho všeho v urbáři zachycen také jeden kus pole (Erbstück) ve vlastnictví obce, z něhož se platila 1 kmg a 4 denáry ve dvou termínech. Do r.1656 se velikost těchto dávek ve Slatině a Třemešném téměř nezměnila. Pouze ve Slatině se snížil celkový objem vybíraného peněžního úroku a jedné naturální dávky tím, že jeden z pololánů poklesl na domek. Nově byly k tomuto roku ale všechny dávky oceněny v penězích. Za slepici a také za sýr se počítalo 6 grošů, za vejce 2 denáry, za strych ječmene nebo žita 1 kmg a za strych ovsa 30 grošů. V pšenici se žádné dávky neodevzdávaly. Celkově byly peněžní a naturální dávky ohodnoceny na 62 kmg v Třemešném a na 18 kmg 48 gr. ve Slatině. Pokud k tomu přičteme robotu (viz níže), činí výnos z Třemešného 71 kmg a ze Slatiny 34 kmg a 6 grošů.429 Tato ohodnocení se ovšem obvykle nekryjí se skutečnou hodnotou daných položek, jak upozorňuje Eduard Maur.430 Konkrétní dávky a platy, které jsem pro jednotlivé usedlosti, zaznamenal, uvádím v tabulce níže. Jako splátka I. je označen termín na sv.Jiří a jako splátka II. termín na sv.Havla. V obou částech je na posledním řádku uvedeno ocenění této dávky v penězích (kmg) podle ocenění panství z r.1656. Všechny údaje v penězích jsou zaokrouhleny na celé groše, denáry neuvádím. Tabulka 47 - Přehled peněžních platů a naturální dávek v Třemešné a Slatině
17 8½ 306 0.08
1.20 -.50 -.15 8.25
1.20 -.50 -.15 8.25
2.40 -.40 -.30 16.50 13.25
10 1-2 17 17
20-40 7 54 54
--
1.42
0.08
(neuvedeno) --
--
dávka B
1 ½ 18 1.42
dávka A
-.42 -.20 -.18 -.16 14.26 --
oves
-.24 -.12 - .9 - .8 8.07 --
ječmen
- .18 - .8 - .9 - .8 6.19 --
specifické obilné dávky (str.)
žito
ocenění 1656 (kmg)
II.
vejce
b) Slatina pololány (1 a 3) chalupy (2, 4 a 5) domky (6-18) celkem v roce 1630 celkem v roce 1656
I.
slepice
a) Třemešné: pololány (1, 3, 5-9, 12-20) chalupy (2, 4, 10 a 11) domek (21) domky (22 a 23) domek bez půdy (24) celkem v l. 1630 a 1656 ocenění 1656 (kmg)
splátky
celkem
grunty (v závorkách čísla gruntů)
základní obilné dávky (str.)
živočišné dávky (kusy)
sýry
peněžní úrok (kmg)
1 ½ 18 1.42
-.2 -.1 9 9
-.2 -.1 9 9
-.2 -.1 9 4.30
1.-.2 -.1 -.1 18.3 9.22
-.2 -.1 ---9 9
-
-
-
-
-
-
-
-
-
1.1.-.1 7.1 6.1 3.07
-
Ve třech vsích (Štítarech, Sedleci a Ostrově) žádní obecní pastýři nebyli. Sedlec a Ostrov byly rozdělené vsi, je tak možné, že pastouška byla na druhé části patřící pod jiné panství. Pfeffergeld též podle RDW. URL: [cit.05-05-2010] 428
Z ní byla placena velmi malá činže 8 grošů a konána robota o 1 dnu za rok. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.7, f.79.
429
Tamtéž, inv.č.715, karton 164, spis Odhad panství Hostouň 1656, nepag.
430
MAUR, E.: Poslední boj..., s.133. Navíc při porovnání cen krav z jiné části tohoto odhadu k cenám z pozemkové knihy je patrné výrazné podcenění. Dojné krávy (Milkkühe) jsou v odhadu oceněny na 2 kopy 30 gr. Podle pozemkových knih byla r.1638 na domku 13 ve Slatině místo závdavku 10 kmg odevzdána 1 kráva. Tamtéž, inv.č.474, f.197. Nesouhlasí také i ostatní údaje (např. některé druhy obilí). Viz příloha 13, části „d“ a „e“.
102
Roboty (Robath, Scharwerk) byly podle urbáře z r.1630 na panství velice mírné. Ve Slatině činily u pololánů 6 dnů ročně (4 dny při žních, 1 při senoseči a 1 při sklízení otavy) a u domkářů 4 ½ dne (3 ½ při žních a 1 při senoseči). V Třemešném byly ještě nižší: u větších pololánů 2 ½ dne, u menších pololánů 2 dny, u chalup 1 ½ dne a u domků 1 den. Celkem tedy měli hospodáři ze Slatiny konat 82 a ½ dne a hospodáři z Třemešného 45 dní roboty ročně. 431 Podobně velké byly roboty i na zbylých vesnicích na panství a na sousedním statku Přimda v 90.letech 16.století.432 Určitým způsobem výjimečné byly na panství pouze roboty v Čečíně a na několika usedlostech v Bezděkově. V Čečíně se na všech usedlostech kromě jedné musela navíc odpracovat robota řezání dřeva (zu schneiden), která je uvedena v urbáři odděleně a která byla v rozsahu dvou dnů ročně. Ve čtyřech dalších usedlostech na panství se vedle toho vyskytuje ještě zvláštní robota řezání kmenů pilou (Seegstamb zu schneiden umsonst). Tři z těchto usedlostí se nacházely v Bezděkově (na každou připadalo 10 dnů ročně) a čtvrtá v Čečíně (12 dnů). Podle údajů platných k r.1656 se výše tohoto zatížení v Třemešném nezměnila vůbec a ve Slatině se dokonce mírně snížila. Hospodáři ze Slatiny nově robotovali už jen 76 ½ dne ročně (ubyly 4 dny roboty při žních kvůli už zmiňovanému zániku jednoho pololánu). Jeden den jakékoliv roboty byl zároveň ohodnocen na 12 grošů, takže roční příjem vrchnosti vyjádřený v penězích činil ve Slatině 15 kop 18 grošů a v Třemešném 9 kop.433 Pochybnosti o reálnosti těchto ocenění jsem zmínil už výše. Údaje o výši robot obsažené v urbáři (1630) a ocenění panství (1656) považuji za spolehlivé. Jednak proto, že, ocenění panství reflektuje změny, ke kterým došlo od r.1630 (tj. změna slatinského pololánu 1 na domek a tím snížení objemu robot) a především proto, že ještě v r.1654 byly poddaným ze Svržna vrchností pronajaty polnosti za to, že se zavázali k robotám navíc (za strych den ročně, viz s.95). Podobné případy se vyskytly také ve Slatině, nelze je ale přesněji datovat (spíše se tak stalo až po r.1656). Pokud by vrchnost v této době měla robot dostatek, nebyl by důvod poddaným tato pole pronajímat za robotu a spíše by jim je pronajala za klasický nájem, stejně jako byly v této době pronajímány farní pozemky.434 Další údaje máme až o téměř 100 let později k r.1749. Na celém panství tehdy pololáníci konali robotu 3 dny s jedním volským dvouspřežím, chalupníci 1 ½ dne s volským jednospřežím a domkáři s půdou 1 až 2 dny ručně (v Třemešném 1 den, ve Slatině 2 dny), vše týdně.435 Ročně vychází na jeden pololán 156, na chalupu 78, na slatinský domek 104 a na třemešenský domek 52 dnů roboty. Celkově pro Slatinu to je 1352 dnů a pro Třemešné 2964 dnů roboty ročně. V údajích pro obě vesnice chybí jednak všechny nově vzniklé domky bez půdy a také některé starší grunty - ve Slatině jeden (zřejmě 20 - rustikální kovárna) a v Třemešném dva (zřejmě 24 a 25). Všechno to jsou domky, které nejsou uvedeny v urbáři z r.1630 a které byly zřejmě bez půdy (pokud jejich majitelé nevlastnili nějaká 431
Jako menší pololány byly v Třemešném zachyceny následující grunty: 6, 8, 9, 12, 13, 14, 17 a 18, jako větší pololány pak: 1, 3, 5, 7, 15, 16, 19 a 20. Tamtéž, inv.č.10, f.61-66, 139-144. 432
Ve vesnici Újezd konali osedlí (pololáníci a chalupníci) 3 dny roboty o žních a vedle toho sekali každý 1 sáh dřeva. Domkáři měli určen 1 den roboty při žních a všichni dohromady měli sklidit louky. V Bělé konali všichni včetně domkářů 1 den orné nebo ženné roboty a všichni dohromady sklízeli louku. Údaje podle dvou pramenů z let 1591 a 1597. MAUR, E.: Poslední boj..., s.133 433
Z toho pramene také vyplývá, že k danému roku slatinští hospodáři ještě nekonali robotu za pronajatá dominikální pole, což na celou ves činilo 21 dnů ročně navíc (viz s.95). Tamtéž, inv.č.715, karton 164, spis Odhad panství Hostouň 1656, nepag. 434
Na nesprávnost robotních údajů v pobělohorských urbářích upozornil Eduard Maur. Na komorních panstvích tehdy byly v urbářích sice zapsány nízké roboty stejně jako v předbělohorské době, ze stížností poddaných a vyjádření hejtmanů ovšem zjistil, že skutečné robotní povinnosti v 50.letech 17.století dosahovaly několika dnů v týdnů, resp. že poddaní byli nuceni konat vše, co se jim poručilo, bez ohledu na tradici a urbáře. Do urbářů byly při obnovování v 50.letech prostě jen opsány normy z předbělohorských urbářů, nikoliv skutečný stav. MAUR, E.: Český komorní velkostatek, s.95. 435
Podle vrchnostenských přiznání k dominikálnímu katastru. Výklad použitého pramene: CHALUPA, Aleš a kol. (edd.): Tereziánský katastr 1, s.14. Údaje pro sledované vesnice: CHALUPA, Aleš a kol. (edd.): Tereziánský katastr 2, s.14.
103
svobodná pole). Nárůst robotních povinností, pokud bychom počítali, že všechny dny byly opravdu odpracovány, je oproti r.1656 s připočtením robot za pronajatá pole u Slatiny téměř čtrnáctinásobný a u Třemešného téměř šedesátišestinásobný. Desátky Rozsah těchto dávek znám pro štítarskou faru podle duchovního tereziánského přiznání z července 1722 a pro újezdskou faru podle dvou rejstříků desátků za léta 1643 a 1657 připsaných v matrice. 436 V Třemešném podle toho odváděli všichni pololáníci jako desátek po 1 strychu žita a ovsa a chalupníci polovinu. Domkáři platili po 2 groších a podruzi po 1 groši ročně. Z celkové vybrané sumy (18 str. od obou druhů obilí a nezjištěná suma peněz) pak podle obou rejstříků připadlo obci po 1 str. žita a 1 str. ovsa, což byla dávka odpovídající jednomu pololánu. Stejná praxe byla i u pěti dalších vsí - Újezda, Bělé, Třemešného, Čečína a Doubravky, tj. u starších vesnic vzniklých dříve než v 16.století. Všude dostávala obec z vybraných desátků po jednom strychu žita a ovsa. Vedle toho se z vybraných desátků odečítalo také po 5 strychů žita a ovsa pro újezdského učitele.437 Ve štítarské farnosti měli podle duchovního přiznání (1722) pololáníci a chalupníci odvádět desátky v obilí, vejcích a penězích. Domkáři a podruzi neplatili zřejmě nic, minimálně to není v přiznání uvedeno.438 Hodnoty pro čtyři slatinské pololány jsou uvedeny v následující tabulce, pro srovnání je uvedena rozloha osévaných orných polí podle Tereziánského katastru a podíl desátku na tomto osevu. Z toho je mj. patrné, že desátek se počítal jako desetina z osevu, nikoliv z výtěžku. Tabulka 48 - Desátky odevzdávané ve Slatině žito oves groš vejce oséváno grunt (str.) (str.) (ks) (ks) (str.) 2, P 0.2 0.2 1 3 24.3 3, P 1,1.1 3 20. 4, P 0.3 0.3 1 3 15.1 5, P 0.3 0.3 1 3 15. celk. 3 3 4 12 75. -
podíl desátku k rozloze orné půdy u daného gruntu 4% 10 % 10 % 10 % 8%
Obilná dávka byla podobná jako v Újezdě, odváděla se v žitě a ovsu a velikostně se pohybovala mezi 0,5 až 1,5 strychu. Ve Slatině byli jednotliví pololáníci od sebe rozlišeni. Menší dva (č. 2 a 4) odevzdávali méně a jeden větší více (č.3). Zajímavé je, že největší z pololánů (č.2) odevzdával nakonec ze všech nejméně (možná omyl písaře nebo farní evidence). Vedle obilí se z každého pololánu a chalupy odevzdával tzv. svatodušní groš (Pfingstgrosch) a postní vejce (Fastenaier). Svatodušní groš se počítal v kusech, které nejsou nijak blíže upřesněny. Podle celkové vybrané sumy se jeden svatodušní groš rovnal třem postním vejcím. V penězích to odpovídalo 3 krejcarům a 2 ¼ denáru.439 436
SOA Plzeň, inv.č. Újezd sv.Kříže 1, f.307-311. NA Praha, TK, inv.č.1234, karton 404, spis Duchovní přiznání fary Štítary, nepag. 437
Kromě příjmů od hospodářů pobíral zdejší farář desátky i z vrchnostenského majetku. Ze dvou panských dvorů (v Bělé a Hleďsebi) po 5,5 stryších ovsa a žita, z „Hönischova statku“ (Hönichen Gut) v Bělé půl sudu piva, z rybníka u Újezdu Sv.Kříže vědro (Zuber) ryb a navíc k tomu všemu ještě svatodušní sýr. SOA Plzeň, inv.č. Újezd sv.Kříže 1, f.307-310. 438
NA Praha, TK, inv.č.1234, karton 404, spis Duchovní přiznání fary Štítary, nepag. Jeden míšeňský groš by se rovnal 1 krejcaru a 1 denáru (cca. 1,17 krejcaru), český groš byl dvojnásovný (tj.2 krejcary a 2 denáry; cca. 2,33 krejcaru). 439
104
Kontribuce Další zátěží poddanských gruntů v 17.století byla pozemková daň odváděná státu - kontribuce. Od r.1655 se vybírala z jednoho osedlého, který se rovnal 1 sedlákovi, 4 chalupníkům nebo 8 domkářům. Přehled výše kontribuce požadované za jednoho osedlého podává ve své práci Josef Pekař (viz následující graf). V letech 1655-1700 se výše pohybovala mezi 6 - 32 zlatými na osedlého. Přitom až do r.1683 se držela do 16 zlatých, výrazně vzrostla až v důsledku války s Turky (1683-1699).440 Graf 3 - Poddanská kontribuce bez přirážek 1655-1700 (ve zlatých rýnských; podle J.Pekaře)
Co se týká přiznání rustikálního majetku, tak berní rejstřík z r.1615 uvádí tzv „lidi“, což jsou sedláci a chalupníci počítaní dohromady. Na hostouňském panství jich bylo přiznáno 237. Tehdy ale k panství ještě nepatřily statky Slatina a Mělnice, připojené mezi lety 1630-1652. Mělnice měla mít tehdy 16 a Slatina 57 lidí. Do počtu lidí u Slatiny je ovšem započten i statek Vidice (2 celé vsi a 2 části vsí), který k hostouňskému panství později připojen nebyl. Bez něj statek Slatinu odhaduji na 20-30 lidí.441 Celkem tak bylo přiznáno ve vesnicích pozdějšího hostouňského panství 257-267 "lidí". K březnu r.1653 vrchnost na panství přiznala jen 29 sedláků, 68 chalupníků, 111 zahradníků a 15 nově osedlých zahradníků. Pokud bychom tyto údaje sečetly na tzv. osedlé v poměru, který používá Berní rula (tj. osedlý / sedlák = 4 chalupníci = 8 zahradníků), tak by nám na panství vyšlo jen 59 7/8 osedlých (bez 1 7/8 nově osedlého).442 Oproti tomu vizitační komise Berní ruly v lednu r.1655 panství odhadla na 146 ¾ osedlého bez nově osedlých, pohořalých a pustých usedlostí (tj. 21 5/8 osedlého), což je téměř 2,5 krát více než bylo přiznáno z r.1653. V následujících letech byly navíc přičítány nově osedlé grunty a r.1669 byla přikoupena vesnice Babice (3 ½ osedlého).443 Slatina byla v Berní rule oceněna na 1 5/8 osedlého. Další ¼ osedlého tvořil jeden pohořalý grunt, který nebyl nikdy obnoven a jehož pozemky se staly rustikálními pastvinami jednoho z domků. Třemešné bylo oceněno na 9 osedlých včetně 5/8 nově osedlého (započten až v letech 1656 a 1657). Později byly defalcirovány dva pololány v Třemešném (1696 a 1699) a tři domky ve Slatině (všechny 1723).444 Podle berních kvitancí, které se v několika exemplářích dochovaly ve fondu velkostatku, bylo ale v letech 1687-1705 na celém panství počítáno mezi 77 a 82 osedlými, což je téměř o polovinu méně než kolik spočítala 440
Po roce 1700 došlo vzhledem k další válce (o španělské dědictví v letech 1700-1714) k dalšímu zvýšení až na 43 zlatých, r.1709 a až r.1710 došlo k poklesu na zhruba polovinu. Údaje v tabulce jsou zaokrouhleny na čtvrtiny zlatého. PEKAŘ, J.: České katastry...., tabulka vložená za s.304. 441
SEDLÁČEK, A. (ed.): Rozvržení sbírek a berní roku 1615 dle uzavření sněmu generálního nejvyššími berníky učiněné. Podle rukopisu desk zemských. Z pojednání královské polečnosti nauk: části VI, svazek 3. Praha 1869, s.49 a 51. 442
DOSKOČILOVÁ, M. (ed.): Berní rula 23, s.369.
443
Tamtéž.
444
Tamtéž, s.358 a 366. Defalcirování znamená osvobození od berně na 3 roky. Tamtéž, s.11.
105
Berní rula.445 Tyto údaje vznikly následkem berní reformy z let 1683/84, tzv. Kinského katastru, který měl odstranit znevýhodnění krajů s horší půdou a snížit tak jejich berní zatížení.446 Předchozí údaje (graf podle údajů od J.Pekaře a odhad panství) jsem se pokusil srovnat s grafem pokládání vejrunkových splátek (příloha 14). Přímou souvislost mezi zvýšením berně v 80. a 90. letech a četností pokládání vejrunkových splátek jsem nenalezl. Zvýšení berně bylo zřejmě kompenzování o snížení odhadu panství při berní reformě. Velké výkyvy patrné u vyplácení vejrunků, s velikostí berně zřejmě nesouvisejí. Souviset by mohl snad jen prudký pokles vyplácených vejrunků na konci 50.let. Panství bylo tehdy totiž ohodnoceno na několikanásobně vyšší počet osedlých, než kolik panská kancelář udávala v předchozím přiznání (1653). Na panství byla proto po sestavení Berní ruly zřejmě uvalena podstatně vyšší berně.
445
Osedlí: 82 1/8 (1687), 77 ¼ (1691), 78 ¾ (1693), 77 ¾ (1694) a 82 1/8 (1705). SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.673f, karton 24, berní kvitance panství Hostouň *náhodně založené mezi ostatními spisy+. 446
PEKAŘ, J.: České katastry..., s.38-56. Revizitační soupis gruntů pro hostouňské panství sestavován nebyl. Z okolních panství a statků byly revizitovány jen Horšovský Týn, Přimda, Pivoň a Domažlice (1680). NA Praha, inv.č. 37, sign. BR 25, Revizitace - Plzeňský kraj, 1680.
106
4.4. Možnosti obživy U pololáníků, zejména v Třemešném, předpokládám, že žili výhradně z výnosů svého vlastního hospodářství. Výjimku tvoří jen jeden z třemešenských sedláků, který provozoval navíc ještě krčmu. Rozsahy a možnosti těchto hospodářství jsem popsal už v předchozích kapitolách. Čtyři třemešenští chalupníci, co se týká rozlohy polností (kolem 7 strychů) a i zaznamenaného dobytka, se blížili spíše k domkářům než pololáníkům (v Berní rule jsou dokonce mezi domkáře počítáni). Pravděpodobně si museli nějak přivydělávat (řemeslem, námezdní prácí), byť o tom mám jen ojedinělé zprávy. Oproti tomu u domkářů je věc poměrně jasná. V Třemešném nevlastnili vůbec žádnou půdu kromě několika svobodných polí. Ve Slatině obdělávali kolem 5 strychů polí včetně těch pronajatých od vrchnosti. Co se týká dobytka, byl jeho stav na domcích velice slabý, jak dokládají všechny dochované prameny. Možnosti obživy těchto menších hospodářů a podruhů byly trojí: řemeslo, služba u vrchnosti nebo námezdní práce. V případě Slatiny není ani reálné, že by se všichni domkáři a podruzi mohli živit jako řemeslníci. Pro tolik řemesníků by tu ani nebylo místo. Kromě krčmáře a mlynáře tu totiž žilo celkem 12 domkářských rodin, nepočítaje případné podruhy. Navíc vesnice ležela v sousedství dvou menších poddanských měst (Hostouně a Poběžovic), kde působila celá řada řemeslníků, kteří se sami nedokázali uživit, což zmiňuje tereziánská vizitace (viz kapitola 3.4.2.).447
4.4.1. Řemesla a živnosti Z řemeslníků byli v obou vesnicích zastoupeni především kováři (v Třemešném obecní, ve Slatině od r.1689 rustikální). Těm se věnuji podrobněji v kapitole 4.4.3. (s.111). Ve Slatině stála dále rustikální krčma (domek 12) a rustikální mlýn, který byl ale od 40. až do začátku 80.let pustý, poté co vyhořel. Ve Slatině známe řemesla pro různá časová období jen u 8 domkářů a 2 pololáníků (viz následující tabulka), což je velká menšina ze zde žijících hospodářů. Překvapivé je, že kolářské řemeslo provozovali i majitelé pololánu 2, což byl tehdy největší grunt ve vsi (24 str.). Z dalších řemeslníků se zde objevili ještě dva truhláři (působící zároveň), dva krejčí (též zároveň), tkalci, tesař a cihlář. Krátce po r.1700 jsem zaznamenal také zedníka. Tabulka 49 - Řemeslníci ve Slatině řemeslo: jméno: Georg SCHICK (†před 1643) koláři : Hans EBENHÖCH (†1698) Valentin HIMMELSTEIN(†1689) truhláři : Hans EIGENSCHENCK Georg KNEISL (†1685) krejčí : Kilian LIEBERMANN (†1665) Andreas TISCHLER (†1656) tkalci: Han ERTL ml. tesař : Hans ERTL st. (†před 1651) cihlář : Hans HIMMELSTEIN (†1696)
hospodář na gruntu: pololán 2 (1623 - 1643) pololán 2 (1682 - 1698) domek 1 (1636 - 1681) domkek 17 (v 50.letech), odešel do Hostouně domek 11 (1641 - 1685) domek 19 (40.léta - 1665) domek 8 (1630 - 1656) domek 10 (1657 - 1660) domek 10 (před 1630 - 1651) domek 10 (1660-?)
V Třemešném, kde bylo podstatně méně domkářů a více podruhů, jsem zaznamenal zhruba stejný počet řemeslníků jako ve Slatině (viz tabulka níže). Jednalo se o pekaře, několik krejčích, tkalce, sklenáře a uhlíře. Existence posledně jmenovaného patrně souvisí se starými milířisky, které se rozkládají pod vrcholem Kamenného vrchu v katastru Bezděkova.448
447
CHALUPA, A. a kol. (edd.): Tereziánský katastr 2, s. 15.
448
PROCHÁZKA, Z.: Český les - Tachovsko..., s.68.
107
Tabulka 50 - Řemeslníci v Třemešném Lorenz Seel (†1677) pekaři (Peck): Martin Seel Adam Schincka (†1663) Hans Zapf krejčí : Hans Goblirsch ml. Hans Lautz sklenář (Glaser) : Johann Arch tkadlec : Mathes Syha uhlíř (Kohlbrenner): Georg Pohmann
domek 23 (1652-1666) a domek 24 (1666-1679) domek 24 (1679-1740) chalupa 4 (1631-36, domek 24 (1641-61) domek 24 (1661-65) a zároveň chalupa v Bezděkově domek 21 (1690-1727) podruh (1696) podruh (1634) podruh (1665) podruh (1665)
Jeden z třemešenských domků sloužil původně jako lazebna (Padstube). Jednalo se o domek 25 stojící na návsi, ke kterému patřila jen malá zahrada. Jako o lazebně se o něm zmiňují prameny naposledy v r.1661, přičemž ale poslední zdejší známý lazebník (Pader) Moritz Bardmann zemřel v.1634 během morové epidemie. V dalších letech není jisté, zda budova sloužila svému původnímu účelu či nikoliv. V letech 1641-65 ji postupně vlastnili krejčí A.Schincka a H.Zapf. Od r.1666 až do konce století zde bydleli místní pekaři z rodiny Seelů. Ani v okolních vesnicích přitom nebyly lazebny v 1.polovině 17.století žádnou vyjímkou. Ke 30. až 50.letům jsou v pramenech zmiňováni např. lazebník z Nové Vsi (1632 a 1634) a obecní lazebníci z Újezdu Sv.Kříže (1634 a 1655) a Hostouně (1630).449 Lazebníci se tedy vyskytovali ve zdejších větších vesnicích či městech v poměrně hojném počtu. To potvrzuje názor, že v 16.století bylo lazebnictví rozšířeno v některých oblastech i na venkově. Během 17.století měla tato profese upadat, což nakonec potvrzuje i osud třemešenské lazebny, která zanikla. Osudy dalších zmiňovaných lazeben podrobněji neznám, ke konci 17.století jsem o nich už ale žádné další zmínky nezaregistroval.450 Povolení k vyučení řemesla Povolení k vyučení řemesla se ve vrchnostenské knize nachází v poměrně značné množství, byť je zcela jisté, že se ještě zdaleka nejedná o všechna, která byla ve sledovaném období 1630-1700 vydána. Tabulka 51 - Osoby ze sledovaných vesnic, kterým bylo povoleno vyučení řemesla datum místo učeň 1633, 11.11. Třem. Hans, syn Pettera Timpfa, pololáníka 1653, 23.2. Slat. Christoph Paulus 1671, 20.10. Třem. Martin, syn Lorenze Seela, pekaře 1677, 25.7. Třem. Andreas, syn Jacoba Peimla, krčmáře 1696, 20.4. Třem. Mathes, syn Jacoba Peimla, krčmáře (zkratky: Slat. = Slatina, Třem. = Třemešné, neuv. = neuvedeno)
věk ? ? 18 17 17
řemeslo kovář soukeník pekař koželuh pekař
na dobu 3 roky 3 roky neuv. 3 roky neuv.
místo vyučení Simon Schimbka, mistr v Plzni Veit Kuchenhard, mistr z Plané u otce Mathes N., mistr ve Stráži Adam Piel, mistr v H.Týně
V celkovém počtu 52 zápisů se nejčastěji vyskytují tyto profese: krejčí (16 případů), kovář (9), mlynář (7), pekař (6) a tkadlec (4). Ostatní řemesla jsou zastoupena daleko méně: kolář a švec (po dvou případech), sedlář, soukeník, řemenář, bečvář a sladovník (po jednom případu). V jednom případě z r.1696 bylo synovi holubečského rychtáře Nickla Kecka povoleno odejít do Prahy do písařského učení.451
449
SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.487, f.293-295. Úmrtí Moritze Bardmanna: SOA Plzeň, SM, inv.č. Újezd sv.Kříže 1, f.113. Zmínky o ostatních lazebnících: Tamtéž, f.110, 111. Tamtéž, inv.č.487, f.78. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs. H.Týn, inv.č.7, f.50. 450
O povinnostech lazebníka se zmiňuje např. obecní řád pro ves Loučany na Olomoucku (1525). Zdejší lazebník měl za povinnost topit v "láznu" každý týden. Platit jej měli jednotliví hospodáři (za sebe, své rodiny a své čeledníky). KROFTA, K.: Dějiny ..., s.158-159. 451
Tamtéž, f.42.
108
4.4.2. Námezdní práce a služba Osoby neprovozující žádné řemeslo nebo živnost, se musely buď živit jako nádeníci nebo vstoupit do služby (na usedlostech sedláků nebo v panských podnicích). Slatiny se týká především možnost služby na panském. Kromě poplužního dvora a ovčína přímo ve vsi se totiž v bezprostředním okolí vesnice nacházely ještě další dva panské dvory s ovčíny (Hostětice a Tasnovice) a také tři cizopanské dvory - Bílovice, Rokošín (oba panství Poběžovice) a Mutěnín (statek Mutěnín), kam mohli být hostouňští poddaní dočasně propouštěni na tzv. Jahrbriefy.452 Oproti tomu v okolí Třemešného byly všechny poplužní dvory cizopanské (tři na panství Újezd Sv.Kříže). Nejbližší hostouňské dvory byly odsud poměrně hodně vzdáleny (Svržno - 9,3 km, Hostouň - 11,4 km a Hostětice - 12,7 km). O možnostech vedlejší neřemeslné obživy na panství se zmiňuje Tereziánský katastr v tzv. adminikulách. Na celém panství se mělo provozovat „trochu přadláctví“, které ale sloužilo jen pro vlastní potřebu. Kromě toho měly být v některých vesnicích dobré podmínky pro dobytkářství (to platilo pro sledovanou ves Třemešné, dále např. pro Bezděkov, Svržno, Mírkovice, Mělnici atd. - tedy spíše výše položené vsi s velkým podílem pastvin a lad).453 Panští zaměstnanci a čeleď U osob zaměstnaných na panských dvorech a ovčínech je třeba odlišit starší zaměstnance s rodinami a mladší čeleď bez vlastních rodin. Posledně jmenovaní žili téměř vždy přímo na dvoře nebo ovčíně. Oproti tomu starší zaměstnanci přebývali často v nějaké blízké vsi buď v podružství nebo si dokonce zakoupili domek, což se ve Slatině několikrát stalo.454 Panští ovčáci a šafáři mohli někde pro bydlení využít samostatné dominikální stavení, které pro ně bylo určené. Ve Slatině stál jeden takový dominikální domek obývaný ovčákem už v 17.století. Od ovčína byl ale poměrně daleko (téměř na druhé straně vsi) a to možná bylo příčinou, proč byl r.1716 prodán zákupně jednomu ze zdejších řemeslníků. Ovčák pak zřejmě bydlel už přímo u ovčína, kde je na indikační skice z r.1838 patrný malý zděný domek. Osazenstvo ovčínů sestávalo stabilně z jednoho ovčáckého mistra a dvou pacholků, oproti tomu osazenstvo panských dvorů bylo daleko početnější. Skládalo se z šafáře, jeho rodiny, čeledi, která měla na starosti dobytek, a z kuchařek. Ještě v polovině 17.století navíc musely být v době sezónních prací najímáni další námezdní pracovníci, protože objem robot, které měli vykonávat poddaní, by na potřeby panského dvora určitě nestačil (viz s.35). Najímáni tak byli zřejmě místní podruzi a domkáři. Ze zaměstnanců byl na dvoře nevýznamnějším šafář, který za jeho provoz zodpovídal. Jednotliví šafáři se na dvorech často střídali, v některých případech i každý rok. Vyjímkou je působení Georga Schustera (†1675) ve Slatině. Jako místní šafář je zmiňován nepřetržitě v letech 1638-1655. Tak dlouho jím zůstal zřejmě proto, že měl ve vsi zakoupen domek. Poté, co předal hospodářství i šafářství svému zeťovi, začalo na zdejším dvoře opět klasické střídání šafářů. Zmiňovaný zeť G.Shustera je jako šafář zmiňován jen k jednomu roku, poté zřejmě ze služby odešel a zůstal jen domkářem.455 Osoby jednotlivých šafářů uvádím v příloze 9.
452
Např. v mutěnínském dvoře sloužil r.1651 jako pacholek od volů (Ochsenjung) devatenáctiletý Adam Traxler, který byl hostouňským poddaným. V letech 1653-1665 byl domkářem na gruntu 6 ve Slatině. ZAHRADÍKOVÁ, M. (ed.): Soupis poddaných 1, s.323. SOA Plzeň, p.Nepomuk, inv.č.474, f.112. 453
Kromě toho edice katastru uvádí u všech vsí i tzv. komeční možnosti. To je ale omyl, protože vizitační komise ve své zprávě výslovně uvádí, že obchodování („Wandl und Handl“) se zde neprovozuje. CHALUPA, A. - LIŠKOVÁ, M. et al. (edd.): Tereziánský katastr 2, s.14. NA Praha, TK, inv.č.1234, spis č.9 - Zpráva vizitačních komisařů z r.1722, nepag. (poslední list). 454
Na chalupě (od 40.let domku) 18 byl v letech 1638-1668 zakoupen místní šafář Georg Schuster (†1675), na domku 16 v letech 1651-1665 kravař Ruprecht Fux a na domku 14 v 60.letech ovčácký mistr Hans Jung. 455
Je totiž neustále zmiňován jako místní domkář. To, že by sloužil na jiném dvoře na panství, jsem nezaznamenal a na slatinském dvoře už byli šafáři jiní.
109
Panská čeleď je v pramenech zachytitelná daleko obtížněji. Ještě problematičtější je určit, zda osoba označená např. v matrice jako pacholek sloužila na panském dvoře, ovčíně nebo u některého sedláka. Ve Slatině se ale dá předpokládat, že převážná většina takovýchto osob sloužila na dvoře, protože sedláci zde byli jen čtyři a u pacholků sloužících na ovčíně bývá přece jenom vždy upřesněno, že se jednalo o ovčáky. Konkrétně jsem ve vsi zaznamenal přítomnost tří kravařů (Krawarsch, Krabesch) - Konrada Wittmanna (1642-1647), Rurechta Fuxe (1652-65), Hanse Pömmerleho (1656, 1683) a jednoho pacholka od skopců (Hammelknecht) Bartholomäuse Frölicha (1649). Všichni byli ženatí. V Třemešném, kde se žádný panský dvůr nebo ovčín nenecházel, byl výskyt osob označených jako čeledíni daleko nižší. V pramenech ze 17.století jsem nenašel ani jednoho. Jen jeden poddaný je k r.1637 v pozemkové knize označen jako „řezač slámy“ (Strohschneider), což je ale zaměstnání, které jsem zaznamenal jen na panských dvorech. Tento poddaný celkem jistě žil mimo obec na některém z panských dvorů.456 Podle soupisu poddaných, kde jsou sice panští zaměstnanci uvedeni, bohužel ale hromadně pro všechny dvory a ovčíny, jsem se pokusil identifikovat osoby, které pocházely ze sledovaných vesnic. Podařilo se mi mezi nimi najít jen pět osob z Třemešného a žádnou ze Slatiny. Konkrétně to byli dva sirotci: Regina Goblirschová (*1629) a Margaretha Zischková (*c.1636), obě sestry stávajících pololáníků,457 dále domkářská dcera Anna Schmidová (*1630), chalupnická dcera Anna Gürtlerová (*c.1636) a Andreas Piebl (*c.1633), nejstarší syn pololáníka 2, který o dva roky později od otce tento grunt převzal.458 Jednalo se tak o mladé osoby, které si na dvorech buď odsluhovaly svá sirotčí léta, nebo se nechaly na několik let najmout. Téměř všechny nejdéle do dvou let vstoupily do manželství a staly se z nich třemešenští hospodáři nebo hospodyně. Čeleď na dvorech hospodářů Tato skupina obyvatel sice v soupise poddaných z r.1651 není uvedena vůbec, přesto lze její početnost alespoň zhruba odhadnout prostřednictvím soupisu poddaných k dani z hlavy z r.1746. Z něj je patrné, že si pololáníci až na výjimky nenajímali čeledníky, pokud měli vlastní starší děti. Výjimku tvořilo jen několik děveče zaměstnaných na gruntech, kde mezi staršími dětmi byli jen samí synové.459 Kromě těchto zmíněných děveček na domcích a chalupách žádná jiná čeleď neexistovala. Ani na pololánech nebyl počet čeledníků nijak vysoký - vyskytovali se jen na šesti pololánech z dvaceti (na ostatních tak obstarávali jejich práci děti hospodáře). Tabulka 52 - Čeleď na poddanských gruntech (1746) na jeden grunt připadalo:
pololány chalupy a domky domky bez půdy
čeledníků
starší děti
mladších dětí
0,45 0,14 --
0,90 0,44 0,45
2,50 1,33 1,27
456
Jednalo se o Hanse Wenische ml., 21letého sirotka po zdejším pololáníkovi. R. 1641 ve vsi vyženil hned dva grunty najednou. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs.H.Týn, inv.č.487, f.111. 457
Goblirschová byla sestrou pololáníka 19 a 25.11.1653 se vdala za ovdovělého pololáníka Sebastiana Warthu z Třemešného 12. Zischková byla dcerou pololáníka 11, o jejím dalším životě nic nevím. 458
Schmidová pocházela z gruntu 22 a o několik měsíců později vdala za pastýře a zároveň třemešenského domkáře Hanse Kleina z Třemešné. Gürtlerová byla dcerou chalupníka 10, o rok později se vdala za níže zmíněného Andrease Piebla a stala se hospodyní na pololánu 20. 459
Soupis uvádí děvečky i na několika domkářských gruntech. Mohlo se tedy jednat také o manželku dědice hospodářtví (tj. snachu hospodáře), což seznam nereflektoval a zaznamenal ji jako děvečku. SOA Plzeň, p.Nepomuk, VS.H.Týn, inv.č.673e, karton 24.
110
4.4.3. Obecní zaměstnanci Vedle domkářů či podruhů, kteří se živili jako řemeslníci nebo nádeníci, se ve většině vesnic na panství vyskytovala ještě skupina tzv. obecních zaměstnanců, což byli obecní kováři, obecní pastýři a případně také obecní lazebníci. Sledovaných vesnic se týkají jen dva prvně jmenovaní, lazebník byl v Třemešném počítán mezi zakoupené hospodáře a ve Slatině žádný nepůsobil (viz s.108). Seznam zachycených obecních kovářů a pastýřů ze sledovaných vsí je zařazen u přílohy 9. U každé osoby jsem připsal další mně známé informace o jejich původu či výskytu v jiných vesnicích. Z těchto informací je patrné, že kovárny a zejména pastoušky byly obsazovány dočasně (zřejmě na rok), v důsledku čehož docházelo k velkému pohybu kovářů a pastýřů mezi různými vesnicemi na panství. Určitou vyjímkou je třemešenská kovárna, kde je přece jenom patrná větší stálost. Ve 30. až 40. letech a znovu v 60. až 80. letech se zde osoba kováře neměnila. U kovárny ve Slatině máme údaje podstatně chudší, ale je jisté, že se zde kováři střídali častěji než v Třemešném. To platilo až do r.1689, kdy byla prodána od obce zákupně za 18 kmg Simonu Peimlovi, což byl shodou okolností syn třemešenského krčmáře. V případě, že by později mělo dojít k jejímu prodeji, si obec vymínila předkupní právo. Přitom je možné, že v předcházejícím období bylo toto stavení pusté, protože z kupní sumy mělo být 7 kmg odečteno na stavební náklady.460 Podle tereziánského vizitačního nálezu (1722) dostával třemešenský kovář od obce za své služby 6 strychů obilí a sám si vydělal 8 zlatých, obojí počítáno za rok.461 Ve Slatině, kde byl v této době kovář zakoupený, dostával od obce 1 ¼ strychu obilí a sám si vydělal 6 zlatých.462 Pastýři byli zřejmě placeni obdobně jako kováři (užívání pastoušky a plat od obce v naturáliích). Tereziánský katastr se jimi ovšem nezabývá.
460
SOA Plzeň, Vs H.Tán, inv.č.474, f.263.
461
Uvedeno je smíšené obilí (gemieschtes Getraidt). NA Praha, TK, inv.č.1315, nepag. *Třemešné zařazeno jako 15.ves+
462
Tamtéž, nepag. *Slatina zařazena jako 1.ves+.
111
4.4.4. Výhostní a tzv. „roční“ listy Možnost zdejších poddaných hledat obživu na panství Hostouň se po r.1656 díky koupi panství Trauttmasdorfy rozšířila i na panství Horšovský Týn a později také na panství Tasnovice. Jakým způsobem fungoval pohyb obyvatelstva mezi těmito formálně samostatnými panstvími s totožnou vrchností, přesné informace nemám. Lze ale předpokládat, že byl poměrně volný. Pokud chtěl poddaný odejít na cizí panství, musel si u vrchnosti zažádat buď o výhostní list, jímž byl zcela zbaven poddanství anebo o tzv. „roční list“ (Jahrbrief), jímž byl propuštěn na časově omezenou dobu (1-3 roky). Jak dokazuje kniha vrchnostenských povolení, byly „roční listy“ poměrně často využívanou možností, rozhodně daleko častější než výhostní listy, za které se musela platit poměrně vysoká částka a které byly proto využívány hlavně za účelem sňatku s osobou z jiného panství. Do zmíněné knihy výhostní listy až na jednu výjimku zapisovány nebyly,463 přesto můžeme jejich četnost sledovat alespoň podle zápisů o přijetí do poddanství, jichž je v knize celkem osmnáct. Nejčastějším důvodem, proč se osoby na panství přistěhovaly, byla svatba s poddaným či poddanou ze zdejšího panství (17 případů). Jen jednou tak byl důvod jiný - nákup nemovitosti (pololánu v Mírkovicích r.1669). Přijímány byly především osoby dříve propuštěné z jiných panství (často z Horní Falce) a někdy také osoby svobodné (synové měšťanů). V patnácti případech se jednalo o muže, jen ve dvakrát o ženy a jednou o celou rodinu (u nákupu pololánu). Daleko využívanější možností u osob, které opouštěly panství, tak bylo využívání ročních listů. Mohlo platit i pro osoby, které panství chtěly opustit dlouhodobě. V takovém případě si ovšem musely svůj roční list pravidelně obnovovat. Celkem jsem v knize nalezl 106 záznamů o těchto povoleních.464 Osoby, které byly tímto způsobem z panství propouštěny, se dělily na dva druhy. Jednalo se především o svobodné dcery a syny hospodářů, které byly tímto způsobem propouštěni k čelední službě na poplužních nebo u hospodářů mimo panství. Druhou skupinu pak tvořili mlynářští tovaryši, ovčáci (mistři i pacholci), pastýři a různí řemeslníci (např. zmiňován sladovník), kteří nenalezli na panství uplatnění a bylo jim proto dočasně umožněno najít si místo jinde.465 Někdy bylo toto povolení vydáno za okolností, kdy už bylo známo u koho a kde bude osoba sloužit (u povolení ze 60. a 70.let). Oproti tomu starší povolení z 30.a 40.let jsou, co se týče dalšího pobytu uvolňované osoby, nekonkrétní. Z některých je dokonce jasné, že daná osoba ještě ani službu zajištěnou neměla a teprve se ji měla vydat hledat. Ve starších povoleních, která jsou zpravidla sepsána podrobněji, jsou u dočasně propuštěných osob vyžadováni dva ručitelé, kteří zodpovídali za to, že se poddaný po uplynutí lhůty zase vrátí. V opačném případě se jej měli vydat hledat.466
463
Zmíněný výhostní list je z r.1654, kdy byl z panství propuštěn pekařský tovaryš Andreas Sterzl. Musel ale vrchnosti slíbit 9 zl., za které se navíc musel zaručit hostouňský dvorský zahradník Kaspar Maixner. Kdyby je totiž Sterzl včas nezaplatil, musel by to místo něho udělat Maixner. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H. Týn, inv.č.500, kniha 500, f.499 464
Původně byly roční listy zapisovány samostatně (1630-1633, 1640-1646, 1649, 1651-1652, 1664-1666, 1672) - celkem 32 případů. V 60. a 70.letech se zřejmě kvůli velké četnosti zapisovalo do ročních seznamů, kde už jsou o každé osobě jen základní informace - tedy jméno, místo původu, místo, kam odešel (pokud bylo známo) a doba, na jakou bylo povolení sjednáno. Tyto seznamy jsou pro léta 1666 (23 osob), 1667/68 (12), 1668 (10), 1669 (6), 1670 (5), 1671 (2), 1672 (12) a 1674 (3). K jiným letům tato povolení zapisována nebyla. Osoby, které získaly povolení k vyučení řemesla, dostaly roční list automaticky a nejsou tak započteny do předchozích počtů. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H. Týn, inv.č.500, kniha 500. 465
Povolání nebo postavení dané osoby je zapisováno téměř vždy. V některých záznamech jsou rozebírány i okolnosti propuštění. U jednoho z nich je např. jako důvod propuštění uvedeno, že osoba nemůže na panství najít žádného „pána“ (tj. někoho, u koho by mohla sloužit) a proto je jí udělen roční list, aby mohla být zaměstnána mimo panství. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H. Týn, inv.č.500, kniha 500, f.7. 466
Tamtéž, např. f.7.
112
4.6. Morálka a kriminalita Studium venkovské morálky 17.století je neodmyslitelně spjato s jejím porušováním, a to zejména proto, že většina příslušných pramenů vznikla díky vyšetřování a potrestání určitého činu, který se v té době považoval za nemravný nebo trestný. Na českém a moravském venkově patřila v období raného novověku určitá soudní pravomoc vrchnosti. Ta ji pak delegovala na venkovskou (samo)správu a na vrchnostenský úřad. Rychtář spolu s přísežnými mohl samostatně soudit drobné sousedské rozepře. Pod rozhodování úřadu měly spadat závažnější případy. Na hostouňském panství je podle dochovaných písemností zřejmé, že ještě na začátku 30.let o sporech řešených na úřadě rozhodovala osobně vrchnost Protiva Černín z Chudenic. Po jeho smrti tuto pravomoc vykonával hejtman panství, což přetrvalo až do r.1656, kdy bylo panství podřízeno horšovskotýnskému vrchnostenskému úřadu. Od té doby spory na hostouňské kanceláři vyřizoval nejvýše postavený úředník důchodní písař. Je ovšem možné, že ty nejzávažnější případy mohly být přenechávány k rozsouzení hejtmanovi sídlícímu v Horšovském Týně. Pro studium tohoto tématu máme k dispozici zejména knihu vrchnostenských povolení a rozsudků obsahující popisy řady přečinů, které byly na hostouňském úřadě souzeny. Doplňkově se dá navíc využít i zádušní kniha újezdského kostela, která zaznamenává některé pokuty jdoucí ve prospěch církve, tedy územně příslušného kostela. Tím se dostáváme k roli církve při trestání a pokutování přečinů. Pokuty ve prospěch újezdského záduší sice nebyly zapisovány úplně precizně, přesto si lze všimnout, že byly ukládány nejen za sexuální delikty, což by se dalo očekávat, ale také za zcela odlišné přečiny, např. kvůli prošlému masu (zřejmě při prodeji), za zbití těhotné ženy apod. Vrchnostenské rozsudky se přitom o pokutách ve prospěch církve zmiňují jen u sexuálních deliktů. Případy souzené a narovnávané vrchnostenským úřadem většinou vycházely ze stížností a žalob, které u něj podávali místní nebo cizí poddaní, sousední vrchnosti nebo městské rady nedalekých měst. Jen v několika případech došlo k vyšetřování z vlastní iniciativy úřadu. To se týkalo zejména prošetřování těhotenství svobodných dívek nebo nejzávažnějších činů (zabití, hádky a rvačky). Pro detailnější rozbor jednotlivých případů jsem následující text rozdělil na několik částí. Celkově jsem se přednostně zaměřil na přečiny, které nějak souvisely se sledovanými vesnicemi. Pro doplnění ale občas uvádím i jiné případy, které se udály na hostouňském panství. Poškození na cti Prohřešky zařazené do této skupiny byly mezi případy zachycenými ve vrchnostenské knize nejčastější. Zpravidla se jednalo o urážky nebo zhanobení, ke kterým došlo při sousedské hádce. Vyskytly se ale také stížnosti na pomluvy, vyhrožování nebo křivá obvinění. Tyto případy byly zpravidla řešeny předvoláním zúčastněných stran na úřad, přičemž někdy byli vyslýcháni i případní svědci. Hádky a z nich pramenící urážky, pomluvy nebo vyhrožování byly zpravidla narovnávány bez pokuty. Obě strany si podaly ruce a bylo stanoveno, že pokud by se případ opakoval, bude provinilá osoba pokutována poměrně značnou sumou. V Třemešném se tři podobné hádky udály v r.1654, ve Slatině jedna v r.1689 - tři skončily výstrahou a jeden uložením pokuty a vězení, protože se jednalo o opakovaný spor. 467 467
Z toho dva byly dokonce projednávány ve stejný den (9.5.). K první došlo mezi pololáníky Sebastianem Peschkou (42 let) a Hansem Wenischem (38 let), přičemž Peschka si navíc na Wenische stěžoval, že jej nazval souložníkem telat (Kalbenstecher). Celá věc byla nakonec vyřešena narovnáním a hrozbou pokuty 30 říšských tolarů pro oba, pokud by se něco podobného opakovalo. Druhou hádku měli na svědomí čtyři pololáníci, a sice opět Hans Wenisch, Hans Peiml (48 let, krčmář), Hans Goblirsch (46 let) a Sebastian Peschka (42 let), kteří se vzájemně obviňovali a uráželi. Tento spor byl opět, stejně jako v obdobných případech na panství, vyřešen narovnáním a hrozbou pokuty 20 říšských tolarů. Tamtéž, f.499. Třetí případ, který jsem v Třemešném zaznamenal, se pak stal na podzim stejného roku mezi zhruba padesátiletým pololáníkem Mathesem Wenischem a jeho druhou manželkou. Jednalo se už o opakovaný spor, který tak byl řešen nespecifikovanou pokutou a vězením. Pro další opakování byla opět uplatněna hrozba pokuty (20 kmg). Rozsudek
113
Křivá obvinění byla oproti tomu trestána daleko tvrději. V Třemešném byl jeden takový případ rozsouzen 16.srpna 1652. Sebastian Wenisch, starší syn pololáníka Mathese Wenische, tehdy z něčeho nařkl dceru jiného pololáníka - Sebastiana Peschky.. O co se jednalo konkrétně, písař bohužel neuvedl. Pro čin, kterého se měla Peschková dopustit, ale neměl Wenisch žádné svědky a ostatní lidé navíc shledali jeho obvinění křivým. Podle městského práva tak měl propadnout velké pokutě. Vrchnost mu ale na mnohé žádosti trest zmírnila na vězení a zbičování. Pro případné opakování činu byla opět jako vždy stanovena hrozba pokuty 20 kmg.468 Rvačky a ublížení na těle Spory a hádky mezi místními obyvateli někdy přerostly i do závažnějších činů. Ve Slatině došlo k jedné takové rozepři r.1677. Tehdy si zdejší šafář Thomas Zitsmann na úřadě postěžoval na krčmáře Georga Preiwische, že na panském dvoře odcizil jedno tele a že jej přepadl, nadával mu a bil jej. Hlavní příčinou jejich sporu přitom mělo být to, že šafář vyháněl krčmářovi z panských luk voly. Preiwisch se bránil tím, že mu šafář nadával. Celá rozepře pak byla uzavřena tím, že nadávky ani krádež nelze nijak dokázat. Za rvačku ale Preiwisch potrestán byl, a sice dvěma dny vězení a podmínečnou pokutou 10 kmg.469 K větší rvačce došlo ve stejné vsi v létě r.1652. Poprali se hospodáři Kilian Liebermann (30 let), Hans Ebenhöch (29 let) a Hans Eigenschenck (47 let). Přitom došlo ke zbití nějaké děvečky jménem Walburga, kterého se dopustil Liebermann. Ten také nakonec dostal nejvyšší trest (označený za exemplární): 3 měsíce nucených prací v železech na zahradě, zaplacení vzniklých škod (2 zl.) a zaplacení útrat lazebníkovi (3 zl.). Ostatní dva hospodáři dostali 14 dní nucených prací v železech. Pro případné opakování byla klasicky stanovena hrozba pokuty, která byla ale tentokrát oproti jiným případům poměrně nízká (5 kmg).470 K podobným případům docházelo i v jiných vesnicích na panství, což dokládají četné další zápisy.471 Krádeže a poškozování cizích práv a majetku Záznamů o krádežích máme ve vrchnostenské knize poměrně dost. Zpravidla se ale jedná jen o stížnosti a nařčení z krádeže, která se ale nakonec nijak neprokázala a skončila tak podmínečnou pokutou pro stěžovatele. Vyskytly se také případy, kdy bylo nařčení z krádeže myšleno spíše jako nadávka. Stěžovateli v těchto případech byly osoby z krádeže nařčené. Takovéto případy pak svou povahou (křivá obvinění a pomluvy) patří spíše do první části této kapitoly.472 z 27.10.1654 tento případ blíže nespecifikuje, jen že se jednalo o spor (Strittigkeit). Tamtéž, f.500. Ve Slatině se stal obdobný případ r.1689 nebo krátce předtím. Neměl jej ale na svědomí žádný ze zdejších obyvatel, nýbrž sedlecký hospodář Hans Häsl se svým synem, kteří měli ve zdejší hospodě vyhrožovat nějakým lidem, že je zastřelí. Celá věc se obešla bez zásahu vrchnostenského úřadu a byla připomenuta až v rozsudku 21.12.1689. Häsl totiž výhrůžku zopakoval, přičemž tentokrát ji adresoval sedleckému přísežnému Georgu Faraschickovi, který už si na úřadě stěžoval a Häslovi bylo pohroženo pokutou 10 kmg. Tamtéž, f.39.Věk u hospodářů je spočten podle soupisu poddaných z r.1651. 468
Otec potrestaného - Mathes Wenisch je stejná osoba, která byla r.1654 trestána vězením za opakované manželské spory (viz v textu výše). Poškozenou osobu se mi identifikovat přesně nepodařilo, protože Sebastian Peschka měl celkem tři dcery. Zajímavé je, že přestože se jednalo o venkovské poddané, bylo pro klasifikaci tohoto činu použito městského práva (Koldinovy kodifikace). Tamtéž, f.496. 469
Tamtéž, f.16.
470
Tamtéž, f.496. Liebermann byl domkářem, Ebenhöch pololáníkem a Eigenschenck byl v té době dočasným obyvatelem jednoho místního pustého pololánu, od r.1653 byl domkářem na jiném gruntu ve vsi. 471
Např. ve Svržně r.1665 bezdůvodně zbil řezač slámy (Strohschneider) Phillip Dengler děvečku. Byl zato vzat na nějaký čas do arestu a jeho otec se za něj musel na rok zaručit. K jinému případu došlo v Mirkovicích r. 1676. Dva bratři Ebenhöchovi tu tehdy zbili místního rychtáře. Za to dostali pokutu 10 kmg a ve vězení si odseděli 6 dní. K nejzávažnějšímu případu došlo v Ostrově, kde r.1655 Michael Pachner zabil Hanse Zieglera tím způsobem, že po něm hodil sedlo. Za to byl potrestán třemi měsíci vězení o chlebu a vodě, přičemž musel po tři neděle stát u kostela s obnaženým mečem v ruce. Kdyby později spáchal ještě nějaký zločin, měl propadnout pokutě 50 kmg a dalšímu vězení. Tamtéž, f.15, 503-504, 515. 472
Hlavní rozdíl mezi oběma možnostmi byl tedy v tom, že zatímco u první možnosti byli stěžovateli okradení, tak u druhé si stěžovali nařčení. Někdy ovšem bývá potíž ze stručného zápisu určit, o jakou možnost se jedná. To zejména tehdy, když byly obě strany na úřad předvolány a žádná z nich nebyla přímým iniciátorem jednání.
114
Co se týká sledovaných vsí, máme kromě obvinění z krádeže telete z r.1677 (viz výše) k dispozici už jen jeden případ. V r.1678 si stěžovala čečínská obec na třemešenského krčmáře Jacoba Peimla (42 let), že v jejich obci pokácel deset stromů. Celá věc byla rozsouzena poměrně mírně. Krčmář musel zaplatit obci jako náhradu 1 zl. 30 kr. a bylo mu pohroženo pokutou 5 kmg ve prospěch obce.473 V ostatních případech se stížnosti na krádeže týkaly zpravidla jen menších zvířat a věcí (husa, slepice, ryba, trocha obilí, seno, kladivo, železo, dřevo, mléko, řetěz atd.). Krádež se ale podařilo prokázat jen velmi výjimečně, kdy byl pachatel buď přistižen, sám se přiznal nebo pokud se našel nějaký svědek.474 Do skupiny "poškozování cizích práv a majetku" lze zařadit řadu poměrně odlišných případů. Mohlo se jednat o úmyslné i neúmyslné činy. Pro sledované vesnice jsem například zaznamenal stížnost dominikálního mlynaře, že slatinští poddaní melou obilí v cizopanském mlýně (1665),475 dále stížnost třemešenských a bezděkovských rychtářů, že je do jejich vsí zaháněn dobytek z cizího panství (1655)476 a také stížnosti z Třemešné, že zde došlo k rozorání cest (1655).477 Tyto případy byly zpravidla vyřešeny domluvou (u závažnějších případů pokutou) a jejich opakování bylo zakázáno pod výstrahou pokuty. Sexuální delikty Do této skupiny zahrnuji delikty, které vrchnostenská kniha označuje jako „porušení šestého přikázání“ (= nesesmilníš), tedy nevěru nebo mimomanželský pohlavní styk. S tím bylo pak většinou spojeno i početí nemanželského dítěte. Jiné závažnější sexuální přečiny jsem v pramenech nezaznamenal (kromě několika nařčení myšlených spíše jako nadávka). V knize vrchnostenských a povolení a rozsudků je zaznamenáno takovýchto případů celkem devět, z čehož dva se týkaly Slatiny a žádný Třemešného478 Způsob, jakým se na celou věc přišlo, nebýval vždy uveden, podle všeho bylo ale zpravidla bezprostřední příčinou vyšetřování těhotenství svobodné ženy. Jen jednou stálo na začátku udání jiné osoby (v r.1655 v Hostouni).479 Výše výsledného trestu se případ od případu lišila. Velice přitom záleželo, zda se jednalo o nevěru nebo jen o poměr mezi dvěma nesezdanými osobami. Nejhůře tak dopadl r.1652 ženatý hospodář ze Starého Kramolína,
473
Tamtéž, f.19.
474
Např. r.1667 se dvě ženy z Přese přiznaly, že zabily a snědly slepici. Jedna (hospodářka) musela zaplatit 7 kr. jako náhradu, druhá (děvečka) skončila na nějaký čas ve vězení. Tamtéž, f.531. V jiném případě z r.1668 byl zloděj ryby odsouzen na neudanou dobu do vězení a k podmínečné pokutě 5 kmg. Tamtéž, f.522. V r.1665 byli odsouzeni vězením a podmínečnou pokutou 3 kmg dva panští pacholci za krádež obilí na panském dvoře. Tamtéž, f.516. 475
Dominikální mlynáře Hanse Ecksteina z Brückmühlu (v Hostěticích) si stěžoval na slatinské hospodáře, že chodí mlít svoje obilí do cizopanského mlýna v Rokošíně (panství Poběžovice). Důvodem jednání těchto hospodářů byla možná vzdálenost vsi od těchto mlýnů. Zatímco do Hostětic to je ze Slatiny přibližně 4,5 km, tak do Rokošína jen 3 km. Uřad celou záležitost uzavřel příkazem mlít obilí v hostětickém mlýně. Při nedodržení mělo být všechno semleté obilí zabaveno ve prospěch vrchnosti. Rozsudek z 29.11.1665. Tamtéž, f.515. 476
Dobytek sem byl zaháněn ze sousední Bělé patřící pod panství Újezd Sv.Kříže. Vinen měl být zejména bělský ovčák. Celá věc byla projednávána u hostouňského vrchního hajného v Čečíně za přítomnosti rychtářů všech tří dotčených vsí a skončila smírem. Bělský rychtář přislíbil, že podobné jednání zastaví a souhlasil s tím, že pokud by se to znovu opakovalo, zaplatí újezdská obec přiměřenou pokutu. Rozsudek z 3.5.1654. Tamtéž, f.498. 477
Několik osob ze vsi stěžovalo, že byl vyorán nejen kus pole a mez (Trodt und Rain), nýbrž byl u polí a luk přerušen i obecní „Zein“, což by mohla být podle kontextu nějaká cesta.477 Jednalo se o čin více hospodářů, kteří ale nejsou v zápise uvedeni jmenovitě. Každopádně bylo všechno úředně prohlédnuto a během 40 dnů sešlapáno a uvedeno do původního stavu. Kvůli škodám a nákladům pak byla tentokrát pokuta uvalena nepodmíněně (20 kmg). Stejná pokuta hrozila při opakování činu, ať už by se ho dopustil kdokoliv. Rozsudek z 22.4.1655. Tamtéž, f.500 478
Případy (v závorce bydliště provinilců): 1652 (oba Starý Kramolín), 1655 (oba Hostouň), 1668 (Horoušany - Šidlákov), 1669 (Bělá - Babice), 1671 (Bezděkov - Starý Kramolín), 1672 (Svržno - Mirkovice), 1674 (oba Svržno), 1689 (Štítary - Slatina) a 1690 (neuvedeno). Tamtéž, f.10, 13, 39, 40, 496, 501, 524, 528 a 530. 479
Tamtéž, f.501.
115
který se dopustil nevěry s u něho sloužící děvečkou, která nakonec otěhotněla. Jako pokutu za nevěru musel vrchnosti odevzdat pár volů o ceně 45 zl., do několika měsíců doplatit na hotovosti 13 zl. a také nechat vyrobit železnou mřížku ke kostelíku.480 U všech ostatních případů se jednalo o svobodné mládence a děvečky a pokuty byly o to nižší.481 V prvním případě, který se týkal Slatiny (1672), se jednalo o Christopha Ebenhöcha, syna pololáníka ze Svržna a děvečku Marusch Haberovou z Mirkovic, která sloužila na slatinském poplužním dvoře. Vrchnostenský úřad je pokutoval třemi „scheiby“ soli.482 Ebenhöchův otec musel navíc pro syna zakoupit pustý dvůr ve vsi Šidlákově, který měl posloužit k materiálnímu zajištění tohoto páru.483 V jiném případě, který se stal r.1689 ve Slatině, vyvázli Adam Schlegl (syn zdejšího pololáníka) a těhotná Elisabeth Hanssowitzová ze Štítar bez pokuty, jen s příslibem manželství.484 Ostatní případy uvedené v knize končily obdobně: buď bez pokuty příslibem manželství, krátkodobým vězením (někdy spojeným s pokáním u kostela o svátcích) nebo pokutou (v „scheibech“ soli nebo na hotovosti).485 V případě, že si mládenec nemohl těhotnou děvečku vzít, byla stanovena určitá suma, kterou jí musel dát na vychování dítěte.486 Pokuty odváděné vrchnosti nebyly ovšem jediné, které museli provinilci zaplatit. Jak už jsem se výše zmínil, byly určité pokuty odváděny i ve prospěch záduší. Stanovovány byly zpravidla v librách vosku a vrchnostenské rozsudky o nic mluví jen někdy.487 Přitom z kontextu není příliš jasné, zda o jejich výši rozhodovali vrchnostenští úředníci nebo farář. Zběhnutí z panství O těchto deliktech se z knihy rozsudků a povolení dovídám jen nepřímo. Zapisováno zde bylo totiž jen ručitelství, které bylo vyžadováno u osob, které už jednou nebo vícekrát z panství utekly. Ručiteli se zpravidla stávali příbuzní poddaného (bratr, otec), zřejmě dobrovolně. V případě, že by osoba, za níž ručili, nakonec přece jen utekla, bylo jejich povinností ji vyhledat a dopravit na vrchnostenský úřad. V ojedinělých případech byla záruka vyžadována i u osob, které byly odsouzeny k nějakému trestu nebo zavázány určitými povinnostmi a u nichž hrozilo riziko, že by kvůli tomu utekly. Těchto zápisů máme v knize celkem 17, z čehož dva se nějak dotýkají Slatiny. První je z r.1672, kdy se za osmatřicetiletou vdovu Barbaru Eigenschenckovou z Hostouně zaručili dva slatinští pololáníci Stephan Paulus a Andreas Strenzl. Vdova totiž nejdříve z panství a i od svých malých dětí utekla do Německa a poté se sama dobrovolně vrátila. Důvod tohoto jejího jednání znám nebyl. Původně se na panství domnívali, že utekla, protože byla těhotná, ale nakonec se vrátila „bez velkého břicha“. Bohužel ale není uvedeno, po jaké době se 480
Pro výstrahu jemu i ostatním pak bylo stanoveno, že kdyby se něco podobného opět stalo, tak mu má být ukládána pokuta 50 kmg. Tamtéž, f.496. 481
Zpravidla se jedná o osoby z vesnic, které jsem detailně nesledoval a jiné informace, kromě těch, které jsou obsaženy ve stručných zápisech knihy povolení a rozsudků, nemám. Většinou proto neznám jejich sociální původ a ani jiné detaily. 482
Tamtéž, f.10. Scheibe (=plát) se jako objemová míra používala výhradně na sůl. G.Hofmann u ní rozlišuje několik druhů (pražskou, řezenskou ad.). Řezenská se měla rovnat 1 1/8 českého strychu = cca. 105 litrů (váhově tedy asi 97 kg). Pražská byla o něco objemnější = 129 litrů (váhově 118 kg). Obě se měly vyskytovat na Loketsku v 17. a 18.století. Oproti tomu prostice (Kufe), což je v Čechách užívanější jednotka pro měření soli, měla 56 kg (centýřová) nebo 112 kg (dvoucentýřová). HOFMANN, G.: Metrologická příručka..., s.80 a 84. V každém případě byly 3 „scheiby“ velké množství. 483
Mimo to měl pár nejpíše platit ještě nějakou pokutu církvi . SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.500, f.10
484
Tamtéž, f.39.
485
Jen příslib manželství u případu z r.1690 (svatba byla o několik měsíců odložena, protože budoucí ženich zrovna sloužil na panském dvoře). Tamtéž, f.40. K uvěznění došlo u případu z r.1655 (14 dnů) a také u případu z r.1671 (neupřesněná doba spojená se stáním před kostelem).Tamtéž, f.501 a 530. Pokutou 3 „scheiby“ soli skončil případ z r. 1674 a pokutou 3 zlaté případ z r.1668. Tamtéž, f.12 a 524. 486
U případu z r.1668 bylo „výživné“ dítěte stanoveno na 8 zl. Tamtéž, f.524. K dalšímu případu došlo r.1674, kdy byla suma stanovena na 7 zl. Důvodem, proč nedošlo ke svatbě, bylo zřejmě příbuzenství (švagrovství). Tamtéž, f.13. 487
U případu z.1668 měly být církvi zaplaceny 2 libry vosku (nebo 1 zlatý). Tamtéž, f.524. U případu z r.1674 tři libry vosku. Tamtéž, f.13.
116
tak stalo. Po návratu byla vdova vzata do „arestu“, ale vrchnost se nakonec rozhodla ji pustit, přičemž se za ni zaručili oba jmenovaní hospodáři.488 Druhý případ se datuje k r.1697, kdy za prací do Norimberku utekly dvě děvečky z hostětického dvora. Za obě se zaručili příbuzní.489 Další případy zběhnutí z panství zjištěné z pozemkové knihy uvádím níže u konfiskací majetku. Konfiskace majetku provinilým osobám Ke konfiskacím majetku vrchností mohlo dojít u osob, které se něčím provinily proti tehdejším normám nebo které z panství zběhly.490 Konfiskace celých gruntů byly poměrně běžné. Vždy se ale jednalo o grunty pusté, jejichž majitelé buď z panství zběhli nebo na nich prostě nebyli schopni hospodařit a usadili se někde jinde. Zabavení vejrunkových splátek bylo proti tomu poměrně vzácné, protože, jak vyplývá z předchozích záznamů z knihy rozsudků, byla většina případů uzavřena uvězněním provinilé osoby nebo výstrahou pokuty. V případě, že došlo na samotnou pokutu, tak měla být zpravidla zaplacena do nějakého brzkého termínu. V pozemkových knihách jsem zaznamenal dvě konfiskace vejrunkových splátek zběhlých osob a jen jednu konfiskaci pro trestný čin. Nenalezl jsem žádné zabavování vejrunkových splátek svobodným matkám nebo osobám, které nějak figurovaly ve výše popsaných vyšetřováních pro porušení „šestého přikázání“ a osobám, jimž se dítě narodilo do 5. měsíce po svatbě.491 Svobodným matkám Apollonii Ebenhöchové a Margareth Warthové, jejichž děti zemřely a které se později vdaly, byly vypláceny vejrunky bez problémů stejně jako jiným dědicům. Třetí svobodná matka, u které znám původ - Margaretha Kriegelsteinová, se v dědickém porovnání po smrti otce (1708) vůbec nevyskytuje stejně jako někteří jiní věkově starší sourozenci, kteří už byli zřejmě vyplaceni dříve. Bez problémů probíhalo vyplácení dědických podílů Adamu Schleglovi (vyšetřován r.1689). Jediný nalezený případ konfiskace pro trestný čin se uskutečnil v polovině 30.let ve Slatině. Mathesu Röckhlovi tehdy byly zabaveny dvě vejrunkové splátky (16 kmg za roky 1634 a 1635), protože spáchal nějaký neupřesněný zločin (Frevel).492 Zabavování splátek zběhlým osobám bylo celkem samozřejmé stejně jako zabavování podílů dědiců, kteří se nevrátili z vojny. Snad jen s tím rozdílem, že u zběhlých poddaných se na nic nečekalo.493 Platilo to ovšem jen pro ty poddané, kteří se navrátili zpět. Slatinské pololánické dceři Elisabeth Ebenhöchové (vyšetřována 1697, viz výše) byl r.1701 vyplacen dědický podíl bez problémů a ani při žádném jiném vyšetřování poddaných, kteří
488
Zápis z 24.8.1672. Tamtéž, f.8. Barbora Eigenschencková byla dcerou zemřelého slatinského domkáře Mathese Glückseliga a vdovou po truhláři Hansi Eigenschenckovi, který ve Slatině v 50.letech vlastnil domek a také po nějaký čas obýval pustý pololán. Co se týká příbuzenského vztahu mezi Eigenschenckovou a ručiteli, byl Stephan Paulus jejím bratrancem. U druhého ručitele příbuzenský vztah neznám. 489
Jednalo se Katharinu Warthovou (původem ze Šidlákova) a Elisabeth Ebenhöchovou, což byl jednadvacetiletý sirotek po slatinském pololáníkovi Hansi Ebenhöchovi (†1682) a jeho třetí ženě Barboře (†1689). Za Ebenhöchovou se zaručili dva hospodáři ze Slatiny: její bratr Hans Ebenhöch a domkář Hans Glück, příbuzný z matčiny strany. Za Warthovou se zaručily jiné dvě osoby (Georg Wartha a Georg Massanz). Zápis z 24.10.1697. Tamtéž, f.533. 490
PROCHÁZKA, V.: Česká poddanská nemovitost ...,s.225-236. CHOCHOLÁČ, B.: Selské peníze, s.136-141.
491
O trestání za podobné přečiny se zmiňuje B.Chocholáč. CHOCHOLÁČ, B.: Selské peníze, s.136-137.
492
Není přitom příliš jasné, zda došlo k zabavení jen těchto dvou splátek nebo celého jeho podílu (44 kmg). Už v r. 1635 byl totiž Röckhl nebožtíkem a regent panství se proto rozhodl vrátit jeden zabavený vejruněk (8 kmg) zpátky vdově na vychování jejich dvou dcer. Rozhodnutí o dalších splátkách odložil o rok. Nakonec vše dopadlo ve prospěch sirotků, protože zbývajících 28 kmg bylo v letech 1636-1642 spláceno do sirotčí pokladny na jejich účet. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs. H,Týn, inv.č.474, kniha 474, f.249-250. 493
Dva případy se týkaly obou vsí. Ve Slatině byly v letech 1669-1681 na domku 9 zabavovány podíly zběhlé Barbary Strenzlové, sirotka po dřívějším majiteli tohoto domku. Celkem se jednalo o 5 kmg. SOA Plzeň, p.Nepomuk, Vs H.Týn, inv.č.474, f.141-142. V Třemešném je k r.1696 zmíněno zabavení podílů tří sourozenců tehdejšího pololáníka 16 (Urbana, Ursuly a Ludmilly Sterzlových). Mohlo jim být mezi 20-40 lety. Jednalo se celkem o 4 kmg, které byly do vrchnostenského důchodu vyplaceny najednou v r.1700. Tamtéž, inv.č.487, f.211.
117
se vrátili, není zmiňováno, že by měli zaplatit nějakou pokutu nebo přijít o dědické podíly.494
494
Tamtéž, f.39.
118
5. ZÁVĚR Cílem této práce bylo popsat demografické, hospodářské, sociální a právní poměry obyvatelstva hostouňského panství na příkladu dvou vesnic - Třemešného a Slatiny. Důraz jsem přitom kladl na využití všech dostupných pramenů, tedy zejména pozemkových knih, matrik, katastrů, sirotčích účtů, kostelních knih, urbáře a dalších. K základní charakteristice sledovaného dominia lze uvést, že se jednalo o středně velké panství o rozloze 3 040 ha orné půdy (1845), které leželo v podhorské oblasti na pomezí dnešního Domažlicka a Tachovska. V pobělohorské době patřilo Černínům z Chudenic a poté Starhemberkům. R.1656 jej koupil hrabě Trauttmansdorf, který jej připojil k sousednímu rozsáhlému panství Horšovský Týn, v rámci něhož si ale Hostouň udržela určitou samostatnost. Z národnostního či jazykového hlediska se jednalo o panství původně české, které bylo na konci 16. a na začátku 17.století zcela poněmčeno díky přílivu obyvatelstva z německých oblastí (zejména Horní Falce). Přestože obě vybrané vesnice ležely v 17.století na stejném panství, zaznamenal jsem mezi nimi řadu odlišností, které jsem v textu práce musel reflektovat. Rozdíly se objevily především v sociální struktuře (Třemešné byla pololánická ves, Slatina převážně domkářská), dále v podílu dominikální půdy (ve Slatině 69% orné půdy, v Třemešném žádný dominikál nebyl), v historickém vývoji (Slatina byla původně malým rytířským statkem, Třemešné privilegovanou vesnic přimdských Chodů) a v geografické poloze (třemešenské plužina ležela v nadmořské výšce 500-560 m, slatinská ve výšce 420-490 m). Z těchto odlišností pak vyplývaly další skutečnosti, kterými byly obě vesnice charakteristické, např. větší podíl dobytkářství v Třemešném (dáno geografickou polohou) nebo malá stálost majetkových poměrů a větší podíl nádenické a řemeslnické obživy ve Slatině (dáno sociálním charakterem). Přestože práce byla primárně orientována na dvě zvolené vesnice, zkoumal jsem nakonec i některé vybrané záležitosti z perspektivy celého panství. Jednalo se zejména výklad týkajícího se rozsahu vrchnostenského a poddanského hospodaření a celkového počtu obyvatel na panství, příp. ve sledovaných farnostech Štítary a Újezd Sv.Kříže, kam spadaly sledované vsi (kapitola 3.4.). Při výzkumu vrchnostenského hospodaření jsem na začátku 18.století na panství zjistil 22% podíl dominikální půdy, což odpovídá celozemskému průměru. Přírůstek dominikálu během 17.století zde byl dán především nákupy okolních panských dvorů v majetku drobné šlechty, méně sváděním dominikálu. Nový dvůr nebyl založen žádný. Určitou výjimku tvořilo připojení poměrně rozlehlé plužiny zaniklé vsi Přítulnov k jednomu ze zdejších dvorů, což ovšem nebylo považováno za svedení půdy. Jednalo se o vesnici zaniklou už v předbělohorské době, jejíž polnosti ještě v 17.století užívali sedláci z okolních vesnic. Struktura panství (bez města) byla podle Tereziánského katastru spíše pololánická (46%) s vysokým podílem drobnějších usedlostí (chalupníci 22% a domkáři 30%). Půda zde byla spíše horší kvality, což se v některých vesnicích s velkým podílem luk, pastvin a lad projevilo zvýšeným významem dobytkářství (mj. v Třemešném). Další způsoby obživy zde zůstaly nevyužity (přadláctví). V oddílu, který se věnuje přímo sledovaným vesnicím, jsem se věnoval nejprve typologii půdorysu, plužiny a zjištění stavebního vývoje obou vesnic. Obě vsi byly v těchto ohledech zcela rozdílné: Třemešné bylo ideální kolmou návesní vsí s nepravou traťovou plužinou, Slatina shlukovou vesnicí se smíšenou plužinou (úseky a tratě). Důvodem byl jejich rozdílný vývoj: Třemešné si zachovalo původní podobu, v jaké bylo založeno; Slatina se postupně rozrůstala o tvrz, panský dvůr a početné domky. Při výzkumu demografických tendencí jsem se vzhledem k neexistenci spolehlivého soupisu poddaných musel omezit jen na matriky. Kvůli větší objektivitě jsem vývoj natality, sňatečnosti a mortality zpracoval pro celé farnosti, kam sledované vsi náležely (příloha 15). Patrný je v nich pouze mor, který postihl újezdskou faru r.1634. Další významnější výkyvy jsem nezaznamenal. Vedle tohoto jsem u vybraných vesnic sledoval sezónnost křtů, sňatků a pohřbů, problematiku nemanželských dětí a zejména způsob výběru křestních jmen. U obou vesnic jsem totiž zjistil, že křtěné děti téměř vždy přebíraly jméno prvního kmotra. Pro srovnání jsem tedy 119
provedl výzkum v jiných dvou farnostech (české a německé) a zjistil jsem totožný stav. Z toho plyne, že tato tendence byla rozšířena na celém Domažlicku a byla zde původní (nepřišla tedy s novými osadníky z německých oblastí). Vedle tohoto je zajímavé také velmi časté rozšíření stavu, kdy v jedné rodině žili dva nebo i tři sourozenci stejného křestního jména, což s předchozí problematikou souvisí. Při studiu příjmení, jsem u třemešenských hospodářů zjistil převahu původně českých příjmení, což značí, že se zde udržely původní selské rody, které se pouze poněmčily. V domkářské Slatině byla situace přesně opačná. Vzhledem k charakteru vsi se zdejší obyvatelstvo kompletně vyměnilo a převládala zde proto německá příjmení. Zajímavý je také původ jedné z třemešenských rodin - Goblirschů (původně Kaplířů), která byla příbuzná s původně rytířským rodem Kaplířů ze Sulevic, což dokazuje dopis hraběte Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic (†1686), který je opsán v třemešenské pozemkové knize. Nejobsáhlejší částí práce je kapitola týkající se hospodaření poddaných (4.3.). V rámci ní jsem se mimo jiné důkladněji zabýval existencí svobodných polí v Třemešném, která vznikla na místě zaniklých panských rybníků a která byla zdejším hospodářům odprodána nejspíše v 16.století, kdy vesnice patřila pod komorní panství. Tyto polnosti nebyly brány jako neoddělitelná součást gruntů a jejich majitelé s nimi mohli disponovat zcela volně, čehož také využívali. Z dalších zjištění, které jsou obsaženy v této kapitole, lze uvést zejména poměrně velkou stálost majetkových poměrů u pololánů. Jen 31% transakcí těchto gruntů totiž neproběhlo mezi příbuznými osobami, což je daleko nižší hodnota, než jakou při svých výzkumech panství Chýnov v jižních Čechách zjistil Josef Grulich (80%). Naznačuje to, že Třemešné byla předchozí postižena poměrně málo (u Slatiny toto nelze vzhledem k jejímu domkářskému charakteru vesnice určit). Poměrně často jsem také zaznamenal jev, že pustý grunt obnovoval hospodář z dané vsi, který už ve vesnici vlastnil jiný grunt. Způsobeno to mohlo být nedostatkem obyvatelstva, spíše ale tím, že jiní zájemci o grunt neměli dostatek prostředků a zázemí. Hospodáři, kteří už nějaký grunt vlastnili, měli potahy, dobytek, nářadí, čeledníky a mohli proto pustý grunt obnovit snadněji. Určitým specifikem zaznamenaným v obou vesnicích byl dědický systém. Zdejší hospodáři totiž využívali tzv. přednostní odkazy (Bevoraus), které byly vypláceny vybraným dědicům odstupujícího hospodáře nad jejich dědický podíl. Důvodem existence této instituce bylo poměrně velké zadlužení některých hospodářství - dluhy nebo starými dědickými pohledávkami z předchozích prodejů, které měly být vždy spláceny v první řadě. Přednostním odkazem bylo toto obejito, protože měly být placeny ze závdavku nebo prvních vejruňků (tj. před nebo zároveň se starými dluhy). Dědicové odstupujícího hospodáře tedy dostali alespoň část peněz ihned, jinak by na ně přišla řada až po mnoha letech (někdy i desetiletích). V některých případech bylo účelem využíván přednostního odkazu také upřednostnění jednoho dědice na úhor druhých - takto zvýhodňován byl často dědic, který hospodářství převzal, čímž vlastně došlo k faktickému poklesu ceny gruntu, který musel splácet. Druhou výhodu nový hospodář získal tím, že si mohl dovolit ve vybraných letech usedlost legálně nesplácet - vyplácel si totiž sám sobě přednostní odkaz (v podstatě si jenom nechal odečítat "mrtvé vejruňky".) Možnosti obživy byly v obou vesnicích zásadně odlišné. V převážně domkářské Slatině, kde většině obyvatel pro uživení nestačil jen výnos jejich hospodářství, se daleko více setkáváme s výskytem řemeslníků. Přítom ale není jisté, zda svá řemesla opravdu vykonávali, protože v okolí jsou hned dvě poddanská městečka s vysokým podílem řemeslníků, kteří měli sami potíže se uživit a vydělávali si spíše jako nádeníci, což dokládá Tereziánský katastr. I ve venkovských obcích (zejm. Slatině) tak musíme předpokládat poměrně vysoký podíl námezdní práce. Určitou možnost takovéhoto výdělku vidím při sezónních pracích na dominikální půdě. Ještě v polovině 17.století byly totiž na panství roboty na předbělohorské úrovni a nastálo byl na panských dvorech zaměstnáván pouze personál starající se o samotný provoz a dobytek. Při zhodnocení míry poškození, kterou obě vesnice utrpěly během třicetileté války, se zdá, že Třemešné bylo poškozeno poměrně málo. Berní rula z ledna 1655 zde udává velmi dobrý stav dobytka a i osevy jsou vhledem k horší kvalitě půdy poměrně solidní. Zdejší grunty, které zpustly, byly zpravidla obnoveny poměrně rychle. Žádný 120
z nich nezanikl. Důležitá je také výše uvedená stálost majetkových poměrů u pololánů. Určitou význam v tomto mohla hrát odlehlost vesnice a blízkost hlubokého lesa, kde se dalo ve válečných letech leccos ukrýt, což zdejší obyvatelé zcela jistě využívali. Oproti tomu u domkářské Slatiny jsem zjistil zcela jinou situaci (malý stav dobytka, neustálenost majetkových poměrů), což je ale významně ovlivněno domkářským charakterem této vesnice, takže to nelze srovnávat se závěry týkajícímí se pololánických vesnic.
121
6. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY 6.1. Prameny a) archivní prameny : Národní archiv Praha (NA Praha) fond Berní rula (BR) inv.č. 27, sign. BR 25, Revizitace - Plzeňský kraj, 1680. fond Stará manipulace (SM) inv.č. 657, karton 391, Odhad panství Hostouň-Svržno se soupisem urbariálních dávek, 1621. fond Tereziánský katastr (TK) inv.č.1234, karton 404, Spisy panství Hostouň, 1713-1737. inv.č.1315, karton 428, Fase panství Hostouň, 1713-1722. inv.č.4004, karton 1042, Revizitace panství Hostouň. fond Exequatorium dominicale (ED) inv.č.441, karton 45, Panství Horšovský Týn (Hostouň, Tasnovice a Malonice). fond Indikační skicy (IS) inv.č. KL 402, mapa 4291, Klatovský kraj - Slatina, 1838. inv.č. KL 547, mapa 4435, Klatovský kraj - Třemešné, 1838. inv.č. KL 551, mapa 4439, Klatovský kraj - Svržno, 1838. fond Stabilní katastr - duplikát (SK-D) inv.č.5621, karton 2532, Klatovský kraj - Slatina. inv.č. 5634, karton 2539, Klatovský kraj - Třemešné. Státní oblastní archiv Plzeň (SOA Plzeň) Sbírka matrik západních Čech (SM) inv.č.Bernartice 3, vsi Strachovice, Bernartice, Dehetná a Borek, NOZ, 1661-1729. inv.č. Blížejov 1, farní obvod, N 1644 - 1677, O 1644 - 1676, Z 1644 - 1668. Inv.č. Dolní Lukavice 2, farní obvod, O, 1653-1784. inv.č. Hostouň 1, farní obvod, NOZ, 1653-1716. inv.č. Hostouň 2, farní obvod, NOZ, 1686-1741. inv.č. Štítary 1, farní obvod, NOZ, 1636-1656. inv.č. Štítary 2, farní obvod, NO, 1657-1700. inv.č. Štítary 3, farní obvod, OZ, 1659-1709. inv.č. Újezd sv.Kříže 1, farní obvod, NOZ, 1629-1679 . inv.č. Újezd sv.Kříže 2, farní obvod, NOZ, 1679-1721. Státní oblastní archiv Plzeň, pobočka Nepomuk fond Velkostatek Horšovský Týn (Vs H.Týn) inv.č.7, kniha 7, Urbář panství Hostouň, 1630-1727. inv.č.10, kniha 10, Urbář panství Hostouň, 1772. inv.č.377, kniha 377, Pozemková kniha obce Bezděkov, 1630-1810. inv.č.379, kniha 379, Pozemková kniha obce Bezvěrov (nyní Ostrov), 1630-1818. inv.č.396, kniha 396, Pozemková kniha obce Čečín, 1630-1818. inv.č.402, kniha 402, Pozemková kniha obce Černá Hora, 1630-1818. inv.č.411, kniha 411, Pozemková kniha obce Doubravka, 1630-1818. inv.č.425, kniha 425, Pozemková kniha obcí Horoušany *a Sedlec+, 1630-1818. inv.č.454, kniha 454, Pozemková kniha obce Mírkovice, 1630-1818. inv.č.468, kniha 468, Pozemková kniha obce Přes, 1630-1818. inv.č.474, kniha 474, Pozemková kniha obce Slatina, 1630-1818. inv.č.478, kniha 478, Pozemková kniha obce Starý Kramolín, 1630-1818. inv.č.479, kniha 479, Pozemková kniha obce Svržno, 1630-1818. inv.č.484, kniha 484, Pozemková kniha obce Štítary, 1630-1818. inv.č.487, kniha 487, Pozemková kniha obce Třemešné, 1624-1818.
122
inv.č.489, kniha 489, Pozemková kniha obce Vítání, 1624-1816. inv.č.499, kniha 499, Kniha smluv obce Šidlákov *pozemková kniha+, 1623-1804. inv.č.500, kniha 500, Kniha smluv na mlýny *a vrchnostenských povolení p.Hostouň+, 1631-1787. inv.č.673a, karton 6, Berní rula a rektifikace, 1654. inv.č.673b, karton 8, Tereziánský katastr - Obce panství Hostouň, 1713-41. inv.č.673e, karton 24, Daň z hlavy, 1746. inv.č.673f, karton 24, Všeobecné daňové záležitosti, 1635-1719. inv.č.680, karton 20, Záležitosti zaměstnanců panství Hostouň, Horšovský Týn a Čečovice, 1653-1850. inv.č.715, karton 164, Odhady panství a statků, 1643-1744. inv.č.736b, karton 203, Soupis poddaných p.Hostouň, 1739-1743. inv.č.736b, karton 204, Soupisy poddaných obvodu dvora Hostětice, 1756-1760. inv.č.736b, karton 207, Soupisy poddaných obvodu dvora Slatina, 1743-1761. inv.č.6712, kniha 6428, Kostelní kniha kaple sv.Judy Tadeáše ve Štítarech, 1702-1736. fond Velkostatek Újezd Sv.Kříže (Vs Újezd Sv.Kříže) inv.č.757, kniha 608, Kostelní kniha kostela Sv.Kříže v Újezdě Sv.Kříže, 1640-1679, inv.č.758, kniha 609, Kostelní kniha kostela Sv.Kříže v Újezdě Sv.Kříže, 1679-1722. inv.č.760, kniha 611, Kostelní kniha kostela sv.Barbory v Železné, 1631-1721. fond Velkostatek Dolní Lukavice (Vs Dolní Lukavice) inv.č. 392, karton 139, Soupis obyvatel k dani z hlavy, panství Dolní Lukavice, 1691. Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně fond Archiv města Hostouně (AM Hostouň) inv.č.14, kniha 1, Kniha trhů domovních a pozemkových, smluv svatebních a kšaftů, 1607-1668.
b) edičně vydané prameny : BURDOVÁ, Pavla - LIŠKOVÁ, Marie a kol. (edd.): Tereziánský katastr český, sv.3: dominikál. Praha 1970. DOSKOČIL, Karel a kol. (edd.): Berní rula, sv.1. K edici Berní ruly. Praha 1950. DOSKOČILOVÁ, Marie (ed.): Berní rula, sv.23. Kraj Plzeňský, díl 1. Praha 1952. EMLER, Josef (ed.): Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379. Praha 1876. CHALUPA, Aleš - LIŠKOVÁ, Marie a kol. (edd.): Tereziánský katastr český, sv.1: rustikál (kraje A-Ch). Praha 1966. CHALUPA, Aleš - LIŠKOVÁ, Marie a kol. (edd.): Tereziánský katastr český, sv.2: rustikál (kraje K-Z). Praha 1966. LÍVA, Václav: Prameny k dějinám třicetileté války: regesta fondu militare Archivu ministerstva vnitra ČSR v Praze. Díl 3, 16181625. Praha 1951. LÍVA, Václav: Prameny k dějinám třicetileté války: regesta fondu militare Archivu ministerstva vnitra ČSR v Praze. Díl 4, 16261635. Praha 1953. LÍVA, Václav: Prameny k dějinám třicetileté války: regesta fondu militare Archivu ministerstva vnitra ČSR v Praze. Díl 5, 16361639. Praha 1954. LÍVA, Václav: Prameny k dějinám třicetileté války: regesta fondu militare Archivu ministerstva vnitra ČSR v Praze. Díl 6, 16401642. Praha 1955. LÍVA, Václav: Prameny k dějinám třicetileté války: regesta fondu militare Archivu ministerstva vnitra ČSR v Praze. Díl 7, 16431645. Praha 1955. LÍVA, Václav: Prameny k dějinám třicetileté války: regesta fondu militare Archivu ministerstva vnitra ČSR v Praze. Díl 8, 16461648. Praha 1957. MAUR, Eduard - PÍŠOVÁ, Dagmar (edd).: Sčítání konzumentů soli v Čechách roku 1702. HD 18, 1994, s.7-66. MUŽÍK, Petr (ed.): Domažlicko v Berní rule roku 1654. Výroční zpráva OA Domažlice 1988, s.69-114. SEDLÁČEK, Augustýn (ed.): Rozvržení sbírek a berní roku 1615 dle uzavření sněmu generálního nejvyššími berníky učiněné. Podle rukopisu desk zemských. Z pojednání královské polečnosti nauk: části VI, svazek 3. Praha 1869. ZAHRADNÍKOVÁ, Magda (ed.): Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Plzeňsko - Klatovsko. Díl 1. Praha 2003. ZAHRADNÍKOVÁ, Magda (ed.): Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Plzeňsko - Klatovsko. Díl 2. Praha 2003. ZAHRADNÍKOVÁ, Magda - ČADKOVÁ, Iva (edd.): Berní rula, sv.24, Kraj Plzeňský, díl 2. Praha 2002. ZAHRADNÍKOVÁ, Magda - ČADKOVÁ, Iva (edd.): Berní rula, sv.25, Kraj Plzeňský, díl 3. Praha 2003.
123
6.2. Literatura BAŠTÁŘ, Jaroslav: Z dějin přimdeckých Chodů. ČSPS 66, 1958, s.31-41. BĚLOHLÁVEK, Miroslav a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – díl 4., Západní Čechy. Praha 1985. BÍLEK, Tomáš V.: Dějiny konfiskací v Čechách po r.1618, 1.část. Praha 1882. BÍLEK, Tomáš V.: Dějiny konfiskací v Čechách po r.1618, 2.část. Praha 1883. BLAU, Josef: Geschichte der deutsches Siedlungen im Böhmerwalde, besonders der "Zehn deutschen privil. Dorfschaften auf der Herrschaft Kauth und Chodenschloss". Plzeň 1937 BOKOVÁ, Hildegard - SPÁČILOVÁ, Libuše: Stručně raně novohornoněmecký glosář k pramenům Českých zemí. Olomouc 2003. BUMBA, Jan: České katastry od 11. do 21 století. Praha 2007. BURDOVÁ, Pavla: Změny názvů obcí a osad v západních Čechách po roce 1945, I.část - bývalý Plzeňský kraj. MZK 8, 1971, s.209-218 BŮŽEK, Václav a ŠTEFANOVÁ, Dana (edd.): Menschen - Handlungen - Strukturen : historisch-anthropologische Zugangsweisen in den Geschichtswissenschaften. České Budějovice 2001. BYSTRICKÝ, Vladimír: Národnostní vývoj Stříbra a okolí. MZK 1, 1962, s.161-187. CIRONIS, Petros: Kniha černá nebo smolná královského svobodného města Rokycany z let 1573 – 1630 s přílohou pozdějších čarodějnických procesů. 2.vyd. Rokycany 1994. ČECHURA, Jaroslav: Důležitý soubor pozdně středověkých bohemik v Řezně. AČ 40, 1990, s.22-28. DOUŠEK, Roman: Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanýz (1694-1761). Vesnická komunita a její kultura v první polovině 18.století. Brno 2009. FENCL, Tomáš: Archiv města Hostouň, (1553) 1587 - 1944 (1946). Inventář, SOkA Domažlice v H.Týně, 2004. FIALOVÁ, Ludmila a kol.: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1996. FRIDRICH, Jan: Horšovský Týn za války třicetileté. MZK 18, 1982, s.185-197. FRIDRICH, Jan: Velkostatek Horšovský Týn a Čečovice v letech 1539-1621. Poměry majetkové, hospodářské, poddanské a národnostní. MZK 9, 1972, s.129-158. FRIDRICH, Jan: Z minulosti posádek v Horšovském Týně. VZ OA Domažlice, 1983, s.47-58. FRINTA, Antonín: Chodové - srbský kmen z Bavor. MZK 3, 1960, s.13-43. GRULICH, Josef: Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18.století. České Budějovice 2008. HANZAL, Josef: Církevní poměry v západních Čechách v druhé polovině 16.století. MZK 23, 1987, s. 89-102. HOFMANN, Gustav: Duté míry „napf“ a „ol“. AČ 24, 1974, s.158-163. HOFMANN, Gustav: K počátkům železných hutí na Domažlicku. VZ OA Domažlice, 1978, s.87-89 HOFMANN, Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň-Sušice 1984. HOFMANN, Gustav: Metrologické poznatky z Horšovskotýnska. AČ 31, 1981, s.206-208 HOFMANN, Gustav: Míry v pozemkových knihách panství Kout-Trhanov. AČ 30, 1980, s.210-216 HOFMANN, Gustav: Nevolnické povstání roku 1680 na panství Horšovský Týn. VZ OA Domažlice, 1979. s.41-47. HOFMANN, Gustav: Nové osady na panství Horšovský Týn. OZ 30, 1989, s.29-34. HOFMANN, Gustav: Nové osady vzniklé na území Plzeňska 1654-1854. MZK 27, 1991, s.41-169. HOFMANN, Gustav: Panství Újezd Sv.Kříže ve světle přiznání k dani z hlavy z roku 1691. VZ OA Domažlice, 1986, s.36-47. HOFMANN, Gustav: Populace Čech na sklonku 17.století. SAP 41, 1991, s.417-446. HOFMANN, Gustav: Privilegia poddanských vsí na Tachovsku. MZK 17, 1981, s.139-144. HOFMANN, Gustav: Rodinný archiv Trauttmansdorfů, 1600 - 1945. Inventář SOA Plzeň, p. Nepomuk, 1982. HOFMANN, Gustav: Ústřední správa Trauttmansdorfů, 1528 - 1945. Inventář SOA Plzeň, p. Nepomuk, 1978. HOFMANN, Gustav: Velkostatek Horšovský Týn, 1544-1947. Inventář SOA Plzeň, p. Nepomuk, 1975. HOFMANN, Gustav: Železárny bývalého velkostatku Horšovský Týn. In MZK, 1971, s.99-111. HONC, Jaroslav: Cenová a váhová kontrola chleba a pečiva v Horšovském Týně v letech 1555-1575. MZK 7, 1970, s.243-260. HONZÁK, František - PEČENKA, Marek - VLČKOVÁ, Jitka: Evropa v proměnách staletí. Praha 1995. CHOCHOLÁČ, Bronislav: Selské peníze. Sonda do finančního hospodaření poddaných na západní Moravě koncem 16. a v 17.století. Brno 1999. CHOCHOLÁČ, Bronislav: Güterpreise, Verschuldung und Ratensystem. Eine Fallstudie zu den finanziellen Transaktionen der Untertanen bei Besitzzübertragungen in Westmähren im späten 16. und 17.Jahrhundert. In Untertanen, Herrschaft und Staat in Böhmen und im "Alten Reich". Sozialgeschichtliche Studien zur Frühen Neuzeit. München 2005, s. 89-125. JINDŘICH, Jindřich: Chodsko. Praha 1956. KALANDRA, Otakar: Chodové plánští. Karlovy Vary 1957.
124
KÖFERL, Josef: Der politische Bezirk Tachau. Tachov 1890. KOLÁŘ, Martin: Černínové z Chudenic. In: Ottův slovník naučný, díl 6. Praha 1893, s.622-627. KOLÁŘ, Martin: Z Bubna Varlichové. In: Ottův slovník naučný, díl 4., Praha 1891, s.825-826 KRČMÁŘ, Luděk - PROCHÁZKA, Zdeněk - SOUKUP, Jan: Zničené kostely. Průvodce historií západních Čech č.14. Domažlice 2004. KROFTA, Kamil: Dějiny selského stavu. 2.vyd. Praha 1949. KUMPERA, Jan: Dějiny západních Čech. I. díl. Od pravěku do poloviny 18.století. Plzeň 2004. LIEBSCHER, Karl: Der politische Amtsbezirk Bischofteinitz. Horšovský Týn 1913. LUTONSKÝ, Boleslav - ČERNÝ, Jaroslav: Latinsko-německo-český slovník nemocí, úrazů a příčin smrti a výrazů s nimi souvisejících nejen pro genealogy. Praha 1995. MAUR, Eduard: Český komorní velkostatek v 17.století. Příspěvek k otázce "druhého nevolnictví" v českých zemích. Praha 1975. MAUR, Eduard: Několik poznámek k metodice studia zaniklých osad. (Se zvláštním zřetelem k Domažlicku). VZ OA Domažlice, 1987, s.5-24. MAUR, Eduard: Poddaní točnického panství v 2.polovině 17.století. SAP 14, 1964, s.57-88. SAP 15, 1965, s.277-297. MAUR, Eduard: Poslední boj přimdských Chodů. MZK 3, 1964, s.131-144. MAUR, Eduard: Přimdští Chodové ve sporu se Švamberky. K hospodářským a sociálním dějinám Čech v 16.-18. století. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica 3, 1967, s. 85-111. MAUR, Eduard: Tachovský urbář asi z let 1366-1368. Vzácný pramen k historické topografii Českého lesa. In Dějepis 22, 2006, s. 104-113. MAUR, Eduard - HORSKÁ, Pavla: Zemědělské obyvatelstvo Českých zemí v 17. - 19.století. HD 10, 1986, s.177-186 MUŽÍK, Petr - ŠESTÁKOVÁ, Radoslava: Soupis matrik vedených na území okresu domažlického v letech 1592-1949. Horšovský Týn 1983. MUŽÍK, Petr: Vývoj křestních jmen v Horšovském Týně v letech 1643-1830 ve srovnání s vývojem křestních jmen v Domažlicích. VZ OA Domažlice, 1979, s.85-108 MUŽÍK, Petr: Z historie města Poběžovic. VZ OA Domažlice, 1980, s.50-61. MLEJNEK, Ondřej: Panská Lhota v raném novověku. Brtnice-Brno, 2008. PALACKÝ, František: Popis království českého dle popisu r.1843 vykonaného v jazyku českém i německém. Praha 1848. PANGERL, Mathias a LOSERTH, Johann: Die Choden zu Pfrauenberg. MVGDB 20, 1881-2, s.105-130 PEKAŘ, Josef: České katastry 1654-1789. 2.vyd. Praha 1932. PEKAŘ, Josef: Kniha o Kosti: kus české historie. Díl prvý. Praha 1935. PEKAŘ, Josef: Knihy o Kosti: kus české historie. Díl druhý. Praha 1935. PELANT, Jan: Města a městečka západočeského kraje. Plzeň 1984 PEŠTA, Jan: Několik poznámek ke studiu půdorysné struktury sídel na území Čech. Průzkumy památek 2, 2000, s.153-168. PETRÁŇ, Josef: Příběh Ouběnic. Praha 2001 PILNÁČEK, Josef: Rody starého Slezska, díl 3. (Ch-R). 2. vyd. Brno 1998. PODLAHA, Antonín: Dějiny arcidiecéze pražské od konce XVII. do počátku století XIX. Díl 1. – Doba arcibiskupa Jana Josefa hraběte Breunera (1694-1710). Praha 1917. POCHE, Emanuel et al.: Umělecké památky Čech - díl 1. (A-J). Praha 1977. POSPÍŠIL, Jan: Národnostní vývoj vsi Ostroměče. In: VZ OA Domažlice, 1987, s.37-75. PROCHÁZKA, Vladimír: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17.století. Praha 1963. PROCHÁZKA, Zdeněk: Český les - Domažlicko. Historicko-turistický průvodce č.1. Domažlice 1997. PROCHÁZKA, Zdeněk: Český les - Tachovsko. Historicko-turistický průvodce č.2. Domažlice 1994. PROCHÁZKA, Zdeněk - KONDRYS, Antonín: Horšovskotýnsko. Historicko-turistický průvodce č.9. Domažlice 1998. PROCHÁZKA, Zdeněk a kol..: Hostouň - Waldthurn: historie a současnost dvou partnerských obcí. Domažlice, 2005. PROCHÁZKA, Zdeněk: Sklářství v Českém lese. Místopis skláren, brusíren a leštíren. Průvodce historií Západních Čech č.3. Domažlice 1999. PROCHÁZKA, Zdeněk: Tvrz v Tasnovicích, záchranná akce 1976-78. Domažlice 1982. RESL, Josef: Poněmčení západních Čech v XVI. století. Plzeň 1929. ROUBÍK, František: Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha 1959. ROŽMBERSKÝ, Petr: Zaniklé středověké osady v okrese Domažlice. VZ OA Domažlice, 1980, s.83-117 RŮŽKOVÁ, Jiřina a ŠKRABAL, Josef: Historický lexikon obcí 1869-2005, 1.díl. Praha 2006. RŮŽKOVÁ, Jiřina a ŠKRABAL, Josef: Historický lexikon obcí 1869-2005, 2.díl. Praha 2006. SCHALLER, Jaroslav: Topografie des Königreich Böhmen, Klattauer Kreis. Praha 1789. SCHUSTER, Franz: Tachau - Pfraumberg Heimat. Weiden 1962.
125
SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl 9.: Domažlicko a Klatovsko. 3.vyd. Praha 1996. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl 13.: Plzeňsko a Loketsko. 3.vyd. Praha 1998. SEDLÁČEK, August: Hrzán z Harasova. In Ottův slovník naučný, díl 11. Praha 1897, s.812-813. SEDLÁČEK, August: Kaplíř ze Sulevic. In: Ottův slovník naučný, díl 13. Praha 1899, s.967-970. SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický Království českého. Praha 1908. SOMMER, Johann Gotfried: Das Königreich Böhmen. Sechster Band, Pilsener Kreis: statistisch-topografisch dargestellt. Praha 1833. SOMMER, Johann Gotfried: Das Königreich Böhmen. Siebenter Band, Klattauer Kreis: statistisch-topografisch dargestellt. Praha 1839. STICH, Karl: Heimat in Böhmen – Semeschitz, Kreis Bischofteinitz. Regensburg 1988. ŠILHÁNEK, Zděněk: Dějiny pravěku Domažlicka s didaktickou aplikací. SVOČ 10. Plzeň 2010. ÚLOVEC, Jiří: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech. Praha 2000. VELKOVÁ-KLÁŠTERSKÁ, Alice: Fenomén stáří ve venkovské společnosti na přelomu 18. a 19. století. Studie k sociálním dějinám 6, 2001, s. 145-156. VELKOVÁ-KLÁŠTERSKÁ, Alice: Forma sociálního zabezpečení na vesnice v 18. a 1.polovině 19.století . Výměnek v pozemkových knihách vesnice Lhůty u Štáhlav. HD 21, 1997, s.93-131. VELKOVÁ-KLÁŠTERSKÁ, Alice: Migrace a životní cyklus venkovského obyvatelstva. Sonda do situace na Štáhlavsku v letech 1750-1850, HD 30, 2006, s.73-98 VELKOVÁ-KLÁŠTERSKÁ, Alice: Proměny venkovské společnosti v letech 1700-1850. ČČH 105, 2007, č. 4, s. 809-857. VELKOVÁ-KLÁŠTERSKÁ, Alice: Sociální stratifikace venkova na přelomu 18. a 19. století na příkladu západočeského panství Šťáhlavy. Studie k sociálním dějinám 10, 2002, s. 53-66. VELKOVÁ-KLÁŠTERSKÁ, Alice: Výběr partnera a sňatkový věk dědiců venkovských usedlostí na Štáhlavsku a jejich sourozenců v 18. a na počátku 19.století. HD 22, 1998, s.145-168. VELKOVÁ-KLÁŠTERSKÁ, Alice: Výzkum sociální mobility na příkladu osob narozených v l. 1791–1800 na panství Šťáhlavy. HD 27, 2003, s. 173-224. VYŠOHLÍD, Zdeněk - PROCHÁZKA, Zdeněk: Čím ožívá krajina. Osudy 129 kostelů na Domažlicku a Tachovsku 1990-2000. Domažlice 2001. WASKA, Karel: K otázkám německé imigrace do Čech v 1.polovině 17.století. In: Setkání na hranici, 2.česko-hornofalcké archivní sympozium, 1994, s.127-132 WASKA, Karel: Národnostní vývoj městečka Úterý do poloviny 17.století. MZK 17,1981, s.125-138.
6.3. Webové stránky Ústřední archiv zeměměřictví a katastru (ÚAZK) - císařské otisky Stabilního katastru. URL: [cit.01-07-2010] Mapy.cz - Turistická mapa, fotomapa a historická mapa (1836-52). URL: <www.mapy.cz> [cit.01-07-2010] Deutsche Rechtswörterbuch (RDW) - hesla Holzgerste, Hundhaber a Pfeffergeld. URL: [cit.01-07-2010] Laboratoř geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univerzity J.E.Purkyně v Ústí nad Labem - 1.vojenské mapování. URL: [01-07-2010]
126
7. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK a) zkratky institucí, fondů a periodik AČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Archivní časopis AUC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Acta Universitatis Carolinae. BR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Berní rula ČČH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Český časopis historický DZ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Desky zemské ED . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Exequatorium dominicale HD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Historická demografie IS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Indikační skicy JK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Josefinský katastr MVGDB . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen MZK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Minulostí Západočeského kraje NA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Národní archiv OZ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Onomastický zpravodaj RDW . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Deutsche Rechtwörtebuch SOA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Státní oblastní archiv SOkA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Státní okresní archiv SK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stabilní katastr SK - D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stabilní katastr - duplikát SM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. Sbírka matrik (SOA Plzeň), 2. Stará manipulace (NA Praha) TK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tereziánský katastr UWH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Unsere Westböhmische Heimat VZ OA Domažlice . . . . . . . . . . Výroční zpráva Okresního archivu Domažlice ZMK ČSAV . . . . . . . . . . . . . . . . Zpravodaj místopisné komise Československé akademie věd
b) ostatní zkratky používané v textu a tabulkách: c. / cca. . . . . . . . . . . . . . . . . . circa celk. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . celkem (v tabulkách) č. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . číslo č.p. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . číslo popisné D, dom. . . . . . . . . . . . . . . . . . domek (v tabulkách) dominik. . . . . . . . . . . . . . . . . . dominikální (v tabulkách) d. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. doplatek (v tabulkách), 2. denár Dv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dvůr (v tabulce 11) ed. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . editor edd. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . editoři f. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . folium (list) F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. fara (v tabulce 11), 2. frajmark (v příloze 13) gr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . groš H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . krčma, hospoda (v tabulkách) ha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . hektar H.Týn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Horšovský Týn hr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . hrabě /hraběnka CH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . chalupa (v tabulkách) IDS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ideální doba splatnosti inv.č. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . inventární číslo jalov. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . jalovice (v tabulkách) K . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kovárna (v tabulkách) k.ú. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . katastrální území kap. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kapitola kg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kilogram km . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kilometr kmg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kopa míšeňských grošů kr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . krejcar ks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kus L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . lazebna (v tabulkách)
127
lat. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . M ...................... m n.m. . . . . . . . . . . . . . . . . . . mj. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ml. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . M ...................... N ...................... nejst. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nepag. . . . . . . . . . . . . . . . . . . neuv. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nezj. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . něm. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O ...................... oK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . P ....................... p. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . p.h. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . popl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . pM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . pozd. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . pozn. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . příb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . resp. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . rozl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . S ....................... s. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SDS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Se. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . sign. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . skut. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Slat. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . sign. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SRN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . st. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . sv. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . svob. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Š ....................... Th.Mag. . . . . . . . . . . . . . . . . . tj. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Třem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . tzv. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . URL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V ....................... v. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . vH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vs . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Z ....................... zahr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zal. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
latinsky mlýn (v tabulkách) metrů nad mořem mimo jiné mladší mlýn (v tabulkách) (matrika) narozených nejstarší nepaginováno neuvedeno (v tabulkách) nezjištěno (v tabulkách) německy 1. (matrika) oddaných, 2. ovčín (v tabulce 11) obecní kovárna (v tabulkách) 1. Pater, 2. pololán (v tabulkách), 3. pastouška (v tabulce 11) 1. panství, 2. pobočka předchozí hospodář pozemková kniha poplužní (v tabulkách) panský mlýn (v tabulce 11) později poznámka příbuzenský rok respektive rozloha panské sídlo (v tabulce 11) strana skutečná doba splácení sedláci (v tabulce 11) signatura skutečný počet transakcí (tabulka 31) Slatina (v tabulkách) signatura Spolková republika Německo 1. statek, 2. starší století strych (korec) svatý svobodný škola (v tabulce 11) magistr teologie to je Třemešné (v tabulkách) takzvaný
Unique Resource Locator (jednotný lokátor zdrojů) vejrunky (v příloze 13) vyřazeno (v tabulkách) vdova po hospodáři (v tabulce 42) velkostatek (matrika) zemřelých zahrady založeno zlatý rýnský
128
8. PŘÍLOHY Seznam 1. Orientační mapa oblasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Mapa okolí hostouňského panství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Mapa vývoje panství Horšovský Týn v 17. a 18.století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Mapa administrativního rozdělení a vrchnostenského hospodaření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Mapa obvodů poplužních dvorů na správních panstvích Hostouň a Horšovský Týn . . . . . . . . 6. Mapa panství Hostouň, Přimda a statku Slatina v 16.století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7. Mapa farní správy na přelomu 17. a 18.století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8. Mapy Třemešného a Slatiny v 1.vojenském mapování (1764-1768) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9. Index majitelů gruntů, podruhů, obecních a panských zaměstnanců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10. Tabulky pozemkového majetku jednotlivých gruntů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11. Tabulky počtů dobytka u jednotlivých gruntů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12. Tabulky osévaných pozemků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13. Tabulky cen gruntů, polností, dobytka a plodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14. Grafy pokládání vejrunků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15. Tabulky sirotčích účtů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16. Grafy natality, sňatečnosti a mortality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17. Tabulky četnosti křestních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18. Tabulka míst původů ženichů a nevěst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19. Originál a překlad dopisu Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic (1686) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20. Rozrod rodu Goblirschů v Třemešném . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21. Mapy intravilánů vesnic Slatina a Třemešného (1838) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22. Mapy katastrálních území vesnic Slatina a Třemešném (1838) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23. Ukázková mapa traťové plužiny v Třemešném (1838) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24. Mapa svobodných polností v Třemešném (1838) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
129
130 131 132 133 134 134 135 136 137 152 154 155 156 164 165 166 168 170 172 174 175 176 178 179
