BRITSKÁ LITERATURA - IAN MCEWAN 1 Autor
Mgr. Jiří Ondra
Anotace
Představení do češtiny přeložených knih spisovatele I. McEwana, ukázky z děl, práce s texty, interpretace
Očekávaný přínos
Seznámení se s aktuálními jmény britské literatury a klíčovými prozaickými díly. Procvičení čtenářské gramotnosti
Tematická oblast
Světová literatura 2. poloviny 20. století
Téma
Ian McEwan
Předmět
Český jazyk a literatura
Ročník
4.
Obor vzdělávání
Maturitní obory
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Název DUM
Š7_S3_06_Britská literatura - Ian McEwan 1
Datum
31. 3. 2013
SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN
ZLÍNSKÝ KRAJ
Ian McEwan 1 Výklad, ukázky, cvičení
2
Betonová zahrada (1978) Despotický otec a na něm závislá manželka. Dům stojící mimo dohled sousedů. Otcova snaha potřít svobodné jednání druhých metaforicky zobrazená záměrem vybetonovat vlastní pozemek. Smrt obou rodičů a dospívající děti snažící se jejich skon utajit. Psychologická sonda do nitra více či méně zvrácené rodiny se zdůrazněnými prvky incestního chování. 3
Betonová zahrada (ukázka č. 1) Náš táta neumřel mou vinou, někdy mě ale přepadne pocit, že jsem mu k tomu dopomohl. A neumřít ve chvíli, kdy došlo k obratu v mém fyzickém dospívání, jevila by se jeho smrt ve srovnání s tím, co následovalo, bezvýznamná. Týden potom, co umřel, jsem o něm mluvil se sestrama, a Sue opravdu brečela, když ho saniťáci zabalili do jasně červené plachty a odnášeli pryč. Byl to popudlivý sušinka, s prožloutlýma rukama a obličejem, který nenechal nikoho na pokoji. Jak to bylo s jeho smrtí, uvádím tady jen proto, abych vysvětlil, jak jsem se sestrama přišel k takovému množství cementu. Na počátku toho léta, co mi bylo čtrnáct, zastavil před naším domem náklaďák. Seděl jsem na schodě u předního vchodu a četl jsem si ve starých komiksech. Řidič ještě s jedním chlapíkem ke mně přistoupili. Pokrýval je jemný, přišedlý prach, pod kterým jejich obličeje vypadaly jako tváře duchů. Oba si ostopryč hvízdali a každý jinou písničku. Vstal jsem a ztopil jsem komiksy, aby je neviděli. Radši bych byl zrovna četl sportovní stránku tátovejch novin nebo fotbalový výsledky. „Cement?“ zeptal se jeden. Zaklesnul jsem si palce o kapsy, přenesl váhu na jednu nohu a malinko přimhouřil oči. Chtěl jsem něco břitkého a případného podotknout, ale nebyl jsem si jistý, že jsem mu dobře rozuměl. Nějak jsem to přehnal, takže ten, co mluvil, obrátil oči k nebi a s rukama v bok se zakoukal mimo mě na hlavní dveře. Otevřely s, vykráčel z nich táta, hryzal dýmku a k boku si tiskl notes. „Cement,“ opakoval muž, tentokrát oznamovacím tónem. Otec přikývl. Sroloval jsem komiksy, strčil je do zadní kapsy a šel po cestě za třemi muži k náklaďáku. Otec si stoupl na špičky, aby dohlédl přes postranici, vyndal dýmky z úst a znovu přikývl. Chlápek, který zatím neřekl ani slovo, neurvale máchl rukou. Ocelová závlačka vylítla a jedna postranice náklaďáku se s rachotem sklopila. Na podlaze korby ležely ve dvou vrstvách pečlivě zabalené pytle cementu. Otec je přepočítal, koukl do notesu a řekl: „Patnáct.“ Ti dva chrochtli na souhlas. To se mi zalíbilo, takováhle řeč. Pro sebe jsem si taky řekl „patnáct“. Chlápci si hodili každý přes rameno pytel a pustili se po cestě, tentokrát jsem šel vpředu já a otec za mnou. Vzadu za domem ukázal otec vlhkou troubelí dýmky na propusť na uhlí. Muži hodili pytle do sklepa a vrátili se k náklaďáku pro další. Otec si udělal do notesu značku tužkou, která z něho visela na kousku provázku. Zhoupl se na patách a čekal. Opřel jsem se o plot. Nevěděl jsem, na co ten cement je, a nechtěl jsem, aby mě vystrnadili z toho intenzivního pracovního společenství, kdybych dal najevo nevědomost. Taky jsem počítal pytle, a když byly všechny složené, stoupl jsem si vedle otce, mezitímco podepisoval dodací list. Pak se beze slova vrátil dovnitř.
(Přeložila Marie Brabencová-Válková)
4
Otázky k textu 1) Jak byste popsali podle ukázky vztah otce k synovi? Vysvětlete. 2) Jak byste popsali podle ukázky vztah syna k otci? Vysvětlete a doložte textem. 3) Nalezněte výrazné prvky popisu a všimněte si zmíněných detailů. 4) Jaký je čas vyprávění? 5) Vyhledejte v ukázce znaky citu nebo jeho absenci. 6) Pokuste se nalézt v ukázce projevy adolescence? V čem spočívají? 7) Co byste mohli uvést k jazyku, jímž je příběh vyprávěn (např. s ohledem na spisovnost)? 5
Cizinci ve městě (1981) Tísnivá novela z prostředí velkoměsta, do něhož zavítá v roli turistů pár mladých Angličanů. Neznámé ulice, nesrozumitelný jazyk, neznalost místních poměrů. Dvojice se seznámí s místním excentrickým mužem, který je postupně začíná ovládat. Pomocí záminek a úlisností se s nimi setkává, vypráví o svém životním příběhu, zve je do svého domu za svou (zdánlivě?) nemohoucí manželkou. V závěru dochází k perverznímu rozuzlení. 6
Cizinci ve městě (ukázka č. 2) Ukázala na dveře několik metrů před nimi, a jako by ji přivolala, vystoupila ze tmy do kalužiny pouličního světla podsaditá postava a zatarasila jim cestu. „Hele, co jsi provedla,“ zažertoval Colin, a Mary se zasmála. „Muž se zasmál také a napřáhl ruku. „ Jste turisté?“ zeptal se vědomě dokonalou angličtinou a rozzářeným úsměvem si sám odpověděl. „Ano, samozřejmě.“ Mary se zastavila rovnou před ním a řekla: “Hledáme nějaký podnik, kde bychom si mohli dát něco k jídlu.“ Colin se mezitím kolem muže protáhl. „Nemusíme se nijak ospravedlňovat,“ vyhrkl. Ještě nedomluvil, a muž ho srdečně chňapl za zápěstí a druhou ruku napřáhl k Mary. Založila si ruce a usmála se. „Je strašně pozdě,“ řekl muž. „Támhletím směrem nic není, ale můžu vám ukázat něco tudyhle, moc dobrý podnik.“ Zazubil se a pokývl směrem, odkud přišli. Byl menší než Colin, ale paže měl mimořádně dlouhé a svalnaté. Ruce měl rovněž velké, hřbety porostlé hustými chlupy. Na sobě měl přiléhavou černou košili, z umělého, poloprůsvitného materiálu, rozepnutou tak, že mu vytvářela úhledné V téměř až k pasu. Zlatá napodobenina břitvy na řetízku kolem krku mu ležela trochu nakřivo na hustém porostu na hrudi. Přes rameno měl fotoaparát. Úzkou uličkou zavanula odpudivě sladká vůně jeho vody po holení. „Podívejte,“ Colin se snažil vyprostit zápěstí a nevypadat přitom hrubě, „že tam je nějaký podnik, víme.“ Sevření povolilo, ale přetrvávalo, muž svíral Colinovo zápěstí pouhým palcem a ukazováčkem. Zhluboka se nadechl a jako by o pár centimetrů povyrostl. „Všude je zavřeno,“ oznámil. „Dokonce i ve stánku s párky. Jmenuji se Robert,“ představil se Mary a doprovodil to mrknutím. Mary zavrtěla hlavou a Robert je začal táhnout zpátky ulicí. „ Pěkně prosím,“ naléhal. „Vím o šikovném místě.“ Po několika krocích, kdy je silou vlekl, Colin a Mary Roberta zastavili, zůstali stát v těsném hloučku a hlasitě oddechovali. Mary ho oslovila, jako by mluvila s dítětem. „ Roberte, nedržte mě za ruku.“ Okamžitě ji pustil a zlehka se uklonil. Colin řekl: „ A mě byste měl radši pustit taky.“ Ale Robert začal Mary omluvně vysvětlovat: „Rád bych vám pomohl. Můžu vás zavést do moc dobrého podniku.“ Znovu vykročili. „Nepotřebujeme, aby nás někdo k dobrému jídlu táhl,“ řekla Mary, a Robert přikývl. Dotkl se rukou čela. „Já... já...“ „Počkat,“ skočil mu Colin do řeči. „... se vždycky chci pocvičit v angličtině. Snad to chci až moc. Svého času jsem mluvil dokonale. Tudy prosím.“ Mary už vykročila, Robert s Colinem se pustili za ní. „Mary,“ křikl Colin. „Angličtina,“ řekl Robert, „je krásný jazyk, plný nedorozumění.“ Mary se usmála přes rameno. Znovu došli k té velkolepé rezidenci v místě, kde se ulice rozdvojovala. Colin přiměl Roberta, aby se zastavil , a vytrhl se mu ze sevření.
(Přeložila Marie Válková)
7
Otázky k textu 1) Pokuste se z ukázky naznačit rozvržení sil mezi postavami 2) Působí některá z postav negativním dojmem? Pokud ano, doložte své mínění textem. 3) Kniha je v úvodní poznámce popsána jako novela. Jaké jsou typické znaky tohoto útvaru? 4) Vyjmenujte další prozaické formy a vysvětlete rozdíly mezi nimi. 5) Popište termín „gradace“ z literárněvědného hlediska. 6) Jedna z postav hledá vzrušení skrze násilí. U jakého literárního autora nacházíme poprvé tento druh záznamu událostí? 8
Dítě v pravý čas (1987) Ceněnému autoru dětských knížek se během nakupování ztratí (je unesena?) tříletá dcera. Nastává kolaps manželství a několik let životní prázdnoty. Dějová linie rodinné tragédie se v románu dělí o pozornost s vykreslením společenského a politického života Británie v 80. letech 20. století za vlády Margaret Thatcherové. Jedním z hlavních motivů knihy je čas, jeho plynutí a naše vnímání tohoto fenoménu. Výtečně napsané dílo se z ostatních autorových próz vymyká smířlivým koncem. 9
Dítě v pravý čas (ukázka č. 3) Muž s psím žrádlem odcházel. Dívka u pokladny už počítala nákup, prsty jedné ruky se jí míhaly po klávesnici a druhou si přisunovala Stephenův nákup k sobě. Když Stephen vytáhl z vozíku lososa, pohlédl dolů na Kate a mrkl na ni. Nemotorně ho napodobila, nakrčila nosík a zavřela obě oči. Položil rybu na pult a požádal pokladní o tašku. Dívka sáhla do spodní police a tašku vytáhla. Vzal si ji a otočil se. Kate byla pryč. Ve frontě za ním nikdo nestál. Beze spěchu odtlačil nákupní vozík, neboť si myslel, že se mu přikrčila na konci přepážky. Potom udělal pár kroků a nahlédl za roh do uličky, do níž mohla za tu chvilku sama doběhnout. Udělal krok zpátky a rozhlédl se nalevo a napravo. Na jedné straně stály fronty nakupujících u pokladen, na druhé prázdný prostor, končící chromovaným turniketem a automatickými dveřmi vedoucími na chodník. Možná od něho pospíchala nějaká postava v kabátě, ale Stephen v tu chvíli hledal tříleté dítě a jeho okamžitou starostí byl provoz venku před obchodem. To byla teoretická, preventivní úzkost. Když se protlačil mezi nakupujícími a vyšel na široký chodník před samoobsluhou, věděl, že ji tam neuvidí. Kate neměla dobrodružnou povahu v tomto smyslu. Nepouštěla se do osamělého bloudění. Na to byla příliš společenská, dávala přednost společnosti člověka, s nímž šla. Také měla hrůzu ze silnice. Otočil se a oddechl si. Musela být v obchodě a tam se jí nemohlo nic vážného stát. Čekal, že se vynoří někde zpoza front zákazníků u pokladen. Bylo velice snadné přehlédnout dítě v prvním návalu starosti, dívat se příliš povrchně, příliš chvatně. Přesto se vracel s pocitem nevolnosti, staženým hrdlem a nepříjemnou lehkostí v nohou. Když kráčel kolem řady pokladen, přičemž ignoroval dívku u přepážky s jeho nákupem, která se podrážděně snažila upoutat jeho pozornost, usadil se mu v žaludku mrazivý chlad. Nenápadným poklusem – dosud nepřekročil hranici, za níž by si neuvědomoval, jak směšně vypadá – probíhal uličkami kolem hor pomerančů, ruliček toaletního papíru, polévek. Teprve když se vrátil na místo, odkud vyrazil, odložil veškerá pravidla slušného chování, nabral do stažených plic vzduch a vykřikl Katino jméno. Dlouhým krokem nyní dupal uličkou, hulákal její jméno a zamířil znovu ke dveřím. Tváře lidí se k němu začaly obracet. Nikdo si ho nepletl s některým z opilců, který by vklopýtal dovnitř koupit si láhev laciného vína. Jeho strach byl příliš zřejmý, příliš silný a naplňoval neosobní, zářivkami osvětlený prostor nepřehlédnutelným lidským teplem. Během pár chvil kolem něho ustalo veškeré nakupování. Košíky a vozíky byly ponechány stranou a lidé se sbíhali, opakovali Katino jméno a záhadným způsobem okamžitě vešlo ve známost, že jí jsou tři roky, že ji naposled viděli u pokladny, že na sobě měla zelenou kombinézu a v náručí plyšového oslíka. Tváře matek byly napjaté, ostražité. Několik lidí vidělo děvčátko sedět na vozíku. Někdo si vzpomněl na barvu jejího svetříku. Anonymita městské samoobsluhy se náhle projevila jako křehká, tenká slupka, pod níž lidé pozorovali své okolí, posuzovali, pamatovali si. Kolem Stephena, který zamířil ke dveřím, se utvořilo klubko nakupujících. Po jeho boku šla pokladní od jeho přepážky se strnule soustředěným výrazem v obličeji. Objevili se další lidé z hierarchie samoobsluhy v hnědých nebo bílých pláštích a v modrých oblecích, kteří náhle přestali být skladníky, úsekovými vedoucími nebo obchodními zástupci a stali se otci, ať už potenciálními, nebo skutečnými. Všichni se teď ocitli na chodníku, tlačili se kolem Stephena a kladli mu otázky nebo ho utěšovali, zatímco jiní se užitečněji vydávali různými směry, aby nahlédli za dveře okolních obchodů.
(Přeložil Ladislav Šenkyřík)
10
Otázky k textu 1) 2) 3) 4) 5) 6)
Popište dynamiku dění v této ukázce V knize se objevují dvě dějové linie. Jak nazýváme vyprávěcí postup, kdy mezi nimi existuje jistá shoda? V čem se tato podobnost může projevovat? Pokuste se doložit konkrétními literárními díly. Jaké můžeme rozlišovat konce příběhů. Z hlediska kvantity informací nebo druhy emocí? Dílo se významně věnuje tématu ztráty dítěte. Připomeňte jiná díla domácí i světové literatury s obdobným přístupem. Kniha se věnuje také času. Vysvětlete rozdíly mezi různými způsoby vyprávění z ohledem na časovou osu. Vyjmenujte a porovnejte. V určitých pasážích díla dochází k nereálnému prostupování časových rovin. Jak se nazývá literární směr, který zázračné, kouzelné nebo neskutečné jevy přirozeně zařazuje do běžného dění?
11
Nevinný (1990) Syrový příběh z poválečného rozděleného Berlína, do kterého přijíždí se zvláštním úkolem Angličan Leonard. Žánrově se román dotýká špionážního thrilleru s milostnou zápletkou. Vlivem shody okolností dochází během hrdinova pobytu k vraždě (jíž je pachatelem), komplikace s tímto činem spojené a způsob, jakým je situace řešena, představují emocionální vrchol díla. Text působí do značné míry kontroverzně, zejména kvůli značné míře nezakrývané brutality a důrazu na tělesnost. 12
Nevinný (ukázka č. 4) Jeho očekávání se nyní naplnilo. Tohle byla ta chvíle, které se děsil. Stál tam, aby skončil s těžkým zraněním, možná v trvalé invaliditě. Kdyby byly otevřené dveře od bytu, mohl by se k nim rozběhnout. Otto byl malý, silný a neuvěřitelně brutální. Veškerou svou nenávist a vztek přenesl na Angličana, všechno to, co ve skutečnosti náleželo Marii. Leonard si posunul brýle na nose. Neodvážil se je sundat. Musel vidět, co se mu má stát. Vztyčil pěsti, jak to podle jeho názoru dělali boxeři. Otto měl ruce svěšené podél boků jako kovboj připravený tasit. Opilecké oči měl podlité krví. To, co udělal, bylo nesmírně jednoduché. Napřáhl se pravou nohou a nakopl Angličana vší silou do holeně. Leonard ztratil svou obrannou ostražitost. Otto se do něho pustil a zamířil přímo na ohryzek. Leonardovi se podařilo uhnout a rána zasáhla do klíční kosti. Bolelo to, naprosto nepochopitelně to příšerně bolelo. Možná mu ji zlomil. Teď bude na řadě páteř. Zvedl ruce dlaněmi vzhůru. Chtěl něco říct, chtěl, aby něco řekla Maria. Viděl ji přes Ottovo rameno, jak stojí u hromady bot. Mohli by spolu bydlet v Platanenallee. Mohlo by jí to vyhovovat, jen kdyby to zvážila. Otto ho znovu praštil, tvrdá, velice tvrdá rána dopadla na ucho. Ze všech rohů pokoje se ozvalo zvonění, zvuk elektrického zvonku. Bylo to tak nenávistné, tak...nefér. To byla poslední Leonardova myšlenka, než se do sebe zaklesli. Objímali se pažemi. Nevěděl, jestli má to malé nechutné tělo pevně držet, nebo je odstrčit od sebe, odkud by ho mohlo zase praštit. Pociťoval nevýhodu své výšky. Otto se k němu těsně přimkl a Leonard náhle pochopil, co má v úmyslu. Šmátral mu mezi nohama, našel varlata a surově stiskl. Stejnou silou, jakou držel Marii pod krkem. Leonardovi před očima vystřelily okrově žluté mžitky a ozval se výkřik. Bolest nebyla to pravé slovo. Jako by mu do mozku někdo zarazil vývrtku. Udělal by cokoli, dal by všechno za to, aby se toho stisku zbavil, aby se osvobodil, nebo aby na místě zemřel. Zlomil se v pase a jeho hlava se ocitla v úrovni Ottovy tváře, o niž se letmo otřel. Pootočil se, otevřel ústa a zakousl se Ottovi do obličeje. Nebyl to bojový manévr. To jen mučivé zoufalství zatnulo jeho čelisti, až se jeho zuby spojily a ústa měl náhle plná. Ozval se řev, který nemohl být jeho vlastní. Bolest se zmírnila. Otto se usilovně snažil dostat pryč. Pustil ho a vyplivl cosi, co strukturou připomínalo rozžvýkaný pomeranč. Neochutnal to. Otto kvílel. Skrz tvář mu bylo vidět zažloutlou stoličku. A krev – kdo by si byl pomyslel, že v obličeji je tolik krve? Otto se k němu znovu řítil. Leonard věděl, že teď už nemůže couvnout. Otto šel po něm s krvácejícím obličejem a pak tu bylo ještě něco, cosi, co přicházelo zpoza zad, nějaký černý předmět vysoko na periferii jeho zorného pole. Aby se uchránil i před tou druhou věcí, Leonard natáhl pravačku a jako ve zpomaleném záběru ucítil, jak se jeho prsty sevřely kolem čehosi studeného. Nemohl to odklonit od daného směru, jen to dál svíral a účastnil se dráhy toho letu, a nechal tu věc s veškerou železnou silou dopadnout, to znamení kopajících nohou, které jako spravedlnost dopadlo spolu s jeho sevřenou dlaní dolů a společně s Mariinou rukou se s plnou tíhou Božího trestu sneslo jako železná noha, která třískla do Ottovy lebky a ostrým hrotem palce prorazila napřed kost a pak pokračovala ještě hloub a srazila ho na zem. Klesl bez hlesu obličejem dolů a zůstal ležet s rozhozenýma rukama a nohama. Ševcovské kopyto mu trčelo z hlavy a celé město bylo ztichlé.
(Přeložil Ladislav Šenkyřík)
13
Otázky k textu 1) Obsahuje text nějaký výrazný rys? Např. v oblasti zobrazení tělesnosti? Doložte. 2) Existuje termín pro díla, která se nevyhýbají zobrazení/pojmenování nehezkých, syrových skutečností? 3) Pokuste se zhodnotit, kdy v literární historii začaly texty záměrně zobrazovat ošklivost? 4) Soustředíte-li se na filmovou historii, vzpomenete si na nějaké dílo, které zachycuje brutalitu zábavným a zlehčujícím způsobem? 5) Zdůvodněte svůj postoj k estetice násilí. 6) Vyhledejte prvky psychické (strach, obavy) a fyzické (bolest, obrazy těla) 14
Zdroje Literatura:
Ukázka č. 1) MCEWAN, Ian. Betonová zahrada. Praha: Volvox Globator, 1995. Strana 5-6. ISBN 80-85769-47-6. Ukázka č. 2) MCEWAN, Ian. Cizinci ve městě. Praha: Mladá fronta, 2008. Str. 20-21. ISBN 978-80-204-1940-8. Ukázka č. 3) MCEWAN, Ian. Dítě v pravý čas. Praha: Volvox Globator, 2002. Str. 1719. ISBN 80-7207-483-0. Ukázka č. 4) MCEWAN, Ian. Nevinný. Praha: Euromedia Group – Odeon, 2010. Str. 169-170. ISBN 978-80-207-1330-8.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 15