Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Řízení o dopravních přestupcích Bakalářská práce
Autor:
Iva Krajčová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc.
Duben 2012
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
Ve Strakonicích, Kosmonautů 1231, 27. 4. 2012
……………………………. Iva Krajčová
Poděkování Ráda bych vyslovila velké poděkování prof. JUDr. Richardu Pomahačovi, CSc., za metodické vedení, podnětné připomínky a trpělivost při mém zpracování bakalářské práce. Zároveň bych chtěla poděkovat celé své rodině za podporu a morální pomoc po celou dobu zpracování mé bakalářské práce.
Anotace: V této bakalářské práci je vysvětlena právní úprava, postup správního orgánu a problematika dopravních přestupků v souvislosti s jejich řešením. Nejrozsáhlejší změnou v legislativním procesu týkající se dopravní správní agendy bylo zavedení bodového systému a zadrţování řidičských průkazů. Přiblíţení této a další problematiky při řešení dopravních přestupků je nedílnou součástí této bakalářské práce, tak jako i zpracované statistické údaje. Řešení dopravních přestupků má velký rozsah a správní orgán se musí orientovat v řadě zákonů a předpisů, které jsou neustále aktualizovány. V bakalářské práci jsou shrnuty některé nejzávaţnější problémy při řešení této náročné správní agendy a vyskytující se nedostatky, které v některých případech negativně ovlivňují rozhodování správního orgánu. Klíčová slova: dopravní přestupek, řidič, správní řízení, správní orgán, sankce, doprava
Summary This thesis explains legislative adjustments, methods of an administrative authority and problems of driving offences in connection with their solution. The most extensive changes in legislative process concerning transport administrative work were establishment of point system and revocation of driving licenses. Description of these and some more issues of driving offence solution is an integral part of this work as well as processed statistic. Looking for a solution to driving offences is a very extensive problem and the administrative authority has to be well versed in many statutes and regulaions which are constantly updated. This thesis summarizes some most serious problems in solving this difficult administrative work and also occurring shortcomings that negatively influence decisions of the administrative authority in some cases. Key words: driving offence, driver, administrative procedure, administrative authority, sanction, traffic
Obsah Úvod ……………………………………………………………………………………. 6 Zvolené metody zpracování..…………………………………………………………….. 7 1.
Přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ... 7
1.1
Legislativní vývoj pravidel v silniční dopravě a současná právní úprava....……... 8
1.2
Pojem přestupku..……………………………………………………………........ 10
1.3
Sankce .............…………………………………………………………………… 11
1.4
Skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích……………………………………………………........ 13
2.
Projednávání dopravních deliktů........……………………………………............. 15
2.1
Přenesená působnost obce.......…………………………………………………… 16
2.2
Protiprávní jednání právnických a podnikajících fyzických osob a jejich postihy..……………………………………………………………………........... 18
2.3
Zabránění v jízdě a zadrţení řidičského průkazu......…………………………….. 19
2.4
Bodový systém……………………………………………………………............. 22
3.
Řešení dopravních přestupků v praxi ……………………………………………. 29
3.1
Přestupky v dopravě u mladistvých osob ……………………………………….. 30
3.2
Problematika řízení vozidla pod vlivem alkoholu ………………………………. 31
3.3
Dopravní nehody, jejich řešení a dokazování …………………………………… 34
3.4
Cyklisté a jejich podíl na dopravních přestupcích ………………………………. 38
3.5
Porovnání vyřešených dopravních přestupků proti počtu jejich oznámení ……... 39
4.
Nedostatky v legislativě a jejich dopad na rozhodování v praxi ………………... 40
4.1
Osoba blízká …………………………………………………………………….. 40
4.2
Zadokumentování přestupku při jeho prvotním zjištění ……………………….. 42
4.3
Lhůta pro projednání přestupku ………………………………………………….. 44
Závěr ……………………………………………………………………………………. 46 Seznam pouţité literatury ……………………………………………………………….. 49 Seznam pouţitých zkratek ………………………………………………………………. 51 Přílohy …………………………………………………………………………………... 53
5
Úvod Hlavním cílem mé bakalářské práce je analyzovat právní úpravu o dopravních přestupcích a upozornit na související problémy ve správní praxi. Ve své bakalářské práci v počátku přiblíţím pravidla provozu na pozemních komunikacích a jejich legislativní vývoj od r. 1990 do současné doby. Vysvětlím, co znamená přenesená působnost obce při řešení přestupků obecně a co znamená samotný pojem přestupek. Těţištěm mé bakalářské práce je řešení dopravních přestupků s odkazem na mé dosavadní praktické zkušenosti při jejich řešení v rámci mého zaměstnání. Vycházím z právních předpisů platných od 1. 8. 2011, kdy došlo k úpravě skutkových podstat u dopravních přestupků. Do této doby byly zařazeny skutkové podstaty přestupků v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně v jeho ustanovení - § 22. Od 1. 8. 2011 byly přesunuty do zvláštního právního předpisu, a to zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, do ustanovení § 125c, coţ byla nezanedbatelná změna a došlo zde i k úpravě sankcí u některých skutkových podstat. Zabývám se statistickými údaji o vývoji dopravních přestupků, které byly postoupeny k řešení na Městský úřad s rozšířenou působností ve Strakonicích na odbor dopravy, kde jsem zaměstnána. Přiloţenými údaji v grafické podobě přiblíţím nejvíce diskutované téma dnešní doby, kterým je bodový systém. O četnosti dopravních nehod a dalších přestupků spáchaných za období r. 2011 hovoří samotná statistika (viz. příloha: „Informace o nehodovosti na pozemních komunikacích České republiky za rok 2011“). Řešení dopravních přestupků má velký význam na výchovu řidičů. Dopravní přestupek je nejniţším článkem představujícím sice malé společenské riziko, ale jejich pácháním se začínají odvíjet negativní počátky vysoké nehodovosti na našich pozemních komunikacích. Sankce v přestupkovém řízení by měly působit zejména výchovně, aby si řidiči, jenţ způsobili dopravní přestupek, měli moţnost si plně uvědomit svoji chybu. Uloţený trest by pak měl vést k tomu, aby se provinilý řidič napříště vyvaroval dalším porušením předpisů, jeţ by mohly mít tragický následek.
6
Zvolené metody zpracování Pro zpracování byly zvoleny: 1. statistické údaje Městského úřadu ve Strakonicích, odboru dopravy a silničního hospodářství, týkající se bodového systému a evidence přestupkové agendy 2. zkušenosti z vlastní pracovní činnosti na tomto úřadě při řešení dopravních přestupků 3. přiblíţení nedostatků v legislativě, jeţ mají negativní vliv na řádné vyřešení dopravních přestupků
1.
Přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.
Zákon o silničním provozu je zkrácený název zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen zákon o silničním provozu). „Tento zkrácený název zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů byl zaveden zákonem č. 411/2005 Sb., a to s účinností od 1. července 2006. Zákon je někdy nepřesně označován jako „silniční zákon“, ovšem silničním zákonem je zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.“1 Posláním zákona o silničním provozu je především zajištění podmínek k bezpečnému a pokud moţno také plynulého provozu na pozemních komunikacích. Z úvodního ustanovení je zřejmé, ţe zákon o silničním provozu zde vymezuje jak svou věcnou, tak i prostorovou působnost, a stanoví pravidla silničního provozu pro jednotlivé účastníky tohoto provozu. Zároveň jsou zde vymezeny pravomoci jednotlivých orgánů státní správy týkající se provozu na pozemních komunikacích, a to zejména pravomoci Policie ČR. „Toto vymezení však není přesné, neboť zákon rovněţ obsahuje pravomoci jiných orgánů veřejné správy, včetně orgánů místní samosprávy, zejména pak obecní (městské) policie.“2
______________________________ 1,2
Kučerová, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související.2. vydání. Praha:Leges, 2011, s. 22 - 23. ISBN 978-80-87576-01-4
7
Nelze opomenout ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je výkon státní správy ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích svěřen Ministerstvu vnitra ČR a Policii ČR. Dále pak rovněţ okresním a krajským dopravním inspektorátům a Ředitelství sluţby dopravní policie Policejního prezidia ČR.
1.1
Legislativní vývoj pravidel v silniční dopravě a současná právní úprava.
Vyrobením prvního českého automobilu s názvem „President“ v r. 1897 v Kopřivnici začala etapa vývoje dopravního prostředku jako samostatně pohybujícího se vozidla, které nebylo závislé na kolejích, trolejích nebo na pomoci lidské síly či taţných zvířat. Automobil je schopen se pohybovat po zemi na základě svého vlastního pohonu. S nárůstem počtu automobilů, kterých neustále na komunikacích přibývalo bylo nutné se věnovat otázce pravidel silničního provozu. Proto v r. 1905 vydalo Ministerstvo vnitra ve shodě s Ministerstvem financí nařízení č. 156/1905 Ř. z. V tomto nařízení byly obsaţeny policejní bezpečnostní ustanovení pro jízdu automobilu a jízdních kol. Podmínkou platnosti a účinnosti pravidel silničního provozu se stalo ustanovení sankce za porušení těchto pravidel a tím také nastalo období přestupkového řízení v silniční dopravě. Na konci 90. let minulého století vznikla bouřlivá diskuse, jejímţ tématem byla platnost právní úpravy bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Právní úpravou zde bylo vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů, a dále prováděcí předpisy vydané v jeho souvislosti. Byla to zejména vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů. Začaly se objevovat pochybnosti o platnosti pravidel silničního provozu, coţ bylo medializováno ve sdělovacích prostředcích. Tyto informace neblaze působily na chování mnohých účastníků silničního provozu, a zároveň došlo ke zpochybňování kompetence orgánů Policie ČR při plnění jejích povinností a úkolů souvisejících s ochranou bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Vlivem těchto událostí bylo nutné posoudit, zda
8
stávající stav našich předpisů je dostačující nebo musí nastat změna. „Za účelem odstranění nepříznivého stavu byl vydán zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, někdy nazývaný jako překlenovací, který s účinností ode dne 21. 2. 1997 nahradil vládní nařízení č. 54/1953 Sb., a vytvořil tak zákonný podklad pro jiţ existující vyhlášku o pravidlech silničního provozu. I ten byl však řadou odborníků zpochybňován zejména v souvislosti s datem vydání zákonné právní normy aţ několik let po prováděcím právním předpisu.“3 Autoři zákonů se snaţili vyřešit a odstranit nedostatky v právní úpravě v oblasti provozu na pozemních komunikacích a s účinností od 1. 1. 2001 byl vydán zcela nový zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Do jeho názvu byla pro zjednodušení novelou účinnou od 1. 7. 2006 zapracována legislativní zkratka „zákon o silničním provozu“. „Zákon znamenal celkovou modernizaci právní úpravy provozu na pozemních komunikacích a měl zajistit její soulad s ústavními poţadavky a s předpisy Evropské unie. Především převedl výkon správních činností ve věcech provozu na pozemních komunikacích z Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR na okresní úřady a Ministerstvo dopravy a spojů ČR. Následně od roku 2003 v souvislosti se zánikem okresních úřadů došlo k přenosu kompetencí na obecní úřady obcí s rozšířenou působností.“4 Zavedením do praxe se začaly projevovat nedostatky nové právní normy, proto postupem času byly tyto nedostatky odstraňovány na základě řady novelizací zákona. Největší a nejrozsáhlejší změnou zákona o silničním provozu byla jeho novela zákonem č. 411/2005 Sb., která nabyla účinnosti od 1. 7. 2006. Příčinou, proč byl zákon o silničním provozu takto rozsáhle novelizován, a nastala zde skutečně řada podstatných změn pro účastníky silničního provozu, byl zejména špatný stav na českých silnicích, coţ se projevilo neustálým nárůstem dopravních nehod s tragickými následky a často pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Za největší změnu, která nastala výše uvedenou novelou zákona o silničním provozu, lze jednoznačně povaţovat zavedení bodového hodnocení u vybraných přestupků a trestných činů
______________________________ 3,4
Kučerová, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související.2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 7-9. ISBN 978-80-87576-01- 4
9
spáchaných řidiči motorových vozidel. Součástí zavedení bodového systému je zadrţení řidičského průkazu. Mezi další právní úpravy zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu patří novela provedená zákonem č. 133/2011 Sb., s účinností od 1. 8. 2011, některá ustanovení s platností od 25. 5. 2011 a další od 1. 11. 2011. „Poslední velkou novelou, tzv. euronovelou, je zákon č. 297/2011 Sb., platný od 14. 10. 2011, který nabude z velké části účinnosti aţ dne 19. 1. 2013.“5
1.2
Pojem přestupku.
Pojem přestupku je
taxativně vymezen
v ustanovení § 2 zákona č. 200/1990 Sb., o
přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích). „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postiţitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“6 Přestupkového jednání se můţe dopustit pouze fyzická osoba, protoţe odpovědnost za přestupek je postavena na principu osobní, individuální odpovědnosti. Dopravních přestupků se tedy dopouští řidič, provozovatel či vlastník motorového vozidla. Správní orgán vţdy tedy musí zjistit konkrétní fyzickou osobu, která spáchala přestupek. U právnických osob odpovídá za porušení povinnosti ta fyzická osoba, která za právnickou osobu jednala nebo měla jednat anebo která dala k jednání příkaz. „Zákon o přestupcích vymezuje pojem přestupku jeho materiálním znakem a formálními znaky. Všechny tyto znaky musí být naplněny současně, tj. kumulativně. To znamená, ţe jednání, které sice má formální znaky přestupku, ale ve své konkrétní podobě neporušuje nebo neohroţuje zájem společnosti – chybí materiální znak, není přestupkem a opačně. Vedle výše uvedených znaků je nezbytnou podmínkou přestupku, ţe se ho dopustila odpovědná osoba.“7 ____________________ 5
Kučerová, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související.2. vydání. Praha:Leges, 2011, s. 9. ISBN 978-80-87576-01- 4 Codexis 6 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 2 7 Červený, Z., Šlauf, V., Tauber, M.: Přestupkové právo. 17. vydání. Praha. Linde a.s., 2011, s, 25. ISBN 978-80-7201-830-7
10
Odpovědnost za přestupek vzniká dovršením věku 15 let. Odpovědný není za přestupek ten, kdo nemohl rozpoznat nebezpečnost svého jednání z důvodu své nepříčetnosti. Správní orgán má na projednání přestupku 1 rok od jeho spáchání, poté odpovědnost zaniká. Tato jednoroční lhůta k projednání přestupku se dle zákona o přestupcích nazývá lhůtou prekluzivní. Není tedy moţné přerušení této lhůty či její prodlouţení. Správní orgán k prekluzi přihlíţí z úřední povinnosti, a není proto třeba, aby ji pachatel přestupku namítal. Příslušnost k projednání přestupku se řídí místem spáchání přestupku. Místně příslušný správní orgán můţe dle své volné úvahy k usnadnění projednání přestupku postoupit věc i bez souhlasu účastníků řízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu, v jehoţ obvodu se pachatel zdrţuje nebo pracuje. Důleţitým důvodem je například hledisko hospodárnosti, ale v praxi se toto jiţ nevyuţívá a pokud ano, tak jen ve zcela výjimečných případech. Příkladem důvodu postoupení přestupku do místa trvalého bydliště přestupce, by mohli být např. zdravotní problémy přestupce. Zájem společnosti, proti kterému přestupek směřuje, můţe být porušen nebo ohroţen i jiným správním deliktem nebo trestným činem. Zákon řeší vztah přestupku k těmto deliktům tak, aby byla vyloučena moţnost dvojího postihu za jeden a týţ čin. Jednání není přestupkem, i kdyţ má jinak jeho znaky, pokud jde o jiný správní delikt nebo o trestný čin. Rozdíl mezi přestupkem a korespondujícím trestným činem je většinou vyjádřen jejich rozdílnými formálními znaky. Výjimečně se můţe stát, ţe se formální znaky překrývají, a proto v těchto případech pro určení rozdílu mezi přestupkem a trestným činem je rozhodujícím kritériem stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost. Ke spáchání přestupku postačuje nedbalostní jednání, pokud zákon o přestupcích nestanoví, ţe je třeba úmyslného zavinění.
1.3
Sankce
Zákon o přestupcích v ustanovení § 11 taxativně stanoví, jaké druhy sankcí můţe správní orgán uloţit na základě prokázání protiprávního jednání.
Správní orgán můţe uloţit tyto sankce: a)
napomenutí,
b)
pokutu,
11
c)
zákaz činnosti,
d)
propadnutí věci.
Článek 39 Listiny základních práv a svobod hovoří o tom, ţe postihy je moţné ukládat jen na základě zákona a takovým způsobem, jakým to zákon stanoví. Jen příslušný zákon můţe určit, jaké sankce je moţné uloţit. Správní orgán musí v případě ukládání sankcí za přestupek dodrţet ústavní zásadu „nulla poena sine lege“ (lat. „ţádný trest bez zákona“) a touto zásadou je vázán při svém rozhodování. Jestliţe zvláštní právní předpis u jím specifikovaných skutkových podstat přestupků umoţňuje uloţit sankce odlišné od obecní právní úpravy, tyto mají vţdy přednost. V souvislosti s ukládáním sankcí ve správním řízení u dopravních přestupů je nutné se zmínit o bodovém systému. Řidiči často namítají, ţe jsou trestáni dvakrát, pokud jsou jim kromě uloţené sankce „pokuta“ ještě přičteny body. To se týká jen přestupků, které jsou zahrnuty do bodového hodnocení. Řidičům je správní orgán povinen vysvětlit, ţe přidělené body nejsou sankcí, nýbrţ mají povahu vedlejší sankce a nejedná se tedy o dvojí trestání. Správní orgán tedy ukládá sankce, které vyplývají z obecné právní úpravy zákona o přestupcích anebo podle druhu spáchaného přestupku uvedeného ve zvláštním právním předpise, kterým je zákon o silničním provozu. „Při ukládání sankcí za přestupek a při rozhodování o jejich výši správní orgán uplatňuje institut správního uváţení.“8 To znamená, ţe správní orgán musí akceptovat zásady, jeţ jsou uvedeny v ustanoveních § 12 aţ § 15 zákona o přestupcích. Správní uváţení lze vysvětlit jako zohlednění řady faktorů, mezi které patří bezúhonnost přestupce, posouzení míry zavinění, věk přestupce, jeho finanční poměry, pokud je tedy sdělí, závaţnost spáchaného skutku, za jakých podmínek byl přestupek spáchán a co přestupce ke spáchání přestupku vedlo atd. Tyto skutečnosti jsou velmi podstatné při rozhodování o vině a správní orgán je uvede ve svém odůvodnění rozhodnutí. Řádné odůvodnění je velmi důleţité, jelikoţ zde správní orgán obhajuje svůj výrok rozhodnutí, proč se rozhodl k uloţení sankce a v jaké výši.
__________________________ 8
Skulová, S.: Správní uváţení – základní charakteristika a souvislosti pojmu. Brno: MU,2003, s.25
12
U dopravních přestupků je vyuţívána správním orgánem zejména sankce „pokuta“, která je často spojená s uloţením sankce „zákaz činnosti“ spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Sankci napomenutí nelze ve většině případů u dopravních přestupků vyuţít, protoţe zvláštní právní předpis jednoznačně uvádí, jaké potrestání správní orgán uloţí za prokázání skutku dle ust. § 125c zákona o silničním provozu. V ust. § 125c odst. 4 zákona o silničním provozu je stanoveno, ţe za přestupek se uloţí pokuta, nepřipouští se tedy uloţení jiné sankce, neţ pokuty. Pokud je přestupek řádně prokázán, přestupek je moţné také vyřídit u správního orgánu formou blokového řízení. Sankce uloţené za porušení dopravních předpisů jsou na místě, protoţe dle statistických údajů, které jsou kaţdým rokem vyhotovovány příslušným orgány, jenţ přestupky řeší, nedochází ke sniţování páchaných přestupků, ale naopak stále k jejich nárůstu. Je naprosto adekvátní, aby za spáchaný přestupek následoval postih osobě, která jej spáchala a zároveň byl pro ni výstrahou a poučením do budoucna. Je moţné konstatovat, ţe ve většině případů, je postih za skutek poučením.
1.4
Skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.
Skutkové podstaty jednotlivých přestupků jsou uvedeny v zákoně o silničním provozu v ustanovení § 125c. Tyto skutkové podstaty zde byly začleněny jiţ výše uvedenou novelou zákonem č. 133/2011 Sb., která nabyla účinnosti od 1. 8. 2011. Do této doby byly přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích zapracovány v ustanovení § 22 odstavci 1 aţ 3 zákona č. 200/1990 Sb.,o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích). Samotné ustanovení § 125c zákona o silničním provozu je rozděleno do 8 odstavců. V 1 aţ 3 odstavci jsou uvedeny skutkové podstaty podle typu porušení dopravních předpisů. Ve 4 aţ 6 odstavci je stanoveno, jaké sankce uloţí správní orgán přestupci za porušení citovaných ustanovení. Pokud je za spáchaný přestupek správní orgán povinen uloţit řidiči k sankci „pokuta“ i sankci „zákaz činnosti“ spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, není moţné projednat přestupek v blokovém řízení, přičemţ toto je stanoveno v odstavci 7 13
ustanovení 125c zákona o silničním provozu. Od uloţení sankce nelze upustit, avšak s výjimkou blokového řízení, kde pokud je přestupek kvalifikován podle písmene k) v odstavci 6 a správní orgán či policista rozhodne, ţe
k nápravě pachatele postačuje pouze ústní
projednání bez uloţení sankce, tak tento postup je v souladu s právní normou a lze tudíţ takto postupovat. V tomto případě se jedná o přestupky méně závaţného rázu, kdy nejsou bezprostředně ohroţováni ostatní účastníci silničního provozu, coţ je například porušení dopravního značení nebo neuţití povinného osvětlení vozidla. Přestupky podle zákona o silničním provozu můžeme rozčlenit do těchto skupin: 1)
řízení vozidla, které není technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích; tohoto přestupku se dopustí ten kdo bezprostředně ohroţuje ostatní účastníky silničního provozu svým technicky nezpůsobilým vozidlem anebo na vozidle nemá umístěnou registrační značku, která byla řádně přidělena registrem vozidel; má na vozidle umístěnou jinou registrační značku; značka je znečištěna či zakryta nebo je její čitelnost ztíţena.
2)
řízení vozidla nebo jízdy na zvířeti pod vlivem alkoholu nebo pod vlivem návykové látky; přestupku se dopustí ten, kdo řídí bezprostředně po poţití alkoholického nápoje či návykové látky nebo v takové době, kdy je ještě pod jejím vlivem; řidič nebo jezdec na zvířeti je ve stavu vylučujícím způsobilost a toto si způsobil poţitím alkoholu nebo jiné návykové látky; přestupku se dopustí ten, kdo se na základě výzvy policisty odmítne podrobit vyšetření, zda nebyl při jízdě ovlivněn alkoholem, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.
3)
řízení vozidla bez řidičského oprávnění; tohoto přestupku se dopustí řidič, který nevlastní příslušnou skupinu či podskupinu řidičského oprávnění; řidiči byl zadrţen řidičský průkaz, a přesto řídí vozidlo; řidič nemá platný zdravotní posudek, který osvědčuje jeho zdravotní způsobilost.
4)
řidič překročí dovolenou rychlost v obci nebo mimo obec; zde je rozčleněno překročení rychlosti do třech skupin, a to překročení dovolené nejvyšší rychlosti v obci o 40 km/h a více a mimo obec o 50 km/h a více; překročení dovolené nejvyšší rychlosti v obci o 20 km/h a více a mimo obec o 30 km/h a více; překročení dovolené nejvyšší rychlosti v obci o méně neţ 20 km/h a mimo obec o méně neţ 30 km/h.
14
5)
porušení jiných dopravních přestupků; mezi tyto přestupky patří nezastavení vozidla na signál, který mu přikazuje zastavit vozidlo nebo na pokyn „Stůj“ při řízení provozu oprávněnou osobou; předjíţdění vozidla, kdy je toto zakázáno příslušným předpisem; řidič nedá přednost v jízdě ostatním účastníkům silničního provozu včetně chodců; způsobí dopravní nehodu, při které je jiné osobě způsobeno ublíţení na zdraví.
6)
porušení dopravních předpisů učitelem autoškoly; učitel autoškoly poţije alkoholický nápoj či jinou návykovou látku během provádění výcviku ve výcvikovém vozidle; učitel autoškoly poţije bezprostředně či je pod vlivem alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky a přesto provádí výcvik ve vozidle; jeho schopnost je sníţena na základě jeho zdravotního stavu; učitel autoškoly se odmítne podrobit vyšetření na zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv toto vyšetření není spojené s nebezpečím pro jeho zdraví.
Vzhledem k modernizaci naší autodopravy mezi nejčastější přestupky, které správní orgán řeší, patří překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Převáţně se toto týká mladších řidičů, jenţ vlastní rychlá auta. Dalším častým přestupkem, je řízení vozidla bez řidičského oprávnění. Za tento přestupek správní orgán ukládá jak sankci „pokuta“ ve výši od 25 000 – do 50 000 Kč, tak i sankci „zákaz činnosti“ spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od 1 do 2 let.
2.
Projednávání dopravních deliktů.
Projednávání dopravních přestupků se řídí příslušnými hmotně právními normami a procesními normami. Dopravní přestupek je správní delikt, jehoţ stupeň nebezpečnosti je pro společnost nízký, jeho skutková podstata je přesně vymezena právní normou, za porušení této normy je stanovena sankce. Hmotně právní normou je zákon o přestupcích a zákon o silničním provozu. Zásadní změnou silničního zákona byla jeho novela provedená zákonem č. 133/2011 Sb., s účinností od 1. 8. 2011.
15
„Přímo do zákona byly zapracovány skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, kdyţ do tohoto data byly upraveny v ust. § 22 odst. 1 aţ odst. 3 zákona o přestupcích.“9 Došlo tedy k tomu, ţe jednotlivé skutkové podstaty přestupků byly zařazeny do zvláštního zákona, jenţ upravuje oblast dopravních přestupků. Samotný zákon o přestupcích na základě této úpravy obsahuje tedy ustanovení týkající se řízení o přestupku a obecné otázky přestupkového práva. Současně také byly sjednoceny správní delikty páchané v provozu na pozemních komunikacích, tedy nejen přestupky fyzických osob, ale také jiné správní delikty osob právnických a podnikajících osob fyzických. Obecnou právní normou je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Pokud tedy neupravuje zvláštní právní předpis (zákon o silničním provozu, zákon o přestupcích), který má přednost před obecnou úpravou, postup správního orgánu při řešení dopravních přestupků, řídíme se obecnou právní normou, která vymezuje postavení subjektů správního řízení, jejich práva a povinnosti a upravuje postup nejen při projednávání přestupků, ale obecně při provádění jakéhokoliv správního řízení. V zákonem vymezených, obvykle méně závaţných případech porušení silničního zákona, lze přestupky projednávat ve zjednodušeném příkazním řízení popřípadě v blokovém řízení, v ostatních případech pak ve správním řízení, na základě nařízeného ústního projednání přestupku, jehoţ konečným výsledkem je vydání rozhodnutí ve věci samé.
2.1
Přenesená působnost obce
„Projednávání a rozhodování přestupků je výkonem státní správy a obce plní tuto pravomoc v rámci své přenesené působnosti. Správní orgány, které přestupky projednávají a rozhodují o nich, jsou pak k tomu výslovně zmocněny zákonem (v ustanovení § 52 zákona o přestupcích) nebo zvláštními zákony, které obsahují jednotlivé přestupky.“ 10
______________________________ 9
Kučerová, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související.2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 603. ISBN 978-80-87576-01- 4 10 Horzinková, E., Kučerová, H.: Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou.2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 21. ISBN 978-80-87212-94- 3
16
Názvy samostatná a přenesená působnost obce jsou pro převáţnou většinu občanů neznámými pojmy, s nimiţ se běţně nedostanou do kontaktu. Pokud občané potřebují u orgánů své obce dosáhnout nějakého opatření či zásahu, ať uţ je to v jejich individuálním zájmu nebo má dojít k nápravě obecných problémů, je moţné, ţe jsou odmítnuti s poukazem na to, ţe tato záleţitost nespadá do působnosti orgánů obce. V konkrétním případě u řešení dopravních přestupků spadají kompetence do veřejné správy státní, kdy stát pověřil přenesením státní správy obec, kdyţ toto se můţe uskutečnit výhradně na základě zákona. Za kvalitní výkon státní správy v přenesené působnosti vůči občanům, kteří zde zastupují veřejnost, odpovídá stát, protoţe ten ji pověřeným orgánům obce svěřil. Orgány obce musí při výkonu této přenesené působnosti respektovat vůli toho, kdo jim ji svěřil a to je tedy stát. Obecní úřad vykonává výkon státní správy v této působnosti zvláštními orgány. Výjimkou, která přísluší radě obce, je nepatrná část přenesené působnosti, a to vydávání nařízení obce. Strukturu obecního úřadu tvoří odbory, které mají svěřen výkon státní správy a zabezpečují ji v přenesené působnosti. Rada obce ani zastupitelstvo nemůţe tedy jednotlivým odborům nařizovat, jak postupovat ve výkonu státní správy. Orgány obce postupují a řídí se zákonnými normami vydanými ve Sbírce zákonů, pokyny a další metodikou státních orgánů zveřejněnou ve věstníku vlády. Jednotlivá odvětví státní správy se řídí zvláštními zákony vydanými pro danou konkrétní oblast výkonu státní správy v přenesené působnosti. Postup orgánů při jejím výkonu je pak upraven procesními zákony, zejména správním řádem, přestupkovým zákonem a daňovým řádem, u dopravních přestupků je to zákon o silničním provozu. Správní řízení vedené mezi účastníky řízení a správním orgánem je tedy řízení se státem a není řízením s obcí. „Pro úplnost je třeba uvést, ţe územní samosprávu tvoří i vyšší územně samosprávné celky (kraje). Kraje byly zřízeny ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Právní postavení krajů a jejich orgánů je v současné době upraveno zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.“11
______________________________ 11
Horzinková, E., Kučerová, H.: Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou.2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 21. ISBN 978-80-87212-94- 3
17
2.2
Protiprávní jednání právnických a podnikajících fyzických osob a jejich postihy.
Protiprávní jednání právnických a podnikajících fyzických osob se nazývají správními delikty. Postihy za tyto správní delikty jsou uvedeny v zákoně o silničním provozu v ustanovení § 125d písm. a) aţ f). „Subjektem správních deliktů jsou provozovatelé vozidel, a to jednak právnické osoby (firmy), jednak podnikající osoby fyzické, jak podle ţivnostenského zákona, tak podle zvláštních zákonů, např. advokáti nebo lékaři.“12 U správních deliktů právnických osob a podnikajících osob fyzických, na rozdíl oproti samotným fyzickým osobám, není vyţadováno naplnění subjektivní sloţky zavinění. Postačuje zde pouze objektivní odpovědnost. Je nutné uvést, ţe výše uvedené si však nelze vysvětlovat tak, ţe správní orgán by tím nemusel prokazovat znaky skutkové podstaty správního deliktu. Zavinění na spáchání správního deliktu nelze právnické osobě prokázat, pokud tato prokáţe, ţe vynaloţila maximální snahu a úsilí k tomu, aby zabránila porušení příslušných zákonných ustanovení vedoucího ke spáchání správního deliktu. „Za všechny tyto správní delikty hrozí pokuta aţ do výše dvojnásobku maximální výše pokuty, kterou lze uloţit za nejpřísněji postiţitelné přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, tedy 100 000 Kč. Spodní hranice výše pokuty na rozdíl od zmíněných přestupků však není stanovena. Jiná sankce neţ pokuta se za uvedené správní delikty neukládá. Zákon o silničním provozu s tímto jednáním rovněţ nespojuje záznam ţádných bodů.“13 Náhradu nákladů řízení ukládá správní orgán ve výrokové části rozhodnutí na základě ustanovení § 79 odstavce 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v souvislosti s ustanovením § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.
______________________________ 12,13
Kučerová, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související.2. vydání. Praha:Leges, 2011, s. 654-655. ISBN 978-80-87576-01- 4
18
„Paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč. Paušální částka podle odstavce 1 se ve zvláště sloţitých případech, nebo pokud byl přibrán znalec z jiného oboru neţ psychiatrie, zvyšuje o 1 500 Kč. Pokud byl přibrán znalec z oboru psychiatrie, zvyšuje se paušální částka podle odstavce 1 o 2 500 Kč. Pokud bylo přibráno více znalců, částky za znalce se sčítají. Paušální částka nákladů řízení po zvýšení podle tohoto odstavce můţe činit nejvýše 6 000 Kč.“14 Vyhláška Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, se v řízení o jiných správních deliktech nepouţije ani podpůrně.
2.3
Zabránění v jízdě a zadržení řidičského průkazu.
Novým prostředkem, který byl zaveden od 1. 7. 2006 na základě novelizace zákona o silničním provozu, je zabránění v jízdě řidiči bezprostředně na samotném místě spáchání přestupku či trestného činu. Smyslem zavedení tohoto institutu byla zejména ochrana bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu, tak, jako je tomu u zadrţení řidičského průkazu. Úkonu zabránění v jízdě nepředchází správní řízení. Smyslem tohoto opatření je omezit řidiče na dobu nezbytně nutnou v jeho činnosti, aby nedošlo k dalšímu ohroţení buď jeho samého či jiných účastníků silničního provozu. Zabránění v jízdě a zadrţení řidičského průkazu je řešeno v ustanovení § 118a a ustanovení § 118b zákona o silničním provozu. Důvody pro zabránění v jízdě jsou taxativně vymezeny v ustanovení § 118a zákona o silničním provozu. Policista tedy můţe přikázat řidiči motorového vozidla jízdu na nejbliţší, z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, vhodné místo k odstavení vozidla anebo zabránit mu v jízdě pouţitím technického prostředku nebo odtaţením vozidla z těchto důvodů: 1)
řidič je podezřelý, ţe zavinil dopravní nehodu, při které došlo k usmrcení nebo těţké újmě na zdraví
______________________________ Codexis 14 Vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 6
19
2)
řidič ujel z místa dopravní nehody, na které měl bezprostředně předtím účast a kterou byl povinen oznámit policii
3)
řidič je podezřelý, ţe zavinil dopravní nehodu, při které došlo k usmrcení nebo těţké újmě na zdraví
4)
řidič ujel z místa dopravní nehody, na které měl bezprostředně předtím účast a kterou byl povinen oznámit policii
5)
řidič řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky
6)
řidič se odmítl na výzvu policisty podrobit dechové zkoušce
7)
řidič se odmítl na výzvu policisty v případě, ţe dechová zkouška je pozitivní, podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem či jinou návykovou látkou, ačkoliv by toto vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví
8)
řidič řídil motorové vozidlo a nevlastní řidičské oprávnění
9)
řidič řídil motorové vozidlo, ačkoliv mu byla uloţena sankce „zákaz činnosti“ spočívající v zákazu řízení motorových vozidel
10)
u řidiče je podezření, ţe by se vyhýbal přestupkovému řízení a nesloţil kauci jako záruku, ţe se dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku
11)
je důvodné podezření, ţe vozidlo bylo odcizeno
12)
vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, kdy závaţným způsobem bezprostředně ohroţuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích
13)
řidič poruší zvláštní právní předpis při kontrolním váţení, ať jsou to rozměry vozidla či jízdní soupravy nebo největší povolená hmotnost na nápravu vozidla
Zjistí-li stráţník obecní policie u řidiče motorového vozidla, kterého kontroluje, podezření z porušení některého výše vyjmenovaného skutku, je jeho povinností přivolat Policii ČR a setrvat na místě do doby jejího příjezdu. Účelem zabránění v jízdě je zamezit řidiči vozidla, aby činil protiprávní jednání. Veškeré náklady vynaloţené na zabránění vozidla hradí řidič nebo provozovatel vozidla. Obecným ustanovením pro pouţití technického prostředku policistou je ustanovení § 36 zákona o policii. Dle odstavce 2 téhoţ ustanovení je moţné pouţít technický prostředek jen tehdy, pokud je zajištěno moţné odstranění kdykoliv, bez zbytečného odkladu a na základě zákonného postupu. Pokud pominou důvody pro zabránění v jízdě vozidla, je povinností 20
Policie ČR vozidlo uvolnit, coţ vyplývá i ze zákona o silničním provozu. Jestliţe byly důvody pro zabránění v jízdě ze strany řidiče, je moţné, aby pokračoval v jízdě jiný způsobilý řidič. Technický prostředek k zabránění v jízdě vozidla tzv. „botička“ nesmí být pouţita, pokud by vozidlo bylo překáţkou v silničním provozu a nesmí se pouţít u vozidel, která jsou označena jako vozidla poţární ochrany, ozbrojených sil, vozidla převáţející invalidy, vozidla zdravotnických sluţeb nebo osob poţívajících výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Toto je uvedeno v příslušných ustanoveních jak v zákoně o policii, tak v zákoně o obecní policii. Při zadrţení řidičského průkazu policistou není důleţité, zda je řidič vozidla občanem České republiky nebo se jedná o řidiče jiné státní příslušnosti. Jestliţe osoba, které je zadrţen řidičský průkaz, nemá trvalý pobyt na našem území, postoupí zadrţený řidičský průkaz policista obecnímu úřadu s rozšířenou působností v místě, kde k přestupku či trestnému činu došlo. Zde je nutné uvést, ţe obecnímu úřadu s rozšířenou působností jsou postupovány zadrţené řidičské průkazy u řidičů podezřelých jak tedy z přestupku, tak i trestného činu. V praxi to tedy znamená, ţe policista, který zadrţí řidiči řidičský průkaz, oznámí toto nejbliţší pracovní den na obecní úřad s rozšířenou působností v místě spáchání skutku. Příslušný správní orgán poté zahájí správní řízení ve věci zadrţení řidičského průkazu, a to ve lhůtě 5 pracovních dnů ode dne oznámení od Policie ČR a konečným výsledkem je rozhodnutí o zadrţení řidičského průkazu. Pokud má řidič vydán řidičský průkaz cizím státem, správní orgán nezahajuje správní řízení ve věci zadrţení řidičského průkazu, ale neodkladně jej zašle Ministerstvu dopravy ČR, které jej zašle do příslušné země, kde byl řidičský průkaz vydán. U zadrţených řidičských průkazů, kde je u řidiče podezření z trestného činu, je povinností správního orgánu rozhodujícího o zadrţení řidičského průkazu poţádat o souhlas státního zástupce. Po udělení souhlasu zahájí správní orgán řízení ve věci zadrţení řidičského oprávnění. Pokud by státní zástupce nedal souhlas se zadrţením řidičského průkazu, je povinností správního orgánu neprodleně vrátit řidiči jeho zadrţený řidičský průkaz. Doba zadrţení řidičského průkazu se započítává do doby, neţ bude vydáno rozhodnutí s uloţením sankce. Příklad ve výrokové části rozhodnutí: Podle ustanovení § 125c odstavce 5 zákona o silničním provozu a v souladu s ustanovením § 11 odstavce 1 písmena c) zákona o přestupcích se p. Janu Novákovi ukládá:
21
Sankce „zákaz činnosti“ spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Podle ustanovení § 118c odstavce 3 zákona o silničním provozu, se doba zadrţení řidičského průkazu započítává do doby výkonu sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel se započetím ode dne zadrţení řidičského průkazu. Řidičský průkaz byl p. Janu Novákovi zadrţen dne 16. 1. 2012. Graf č. 1 Počet zadržených řidičských průkazů, předaných Městskému úřadu Strakonice, odboru dopravy k dalšímu řízení od 1. 7. 2006, od zavedení institutu zadržování řidičských průkazů – zdroj vlastní. počet zadržených ŘP Policií ČR 120
103
102
112
113
102
100 80
2006
65
2007 60
2008 2009
40
2010 2011
20 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
Rok
2.4
Bodový systém.
„Za změny nejrevolučnější lze bezesporu povaţovat zavedení bodového hodnocení vybraných přestupků a trestných činů spáchaných řidiči motorových vozidel, obecně nazývaného bodový systém, a znovuzavedení institutu zadrţení řidičského průkazu od 1. 7. 2006.“15 K zavedení bodového systému přispěl neuspokojivý stav na našich silnicích. Zákonodárci tedy přemýšleli, jakým způsobem by mohlo dojít ke zlepšení stávající situace, aby nedocházelo k neustálému navyšování dopravních přestupků. Byl tedy zaveden bodový systém, který by měl motivovat řidiče k větší ukázněnosti a dodrţování pravidel silničního provozu. Jiţ v minulosti byly snahy zavést tento systém, konkrétně v devadesátých letech, ale k realizaci došlo aţ v r. 2006. ____________________________ 15
Kučerová, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související.2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 9, 524. ISBN 978-80-87576-01- 4
22
Bodový systém do jisté míry splnil a plní svůj účel. Plní zde preventivní úlohu, kdy řidiči pod hrozbou dosaţení 12 bodů a ztráty řidičského oprávnění na dobu jednoho roku jsou obezřetnější a dávají si více pozor u přestupků, které jsou bodově ohodnoceny. To se týká například přestupku nepřipoutání bezpečnostním pásem ve vozidle, kdy z vlastní praxe mohu uvést, ţe počet oznamovaných přestupků takto kvalifikovaných je minimální. Pokud se řidič motorového vozidla nedopustí během 1 roku bodovaného přestupku, za který byl pravomocně vyřešen, je mu z jeho „bodového konta“ odečten určitý počet bodů. Maximálně mu však mohou být odečteny 4 body. Záporným hlediskem bodového systému je nedostatečná informovanost řidičů o stavu jejich „bodového konta“, kdy řidič se ve většině případů dozví informaci od obce z rozšířenou působností o dosaţení 12 bodů aţ s výzvou odevzdat řidičský průkaz. „Tento nedostatek neodstranila ani první podstatnější změna bodového systému, provedená zákonem č. 133/2011 Sb. s účinností od 1. 8. 2011.“16 Odebrání bodů má povahu vedlejšího trestu a nejedná se tedy o sankci. Ve většině případů je řidiči toto uloţení bodů chápáno jako další sankce a hovoří u správního orgánu o dvojím postihu. Tento argument je ve většině případů namítán i právními zástupci, kteří zastupují v řízeních řidiče. Soudy však dospěly k jednoznačnému závěru, ţe se nejedná o porušení zásady ne bis in idem (z lat. „ne dvakrát v téţe věci“). „Dosaţení
maximálního počtu dvanácti bodů je po oznámení této skutečnosti řidiči
příslušným správním orgánem, spojeném s výzvou k odevzdání řidičského průkazu (a taktéţ mezinárodního řidičského průkazu, byl-li mu vydán) ze zákona spojeno s pozbytím řidičského oprávnění v důsledku ztráty odborné způsobilosti řidiče k řízení motorových vozidel. Opětovné získání příslušných oprávnění je moţné aţ po uplynutí jednoho roku, a to po přezkoušení z odborné způsobilosti a po 31. 7. 2011 téţ po podrobení se dopravně psychologickému vyšetření, od něhoţ si zákonodárci slibují odhalení nezdravých řidičských návyků a jejich odstranění.“17 Pokud řidič nesouhlasí se záznamem nebo odečtem bodů, můţe podat písemné námitky, coţ přímo upravuje zákon o silničním provozu.
____________________________ 16,17
Kučerová, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související.2. vydání. Praha:Leges, 2011, s. 9, 524-526. ISBN 978-80-87576-01- 4
23
Častým dotazem, na který správní orgán odpovídá, je to, zda můţe řidič, který dosáhl dvanácti bodů (došlo tedy k jeho vybodování) poţádat po uplynutí poloviny doby (tj. šesti měsíců) o upuštění zbytku trestu, tak, jak je to při uloţení sankce „zákaz činnosti“ spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. Jednoznačnou odpovědí je, ţe nelze poţádat o upuštění zbytku trestu, protoţe toto je moţné pouze u uloţené sankce „zákaz činnosti“. Od 1. září 2008 nabyla účinnost novela zákona o silničním provozu a na základě této novely si můţe řidič odečíst určitý počet bodů, pokud absolvuje školení bezpečné jízdy ve středisku bezpečné jízdy. Odečtení bodů má však tři podmínky: 1) řidič se můţe zúčastnit školení bezpečné jízdy, pokud má na svém „bodovém kontě“ maximálně 10 bodů 2) uloţené body musí být za přestupky ohodnocené méně neţ 6 body 3) školení bezpečné jízdy se můţe zúčastnit pouze jednou za kalendářní rok
V příloze zákona o silničním provozu jsou uvedena jednotlivá jednání, za která jsou přidělovány body pracovníkem registru řidičů po zadání do počítačového programu pojmenovaného „Eliška“ podle jejich právní kvalifikace. Novelizací zákona o silničním provozu platnou od 1. 8. 2011 byly zrušeny některé poloţky bodového hodnocení. Jednalo se o poloţky u šestibodových a jednobodových skutků, kdyţ tyto byly zcela odstraněny a některé skutky z hlediska jejich závaţnosti byly také vyjmuty. Toto se například týká přestupku řízení vozidla bez platného zdravotního posudku, za který bylo před změnou přidělováno řidiči 5 bodů. Skutky jsou tedy podle současné právní úpravy ukládány v rozmezí 2, 3, 4, 5, 7 bodů. „Zásadní změnu představuje vypuštění bodového ohodnocení za řízení vozidla bezprostředně po poţití alkoholického nápoje, nebo v takové době po poţití alkoholického nápoje, po kterou je řidič ještě pod jeho vlivem, je-li zjištěný obsah alkoholu v těle řidiče nebo jezdce na zvířeti menší nebo rovný 0,30 promile. Tato změna však v ţádném případě neznamená prolomení nulové tolerance vůči alkoholu při řízení, neboť nadále takový skutek je postihován jako
24
přestupek. Pouze se vzhledem k obecně uznávané toleranci přesnosti měření alkoholu v krvi pomocí dechových detektorů (aţ 0,24 promile) vypouští tento skutek z bodového ohodnocení.“18 „Zavedení
bodového systému přineslo výrazné zlepšení parametrů nehodovosti v počáteční
fázi v období červen – září 2006. Postupně se však pozitivní trend v nehodových parametrech sniţoval, aţ se v období březen – duben 2007 dostaly negativní následky dokonce nad úroveň, která byla o rok předtím.“19 Bodový systém lze celkově hodnotit kladně. Nepochybně přispěl k větší bezpečnosti silničního provozu a k tomu, ţe řidiči si více dávají pozor na páchání přestupků, které jsou zahrnuty do bodového hodnocení. Jedná se zejména o přestupky za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci a mimo obec. Většina řidičů, kteří dosáhnou 12 bodů, jsou řidiči, kterým byla několikrát uloţena sankce „pokuta“ za porušením překročení rychlosti.
____________________________ 18
Kučerová, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související.2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 702. ISBN 978-80-87576-01- 4 19 Analýza dopadů zákona č. 411/2005 Sb. a souvisejících předpisů na dopravní nehodovost, Centrum dopravního výzkumu, srpen 2007, str. 11.
25
Celkový počet řidičů a počet bodovaných řidičů
26
0
50 25
75
125 100
150
200 175
250 225
275
325 300
350
400 375
425
475 450
500
550 525
575
625 600
675 650
700
750 725
775
825 800
850
Celkový počet řidičů
Počet bodovaných řidičů
Rok udělení ŘO
1947 1949 1951 1953 1955 1957 1959 1961 1963 1965 1967 1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011
Počty řidičů, kteří obdrželi body, dle roku udělení ŘO
Graf č. 2 Statistika řidičů vedených na Městském úřadu Strakonice, kteří obdrželi body podle roku udělení řidičského oprávnění - zdroj vlastní.
Celkový počet řidičů a počet bodovaných řidičů
27
0
25
50
75
100
125
150
175
200
225
250
275
300
325
350
375
400
425
450
475
500
525
550
575
600
625
650
675
700
725
750
15
17
19
21
23
25
27
29
31
33
35
37
39
41
43
45
49
51
53
57
59
61
63
65
67
69
Celkový počet řidičů
Věk řidiče
55
Počet bodovaných řidičů
47
71
Počty řidičů, kteří obdrželi body, dle věkové hranice
73
75
77
79
81
83
85
87
89
91
93
95
97
99
Graf č. 3 Přehled řidičů vedených na Městském úřadu Strakonice podle věkové hranice, kteří obdrželi body – zdroj vlastní.
Graf č. 4 Statistický přehled bodovaných dopravních přestupků a trestných činů evidovaných na Městském úřadu Strakonice podle data spáchání – zdroj vlastní. Bodované přestupky a trestné činy dle data spáchání 2750
Počet bodovaných přestupků a trestných činů
2500 2250 2000 1750 1500 1250 1000 750 500 250 0 1.7.2006-31.12.2006 1.1.2007-31.12.2007 1.1.2008-31.12.2008 1.1.2009-31.12.2009 1.1.2010-31.12.2010 1.1.2011-31.12.2011
Období Bodovaný přestupek
Trestný čin
Graf č. 5 Statistický přehled osob na Městském úřadu Strakonice, které dosáhli 12 bodů – zdroj vlastní.
Počet osob s 12-ti body
Osoby s 12-ti body 150 140 130 120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
Ženy Muži
Celkem
S řidičským oprávněním
28
Bez řidičského oprávnění
3.
Řešení dopravních přestupků v praxi.
Termín „dopravní přestupek“ není nikde přesně definován. V publikacích se převáţně hovoří o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Základem pro rozhodování o dopravním přestupku je správná kvalifikace skutku, o kterém je vedeno řízení. V důsledku nesprávného zařazení právního předpisu nebo chybného ustanovení, můţe dojít k té situaci, ţe přezkoumávané rozhodnutí je zrušeno nebo změněno. „V praxi se velice často vyskytují případy, ve kterých není ani po shromáţdění veškerých dostupných podkladů pro rozhodnutí jednoznačné, k jakému porušení právní normy jednáním pachatele přestupku došlo, a pochybnosti jsou stran kvalifikace skutku. Typickým příkladem mohou být dopravní nehody, ke kterým dojde při předjíţdění řidiče odbočujícího vlevo. Zákon na takové případy pamatuje ustanoveními o odloţení věci, resp. zastavení řízení, v praxi však takový postup představuje pro účastníky dopravní nehody následné komplikace v podobě problémů s plněním pojišťoven a uplatňováním náhrady škody, která jim byla při dopravní nehodě způsobena.“20 Řešení dopravních přestupků je velmi náročná agenda, při které správní orgán musí být nejenom znalý právních předpisů, nýbrţ musí se v nich zejména patřičně orientovat a neustále sledovat změny v legislativě, ke kterým v poslední době dochází velmi často. Protoţe správní orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických osob je jeho povinností, aby zjištěný stav věci odpovídal skutečnosti a nebyli uznáni z přestupku nevinní lidé. Naopak je nutné uvést, ţe neukázněností účastníků silničního provozu dochází často k tragickým následkům, ať se to týká hmotné škody, či dojde-li ke zranění osob. Pokud se budou účastníci silničního provozu chovat s vědomím, ţe následky postihu jsou malého rázu či, ţe se jim dokonce mohou vyhnout, bude narůstat na našich komunikacích míra porušování dopravních předpisů. Cílem správního orgánu není tedy jen trestat, ale i preventivně působit na účastníky silničního provozu tak, aby bylo co nejméně dopravních nehod a přestupků na našich komunikacích.
_________________________ 20
Kučerová, H.: Dopravní přestupky v praxi.2. vydání. Linde Praha a.s.:Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví, 2006, s. 32. ISBN 80-7201-613-X
29
3.1
Přestupky v dopravě u mladistvých osob.
V přestupkovém právu je mladistvá osoba, která v době spáchání přestupku dovršila 15 let a nepřekročila 18. rok svého věku. Řízení u mladistvých osob je upraveno ve speciálním ustanovení § 19 zákona o přestupcích. Řízení s mladistvým je specifickým řízením a správní orgán se musí řídit postupem, který je stanoven v příslušných ustanovení zákona o přestupcích. Správní řízení s mladistvou osobou je výhradně ústní řízení. Zkrácené a zjednodušené příkazní řízení tedy není moţné správním orgánem pouţít. Účastníky řízení jsou při projednávání přestupku i jeho zákonní zástupci, kterými jsou zpravidla jeho rodiče, případně osoby, kterým byl svěřen mladistvý do péče a dále je účastníkem řízení i pracovník sociálně-právní ochrany dětí. Všechny účastníky řízení musí správní orgán vyrozumět o konaném jednání. Pokud se zástupci mladistvého nedostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku, lze mladistvého projednat bez jejich účasti, ale správní orgán musí mít prokazatelně doloţeno, ţe byli vyrozumění o konaném jednání, coţ je vrácená doručenka s jejich podpisem. Proti rozhodnutí o přestupku s osobou mladistvou mají všichni zákonní zástupci právo se odvolat v jeho prospěch. Pokud některý ze zákonných zástupců není přítomen ústnímu jednání, je povinností správního orgánu zaslat tomuto zákonnému zástupci písemné vyhotovení rozhodnutí. Rozhodnutí nabude právní moci a je vykonatelné aţ tehdy, kdyţ je všem doručeno rozhodnutí a ti nevyuţijí řádného opravného prostředku. „Základní horní hranice pokuty, kterou lze mladistvému uloţit v blokovém řízení je 500 Kč. Pokud však lze za přestupek v blokovém řízení ukládat pokutu vyšší neţ 1 000 Kč (srov. § 13 odst. 2 zákona o přestupcích), je mladistvému moţné za takový přestupek uloţit pokutu do 1 000 Kč. Zákaz činnosti lze mladistvému uloţit na dobu stanovenou zákonem nejdéle však na dobu jednoho roku. Vedle obecných podmínek stanovených v § 14 zákona o přestupcích, lze zákaz činnosti uloţit, nebrání-li jeho výkon přípravě mladistvého na povolání. Musí jít o přípravu na povolání ve formě, kterou uznává právní předpis, tato příprava se jiţ uskutečňuje nebo do ní byl mladistvý přijat a činnost, která má být zakázána, je součástí této přípravy.“21
_________________________ 21
Červený, Z., Šlauf, V., Tauber, M.: Přestupkové právo. 17. vydání. Praha. Linde a.s., 2011, s. 56. ISBN 978-80-7201-830-7
30
Z praxe správního orgánu lze konstatovat, ţe při projednávání dopravních přestupků u mladistvých je běţné, ţe nelze uloţit sankci „zákaz činnosti“ spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a to z důvodu, ţe výkon této sankce by bránil mladistvému při přípravě na budoucí povolání. Pokud se týká statistiky v počtu oznámených dopravních přestupků mladistvých osob, tak v posledních šesti letech nedošlo k ţádnému výraznému posunu a rozdílu v počtu jejich oznámení. Spáchání dopravních přestupků se pohybuje v dolní hranici k celkovému počtu oznámených přestupků, které jsou postoupeny správnímu orgánu, jenţ je příslušný tyto oznámení řešit (viz. graf č. 6 „Porovnání oznámených přestupků Městskému úřadu Strakonice u mladistvých osob k celkovému počtu oznámených přestupků“). Převáţně se jedná o jízdu bez příslušného řidičského oprávnění, způsobení dopravní nehody či jízdu pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Graf č. 6 Porovnání oznámených přestupků Městskému úřadu Strakonice u mladistvých osob k celkovému počtu oznámených přestupků – zdroj vlastní.
967
1000 900
700
780
720
706
800
953
počet přestupků mladistvých
553
600 500 400
celkový počet došlých přestupků
300 200 100
12
12
8
7
r.2006
r.2007
r.2008
5
10
r.2010
r.2011
0 r.2009
Rok
3.2
Problematika řízení vozidla pod vlivem alkoholu.
Přestupky týkající se řízení vozidla pod vlivem alkoholu a jiných omamných látek patří mezi nejzávaţnější přestupky. Bylo tomu tak v době minulé a je tomu tak i v současnosti. Zavedením bodového systému jsou řidiči ohledně těchto přestupků více obezřetní, a to zejména z toho důvodu, ţe tyto přestupky patří k nejvýše bodově ohodnoceným. Do novelizace zákona o silničním provozu účinné od 1. 8. 2011 byly za přestupky na úseku alkoholismu a jiných návykových látek přidělovány body 3, 6, 7. Po novelizaci nastala výrazná změna v bodovém hodnocení a to taková, ţe řidičům, kterým je naměřena hladina
31
alkoholu v krvi do 0,3 promile, tak nemají přiděleny ţádné body, ale řidičům s naměřenou hladinou alkoholu v krvi nad 0,3 promile je jiţ přiděleno 7 bodů. Řidič vozidla, tím je myšlen i cyklista, je povinen na výzvu příslušné osoby zmocněné k provádění dechové zkoušky, se podrobit vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem podle zvláštního právního předpisu. Tím zvláštním právním předpisem je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Obecně se tomuto zákonu říká tabákový zákon. Osobou vyzývající k podrobení se dechové zkoušky je zpravidla příslušník Policie ČR nebo stráţník obecní policie. Od 1. 1. 2009 můţe vyzvat řidiče k vyšetření i zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo příslušník Vojenské policie. „Hlavním cílem této speciální právní normy je ochrana společnosti před alkoholismem, návykovými látkami a uţíváním tabákových výrobků.“22 Od 1. 1. 2009, pokud je dechová zkouška provedena certifikovaným dechovým přístrojem, který splňuje stanovené podmínky, se neprovádí lékařské vyšetření. Kontrolní orgán, který provádí dechovou zkoušku, musí dbát předepsaného postupu pro provedení dechové zkoušky. Konkrétně musí dodrţovat pracovní postup Českého metrologického institutu č. 114-MPC008-08. Zde je stanoveno, ţe měření je nutné opakovat minimálně jednou po 5 minutách a výsledek je moţné povaţovat za akceptovatelný, pokud mezi dvěmi dechovými zkouškami není rozdíl větší neţ 10 %. Jestliţe by nebyla provedena u řidiče opakovaná dechová zkouška, pak toto neprovedení by mělo negativní vliv na pouţitelnost získaného měření jako důkazního prostředku. Správní orgán postupuje při řešení přestupků podle metodiky zpracované Ministerstvem dopravy ČR pod č. j. 285/2009-160-OST nazvané „Metodika k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb.“ Na základě této metodiky, pokud je u řidiče naměřena hodnota na dechovém přístroji niţší neţ 0,25 promile alkoholu v dechu, je povaţována dechová zkouška za negativní. V případě, ţe se řidič odmítne na výzvu kontrolního orgánu podrobit dechové zkoušce, provede se odborné lékařské vyšetření. Za odmítnutí dechové zkoušky a i odborného vyšetření hrozí
_________________________ 22
Kučerová, H.: Dopravní přestupky v praxi.2. vydání. Linde Praha a.s.:Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví, 2006, s. 77. ISBN 80-7201-613-X
32
řidiči uloţení sankce peněţité pokuty ve výši od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu od 1 do 2 let. Odmítnutí se podrobit těmto povinnostem, ačkoli to nebylo spojené s nebezpečím pro zdraví řidiče, je bodově ohodnoceno 7 body. Od 1. 8. 2011 byla podstatně redukována výše pokuty, jakou můţe správní orgán uloţit řidiči v přestupkovém řízení za jízdu s vozidlem pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky. Je stanovena spodní hranicí ve výši od 2 500 Kč a horní hranice moţné výše uloţení pokuty činí 20 000 Kč. Zároveň správní orgán musí uloţit k této pokutě i sankci zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to na dobu od ½ roku do 1 roku. Současně je přiděleno řidiči i bodové ohodnocení ve výši 7 bodů. Do 31. 7. 2011 byla výše pokuty stanovena od 10 000 Kč do 20 000 Kč. Sníţení výše sankce je adekvátní a přijatelné z pohledu správního orgánu, protoţe dříve jednotná spodní hranice 10 000 Kč byla v některých případech likvidační, zejména pro seniory či osoby bez pracovního poměru nebo osoby věku blízkého věku mladistvého. Správní orgán povaţuje za spravedlivé, ţe za naměření hladiny alkoholu v krvi či v dechu do 0,5 promile není povinen uloţit výši 10 000 Kč a můţe tedy přihlíţet i k osobě přestupce zejména jeho finančním poměrům a zohlednit toto při výši uloţené pokuty. Častým argumentem řidičů je, ţe řídili vozidlo jen několik metrů, pouze se jej snaţili přeparkovat a ţe neohrozili jiného účastníka silničního provozu. V těchto případech je správní orgán stejného názoru se zákonodárci, pokud je řidič ovlivněn alkoholickým nápojem či jinou návykovou látkou, nesmí řídit vozidlo, byť by to bylo i na krátkou vzdálenost a nezbavuje jej to odpovědnosti za spáchání přestupku. V uloţených sankcích správní orgán na základě ústního projednání přestupku hodnotí, jaké pohnutky a jaké okolnosti vedly k řidiče k tomu, ţe řídil vozidlo a důsledky jeho jednání. Osobní kontakt s přestupcem je velmi důleţitý, proto pokud se přestupce nedostaví ke správnímu orgánu na základě řádného předvolání a správní orgán má ze spisového materiálu dostatek důkazů prokazujících jeho přestupek, můţe jej projednat v jeho nepřítomnosti na základě ustanovení § 74 zákona o přestupcích. Rozhoduje pak jen na základě předloţených důkazů vyplývajících ze spisového materiálu a nemůţe tedy ani přihlédnout k tomu, co mohl přestupce sám sdělit správnímu orgánu, a co jej vedlo ke spáchanému skutku. Od těchto uvedených okolností se tedy odvíjí uloţená výše sankce pro přestupce.
33
Nelze opomenout a vysvětlit do jaké výše naměřené hodnoty u řidiče se jedná o přestupek a kdy je řidič ve stavu vylučující způsobilost pro řízení vozidla a dopouští se tak trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky dle ustanovení § 274 trestního zákoníku. „Podle stanoviska Ministerstva zdravotnictví České republiky a ustálené judikatury se jiţ obsah 1,0 promile alkoholu v krvi osoby povaţuje za stav vylučující způsobilost.“23 Při dechové zkoušce je hranice stavu vylučující způsobilost stanovena dle metodického pokynu od 1,27 promile alkoholu v dechu. Je běţné, ţe pokud jsou hodnoty hraniční a správní orgán nedokáţe jednoznačně posoudit stav vylučující způsobilost, je spisový materiál postoupen státnímu zástupci, který rozhodne, zda se jedná o trestný čin nebo jen o přestupek. Obecně lze konstatovat, ţe řešení přestupků na úseku alkoholismu a pod vlivem návykových látek je velmi sloţité a finančně nákladné. Není ojedinělé, ţe správní orgán musí nechat vyhotovit znalecký posudek z oboru toxikologie, který potvrdí, do jaké míry byl
řidič
ovlivněn, a jaké reakce způsobuje naměřená hladina alkoholu v krvi. Znalecké posudky jsou zadávány zejména při nesouhlasu řidiče se spáchaným přestupkem, nejsou výjimečné i případy, kdy řidič uvádí, ţe před jízdou nebo za jízdy uţil léky a tyto způsobily, ţe jeho dechová zkouška je pozitivní. Dochází také při znaleckých posudcích ke zpětnému propočtu alkoholu v těle řidiče, to je z důvodu nesetrvání na místě dopravní nehody a později, kdyţ je řidič zjištěn, je mu zjištěno poţití alkoholu či jiné návykové látky. V těchto konkrétních případech skoro ve všech případech řidiči uvádí, ţe byli v šoku, stresu a alkohol poţili aţ po nehodě. Je pak na dokazování správního orgánu, zda vůbec prokáţí jízdu pod vlivem alkoholu, zda se v místě nacházeli nějací svědci, kteří by mohli potvrdit, jak se jevil a choval řidič vozidla. Důkazní proces je v těchto případech opravdu velmi sloţitý a komplikovaný.
3.3
Dopravní nehody, jejich řešení a dokazování.
Dopravní nehodu lze povaţovat z hlediska vzniklých moţných následků za závaţný přestupek proti bezpečnosti a plynulosti v silničním provozu. V zákoně o silničním provozu je definována v ustanovení § 47 odstavce 1. Dopravní nehodou rozumíme skutek na pozemní komunikaci, při němţ se stane havárie, v jejímţ důsledku dojde ke zranění nebo k usmrcení _________________________ 23
Srov.: Linhart, S. Trestný čin opilství v silniční dopravě. Čs. kriminalistika č. 1/1982, s. 88.
34
osoby a k hmotné škodě na majetku. K výše uvedeným skutečnostem musí dojít při pohybu vozidla. Naopak dopravní nehodou není stav, kdy dojde k poškození vozidla, zranění či smrti osoby a nestalo se tak z důvodu havárie nebo střetu s jiným vozidlem. Na základě novelizace zákona o silničním provozu účinné od 1. 8. 2011 je účastník dopravní nehodu povinen nahlásit policistovi v těchto případech:
byla-li zraněna nebo usmrcena osoba
na vozidle nebo přepravované věci vznikla škoda převyšující zřejmě částku 100 000 Kč
došlo ke škodě na majetku třetí osoby
byla poškozena komunikace, její součást nebo příslušenství
došlo k poškození obecně prospěšného zařízení nebo ţivotního prostředí
pokud po dopravní nehodě není účastník této nehody sám schopen obnovit plynulost provozu
V ostatních případech lze situaci řešit bez součinnosti Policie ČR a tehdy jsou účastníci dopravní nehody povinni sepsat společný záznam o dopravní nehodě tzv. euroformulář. V tomto formuláři musí účastník dopravní nehody vyplnit čas, místo, příčinu, průběh, následky dopravní nehody a identifikaci účastníků zúčastněných vozidel. Účastníci dopravní nehody jej musí podepsat a neprodleně předat pojistiteli. Pokud některý z účastníků odmítne poskytnout součinnost při sepsání záznamu, je nutné neprodleně zavolat Policii ČR. Základní postup účastníka dopravní nehody by bylo moţné shrnout do těchto 10 základních bodů: 1) neprodleně zastavit vozidlo a zabezpečit místo nehody 2) zraněným osobám co nejrychleji poskytnout adekvátní pomoc 3) vyhodnotit vzniklou škodu a další okolnosti dopravní nehody 4) na Policii ČR oznámit nehodu jen v případech, které jsou jiţ výše uvedeny 5) provoz obnovit jen po souhlasu ostatních účastníků nebo přivolané Policie ČR 6) pokud není přítomna Policie ČR, sepsat tiskopis o dopravní nehodě – euroformulář 7) nezapomenout zajistit případné svědky a vše si fotograficky zadokumentovat, pokud je to moţné 8) zkontrolovat, zda máme všechny potřebné údaje o účastnících dopravní nehody 9) kontaktovat klientské centrum pojišťovny viníka dopravní nehody 10) předat pořízený záznam o dopravní nehodě své pojišťovně
35
Při šetření příčin vzniku a viny na dopravní nehodě je nutné zjistit přesnou příčinu. Správní orgán musí vycházet zejména ze řádného zadokumentování celé nehody od Policie ČR a toto řádné ohledání dopravní nehody je v poslední době hlavním problémem. Pokud nejsou řádně zadokumentovány všechny stopy bezprostředně po vzniku dopravní nehody, je velmi komplikované s odstupem času zjistit veškeré skutečnosti a důkazy proti viníkovi dopravní nehody. Stává se, ţe správnímu orgánu jsou postupovány k řešení dopravní nehody, kdy tyto jsou Policii ČR nahlašovány aţ dodatečně, to se např. týká nehod, kdy se účastníci na místě nejdříve dohodnou, kdo je viníkem dopravní nehody, poté i za několik dnů od vzniku dopravní nehody je nehoda nahlášena na Policii ČR s tím, ţe viník dopravní nehody neučiní svoji povinnost a nenahlásí na příslušnou pojišťovnu zavinění dopravní nehody. Druhý účastník poté se zpoţděním jde nahlásit dopravní nehodu Policii ČR. V těchto případech policista učiní šetření z dostupných stop na vozidlech, místo dopravní nehody je zadokumentováno jen na základě sdělení účastníků dopravní nehody a takto zpracovaný spisový materiál je postoupen správnímu orgánu k řešení. Ve většině případů zde policista označí jako podezřelé oba účastníky dopravní nehody a správní orgán má těţkou pozici v určení viníka. Poté nastává situace, kdy z důvodu důkazní nouze je dopravní nehoda odloţena nebo zastavena, pokud jiţ ve věci bylo zahájeno správní řízení. Jako příklad lze uvést nehody se střetem bočními zrcátky a poškození vozidel na parkovišti. Dalším příkladem v řešení dopravních nehod jsou nehody, kdy řidič vozidla na místě nehody nesetrvá a dopravní nehodu nahlásí aţ druhý den. Převáţně u těchto nehod je způsobena hmotná škoda na veřejně prospěšném zařízení, či je škoda vyšší neţ 100 000 Kč. Opuštění místa dopravní nehody řidič zdůvodňuje tím, ţe jednal v důsledku svého zkratového jednání způsobeného šokem z dopravní nehody. V těchto případech samozřejmě provedení dechové zkoušky je bezpředmětné a i nesmyslné. Z praxe lze uvést, ţe pokud je účastníkem dopravní nehody jen jedna osoba, není problém správního orgánu s prokázáním zavinění na dopravní nehodě. Dopravní nehody jsou ve většině případů zařazeny pod ustanovení § 125c odstavce 1 písmena k) zákona o silničním provozu, kde je povinností správního orgánu uloţit pokutu ve výši od 1 500 Kč do 2 500 Kč. Výjimkou jsou dopravní nehody, které vznikly porušením zvlášť vyjmenovaných ustanovení zákona o silničním provozu, které jsou bodově ohodnoceny. Jedná se o tyto jednání řidiče:
řidič neumoţní chodci bezpečné přejití vozovky anebo nezastaví před přechodem pro chodce; ohrozí jej při odbočování, při couvání, otáčení nebo při vjíţdění na komunikaci 36
řidič předjíţdí vozidlo, kdy je to zakázáno
řidič nedá přednost v jízdě, kdy tuto povinnost má
řidič vjíţdí na ţelezniční přejezd, kdy je to zakázané
řidič nezastaví na světelný signál „Stůj“ či na základě pokynu osoby, která řídí provoz
řidič otáčí, couvá nebo jede v protisměru na dálnici nebo silnici, kde to není dovoleno
V souvislosti s dopravní nehodou je nutné se zmínit i o nehodách, kdy je způsobeno zranění jinému účastníku silničního provozu. Tyto nehody patří mezi závaţné přestupky, u nichţ správní orgán musí ve většině případů zváţit a patřičně prokázat, zda došlo k ublíţení na zdraví nebo zda se jedná pouze o zranění. Za prokázání přestupku, při kterém způsobil řidič vozidla ublíţení na zdraví jinému účastníku silničního provozu, je tento kvalifikován s uloţením sankce „pokuta“ ve výši od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zároveň musí správní orgán uloţit viníkovi dopravní nehody sankci „zákaz činnosti“ spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu od 1 do 2 let. V těchto případech je prakticky vţdy zadáván znalecký posudek znalci z oboru zdravotnictví, aby vzniklé zranění kvalifikoval z odborné stránky tak, aby správní orgán mohl jednoznačně rozhodnout a správně kvalifikovat přestupek. Z praxe je moţné uvést, ţe ze znaleckého posudku vyplynou pro správní orgán podstatné informace, o jak závaţné zranění se jedná u zraněné osoby, zda se jedná o ublíţení na zdraví nebo zda jde jen o zranění (jako zranění je povaţována např. distorze krční páteře). Pokud ze znaleckého posudku vyplyne, ţe se jedná o zranění váţnějšího rázu, tak správní orgán postoupí spisový materiál státnímu zástupci k posouzení, jestli nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Jako příklad lze uvést, ţe byl správnímu orgánu postoupen spisový materiál od Policie ČR, kde došlo v důsledku dopravní nehody ke zranění spolujezdkyně ve vozidle, která si nárazem při střetu vozidel způsobila zlomeninu hrudní kosti. Dopravní nehoda byla postoupena ke správnímu řízení jako přestupek, správní orgán zadal znalecký posudek a znalec jednoznačně stanovil, ţe se v tomto případě jedná o zranění, které nelze kvalifikovat jako zranění lehké, spolujezdkyně byla podstatně omezena na běţném způsobu ţivota, a proto byl spisový materiál postoupen státnímu zástupci, který dopravní nehodu postoupil orgánům činným v trestním řízení s tím, aby byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu ublíţení na zdraví z nedbalosti.
37
Při řešení dopravních nehod musí být správní orgán velmi obezřetný a s rozvahou řešit tyto přestupky, aby byla obviněna a uznána vinnou ta osoba, která se dopustila protiprávního jednání na základě důkazů, jak prvotně zjištěných a zadokumentovaných ve spisovém materiálu od Policie ČR, tak i důkazů doplněných a provedených správním orgánem, který o přestupku rozhoduje a ukládá sankci. Z přílohy bakalářské práce nazvané „Informace o stavu nehodovosti na pozemních komunikacích České republiky za rok 2011“ vyplývá, ţe v roce 2011 poklesl počet nehod šetřených Policií ČR oproti jiným rokům. Musíme však vzít v úvahu, ţe v důsledku legislativní změny není řada nehod účastníky nahlašována. Došlo k poklesu počtu usmrcených osob v porovnání s rokem 2010, ale tyto výsledky nelze povaţovat za uspokojivé, protoţe zde došlo k navýšení zraněných osob. Statistické informace jsou dnes dostupné všem občanům, měli by být poučením pro nás samotné, ale zejména také podkladem pro naše zákonodárce, kteří jejich vyhodnocením mohou změnami v zákonech přispět k tomu, ţe některé skutky by měly být zpřísněny nebo naopak.
3.4
Cyklisté a jejich podíl na dopravních přestupcích.
Cyklista je účastníkem silničního provozu, tak jako řidiči vozidel či chodci. Musí tedy dodrţovat a zejména znát pravidla silničního provozu. Jízdní kolo musí splňovat technické podmínky pro provoz a zároveň splňovat povinnou výbavu na základě vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a ta je uvedena v příloze č. 13 této vyhlášky. Mezi základní povinnosti cyklisty patří:
věnovat se řízení kola a sledovat situaci v silničním provozu
řídit se dopravním značením
podrobit se vyšetření ke zjištění ovlivnění alkoholem na základě výzvy policisty nebo stráţníka obecní policie
za sníţené viditelnosti mít rozsvícené osvětlení kola
pokud je na komunikaci vyhrazen jízdní pruh či stezka pro cyklisty, musí jej vyuţít
cyklista mladší 18 let musí mít na hlavě ochrannou přilbu
Dopravních přestupků, kterých se dopustili cyklisté, je minimální počet oproti celkovému počtu všech oznámených přestupků. Konkrétně ke správnímu orgánu na Městský úřad Strakonice, odbor dopravy bylo k řešení v roce 2011 postoupeno celkem 11 přestupků, ze kterých byli podezřelí cyklisté. Ve srovnání s celkovým počtem oznámených dopravních
38
přestupků, kterých bylo 953, je to zanedbatelné mnoţství. Z těchto 11 přestupků však bylo 5 s kvalifikací jízdy pod vlivem alkoholu. V řešení těchto přestupků není ţádný rozdíl, jen u cyklistů lze uloţit pouze sankci „pokuta“, která je ve stejné výši, jaká se ukládá řidičům motorových vozidel. Sankci „zákaz činnosti“ spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel nelze cyklistovi uloţit. Pokud se cyklista dopustí přestupku jízdy pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, je zde rozdíl v porovnání s řidiči motorových vozidel v té části, ţe u cyklistů nerozhoduje naměřená výše hladiny alkoholu v krvi či v dechu, ohledně rozlišení skutku mezi přestupkem a trestným činem. V přestupkovém řízení jsou projednáváni všichni cyklisté bez rozdílu toho, jaká jim byla naměřena hladina alkoholu v krvi či v dechu, tedy i ve stavu vylučujícím způsobilost. Hraniční hodnotou pro stav vylučující způsobilost je povaţována hladina 1 promile, o tomto je jiţ zmiňováno v bodě 3.2 u problematiky řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Hranice pokut jsou stanoveny zákonem o silničním provozu ve výši od 2 500 Kč do 20 000 Kč a při řízení jízdního kola ve stavu vylučujícím způsobilost, je uloţena cyklistovy peněţitá sankce v rozmezí od 25 000 Kč do 50 000 Kč. Souhrnem lze uvést, ţe přestupky cyklistů nejsou tak časté, ale pokud jiţ k nim dojde, jsou jejich následky závaţnějšího rázu, neţ u řidičů motorových vozidel. To se týká zejména u dopravních nehod, kdy způsobená zranění cyklistů jsou převáţně těţkého charakteru.
3.5
Porovnání vyřešených dopravních přestupků proti počtu jejich oznámení.
V následující tabulce jsou uvedeny došlé přestupky na Městský úřad Strakonice, na úseku dopravy za období uplynulých 4 let. Tyto statistické údaje vyplývají z mé vlastní pracovní činnosti, a jsou zpracovávány do ročních statistických výkazů dostupných pro veřejnost. Tabulka č. 1 Statistický přehled počtu dopravních přestupků – zdroj vlastní
Počet oznámených přestupků Počet vyřešených přestupků Uloženo na pokutách Kč Počet uložených zákazů činnosti Počet podaných odvolání
r.2008
r.2009
r.2010
r.2011
720
780
967
953
591
528
779
734
2 687 900
2 013 900
3 510 100
3 039 700
157
166
157
164
13
4
15
28
39
Ze zpracovaných statistických údajů vyplývá, ţe převáţná většina dopravních přestupků je správním orgánem vyřešena, o čemţ svědčí i výše uloţených pokut. K výraznému nárůstu dopravních přestupků došlo v r. 2010. Podané opravné prostředky jsou v porovnání s vyřešeným mnoţstvím oznámených přestupků v zanedbatelném poměru.
4.
Nedostatky v legislativě a jejich dopad na rozhodování v praxi.
Přestupkové řízení u dopravních přestupků je velmi náročná agenda. Toto však můţe dle mého názoru posoudit jen ta osoba, která tyto přestupky řeší. Jen zkušenostmi a znalostmi právních předpisů v daném oboru je pracovník vykonávající tuto agendu kvalitní zárukou, aby správní řízení proběhlo dle zákonných norem a došlo ke spravedlivému vyřešení dopravního přestupku. Pracovníci se potýkají s řadou problémů při správním řízení a je někdy nadlidským výkonem, aby spáchaný přestupek byl řádně a včas vyřešen a aby došlo k potrestání viníků. Nedostatky v naší legislativě často napomáhají přestupcům vyhnout se projednání přestupku a správní orgán nemá jinou moţnost, neţ v některých případech přestupek zastavit či odloţit. Mezi největší problémy patří nejednotnost v názorech a stejných postupech mezi Ministerstvem dopravy ČR, Ministerstvem vnitra ČR a Policejního prezidia ČR. Pokud správní orgán dostane postoupený spisový materiál od Policie ČR, tak ten je zpracovaný policisty na základě jejich pokynů, které mají dané Policejním prezidiem ČR a tyto se často liší s názorem nadřízených pro pracovníky obecních úřadů, kteří vykonávající agendu v přenesené působnosti obce. Pro správní orgán, který řeší dopravní přestupky, jsou nadřízenými správními orgány Krajské úřady a Ministerstvo dopravy ČR. Některé nedostatky, které ztěţují správnímu orgánu řádné projednání dopravního přestupku, jsou uvedeny blíţe v podkapitolách.
4.1
Osoba blízká.
Velkým problémem je při řešení dopravních přestupků odkazování na osobu blízkou, kdy toto řidiči často vyuţívají, pokud nejsou bezprostředně zjištěni na místě spáchání přestupku.
40
Nejvíce se toto týká u přestupků tzv. „parkovaček“, kdy převáţně tyto přestupky oznamuje obecní policie. Správní orgán v tomto případě obdrţí oznámení o přestupku s přiloţenou kopií lístku, který je umísťován za stěrač vozidla. Zde je řidič upozorněn, ţe přestupek je moţné do 15-ti dnů vyřešit na sluţebně obecní policie a pokud tak neučiní, bude oznámení o přestupku předáno k vyřízení příslušnému správnímu orgánu. Správní orgán po obdrţení takového oznámení vyzve majitele vozidla ke sdělení, kdo inkriminovaného dne řídil vozidlo a je tedy podezřelý ze spáchání přestupku. Ve většině případů se majitelé vozidel odkáţí na osobu blízkou - ustanovení § 60 odst. 1 zákona o přestupcích. Správnímu orgánu nezbývá nic jiného, neţ přestupek odloţit či zastavit řízení, pokud je jiţ správní řízení zahájeno. Ze statistických údajů za r. 2011 vyplývá, ţe konkrétně ke správnímu orgánu na Městský úřad Strakonice, odboru dopravy bylo oznámeno 153 přestupků od obecní policie a z toho bylo 67 odloţeno nebo zastaveno z důvodu odkazu na osobu blízkou. Tato statistika tedy jednoznačně ukazuje, jak je institut odkazu na osobu blízkou provozovateli vozidel vyuţíván. U právnických osob se k této problematice vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku 21 Cdo 2192/2001 ze dne 1. srpna 2002, kdy konstatoval: „ Právnická osoba se ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. povaţuje za osobu blízkou dluţníku, který je fyzickou osobou, je-li dluţník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakoţ i tehdy, je-li dluţník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby (popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah) a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická soba, jako újmu vlastní.“24 V současné době tedy je jisté, ţe osobou navzájem blízkou je společnost s ručením omezením a její jediný společník. Pokud má tedy někdo společnost a je jejím jediným společníkem, má společnost právo na odmítnutí podat vysvětlení proti této osobě a vlastně se odkázat na osobu blízkou. O tom jak vyřešit legislativním způsobem osobu blízkou se jiţ delší dobu jednalo, stále však nebyl jednotný názor našich nadřízených orgánů, jak tuto situaci řešit. K zásadní změně došlo novelizací zákona o silničním provozu zákonem č. 297/2011 Sb., platné od 14. 10. 2011, která upravuje osobu blízkou. Zde je stanovena nová povinnost provozovatelům, kteří budou odpovědni za to, aby při uţití jejich vozidel nedocházelo k porušování pravidel silničního provozu. _______________________ 24
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. srpna 2002, sp. Zn. 21 Cdo 2192/2001, Sb.NS v čísle vydání(svazku) 6, ročník 2004, s. 249
41
Porušení povinnosti provozovatele vozidla bylo touto novelizací zákona zařazeno pod ustanovení § 125f s názvem „správní delikt provozovatele vozidla“. Za tento správní delikt bude moţné při prokázání skutku uloţit provozovateli vozidla pokutu do výše 10 000 Kč. Provozovatel vozidla nebude odpovědný za tento správní delikt, pokud prokáţe, ţe mu jeho vozidlo nebo jeho registrační značka byly odcizeny. Dále nebude odpovědný za správní delikt, pokud podal ţádost o změnu provozovatele v registru řidičů. Platnost této novelizace týkající se provozovatelů vozidel nabývá účinnosti od 19. 1. 2013. Zda tato změna v zákoně o silničním provozu bude efektivní, ukáţe čas a budoucnost a bylo by zcela jistě nesprávné ji hodnotit jiţ v tuto dobu. Je však nutné uvést, ţe tato změna je přínosem pro správní orgán a nebude uţ tak jednoduché pro provozovatele vozidla, jako doposud, zprostit se odpovědnosti za spáchaný skutek jen jednoduchým odkazem na osobu blízkou, kdy správní orgán je tímto sdělením postaven do důkazní nouze.
4.2
Zadokumentování přestupku při jeho prvotním zjištění.
Mezi další problémy, se kterými se potýkají správní orgány ve správním řízení, patří nejednotnost postupu při prvotním zdokumentování skutku Policií ČR tak, aby tyto jejich podklady mohly být pouţity jako nezpochybnitelné důkazy pro správní orgán, který následně rozhoduje o vině přestupce. Správní orgán vychází ze zpracovaného materiálu od Policie ČR, a pokud zpracovaný spisový materiál nelze pouţít jako důkaz při správním řízení, coţ jsou například úřední záznamy či výslechy osob z podání vysvětlení, jsou značně ztíţeny podmínky správního orgánu pro úspěšné vyřešení přestupku s prokázáním viníka. Ze strany správního orgánu je nutné znovu vyslýchat všechny osoby, i kdyţ jiţ jednou vypovídali u Policie ČR. Pokud předvolané osoby u správního orgánu změní svojí výpověď, je povaţována jejich prvotní výpověď u Policie ČR jako bezpředmětná a správní orgán musí vycházet z té výpovědi, kterou učinili naposledy. Dle dostupných poznatků je v trestním řízení toto prvotní zpracování od Policie ČR povaţováno jako důkazní materiál a podklad pro další řízení a prokazování skutku, coţ je nepochopitelné ve vztahu k přestupkovému řízení, protoţe zpracování od Policie ČR formou úředních záznamů nelze vyuţít jako důkazní materiál. Správní orgán by měl ke kaţdému oznámení od Policie ČR provádět výslechy policistů, coţ z praxe není moţné dodrţovat. Z mnoţství postoupených spisových materiálů by Policie ČR nemohla svoji práci kvalitně vykonávat, protoţe by neustále podávala svědecké výpovědi u
42
správního orgánu obce ve věci oznámených přestupků. Dle zkušeností z praxe je prvotní zaznamenání a zpracování spisového materiálu bezprostředně po spáchání skutku nejvěrohodnější a nejpravděpodobnější. Podezřelý z přestupku ve většině případů vypovídá tak, jak se ve skutečnosti věc stala. Po delším časovém odstupu není neobvyklé, ţe výpovědi se značně liší a rozchází od původní zaznamenané výpovědi. Prokazování přestupků nepřipoutání bezpečnostním pásem ve vozidle, drţení telefonního přístroje, či jiného záznamového zařízení při jízdě s vozidlem u řidiče, patří mezi přestupky, u kterých je velmi sloţité dokazování. Opět se dostáváme ke stejnému problému záznamu formou úředních záznamů od Policie ČR. Správní orgán má velmi těţkou pozici při prokazování těchto přestupků. Ve většině případů u těchto konkrétních přestupků není pořízen ţádný fotografický či jiný záznam, ze kterého by bylo jednoznačně prokazatelné, ţe řidič se dopustil těchto porušení. Vše je zejména postaveno na prvotním zpracovaném úředním záznamu od Policie ČR. Pokud přestupce podá opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu, který rozhoduje v I. stupni, ve většině případů jsou rozhodnutí rušena a vrácena k novému projednání správním orgánem II. stupně, kterým jsou Krajské úřady. Tito ruší rozhodnutí zejména z toho důvodu, ţe neexistuje ţádný pořízený záznam, který by jednoznačně prokazoval výše uvedené přestupky. Výpovědi policistů, kteří jsou správním orgánem vyslýcháni jako svědci, jsou často zpochybňovány, coţ jistě není správné. Správní orgán II. stupně poţaduje, aby si policisté do detailu pamatovali například oblečení řidiče vozidla, pokud pouţije dalekohled, tak jak dlouho pozoroval policista řidiče dalekohledem, kam dalekohled odloţil, jaké parametry má dalekohled apod. Tyto otázky byly konkrétně vytknuty správnímu orgánu, ţe nebyly poloţeny, při vrácení spisového materiálu, kde byl řidič řešen za přestupek nepřipoutání bezpečnostním pásem. Nestačilo, ţe policista popsal zjištěný skutek tak, ţe řidiče dobře viděl dalekohledem, kdyţ ve vozidle nebyl připoután. Protoţe názorem správního orgánu II. stupně je prvostupňový vázán, znovu musel opakovat výslech policisty a pokládat někdy aţ nesmyslné otázky, které nesouvisely se zjištěným přestupkem. Proto by měl být stanoven jednotný postup, jak by mělo vypadat zadokumentování přestupku, které by bylo závazné pro Policii ČR a správní orgán, aby toto zadokumentování nemohlo být zpochybňováno. Stejný postup, který by byl stanoven vzájemnou dohodou mezi našimi zákonodárci by prospěl všem, kdo musí řešit protiprávní jednání osob, nestávalo by se, ţe viníci by nebyli usvědčeni
43
jen proto, ţe prvotní zaznamenání nepostačuje a u správního orgánu je nedostatečné a nelze jej tedy povaţovat za důkazní prostředek. Nesmíme opomenout problém, jenţ se vyskytuje stále častěji a to šetření s doloţením důkazů potřebných k prokázání či vyvrácení viny na spáchaném dopravním přestupku. Tím jsou míněny znalecké a odborné posudky, které by měl zajistit ten orgán, který skutek zjistil. Znalecké posudky se téměř vţdy musí vyhotovit u skutku, kde je zjištěna jízda pod vlivem návykové látky. Zde musí odborník z oboru toxikologie zjistit z odběru biologického materiálu (pokud je tedy k dispozici), jakou látkou byl řidič ovlivněn, zda zjištěná látka ovlivnila jeho schopnosti při jízdě s vozidlem a do jaké míry. Stává se, ţe z odborného či znaleckého posudku vyplyne, ţe látka, která byla zjištěna na základě pozitivní reakce testu na poţití návykových látek soupravy Drugwipe 5+, neovlivnila jeho jízdu tak, ţe by nebyl způsobilý k jízdě s vozidlem. Oproti tomu je však nutné uvést z praxe, ţe byl postoupen obecnímu úřadu spisový materiál, který na své náklady zadal znalecký posudek znalci z oboru toxikologie a znalec potvrdil, ţe řidič měl v krvi látky takového druhu, kdy jeho skutek jiţ nelze kvalifikovat jako přestupek, ale jako trestný čin. Zde se zejména jedná o látku pervitin. Správní orgán tedy postoupil spisový materiál státnímu zástupci, který potvrdil podezření ze spáchání trestného činu a spisový materiál vrátil orgánům činným v trestním řízení, aby takto byl skutek řešen. Z tohoto příkladu vyplývá, ţe úkony ohledně doplnění spisového materiálu o znalecký posudek měla učinit v prvopočátku Policie ČR a ne poslat správnímu orgánu obce jako přestupek. Obecní úřad tedy vynaloţil náklady na znalecký posudek, které jiţ nemohl uloţit do rozhodnutí přestupci ve formě navýšených nákladů řízení o znalecký posudek. Zadávání odborných nebo znaleckých posudků je problémem zejména z ekonomických důvodů. Posudky jsou značně nákladné pro zadavatele, a proto dochází k tomu, ţe je stanoven takový postup od Policie ČR, jak bylo výše uvedeno.
4.3
Lhůta pro projednání přestupku.
Lhůta pro projednání přestupku je dána v ustanovení § 20 zákona o přestupcích a činí jeden rok od spáchání přestupku. Pokud tedy správní orgán nestačí projednat přestupek ve stanovené lhůtě, dojde k prekluzi a přestupci nelze uloţit ţádnou sankci. Správní orgán je povinen přihlíţet k prekluzivní lhůtě z úřední povinnosti, nemůţe být tedy prodlouţena či přerušena.
44
Pokud byl stejný skutek nejdříve řešen v trestním řízení jako podezření z trestného činu, nezapočítává se tato doba do lhůty promlčecí doby. Řízení o přestupku je tedy prodlouţeno o dobu, po kterou se vedlo toto řízení. Z hlediska řádného projednávání přestupků by bylo vhodné zváţit našimi zákonodárci jednoroční lhůtu pro jeho projednání. Správní orgán v rámci dokazování a prokazování musí vykonat řadu úkonů (výpovědi svědků, znalecké posudky, doţádání, odročování z důvodu, ţe obviněný se omlouvá z jednání, právní zástupce obviněného vznáší námitky, poţaduje opakující se provádění výslechů či místní šetření, odvolací správní orgán vrací přestupky k novému projednání atd.). Pokud přestupce vyuţije všech opravných prostředků, není výjimečné a ani v silách správního orgánu řádné ukončení správního řízení do 1 roku od spáchání. Je nutné podotknout, ţe zde nedochází k nečinnosti správního orgánu, ale k nemoţnosti vzhledem k nastalým okolnostem přestupek včas projednat. Výše uvedené skutečnosti jsou pouze výňatkem některých problémů z praxe při řešení dopravních přestupků a stávající legislativy.
45
Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na vysvětlení zákona o silničním provozu a souvisejících zákonů, na základě kterých jsou řešeny dopravní přestupky. Problematika spojená s řešením dopravních přestupků je velmi rozsáhlá. Snaţila jsem se v této bakalářské práci obsáhnout nejdůleţitější a nejzákladnější pojmy spojené s touto agendou přestupků. Zároveň jsem vyuţila své zkušenosti s řešením dopravních přestupků, kterými se zabývám od doby, kdy došlo k převodu agend od Policie ČR na okresní úřady, coţ bylo od 1. 1. 2001. Od 1. 1. 2003 došlo k zániku okresních úřadů a dopravní agendy přešly na pověřené obecní úřady. Mohu tedy posoudit vývoj legislativy za uplynulé roky, jakoţ i chování přestupců, a rovněţ, jaká je úspěšnost v řešení dopravních přestupků. Na některé problémy, které nastávají při řešení dopravních přestupků, jsem upozornila v bodě č. 4 – „Nedostatky v legislativě a jejich dopad na rozhodování v praxi.“ Od r. 2001, kdy vykonávám tuto agendu, došlo k mnoha změnám v legislativním vývoji v této oblasti. Průlomovým zákonem byl zákon o silničním provozu, který nabyl účinnosti od 1. 1. 2001. Kaţdým rokem dochází ke změnám či doplnění tohoto zákona a dalších zvláštních předpisů, coţ je způsobeno zejména na základě podnětů občanů, medializací ve sdělovacích prostředcích, připomínek správních orgánů zabývajících se řešením dopravních přestupků a nesmíme zapomenout ani na neustálý vývoj naší ekonomiky a dopravního průmyslu, který má také vliv na doplňování a změny v legislativě. Ze statistických výkazů, které jsou minimálně jednou ročně vyhotovovány státními orgány vyplývá, jaký je současný stav na našich pozemních komunikacích, jaké přestupky jsou nejčastěji páchány a toto je také jedním z podnětů pro naše zákonodárce, zda zpřísnit či jakou prevenci zvolit, aby dopravních přestupků bylo co nejméně, ale hlavně, aby nedocházelo k jejich nárůstu. Ve své bakalářské práci uvádím problematické situace, ke kterým dochází, zejména jde v současné době o osobu blízkou, na kterou jsou časté odkazy od provozovatelů vozidel. Je to asi nejvýznamnější problém současné doby, ale s novelizací zákona o silničním provozu, jehoţ účinnost je od 19. 1. 2013 je toto jiţ řešeno a tímto tématem jsem se blíţe zabývala v bodu 4.1. Dalším závaţným a často uváděným skutkem je jízda pod vlivem alkoholu a
46
bodové ohodnocení řidičů. Toto byly také stěţejní body, které jsem se ve své bakalářské práci snaţila vysvětlit. Dopravní nehody a jejich řešení s povinnostmi řidičů byly dalším kritériem, kterým jsem se ve své práci zabývala – konkrétně v bodě 3.3. Nebyly opomenuty ani přestupky cyklistů a mladistvých osob. Aby mohl být dopravní přestupek řádně vyřešen, záleţí nejvíce na řádném zadokumentování daného skutku a zejména při jeho prvotním zjištění. Současná ekonomická situace se promítá i do řešení dopravních přestupků a to zejména při zadávání znaleckých či odborných posudků. Kvalitně vypracovaný znalecký posudek musí být i řádně ohodnocen a zde nastává problém, kdo bude zadávat a tudíţ i financovat znalecké posudky. O čem není moţné pochybovat, je ta skutečnost, ţe při zjištění skutku musí Policie ČR zajistit veškeré důkazy z místa, kde byl přestupek spáchán a rozlišit, zda se věc bude řešit jako podezření z trestného činu či přestupku. Pokud nemůţe jednoznačně určit, o jakou právní kvalifikaci jde, to je například u ovlivnění návykovými látkami u řidiče nebo u druhu a závaţnosti způsobeného zranění, musí být přibrán znalec z příslušného oboru, který určí o jak závaţný skutek se jedná. Z toho vyplývá, ţe znalecké či jiné odborné posudky by měla výhradně zadávat Policie ČR a správní orgán jen tehdy, pokud se bude jednat pouze o přestupek. Nikdo však z uvedených orgánů nemůţe ovlivnit přidělené finance na tuto činnost, a proto se můţe stát, ţe tyto orgány jsou v zadávání posudků velmi obezřetné a velmi zvaţují, zda zadat posudek či ne. Agenda dopravních přestupků je také pro správní orgán náročná i z hlediska psychiky. Pracovník správního orgánu musí být tak trochu i „psychologem“. Není výjimečné, ţe osoby, které jsou před pracovníkem správního orgánu řešeny a vyslýchány, jsou ve stresu a někdy jejich chování můţe vyústit v nepřiměřenou reakci. Pracovník správního orgánu musí být připraven a i předpokládat, ţe tyto situace mohou nastat a musí být připraven reagovat a zvládnout adekvátně tyto situace. Proto se pracovníci správních orgánů v rámci svého vzdělávání účastní různých školení, nejen ke zvyšování své odborné kvalifikace, ale i školení a semináře týkající se jednání s klienty a komunikace s nimi, zvládání konfliktních situací v praxi či sociální komunikaci. Ve většině případů se však jedná o korektní a bezproblémové jednání s přestupci při projednávání přestupků.
47
Závěrem své bakalářské práce bych chtěla uvést, ţe touto svojí prací jsem chtěla částečně přiblíţit zákonné předpisy u této obsáhlé agendy a upozornit na některé problémy při řešení dopravních přestupků. Chtěla bych však zdůraznit, ţe tato práce je velmi zajímavá a pestrá a cílem správního orgánu není jen trestat, ale i preventivně působit na účastníky silničního provozu tak, aby bylo co nejméně dopravních nehod a přestupků na našich komunikacích.
48
Seznam použité literatury Tištěné monografie: Horzinková, E., Kučerová, H.: Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 21. ISBN 978-80-87212-94- 3 Části tištěných monografií: Červený, Z., Šlauf, V., Tauber, M.: Přestupkové právo. 17. vydání. Praha. Linde a.s., 2011, s. 25 – 56. ISBN 978-80-7201-830-7 Kučerová, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 7 - 702. ISBN 978-80-87576-01-4 Příspěvek v tištěných monografiích: Skulová, S.: Správní uváţení – základní charakteristika a souvislosti pojmu. Brno: MU,2003, s. 25 Články v tištěných seriálech: Analýza dopadů zákona č. 411/2005 Sb. a souvisejících předpisů na dopravní nehodovost, Centrum dopravního výzkumu, srpen 2007, str. 11. Linhart, S. Trestný čin opilství v silniční dopravě. Čs. kriminalistika č. 1/1982, s. 88. Rozhodnutí: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. srpna 2002, sp. Zn. 21 Cdo 2192/2001, Sb.NS v čísle vydání(svazku) 6, ročník 2004, s. 249 Prameny práva: Zákony Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.
49
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů Zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky Zákon č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů Zákon č. 297/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů Vyhlášky Vyhláška č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, ve znění,pozdějších předpisů Vyhláška č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích Vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení Další předpisy Nařízení č. 156/1905 Ř. z. Nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů Metodika k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., zpracovaná Ministerstvem dopravy ČR pod č.j. 285/2009-160OST
50
Seznam použitých zkratek Grafy: č. 1
Počet zadrţených řidičských průkazů, předaných Městskému úřadu Strakonice, odboru dopravy k dalšímu řízení od 1. 7. 2006, od zavedení institutu zadrţování řidičských průkazů – zdroj vlastní, s. 22
č. 2
Statistika řidičů vedených na Městském úřadu Strakonice, kteří obdrţeli body podle roku udělení řidičského oprávnění - zdroj vlastní, s. 26
č. 3
Přehled řidičů vedených na Městském úřadu Strakonice podle věkové hranice, kteří obdrţeli body – zdroj vlastní, s. 27
č. 4
Statistický přehled bodovaných dopravních přestupků a trestných činů evidovaných na Městském úřadu Strakonice podle data spáchání – zdroj vlastní, s. 28
č. 5
Statistický přehled osob na Městském úřadu Strakonice, které dosáhli 12 bodů – zdroj vlastní, s. 28
č. 6
Porovnání oznámených přestupků Městskému úřadu Strakonice u mladistvých osob k celkovému počtu oznámených přestupků – zdroj vlastní, s. 31
Tabulky: č. 1
Statistický přehled počtu dopravních přestupků – zdroj vlastní, s. 39
Použité zkratky: Policie ČR
Policie České republiky
Policejní prezidium ČR
Policejní prezidium České republiky
Ministerstvo dopravy ČR
Ministerstvo dopravy České republiky
zákon o silničním provozu
zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
zákon o přestupcích
zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
51
Další písemné zkratky: č.
číslo
např.
například
srov.
srovnání
tj.
to je
tzv.
takzvané
viz.
odkaz
52
Příloha Informace o nehodovosti na pozemních komunikacích České republiky za rok 2011
Zdroj: www.policie.cz/soubor/analyza-dopravni-nehodovosti-2011.aspx
53
INFORMACE o nehodovosti na pozemních komunikacích České republiky za rok 2011 Policie ČR v roce 2011 šetřila 75 137 nehod, při kterých bylo 707 osob usmrceno, těţce zraněno bylo 3 092 osob a 22 519 osob bylo lehce zraněno. Odhadnutá hmotná škoda dopravní policií na místě nehody je 4 628,08 mil. Kč. Porovnání hodnot základních ukazatelů s rokem 2010 je následující: Nárůst zaznamenáváme v kategorii: počet těţce zraněných
o
269 osob,
tj. o 9,5%
počet lehce zraněných
o
909 osob,
tj. o 4,2%
Pokles zaznamenáváme v kategorii: počet nehod
o
385,
tj. o 0,5%
počet usmrcených
o
46 osob,
tj. o 6,1%
odhad hmotné škody
o
296,9 mil. Kč,
tj. o 6,0%
Počet nehod šetřených Policií ČR v roce 2011 je od roku 1990 2. nejniţší (nejméně bylo v roce 2009 – 74 815 nehod) a nejvíce nehod bylo Policií ČR šetřeno v roce 1999 (225 690 nehod). Při porovnávání počtu nehod v tomto období je nutné ale brát v úvahu legislativní změny upravující povinnost oznamování nehody Policii. Počet usmrcených osob v roce 2011 je od roku 1990 nejniţší a nejvíce usmrcených v tomto období bylo v roce 1994 (1 473 osob). Ani v jednom měsíci roku 2011 nepřekročil měsíční počet usmrcených hranici 100 osob; v období od roku 1990 jsme obdobný pozitivní stav dosud zaznamenali jen v roce 2009. Celkový počet usmrcených osob se v roce 2011 přiblíţil magické hranici 700 osob. Počet těžce zraněných osob je v roce 2011 2. nejniţší od roku 1990 (méně těţce zraněných bylo jen v roce 2010 – 2 823 osob). Nejvíce těţce zraněných osob zaznamenáváme v roce 1997 – 6 632 osob.
54
Počet lehce zraněných osob je v porovnání od roku 1990 2. nejniţší (po roce 2010, kdy policie evidovala 21 610 lehce zraněných osob); nejvíce lehce zraněných osob bylo v roce 1996 – 31 296. Z porovnání jednotlivých období roku 2011 vyplývá, ţe počet usmrcených osob byl v porovnání s rokem 2010, niţší ve třetím a čtvrtém čtvrtletí (nejvyšší pokles zaznamenáváme ve třetím čtvrtletí – o 43 osob, tj. téměř o 18 %). Z vývoje dále vyplývá, ţe počet usmrcených osob ve druhém pololetí roku 2011 byl nejniţší za posledních 10 let a vůbec poprvé se „dostal“ pod hodnotu 400 usmrcených osob.
I. čtvrtletí II. čtvrtletí III. čtvrtletí IV. čtvrtletí
Rok Rok 2011 2010 Rozdíl Rozdíl v % 138 117 21 17,9% 183 180 3 1,7% 202 245 -43 -17,6% 184 211 -27 -12,8%
Údaje v předcházející tabulce jsou zvýrazněny na následujícím grafu a navíc je uveden vývoj v jednotlivých čtvrtletích od roku 2006.
400
Počet usmrcených - porovnání čtvrtletí roku 2006 až 2011
počet usmrcených osob
350 ROK 2011 ROK 2009 ROK 2007
300
ROK 2010 ROK 2008 ROK 2006
250
200
150
202
183
184
138
100
I. čtvrtletí
II. čtvrtletí
III. čtvrtletí
55
IV. čtvrtletí
V následující tabulce je uvedeno porovnání počtu nehod a jejich následků za posledních 10 let. NEHODY A JEJICH NÁSLEDKY za posledních 10 let
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
POČET NEHOD 190 718 195 851 196 484 199 262 187 965 182 736 160 376 74 815 75 522 75 137
TĚŽCE ZRANĚNO 5 492 5 253 4 878 4 396 3 990 3 960 3 809 3 536 2 823 3 092
USMRCENO 1 314 1 319 1 215 1 127 956 1 123 992 832 753 707
LEHCE ZRANĚNO 29 013 30 312 29 543 27 974 24 231 25 382 24 776 23 777 21 610 22 519
V roce 2011 šetřila Policie ČR v průměru kaţdých 7 minut nehodu, kaţdých 23,3 minut byl při nehodě lehce zraněn člověk a kaţdé 2,8 hodiny těţce. V průměru kaţdých 12,4 hodiny zemřel při nehodě člověk a kaţdou hodinu pak byla způsobena hmotná škoda přesahující 528 tisíc Kč. 1. Viníci nehod Z celkového počtu 103 měsíčně sledovaných poloţek zaznamenáváme v roce 2011, v porovnání s předchozím rokem, více nehod u 45% sledovaných poloţek, zejména: suchý povrch vozovky
o 8 452 nehod
sráţka s pevnou překáţkou
o 1 240 nehod
místní komunikace
o 1 012 nehod
denní doba, dobrá viditelnost
o 587 nehod
nehoda zaviněná cyklistou
o 468 nehod
Nejvíce ubylo nehod na zasněţeném, zledovatělém povrchu vozovky (o 4 981 nehod), méně nehod skončilo sráţkou jedoucích vozidel (o 2 296 nehod), méně nehod se stalo na mokrém povrchu komunikace (o 1 835 nehod).
56
U 40% měsíčně sledovaných nehodových poloţek zaznamenáváme nárůst počtu usmrcených osob a u 15% zůstal počet usmrcených na loňské úrovni. Největší absolutní nárůst počtu usmrcených byl u nehod
zaviněných řidiči vozidel
registrovaných mimo území ČR (o 23 osob). Podrobné porovnání je na straně 22 aţ 23 (pozitivní a negativní trendy). V následující tabulce je přehled o počtech nehod a počtech usmrcených osob podle sledovaných viníků, včetně podílu na celkovém počtu nehod, resp. počtu usmrcených osob, v roce 2011. PŘEHLED VINÍKŮ A ZAVINĚNÍ NEHOD Viník, zavinění nehody Počet Rozdíl Rozdíl Počet Rozdíl Rozdíl v rok 2011 nehod nehod v % usmrcených usmrcených % Řidičem motorového 66 089 -1 366 -2,0% 652 -23 -3,4% vozidla Řidičem nemotorového 2 363 512 27,7% 22 -18 -45,0% vozidla 291 90 44,8% 1 1 Z toho dětmi 1 197 -46 -3,7% 26 -1 -3,7% Chodcem 433 -53 -10,9% 0 -3 -100,0% Z toho dětmi 121 11 10,0% 2 2 Jiným účastníkem 448 0 0,0% 0 0 Závadou komunikace Technickou závadou 456 -24 -5,0% 0 -4 -100,0% vozidla 4 064 541 15,4% 0 -1 -100,0% Lesní, domácí zvěří 399 -13 -3,2% 5 -1 -16,7% Jiné zavinění
Z celkového počtu připadá na řidiče motorových vozidel bezmála 88% nehod a 92,2% z celkového počtu usmrcených osob. Převáţnou většinu těchto nehod zavinili řidiči osobních a nákladních automobilů sólo (41 897, resp. 6 253 nehod) a u těchto kategorií zaznamenáváme také největší absolutní pokles počtu nehod (o 434, resp. o 486 nehod) a významně méně bylo i nehod nákladních automobilů s návěsem (celkem 2 379 nehod, tj. o 250 nehod méně) apod. Méně nehod zavinili i chodci a niţší byl i počet nehod způsobených technickou závadou vozidla. Naproti tomu bylo více nehod zaviněných řidiči motocyklů (o 135, tj. o 10,2%) a malých motocyklů (o 42 nehod, tj. o 36,8%). Více nehod zavinili i cyklisté (o 468 nehod, tj. o 26,3% více).
57
K usmrcení došlo u nehod zaviněných: řidiči osobních automobilů sólo
489 osob (+1 osoba)
řidiči nákladních automobilů sólo
59 osob (-1 osoba)
řidiči motocyklů
41 osob (-22 osob)
řidiči nákladních automobilů s návěsem
24 osob (+2 osoby)
řidiči autobusů
9 osob (+4 osoby)
nezjištěný řidič
8 osob (-2 osoby)
řidiči malých motocyklů
4 osoby (+1 osoba)
řidiči pojízdných pracovních strojů
4 osoby (+4 osoby)
řidiči osobních automobilů s přívěsem
4 osoby (- 2 osoby)
řidiči nákladních automobilů s přívěsem
4 osoby (- 4 osoby)
řidiči tramvají
3 osoby
řidiči traktorů
2 osoby (- 3 osoby)
řidiči trolejbusů
1 osoba (+1 osoba)
cyklisty
22 osob (-18 osob)
chodci
26 osob (-1 osoba)
Na nehodách chodců se děti podílejí 433 nehodami (o 53 nehod méně), při nichţ 431 osob bylo zraněno (o 73 osob méně). Děti cyklisté zavinily 291 nehod (o 90 nehod více) a tyto nehody si vyţádaly smrt 1 osoby a 271 zraněných osob (o 88 osob více). V roce 2011 jsme zaznamenali 11 416 případů (tj. 17,3% z celkového počtu nehod zaviněných řidiči vozidel), kdy viník nehody z místa ujel. Přitom bylo 8 osob usmrceno a dalších 811 zraněno. Počet těchto nehod je niţší o 16, počet usmrcených je o 2 osoby niţší a o 52 osob je niţší i počet zraněných.
58
V následující tabulce je uvedena závaţnost nehod (tj. počet usmrcených osob připadajících na 1 000 nehod) u vybraných druhů vozidel. Druh vozidla motocykl malý motocykl (do 50 ccm) osobní automobil autobus nákladní automobil s návěsem nákladní automobil sólo nákladní automobil s přívěsem
Závažnost nehod 28,1 25,6 11,7 11,2 10,1 9,4 5,5
Nejhorší ukazatel je u motocyklů, kde na 1 000 nehod připadá 28,1 usmrcených osob. Průměrná hodnota tohoto ukazatele v České republice v roce 2011 představuje 9,41 usmrcených osob připadajících na 1000 nehod (tj. o 0,56 usmrcených osob méně, neţ v roce 2010). Pro porovnání uvádím, ţe u nehod zaviněných chodci má tento ukazatel hodnotu 21,7 usmrcených a u cyklistů 9,8 usmrcených na 1000 nehod. V následující tabulce je uvedeno členění nehod a počtu usmrcených osob v závislosti na objemu válců osobních automobilů v roce 2011. Osobní automobily; objemová třída , rok 2011 do 1 l 1,1 až 1,4 1,5 až 1,9 2 až 3 nad 3 litry
Počet nehod
tj. %
Počet usmrcených
tj. %
Rozdíl usmrcených
896 13 978 18 157 8 889 548
2,1 32,9 42,8 20,9 1,3
15 177 189 106 6
3,0 35,9 38,3 21,5 1,2
8 -13 -25 26 0
Počet nehod byl vyšší pouze v objemové kategorii 1,1 aţ 1,4 litry (o 430 nehod, tj. o 2,4%). Největší pokles nastal u kategorie 1,5 aţ 1,9 litrů (o 480 nehod, tj. o 5,1%). Méně usmrcených registrujeme pouze v objemové třídě 1,1 aţ 1,4 litry (o 13 osob) a v objemové třídě 1,5 aţ 1,9 litrů (o 25 osob). Naproti tomu u objemové třídy 2 aţ 3 litry dochází ke zvýšení o 26 osob (tj. téměř o 1/3) a více usmrcených bylo i v objemové třídě do 1 litru (o 8 osob, tj. téměř dvojnásobek).
59
Ukazatel závaţnosti nehod je nejvyšší u kategorie do 1 litru (16,7 usmrcených na 1 000 nehod) a nejniţší u kategorie 1,5 aţ 1,9 litru (10,4 usmrcených). V následující tabulce je uvedeno porovnání počtu nehod a jejich následků podle roku výroby osobních automobilů. Z tabulky je patrný poměrně nízký počet nehod zaviněných řidiči vozidel vyrobených před rokem 1990 a tento počet se v porovnání s rokem 2010 dále sníţil o 25%. Rok výroby; za rok 2011 2005 - 11 2000 -04 1995 - 99 1990 - 94 1985 - 89 1980 - 84 před r. 1980 nezj.
Počet nehod
Počet usmrcených
Rozdíl usmrcených
16 790 10 226 11 167 3 053 762 85 101 10
146 113 158 47 22 0 4 3
31 25 -27 -34 7 -4 4 -6
Nejvyšší podíl na počtu usmrcených osob mají řidiči osobních automobilů vyrobených v rozmezí let 1995 aţ 1999 (32% - tj. o 5 procentních bodů méně, neţ v roce 2010). Druhou nejčetnější skupinu pak tvoří nehody vozidel vyrobených v letech 2005 aţ 2011, jejichţ řidiči se na počtu usmrcených podílejí bezmála 30%. Závaţnost nehod (= počet usmrcených připadajících na 1 000 nehod) je sice nejvyšší u vozidel vyrobených před rokem 1980, kde dosahuje hodnoty 39,6, ale ve skutečnosti se jedná o nízký počet usmrcených (4 osoby). Hodnota ukazatele pak směrem k „mladším vozidlům“ postupně klesá. Nejniţší hodnota je u vozidel vyrobených v roce 2005 aţ 2011 – 8,7 usmrcených (tj. cca 3/4 průměrné hodnoty platné pro osobní auta u nehod vyrobená v letech 2000 aţ 2004 (11,6). Porovnání počtu nehod a jejich následků v závislosti na objemu válců motocyklů je v následující tabulce. Nejvíce nehod připadá na objemovou třídu 460 aţ 850 ccm a nejvíce usmrcených je u nehod objemové třídy 860 aţ 1 250 ccm. Nejvyšší závaţnost nehod je u nehod zaviněných řidiči motocyklů objemové třídy 860 aţ 1 250 ccm (ukazatel má hodnotu téměř 42 usmrcených osob), v průměru pak připadá u nehod zaviněných řidiči motocyklů přes 28 usmrcených osob na 1 000 nehod a to je více, neţ dvojnásobek u nehod zaviněných řidiči 60
osobních automobilů. Oproti roku 2010 došlo k výraznému sníţení následků nehod zaviněných řidiči motocyklů (o 1/3).
Motocykly objemová třída; rok 2011 do 150 ccm 160 - 450 ccm 460 - 850 ccm 0,86 - 1,25 l nad 1,26 litru Celkem
Počet Počet nehod usmrcených 202 5 193 4 565 14 386 16 100 2 1 446 41
Rozdíl nehod -48 61 72 61 10 156
Rozdíl usmrcených 0 -1 -11 -6 -3 -21
Závažnost nehod; usmrceno na 1000 nehod 24,8 20,7 24,8 41,5 20,0 28,4
V následující tabulce je uvedeno členění nehod a jejich následků u nehod zaviněných řidiči nákladních automobilů podle hmotnostních kategorií. Nákladní automobily hmotnostní třída; rok 2011 do 3,5 t 3,6 až 7,5 tun 7,6 až 11,9 nad 12 tun nezjištěno celkem z toho NA nad 3,5 t
Počet nehod
Rozdíl nehod
4 337 983 1 095 2 999 120 9 534 5 077
-207 -55 -87 -481 -14 -844 -623
Usmrcen o 40 11 6 30 0 87 47
Rozdíl usmrcenýc h 7 -3 -5 -4 -1 -6 -12
Rozdíl usmrcených v % 21,2% -21,4% -45,5% -11,8% -100,0% -6,5% -20,3%
Nejvíce nehod zavinili řidiči nákladních automobilů kategorie do 3,5 t (46% z celkového počtu) a prakticky stejnou částí se podílejí na celkovém počtu usmrcených osob při nehodách zaviněných řidiči nákladních automobilů. Řidiči nákladních automobilů kategorie nad 3,5 t zavinili celkem 5 077 nehod (přes 53% z celkového počtu) a na jimi zaviněné nehody připadá 47 usmrcených osob (tj. přes 54% z celkového počtu). Počet usmrcených byl vyšší pouze v kategorii do 3,5 t . Řidiči s cizí státní příslušností zavinili v roce 2011 na území ČR 4 584 nehod (tj. 6,9% z počtu nehod zaviněných řidiči). Při těchto nehodách přišlo o ţivot 54 osob (tj. 8,3% z celkového počtu) a dalších 1 362 bylo zraněno. V porovnání s rokem 2010 zavinili cizinci o 307 nehod méně (tj. o 6,3%), počet usmrcených byl o 13 osob vyšší (o 31,7%) a počet zraněných byl vyšší o 42 osob. 61
Nejvíce těchto nehod zavinili slovenští řidiči – 1 080 nehod a při nich bylo usmrceno 18 lidí (o 7 více, neţ v roce 2010), polští řidiči zavinili 618 nehod a bylo usmrceno 11 osob (o 7 osob více), němečtí řidiči zavinili – 576 nehod a 8 osob bylo při nich usmrceno ( o 2 osoby více), následují nehody ukrajinských řidičů – 512 nehod a 8 usmrcených osob (o 1 osobu méně), vietnamští řidiči zavinili 350 nehod a 1 osoba byla usmrcena, maďarští řidiči zavinili 140 nehod (1 osoba usmrcena), rumunští řidiči zavinili 134 nehod (1 osoba usmrcena). Z důvodu technické závady vozidla bylo v roce 2011 zaviněno 456 nehod (tj. 0,7% z celkového počtu nehod). Při těchto nehodách bylo zraněno 138 osob a k usmrcení zúčastněných osob nedošlo. Nejčastější příčinou byla tzv. jiná technická závada (např.: otevření přední kapoty, upadnutí výfuku, rozbití čelního skla apod.) – 94 nehod, následuje nesprávné uloţení nákladu - celkem 90 nehod, následuje defekt pneumatiky způsobený průrazem nebo náhlým únikem vzduchu - 67 nehod, z důvodu upadnutím kola evidujeme dalších 50 nehod. Chodci zavinili celkem 1 197 nehod, z toho nejvíce nehod zavinili muţi – 464 nehod (tj. 38,8% z celkového počtu), děti zavinily 424 nehod (tj. 35,4%) a ţeny – 245 (tj. 20,5%) a zbytek připadá na skupiny chodců. Při těchto nehodách zahynulo 26 osob, tj. o 1 osobu méně, neţ v roce 2010. Pokles počtu nehod chodců byl ovlivněn především sníţením nehod zaviněných dětmi (pokles o 37 nehod). Nejtragičtější příčinou nehod chodců v roce 2011 bylo neopatrné nebo náhlé vstoupení do vozovky z chodníku nebo krajnice – 586 nehod a zahynulo při nich 9 chodců, dalších 7 chodců zahynulo v důsledku nesprávného zhodnocení dopravní situace, 4 chodci zahynuli v důsledku špatného odhadu vzdálenosti (rychlosti) vozidla a blíţe nespecifikovaného nesprávného chování chodce. Dalším specifikem nehod chodců je vysoký počet nehod zaviněných pod vlivem alkoholu, vţdyť 190 chodců (viníků) bylo v době nehody pod vlivem alkoholu (tj. 15,9% - téměř kaţdý 6. chodec - viník nehody).
62
2. Hlavní příčiny Počty nehod a počty usmrcených osob podle sledovaných hlavních příčin nehod řidičů motorových vozidel jsou v níţe uvedené tabulce. HLAVNÍ PŘÍČINY NEHOD ŘIDIČŮ MOTOROVÝCH VOZIDEL Hlavní příčina nehody rok 2011 NEPŘIMĚŘENÁ RYCHLOST NESPRÁVNÉ PŘEDJÍŽDĚNÍ NEDÁNÍ PŘEDNOSTI NESPRÁVNÝ ZPŮSOB JÍZDY
Počet nehod
tj. %
Počet usmrcených
tj. %
Rozdíl usmrcených
13 426
20,3
284
43,6
5
1 458
2,2
29
4,4
-8
11 539
17,5
107
16,4
-7
39 666
60,0
232
35,6
-13
Nejčastější hlavní příčinou nehod zůstává stále nesprávný způsob jízdy, následuje nepřiměřená rychlost jízdy, které ale patří prvenství v počtu usmrcených osob. V porovnání s rokem 2010 registrujeme více nehod zaviněných z důvodu nesprávného způsobu jízdy (o 447 nehod, tj. o 1,1%). U ostatních hlavních příčin nastal pokles a největší je u nepřiměřené rychlosti (o 8,2%). Více usmrcených registrujeme u hlavní příčiny nepřiměřená rychlost (o 1,8%).
63
V následujících tabulkách jsou uvedeny nejčetnější a nejtragičtější příčiny nehod řidičů motorových vozidel.
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
DESET nejčetnějších příčin nehod řidičů motorových vozidel; rok 2011 řidič se plně nevěnoval řízení vozidla nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky nesprávné otáčení nebo couvání nedodrţení bezpečné vzdálenosti za vozidlem jiný druh nesprávné jízdy nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky nezvládnutí řízení vozidla nedání přednosti upravené dopravní značkou "DEJ PŘEDNOST V JÍZDĚ ! " vjetí do protisměru vyhýbání bez dostatečného bočního odstupu
Počet nehod 13 084 6 211 5 744 5 719 5 019 4 205 3 703 3 508 2 317 2 045
Nejčetnější příčinou nehod řidičů motorových vozidel v roce 2011 bylo opět nevěnování potřebné pozornosti řízení vozidla (téměř 1/5 z počtu nehod řidičů), nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky (necelých 10%) a nesprávné otáčení nebo couvání (necelých 9,0%). Tyto tři příčiny tak představují bezmála 40% celkového počtu nehod řidičů motorových vozidel. Počet zaviněných nehod byl vyšší v kategorii:
řidič se plně nevěnoval řízení vozidla
o
752 nehod
nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky
o
648 nehod
nezvládnutí řízení vozidla
o
233 nehod
nesprávné otáčení nebo couvání
o
190 nehod
Počet zaviněných nehod byl nižší v kategorii:
nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky
o
2 219 nehod
vyhýbání bez dostatečné boční vůle
o
398 nehod
nedodrţení bezpečné vzdálenosti za vozidlem
o
359 nehod
nedání přednosti při přejíţdění z pruhu do pruhu
o
230 nehod
64
Jak vyplývá z další tabulky, nejtragičtější příčinou nehod řidičů motorových vozidel v roce 2011 bylo nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky (19,2% z celkového počtu usmrcených při nehodách zaviněných řidiči), následují nehody zaviněné jízdou po nesprávné straně vozovky, resp. vjetím do protisměru (13%) a nevěnováním potřebné pozornosti řízení vozidla (11,3%) atd. Celkem pak na tyto tři nejtragičtější příčiny připadá téměř 44% z celkového počtu usmrcených osob. DESET nejtragičtějších příčin nehod řidičů Pořadí motorových vozidel; rok 2011 nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky 1. vjetí do protisměru 2. řidič se plně nevěnoval řízení vozidla 3. nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky 4. nepřizpůsobení rychlosti vlastnostem vozidla a nákladu 5. nedání přednosti upravené dopravní značkou "DEJ PŘEDNOST V JÍZDĚ ! " 6. nepřizpůsobení rychlosti viditelnosti 7. jiný druh nesprávné jízdy 8. jiný druh nepřiměřené rychlosti 9. nezvládnutí řízení vozidla 10.
Počet usmrcených osob 125 85 74 56 39 26 26 23 22 21
Počet usmrcených osob byl vyšší u nehod zaviněných z důvodu:
nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému rychlosti stavu vozovky o 28 osob
nedání přednosti při odbočování vlevo
o 9 osob
nepřizpůsobení rychlosti viditelnosti
o 5 osob
nesprávné otáčení nebo couvání
o 4 osoby
kolize s protijedoucím vozidlem při předjíţdění
o 3 osoby
Počet usmrcených osob byl nižší u nehod zaviněných z důvodu:
nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky
o 25 osob,
řidič se plně nevěnoval řízení vozidla
o 14 osob,
nedání přednosti proti příkazu dopravní značky „DEJ PŘEDNOST“
o 6 osob,
nedání přednosti při vjíţdění na silnici
o 4 osoby
65
3. Nehody zaviněné pod vlivem alkoholu Policie ČR v roce 2011 eviduje 5 242 nehod zaviněných pod vlivem alkoholu (tj. 7,5% z celkového počtu), při kterých eviduje 89 usmrcených osob (tj. 12,6% z celkového počtu) a dalších 2 701 osob bylo zraněno. V porovnání s rokem 2010 je počet těchto nehod vyšší o 227 (tj. o 4,5%), počet usmrcených je nižší o 13 osob (tj. o 12,7%) a počet zraněných je vyšší o 410 osob (tj. o 17,9%). Nejvyšší podíl těchto nehod byl na území Zlínského a Karlovarského kraje (14,5%, resp. 13,7%). Nejvíce usmrcených při těchto nehodách bylo na území krajů Jihočeského a Moravskoslezského (shodně po 12 osobách). Nejvyšší podíl usmrcených osob při těchto nehodách je v Kraji Vysočina – 24,2%. Ţádnou usmrcenou osobu při nehodách zaviněných pod vlivem alkoholu nevykazuje Karlovarský kraj. V tabulce je uvedeno členění nehod zaviněných pod vlivem alkoholu podle hodnoty zjištěné hladiny a dále počty pozitivních nálezů drog. Nehody zaviněné pod vlivem alkoholu nebo s pozitivním nálezem drog; Rok 2011 zjištěná hladina alkoholu je niţší neţ 0,24‰ zjištěná hladina alkoholu je 0,24 aţ 0,5‰ zjištěná hladina alkoholu je 0,51 aţ 0,8‰ zjištěná hladina alkoholu je 0,81 aţ 1,0‰ zjištěná hladina alkoholu je 1,1 aţ 1,5‰ zjištěná hladina alkoholu je 1,51‰ a vyšší zjištěno poţití drog i alkoholu zjištěno poţití drog
Počet Počet nehod usmrcených 659 13 314 1 316 8 201 3 784 20 2 952 42 16 2 149 8
Případů, kdy kontrola na přítomnost drog u řidiče motorového vozidla byla pozitivní, eviduje policie 149, přitom bylo 8 osob usmrceno a dalších 88 osob bylo zraněno. Počty usmrcených i zraněných osob jsou niţší, neţ v loňském roce, počet usmrcených o 6 osob a počet zraněných o 12 osob.
66
KRAJ Rok 2011 Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Ústecký Královéhradecký Jihomoravský Moravskoslezský Olomoucký Zlínský Vysočina Pardubický Liberecký Karlovarský Česká republika
Počet nehod 504 662 250 332 426 267 471 674 365 278 204 312 302 195 5 242
tj. % 3,1 7,4 8,4 11,0 6,5 7,7 8,4 9,2 9,4 14,5 9,5 9,5 9,1 13,7
Počet usmrcených tj. % 5 12,8 7 7,2 12 17,9 7 15,6 8 14,8 2 3,5 6 9,0 12 17,1 3 6,7 2 5,3 8 24,2 11 22,9 6 23,1 0 0,0
7,5
89
12,6
Nejvyšší podíl těchto nehod je u cyklistů, kteří pod vlivem alkoholu zavinili 28,4% z celkového počtu jimi zaviněných nehod, následují řidiči mopedů (27,3%), vozkové (20%), chodci (15,9%). 4. Druhy nehod Nejčastějším druhem nehody byla sráţka jedoucích vozidel (37,6% z celkového počtu nehod) a sráţka s pevnou překáţkou (24,1%). Sráţkou s vozidlem zaparkovaným nebo odstaveným skončilo bezmála 18% nehod, havárií – nehodou jednoho vozidla skončilo 7% nehod. Nejvíce usmrcených osob bylo při nehodách končících vzájemnou sráţkou jedoucích vozidel (téměř 42% z celkového počtu usmrcených osob). U tohoto druhu nehody je pak nejtragičtější čelní sráţka jedoucích vozidel – 158 usmrcených. Téměř 1/4 z celkového počtu usmrcených si vyţádaly nehody končící sráţkou s pevnou překáţkou a nejtragičtější bilanci mají kolize se stromem (105 usmrcených). Je nutné ještě připomenout nehody končící sráţkou s chodcem (21,6% z počtu usmrcených), byť se na celkovém počtu nehod podílejí jen 4,5%. Nárůst usmrcených byl u nehod končících sráţkou s chodcem (o 10 osob), sráţkou se zvěří (o 2 osoby), havárií (o 9 osob) a zvýšení o 11 osob je u blíţe nespecifikovaného druhu nehod (pád stromu, vjetí – pád do vody, sráţka s tramvají apod.).V
67
přiloţené tabulce je uveden přehled o druzích nehod a jejich smrtelných následcích, včetně porovnání s rokem 2010. Druh srážky; Rok 2011 S jedoucím vozidlem S vozidlem zaparkovaným S pevnou překážkou S chodcem Se zvěří S vlakem Havárie Jiný druh nehody
Počet Počet Závažnost nehod Rozdíl usmrcených Rozdíl nehod 28 268 -2 296 295 -26 10,4 13 398 18 134 3 402 4 089 154 5 236 2 456
47 1 240 -79 543 -86 380 -134
8 159 153 3 15 56 18
-5 -28 10 2 -19 9 11
0,6 8,8 45,0 0,7 97,4 10,7 7,3
5. Časové rozložení nehod V následující tabulce je uveden přehled o počtu nehod a jejich následcích v jednotlivých dnech týdne v roce 2011. Den v týdnu Rok 2011 PONDĚLÍ ÚTERÝ STŘEDA ČTVRTEK PÁTEK SOBOTA NEDĚLE
Počet nehod 11 884 10 486 11 554 11 620 12 387 9 409 7 797
Rozdíl nehod 131 -379 397 296 -928 -83 181
Počet usmrcených 99 95 109 107 104 101 92
Rozdíl usmrcených -2 -9 7 13 -14 -22 -19
Pátky zůstávají dnem, kdy Policie ČR šetřila nejvíce nehod v silničním provozu a druhým nejhorším dnem jsou pondělky. Méně nehod, v porovnání s rokem 2010, zaznamenáváme pouze v úterý (o 3,5%) a v pátek (o 7,0%). Naopak k největšímu nárůstu došlo u středečních nehod (o 3,6%). Nejvíce obětí na lidských ţivotech si vyţádaly středeční nehody, při kterých zahynulo 109 osob a velmi vysoký počet usmrcených připadá i na čtvrteční nehody. Počet usmrcených byl vyšší pouze při středečních a čtvrtečních nehodách (o 6,9%, resp. o 13,8%). Největší relativní sníţení počtu usmrcených registrujeme u pátečních nehod (o 7%).
68
Vývoj počtu nehod a jejich následků v jednotlivých měsících roku 2011 je v následujících tabulkách. Nejvíce usmrcených bylo při srpnových nehodách – 75 osob. Největší relativní nárůst počtu usmrcených byl u únorových nehod – o 70% a největší absolutní i relativní pokles byl u červencových nehod. V šesti měsících roku 2011 jsme zaznamenali nejniţší počet usmrcených osob od roku 1990 (v březnu, červnu, červenci, září, říjnu a v listopadu), přitom počet usmrcených v červenci, září, říjnu byl nejniţší za posledních 42 let.
LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC Celkem
Rok 2011 Rok 2010 42 39 51 30 45 48 51 48 61 51 71 81 63 103 75 67 64 75 59 85 63 86 62 40 707 753
Rozdíl 3 21 -3 3 10 -10 -40 8 -11 -26 -23 22 -46
tj. % 7,7% 70,0% -6,3% 6,3% 19,6% -12,3% -38,8% 11,9% -14,7% -30,6% -26,7% 55,0% -6,1%
Nejvíce poklesly (v porovnání s rokem 2010) březnové nehody (o 13%). Nejvíce nehod šetřila Policie ČR v říjnu (7 117 nehod, tj. cca o 12% více, neţ v roce 2010) a sedmitisícová hranice byla překročena ještě prosinci (7 069 nehod).
LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC Celkem
Rok 2011 Rok 2010 Rozdíl 5 892 6 039 -147 4 800 5 073 -273 5 222 5 983 -761 5 812 5 630 182 6 516 6 512 4 6 626 6 788 -162 6 233 6 388 -155 6 582 6 711 -129 6 757 6 586 171 7 117 6 379 738 6 511 6 779 -268 7 069 6 654 415 75 137 75 522 -385 69
tj. % -2,4% -5,4% -12,7% 3,2% 0,1% -2,4% -2,4% -1,9% 2,6% 11,6% -4,0% 6,2% -0,5%
Nejhorším dnem roku 2011 byla středa 21. prosince, kdy Policie ČR šetřila 466 nehod a druhým nejhorším dnem bylo pondělí 17. ledna, kdy Policie ČR šetřila 411 nehod. Dalším nehodovým dnem byla sobota 1. ledna (355 nehod), pátek 16. prosince (353 nehod) atd. Nejméně nehod Policie ČR šetřila v neděli 2. ledna a 6. března (79, resp. 86 nehod). V průměru šetřila Policie ČR denně 206 nehod a nejvyšší denní průměr byl v říjnu (230 nehod). V roce 2011 „máme 13 sobot“, kdy policie evidovala více jak 30 nehod zaviněných pod vlivem alkoholu. Nejhorší pak byla sobota 15. října (37 nehod) a 27. srpna (36 nehod) a naopak nejméně těchto nehod bylo zaznamenáno v pondělí 28. března (2 nehody). Nejtragičtějším dnem roku 2011 byla středa 9. února, kdy při nehodách zahynulo 9 osob. Dalším tragickým dnem byl čtvrtek 30. června, kdy zahynulo 8 osob. Velký počet usmrcených připadá i na pondělí 23. května a sobotu 27. srpna (shodně 7 osob). Dalšími velmi tragickými dny byla neděle 12. června, pátek 26. srpna, úterý 11. října, neděle 4. září a sobota 19. listopadu, kdy zahynulo 6 osob. Dále evidujeme 17 dní s 5 usmrcenými osobami. V tomto období zaznamenáváme 65 dní, kdy při nehodách nebylo zaznamenáno úmrtí zúčastněných osob (o 1 den méně, neţ v roce 2010). Nejvíce usmrcených při nehodách zaviněných pod vlivem alkoholu bylo v neděli 12. června (4 osoby). Dále zaznamenáváme 4 dny, kdy při nehodách zaviněných pod vlivem alkoholu zahynuli 3 lidé (sobota 22. října a 27. srpna, úterý 11. října a středa 23. února). V průměru na jeden den roku 2011 připadá 1,94 usmrcené osoby (tj. o 0,13 osoby méně neţ v roce 2010). Nejpříznivější ukazatel byl v lednu, kdy na jeden den připadalo jen 1,35 usmrcené osoby a naopak nejhorší byl srpen – na jeden den připadalo v průměru 2,42 usmrcené osoby). Na 1 000 nehod pak připadalo 9,41 usmrcených osob, tj. o 0,56 osoby méně, neţ v roce 2010. 6. Místa nehod Z počtu nehod šetřených policií bylo 28,6% mimo obce a na tyto nehody dále připadá: 65,5% z celkového počtu usmrcených 48,0% z celkového počtu těţce zraněných 42,2% z celkového počtu lehce zraněných 70
43,3% z celkového odhadu hmotných škod 27,7% nehod zaviněných pod vlivem alkoholu V přiloţené tabulce je uvedeno členění nehod a jejich následků podle místa, tj. zda k nehodě došlo v obci, mimo obec nebo na dálnici. Index představuje porovnání s rokem 2010 (rok 2010= 100%). MÍSTA NEHOD Počet Počet těžce lehce zraněných zraněných 1 608 13 023
Hmotná škoda v mil. Kč 2 626,11
Místo nehody rok 2011
Počet nehod
Počet usmrcených
V OBCI Index rok 2010=100% MIMO OBEC Index rok 2010=100% Z toho DÁLNICE Index rok 2010=100%
53 614
244
99,2 21 523
93,8 463
105,7 1 484
104,6 9 496
95,7 2 001,96
100,1
93,9
114,0
103,7
91,8
2 096
21
82
513
351,20
82,9
84,0
174,5
94,5
81,8
V obci–
je nižší: počet nehod o 410, počet usmrcených o 16 osob a odhad hmotných škod (o 118 mil. Kč) je vyšší:počet těţce zraněných o 87 osob a počet lehce zraněných o 572 osob
Mimo obec-
je nižší: počet usmrcených o 30 osob a odhad hmotných škod (o 178,9 mil. Kč) je vyšší: počet nehod o 25, počet těţce zraněných o 182 osob a počet lehce zraněných o 337 osob
Na dálnici-
je nižší: počet nehod o 432, počet usmrcených o 4 osoby, počet lehce zraněných o 30 osob a odhad hmotných škod (o 77,9 mil. Kč) je vyšší: počet těţce zraněných o 35 osob
71
V následující tabulce je uveden vývoj počtu usmrcených osob při nehodách v obci a mimo obec za posledních 10 let. Počet usmrcených osob v obci a mimo obec, vývoj za posledních 10 let Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Počet usmrcených osob v obci 501 486 438 425 366 382 393 295 260 244
Počet usmrcených osob mimo obec 813 833 777 702 590 741 599 537 493 463
Počet usmrcených osob v obci i mimo obec v roce 2011 je v období posledních 10 let nejniţší. Nejvíce usmrcených (v tomto období) při nehodách v obci bylo v roce 2002 a pro nehody mimo obec byl nejtragičtější rok 2003, kdy zahynulo 833 osob. Podle druhu komunikace pak policie šetřila nejvíce nehod na místních komunikacích (téměř 1/3 z celkového počtu nehod), v pořadí četnosti následují vybrané komunikace velkých měst (17%) a silnice I. třídy (přes 16%), apod. Více nehod zaznamenáváme na silnicích II a III. třídy a na místních komunikacích. Druh komunikace Druh komunikace rok 2011 Dálnice Silnice I.třídy Silnice II.třídy Silnice III.třídy Komunikace sledovaná Komunikace místní Účelová komunikace
Počet Rozdíl Počet Rozdíl nehod nehod usmrcených usmrcených 2 096 -432 21 -4 12 089 -171 298 12 10 941 276 157 -20 9 394 375 118 -14 12 783 -1 399 56 9 24 409 1 012 52 -30 3 425 -46 5 1
Přes 42% z celkového počtu usmrcených osob připadá na nehody na silnicích I. třídy, přes 22% na silnice II. třídy, necelých 17% na silnice III. třídy atd. Z celkového počtu připadá na dálnici 2,8% nehod a 3% se tyto nehody podílejí na počtu usmrcených osob.
72
V porovnání s rokem 2010 bylo více usmrcených při nehodách na silnicích I. třídy (o 4,2%), na vybrané komunikační síti velkých měst (o 14%) a na účelových komunikacích (o 17%). Při nehodách bylo v roce 2011 usmrceno celkem 156 chodců (o 5 více, neţ v roce 2010), z toho 152 při sráţce vozidla s chodcem a další 4 chodci byli sekundárními účastníky nehody. Z uvedeného počtu usmrcených chodců (152 osob) připadá na noční nehody 92 usmrcených - o 18 osob více neţ v roce 2010. Na noční nehody tak připadá 60,5% z počtu usmrcených chodců a tento podíl je v porovnání s rokem 2010 vyšší o 8 procentních bodů. Při denních nehodách zahynulo celkem 60 chodců, tj. o 7 chodců méně. V tabulce je členění počtu usmrcených chodců podle druhu komunikace a denní doby, včetně podílu počtu usmrcených chodců připadajících na noční dobu. Druh komunikace rok 2011 Dálnice Silnice I.třídy Silnice II.třídy Silnice III.třídy Komunikace sledovaná Komunikace místní Účelová komunikace Celkem
Celkem V noci Ve dne 5 4 1 62 47 15 21 13 8 16 10 6 26 11 15 21 7 14 1 0 1 152 92 60
tj.% v noci 80,0% 75,8% 61,9% 62,5% 42,3% 33,3% 0,0% 60,5%
Při nehodách mimo obec bylo v roce 2011 usmrceno 58 chodců (o 4 osoby více), z toho 46 chodců při nehodách v noční době (tj. téměř 80%!!!!) - převáţně na silnicích I. a II. třídy (30, resp. 8 usmrcených chodců), ale také na dálnicích (4 usmrcení – především se jedná o řidiče při opravě vozidel apod.). Celkově připadá nejvíce obětí chodců na silnice I. třídy - 62 usmrcených chodců, z toho 47 v noci; na silnicích II. třídy bylo usmrceno 21 chodců (z toho 13 v noční době). Územní členění nehod Nejvíce nehod policie šetřila na území hlavního města Prahy – 16 572 a nejméně pak na území Karlovarského kraje – 1 489 nehod. Počet nehod byl niţší na území 4 krajů a největší sníţení registrujeme na území hl.m. Prahy (o 1 618 nehod). Naopak největší zvýšení bylo na území Plzeňského kraje (o 294 nehod). 73
Počet usmrcených byl vyšší na území hl.m. Prahy a v kraji Libereckém. Nejvíce usmrcených bylo při nehodách na území Středočeského a Moravskoslezského kraje (97, resp. 70 osob). Největší absolutní pokles počtu usmrcených byl v Kraji Vysočina (o 19 osob, tj. téměř o 37%). Podíl jednotlivých krajů na nehodovosti v ČR a porovnání s rokem 2010 je v následující tabulce. NEHODY V KRAJÍCH K r a j rok 2011 Hl.m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Ústecký Královéhradecký Jihomoravský Moravskoslezský Olomoucký Zlínský Vysočina Pardubický Liberecký Karlovarský
Počet Rozdíl Počet nehod v % usmrcených 16 572 -8,9% 39 9 889 0,2% 97 3 015 4,0% 67 3 107 10,5% 45 7 126 -1,3% 54 3 843 3,9% 57 5 941 5,2% 67 8 071 2,1% 70 4 274 2,8% 45 2 014 13,1% 38 2 594 8,5% 33 3 582 6,7% 48 3 620 -6,3% 26 1 489 -14,3% 21
Rozdíl v % 34,5% -8,5% -6,9% -8,2% -10,0% 0,0% -4,3% -1,4% 0,0% -5,0% -36,5% -20,0% 44,4% -12,5%
Rozdíl usmrcených 10 -9 -5 -4 -6 0 -3 -1 0 -2 -19 -12 8 -3
8. Nehody v jednotlivých okresech Nejvíce nehod bylo na území okresu Ostrava (2 614 nehod), následuje okres Brno město (2 534 nehod), Olomouc (1 740 nehod), Praha východ (1 574 nehod), Liberec (1 535 nehod), atd. Pro porovnání není zohledněn počet nehod na území hl. m. Prahy vzhledem k atypickému (policejnímu) územnímu členění. Nejméně nehod bylo na území okresu Rokycany (193 nehod), Prachatice (201 nehod), Znojmo (275 nehod), Písek (284 nehod).
74
K poklesu počtu nehod došlo na území 34 okresů a největší absolutní sníţení bylo na území okresů: Děčín Ostrava Liberec Cheb Karlovy Vary Sokolov Olomouc Semily Kladno
o o o o
197 99 97 88
o o o o o
87 73 72 72 71
Na území zbývajících okresů zaznamenáváme více nehod a největší absolutní nárůst byl na území okresů: Plzeň město Opava Hradec Králové Brno město Kolín Vsetín Zlín Chrudim Šumperk Ţďár n. Sázavou Český Krumlov Prostějov Ústí n.Orlicí
o o o o o o o o o
268 230 144 143 138 113 101 100 92
o o o o
82 78 74 71
Největší relativní pokles počtu šetřených nehod zaznamenáváme na území okresu Děčín (o 18,8%), Cheb (o 17,1%), Sokolov (o 16,2%), Semily (o 12,2%), Karlovy Vary (o 11,3%) atd. Největší relativní nárůst počtu nehod byl na území okresu Plzeň město (o 42,8%), Vsetín (o 32,1%), Kolín (o 28,9%), Český Krumlov (o 25,7%), Opava (o 25,1%), Rokycany (o 23,7%), Strakonice (o 21,1%). Nejméně usmrcených bylo při nehodách na území okresů: Jeseník Plzeň město Sokolov Kutná Hora
1 1 1 2
osoba osoba osoba osoby 75
Nejvíce usmrcených v roce 2011 bylo při nehodách na území okresů: Hradec Králové Praha východ České Budějovice Olomouc Frýdek-Místek Svitavy Ostrava Jindřichův Hradec Benešov Karlovy Vary Jičín Pardubice Praha 4 Česká Lípa Ústí n.Orlicí Zlín
25 osob 18 osob 17 17 17 16 15
osob osob osob osob osob
15 14 13 13 13 12 12 12 12
osob osob osob osob osob osob osob osob osob
Největší absolutní nárůst počtu usmrcených osob (zvýšení zaznamenáváme na území 27 okresů a na území 10 okresů se počet usmrcených nezměnil), zaznamenáváme na území okresů: Praha východ Česká Lípa Kroměříţ České Budějovice Kladno Opava Hradec Králové Frýdek-Místek Jičín Znojmo Šumperk
o o o o o o o o o o o
11 8 7 6 6 6 5 5 5 5 5
osob osob osob osob osob osob osob osob osob osob osob
K největšímu absolutnímu poklesu počtu usmrcených došlo na území okresů: Pardubice Písek Karviná Kolín Nový Jičín Přerov Kutná Hora
o o o o o o o
11 11 7 7 6 6 6
osob osob osob osob osob osob osob
76
Břeclav Plzeň jih Vsetín Ţďár n. Sázavou Mělník Náchod Havlíčkův Brod Plzeň město
o o o
5 5 5
osob osob osob
o o o o o
5 5 5 5 5
osob osob osob osob osob
Nejvíce nehod zaviněných účastníky silničního provozu pod vlivem alkoholu bylo v roce 2011 na území okresů: Frýdek-Místek Olomouc Ostrava Brno město Karviná Liberec Opava Ústí n.Orlicí Zlín
145 144 140 131 129 108 106 101 100
nehod nehod nehod nehod nehod nehod nehod nehod nehod
Nejméně těchto nehod bylo na území okresů: Prachatice Rokycany Písek Jeseník Strakonice Rakovník Jihlava Tábor Mělník Pelhřimov
17 20 20 25 29 29 31 31 33 35
nehod nehod nehod nehod nehod nehod nehod nehod nehod nehod
Nejvíce usmrcených osob u nehod zaviněných účastníky silničního provozu pod vlivem alkoholu bylo v roce 2011 na území okresů: Svitavy Prachatice České Budějovice Blansko Plzeň sever Ústí n.Orlicí Opava
5 4 4 3 3 3 3
osob osoby osoby osoby osoby osoby osoby 77
Ve 24 okresech nedošlo při těchto nehodách k usmrcení. Největší absolutní nárůst počtu usmrcených osob u nehod zaviněných pod vlivem alkoholu (v porovnání s rokem 2010) zaznamenáváme na území okresů (zvýšení registrujeme na území 26 okresů ): Prachatice České Budějovice Svitavy Blansko Pelhřimov Česká Lípa Semily
4 osoby 3 3 2 2 2 2
osoby osoby osoby osoby osoby osoby
Největší absolutní pokles počtu usmrcených osob u nehod zaviněných pod vlivem alkoholu (v porovnání s rokem 2010) zaznamenáváme na území 25 okresů, z toho v okrese: Trutnov Olomouc Vsetín Benešov Ústí n.Orlicí
o o o o o
7 4 4 3 3
osob osob osob osob osoby
9. Souhrnné následky Policie ČR v roce 2011 šetřila celkem 75 137 nehod, při kterých bylo 707 lidí usmrceno, z toho bylo: 266 156 113 65 50 27 9 7 4 2 2 1 1 1 1 1 1
řidičů osobních automobilů chodců spolujezdců v osobních automobilech řidičů motocyklů cyklistů řidičů nákladních automobilů spolujezdců v nákladních automobilech spolujezdců na motocyklech řidiči malých motocyklů řidiči autobusů řidiči pojízdných pracovních strojů řidič mopedu traktorista spolujezdec na malém motocyklu cestující v autobusu řidič tramvaje cestující v trolejbusu. 78
Nejvíce usmrcených bylo v kategorii 25 aţ 34 let (130 osob, tj. o 8 osob méně). Počty usmrcených v ostatních kategoriích jsou v následující přehledu: kategorie 35 aţ 44 let
117 osob (- 8 osob)
kategorie nad 64 let
116 osob (- 28 osob)
kategorie 45 aţ 54 let
100 osob
kategorie 55 aţ 64 let
91 osob (+ 5 osob)
kategorie 21 aţ 24 let
76 osob (+ 6 osob)
kategorie 18 aţ 20 let
44 osob (- 6 osob)
kategorie 15 aţ 17 let
15 osob (- 1 osoba)
Z celkového počtu 707 osob usmrcených při nehodách v silničním provozu v roce 2011 bylo 12 dětí, tj. o 5 usmrcených dětí méně, neţ v roce 2010. Z toho byly: 4 děti – chodci (-2 děti) 6 dětí - spolujezdců v osobních automobilech (- 4 děti) 1 dítě - spolujezdec v nákladním automobilu (+ 1 dítě) 1 dítě cyklista -bez přilby (+ 1 dítě) V porovnání s rokem 2010 byl vyšší počet usmrcených v kategorii: chodec
o
5 osob
spolujezdec v osobním automobilu
o
2 osoby
řidič malého motocyklu
o
1 osobu
cestující v autobusu
o
1 osobu
cestující v trolejbusu
o
1 osobu
řidič pracovního stroje
o
1 osobu
spolujezdec na malém motocyklu
o
1 osobu
řidič tramvaje
o
1 osobu
řidič autobusu
o
1 osobu
Méně usmrcených bylo v kategorii: cyklista
o
20 osob
řidič motocyklu
o
15 osob
79
řidič osobního automobilu
o
10 osob
řidič nákladního automobilu
o
6 osob
řidič traktoru
o
1 osobu
řidič mopedu
o
3 osoby
spolujezdec na motocyklu
o
2 osoby
spolujezdec v nákladním automobilu
o
1 osobu
spolujezdec na traktoru
o
2 osoby
Souhrnně lze konstatovat, že osoby mladší 35 let představují téměř 40% z celkového počtu usmrcených při nehodách v roce 2011. V porovnání s rokem 2010 zaznamenáváme nárůst počtu usmrcených u následujících kategorií viníků nehod: u nehod zaviněných řidiči vozidel registrovaných mimo území ČR
(o 23 osob)
u nehod zaviněných řidiči pojízdných pracovních strojů
(o 4 osoby)
u nehod zaviněných řidiči autobusů
(o 4 osoby)
u nehod zaviněných řidiči nákladních automobilů s návěsem
(o 2 osoby)
u nehod zaviněných jiným účastníkem
(o 2 osoby)
u nehod zaviněných řidiči vozidel MHD
(o 2 osoby)
u nehod zaviněných řidiči vozidel ministerstva obrany
(o 2 osoby)
Negativní trendy - v porovnání s rokem 2010 zaznamenáváme nárůst počtu usmrcených u následujících položek statistiky nehod: u nehod v noční době, dobré podmínky, v intravilánu
(o 19 osob)
u nehod, které se staly na mokrém povrchu vozovky
(o 19 osob)
u nehod, které se staly ve čtvrtek
(o 13 osob)
u nehod, které se staly na silnicích I. třídy
(o 12 osob)
u nehod, které skončily srážkou s chodcem
(o 10 osob)
u nehod v denní době(svítání, soumrak)
(o 9 osob)
u nehod, které skončily havárií
(o 9 osob)
u nehod, které se staly ve středu
(o 7 osob)
u nehod, které se staly na sledovaných komunikacích velkých měst
(o 7 osob)
u nehod zaviněných nepřiměřenou rychlostí jízdy
(o 5 osob)
80
u nehod, které skončily blíže nespecifikovaným způsobem
(o 4 osoby)
u nehod, které se staly na suchém- znečištěném - povrchu vozovky
(o 4 osoby)
u nehod, které skončily srážkou s tramvají
(o 4 osoby)
u nehod, které se staly na vybraných křižovatkách velkých měst
(o 2 osoby)
u nehod, které skončily srážkou s lesní zvěří
(o 2 osoby).
Pozitivní trendy – významnější snížení počtu usmrcených osob nastalo u následujících položek statistiky nehod: u nehod, které se staly na suchém povrchu
(o 37 osob)
u nehod, které se staly v denní době, dobrá viditelnost
(o 37 osob)
u nehod, které se staly na zledovatělé, zasněženém povrchu vozovky
(o 35 osob)
u nehod, které se staly na místních komunikacích
(o 30 osob)
u nehod, které se staly mimo obec
(o 30 osob)
u nehod, které skončily srážkou s pevnou překážkou
(o 28 osob)
u nehod, které skončily srážkou s jedoucím vozidlem
(o 26 osob)
u nehod, které se staly v sobotu
(o 22 osob)
u nehod zaviněných řidiči motocyklů
(o 22 osob)
u nehod v denní době, zhoršené podmínky vlivem počasí
(o 21 osob)
u nehod, které se staly na silnicích II. třídy
(o 20 osob)
u nehod, které se staly v neděli
(o 19 osob)
u nehod, které skončily srážkou s vlakem
(o 19 osob)
u nehod zaviněných cyklisty
(o 18 osob)
u nehod, které se staly v obci
(o 16 osob)
u nehod, které se staly v noční době, dobrá viditelnost, bez VO
(o 16 osob)
u nehod, které se staly v pátek
(o 14 osob)
u nehod, které se staly na silnicích III. třídy
(o 14 osob)
u nehod zaviněných pod vlivem alkoholu
(o 13 osob)
u nehod zaviněných nesprávným způsobem jízdy
(o 13 osob)
u nehod, které se staly v úterý
(o 9 osob)
u nehod zaviněných nesprávným předjížděním
(o 8 osob)
u nehod zaviněných nedáním přednosti
(o 7 osob)
u nehod zaviněných pod vlivem drog
(o 6 osob)
81
u nehod, které skončily srážkou se zaparkovaným vozidlem
(o 5 osob)
u nehod zaviněných technickou závadou vozidla
(o 4 osoby)
u nehod, které se staly na dálnicích
(o 4 osoby)
u nehod zaviněných řidiči nákladních automobilů s přívěsem
(o 4 osoby)
u nehod, které skončily požárem vozidla
(o 4 osoby)
u nehod zaviněných řidiči traktorů
(o 3 osoby)
10. Závěr Počet usmrcených osob v roce 2011 byl nejniţší od roku 1955, kdy podle dostupných údajů zahynulo na našich silnicích 656 osob. Pokles počtu usmrcených osob (v porovnání s rokem 2010) lze povaţovat za významný, přesto nemůţe panovat přílišný optimismus, neboť se významně zvýšily počty těţce a lehce zraněných osob. Naproti tomu můţeme pozitivně hodnotit vývoj následků dětí (12 usmrcených dětí), kdy zaznamenáváme významné sníţení oproti roku 2010 (o 5 dětí) a samotný počet usmrcených dětí v roce 2011 je nejniţší za posledních 32 let . Z celkového počtu obětí nehod (707 osob) představují řidiči a spolujezdci v osobních automobilech téměř 60%, chodci více jak 22%, řidiči (včetně spolujezdců) jednostopých motorových vozidel 11%, cyklisté více jak 7% apod. Nepříznivý vývoj zaznamenáváme u nehod zaviněných řidiči osobních automobilů objemové třídy 2 aţ 3 litry – při jimi zaviněných nehodách zahynulo 106 lidí, tj. v porovnání s rokem 2010 o 26 lidí více (o 1/3); v kategorii nákladních automobilů je nepříznivý vývoj v hmotnostní kategorii do 3,5 t, kde je počet usmrcených vyšší o ¼. Z hlediska věku řidiče osobního automobilu – viníka nehody – byly nejkritičtější nehody zaviněné 19 a 21 letými řidiči (zahynulo při nich 27, resp. 26 osob). Poznámka: Počty usmrcených a zraněných osob odpovídají stavu zjištěném do 24 hodin po nehodě.
V Praze dne 11. ledna 2012 Zpracoval : ing.Josef Tesařík a pplk. Petr Sobotka, telefon: 974 834 584,384 Ředitelství sluţby dopravní policie Policejního prezidia ČR
82
