ČASOPIS NOVOBOHUMÍNSKÉ Herold

Č ASOPIS NOVOBOHUMÍNSK É

Herold

Ú NOR / B Ř E ZE N

2007

R OČ NÍ K 1 7 , Č Í S LO 1

UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ:

Drazí farníci Svátosti jsou viditelná znamení neviditelné Boži milosti. Vest život odpovídající katolické víře znamená nacházet Krista ve svátostech. Ve svátostech nás uzdravuje a posiluje sám Ježíš Kristus. Dnes se trochu na to zapomíná. Mnozí pokřtění nejsou vedeni k dalším svátostem. Není také málo těch, kteří přijali svátosti uvedení do křesťanského života /křest, biřmování a sv. přijímáni/ ale dnes žijí jiným životním stylem, jako by Pánu přítomnému ve svátostech moc nevěřili. V tomto 2007 roce budeme se společně zamýšlet nad významem jednotlivých svátostí. Ve všech 7 letošních číslech Herolda budeme rozjímat o každé ze 7 svátostí. V tomto čísle se podíváme na svátost pomazání nemocných. Na dalších stránkách naleznete poselství papeže Benedikta XVI k světovému dni nemocných, vysvětlení svátosti pomazáni nemocných a pozvaní k přijetí svátosti nemocných v kostelech naší farnosti v neděli 11. února 2007. Kéž Vám Bůh žehná. P. Jacek Domanski, farář

Poselství papeže ke dni nemocných

2

Pomazání nemocných

3

Jak se žije evangelickým farářům

5

Hokejové utkání Bohumín-Kozlovice

12

Heroldník

14

Statistiky za rok 2006

15

Zprávy a oznámení

16

• NEPŘEHLÉDNĚTE • • ROZHOVOR S FARÁŘEM SLEZSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ

• • OSM

PRAVIDEL DIALOGU

• • HUMOR

V CÍRVI DO-

VOLEN

• • KŘÍŽOVKA

S T R ÁNKA 2

Ú NOR /H BEŘREOZELD N

Poselství papeže Benedikta XVI. k Světovému dni nemocných Drazí bratři a sestry, 11.2.2007, v den, kdy církev slaví liturgickou památku Panny Marie Lurdské, se bude v Soulu v Koreji konat XV. Světový den nemocných. Některá shromáždění, konference, pastorační setkání a liturgické oslavy budou probíhat za účasti zástupců korejské církve, zdravotnického personálu, nemocných a jejich rodin. Církev se znovu dívá na ty, kdo trpí, a obrací svou pozornost na nevyléčitelně nemocné, z nichž se mnozí nacházejí v terminální fázi nemoci. Nacházejí se na každém kontinentu a zvláště na místech, kde jsou chudoba a různé těžkosti příčinou nesmírné bídy a utrpení. Vědom si tohoto utrpení budu duchovně přítomen na Světovém dni nemocných, spojen s těmi, kdo se setkají, aby diskutovali o ranách, kterými jsou nevyléčitelné nemoci v našem světě, a povzbuzovali křesťanská společenství v jejich úsilí a svědectví o Pánově soucitu a milosrdenství. Nemoc s sebou nutně přináší okamžik krize a závažné konfrontace s osobní situací člověka. Pokrok lékařské vědy často poskytuje potřebné nástroje, jimiž lze čelit alespoň fyzickým aspektům této problematiky. Lidský život však má svá vnitřní omezení a dříve či později skončí smrtí. Je to zkušenost, k níž je povolána každá lidská bytost

a na niž se musí připravovat. Navzdory pokrokům vědy však nelze najít lék na každou nemoc a v nemocnicích, v hospicích i v domovech na celém světě se setkáváme s utrpením mnoha našich nevyléčitelně nemocných bratří a sester, kteří jsou často v terminální fázi své nemoci. Kromě toho mnoho milionů lidí na světě stále ještě žije v podmínkách zdraví škodlivých, bez přístupu k nezbytné základní lékařské péči. Důsledkem toho je, že počet lidských bytostí považovaných za "nevyléčitelně nemocné" se velmi zvýšil. Církev touží podpořit nevyléčitelně nemocné a lidi v terminální fázi jejich choroby, a proto vybízí k sociální politice stejné pro všechny, která by přispěla k odstranění příčin mnoha nemocí. Naléhavě žádá zlepšení pomoci pro umírající a pro ty, kdo nemohou počítat s žádnou lékařskou péčí. Je nutné prosazovat politiku vytvářející takové podmínky, za nichž by lidské bytosti dokázaly snášet i nevyléčitelné nemoci a čelit smrti důstojným způsobem. V této souvislosti je třeba znovu zdůraznit nezbytnost většího počtu center paliativní péče, která by poskytla integrální opatrování a nabízela nemocným lidskou pomoc i potřebný duchovní doprovod. To je právo každé lidské bytosti, o jehož obranu se všichni máme zasazovat.

S T R ÁNKA 3


Chci povzbudit úsilí těch, kdo každodenně pracují při zajištění odpovídající a láskyplné asistence u nevyléčitelně nemocných, lidem v terminální fázi nemoci i jejich rodinám. Církev následuje příklad dobrého Samaritána, a proto vždy projevovala mimořádnou starost o nemocné. Prostřednictvím svých jednotlivých členů i institucí stále stojí nablízku trpícím a umírajícím a snaží se zachovat v tak důležitých momentech lidského života jejich důstojnost. Mnozí z členů zdravotnického personálu, pastorační pracovníci, dobrovolníci i instituce na celém světě slouží neúnavně nemocným v nemocnicích, v jednotkách paliativní péče, na ulicích měst, v rámci projektů domácí péče i ve farnostech. Nyní se obracím na vás, drazí bratři a sestry, kteří trpíte nevyléčitelnými nemocemi a dospěli jste až do terminální fáze své choroby. Povzbuzuji vás nazírat na utrpení ukřižovaného Krista a ve spojení s ním se obraceli k Otci v naprosté důvěře, že veškerý život, a zvláště ten váš, je v jeho rukou. Uvědomte si, že všechna vaše utrpení ve spo-

2007

jení s Kristem se ukáží jako plodná pro potřeby církve a světa. Prosím Pána, aby posilnil vaši víru v jeho lásku zvláště během zkoušek, jimž čelíte. Doufám, že všude tam, kde jste, vždy nacházíte povzbuzení a duchovní posilu potřebnou pro vaši víru a pro cestu vedoucí blíže k Pánu života. Prostřednictvím kněží a pastoračních spolupracovníků vám chce církev pomáhat a být po vašem boku ve chvíli, kdy to potřebujete, a tak zpřítomňovat Kristův láskyplný soucit s těmi, kdo trpí. A nakonec prosím všechna církevní společenství po celém světě, zvláště ta, která se věnují službě nemocným, aby i nadále – s pomocí Panny Marie, Uzdravení nemocných – vydávala účinné svědectví o láskyplné péči Boha, našeho Otce. Kéž Blahoslavená Panna, naše Matka, potěší nemocné a podpoří ty, kdo jako milosrdní Samaritáni věnují svůj život léčení fyzických a duchovních ran trpících. Spojen s vámi v myšlenkách a v modlitbě vám uděluji své apoštolské požehnání na znamení síly a pokoje v Pánu.

POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH Co potřebuje nemocný ? Otázka není tak samozřejmá, jak se na první pohled zdá. Mnozí si myslí, že nemocný potřebuje především

prvotřídní ošetření, léky, a klid. Jistě, že je to také pravda. Ale nezapomeňme, že každá nemoc znamená větší či menší izolaci: od světa

S T R ÁNKA 4

zdravých, izolaci od vlastní práce, koníčků, od milých lidí. Čím pak je budoucnost nemocného nejistější, v tím větší izolaci se může cítit. Je sám se svou nemocí - hrozná společnost! A tak tedy nemocný potřebuje především člověka. Spíše člověka naslouchajícího a chápajícího, než vševěda, všeuměla nebo skvělého humoristu. Nemocný zpravidla nepotřebuje, aby mu jeho situaci někdo vysvětlil (co by mu to pomohlo?), ale potřebuje, aby nebyl ve své situaci zcela sám. Aby ho někdo chápal, aby mu někdo dělal společníka v jeho otázkách (na které třeba také neumí odpovědět!), aby mu někdo zajišťoval spojení se světem, z něhož je nemocí vyřazen. Nemoc Nemoc je z křesťanského pohledu nepřítel, který má svůj kořen v hříchu lidí (ne jen a ne vždy v hříchu nemocného jedince!), s tímto nepřítelem je ale nutno bojovat a tento nepřítel je v zásadě Ježíšem poražen, protože ani nemoc nemůže člověka natrvalo odloučit od lásky Boží, projevené v Kristu Ježíši (srv. Řím 8,31-38). V běhu lidského života může být nemoc také výzvou k obrácení, prostředkem k lidskému zrání a nástrojem spásy. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že je třeba proti ni bojovat, že je třeba nemocným v tomto boji pomáhat. V úvodu k Obřadům pomazaní ne-


mocných a péče o nemocné čteme: "Podle plánu Boží prozřetelnosti má člověk odhodlaně bojovat s každou nemocí a také se pečlivě starat o dobré zdraví, aby mohl v lidské společnosti a v církvi plnit své poslání. Vždy však má být ochoten doplňovat, co zbývá v Kristově utrpení pro spásu světa a očekávat osvobození celého tvorstva ke slávě Božích dětí (srv. Kol 1,24 , Řím 8,19-21)... Nejen nemocný má bojovat proti nemoci. Také lékaři a všichni, kteří se nějakým způsobem věnují péči o nemocné, ať uváží, že mají udělat, vyzkoušet a pokusit se o všechno, co by mohlo nemocným přinést duševní a tělesnou úlevu" . Svátost nemocných Tato svátost je zatížena ještě stále mnoha nedorozuměními. Pro řadu lidí je prostě "posledním pomazáním", čili poslední akcí před smrtí. Je třeba se zásadně vyhnout tomuto označení a používat výrazy "pomazání nemocných" nebo "svátost pomazání nemocných". Kodex kanonického práva říká: "Pomazání nemocných, jímž církev doporučuje nebezpečně nemocné Pánu trpícímu a oslavenému, aby jim ulehčil a je uzdravil, se uděluje mazáním olejem a pronášením slov předepsaných v liturgických knihách. "(Kán 998). Jejím udělovatelem je kněz nebo biskup (ne jáhen!).

S T R ÁNKA 5

Svátost se (po úvodních modlitbách) uděluje ve dvou krocích: nejprve kněz mlčky vkládá ruce na hlavu nemocného, potom ho maže olejem na dvou místech, zpravidla na hlavě a na rukou, a říká následující slova: "Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého. Amen. Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní. Amen." Svátost pomazání nemocných má nemocný přijmout, když vážně onemocní nebo když jsou jeho síly stářím zřetelně oslabeny. Lze ji přijmout i vícekrát za život, pokud se nemocný totiž uzdravil a znovu onemocněl, nebo pokud se jeho stav zřetelně zhoršil.


„Pomazání nemocných se neuděluje těm, kdo zatvrzele setrvávají ve zjevném těžkém hříchu.“ (Kán 1007). Je velmi důležité, aby se tato svátost chápala jako pomoc v nemoci (ve stáří), a ne jako bezprostřední příprava na smrt. Bezprostřední přípravou na smrt, po stránce svátostné totiž, má být viatikum, čili svaté přijímání na cestu (do věčnosti). Je to přijímání Těla Kristova v blízkosti smrti, před kterým je možné, aby nemocný obnovil své křestní vyznání a po přijímání může kněz nemocnému udělit plnomocné odpustky pro okamžik smrti. Podle P.A. Opatrného

Svátost pomazáni nemocných budeme udělovat Šunychl - sobota 10.2. v 16.00 hod. Nový Bohumín - neděle 11.2. v 7.30 9.00 18.00 hod. Skřečoň - neděle 11.2. v 10.30 hod.

Jak se žije evangelickým farářům Roman Brzezina se narodil v Třinci roce 1977. V letech 1996 - 2003 vystudovat evangelickou teologickou fakultu UK v Praze, od r. 2003 je farářem Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Bohumíně. Na vizitce máte uvedeno Slezská

církev evangelická a.v. Lišíte se od jiných evangelických církví? V Čechách byl rozšířenější reformovaný směr, helvétský. V roce 1918 došlo ke sloučení protestantských církví a vznikla tak Českobratrská církev evangelická. Tady ve Slezsku ale bylo hodně němců, proto tady byl silný vliv luter-

S T R ÁNKA 6

ské církve augsburského vyznání a ke sloučení nedošlo. Jaký je rozdíl mezi luterskou a českobratrskou církví? Je mezi nimi dost velký rozdíl. V době sloučení bylo rozhodnuto respektovat obě tradice, dnes spíš převládá reformovaný směr, tzn. že nemají liturgii, mají velice prostou výzdobu kostela, nemají oltáře. Mají jinou bohoslužbu. Naše bohoslužba je hodně podobná katolické mši, máme zpívanou liturgii. To v českobratrské církvi není. Míváme taky častěji bohoslužbu s večeří Páně. Může být každý týden, ale většinou není. Lidé jsou zvyklí se jí účastnit třeba jen jednou za měsíc. Já bych vítal, kdyby tady v Bohumíně byla večeře Páně součástí každé bohoslužby. Je to velká věc a my věříme, že je v ní přítomen Kristus. V Českobratrské církvi je to jen připomínka. My nevěříme jako katolíci, že se hostie promění, pak se schová do nějaké nádobky a pořád je to Tělo Kristovo, ale je důležitá víra toho, kdo přijímá. Jestli člověk věří, že je to tělo a krev Krista a s vírou je přijímá, pak je tam Kristus přítomen. A když ten člověk nevěří? Když přijímá nehodně, pak se to obrací proti němu. Důležitá je víra. Kolik je v Bohumíně věřících evangelíků? Otázka je, kdo to je evangelík. V kartotéce máme asi 70 lidí, života


se zúčastňuje asi 30, o svátcích je to více, ale v zimě se stává, že jich přijde třeba jen 12. Bohoslužba je ale každý týden. Společná shromáždění by se neměla zanedbávat, ale není to bráno jako u vás, že je to hřích. Někdy lidé nechají pokřtít dítě nebo mají svatbu a pak už je tu nevidíme. Máte něco jako vyučování náboženství pro děti? Konfirmační přípravu: v sedmé třídě se mladí lidé připravují k potvrzení křtu – konfirmaci. V minulém roce byli konfirmanti dva. A první svaté přijímání? To je konfirmace, po ní můžou přistupovat ke stolu Páně. Co si myslíte o ekumenusmu? Ekumena je důležitá. Dříve se křesťané různých vyznání neměli rádi. U nás třeba hrávala paní varhanice, která byla zamilovaná do katolíka, ale její rodina byla silně evangelická a tak jí to zakázali. Dnes nám to připadá neuvěřitelné. Vidím velký posun v tom, že se respektujeme, že na sebe neházíme špínu. Každá církev je jako strom v zahradě neviditelné Kristovy církve. A každý ten strom je jiný. Bylo by nedobré, kdyby byly všechny stromy stejné. Můžeme se vzájemně inspirovat, dávat si podněty. Připadá mi nereálné církve spojit dohromady. To ani není cílem ekumeny. Cílem je, abychom se respektovali. Naše

S T R ÁNKA 7

společná setkání jsou důležitá pro nás, abychom společně něco prožili, slyšeli jiné kazatele, modlili se za jednotu křesťanů, abychom mohli být světlem pro druhé lidi. Ale je také velmi důležité, aby lidé z našeho města, ze sekulárního prostředí viděli, že si křesťané nerozbíjejí okna, že jsou schopni se společně modlit a setkávat se. Ekumenu vidím i v tom, že se my, faráři, co dva až tři měsíce setkáváme, povídáme si o svých starostech a radostech, co prožíváme v našich společenstvích a pak se za to společně modlíme. Je ale důležité, aby nebylo jen to, co pastýři „shora“ naplánují, aby se toužili setkávat také lidi „dole“. Když se naplánuje jen něco „shora“, tak ten efekt není takový, jaký by měl být. Existují hnutí v rámci vaší církve? Líbí se mi, když v rámci jedné církve není uniformita, ale respektuje se jinakost. V naší církvi je například hnutí nazvané Křesťanské společenství, které podporuje práci s mládeží a evangelizaci. Ale v apoštolských nebo charismatických církvích to tak není. Tyto církve se pak hodně štěpí. Nedohodnou se, vytvoří jiné společenství, jinou církev. Je škoda, že se někdy nejsou schopni domluvit, respektovat, a tak vznikají nová a nová společenství. Obdivuji na katolické církvi, že lidé, kteří se od sebe liší, patří pořád do jedné círk-


ve. Jak se člověk stane evangelickým farářem? Pocházím z rodiny, kde maminčina strana je katolického vyznání, ze strany otce jsou evangelíky. Rodiče mě nevedli k víře, ale babička, matka mého tatínka – tedy evangelička, se účastnila za totality tajných modlitebních setkání a hodně se modlila za nás, abychom se setkali s Kristem. Když potom padl režim, tak se naši dohodli, že nás nechají pokřtít. Babička v té době už nežila, ale já věřím, že její modlitba byla vyslyšena. V sedmé třídě jsem se setkal s jednou paní farářkou, která na mě měla velký vliv. Učila u nás ve vesnici Třinec - Konská nedělní besídku, potom dorost. Od té sedmé třídy jsem měl vnitřní povolání, že mám pracovat s lidmi a jít studovat teologii. Vystudoval jsem stavební průmyslovku. To je rodinná tradice - gymnázium se neuznávalo, kdyby se člověk náhodou nedostal na vysokou školu. Ale povolání mě neopustilo, tak jsem se připravoval na přijímačky. Bylo to pro mě o to náročnější, že mi chyběly humanitní předměty, ale dostal jsem se na teologickou fakultu v Praze. Jsou tam tři teologické fakulty – katolická, husitská a evangelická. Hodně profesorů evangelické fakulty je z českobratrské církve. My jsme malá církev, během tří let od nás

S T R ÁNKA 8

studovali teologii třeba jen dva lidé. Takže nemůžeme mít samostatnou teologickou fakultu. Studium bylo pro mě hodně obohacující – má víra byla rozbitá na cucky, protože jsem měl v životě některé fráze, které jsem nepromýšlel. Začínal jsem jakoby od začátku. Věci, které pro mě byly samozřejmé najednou samozřejmé nebyly. Slyšel jsem různé názory na bibli. Měl jsem do té doby tak trochu černobílé vidění – co je dobré a co špatné. V naší církvi je silný vliv pietismus, tzn. že je kladen velký důraz na to, co křesťan má a nemá dělat - třeba křesťan se slušně obléká, nepije pivo… Donedávna platilo, že tanec je hřích. Evangelické mládeži nebylo doporučováno chodit do tanečních. Takže ani já jsem nechodil na taneční. Říkalo se, že je to proto, že Janu Křtiteli usekli kvůli tanci hlavu. Nebo je naprosto nepřípustné, že by křesťan mohl kouřit. Farář si na veřejnosti nesmí dát pivo. Pietismus klade důraz na osobní zbožnost – modlitbu, čtení písma, což je jistě dobré a důležité. Ale někdy mi připadalo, že jsem byl až duchovně pyšný – ano, já jsem ten správný křesťan, který dělá tohle a nedělá tohle a na ty, kdo byli trochu „mimo“ jsem se díval svrchu. Dnes už se to mění, ale starší lidé se toho stále křečovitě drží. Mnohé věci byly dobré, ale některé až moc upjaté.

Ú NOR ZE N H/EBRŘOELD

Evangeličtí faráři bývají ženatí. Nemívají starosti s tím, že zanedbávají buď svou rodinu kvůli farnosti, nebo farnost kvůli rodině? Já jsem ženatý teprve krátce. Je skvělé být ve farnosti, ale je super, že když skončím službu, jsem doma se ženou, že si spolu o těch věcech povídáme, můžeme se spolu za naši farnost i modlit. Manželka faráře hodně ve farnosti pomáhá – třeba v neděli s vyučováním besídky, vede skupinky žen, připravuje občerstvení. Musí se počítat s tím, že rodina faráře je hodně na očích. Lidé se dívají, jak se chovají děti, jak rodina funguje. Rodina faráře nemá takové soukromí. A je pravda, že někdy dost strádá. Je důležité, jak si farář nastaví hranice. Mám třeba stanovený volný den, kdy – pokud někdo neumírá – mám volno a lidé to respektují. Chápou, že se farář musí taky věnovat svým dětem. A evangeličtí faráři u nás mívají hodně dětí. Jak je farnost uživí? Farář je státní zaměstnanec a dostává plat. Nebydlím tady zdarma, ale platím nájemné, jaké je v Bohumíně za metr čtvereční běžné, služby a energie. Ale záleží na farnosti. V Bohumíně je vůbec asi nejmenší sbor tady ve Slezsku. Takže z toho mála, co lidé dávají, platíme jen základní opravy a energie. V některých farnostech farář platí třeba jen energii a služby, a

S T R ÁNKA 9


nájem farnosti neplatí. Ale je to V některých kruzích je to vnímáno potom započítáno jako součást jeho tak, že se lidé z katolické církve neumí modlit vlastními slovy. příjmu. Někdy jsou děti farářů rebelové. Křesťan se má modlit nahlas a Nebo se třeba manželky nechtějí vlastními slovy, ne něco z knížky, účastnit života farnosti tak, jak to nebo třeba růženec. Vnímalo se to lidé očekávají. Je ale třeba mít negativně. Teď je ale jiný trend, dobře nastavené hranice. Žena fará- protestantské církve už třeba vydáře přece není zaměstnanec na plný vají modlitební knížky. Já si mysúvazek, nebo nějaký „otrok“, který lím, že je důležité, když člověk má uklízí faru, odemyká, zamyká, dělá na co sáhnout, nebo má v životě všechno. Musí si chránit soukromí. nějaké rituály. Někdy, když modlitNěkdy ta ostuda je, ale ne moc, ba záleží jen na člověku, když nenení to zas tak obvyklé. Rodiny má nějakou předlohu, může se stát, že sklouzne do stevětšiny farářů co reotypu, že se modlí znám fungují, i děti Je dobré, když se lidé setkají a se zapojují do mláde- společně se modlí a na modlitbu stále za stejné věci, druhého odpovídají Amen, tj. nebo pokud nemá ží a dorostů a je to „Ano, já s tím souhlasím“. nějakou formu, pak přínosem pro farnost. Modlitba taky lidi ovlivňuje. Má při modlitbě odboJak vypadá duchovní ji slyšet Bůh, ale je důležité, čuje a myšlenky mu život evangelického abychom ji slyšeli i my lidé....uvědomovali si, co druzí utíkají. Takže já faráře? říkají. třeba růženec vníNení předepsáno nic mám pozitivně. konkrétního. Je důležité, aby měl každý den chvíli ztiše- Modlíme se teď na velikonoce kříní, kdy čte bibli, modlí se. Rodina žovou cestu – je to inspirace od je základní buňka. Život křesťana vás. Jsou i evangeličtí faráři, kteří neprobíhá jen na bohoslužbách, ale se modlí breviář, to není nic neobi v rodinách. Rodina je důležitým vyklého. To, co máte, je pro nás společenstvím a součástí sboru. My úžasná tradice, které si vážíme a je z a t í m n e m á m e d ě t i , a l e pro nás inspirací. s manželkou si čteme bibli, Hesla Mě připadá těžké modlit se vlastníJednoty bratrské a společně se mi slovy nahlas. modlíme za lidi, které známe, za Je důležité, aby člověk pojmenoval to, co se mu honí v hlavě. Někdy, rodiče, farnost. Jaké máte formy zbožnosti, modlit- když se modlím sám, potichu, tak by? My se třeba často modlíme rů- mi utíkají myšlenky. Je dobré, když se lidé setkají a společně se modlí a ženec.

S T R ÁNKA 1 0

na modlitbu druhého odpovídají Amen, tj. „Ano, já s tím souhlasím“. Modlitba taky lidi ovlivňuje. Má ji slyšet Bůh, ale je důležité, abychom ji slyšeli i my lidé, uvědomovali si, co druzí říkají. Je to skvělé, když se lidé modlí za společnou věc, ovlivňuje je to, setkávají se s myšlenkami druhého člověka, který se před nimi otevírá. Ale taky platí, že se máme zavřít do své komůrky a tam se modlit. Důležité jsou oba způsoby. A nedůležitější je, aby člověk měl modlitbu ve svém osobním životě, protože co z toho, kdyby se modlil veřejně, ale osobně by vztah s Bohem, rozhovor s Ním neměl. Jak vypadá den evangelického faráře? V pondělí je setkání všech farářů naší církve v Českém Těšíně, někdo z kolegů má připravenou exegezi, náměty ke kázání na další neděli, bavíme se o tom, společně se modlíme a zpíváme a pak vyřizujeme papíry a vše potřebné na ústředí. V úterý mám svoji „neděli“, takže chodím do Bunkru. Jsem totiž vedoucím organizace v Třinci, která pracuje s dětmi z ulice – Bunkr klub mladých. Docela jsme se rozjeli, máme tam nízkoprahové zařízení pro děcka, které se poflakují po ulici, hudební zkušebnu, pracujeme se skejťákama, s Romy, jednou týdně pronajímáme tělocvičnu,


organizujeme koncerty, plesy. V klubovně je nealkobar, stolní fotbal, šipky, časopisy. Přichází tam mládež ve věku 14 – 20 let, můžou si popovídat o svých problémech s pracovníkem, který tam je (a má na to vzdělání). Denně projde klubem tak 30 děcek. V klubu platí určitá pravidla – nekouří se tam, nenadává, není dovoleno násilí. Podporujeme jejich aktivity – třeba pomůžeme s organizací koncertu, který chtějí sami uspořádat. Organizace funguje čtyři roky, už jsme si našli své místo a máme šest zaměstnanců, z toho čtyři na plný úvazek. Rozpočet je 1.800 000, tak se po večerech věnuji administrativě, abychom sehnali a vyúčtovali finance. Není to křesťanská organizace, ale vesměs tam pracují křesťané. Byl bych rád, kdyby něco takového fungovalo v Bohumíně. Je tady hodně věcí pro seniory, je to fajn, ale pro mládež tady není skoro nic. Ve středu mám úřední hodiny, pastorační pohovory. Chodím do domova důchodců, kde vysluhuji i večeři Páně, chodím za nemocnými domů. Míváme biblické hodiny, skupinky mládeže a dalši setkání. Ve čtvrtek vyřizuji věci na úřadě ,chodím za dětmi do Salome a Komunitního centra, které provozuje diakonie. Zřizovatelem Slezské Diakonie je přímo Slezská církev evangelická. Je to totéž, co u vás


S T R ÁNKA 1 1

Charita. Protože služba bližním je důležitá. Komunitní centrum na Drátovenské ulici je nízkoprahové zařízení, kde se pracuje hodně s romskou komunitou. Ve stacionáři Salome jsou děti, které jsou postižené, nebo ze zdravotních důvodů nemůžou chodit do běžné školky. Ve Slezské diakonii pracuje hodně lidí z naší církve, ale i mimo ni, protože práce v takových zařízeních vyžaduje vzdělání a kvalitu. Ale je kladen důraz na spolupráci s místním společenstvím. Zaměstnanci si můžou se mnou popovídat nebo pomodlit. Záleží na tom, o co mají zájem. S dětmi společně zpíváme písničky, povíme si nějaký příběh a pak si s nimi hraji. V pátek už se připravuji na kázání a bývám zase v Bunkru v Třinci. Protože farář je zároveň „údržbář“, dost času zabírá shánění financí a zajišťování oprav. Chtěl byste něco dodat na závěr? Nechci být jako farář uzavřený. Chci se angažovat třeba i v sociální oblasti v Bohumíně. Nechci, aby-

chom byli uzavření, ale vnímám, že máme poselství pro lidi tady v Bohumíně, chceme být pro druhé lidi partnery a chceme dělat věci pro lidi z venku. Někteří faráři mi vytýkají, že se „spolčuji se světem“, ale já jsem přesvědčený, že to je dobrá věc a že nedělám nic špatného. Myslím, že někdy zapomínáme na Kristovo poslání „Buďte solí země a světlem pro lidi“. A my nemáme být světlem jen ve farnosti, ale máme jít mezi lidi, abychom přinášeli vůni Krista a pro ně byli světlem a solí, nejen mezi sebou. Někdy si myslím, že se křesťané uzavírají do sebe, jsou takovou solí v pytlíku. Ale ta sůl v pytlíku není k ničemu. Neplní svůj účel. Musíme jít mezi lidi, aby ty brambory byly posolené a rýže byla posolená. Sůl sama o sobě není k ničemu. Myslím, že katolická církev je více otevřenější, charismatické a evangelické církve jsou víc zaměřené do sebe. Děkuji za rozhovor. -mf-

Liturgický kalendář 10.2. 11.2. 14.2: 21.2 22.2. 19.3. 26.3.

sv. Scholastika Panna Maria Lurdská sv. Valentin Popeleční středa Stolec sv. Petra, svátek sv. Josef, slavnost Zvěstování Páně, slavnost

S T R ÁNKA 1 2


Humor v církvi dovolen Přímluvy z dětských bohoslužeb Pane Ježíši, prosím tě, ať se mi vrátí želva Verunka. Pane Ježíši, prosím tě uzdrav zlámanou nohu naší Micinky. Pane Ježíši, ať naše babička tolik nezlobí. Pane Ježíši, ať Mirek X konečně

dostane rozum Pane Ježíši, ať mám dobré známky a ať nezlobím. Pane Ježíši, ať na mně maminka nechce utírání nádobí. Pane Ježíši, uber našemu tátovi na hlase, on moc křičí.

K zamyšlení •Všechno nemusím vyřešit já; naštěstí je tu Někdo s větším rozhledem. •Já nesu hlavní odpovědnost za svůj život, nemohu ji na nikoho svalovat. •S důvěrou také souvisí nemít všechno pod kontrolou. •Významný člověk není nutně ten, kdo je nejvíc viděn a slyšen. •Ne každý pastýř je dobrý a ne každá brána vede k životu. •Aby člověk viděl krásu kolem, musí na chvíli odpoutat pohled od sebe

sama.

Hokej: Bohumín – Kozlovice V sobotu 21. ledna 2007 se na místním hokejovém stadionu odehrál hokejový zápas mezi farnostmi Nový Bohumín a Kozlovice. Hned od samého začátku bylo jasné, že bude sehrána dramatická bitva. Oba týmy hlasitě podporovali fanoušci obou táborů a hráči pod skandováním fanoušků na hřišti předváděli, že si sem nepřišli jenom zatrénovat. V zápase dominovaly především obrany, a tak se ani jednomu týmu nepodařilo odskočit o víc než jeden gól. Stav po základní hrací době byl 4:4, i když hosté

v posledních 8 minutách ohrožovali domácího brankáře mnoha nebezpečnými akcemi a snažili se vsítit vítězný gól. Na druhou stranu si domácí tým kromě závěru vytvořil mnoho velice nebezpečných šancí, které bohužel gólem neskončily. Naštěstí pro domácí se tak nestalo a zápas dospěl k nájezdům. Zde se štěstěna usmála na farnost Kozlovice, které tak celkově vyhráli zápas 5:4 po nájezdech. Oběma farářům děkujeme za finanční příspěvek. Filip Polok


S T R ÁNKA 1 3

Osm pravidel dialogu Kde končí argumenty, začíná kravál. Dodržujme proto osm pravidel dialogu: 1. Tvůj oponent není nepřítelem, ale partnerem při hledání pravdy. Cílem naší diskuse je pravda, nikoliv intelektuální soutěž. Účast v dialogu předpokládá trojí úctu: k pravdě, k druhému, k sobě. 2. Snaž se porozumět druhému. Nepochopíš-li správně názor oponenta, nemůžeš jeho tvrzení ani vyvracet, ani uznávat. Formuluj sám jeho námitky, aby bylo jasné, jak jim rozumíš. 3. Tvrzení bez věcných důkazů nevydávej za argument. V takovém případě jde pouze o tvé mínění a partner mu nemusí přiznat váhu argumentu. 4. Neutíkej od tématu. Nevyhýbej se nepříjemným otázkám nebo argumentům tím, že svedeš diskusi jinam. 5. Nesnaž se mít za každou cenu

poslední slovo. Množství slov nenahradí chybějící argument. Umlčení oponenta neznamená vyvracení jeho argumentů a ni popření jeho myšlenek. 6. Nesnižuj osobní důstojnost oponenta. Kdo napadá osobu protivníka, ztrácí právo účastnit se dialogu. 7. Nezapomínej, že dialog vyžaduje kázeň. Nakonec rozumem, nikoli emocemi formulujeme svá tvrzení a úsudky. Kdo není schopen své city a vášně ovládnout a kdo není schopen srozumitelně a klidně vyjádřit svůj názor, nemůže vést smysluplný rozhovor s druhými. 8. Nezaměňuj dialog s monologem. Všichni mají stejné právo se vyjádřit. Nezabíhej k podružnostem Ohleduplnost vůči ostatním se projevuje i tím, že dokážeš šetřit časem.

Liturgický slovníček Lekcionář je kniha, v níž jsou otištěny úryvky z Bible, které se čtou v kostele o nedělích, svátcích a všedních dnech, nebo při zvláštních příležitostech. Kdysi býval nádherně zdoben zvenku i uvnitř.

S T R ÁNKA 1 4


Heroldík 1

K

2

K

3

K

4

K

5

K

6

K

7

K

8

K

9

K

10

K

11

K

12

K

13

K

14

K

15

K

16

K

17

K

Modlíme se za jednotu Pán Ježíš si přál, aby všichni, kdo v něho uvěří, byli jedno. Proto se modlíme za jednotu křesťanů – zvlášť od 18. do 25. ledna. Toto období nazýváme Týden modliteb za jednotu křesťanů. Dnes existuje mnoho křesťanských církví. V některých věcech se mezi sebou liší, jiné mají společné. Něco však spojuje úplně všechny. Víš, co to je? 1. 2. 3. 4. 5.

ten, kdo vyrábí podkovy nástroje k odemykání dveří křupavý povrch chleba horní části stébel (se zrny obilí) pohybovat hlavou na znamení souhlasu 6. druh člunu 7. první svátost 8. kabát ze zvířecí srsti 9. čím se píše na tabuli 10. kamenná nádoba na vodu, často s vodotryskem 11. zlé mluvení a nadávání 12. čepice, z níž jsou vidět jen oči 13. slovo, za nímž následuje eleison 14. svazek listů potištěných písmeny 15. co rádi okusují psi 16. hák k upoutání lodě 17. mořští korýši


S T R ÁNKA 1 5

Statistika za rok 2006 Křty 62 Biřmování 33 Sv. přijímání rozdaných za celý rok 34 000 První sv. přijímání 6 Církevní sňatky 17 Pomazáni nemocných 168 Pohřby 43

Příjmy Sbírky 517 543,- Kč Dary 260 700,- Kč Příspěvek Města 100 000,Kč Výdaje Bohoslužebné 17 799,- Kč Režijní 301 074,- Kč Opravy 683 136,- Kč Odeslané sbírky na biskupství 118 425,- Kč Splátka půjčky 117 194,- Kč

Výsledky Tříkrálové sbírky 2007 Charity Bohumín Nový Bohumín Starý Bohumín Dolní Lutyně Rychvald Dětmarovice Celkem Počet pokladniček Průměr na pokl.

70.201,50 24.623,53.087,16.049,50 21.315,185.276,42 4.411,-

ÚČEL SBÍRKY: • vytvoření relaxační zóny v areálu Charitního domu sv. Františka • provoz Občanské poradny

Děkujeme všem dárcům, kteří přispěli na pomoc lidem v nouzi v rámci Tříkrálové sbírky. Poděkování patří také všem koledníkům a vedoucím skupinek i dobrým lidem, kteří je přivítali úsměvem, pohostili nebo obdarovali sladkostmi.

ZPRÁVY A OZNÁMENÍ Bohoslužby v době postní ČASOPIS NOVOBOHUMÍNSKÉ FARNOSTI

NEPRODEJNÉ Pro vnitřní potřebu farnosti vydává Římskokatolický farní úřad v Novém Bohumíně Adresa: Římskokatolická farnost Nový Bohumín T. G. Masaryka 284 735 81 Bohumín Telefon: 596 013 268 [email protected]

www.volny.cz/funb

Redaktor: Mgr. Marie Farlíková Příspěvky předávejte osobně redaktorovi nebo posílejte na adresu [email protected] tel. 737 518 871

21.2.

Popeleční středa

9.00 hod. polsky 17.00 hod. česky Skřečoň 15.30 hod. Pobožnosti Křížové cesty pondělí 8:00 polsky pátek 16:30 česky neděle 15:00 česky: Herold v roce 2007 vyjde 7 krát, tzn. co 2 měsice + jedno číslo navíc /asi kolem 1. sv. přijímání/. Materiál ve škole Ježíšově je určen ke společnému rozjímání pro společenství. Je k dispozici na všech farách, na webu biskupství a u vedoucích farních společenství. Nebudeme tento materiál tisknout ve zpravodaji farnosti Nový Bohumín. P.J. Domański

V minulém čísle Herolda byl uveden rok 2005 místo 2006. Redakce se tímto všem čtenářům omlouvá. - mf KŘESŤANSKÝ INSTITUT OSTRAVA Vás zve na přednášky v měsíci únoru 2007 • ve středu 14. 2. v 16,30, ve farní budově na nám.Msgr.Šrámka 4 v Mor.Ostravě, MONS. JOSEF VESELÝ ( básník a esejista ), Přednáší : PhDr. L. Průša • ve středu 21.2. v 16,00, ve farní budově v M.Ostravě UMĚT PŘIJMOUT VLASTNÍ ŽIVOT, (Duchovní cvičení podle P. Józefa Augustyna SJ), Přednáší : P. Mgr. Petr Šustáček • v pátek 23. 2. po mši sv. v 16,30 ( cca v 17,15) v kostele sv.Josefa (don Bosko) DROGY – ohrožení

Úmysly Apoštolátu modlitby na únor 2007 Všeobecný: Aby bohatství země sloužilo spravedlivě všem, protože je Božím darem pro všechny. Misijní: Aby se vlády všech národů spojily v boji proti nemocem a epidemiím třetího světa. Národní: Abychom dokázali vidět nejen tělesné, ale i duchovní potřeby nemocných ve svém okolí.

ČASOPIS NOVOBOHUMÍNSKÉ Herold

Recommend Documents