ČASOPIS NOVOBOHUMÍNSKÉ Herold

Č ASOPIS NOVOBOHUMÍNSK É

Herold Měsíc listopad začal slavností všech svatých. Stát se svatým, to je celoživotní úkol pro každého. Nikdo si nevybírá dobu, ve které je mu dáno žít. Každá doba má svůj styl, své radosti, problémy a výzvy. Známý lékař a profesor Albert Schweitzer jednou řekl: "Otevřete oči a hledejte, kde nějaký člověk potřebuje trochu času, trochu účasti, tro-

L I ST OP AD 2 0 0 6 R OČ NÍ K 1 6 , Č Í S LO 1 1

UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ: Ve škole Ježíšově

2

Listopadové zamyšlení A. Grüna

3

Úmysly apoštolátu modlitby

4

Věříme ve společenství svatých

5

Zprávy a oznámení

6

Pohled z kůru

7

Heroldík

chu společnosti, trochu péče. Je to možná někdo osamělý, zahořklý, nemocný, nešikovný, pro koho můžeš něčím být. Je to možná stařec nebo dítě. Nenech se zastrašit, když musíš čekat nebo experimentovat. Bud' připraven i na zklamání. Ukaž se lidem jako člověk." Stát se svatým znamená odevzdat se do služeb lásky v době a na místě, kde z Boží vůle právě jsem. Bůh rukama svých synů a dcer naplňuje blahoslavenství. -jd-

11

• NEPŘEHLÉDNĚTE • • KDYBYCH

MĚL JEN

JEDEN DEN ŽIVOTA

• L ITURGICKÝ SLOVNÍČ E K - L E K CI O N Á Ř

• • ROZHOVOR

S VARHA-

L I ST OP AD 2 0 0 6

S T R ÁNKA 2

10. výročí ostravsko-opavské diecéze

Ve škole Ježíšově 12. Ježíš Kristus je Pán LISTOPAD 2006 Úmyslem předchozích zamyšlení bylo přivést nás k setkání s živým Kristem jako osobním Spasitelem, Pánem celého života i celého světa. Toto setkání s Ježíšem nutně vede k obrácení a k plodům nového života s Ním. Jaká je moje situace • Stav mého života s Kristem, čím je vyjádřen? • Dávám právo Kristu na celý můj život, nebo jsou oblasti vyhrazené pro jiného „pána“ – a kdo jím je? Co tomu říká Písmo Flp 2, 5 – 11 Mt 6, 24 Sk 2, 36-38 K dalšímu rozjímání: 1 Kor 12, 1-3 K zamyšlení Ten, kdo dokáže uznat Krista za svého jediného Pána, o nic ve svém životě nepřijde. Naopak Ježíš vede náš život k celistvosti, zralosti a plnosti. Příčiny mnohých rozdělení, smutků a zklamání plynou právě z toho, že nedokážeme Kristu svěřit celý svůj život. Sloužit dvěma pánům znamená zatížit zbytečnou těžkostí svůj život, stojí nás to mnoho sil a je to břemeno, které nám Pán nedává, naopak od které-

ho nás chce osvobodit. Učedník si uvědomuje, že není sám schopen odevzdat se Pánu, ale že potřebuje k tomu pomoc a světlo Ducha svatého. Jen v Duchu svatém může pravdivě říci: „Ježíš Kristus je Pán“ (1 Kor 12, 3). Pán celého mého života, mého myšlení, jednání, času…. • V průběhu života se setkáváme s různými hodnotami jako např. rodina, povolání, zdraví, peníze, majetek,čest, kariéra, vydanost pro druhé apod. Jakou hierarchii u mne tvoří a jaké místo mám vyhrazeno pro Krista? • Hledal jsem již někdy příčinu rozladění, smutků, depresí v nedokonalém vztahu ke Kristu? • Mám zkušenost s úplným odevzdáním života Kristu? Chvíle ticha a společná reflexe Pro život Pokud nejsem schopen svěřit celý svůj život Kristu, budu hledat pomoc pro vyjasnění svých postojů např. v rozhovoru s knězem nebo s věřícím, kterému důvěřuji. Společné prosby Připojme k dnešnímu rozjímání své vlastní prosby. Modlitba za diecézi

S T R ÁNKA 3

H E R O LD

Kdybych měl už jen jeden den života Ačkoli si přeji důstojně zestárnout a dosáhnout stařecké moudrosti, přece jen vím, že každý den může být poslední. Při dalekých cestách autem by se mi mohla stát nehoda. Mohla by mě přepadnout nějaká zákeřná nemoc. Srdeční infarkt by mi mohl přivodit náhlou smrt. O svém posledním dni nemedituji proto, že bych se bál umírání, nýbrž proto, že si znovu a znovu kladu tu úžasnou otázku: Co to znamená, že dýchám, že vnímám sám sebe, že pozoruji krásu krajiny, že cítím vůni růže a chutnám jemný buket vína? Jak se poznává a cítí život? Co se děje při setkání s nějakým člověkem? Co bych svým životem rád zprostředkoval, jakou stopu bych chtěl vrýt do tohoto světa, jak a co bych rád vyzařoval do okolí? Cítím, jak snadno kloužu po povrchu, a žiji jen tak, bez cíle. A tu mi pomůže pomyšlení na poslední den života a vzápětí vytuším jeho hlubinnou dimenzi a objevím jeho božský zdroj, z něhož vlastně žiji. (…) Představím-li si rozhovory, které bych měl vést v poslední den svého života, pak cítím dvě tendence: první – abych pečlivě vybíral slova, abych ještě jednou zformuloval nejdůležitější poselství svého

života, které jsem chtěl zprostředkovat celou svou existencí. A ta druhá – abych si vůbec nedělal hlavu z toho, jak víru v Boha výstižně vyjádřit. Spíš bych byl jednoduše rád docela svobodně s lidmi. Nebudu si děla hlavu z toho, co jim říct. Chtěl bych prostě být přítomen. A doufám, že mě pak napadnou trefná slova. Při meditaci mě napadají věty jako: Nech to tak! Nenaříkej! Žij v míru se sebou samým. Smiř se sám se sebou i s celým svým životem. Smí to tak být. Je to dobré tak, jak to je. Když jsem si přestavil jistého muže, kterého jsem doprovázel a který stále a stále kroužil kolem svého životního poranění, přešly mi přes rty následující Věty: Neboj se! Ono není tak důležité, jak se ti teď daří nebo zda jsi ztroskotal či nikoliv. Vůbec není na tobě, abys rozhodoval, zda se tvůj život vydařil či nikoliv. Důvěřuj Boží lásce! Ta je základnou, z níž můžeš žít. Ta ti postačí, zahojí tvé rány. Láska Boží se týká tebe osobně. Protéká tebou skrze tvůj dech. Nebraň se jí – a všechno bude dobré. Nestarej se o své chyby a slabosti, o hříchy a o svou vinu! Boží láska promění všecko, co je v tobě temné a poskvrněné. Spusť se volným pádem

L I ST OP AD 2 0 0 6

S T R ÁNKA 4

do Boží lásky! A přestaň se posuzovat! Vůbec není důležité, zda jsi sám před sebou a před lidmi dobrý

nebo špatný. Jsi milován – a v tom je klíč k celému tvému životu. Anselm Grün

Pane, ty víš všechno: že se mi chvěje půda pod nohama a navíc se mi třesou kolena že zpravidla chci něco jiného, než co potom dělám že bych k tobě rád došel, ale nějak pohodlněji a s menší námahou že se zatím pořád bojím udělat to, co mi ještě schází, abych mohl vejít do života. Ale ty víš, že tě miluji.

Věřím ve ... společenství svatých ... Společenství těch, kdo byli přijati Kristem za vlastní Pro křesťanství se společenství svatých (ve smyslu biblickém, nikoli morálním), tedy společenství křesťanů, těch, kdo byli přijati Kristem za vlastní, "táhne" přes všechny věky i bez hranic prostorových. Tím, že jsme připojeni ke Kristu, a tím, že jsme dostali jeho Ducha, tím jsme spojeni - my, kteří zde nyní žijeme, i ti, kteří zde žili před námi a jsou nyní u Boha. Všichni si vzájemně můžeme prospívat, všichni patříme k sobě. Svatí (teď myslím to slovo, jak ho používáme běžně, tedy světci kanonizovaní) se za nás u Boha přimlouvají - to znamená, že jejich pomoc pro nás jde přes Boha a je vázána

na Boží osobu. My nemůžeme pochopit, co a jak to tam "dělají". Popisovat tento mechanismus působení by bylo velice zavádějící. Nejsme schopni poznat, jak to funguje, ale jsme schopni poznat, že to funguje. Přes Krista - hlavu mystického těla církve - jsme si všichni schopni prospívat, ať už jsme církví bojující, trpící nebo vítěznou. Jedná se nejen o svaté, ale o všechny, kteří jsou za hranicí smrti a zatím nedosáhli plné účasti na Božím životě, kterým právě můžeme pomáhat i my. Výrazy jako "přimlouvá se za nás", "zastává se nás" (naproti to-

H E R O LD

S T R ÁNKA 5

mu "ďábel je žalobcem u Boha") je třeba chápat jako analogické výrazy a nedávat jim absolutní smysl. Je to pokus o vyjádření transcendentní skutečnosti výrazy, které máme z tohoto světa. Společenství svatých nelze chápat jako "informátory", ale zároveň nejsou nadbyteční - my k sobě patříme a to je dáno řádem Božím. A tohle vzájemné patření k so-

bě je myšlenka velice bohatá, a přitom křesťany nedomyšlená. My k svatým často vzhlížíme a chodíme zdobit jejich hroby, ale necítíme se s nimi v Kristu jedno. Víme, že jsou po celém světě křesťané, kteří se modlí, ale nepočítáme s tím a hrajeme si jenom na svém písečku. Toto vědomí nám chybí. (P. Ing. Aleš Opatrný) z knihy "Credo"

Z liturgického kalendáře 11..11.

sv. Martin

13.11.

sv. Anežka Česká

22.11.

sv. Cecílie

25.11.

sv. Kateřina Alexandrijská

16.11.

Ježíš Kristus Král, slavnost

30.11.

sv. Ondřej

Úmysly Apoštolátu modlitby na listopad 2006 VŠEOBECNÝ: Aby všude na světě skončily všechny formy terorismu. MISIJNÍ: Aby se úsilím věřících protrhly staré i nové řetězy bránící vývoji afrického světadílu. NÁRODNÍ: Aby nevyléčitelně nemocní a umírající opouštěli tento svět obklopeni láskyplnou péčí a pozorností svých nejbližších.

L I ST OP AD 2 0 0 6

S T R ÁNKA 6

ZPRÁVY A OZNÁMENÍ Program 10. výročí ostravsko-opavské diecéze 16. 11. 2006 BISKUPSTVÍ SYMPOZIUM - SOCIÁLNÍ SLUŽBA CÍRKVE 26. 11. 2006 KATEDRÁLA SLAVNOST KRISTA KRÁLE – ZAKONČENÍ

V neděli 19.11.2006 se budou v kostele v Novém Bohumíně a Skřečoni po všech bohoslužbách prodávat kalendáře, vánoční pohlednice a

oplatky. Exerciční dům zve na adventní duchovní obnovy Ještě do konce kalendářního roku je možnost naplánovat si víkend na prohloubení duchovního života pod vedením zkušeného kněze v Exercičním domě v Českém Těšíně. Ve dnech od 7.-10.12. a od 14. – 17.12. nabízí jezuité víkendové duchovní obnovy pro všechny. Další obnovy jsou k dispozici po Novém roce a jednu z nich povede osobně P. František Lízna SI. Nad tématem „Poznat hloubku vlastního hříchu a velikost Božího milosrdenství“ se bude ve dnech 4.2. až 10.2. zamýšlet a společně se zájemci o duchovní obnovu rozjímat P. František Lízna SI. Další možnost strávit čtyři dny v tichu exercičního domu bude až od čtvrtku 22.3. do neděle 25.5. Postní duchovní obnovu bez speciálního zaměření vhodnou pro všechny kategorie věřících povede P. J. Čupr SI. Stejně všeobecné postní téma bude mít od 29.3. do 1.4. P. Jan Adamík SI, který také vede obnovu ve dnech od 12. do 15.4. Zájemci o účast na duchovních cvičeních v Českém Těšíně se mohou obrátit na adresu: Exerciční dům Tovaryšstva Ježíšova Masarykovy sady 24 737 01 Český Těšín tel: 737 930 713, 558 761 429 e-mail: [email protected]

S T R ÁNKA 7

H E R O LD

Do návštěvní knihy farních webových stránek přišel pozdrav: Chcel by som pozdravit celé farské spoločenstvo, všetkých veriacich v Bohumíne. Často myslim na Bohumín, kde som prežil dva roky vojenčiny a mal som možnosť stretnuť sa s mnohými výbornými ľuďmi. Všetkých pozdravujem a v modlitbách na severovýchodnom Slovensku na Vás pamätám. Otec Marián Pánik Tříkrálová sbírka 2007

svého bydliště, kde mají důvěru navštívených obyvatel.

Ve dnech 2. – 15. ledna 2007 se v celé České republice uskuteční již posedmé Tříkrálová sbírka. Jako každoročně bude v našem městě organizovat tuto sbírku Charita Bohumín. Výtěžek sbírky bude určen pro potřeby Domu pokojného stáří ve St. Bohumíně – k úpravě relaxační zóny, část prostředků bude sloužit k úhradě provozních nákladů Občanské poradny a část prostředků pro Adopci na dálku – na školní a zdravotní péči pro 4 ukrajinské děti. Abychom mohli navštívit co největší počet domácností Bohumína, obracíme se všechny farníky s prosbou o pomoc při koledování. Skupinky mohou být tříčlenné nebo čtyřčlenné, vedoucí skupinky musí být starší 15 let. Skupinky nemusí být tvořeny jen dětmi, ale mohou být i z dospělých koledníků. Nejpraktičtější je, když se domluví členové rodiny, kamarádi nebo sousedi a koledují v místě

I když je koledování dosti fyzicky náročné, koledníci se vždy vracejí veselí, plni příjemných dojmů a s dobrým pocitem, že udělali něco pro druhé. Na případné nepříjemné situace se vždycky rychle zapomene. Od roku 2001, kdy jsme koledovali poprvé, se koledování stalo součástí nejen naší činnosti, ale jak se dozvídáme i součastí života našich spoluobčanů. Mnozí už na tři krále čekají a moc je mrzí, když k nim skupinka nedorazí. Proto se obracíme zvláště na ty, kteří ještě nikdy nekoledovali, aby se nebáli a přišli to letos zkusit. Potřeby ke koledování dostanou v Charitě spolu s radami, jak „nejlíp“ koledovat. Přihlásit se můžete co nejdříve v kanceláři Charity Bohumín na ul. Čáslavské 1067 osobně nebo i telefonicky na tel. č. 596 013 606 nebo 732 203 793.

S T R ÁNKA 8

L I ST OP AD 2 0 0 6

Pohled z kůru V listopadu má svátek svatá Cecílie – patronka duchovní hudby. Proto jsem položila pár otázek některým ze současných pěti novobohumínských varhaníků: Dominika Poloková, 22 let Jak jsi přišla k tomu, že hraješ v kostele na varhany? Studuji na filosofické fakultě a hlavní obor je klavír a zpěv, takže klavír jsem pak zúročila při doprovázení scholy o vánocích a velikonocích. Potom, když pan Včelný odešel, jsem o hraní začala vážně uvažovat, a už to přišlo :) V čem je specifický doprovod zpěvu při bohoslužbě? Když hraji -ať už v kostele nebo doma- sama, tak jsem tam jen já a nástroj. Ale když hraji v kostele při mši, tak doprovázím lidi. Občas se přizpůsobujeme sobě navzájem a tak spolu dohromady tvoříme píseň. Klavír a varhany se jako nástroje srovnat nedají, moje malá výhoda je snad v tom, že u toho klavíru jsem opravdu seděla odmala, takže pokud jde o hraní "rukama", tak to se dá...horší je zkombinovat ruce a nohy dohromady, to občas stoji za to :) Snažím se to dohonit cvičením. Jaká je Tvoje oblíbená píseň, skladba? 525 – Všichni jsme děti, děti Boží, Svatý Václave – škoda, že se nehrají všechny sloky, 401 Aleluja. Libí se mi i vážná hudba - třeba od Bacha Fuga a Toccata nebo do

Waimara koncert D-mol … Už jsi to zkoušela zahrát na varhany? Zkoušela. Líbí se mi zvuk varhan, který je proti klavíru strašně bohatý. Zajímavé je zkoušet kombinace různých rejstříků a poslouchat jejich zvuk...Takhle experimentuji ráda, ale to u toho nikdo nesmí být :) Jak vidíš svou „varhanickou“ budoucnost? Určitě bych v tom chtěla pokračovat, a hlavně se zdokonalovat, ale zatím se k hraní nemůžu zavázat úplně, protože je tu přece jen ta škola. Takže bych chtěla pokračovat tak, jak je to teď. Tomáš Farlík, 36 let Jak jsi přišel k tomu, že hraješ v kostele na varhany? Zdědil jsem to po své starší sestře Barušce. Ona chodila na hodiny k panu Včelnému a když odcházela do postulátu v 95. roce, tak někdo z rodiny navrhnul, jestli bych nechodil k panu Včelnému místo ní. Tak jsem začal cvičit na varhany. Asi za rok se naskytla příležitost hrát ve Starém Bohumíně. Bylo to dost divoké, ještě jsem to moc neuměl. Pak jsem objížděl filiálky – Vrbici, Pudlov, Kopytov. Až do

S T R ÁNKA 9

r. 2005, kdy jsem nastoupil místo pana Včelného tady, jsem hrál v Rychvaldě. V čem je specifický doprovod zpěvu při bohoslužbě? Ve srovnání s tím když hraji sám pro sebe je to rozdíl, jako když si čteš knížku doma, nebo ji recituješ na vystoupení. V divadle je to zase rutina. Hraji tam už delší dobu, měsíc dopředu nacvičujeme sami, pak se zpěváky. Těžší místa už znám zpaměti. A taky je velký rozdíl, když sedím v „díře“ jako doprovod a to hlavní je na zpěvákovi na jevišti, zatímco v kostele veškerá hudba záleží na mně. Je problém zároveň hrát, zpívat, vést lidi. Taky je pro mě těžší, že jsem začal na varhany hrát až v dospělosti. Takže jsem na tom jako amatér. Jaká je Tvoje oblíbená píseň, skladba? Hlavně se mi líbí skladby, které jsou dobře zharmonizované a jsou zajímavé. Třeba Ježíši Králi, z postních Nedejme se k spánku svésti – je moderní, hratelná, dobře zharmonizovaná a zajímavá, nebo třeba čtvrtá křížová cesta První zastavení od Ilji Hurníka. Taky by měly mít dobrý text. Nemám rád odrhovačky. Jak vidíš svou „varhanickou“ budoucnost? Byl bych rád, aby to zůstalo tak, jak to je. Chtěl bych se co nevíc naučit – mám problémy s mezihrou

H E R O LD

a chybí mi pohotovost chytit tón. Sestra Ludmila, 41 let Jak jsi přišla k tomu, že hraješ v kostele na varhany? Jednoduše i složitě. Prostě jsem dostala chuť zkusit, jak se na varhany hraje, a proto jsem poprosila pana Včelného, aby mi to ukázal. On mi dal hned noty k písničkám z Kancionálu a začala jsem se učit. Naučila jsem se několik písní ke každému liturgickému období a hrála v pondělí za asistence p. Včelného při mších svatých. Nevýhodou ovšem bylo, že nedokážu číst přímo z not. Každou píseň jsem měla automaticky nacvičenou a stačilo se jednou splést, abych úplně vypadla při hraní. Současně s tím jsem měla doma k dispozici elektronické varhany a hrála jsem si pro sebe písničky z Hosany podle kytarových značek. Díky tomu jsem se naučila základní akrody doprovodu. Po 2 letech jsem však odešla do kláštera a výuka tím skončila. Na štěstí pro mé hraní byla se mnou v kurzu sestra Dominika, která je varhanicí. Přinesla si s sebou učebnici o harmonizaci a půjčila mi ji. Tak jsem pochopila alespoň základy harmonizace a také k čemu vlastně byla "hudební nauka" na LŠU (odtržená od praxe byla pro mně kdysi nepochopitelná). Po návratu z formace jsem přišla

S T R ÁNKA 1 0

do Ludgeřovic. Tam byla jednou za měsíc mše sv. v naší kapli. Napsala jsem si doprovod v kytarových značkách nad některé písničky a ordinárium a při naší mši svaté doprovázela zpěv. Pak v Ludgeřovicích přestal hrát jeden z varhaníků a poprosili mě, abych hrála místo něho. Dostala jsem se rovnou na "hlubokou vodu" - dialogované ordináriu se scholou, která zpívala velmi rychle, žalmy a především veliké varhany s 50 rejstříky (varhany v Novém Bohumíně jich mají 12). Kromě toho Pan farář dával varhaníkům rozpis, co mají při každé mši sv. hrát. Tak jsem byla přinucena zharmonizovat si a naučit se i mnoho písní, které jsem z Bohumína neznala a rozšířit si repertoár. V čem je specifický doprovod zpěvu při bohoslužbě? Moje hraní je v podstatě vždy doprovodem, ať už v kostele, pro sebe doma, nebo pro děti ve školce. Přednesové skladby jsou jistě obtížnější, ale já s nimi nemám žádné zkušenosti. Co se týče doprovodu v kostele, myslím, že je velmi dobré, když varhaník písně také s lidmi zpívá (není problém s tempem písně) a když je prožívá jako součást liturgie, jsou tedy také jeho modlitbou. Jaká je Tvoje oblíbená píseň, skladba? Pokud se "skladbou mohou nazý-

L I ST OP AD 2 0 0 6

vat kostelní písně, tak mám např. ráda píseň "Blíž k tobě Bože můj", ovšem samozřejmě ne k vůli nějakému obzvlášť krásnému varhannímu doprovodu, ale prostě jako píseň, se slovy a především jejím smyslem. Jak vidíš svou „varhanickou“ budoucnost? Dokud chtějí lidé v kostele zpívat a potřebují k tomu doprovod, ráda si s nimi zazpívám a zahraji. Vít Běhálek, 17 let Jak jsi přišel k tomu, že hraješ v kostele na varhany? To bylo tak: když jsem jednou přijel z farního tábora, řekl jsem, že chci hrát na keyboard, protože na táboře byl Honzík Farlík, který mi ukazoval, co všechno umí elektrické varhánky. Mně se to líbilo, tak jsem se přihlásil do základní umělecké školy a pět let jsem hrál na keyboard. A jak ses dostal k hraní v kostele, to je přece trochu něco jiného, ne? Bylo mi řečeno, že mám hřivny a že je nemám zakopat. A taky mě hraní v kostele lákalo. Zpočátku jsem neměl odvahu, ale když jsem to zkusil, tak se mi to zalíbilo. Když se varhany naplno rozezní, je to ohromný pocit. Takže to bylo na přání rodičů… Dá se říci že ano. A taky mě chtěl učit pan Včelný. Měl jsem s ním pár hodin a pak už jsem začal hrát.

S T R ÁNKA 1 1

H E R O LD

V čem je specifický doprovod zpěvu při bohoslužbě? Když hraji sám, nejsem ničím vázaný, ale když doprovázím, tak musím přesně dodržovat noty, tempo a varhany musí být vždycky o něco napřed před lidmi, a to je těžké. Jaká je Tvoje oblíbená píseň, skladba? Nemám oblíbenou píseň, nejraději improvizuji. I když odborníci by řekli, že to není nic. Já mám z toho

radost. Jak vidíš svou „varhanickou“ budoucnost? Zatím o tom nepřemýšlím. Hraji vždy po domluvě s Tomášem Farlíkem. Musím ještě hodně cvičit. Chtěl bys ještě něco dodat? Aby se mnou měli lidé trpělivost, protože to není tak jednoduché, jak se to někdy zdá. A taky bych chtěl poděkovat panu Včelnému, že mi dal základy. P.S. Autogramy až po mši.

Heroldík Terezka Martinová Terezka už jako dítě často přemýšlela o Bohu. Snažila se pochopil všechno, co slyšela v Písmu svatém. Když. si s něčím nevěděla rady, mohla se zeptat svých starších sester. Poslechněme,si rozhovor Terezky s její starší sestrou Pavlínou. „Na co myslíš, Terezko?“ „Na to, co jsi nám včera večer četla. Na evangelium. Pán Ježíš řekl: V domě mého Otce je mnoho různých příbytků. Co to vlastně znamená? Mně se zdá, že tím chtěl říci, že všechny duše, i když dojdou spásy, na tom nebudou stejně.“ „Ano, dobře uvažuješ“, pochválila Terezku Pavlína. „Ale to přece není možné! Když jsou v nebi, tak musí být všichni úplně šťastní!“

„V nebi je každý šťasten úplně nejvíc, ale každý trochu jinak. Já ti to ukážu. Dones mi, prosím, z kuchyně sklenici a džbánek s vodou.“ Terezka přinesla, co sestra požadovala. „Představ si, že průměrný člověk konal své povinnosti vůči Bohu dobře, takže bude spasen. Jeho duše je jako tento stříbrný náprstek. Čeká, aby byla naplněna věčným štěstím, které pramení z Boží blízkosti.“ „A co ta sklenice?“ je zvědavá Terezka. „Nebuď nedočkavá. Jiný křesťan bude žít a pracovat jen pro Boha, a tak jeho duše bude před Bohem v porovnání s prvním člověkem jako je tato sklenice vedle náprst-

ČASOPIS NOVOBOHUMÍNSKÉ FARNOSTI

Pro vnitřní potřebu farnosti vydává Římskokatolický farní úřad v Novém Bohumíně Redaktor: Mgr. Marie Farlíková Adresa: Římskokatolická farnost Nový Bohumín T. G. Masaryka 284 735 81 Bohumín Telefon: 596 013 268 www.volny.cz/funb

Příspěvky předávejte osobně redaktorovi nebo posílejte na adresu [email protected] tel. 737 518 871 Vychází obvykle první neděli v měsíci. Uzávěrka příspěvků poslední pátek v měsíci.

ku.“ „Tomu nerozumím.“ kroutí Terezka hlavou. „Copak Bůh nestvořil všechny duše stejné, copak jedna je menší a druhá větší?“ „Všechny jsou stejné v tom, že se mohou svobodně rozhodnout, jak moc chtějí žít pro Boha. Někdo dává ve svém životě Bohu jen málo místa a tak se podobá náprstku. Jiný se snaží Boha milovat nade všechno, a tak si vyhloubí v duši víc místa pro věčnost.“ Pavlína nalévá do sklenice vodu. „Kolik vody jsem nalila?“ „Plnou sklenku. Víc se tam nevejde.“ Starší sestra naplnila náprstek po okraj: „Kolik jsem nalila do náprstku?“ „Také plno.“ „Tak vidíš, Terezko. Víc se tam také nevejde, i kdybych tam chtěla víc přilít. Představ si,že voda je jako věčné štěstí. Každá duše ho dostane tolik, kolik je ho schopna obsáhnout, a přece to nebude stejné množství.“ „A přece budou všichni úplně šťastni! - Víš co, Pavlíno? I když je tomu tak, já bych si přece jen přála být raději sklenicí než náprstkem!“ „Proč, Terezko?“ zkouší sestřičku Pavlína. „Myslím, že větší duše mohou také víc udělat pro druhé. Mohou Boha za druhé prosit. Já bych chtěla všem duším pomáhat, aby byly jednou hodně, hodně šťastné. A to se v životě Terezie také stalo. I dnes pomáhá všem, kdo se na ni v modlitbě obracejí. Ukázala lidem cestu k Bohu, a ta cesta má jméno LÁSKA. Říkala: Proč chodit namáhavě po schodech, když existuji výtahy? Výtahem do nebe je Boží náruč, a do té se muže skrýt jen ten, kdo je „maličký", kdo Bohu zcela důvěřuje. Podle M Holkové

Poslední slovo mají děti ... Napomíná maminka syna: „Drmolíš modlitbu tak, že ti nerozumím ani jediné slovo.“ „Vždyť nemusíš, mami. Já se přece modlím k Pánu Bohu a ne k tobě.“ Katecheta: „Jak se má křesťan připravit na dobrou smrt?“ Odpověď: „Pěkně se obleče a lehne si.“