časopis farnosti svatého Jiljí pro Jirkov a okolí, říjen-listopad 2009 (č.66)

Aegidiu s časopis farnosti svatého Jiljí

pro Jirkov a okolí, říjen-listopad 2009 (č.66)

PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz

2

Svátky v listopadu: 1.11. slavnost Všech svatých 2.11. vzpomínka na Věrné zemřelé 6.11. svatý Linhart 11.11. svatý Martin 13.11. svatá Anežka Česká 25.11. svatá Kateřina Alexandrijská 23.11. Ježíš Kristus Král 30.11. svatý Ondřej Pozvánky na listopad: * V neděli 1.11. bude po mši ve Strupčicích (10:45) následovat pobožnost na místním hřbitově. V Boleboři bude mše v 13:00 hodin(!) a po ní krátká pobožnost na hřbitově. * V pondělí 2.11. bude v Jirkově mše v 9:00 hodin a na hřbitově dušičková pobožnost u hlavního kříže v 15.00 hodin. V Otvicích na hřbitově v 10:45 hod. * V sobotu 7.11. a 21.11. bude mše také na Květnově, v 14.00 hod. * Od pátku 13.11. začínáme se společenstvím po mši svaté na faře (tj. asi 18.00-19.00 hod.) Je určeno pro lidi všeho věku se zájmem o víru. * V neděli 8.11. bude mše svatá v Sušanech, začátek v 14.00 hod. * V neděli 15.11. bude udělováno pomazání nemocných. Pá, So v DD. * Adventní doba začíná v sobotu večer 28.11. Je dobou především duchovní přípravy na vánoční svátky. Má se omezit zábava, doporučují se všechny formy postu (od televize, jídla, PC, hříšných návyků, atd.) * V neděli 29.11. bude mše svatá v Boleboři v 15:00 hod. *** V neděli 6.12. přijde svatý Mikuláš na pravidelnou mši do kostela v Jirkově a Strupčicích. Přiveďte své děti a vnoučata. Malé dárky zajištěny. Stalo se v říjnu: Křty: Petr Samuel Hlavatý, Laura Anna Husáková, Melissa Anna Tancošová, Tomáš Kanči, Jan Kanči, Patrik Abrahám, Leona Kristýna Kanalošová Svatba: Rastislav Dufala a Denisa Klingová Pohřby: A.Matějková, Angela Palovčíková Odpočinutí lehké dej jim Pane a věčné světlo ať jim svítí PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz

3

Divadlo o svatém Václavovi sehráli jirkovští mladí ve Strupčicích (kostel zasvěcený svatému Václavu-obr.dole), na Květnově u příležitosti vikariátní poutě a v Jirkově pro děti.

Nová střecha na kostele Panny Marie v Květnově už prošla první zatěžkávací zkouškou. Probíhá výměna oken. Brzy dojde i na elektroinstalaci. Dochází nám však finance a proto bude při nedělní mši 22.11. sbírka na opravy květnovského kostela. Velký dík za pomoc patří P.Aloisovi z Chomutova!


4

Ohlédnutí za papežskou návštěvou. Část svého poselství adresoval papež Benedikt XVI. české církvi už během letu, když poskytl novinářům rozhovor z něhož si připomeňme několik myšlenek: - Svobodná doba je často prázdná a postrádá hodnoty a proto je potřeba znovu objevit, že svoboda a dobro, svoboda a pravda jdou ruku v ruce. Jinak je to pro svobodu destruktivní – zničující. - Je důležité, aby česká katolická církev sebe vnímala jako tvořivou menšinu. Je podstatné, aby církev hodnoty, které přináší, ukazovala ne jako hodnoty minulosti, nýbrž jako hodnoty, které jsou v dnešní době velmi živé. Jako nejpodstatnější vzkaz české církvi papež uvádí – v první řadě přispívat k dialogu mezi ateisty a věřícími. Dalším úkolem je pro nás vzdělávání a výchova a za třetí charita, jež byla vždy jednou ze základních částí církevní identity. - Byl jsem obzvláště dojat, když jsem od mladé dvojice obdržel dary typické pro kulturu tohoto národa, spolu s hroudou rodné země. To mi připomíná, jak hluboce je česká kultura proniknuta křesťanstvím, neboť – jak známo – tyto dary, chléb a sůl, mají zvláštní význam v symbolice Nového zákona. Jestliže celá evropská kultura byla hluboce formována křesťanským dědictvím, platí to obzvláště pro české země, neboť díky misijnímu působení svatých Cyrila a Metoděje v 9. století získal staroslověnský jazyk poprvé psanou podobu. Tito apoštolové slovanských národů a zakladatelé jejich kultury jsou po právu uctíváni jako patroni Evropy. Stojí pak za zmínku, že tito dva velcí svatí byzantské tradice se zde setkali s misionáři původem z latinského Západu. České země byly historicky a územně – tím, že se nacházejí v srdci evropského kontinentu na křižovatce severu a jihu, východu a západu – místem setkávání různých národů, tradic a kultur. Nelze popřít, že to, co někdy bylo příčinou třenic, se dlouhodobě ukázalo jako plodné setkání. Brzy si připomenete dvacáté výročí „sametové revoluce“, kterou šťastně a pokojně skončilo mimořádně těžké období této země, období, v němž myšlenková a kulturní výměna byla přísně kontrolována. Spolu s vámi i s vašimi sousedy děkuji za vaše osvobození od těchto despotických režimů. PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz

5

Nelze nicméně podceňovat následky čtyřicetiletého politického útlaku. Mimořádnou tragédií pro tuto zemi byl tvrdý pokus tehdejší vlády umlčet hlas církve. V průběhu vašich dějin, od časů svatého Václava, svaté Ludmily a svatého Vojtěcha, až po svatého Jana Nepomuckého zde žili stateční mučedníci, jejichž věrnost Kristu promlouvala hlasem silnějším a výmluvnějším, než byl hlas jejich vrahů. Tento rok si připomínáme čtyřicáté výročí smrti Božího služebníka kardinála Josefa Berana, pražského arcibiskupa. Chci zde projevit úctu jemu a jeho nástupci, kardinálu Františku Tomáškovi, kterého jsem měl čest poznat osobně. Oba byli nezdolnými svědky křesťanské víry tváří v tvář pronásledování. Tito, a dalších bezpočet odvážných kněží, řeholníků a laiků, mužů a žen, uchovalo v této zemi živý plamen víry. Dnes, kdy byla obnovena náboženská svoboda, vyzývám všechny obyvatele této republiky, aby znovu objevili křesťanské tradice, které formovaly jejich kulturu. Povzbuzuji též křesťanské společenství, aby byl jeho hlas slyšet, když celá země musí čelit výzvám nového tisíciletí. Bez Boha člověk neví, kam má jít, ani není schopen pochopit, kdo je. Pravda evangelia je pro zdravou společnost nepostradatelná, protože otevírá naše srdce naději a umožňuje nám objevit naši nezcizitelnou důstojnost Božích dětí. Vlajka nad Pražským hradem hlásá heslo „Pravda vítězí“: je mým upřímným přáním, aby světlo pravdy dále vedlo tento národ, který byl ve svých dějinách tolik požehnaný svědectvím velkých světců a mučedníků. V tomto věku vědy je poučné připomenout si příklad Johanna Gregora Mendela, augustiniánského opata z Moravy, jehož průkopnické výzkumy položily základy moderní genetice. Skutečnému pokroku lidstva prospívá soulad mezi moudrostí víry a intuicí rozumu. Kéž by se český lid mohl vždy těšit z plodů tohoto šťastného spojení.(-Dejž to nebeský Pán… pozn.red.) Hmotné věci nikdy neuspokojí touhu člověka po nalezení smyslu života a štěstí. Svatý Václav "měl odvahu dát přednost království nebeskému před kouzlem pozemské moci." Na závěr pak Benedikt upozornil na to, že se sice Boleslav skrze vraždu zmocnil trůnu, ale koruna, kterou si na hlavu vkládali Boleslavovi následovníci, nese Václavovo jméno. Bůh neopouští své věrné. Nevinný poražený zvítězil nad krutým nepřítelem stejně jako Kristus na kříži. Usilovat o svatost je těžké, ale přes všechny zkoušky, je to díky Bohu možné. Zbývá mi jen zopakovat díky vám všem a říci, že jsem se opravdu velmi těšil na tyto dny mezi vámi v České republice, kterou hrdě nazýváte „země česká, domov můj“. Srdečné díky. PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz

6

MÁTE STRACH ZE SMRTI Z rozhovoru Renza Allegriho s Matkou Terezou „Máte strach ze smrti?“ zeptal jsem se. Moje otázka Matku Terezu překvapila. Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála. „Ne, vůbec,“ prohlásila. „Umřít znamená vrátit se domů. Copak máte strach vrátit se domů ke svým drahým? Okamžik smrti netrpělivě očekávám. Tam nahoře najdu Ježíše a všechny lidi, kterým jsem se v tomto životě snažila dát lásku. Sejdu se tam s dětmi, které jsem se pokoušela zachránit a které mi umřely v náručí a považovaly mě přitom za svou maminku. Najdu tam všechny chudé, kterým jsem pomohla, umírající, kteří vydechli naposledy v domě, který jsem pro ně v Kalkatě postavila. Budou tam prostě všichni lidé, kteří mi na této zemi byli drazí. Takže to bude nádherné setkání, nemyslíte?“ Oči se jí při těch slovech třpytily překvapivým klidem a štěstím. Mezitím jsem dosnídal. Matka Tereza sklidila nádobí na tác a stáhla ze stolku ubrus, který předtím rozprostřela. Ve dveřích se objevila mladá sestra a Matka jí tác podala. „Tak, a teď se můžeme vrátit k rozhovoru, který jsme posledně přerušili,“ řekla. Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, praví Ježíš. (Jan 11,25) Z knihy Renza Allegriho „Matka chudých“, vydalo Karmelitánské n. Budeme zase vzpomínat na „dušičky“. Když jsem zvala děti k bohoslužbě na tento den, jeden z nich vyhrkl: Halloween, dýně!... Co to vlastně slavíme? Na to nám odpověděla blahoslavená Matka Tereza. Děkujeme jí a prosíme ji o přímluvu. (převzato z dómského zpravodaje) VÝSTAVA: Příběhy perzekuovaných duchovních ve Strahovském klášteře Osudy těch, kteří zasvětili život Bohu, a stali se proto terčem komunistické perzekuce, připomene výstava nazvaná "Pronásledování církve římskokatolické v Československu 1948-1960". Expozice, umístěná do prostor Strahovského kláštera, bude k vidění denně od 16.10. do 8.11. Teprve po dvaceti letech se může veřejnost blíže seznámit s detaily proticírkevních represí, které byly namířeny nejen proti kněžím, ale také řádovým sestrám. „Ačkoli se tato etapa novověkých českých dějin týkala velkého množství lidí a zanechala mnoho morálních a materiálních škod, nebyla veřejností po roce 1990 ještě komplexnějším způsobem doceněna. Autoři výstavy poukazují na příběhy osobností,


7

jako byli kardinál Josef Beran (obr.), Jan Anastáz Opasek nebo Josef Toufar, vybrali však i jména a události veřejnosti méně známé. Expozice se zároveň dotkne dopadu rozkladných represivních metod Státní bezpečnosti na církevní komunity, mezi něž patřilo rovněž získávání tajných spolupracovníků z kněžských řad. „Jsem nesmírně rád, že se nám podařilo shromáždit množství zajímavých informací a obrazového materiálu a odstranit tak další bílá místa z našich dějin,“ říká kardinál Miloslav Vlk, který nad projektem převzal záštitu. O expozici projevila vážný zájem Apoštolská nunciatura v Praze, která v současné době projednává možnost přenesení projektu do Vatikánu a jeho překlad do italštiny. Pro československé komunisty představovala zásadní překážku pro totalitní režim římskokatolická církev, která má mezinárodní či nadstátní charakter a jejíž pojetí zbožnosti mělo tradiční oporu u věřících. Z lidových vrstev pocházeli i představitelé církve. Postavení římskokatolické církve na veřejnosti se nadto dlouhodobě zlepšovalo - oproti starší konzervativní minulosti - projevy katolické moderny a prokazatelným vlastenectvím řady kněží, kteří se vraceli z koncentračních táborů. Rovněž na Západě docházelo v reakci na brutalitu nacismu a války vedle vlny levicového radikalismu k zhodnocování významu křesťanství. Činností křesťanskodemokratických politiků došlo ke zformování trendu sjednocování Evropy na principech nadnárodních křesťanských hodnot, které mělo čelit dalším nacionálním a totalitárním hrozbám. Závěr výstavy tvoří Cela vzpomínek, kde mj. zazní verše, vzpomínky nebo úryvky z osobní korespondence vězněných, Jindřicha Jenáčka, Josefa Petra Ondoka, Jana Anastáze Opaska, Dominika Pecky, Františka Suchomela, Jiřího Víchy a Jana Zahradníčka. V Cele budou mj. vystaveny unikátní exponáty vztahující se k životu ve vězení či v internaci v 50. letech 20. století, zapůjčené Muzeem III. odboje v Příbrami či získané ze soukromých sbírek (například tzv. Bible z Rovnosti). Ve velkém románském sále je možné vyzkoušet repliky vězeňských lavic, užívaných v 50. letech při tzv. politických školeních, a pro školy je připravena filmová projekce dokumentárních snímků (O. Sommerová: Ztracená duše národa VI – Ztráta víry, J. Polišenský: In nomine patris, M. Šandová: Doctissima Růženka). Info na www.pronasledovani.cz


8

1996 děkan se starostou


9

Kaple ve Vinařicích pochází z roku 1773 a je zasvěcena Panně Marii Pomocnici. Vinařice byla původně vesnice vinařů (také německy: Weingarten). V době největšího rozkvětu zde žilo 138 obyvatel. Ve Vinařicích bylo kdysi 14 malých hospůdek, které se po sobě střídaly v točení piva. Na Vinařickém vrchu stála roku 1882 dřevěná rozhledna. V domku u kaple bydlel po válce Karel Kludský, ředitel cirkusu (a v zahradě měl svou principálskou maringotku). Dolní část Vinařic se změnila po válce v jedno velké sídliště. Po letech komunismu, byla kaple v roce 1996 opravena a znovu vysvěcena jirkovským děkanem Františkem Tomšíkem. V kapli mívá jirkovská farnost bohoslužbu většinou dvakrát v roce, v souvislosti s mariánským zasvěcením kaple, v květnu a v říjnu. Na obrázcích mše dne 9.října 2009. Takže, uvidíme se zde zase, dá-li Pán Bůh, jeden z květnových pátků roku 2010. P.Mirek (PS. Chtěl bych poděkovat panu Šimonovi za vybílení.)

Vinařice ve 30. letech 20. století


10

Jak jsem sbíral Turistické známky - Hřbitovy Dnes máme vážnější téma. Hroby našich kamarádů a příbuzných. Jakožto věřící v Boha se mrtvých nebojím, vím, že jejich duše prožívá dál Boží plán, jako ho prožívala v lidském těle. Jak je psáno v Bibli: Tělo samo o sobě nic není, duch je to, kdo oživuje. Tělesné schránky chodíme uctít a zavzpomínat. Obrázkem hezkého vztahu jsou upravené hroby květinami. Tak se hřbitov může stát místem, kde se uplatní lidské umění. Jako příklad uvádím turistickou známku z mých chřibských hor, z města Střílky, kde vznikl architektonicky jednotný barokní hřbitov s kaplí - márnicí, ozdobnou zdí a bránou. Nebo když navštívíte vyšehradský Slavín, najdete nápadité náhrobky a monumenty. Jako malý, si vzpomínám, že babička z Boršic také pěstovala hřbitovní umění. Dovezla nás malé na hřbitov v malé káře (vozíku) spolu s hřbitovními motyčkami a maceškami a dala nám s bráchou banán, ať moc neotravujeme (to byla vzácnost!) a dala se do vytrhávání plevele na hrobech našich příbuzných. Vím, že tam byla i porcelánová fotka jednoho z předků, který zemřel v Argentině. Ač měl ostatky tam, tady jsme se za něj modlili a na něj pamatovali. My jsme chvilku pobíhali mezi náhrobky, mezi nimiž byl i památník rumunským vojákům, kteří Boršice osvobodili, ale nakonec jsme se vrátili k babičce a „pomáhali“ jí, aby bylo umělecké dílo skvostné... Další turistickou známkou je známý tatranský Symbolický cintorín, kde mají mezi skalami a stromy u Popradského plesa desítky pamětních desek většinou horolezců, ale i obyčejných lidí, kteří zahynuli v horách - nejen Tatrách, ale i Himaláje, Andy, atd. Slovenský „cintorín“ je v podstatě zkomolenina slova z latinského „cemetorium“, což znamená „hřbitov“. Někdy se užívá slova „krchov, kerchov“, to zase pochází z němčiny, neboli „kirche-hof“ to je „dvůr kolem kostela“. Ve středověku se pochovávalo v nejbližší vzdálenosti od kostela. Kněží či vladaři měli své hroby i uvnitř kostela. Dobře známe ty obezděné kostelíky na okrajích vesnic se hřbitůvky kolem. V Jirkově byl původní hřbitov také kolem kostela svatého Jiljí. Vše se změnilo za císaře Josefa II., který přikázal z hygienických důvodů přesunout hřbitovy mimo obydlená sídla, tudíž většinou i mimo původní kostel. Výjimka byla, pokud stál kostel na okraji obce, hřbitov tam mohl zůstat. V Jirkově se hřbitov přestěhoval z kostelního dvora na náměstí (ul.Kostelní) směrem k Chomutovu, kde nebylo osídlení (ul.Chomutovská) a později byl postaven i hřbitovní kostel svaté Anny, který mnozí naši čtenáři pamatují. Ovšem, jak se sídlo


11

rozšiřovalo dál, na tom místě se upravil park a hřbitov se posunul na okraj Jirkova směrem na Zaječice. Kostel svaté Anny se později, jakožto nadbytečný, zboural. Na současném jirkovském hřbitově se vybudovala rozlučková kaple kruhového půdorysu, což symbolizuje „nekonečnost“, „věčnost“. Odsud se tedy většinou vypravují pohřby dnes. Třetí tur. známka je nález z hrobu z 9.století, ozdoba- jezdec se sokolem. Lidé i před jedenácti stoletími žili podobně, jako my. (A Moraváci byli navíc fešáci :-) Tož tak. Nebojte se hřbitovů, i ony mají své kouzlo. P.Mirek

Několik postřehů z vizitace magistra řádu. Magistr řádu fr. Carlos Azpiroz Costa (obr.) navštívil spolu se sociem naši provincii. Přijeli, aby vykonali kanonickou vizitaci. To slovo zní dost úředně. Ale kanonická vizitace rozhodně není kontrola podobná např. té z finančního úřadu. Když chtěl o. magistr vyjádřit smysl vizitace, použil přirovnání z hudebního světa. Každá provincie, každá komunita a každý bratr jsou hudebním nástrojem evangelizace. Vizitace má tyto nástroje naladit, aby hrály čistě a dohromady souzněly. To je úkol magistra řádu. Jakou skladbu budou hrát a jakým způsobem ji provedou, to už je úkolem, kterého se musí ujmout provincie a komunity, protože nejlépe vědí, čemu lidé daného místa budou rozumět. V průběhu návštěvy došlo jak na oficiální setkání s představiteli našich církevních provincií, tak šlo především o setkání s řádem v naší zemi... Vizitátoři navštívili všechny konventy, komunity mnišek a přínosná byla také setkání s dominikánskou rodinou v Praze, v Plzni a v Olomouci... Na závěr shrnuli vizitátoři své postřehy z vizitace. Zdůraznili nutnost vnímání naší novodobé historie. Obnovu společného řeholního života provincie a směřování k určité stabilizaci konventního života... Naše pozornost se musí soustředit na budoucnost. V návaznosti na to nás otec magistr povzbudil, abychom pracovali na vytvoření „tváře“ působení provincie, která bude dobře čitelná jak dovnitř církve, tak také ze strany nevěřících. Pro provincii je důležité, aby si stanovila priority. Vyvrcholením vizitace byla – podle vyjádření otce Carlose – mše svatá, při níž fr. Šimon Hlavatý složil do jeho rukou slavné sliby. fr. Benedikt Mohelník OP - kráceno PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz

12

Historické zastaveníčko:

Starý Žeberk

Nedaleko zámku Jezeří nad hnědouhelnou pánví v přírodní rezervaci Jezerka najdete vyhlídkové místo se skromnými zbytky hradu Starého Žeberka. Z toho jsou patrné valy, příkopy a části obvodového zdiva. Z vrcholové skály, kde kdysi stávala obytná budova či hradní věž, je nádherný výhled na okolní hory a bukové lesy. Za dobré viditelnosti spatříte i České Středohoří či horu Říp. Na hrad vede modrá značka, buď od zámku Jezeří (zde ale počítejte s poměrně strmým výstupem), a nebo od Lesné. Při floristickém průzkumu byly zjištěny další pozůstatky osídlení hradu: rostliny Dobromysl lékařská a Užanka lékařská. Ty se dříve pěstovaly v hradních zahradách a byly využívány k lékařským účelům. Dobromysl je teplomilná rostlina, která roste na západní straně vrcholu Jezerky, ačkoliv se nikde jinde v Krušných horách nevyskytuje. Dobromysl nahrazovala majoránku a Užanka se používala k odpuzování myší. Hrad Starý Žeberk býval obranným hradem na jižním úpatí Krušných hor. Jméno Žeberk vzniklo počeštěním původního jména hradu Seeberg - česky Jezerní hora, podle polohy nad Komořanským jezerem. Za jeho zakladatele bývá považován Albert ze Žeberka. Hrad ale pravděpodobně vznikl již dříve, v první třetině až polovině 13.století. Za jeho zakladatele proto občas bývají považováni páni ze Rvenic (pozdějších Ervěnic). V dalších obdobích hrad vlastnili pánové z Bergova. Hrad měl půdorys trojúhelníku. Místo na vrcholu hory je ze tří stran chráněno prudce klesajícími skalnatými svahy. Čelo valu bylo zpevněno zídkou z kamenů a ještě zabezpečeno mělkým příkopem. Je možné, že tento val sloužil k ochraně přístupu k prameni. Část této kamenné ohradní zdi je dodnes patrná. Vlastní hrad ležel na dvou skalách. Předhradí bylo asi opevněno palisádou, mělo tvar půlměsíce. Nad předhradím na skalisku stála dřevěná stavba a k ní přiléhalo první nádvoří, obehnané dodnes patrnou kamennou hradbou. V její východní části stávala kamenná branka, z níž zbyly jen základy bočních stěn. Hlavní obytná část hradu či věž byl jistě dřevěná. Dnes po ní nezůstaly žádné stopy.


časopis farnosti svatého Jiljí pro Jirkov a okolí, říjen-listopad 2009 (č.66)

Recommend Documents