2009 ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI

ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI ČÍSLO 1/2009 ROČNÍK IV.

Ó blažení, kdo v Tebe věří! Teď nedbaje už stěn a dveří, budeš k nim vcházet, host a Pán a v rozžhavená srdce jejich se vlévat ne po krůpějích, ale jako déšť, jak oceán. Mnozí ho spatří, mnozí tuší a mnoho vyvolených duší už hmatá světlo jeho stop. A přátelé i nepřátelé šeptají kradmo, rozechvěle: On vstal! On vstal! Je prázdný hrob! (V. Renč) Velikonoční triduum představuje srdce a ohnisko celého církevního roku, jakož i života Církve. O velikonocích vstupujeme do téže atmosféry, jakou prožíval Ježíš kdysi v Jeruzalémě. Chceme v sobě probudit živou vzpomínku na utrpení, které podstoupil Ježíš pro nás – a které si vůbec ani nedovedeme plně představit, pochopit – a připravit se na radostné slavení Zmrtvýchvstání. Kristus opravdu vstal z mrtvých a smrt už nad ním nemá žádnou moc. Velikonoce s jejich obřady nám dávají příležitost prohloubit smysl a hodnotu našeho křesťanského povolání, které pramení z velikonočního tajemství, a konkretizovat je věrným následováním Krista za všech okolností – jak to činil On – až velkodušnému odevzdání se. Velikonoce dávají smysl celému našemu životu: našemu úsilí, našemu utrpení a naší radosti. Tyto svátky nám pomohou posilnit naši naději, že nakonec zvítězí život nad smrtí, pravda nad lží, láska nad nenávistí a dobro nad zlem, protože Ježíš, náš Pán a vzor, zvítězil nad smrtí, zlem a nenávistí. Velikonoce k nám volají Ježíšovými slovy: Pokoj Vám … nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší, než veškeré zlo, které může člověka děsit. Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: „Nebojte se.“ Tato slova potřebujeme dnes možná více, než kdy jindy. Tyto dny nechť posílí naše jistota, že existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa a osudy našich životů. A ten někdo je Vítěz nad smrtí, je Láska. Jen on se může plně zaručit za slova „Nebojte se.“ Dává nám jistotu, že i při našich úzkostech a obavách se můžeme plně opřít o Něho. Při křtu jsme byli k němu přivtěleni a on je tím, který nás provází celým životem a může vše těžké proměnit v naději, která přemáhá zlo, a kterou dovede dovršit ve svém království.

STRANA 2

Ať radostné Aleluja překoná všechny naše smutky a problémy, vždyť Ježíš jednou vše promění v plnost dobra a lásky. Ať Kristovo zmrtvýchvstání je sluncem, které dává našemu životu plnost jasu důvěry a naděje v budoucnost. On jediný je zárukou, že vše v našem životě má hodnotu a smysl, a že vše dovede dovést k plnosti radosti a štěstí, které oko nevidělo, ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo. Radost z vzkříšeného Krista a plnost naděje, kterou jen On může dát, Vám vyprošuje váš farář. Jiří Krpálek

Mezilidské vztahy byly tématem duchovního cvičení nás z Proglasu, a také pracovníků Tv Noe a Rádia Lumen. Byly to krásné dny plné modliteb i hledání, jak řešit bolestné vztahy. Možná by stačilo, kdybychom se řídili Biblí, kde se praví: „Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon a Proroci.“ Jak jednoduché, že, ale jak těžko se aplikuje v životě. Každý z nás přišel na svět jako neopakovatelný tvor Boží, každý z nás má jiné klady a jiné zápory. Zřejmě již od malinka by nás měli učit mít rád sebe a do našeho života by měl být vnesen řád. Jen člověk vyrovnaný pak lépe reaguje a snaží se i lépe komunikovat. Základem dobré komunikace je láska, svoboda a pokora. Určitě si sami vybavíte situaci, kdy jste byli přesvědčeni o své pravdě a modlíte se za toho druhého, aby tu naši pravdu pochopil. Snad bychom měli raději prosit za sebe, prosit o dar moudrosti a pokory. Do dialogu je nutné vstupovat s láskou a ta musí dát oběma svobodu vést rozhovor jim vlastním způsobem. Do

dialogu vstupujeme proto, abychom našli porozumění, ne vítězství. Jak často máme pocit ublížení, vše však snášíme, víme totiž: ten druhý nás má rád. Ale jak on pozná, že nám ubližuje? Je tu jediná možnost, říci své potřeby upřímně a s laskavostí. Pokud bude rozmluva pouze upřímná, ale bez laskavosti, bude krutá. Ten, kdo Vás má rád, bude jistě o vašich slovech přemýšlet. Nejprve se vyplatí přemýšlet o sobě, o tom, jak se já chovám. V jedné chytré knize jsem se dočetla, že na druhých nám nejvíce vadí naše chyby. Každému z nás je občas těžko, třeba by postačilo si vzpomenut na Boha, jak ten nás miluje, a miluje nás bez výhrad. A zase jsme u lásky. Skutečný rozhovor a naslouchání – to je svět lásky a porozumění. Prosme slovy z knihy Moudrosti: „Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno. Neboť on sám je průvodcem k moudrosti a usměrňuje moudrost.“ Teď v době velikonoční, kdy nám Bůh dává naději na nový život, dejme i bolestivým vztahům. my naději Anna Macková

STRANA 3

Velikonoční neděle Dnes je velký svátek našeho vykoupení. Je to velký důvod radovat se a děkovat. Ježíš vstal z mrtvých a tento fakt dává našemu životu velký smysl. Kristovo zmrtvýchvstání je pro nás výzvou, abychom byli v dnešním světě Kristovým světlem. Abychom přinášeli všem lidem světlo porozumění, lásky, oběti, radosti, pochopení, věrnosti a pomoci. Dnes, když se setkáme se zmrtvýchvstalým Kristem, když ho přijmeme do svého srdce (mimo slov díků, která pramení z našeho srdce), zkusme mu v tichosti naslouchat, co nám řekne do dalších dní našeho života. Kéž nás jeho přítomnost povzbudí, abychom kráčeli v každodenním životě s odvahou a nadějí, že On je stále s námi a nikdy nás neopouští. Dokonce nám ukazuje cestu do nebe. Hanka

Vstal z mrtvých Vstal, jak řekl Ježíšova historie nekončí potupnou smrtí a smutečním pohřebním průvodem. Kdyby se tak bylo stalo, křesťanství by bylo nejsmutnějším náboženstvím. V Ježíšově příběhu jdou za ukřižováním ještě dvě radostné kapitoly: slavné zmrtvýchvstání a odchod do nebe. Svatý Pavel říká: Bůh vzkřísil Pána a vzkřísí svou mocí i nás. Ježíš vstal, i my vstaneme. Bůh nás nenechá ležet v prachu ponížení. Vzkřísí nás ke slávě. Vstaneme a vrátíme se domů, do vlasti, k Otci… Pro tuto krásnou naději, ba jistotu, je křesťanství nejradostnějším náboženstvím a křesťan nejradostnějším stvořením pod nebem. Radost patří k životu křesťana podstatně. Je-li v nás ještě mnoho smutku, je to známka, že je v nás ještě mnoho nekřesťanského. A toto by vlastně měla být jediná naše bolest, jediný náš důvod k smutku, totiž, že nejsme ještě svatí (Léon Bloy). Hanka

STRANA 4

Rozhovor Paní Julija Slavíková žije dva roky v Kuřimi, ale pochází z dalekého Kazachstánu. Požádala jsem, aby mi vyprávěla o své cestě do Kuřimi a o své rodné zemi. Má tři děti; nejstarší Marušce je 11, Saša bude mít po Velikonocích 5 a malý Nikola měl 2 roky. Měl zakázáno je navštěvovat. Jen Co vás přivedlo do České republiky? jednou se směl podívat do Prahy. Pocházel z jiného města a příbuzní, aby Do ČR jsem přijela s prvním manželem a dvouletou dcerkou před 10 ho mohli vidět, museli za ním jet do lety. Měli jsme domluvenou práci přes Prahy. Dopisovali si v ruštině. Příbuzné známé v Břeclavi. V Kazachstánu jsme jsem zkoušela kontaktovat, neměli zájem prodali byt, manžel vlastnil firmu, tu také nebo důvěru, napsala jsem jim dopis a oni mi neodpověděli. Znova jsem jim prodal. Když jsme sem přišli, neměli jsme to vůbec nepsala, i když bych jednoduché. je ráda poznala. Neznali jsme jazyk, Vrátíme se ani jsme nevěděli, k vašemu pobytu jak zní, nerozuměli v Břeclavi. jsme ani jednomu Manžel začal slovu. hned po našem Jakými příjezdu chodit do jazyky se hovoří práce. Dcera byla v Kazachstánu? ještě malá, zůstala Po rozpadu jsem s ní půl roku Sovětského svazu doma. Když ji ve 2,5 v roce 1991 zůstaly letech přijali do v Kazachstánu dva školky, nastoupila jazyky: úřední jsem také do práce. ruština a kazachštiUčili jsme se jazyk, na. Kazachština se chodili jsme do kurzů dost liší od ruštiny, češtiny, poznávali v azbuce je 5 píszvyky, tradice, lidi, menek navíc, třeba okolí. Protože jsem měkké i jako v češbyla z Kazachstánu tině nebo k s takozvyklá na teplé vým háčkem. Je to podnebí, na Jižní podobný jazyk jako mongolština. Rodiče Moravě se mi zalíbilo. si sami rozhodnou, jakou školu budou Nyní jste doma v Kuřimi? jejich děti navštěvovat, zda ruskou nebo Když první manžel zemřel po kazašskou. autonehodě, dlouho jsem zvažovala, zda Mátě nějaké české předky? se nemám vrátit. Dcera už mluvila dobře česky, něco jsme tady zažily, líbilo se Můj pradědeček pocházel z Čech, během první světové války byl zajat, žil nám tady. Rozhodla jsem se zůstat. v Rusku, oženil se tam. Moje příjmení Řekla jsem si, že vrátit se dá vždy. Vdala Slavíková je moje rodné jméno. Česky jsem se podruhé a narodila se mi druhá v rodině už nikdo nemluvil. dcera. S manželem jsme si nerozuměli a Udržoval pradědeček kontakty brzy nato se rozvedli. Zůstala jsem sama se svými příbuznými v ČR? se dvěma dětmi. Přes Internet jsem se

STRANA 5

seznámila se současným přítelem, který žil se svými rodiči v Čebíně. Dojížděl za mnou asi půl roku. Pak jsme koupili byt tady v Kuřimi a přestěhovali jsme se sem. Narodil se nám syn. Navštívila jste svoji rodinu během posledních let? Změnil se život v Kazachstánu? O prázdninách jsem byla na delší dobu doma u rodičů, když byl malé rok. Cítila jsem změnu, všude se stavělo, v ulicích bylo hodně aut, zvětšily se rozdíly mezi bohatými a chudými. Stát má největší zisky z těžby ropy, z pronájmu kosmodromu Bajkonur, takže Kazachstán se rozvíjí. Byly zavedeny penzijní fondy, které dříve nebyly, životní úroveň se všeobecně zlepšuje. Jaká je Vaše národnost? Národnost mám kazašskou a pobyt trvalý. Nejdříve byly dlouhodobé, po jednom roce se všechny doklady odevzdaly na kontrolu. Po pěti letech pobytu jsem mohla žádat o trvalý a za dalších 10 let můžu přijmout české občanství. Záleží na tom jak se člověk rozhodne a na dohodách mezi jednotlivými státy. Více dohod má ČR třeba s Ruskem nebo Ukrajinou, je to bližší a větší země, a také je zde více přistěhovalců než z Kazachstánu. Popište prosím místo, ze kterého pocházíte. Pocházím z bývalého hlavního města Alma-Ata, které leží na jihu Kazachstánu. Lidé se vždy stěhovali za prací do hlavního města, proto rostl počet obyvatel na jihu a sever se vylidňoval. Kdysi dávno bylo hlavní město na severu, vláda se ho rozhodla přestěhovat zpátky na sever do města Astana. Alma-Ata zůstala kulturní centrum. Když se budovala Astana, lidé zpočátku za svojí prací létali letadlem z Alma-Aty, používali zvláštní týdenní letenky, později se přestěhovali. Jaká náboženství se vyznávají v Kazachstánu? Kazachstán je mnohonárodnostní

stát, říká se, že zde žije 101 národností. Lidé se přistěhovali z různých zemí. Stát respektuje rozdílné národy a kultury, náboženství. Tím, že byl Kazachstán spojen svazem s Ruskem, je všechno stále silně provázané. Asi polovina Kazachů vyznává islám, obyvatelé evropského původu jsou křesťané různých směrů, zejména pravoslavní, dále katolíci, protestanti a judaisté. Všichni se respektují, rodiny žijí spolu mírumilovně. Naše rodina se hlásí k pravoslavným, ale má za přátele a známé i muslimské rodiny. Problémy nastanou možná při uzavírání manželství, ale to záleží na každé rodině, zda je tolerantní a příjme zásady jiné církve. Já jsem v 18 letech chodila s přítelem z muslimské rodiny, která tradice dodržovala přísně. Žádali po mně, abych přijala jejich víru, nosila šátek, chodila zahalená. Moji rodiče si to nepřáli a ani mně se pak nelíbilo, jak se ženou zachází v muslimském světě. Záleží na rodině, kde bydlí, zda na vesnici, či ve městě, některé ženy chodí v krátkých sukních, bez šátku, studují, mají možnosti. Od vztahu s muslimem jste byla z Vaší víry zrazována, jak je to v současném vztahu s přítelem? Naše víra není vyhraněná, Boha nemáme spojeného s konkrétní osobou, s Ježíšem, s Buddhou apod. Tady do kostela nechodíme pravidelně. V Kazachstánu jsme jako pravoslavní chodili častěji. Vánoce jsme doma ani neslavili, měli jsme sice stromeček a dárky, ale jen malé pozornosti, žádné velké, drahé dárky. Vánoce u nás jsme hlavně slavili v kostele. Především na Nový rok, 7. ledna (pravoslavná církev používá starší juliánský kalendář), jsme šli na bohoslužbu. Rodina přítele na tom tak nelpí. Rozhodli jsme se pokřtít děti, protože to jaksi k víře patří. Nejstarší dcera byla pokřtěná ještě v Kazachstánu v pravoslavné církvi, dvě mladší byly pokřtěné zde v katolické církvi.

STRANA 6

Jak se slaví pravoslavné Velikonoce v Kazachstánu? Pravoslavné Velikonoce, jsou oproti katolickým Velikonocím opožděny (většinou o týden, ale nezřídka i více). O Velikonocích se barví v Kazachstánu vajíčka, peče se „pascha“, je to ze sladkého kynutého těsta, navrch se dává z ušlehaného bílku bílá poleva a sype se barevnou posypkou. Navštěvují se

příbuzní a známí bez pomlázky. Zajímavé je, že se schází rodiny a přinese se nějaká kytička hostitelce. Vzpomínám si, že jednou můj strýc neměl žádnou pozornost a tak cestou utrhl nějakou větvičku, přizdobil ji a přinesl ji na návštěvu. Ozdobenými vajíčky si hosté ťukají a říkají: „Vzkříšen“ a odpovídá se „Ano, vzkříšen“. Děkuji Vám za rozhovor Dáša

Elias Vella – Ježíš – lékař těla i duše Jak sám název knihy napovídá, v této knize nám autor v rámci souboru přednášek předkládá návod k našemu vnitřnímu uzdravení skrze Ježíše Krista. Přednášky se uskutečnily v letech 1996 – 1999 na Slovensku. Knihu vydalo v češtině v roce 2006 Karmelitánské nakladatelství. P. Elias Vella je františkán, minorita. Je autorem knih věnujících se především duchovnímu životu. Mnoho času věnuje seminářů, převážně přípravě a vedení na témata vnitřního uzdravení a služby osvobození od Zlého, které se konají na všech pěti kontinentech. Autor zve k přečtení této knihy všechny bez výjimky. Všichni jsme zranitelní a neseme si v sobě zranění, na která jsme možná už dávno zapomněli. Tato zranění, pokud nebyla uzdravena, jsou stále živá a ovlivňují náš život. Cílem snažení otce Velly je setkání se s Ježíšem jako s tím, kdo mne uzdraví. Můžeme pro Ježíše dělat mnoho, ale to, že v jeho jménu mnoho děláme, neznamená, že jsme se s ním potkali. Potkat se s Ježíšem ale nestačí k úplnému uzdravení. Kdykoli Ježíš uzdravuje, dělá to proto, abychom ho mohli následovat. Uzdravování je proces, kdy si člověk postupně uvědomuje Boží lásku. Ježíš může skrze svoji lásku uzdravit naše sebepřijetí, naše strachy, zranění z dětství, může nám pomoci odpustit sobě i ostatním, očistit se od vlivu okultismu, satanismu. Autor nám postupně odkrývá jednotlivé roviny uzdravení. Postupně odkrývá také mnoho z nás samotných. Pokud máte sílu a odvahu jít do tohoto dobrodružství s Ježíšem, mohu vám knihu vřele doporučit. Jana

STRANA 7

Kurz efektivního rodičovství v Kuřimi Když začala v roce 2006 Eliška Vondráčková pracovat v brněnském Centru pro rodinu, dostala od ředitele Centra Víta Janků pověření připravit program pro podporu rodičů při výchově dětí. Paní Vondráčková měla v té době k dispozici důležité zdroje: Vlastní představu o tom, co by program měl rodičům nabídnout, a také – což se ukazuje právě na jí vedených kurzech – jedinečné dispozice či dary, které ji k tomuto úkolu velmi dobře vybavují. Dalším a nakonec tím nejdůležitějším zdrojem jsou její vlastní zkušenosti získané při výchově tří synů. Určitě právě tato zkušenost dává jejímu podání kurzů opravdovost a pomáhá nejen porozumět reálným událostem, před které nás naše děti denně staví, ale také pomáhá nabídnout praktické a důvěryhodné řešení pro řadu zdánlivě neřešitelných situací. Před patnácti lety trávila jistá paní Valerie Wágnerová část svého života v Kanadě, kde byl její manžel pracovně. Paní Wágnerovou mimo jiné v Kanadě velmi oslovil přístup k výchově dětí, který nebyl postaven na autoritativní pozici rodiče, která vyžaduje slepou poslušnost a nadřazuje rodiče nad děti jako nekompromisní silové vládce. Tento autoritativní přístup sice nastoluje

zdánlivě jasný řád, vede však děti k vytváření představy, že pouze hrubá síla v životě vítězí. Navíc vede velmi často k hlubokým zraněním, která si děti s sebou nesou po celý život a promítají je do svých postojů vůči ostatním lidem i vůči Bohu. Metoda efektivního rodičovství čerpající z individuální filozofie Alfreda Adlera nepovažuje za správný autoritativní, nadřazený model výchovy, ale ani druhý extrém – výchovu benevolentní, která nedává dětem hranice žádné, a tím jim neumožní zakotvit vnitřní řád, pravidla a často také potlačí schopnost rozlišit dobro od zla. Metoda efektivního rodičovství je postavena na přesvědčení, že také dítě, nejen dospělý, je bytostí jedinečnou, která si zasluhuje respekt. Současně ale nesnímá z rodičů zodpovědnost za to, aby naučili děti orientovat se ve světě, stanovili určité hranice jednání a trvali na jejich dodržování. Ale trvali na nich způsobem, který je i pro dítě srozumitelný Metoda efektivního a přijatelný. rodičovství není zázračné antibiotikum, které po požití ihned funguje. I tato metoda je nabídkou cesty, kterou si každý rodič musí projít, musí si poctivě odpracovat to, co má vést ke zlepšení jeho vztahu ke každému dítěti a k výraznému zlepšení výchovy samotné.

STRANA 8

Jakmile se Elišce Vondráčkové podařilo Valerii Wágnerovou, která po návratu z Kanady pracovala na Pardubické univerzitě, vypátrat, nebylo daleko k dohodě o spolupráci a projekt se mohl rozběhnout. Paní Wágnerová dodávala zkušenosti, podklady a vedla první kurzy. Eliška Vondráčková poskytovala zázemí instituce Centra pro v Brně, rodinu a sociální péči zpracovávala metodiku, o nadšení a vedení prvních kurzů nemluvě. Dnes má Centrum pro rodinu za sebou kurzy pro

více než 200 rodičů nejen v Brně, ale i v dalších místech v bližším i vzdálenějším okolí Brna. Vyškolilo si také mnoho dalších lektorů, z nichž je jich na 40 aktivně zapojeno do vedení dalších kurzů. Nejvíce jich působí na Moravě, od letošního roku také v Praze a na Slovensku. Centrum pro rodinu má již k dispozici také podporu dvou psycholožek „adleriánek“, které právě v duchu filosofie Alfreda Adlera poskytují lektorům potřebné odborné zázemí a poradenství.

U příležitosti pořádání Kurzu efektivního rodičovství v Kuřimi jsme si dovolili paní Elišce Vondráčkové položit několik otázek: Co je pro Vás důležité pro zdárnou organizaci kurzů? Důležití jsou samozřejmě posluchači – rodiče, kteří považují výchovu svých dětí za úkol, jemuž je třeba něco věnovat. Také je často důležité pochopení a podpora duchovního správce farnosti. U vás v Kuřimi jsem byla velmi mile překvapena vstřícným přijetím celého programu, podporou, zájmem a porozuměním, které otec Jiří Krpálek pro starosti rodičů má. Takovýto přístup není úplně samozřejmý a nesetkáváme se s ním všude. Co Vás na organizaci a vedení kurzů Efektivního rodičovství nejvíce naplňuje? Těší mne, když se prostřednictvím rodičů dovídám, že se dítko v rodině začíná cítit lépe. Jednou z výhod našeho přístupu je, že neřešíme minulost, co bylo. Díváme se do budoucnosti. A začínáme právě dnes a každý den znovu. Nejsou pro nás důležité minulé zážitky, problémy, rodinné konstelace, byť nepopíráme jejich určitý vliv. Není pro nás ani důležité, zda byly mezi dětmi a rodiči v minulosti vztahové problémy či zda dítě přišlo do současné rodiny v pozdějším věku. Ta orientace na budoucnost – od teď – je povzbudivá, optimistická. Mohu se osvobodit od toho, co bylo. Mohu být skutečně sama sebou. Je tato metoda určena pro každého rodiče? Ono vlastně nejde o žádnou speciální metodu, jen je v kurzu systematicky a přehledně shrnuto to hlavní, co odborníci považují ve výchově za důležité. V každém případě je vše jasně propojeno a zapadá do sebe. A především je tento přístup funkční v praxi. I když je třeba být v mnohém trpělivý a neočekávat rychlé změny ve všem a hned. Setkala jste se za celou tu dobu i s rodiči, kteří metodu nepřijali? Pokud v rodině vše dobře funguje a všichni se cítí dobře, není třeba hledat problémy, kde nejsou. Někdy se ale může zdát pouze rodičům, že je všechno v pořádku a někdy může být příčinou neochota přiznat si, že něco „nezvládám“. Existují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že se nepotřebují cokoliv učit. Že si vystačí s vlastní intuicí. Potom jsou také lidé, kteří odmítají některý ze základních principů, na kterých efektivní rodičovství stojí: Respekt, Rovnost (s přihlédnutím k rozdílnosti ve věku, zkušenostech a zodpovědnosti), Demokracie. Reagují v něčem rozdílně věřící a nevěřící rodiče? Významnější rozdíly snad ani nevidím, většina rodičů chce své děti vychovávat dobře. Zaregistrovala jsem ale, že nevěřící mívají častěji problém přiznat si, že někdy

STRANA 9

selhávají, že něco udělali špatně a to i vědomě. Tím blokují cestu ke změně. My jako katolíci s tímto problém nemáme. Určitě díky instituci svátosti smíření. U katolíků se zase na druhé straně, a to častěji u maminek, objevuje přehnaný pocit vlastní nedostatečnosti „Nejsem dost dobrá matka“. Ale to také brzdí. Každý přece děláme chyby. Ale to neznamená, že jsem jako člověk nebo jako máma méně hodnotná. Věnovala jste zde, v Kuřimi, manželům celkem 21 hodin kurzu. Sama toto „penzum“ označujete za krajní minimum. V tomto kontextu Vám položím těžkou otázku: Řekněte nám v několika větách, co je podstatou kurzu. Aby tomu rozuměli i ti, kteří zde s Vámi nebyli. Cestu, kterou procházíme s našimi dětmi, máme projít co nejlépe. Nemáme svým rodičovstvím bránit Bohu v tom, čím On chce v našich dětech působit. Zkusím to říct ještě jinak: Vy jste jako rodiče dostali semínko. Máte se o něj starat. Vy ale netušíte, jaká rostlina z něj vyroste. Možná v duchu toužíte po jabloni. Ale od tohoto očekávání je třeba se osvobodit. Nestarat se o semínko, jako by z něj rozhodně měla vyrůst jabloň. Ale vnímat, co to semínko potřebuje. Kde je mu lépe? Na sluníčku, u okna anebo ve stínu pod schody? Anebo v koupelně? Potřebuje vláhu? Kolik? Kdy? Co potřebuje na jaře? Co přes zimu? Pokud máte udělat to nejlepší, musíte zkrátka sebe a své zacházení se semínkem přizpůsobit jeho potřebám. Ručím Vám za to, že takto z něj vyroste krásná a zdravá rostlina. Možná, že to ale nebude ta jabloň. A podstatou kurzu je snaha naučit se jednat s dětmi tak, abychom si s nimi rozuměli a vytvořili láskyplný vztah, který přetrvá i po letech, kdy děti vyrostou a my je přestaneme vychovávat. Čas, který tomu v kurzu věnujeme, je potřeba, protože pokud vytrhneme jednu informaci z kontextu celého systému, nebude dobře pochopena a ve svém důsledku nebude „fungovat“. Naše velikonoční číslo Petrklíče věnujeme radosti. Nejen té ze Vzkříšení. Ona ale každá radost někam směřuje… Já si užívám radost z dětí, ze své rodiny. Také radost ze smysluplné práce, kterou dělám. Mám radost z lidí kolem sebe. Z výborných lidí v práci i z těch, se kterými se setkávám na kurzech. V lidech, které potkávám, a to ve většině společnosti, potkávám touhu po dobru. Pravda, někdy se lidé zachovají nešikovně, jednají zvláštním způsobem. Ale jsem přesvědčená, že ve své podstatě hledají dobro. Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám ať Vám tyto radosti nadále přinášejí povzbuzení a novou energii. Mirek

STRANA 10

Misionářem v Novém světě Kuřimský rodák, Rev. ThDr. Dušan vydává pro krajany v USA i Kanadě, Hladík, který v létě minulého roku oslavil v sobotu zde bývá česká škola pro děti, své významné kněžské jubileum – 25 let kde se učí náboženství a český jazyk, kněžství, v těchto dnech slaví své konají se zde katecheze dospělých, různé padesáté narozeniny. Neslaví je v Česku, schůze, zkoušky scholy zpěváků, je zde ale v Chicagu ve Spojených státech velká knihovna s několika tisíci českých amerických, kde působí jako misionář ve knih a půjčovna videokazet s českými službě našim krajanům. filmy. Samozřejmě „Velehrad“ slouží i Poprvé přistoupil k oltáři v Porta jako příbytek pro českého misionáře a Coeli v Předklášteří u Tišnova 26. června jeho spolupracovníky i pro příležitostné roku 1983. Začínal hosty. jako kaplan v Židlochovicích a vystřídal okolo osmi Činnost P. Dušana je velmi široká, míst včetně výuky na bohoslovecké od vydávání časopisu Hlasy národa po fakultě a působení v cisterciáckém řádu spoluorganizování Moravských dnů (ve Vyšším Brodě). v USA. Každý rok Před deseti lety byl zájezdy, pořádá povolán do Chicaga, nejenom po kde stanul v čele Spojených státech, ale také do zahraničí. České misie. Česká misie je Dušan Hladík římskokatolickou je rovněž autorem organizací uznanou knihy „Porta Coeli – arcidiecézí Chicago, Dějiny kláštera od která má za cíl založení do skončení udržovat české válek husitských“, což náboženské a jeho je vlastně kulturní dědictví u našich krajanů žijících diplomová práce k doktorátu teologie na v Chicagu a širokém okolí. Univerzitě Karlově v Praze. Kniha vyšla Svou službu v Chicagu nastoupil u v roce 1994. kostela Panny Marie Svatohorské. U příležitosti padesátých narozenin Původně to byl český kostel. Patronkou je P. Hladíka se česká katolická komunita Panna Maria ze Svaté Hory u Příbrami. v Chicagu raduje z velkého společného Sídlem České misie je misijní dům daru. Česká misie totiž zakoupila nový „Velehrad“, který patří do řady jiných kostel, kde budou zahájeny české „Velehradů“ – poutnických nebo misijních bohoslužby na Květnou neděli a ve domů, které známe například z Říma, a Svatém týdnu. U kostela je také velká slouží jako centrum misijního dění. hala – společenský sál, a další klubovní V kapli se konají v týdnu české místnosti, budova fary a zahrada. Na toto bohoslužby, je zde redakce i tiskárna nové místo se brzy přesune veškerá českého katolického měsíčníku „Hlasy činnost ze stávajícího misijního domu národa“, který páter Dušan Hladík řídí a „Velehradu“. Jako poděkování za jeho službu a připomínku našich modliteb z domova věnuje naše farnost otci Dušanovi slavnostní ornát, albu a krásný růženec. Dárek mu předají příbuzní, kteří za ním do Spojených států při příležitosti jeho narozenin pojedou. Celá naše farnost přeje otci Dušanovi všechno dobré, požehnání a sílu pro službu české komunitě za oceánem. RFS

STRANA 11

Rozhovory Jana Mazance Návrh na povinnou četbu „Tak už jste zase tady. Jenže já nevím, jestli tě nemám vyhodit. Přemýšlel jsem, na co ty se ptáš. Vy mladí jste nic zlého nezažili a díváte se na to jako na zábavný film. Sedíte si v křesle, chroupete buráky a pak si řeknete ‚docela drsný‘ a zalezete do peřin. Ráno vám máma udělá kafe a řekne: ‚Honzíčku, ty ses dneska v noci hrozně převaloval. Copak se ti zdálo?‘ Jdi do háje. Čumíte na zvěrstva v televizi a skutečnost vám uniká. Kdyby za váma ve tmě bouchli pytlík, tak máte v kalhotech, a když vám v zimě ujede autobus, tak se nastydnete,než přijede další…“ Těmito slovy přivítal mons. Václav Dvořák Jana Mazance, když za ním opět přišel, aby pokračoval v započatých rozhovorech o všem, co se neuvěřitelně může vejít do jednoho jediného života kněze. Rozhovory s Václavem Dvořákem vydalo knižně Karmelitánské nakladatelství v roce 2008 pod titulem „Čím to je, že jste tak klidný?“. Jan Mazanec vede rozhovor s promyšlenou pečlivostí, pomáhá mons. Dvořákovi otevírat i to zdánlivě nepodstatné a zpola zapomenuté. Nabízí rekapitulaci života odehrávajícího se v prostředí kruté střední Evropy dvacátého století. Vedení rozhovoru Janem Mazancem je profesionální v nejlepším slova smyslu. Výrazně ovlivňuje témata, drží přehlednou linii, neponechává ztrácet se ve slepých odbočkách nedůležitostí. A přesto sám jako autor zůstává v pozadí. Neprosazuje se, nechává veškerý prostor dotazovanému. Skvělá práce, pane Mazanče!

Snad jediné téma, které mě samého neuspokojilo, je přece jen absence hlubšího pohledu do duchovního vývoje takto výjimečné osobnosti jakou Václav Dvořák bezesporu byl. Sotva jsem ale dopsal větu této výtky, nemohu se ubránit tomu, abych ji sám poněkud nezrelativizoval. Celý život tohoto kněze, každé jeho rozhodnutí, každý postoj i zcela mimořádná odolnost proti zlovůlím nejrůznějšího kalibru, jsou postaveny na veskrze duchovním zakotvení. Víra mons. Dvořáka není ani pouze verbální ani odtržená od reálného života. Jeho život je jí zcela prostoupen s takovou samozřejmostí, s jakou každé ráno vychází slunce. Možná že i tato skutečnost činí výpověď o jeho životní pouti natolik opravdovou a působivou. Je to napínavé, strhující čtení. Sám jsem se několikrát přistihl, že při četbě některých pasáží kroutím nevěřícně hlavou. Mnohdy mi připadalo neuvěřitelné, že jeden člověk toho mohl tolik prožít. Že dokázal ustát tolik

STRANA 12

nejistoty, pronásledování a perzekuce, aniž by se stal zatrpklým a rezignovaným starcem. Václav Dvořák sám tuto svoji odolnost přičítá mimo jiné skautské výchově, která jej spoluutvářela od dětství. Václav Dvořák se narodil v Bechyni v roce 1921. Jeho přímá a jakoby samozřejmá cesta ke kněžství je po prvním roce semináře přerušena totálním válečným nasazením ve zbrojovce v rakouském Linci. Řadu rizik včetně mnohých bombardování vojenské fabriky přežívá, aby mohl dokončit studia a být vysvěcen na kněze. To už si jej ale vyhlédla nová totalita jako nepřítele lidu. Otec Dvořák prochází Pomocnými technickými prapory, zatčením, brutálními výslechy komunistické StB a je odsouzen na sedm roků za velezradu. Vše prožité a protrpěné mu však nedokáže zabránit v tom, aby se po propuštění z vězení angažoval ve výchově kněží skryté církve. Po pádu komunismu se v podstatné míře přičiňuje o obnovu českobudějovické diecéze jako generální vikář. Janem Pavlem II. je jmenován čestným papežským prelátem a prezident Václav Havel mu uděluje Medaili za zásluhy o Českou republiku 1. stupně. Ta ocenění na sklonku života jsou samozřejmě úžasnou satisfakcí. Ale co tomu vše předcházelo?! Na otázku Jana

Mazance „Jak se utrpení z nekonečných výslechů, fyzického a psychického týrání dá překonat“, mons. Dvořák odpovídá: „Podle mne i muklů, se kterými jsem mluvil, to rozhodně nejde rozumem. Utrpení v komunistickém kriminálu se totiž jeví jako úplně beze smyslu, a proto ho nemůžeš překonat rozumem, myšlenkově, ale jedině řečí s Bohem, modlitbou. Nemůžeš se ptát „Proč?“ Musíš se ptát: „Pro koho? Pro koho já to tady snáším?“ Teprve až v tobě utichne hlas logiky, může zaznít hlas prosby a nářku. … Odvaha víry i na té samotce v tom nejhlubším ponížení, dělá z utrpení něco tvůrčího, už to není bořící síla. … Dá to strašnou práci, než se s tím smíříš a než se probojuješ k tomu, abys svůj život vložil do rukou Božích.“ Životní příběh mons. Václava Dvořáka, byť příběh jednoho jediného člověka, před čtenářem rozprostírá veskrze skutečný a plastický obraz období dvou navazujících totalit a jednoho období post totalitního. Jakkoli jsem se já sám jako školou povinný jen velmi nerad zabýval povinnou četbou, velmi bych se přimlouval za to, aby tato knížka Jana Mazance do povinného penza zařazena byla. Mirek

Stěhování Nebojte se, kostel zůstává na svém místě. To jen naše farní webové stránky se přestěhovaly na nový server. A stěhujeme se do větších prostor. Původní stísněné „kanceláře“ jsme vyměnili za opravdu rozlehlou budovu. Kapacita je omezena na 10GB – to je například asi 10000 fotek. A k tomu navíc naše pomyslná nová budova je vybavena i databází, která tvůrcům stránek dává nové možnosti. Nyní záleží na nás jak tuto technologii využijeme. Napište nám jak! Více na www.farakurim.cz. Dan

STRANA 13

Farní den letos trochu jinak Tak jako předešlé dva roky i v tomto roce se můžeme těšit na již 3. farní den. Ten letošní pro Vás připravujeme ve spolupráci s kuřimskou orelskou jednotou. Orel slaví letos výročí 100 let od svého vzniku a v rámci těchto oslav v našem městě proběhne i Mariánská štafeta Sedlákovy župy. To znamená, že návštěvníci budou prožívat dvě události současně – slavnosti Orla a setkání se s farním společenstvím. I tím dáváme veřejnosti najevo, že program připravujeme vlastně pro všechny. Nejen pro členy Orla, nejen pro farní společenství, ale i pro ty, kdo se chtějí o činnosti spolků něco dozvědět, pobavit se, popovídat s přáteli, trochu zasportovat a vyzkoušet dovednosti různých řemesel. Samozřejmě není zapomenuto ani na děti, pro které budou připraveny hry a soutěže. Co je to „Mariánská štafeta“ , proč právě v Kuřimi a proč s Farním dnem? O odpovědi jsem požádala paní Mackovou – místostarostku Orla v Kuřimi a starostku župy Sedlákovy. Co je to Mariánská štafeta? V roce 1991 po znovuobnovení Orla vznikl úmysl našich župních funkcionářů svěřit další dění Sedlákovy župy do ochrany Panny Marie a na župní radě v únoru téhož roku byla schválením záměru tradice Mariánské štafety založena. Štafetový kolík se soškou Panny Marie se měl štafetově předávat od jednoty k jednotě a každá jednota měla (po uctění P. Marie písní, modlitbou, básní či jinak) připevnit pod soškou P. Marie stužku s prosbou o ochranu či jinou přímluvu. Tehdejší župní starosta br. Josef Novotný přivezl z Rakouska jako dar od „Marion Legie“ kovovou kopii sošky P. Marie podle zjevení P. Marie v roce 1830 v Paříži. Na první pouť po všech jednotách naší župy se štafeta

vydala s doprovodem 11. května 1991 z Líšně. Po třech letech v roce 1994 byla štafeta se soškou P. Marie ukradena z depozitáře farnosti Brno-Husovice, kde byla během roku uložena. Později starosta župy br. Jiří Bárta získal od duchovního rádce naší župy P. Jiřího Prnky ze Křtin velkou pozlacenou medailku P. Marie Křtinské, kterou podle vlastního návrhu umělecky přizdobil a s novou štafetou upravil do dnešní podoby. Jak se Sedlákova župa rozrůstala o další jednoty (v současné době jich má 25), bylo putování štafety mezi jednotlivými jednotami časově náročné a organizačně těžko proveditelné, proto se stalo každoročně datum 8. května dnem pouti Mariánské štafety a organizačně ji připravují v různých jednotách naší župy. Poutníci i hosté jsou pozváni do místa konání, kde proběhne před mší svatou slavnostní stužkování. Po mši svaté organizují jednotlivé jednoty župní setkání účastníků spojené s kulturním programem a se sportovními soutěžemi pro děti a mládež. Stává se jakousi slavností, přehlídkou historických i novodobých praporů – zkrátka uvidíte. Proč letos v Kuřimi? Někdo si možná vzpomene, že jsme ji v Kuřimi organizovali už v roce 2001. Tehdy bylo završeno naše úsilí a bylo dokončeno vyšití praporu. Kmotrem se stal br. Milan Havlín, čestný člen naší jednoty z kanadského Quebecu a na této slavnosti měl kuřimský prapor premiéru. O pořadatelství pro „Rok Orla 2009“ jsme se ucházeli na župním sjezdu a byli jsme vybráni. Loni na jedné schůzce organizačního výboru Farního dne jsme nabídli možnost tyto dvě akce uspořádat v jeden den a organizačně i technicky si vypomoci. V rámci 100 let Orla pak budou ještě na orelském hřišti po celý

STRANA 14

následující den – 9. května probíhat různé sportovní turnaje. A jak probíhají přípravy? Příprava každé akce chce svoje. Já pracovně dělím organizátorský tým na tři základní skupiny – na tzv. tahouny, na lidi ochotné a schopné nabídnout jakoukoliv pomoc a na sponzory. Hlavní

mojí zásadou je dobrovolnost. Myslím, že spolupráce funguje. Je zajištěn program celého dne, daří se nám finančně pokrýt celou akci a nyní záleží na tom, kolik ochotných lidí nabídne svůj čas a bude schopno udělat i něco pro druhé. Každá pomoc je vítána a včas budeme avízovat pracovní schůzky.

Na co se tedy můžete 8. 5. 2009 těšit: 9:30 10:00 13:00 17:00 od 19:00

shromáždění poutníků a průvod s prapory od Orlovny do kostela mše svatá, stužkování štafety koncert Věry Martinové na zámeckém nádvoří koncert Musica Animace v kostele posezení u ohně u Orlovny

Doprovodné akce v průběhu dne:






výstava fotografií z činnosti Orla v Kuřimi prohlídka kostela s doprovodným slovem jarmareční stánky s lidovým řemeslem soutěž pro nejmenší děti „Z pohádky do pohádky“ sportovní hry na orelském hřišti

Po celou dobu bude zajištěno občerstvení. Některé časy vystoupení budou možná ještě upřesněny, stejně jako soutěže, ale to se včas dozvíte z našich plakátů a pozvánek. Zveme Vás a těšíme se na Vás na všechny. Přijďte si prožít hezký den! Hanka Prokopová a Míla Macková

STRANA 15

Rok 2008 v naší farnosti leden 18. ledna leden – březen březen 2. února postní doba

15. března 30. března duben duben

27. dubna 10. května

31. května 8. června

15. června 17. června 21. června 22. června 23. června 29. června

9. – 13. července 13. července 14. – 24. července léto 24. srpna

Tříkrálová sbírka 5 orelský ples, na kterém hrála jako každý rok kapela Pohoda, kterého se mimo jiné zúčastnili farníci i spolčo. V zimě farní spolčo jezdil pravidelně lyžovat na sjezdovku v Olešnici. Spolčo završilo lyžování na horách Ostatky v Moravských Knínicích, které připravily mládežníci z Knínic Letos poprvé se na organizaci modliteb Křížových cest podílela celá farnost. Každou neděli někdo jiný jednou rodiče s dětmi, dále senioři, ministranti, spolčo a muži. K velikonocům patřilo diecézní setkání mládeže s otcem biskupem Vojtěchem Cirklem v brněnské katedrále. Velikonoční koncert skupiny Musica Animae a žesťového kvinteta Obnova farních webových stránek naší farnosti Fórum mládeže 2008 na téma Svědectví křesťana v dnešním světě se konalo v Církevním domově Petrinum v Brně. I tam byla farnost reprezentována dvěma mladými. Přednáška Blanky Prokopové a pana Sádlíka s názvem Ohlednutí za Indií, kterou navštívili v rámci Projektu Adopce na dálku Ministrantský den v Olomouci. Z farnosti jelo 5 ministrantů. Dokonce dva z nich se umístili v soutěžích na výborných místech. A to 1. a 3. místě v úkolech ministranta. 6. Celostátní misijní pouť, z naší farnosti se poutě zúčastnily děti z Moravských Knínic 2. farní den Na farní den bylo nutné upravit a zrekonstruovat prostory oratoře. Na elektroinstalaci včetně zednických prací se nejvíce podílel pan Novotný se svojí rodinou. Vymalování celého prostoru oratoře včetně prostoru schodiště do věže provedl pan František Kugler. Organizování zajistili manželé Sedmíkovi. Cestopisná přednáška na téma Čína Výlet dětí navštěvující výuku náboženství Při mši sv. připomínka 10 let výročí kněžství P. Michaela Macka (rodáka z Kuřimi) P. Dušan Hladík (rodák z Kuřimi) společně s naším panem farářem slavil mši sv. na poděkování 25 let kněžství Farní táborák na ukončení školního roku Zahájení Roku svatého Pavla v brněnské diecézi, kdy brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle slavil úvodní pontifikální bohoslužbu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Po ní následovaly soutěže a hry pro děti, mládež i dospělé. Naše děkanství mělo setkání v Bořitově, kde je kostel zasvěcen sv. Petru a Pavlu, kterého se také zúčastnili někteří z našich farníků. Charismatická konference. Motto konference bylo J 4,10 „Kdybys znala Boží dar… Hody v Moravských Knínicích Farní tábor v Mrákotíně u Telče Spolčo z fary vyjelo na vodu, dále do Medžugorie, do Dolomit v Itálii, dále dámy pod stan na Vysočinu a hoši do Chorvatska k moři Orelská pouť na svatém Hostýně, které se zúčastnili i naši farníci

STRANA 16

30. srpna 6. září 11. záři 12. září 20. září 12. října 15. listopadu 30. listopadu 4. prosince 17. prosince

5. diecézní pouť rodin a farností ve Žďáru nad Sázavou Farní táborák na ukončení prázdnin a zahájení školního roku Orel ve spolupráci s Humanistickým hnutím v rámci projektu černá bílá uspořádal dne Vernisáž výstavy fotografií Afrika Výlet malých dětí do Oslavan na Historické slavnosti města Pouť děkanátu ke sv. Pavlu na Uníně Divadlo pro děti s názvem Kočičiny kocourka Damiána V bazilice kláštera cisterciaček Porta Coeli u Tišnova sloužil Bratr M. Prokop svou primiční mši Adventní koncert Trio Musica Animae a žesťového kvinteta Mikulášská nadílka při večerní mši svaté První vánoční besídka, při níž jsme shlédli vystoupení dětí a potěšily se i malým překvapením

Během celého roku se konaly katecheze pro děti vždy v neděli na mši sv. v 11:00 a nepravidelně schůzky pro ministranty na faře a vždy v neděli nepravidelně dětské mše sv. V pondělí se v dopoledních hodinách setkávali senioři na faře, kde rozebíráme Písmo sv. a modlíme se. Nyní studujeme život a dílo sv. Pavla. V rámci roku 2008 nám díky redakci vyšel 5x farní časopis Petrklíč. Centrum pro rodinu a farnost Kuřim připravuje kurz efektivního rodičovství, který proběhne v roce 2009. Ve svátosti křtu se znovu narodilo během roku 20 dětí. Ve společenství víry a naděje jsme se během roku rozloučili s 2 farníky. Svátost manželství uzavřely 3 páry.

To je v kostce vše, co se v naší farnosti v kalendářním roce 2008 odehrálo. Omlouváme se, pokud jsme něco opomenuli a nezveřejnili. Děkujeme vám všem farníkům, kteří jste se do těchto akcí a do dění farnosti zapojili. Díky také vám, kteří jste využili těchto příležitostí ke svému duchovnímu obohacení. Nejde o to, aby tady dělala dílo malá hrstka farníků, ale aby se zapojila celá farnost. Všichni tvoříme to jedno farní společenství. Abychom ocenili práci druhých, zbytečně ji jen nekritizovali a sami připojili ruce k dílu. A k tomu ať vám Pán žehná. O. Jiří a Hanka

STRANA 17

Kulturně-duchovní dění Novinky v katalogu knihovny brněnského biskupství Jestliže na stránce Brněnského biskupství kliknete na www stránky Knihovny Biskupství brněnského – http://knihovna.biskupstvi.cz, pod odkazem "Katalog on-line" naleznete novou verzi knihovního katalogu. Nový on-line katalog umožňuje hypertextové vyhledávání.

Centrum pro rodinu a sociální péči, Josefská 1, Brno, tel. 542 217 464, www.crsp.cz Pro manželské páry připravuje kurz „Předávání víry v rodině“ – 20. 4., 27. 4., 4. 5. a 11. 5. Každý týden zve na specializované cvičení pro seniory – kondiční středa 12:00 – 13:00, rehabilitační pondělí 14:45 – 15:45, středa 13:30 – 14:30 a 14:45 – 15:45, pátek 12:15 – 13:15, relaxační čtvrtek 14:15 – 15:45. Vysokoškoláky, maminky na mateřské dovolené, rodiny s dospívajícími dětmi či s handicapovanými přáteli srdečně zve na mezigenerační programy v úterky: Biblické hodiny 14:30 – 16:30: čtení, rozbor a následné sdílení nad biblickými texty a Modlitby chval 18:30 – 21:00, kdy chválíme vším co máme – zpěvem, hudbou, tancem. Setkání probíhají v těchto termínech: 17. 2., 17. 3., 21. 4., 19. 5., 16. 6. 2009. Všechny programy probíhají v bezbariérových sálech Centra pro rodinu a sociální péči.

Brněnská muzejní noc letos proběhne v sobotu 16. května od 18:00 do 0:30 hodin. Až do půlnoci bude mít zdarma otevřeno řada výstavních institucí jihomoravské metropole, v nichž mohou zájemci zažít kouzelnou noc (např. Moravská galerie v Brně, Muzeum města Brna, Technické muzeum v Brně, Moravské zemské muzeum, Muzeum romské kultury, Muzeum Brněnska, ap.). Podrobný program a účastníci jsou uvedeni na www.brnenskamuzejninoc.cz. Za pozornost určitě stojí, že ve stejném termínu připravují brněnská divadla také „Noc kejklířů“. Diecézní muzeum na Petrově připravuje pro Brněnskou muzejní noc program scénických vystoupení, s tématem NOEMOVA HOLUBICE. Prostřednictvím komentovaného promítání, vypouštění živých holubů, rukodělných prací pro děti – vlastní výrobou holubiček – a dalšími způsoby chce Diecézní muzeum představit holubici jako prastarý biblický symbol pokoje a míru a zároveň jako evangelní symbol Ducha Svatého.

„Noc kostelů“ poprvé v Brně Noc kostelů, akce, která svým rozsahem zatím nemá v České republice obdobu, proběhne poprvé 29. května 2009. Projekt nabídne široké veřejnosti poprvé možnost navštívit kostely a modlitebny v centru Brna (v tuto chvíli je jich v projektu zapojených 16) a poznat nejen jejich kulturní

STRANA 18

hodnotu, ale také se seznámit s křesťanstvím prostřednictvím hudby, výtvarného umění, divadelního představení či setkání. Noc kostelů je ekumenický projekt, sdružuje kostely a modlitebny šesti křesťanských církví v Brně (Církev římskokatolická, Církev bratrská, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Církev pravoslavná, Bratrská jednota baptistů). Jednotlivé farnosti, sbory, církevní obce a řády přivítají v otevřených kostelech návštěvníky bohatým programem včetně komentovaných prohlídek nebo koncertů. Zpřístupněny budou rovněž některé veřejnosti běžně nepřístupné části kostelů jako např. varhanní kůry, sakristie, věže nebo krypty. Pro návštěvníky bude vytvořen průvodce s podrobným programem jednotlivých kostelů, k dispozici budou také další informační materiály včetně map nebo informačních letáků o kostelech. Katka

Nabídka časopisu Šalamounky – Křesťanský křížovkářský magazín Časopis Šalamounky vychází od roku 2002 a jeho cílem je přinášet do křesťanských rodin dobrou zábavu a poučení prostřednictvím křížovek, osmisměrek, biblického kvízu a humoru. V posledních letech obsah obohatily také oblíbené číselné rébusy sudoku. Šalamounky jsou svým obsahem na trhu křesťanských tiskovin unikátem. Vydávání časopisu není motivováno tvorbou zisku, který u periodika s nákladem ve stovkách kusů ani není možný. Jde nám především o šíření křesťanských hodnot formou, která může být pro řadu lidí atraktivní. Máte-li zájem časopis Šalamounky objednat do své farnosti jako pomůcku pro výuku náboženství, pro pastoraci seniorů nebo pro osobní potřebu, kontaktujte vydavatele na: ŠALAMOUNKY, Mgr. Bc. Pavel Siuda, Fonovická 121, 742 83, Klimkovice E-mail: [email protected], URL: http://salamounky.webnode.cz/

Ještě jedno ohlédnutí za kurzem efektivního rodičovství. Pro čtenáře Petrklíče jsme se zeptali rodičů, kteří absolvovali kurs s Eliškou Vondráčkovou, o kterém referujeme od strany 7 v tomto čísle, na jejich dojmy. Z malé ankety jsme se dozvěděli, že se kurzu zúčastnili především rodiče, kteří nemají pocit, že svoji roli vychovatele nezvládají, ale hledají nové náměty, nové impulsy i řešení konkrétních situací, před které je děti denně staví. Spokojenost rodičů s kursem dokládá nejen jejich převážně kladná odezva, ale i to, že by všichni absolventi doporučili kurs dalším rodičům. Když jsme se zeptali na konkrétní přínos kurzu, zaujala nás odpověď jednoho z tatínků: „Pokud musím na děti ‚řvát‘ a stejně to nemá účinek, není chyba v tom, že řvu slabě, ale v tom, že jsem je předtím nedostatečně podporoval, povzbuzoval“. Jedna z maminek na tuto otázku reagovala: „Když já začnu se změnou svého chování, tak i děti začnou reagovat jinak.“ Přidáváme ještě některá další vyjádření rodičů: „Mě výchova víc baví“, „Bereme výchovu víc v pohodě“ anebo „Získání naděje, že nic není ztraceno. A také opětné ujištění, že na sobě musím stále velmi pracovat.“ Pro čtenáře Petrklíče zaznamenal Mirek

STRANA 19

Pozvánka na dětskou mši Milé děti, v neděli 19. 4. na jedenácté společně oslavíme velikonoční mši svatou. S sebou si vezměte jakýkoliv zvoneček. Pokud máte doma dva, vezměte i pro kamaráda. Prožít radost ze vzkříšení našeho Pána Ježíše nám právě ony pomohou. Těšíme se na vás! teta Lída a teta Katka

Pozvánka na tábor 2009 Milé děti, vážení rodiče! Dovoluji si Vám nabídnout možnost účasti Vašeho dítěte (pro děti 1. až 6. třídy) na letním dětském farním táboře. K tomu, abyste se mohli rozhodnout, Vám sděluji základní údaje o tomto táboře:

Termín konání: 4. 7. – 11. 7. 2009 Místo: Újezd u Černé Hory Cena: 1600,- Kč Ubytování: fara sloužící pro tyto účely (vlastní spací pytle) Doprava: autobusem IDS JMK a nebo auty Stravování: vaření v místě tábora, strava 5× denně Program: celotáborová hra „Velká zkouška“ (indiáni), hry v přírodě, sportovní hry a soutěže, výrobky z přírodních materiálů, táboráky, koupání. Pokud budete mít o účast dítěte na táboře zájem, můžete si v sakristii kostela vyzvednout závaznou přihlášku a odevzdat ji s penězi na farním úřadě a nebo přímo Haně Prokopové. Na setkání s vámi se těší Hanka s táborovým týmem.

Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 31. 5. 2009 Redakční rada: Kateřina Šťastná, Hana Prokopová, Petra Vašeková, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák. Příspěvky prosím zasílejte na e-mail: [email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na internetových stránkách: www.farakurim.cz

STRANA 20

Radostné Velikonoce

Co řekl Ježíš? Podle obrázků doplň do tajenky příslušná písmena. „Blahoslavení, kteří … (dokončení v tajence).“ (Jan 20, 29)

, A PŘESTO

.