ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. IX., prosinec 2009

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. IX., prosinec 2009

Duchovní slovo Recept, abych prožíval krásný advent: Jen pro dnešek se budu snažit prožít den, aniž bych chtěl vyřešit problém celého svého života. Jen pro dnešek nebudu nikoho kritizovat a napravovat. Jen pro dnešek budu žít z jistoty, že jsem stvořen pro štěstí. Jen pro dnešek věnuji alespoň deset minut dobré četbě. Jen pro dnešek chci poznávat plán, který se mnou má Bůh. Jen pro dnešek se přizpůsobím okolnostem, aniž bych chtěl okolnosti přizpůsobit mým přáním. Jen pro dnešek chci konat dobro. Jen pro dnešek vykonám dobrý skutek a nebudu o tom nikomu vypravovat. Jen pro dnešek chci konat Boží vůli. Jen pro dnešek chci věřit v Boží prozřetelnost. Jen pro dnešek nebudu mít strach. "Desatero pokoje" papež Jan XXIII.

Úmysly apoštolátu modlitby l. Aby děti byly respektovány, milovány a nikdy se nestaly oběťmi vykořisťování v různých formách. 2. Aby o Vánocích lidé na zemi poznali Vtělené Slovo jako Světlo, které osvěcuje každého člověka, a aby národy otevřely své dveře Kristu, Spasiteli světa. 3. Aby Kristův pokoj pronikal skrze duchovní službu v armádě ke všem, kteří mají odpovědnost za mír.

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Moje království není z tohoto světa (Jan 18, 36) Tento svět ... Dnešní způsob myšlení, naše smýšlení, je tak strašně ovlivněno duchem tohoto světa! Už nejsme schopní uvažovat duchovním smýšlením. Jak hluboce jsme oddělili naše smyšlení a naše jednání od Boží pravdy. Pán Ježíš dnes připomíná: moje království, moje slovo, moje skutky, moje smýšlení není z tohoto světa, není stejné jak smyšlení tohoto světa, lidského světa, světa materialistických hodnot a představ. Už nejsme schopní uvažovat duchovním smýšlením. Pár otázek: Rozumíme jazyku víry? Jaký obraz Boha máme ve svém srdci? Pamatuji, že duchovní život je založen na hluboké modlitbě a rozjímání Božího slova? „Slovo Bůh nám dnes už nic neříká, protože my už nic neříkáme Bohu.“ (Petrus Ceelen). Nepokládám bezmyšlenkovité opakování nějakých tradic a rituálů za víru? Myslíš, že jsi věřící, jestliže občas přijdeš do kostela, jestliže jsi dal pokřtít své dítě, že se zúčastníš nějaké pouti nebo jestli doma máš svatý obrázek a sošku? Jak strašný omyl! A co kdybys o to vše přišel, ocitl se na poušti, kde nebude kostel ani svatý obrázek, kde nebude kněz a svátosti? Myslíš, že to, co si pojmenoval slovem víra, opravdu zvládne takovou zkoušku? „Moje království není z tohoto světa“ (Jan 18, 36) Opravdu se potřebujeme osvobodit od našich chybných představ, obrazů, myšlenek, protože to, co si představujeme pod pojmem Boha a víry, tak často Bohem a vírou nejsou. P. Lukáš

-1-

Z farnosti

Foto: VK.

Při mši sv. na svátek Krista Krále obnovili naši ministranti svůj ministrantský slib. Při téže mši sv. začali svou akolytickou službu tři naši noví akolyté: Martin Můčka, Marián Boťánek a Miroslav Král. Přejeme jim, aby se jim dařilo přinášet Krista všude tam, kam je akolytická služba zavede. O její důležitosti obzvlášť pro dlouhodobě nemocné nejlépe svědčí poděkování, která si můžete Foto JC. přečíst v závěru toto časopisu. Foto VK.

Radostným zakončením neděle Krista Krále byl karneval pro děti. Děkujeme organizátorům za pěkné odpoledne! Nyní již vykročme směle do adventu, ať stihneme připravit Pánu rovnou cestu ☺! Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

-2-

Hudba na vánoční svátky Každý se těšíme na vánoční svátky. Někteří mají radost z dárků a mnoho věřících i z hudby, která zaznívá v těchto svátečních dnech z našeho kůru. I letos pro vánoční mše sv. připravil sbor Laudámus a komorní orchestr lahůdku z období romantismu z přelomu 19. a 20. století. Jedná se o dílo skladatele Eduarda Marhuly Česká mše vánoční – koledová Op. 13. Mše byla napsána pro smíšený sbor, orchestr a varhany. Tuto skladbu jsem objevil po pátrání ve farním archivu kostela sv. Martina ve Strážnici. Podle dochovaných zápisků na partituře se tato skladba provozovala na kůře sv. Martina v první polovině 20. století. Je zajímavé, že obsazení sboru a orchestru bylo jak v minulosti, tak i v dnešní době přibližně totožné. Eduard Marhula po studiích na Varhanické škole v Brně u Leoše Janáčka se stal na téměř deset let varhaníkem a ředitelem kůru v Rožnově pod Radhoštěm a zároveň ředitelem hudební školy. Po odchodu do Ostravy-Mariánských Hor, kde přijal místo ředitele Hudební a varhanické školy Matice školské, se stal i místopředsedou Jednoty hudebních stavů, kde věnoval své síly boji za zlepšení hmotných poměrů hudebníků, varhaníků a ředitelů kůrů. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 založil v Ostravě vojenskou hudbu 31. pluku a stal se jejím kapelníkem. Jeho zásluhou vznikla v Ostravě-Mariánských horách Hudební a varhaní škola. V jejím rámci bylo i středisko pro hudební vzdělávání učitelů. Vedle svých pedagogických povinností byl však i velmi plodným a úspěšným skladatelem a některé jeho skladby byly Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

provedeny v Rusku a v Americe. Eduard Marhula byl i redaktorem a spoluvydavatelem časopisu Hudební a divadelní obzor, tehdy jediného odborného hudebního periodika na Moravě. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří se zasloužili o nastudování tohoto zajímavého romantického díla. Dík patří i rodinným příslušníkům zpěváků a hudebníků, kteří trpělivostí a fandovstvím podpořili nastudování skladby, která zazní na Štědrý večer při mši sv. ve 23.00 hod. a na Hod boží vánoční na slavnostní mši sv. v 10.30 hod. Ladislav Sovič

Společenská kronika – listopad 09 Do rodiny Božích dětí ve sv. křtu byly přijaty: Veronika Kočí, Nikola Neumannová Rozloučili se s námi a předešli nás na cestě do života věčného: Jan Žiška, Alžběta Vavříková, Josef Harašta

Rozhovor s p. Pavlem Žákem: „Bez víry se není o co opřít.“ Jednaosmdesátiletý strážnický rodák. Mukl, který prožil 11 let v komunistickém žaláři. Vždy miloval skauting a pracoval s mládeží. Člověk uchovávající v paměti tisíce veršů. Výborný zpěvák. Hlavně však odvážný člověk pevné víry. Asi nemusím více psát, protože jistě již všichni víte, že následující řádky budou o PhDr.h.c. Pavlu Žákovi. Při příležitosti mimořádného vyznamenání, kterého se mu dostalo letos 28. října, jsem jej a jeho manželku Aničku požádala o rozhovor. Pane doktore Žáku, ze všeho nejdříve mi dovolte upřímně Vám poblahopřát k převzetí nejvyššího státního vyznamenání z rukou prezidenta republiky – řádu Tomáše Garriqua Masaryka. Jsme rádi, že láska k pravdě, statečnost i láska k lidem je oceňována v naší republice i takovouto oficiální formou. Jak jste se

-3-

dozvěděli, že jste byl k tomuto vyznamenání vybrán? Pan Žák: Netušili jsme to. Bylo to velké překvapení a radost až k slzám. Paní Žáková: Dostali jsme poštou dopis, na němž byl znak Kanceláře prezidenta republiky. První myšlenka byl veliký údiv: Co se stalo, co jsme provedli ☺? V dopise byla vložena pozvánka s tímto textem: „Prezident republiky a paní Livia Klausová mají čest pozvat pana Pavla Žáka k převzetí státního vyznamenání na slavnostním večeru konaném u příležitosti státního svátku České republiky.“

Foto: jc Milé překvapení jsme zažili i my, farníci, když jsme Vás viděli v televizi na onom slavnostním večeru. Dopředu se o tom nikde nemluvilo… V obálce byl přiložen i dopis s organizačními pokyny, v němž byla i následující prosba: „Rád bych Vás požádal, abyste tuto důvěrnou informaci nesdělovali dále, neboť rozhodnutí prezidenta republiky o udělení státních vyznamenání je zveřejněno až při slavnostním aktu.“ Takže Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

jsme to samozřejmě respektovali, a proto to lidé předem nevěděli. Ani šofér, který nás vezl, nevěděl, kam přesně jede. Jen věděl, že jede do Prahy. Jak jste zvládli tu dlouhou cestu? Muselo to být asi hodně obtížné, vzhledem k tomu, že jste vozíčkář… Paní Žáková: Jeli jsme krásně. Ano, měli jsme z toho obavy, jak to zdravotně zvládneme. Ale denně jsme se za to modlili a i cestou jsme vroucně vzývali anděly. Vzhledem k tomu, že je manžel vozíčkář, dovolili nám organizátoři, aby s ním jel i syn Pavel, takže jsme cestu společně zvládli. Do Prahy jsme přijeli trochu dřív. Dovolili nám přijet na Hrad zadem. Autem jsme zastavili přímo naproti Chrámu sv. Víta. Hned se nás ujali dva vojáčci z Hradní stráže a starali se o nás celou dobu – od příjezdu až po nasednutí do auta při odjezdu. Pan Žák: A musím říct, že se nadřeli, protože tam nejsou výtahy, takže přeprava do schodů a ze schodů nešla jinak než ručně. Byli to šikovní a hodní mladí chlapci. Jak probíhal program na Hradě? Pan Žák: Ještě dříve, než bylo oficiální udělování státních vyznamenání, setkali jsme se s panem prezidentem a jeho paní Livií. Paní Žáková: Vyznamenaní udělali velký kruh a my, průvodci, jsme byli za nimi. Pan prezident nejdříve přednesl řeč a pak se šel s každým osobně přivítat. Taktéž jeho paní. Byla velice příjemná, na každého se srdečně usmívala. Celkově tam vládla opravdu srdečná atmosféra. Nesetkali jsme se tam opravdu s nějakým odstupem nebo něčím, co by nás mrzelo. Pan Žák: Potom se v dalším sále všichni vyznamenaní fotili. Při příležitosti tohoto rozhovoru chci vzpomenout člověka, který měl na této slávě lví podíl – je to pan Walter Bartoš, který podal již dříve žádost o udělení státního vyznamenání a já jsem loni dostal medaili Karla Kramáře od předsedy vlády. Žádosti byly dále postoupeny a prezident republiky letos odměňoval i hodně z těch, na které se loni nedostalo – tak nám to prezident ve své řeči vysvětloval.

-4-

Pak již nastal slavnostní večer ve Vladislavském sále. Na co jste tam myslel? Pan Žák: Nejdříve na mne dýchl sál svou historií a já vzpomínal, jak v těchto prostorách volili slavnostně krále Jiříka z Poděbrad a vrchní zemský sudí před něj předstoupil se zvoláním: „Vivat, Jiří Poděbradský, král český!“ Ale pak při předávání medaile – nevím, zda mi to věříte – jsem myslel na všechny lidi, kteří něco znamenali v mém životě. Na Strážničany, na spoluvězně, kteří se této chvíle nedožili. Nebral jsem to vyznamenání jen pro sebe, ale také za ně. Setkal jste se tam alespoň s některým z nich? Pan Žák: Ne. Spousta z nich už zesnula, někteří jsou těžce nemocní. Přesto od nich ohlasy mám. Paní Žáková: Bylo velkým překvapením, jak rychle zareagovali. Hned následující den po našem příjezdu z Prahy jsme z poštovní schránky vytáhli blahopřání od Konfederace politických vězňů z Litoměřic. Pak se s blahopřáním ozývali další. Jsou to milá svědectví od lidí, kteří s Pavlem prožili nějaký úsek života. Například napsal syn již zesnulého Pavlova spoluvězně jménem rodin bývalých spoluvězňů a kamarádů. Pan Žák: K blahopřání mi přiložil kopii prvního necenzurovaného dopisu, který obdrželi od svého vězněného tatínka v r. 1954. S ním jsem byl v pracovním táboře Rovnost. Já cituji z tohoto dopisu: „Od ledna jsem měl pracovat jako tesař na komínech až 40 m vysokých. Ujal se mě přítel Pavel Žák ze Strážnice. Protože je svobodný, nabídl mi, že budu brát jeho plat jako mistr tesař a on můj plat pomocníka tesaře… Je to velmi hodný chlapec, statný, veselý, velmi dobrý zpěvák a v práci velmi šikovný.“ Konec citace. Z tohoto vyplývá, že jste ve své nouzi ve vězení ještě dokázal pomáhat finančně. Co Vás k tomu vedlo? Pan Žák: „On měl totiž 3 děti. Samozřejmě že se rodině otce zavřeného v komunistickém žaláři nemohlo vést dobře. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Děti, i když velmi nadané, nemohly studovat. Nabídl jsem mu, že se budeme dělit i o kapesné, takže se nám dařilo té rodině pomáhat. To byla jedna z těch mých „prohloubených studánek“ podle mého životního motta dle amerického zakladatele skautingu Ernesta Thompsona Setona: „Poněvadž jsem poznal trýzeň žízně, vyhloubil jsem studánku, aby i jiní mohli pít.“ Taková nezištná pomoc byla v prostředí nenávisti a ponižování velkou oázou. Můžete uvést ještě nějakou příhodu? Pan Žák: No, těch bylo… Třeba se jednou na mne obrátil pan primář, který byl s námi vězněn: „Pavlíku, já bych k vám měl prosbu. Ale vy to nebudete moci splnit.“ Já na to: „No uvidíme, řekněte.“ Pan primář povídá: „Mně tady vězni udělali krásnou brož. Je na ní vyryta konvalinka a nápis: Než dobro bude vládnout světem, potěš se zatím tímto květem. Chtěl bych ji dát své manželce, ale jak?“ A tak jsme koupili jádrové mýdlo, vydlabali prostředek, dali do něj brož a důkladně zamydlili. Za 2 dny nato jsem jel pracovat na lágr na Rovnosti. Tam pracoval i jeden civil z babické aféry. Jeho bratr byl popravený. On si vzal za ženu vdovu po popraveném a aby pomohl rodině, přihlásil se jako brigádník do Jáchymova. Dostal se zrovna na šachtu s námi a my jsme ho využívali na ilegální cestu. Tomu jsem tedy mýdlo s dárkem předal. Po čase jsem měl jít k panu primáři na prohlídku. Zavolal si mě jako posledního, Když jsem tam přišel, obejmul mě: „Chlapče, tys mně udělal takovou radost! Moje manželka mi poslala tak krásný dopis, že ani když jsme spolu chodili, mi takový dopis nenapsala.“ V našem vězení bylo skutečně každý den nutno bojovat o přežití a tyto malé hvězdy povzbuzení měly nesmírnou cenu. Žil jste v tomto drsném prostředí 11 let. Ukázalo Vám to, co je nejdůležitější v životě?

-5-

Víra. Víra v Boha a naděje, kterou člověk pořád má a musí ji oživovat. Samozřejmě modlitba. Do kriminálu se dostali různí lidé. Dá se říct, zda v těch těžkých podmínkách lidé víru ztráceli, nebo nacházeli? To záleželo na tom, kdo se dostal do jaké party. Když se dostal mezi dobré kamarády, tak to šlo. Ale byl s námi zavřený jeden anglický letec. Byl 4x odsouzený k smrti – ale pokaždé se z toho dostal. Naposledy dostal nějakou milost, ale on už to psychicky nesnesl. Neuvěřitelně dřel, kouřil, pil co nejvíc kafe – prostě dělal vše proto, aby se oddělal. On už ničemu nevěřil – víru neměl, a tak to skončil takovým způsobem. Tak to je doklad toho, co nás drželo. Bez víry se není o co opřít. A to nejsou pohádky – to je skutečně všechno pravda. A když nám bylo nejhůř, tak jsme si zazpívali, povykládali. Zpěvem, básničkami jsem povzbuzoval kamarády, aby to vydrželi. Aby ten každodenní boj o přežití nevzdali. Vzpomínáme na roky, ve kterých jste viděl a zažíval hodně smutného a zlého. Přesto – zkuste vzpomenout i na něco veselého. Nechali nás všechny vězně nastoupit, nedovolili nám ani se převléknout z oblečení, jak jsme šli ze šichty. Vrchní velitel před námi chodil tam a zpět a pronesl památnou větu: „Vy si myslíte, že jsme blbí, ale my to víme!“ Chtěl tím zdůraznit, že oni vědí o tom, co my si myslíme. Ale my, vězňové, jsme se neudrželi a všech 800 se nás začalo hrozně smát. No, samozřejmě následoval postih, prodloužili nám stání, ale my jsme si z toho nic nedělali. Říkali jsme: „Stojíš-li dýl, posílíš mír ☺“ Je ale fakt, že jsem si pak 2 hodiny máčel nohy ve studené vodě, protože byly bez citu, bez krve. Pane Žáku, děkujeme Vám za rozhovor, ale hlavně za osobní příklad, který celý život dáváte svému okolí. Přejeme Vám i Vaší ženě, ať Vás stále provází Boží požehnání. -hc-


Pane doktore Žáku, jménem celého farního společenství a také jménem naší strážnické komunity piaristů se chci připojit ke všem blahopřáním a gratulacím. Doufám, že toto vyznamenání bude, alespoň při nejmenším, náhradou za utrpení během totalitního režimu. Ať Vám Hospodin žehná, zahrne Vás svou milostí, daruje hodně sil a zdraví. Ad multos annos! P. Lukáš

Příspěvky farníků

Týden v Jeníkově aneb Cesta z jihu na sever Jeníkov je zapomenuté poutní místo na severu Čech. Nejbližší větší a známější město jsou Teplice v Čechách. Celá tato oblast je v obležení Krušných hor, za nimiž už je Německo. Za doby druhé světové války bylo toto místo součástí Sudet a do dneška jsou lidé a jejich mentalita poznamenána těmito historickými událostmi. Před deseti lety farnost Jeníkov adoptoval Fatym – farní tým Znojma, Vranova nad Dyjí a Bítova. A do tohoto místa jsem se na týden vypravila. Všechno vlastně začalo už v létě, kdy jsem ve Vranově nad Dyjí byla jednou z vedoucích na táboře pro děti ze severu. Jejich chování a jednání bylo pro mě naprosto nové, a tak jsem zatoužila toto místo poznat víc. V týdnu od 26. 10. do 1. 11. (tedy v době podzimních prázdnin) jsem se vydala na sever. První šok byl, když ve vlaku si začaly povídat nějaké paní o tom, že lidé v obchodech chutnají zboží, aniž by je zaplatili, že tady je spousta „feťáků“, že se v obchodech krade, aniž by byli viníci potrestáni. Nechápala jsem. Jenom jsem si říkala: „Marteo, vítej na severu.“ Když jsem byla velmi mile přivítána na faře, katechetky mi potvrdily, že tady na severu je to normální. Že se na faře topilo jenom ve dvou místnostech a jinak tam byla taková zima, že se kouřilo od pusy, to prý je taky normální. A co že jsem vlastně dělala? Především práci s dětmi – jedno dopoledne jsme měli

-6-

program ve školce, hráli jsme hry s dětmi ať už místními, či přespolními, které na faře přespávaly, s místními dětmi jsme šli na celodenní výlet po okolí. Jelikož jsem bydlela na faře, tak jsme do našeho každodenního programu zahrnovali i ranní a večerní chvály, modlitby před jídlem, někdy mše svaté. Co mě zarazilo asi nejvíc, byla účast místních při mších svatých. V kapličkách velkých asi jako naše kaple sv. Rocha bývalo okolo deseti místních lidí. A to i při nedělní či poutní mši svaté. 28. října totiž byla poutní mše v kostele sv. Petra a Judy Tadeáše, kam přijelo asi deset lidí ze Znojemska. Díky těmto návštěvníkům kostely vypadaly aspoň trochu plněji. Tady na severu se totiž něco jako náboženství vůbec nebere. Na víru se nehraje a lidé se řídí pravidly konzumního světa – brát, užívat si a mít se co nejlíp. Místní otevřeně přiznávají, že tady se žije drogami. Lidé jsou zde hrubší (a to dokonce i malé děti), drsnější než u nás. Tady je to kruté. Možná ne nadarmo se horám, které to místo obklopují, říká Krušné, protože tam to všechno takové opravdu je. Tam na severu je hodně Romů, a měla jsem dokonce možnost navštívit romskou čtvrť (s kamarádkou, která to tam zná). Rozbité a vypálené domy bez oken, které se neopravují a ani nikdo nemá zájem něco opravit. To všechno jakoby znázorňovalo celou neutěšenost a duchovní a morální bídu této oblasti. Ale i přes všechny ty špatnosti a zápory, které jsem tady mohla vidět, tak se mi tam líbilo. Oblíbila jsem si místní děti, zvlášť jednu dívenku Nikolku. Téměř každý, kdo ji poznal, měl vůči ní určitou averzi. Je jí asi jedenáct let, má blonďaté vlásky a modrozelené oči, takže vypadá jak andílek. Ale když promluví, můžete slyšet nadávky, ponižování druhých a slova, která vás od takové malé holky zaskočí. Ona ani její devítiletá sestra se nebojí dát facku všem těm, kteří se jim nelíbí bez ohledu na věk. A přesto jsem si nedokázala při odjezdu představit, že tyto děti (drsné, protože jsou v drsném prostředí, kterému se přizpůsobují) na dlouhou dobu neuvidím. Ony samy se mě ptaly, kdy zase přijedu. Možná jsem pro ně Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

byla jenom atrakce, která jim zpříjemní všední dny. Ale i přesto se tam na sever chci vrátit. Prosím o modlitbu za obrácení za celý ten kraj, protože tam je modlitby potřeba, přestože je to poutní místo. Marteo Nováková PS.: Přestože jsem stále byla na území ČR (tedy v podstatě „doma“), tam je všechno jiné. Ani člověk nemusí jezdit na misie do zahraničí, aby si uvědomil, že ne všude se mají lidé stejně dobře jako on. Proto buďme vděční, že tady u nás, na Slovácku, máme alespoň tu tradiční víru a ochotné kněze, kteří své ovečky chtějí vést k našemu Otci v nebesích.

Adventní radování Co pro mě znamená advent? Radujme se, veselme se. Prožívejme tento měsíc v samé radosti. Mysleme jeden na druhého. Hlavně děti mají radost, že přijde Mikuláš – co dostanou, když budou hodné, když budou dobré známky ve škole!

I my starší jsme to prožívali také, ale jinačím způsobem. Když začal prosinec, už se drávalo peří. Tetičky si připravily kolovraty a šly ke kamarádkám přást přádlo z konopí a len. My jako děcka jsme poslúchaly, jak si

-7-

vypráví. A vyprávěly příběhy ze života, zpívaly naše lidové písničky a bylo nám s něma veselo. Také jsme se s něma pomodlily růženec. A když přišel Mikuláš, tak jsme se aj bály, ale pomodlily jsme se Otče náš a dostaly jsme nějaký mls a měly jsme z toho radost. Ale běda, když se dralo peří a přišly Luce! Peří rozfúkaly nebo rozházaly do peří dyňové jádra. V ten den se nemělo přást ani drát peří, to měla svatá Lucie svátek. A pak přišly Vánoce. Na Štědrý den už jsme nejedly, abysme viděly zlaté prasátko. Když vyšla první hvězda na nebi, zasedly jsme ke stolu, který nebyl tak připravený jak v dnešní době, ale měly jsme z toho radost. Když jsme se na Štědrý den probudily a viděly jsme na stole stromeček, tak mamička řekla: „A včil poděkujte Ježíškovi, že nám ho přinesl a máte být pořád hodní a modlitby nezapomínat.“ Dodnes vzpomínám, co vše jsme s rodičema a sourozenci prožívali a přeji Vám všem, jak farníkom v Petrově, tak ve Strážnici „veselé a šťastné svátky vánoční, Krista Pána narození, co jsme si od Něho vyžádali, předně zdraví, pokoj svatý a po smrti království nebeské“. tetička Růžena

Historie Co se na koncert nevešlo V neděli 15.11.2009 jsme si koncertem připomenuli 100 let od posvěcení varhan v našem kostele P. Marie. Při této příležitosti je vhodné si připomenout historii varhan, které nás provázejí svým zvukem na každé bohoslužbě. V kostele P. Marie se v roku 1909 postavily varhany z továrny Rieger z Krnova. Cena varhan byla stanovena na 16.000 korun. Protože stavba nových varhan je v každém období finančně náročná, konala se i na tyto varhany sbírka. V pamětní knize farnosti P. Marie se nám dochoval seznam dárců. Přispěli: Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Provinciál piaristů 7.000 K. rektor koleje P. Věnceslav Wilfinger 4.000K. představenstvo města Strážnice 2.000 K. Záložna Strážnice 1.000 K. pan starosta František Cigánek 250 K. pan Martin Hauptvogl 200 K. pan Jan Možnar 200 K. P. Otto Tichý kooperator 50 K. P. František David c.k. profesor 50 K. paní A. Kalpachrová farní hospodyně 100 K. prof. Lev Jakubíček 50 K. pan František Vávřík lekárník 100 K. Dr. Karel Vyskočil 100 K. pan František Lipa 50 K. pan Anton Puskailer c.k. notář 50 K. pan Josef Gajda 50 K. pan Emanuel Kuča 50 K. Varhany posvětil dne 21. listopadu 1909 důstojný pan P. Basil Kabrhel, provinciál řádu Piaristů. Tyto varhany měly dva manuály a pedál. Na svou dobu byly již značně velké. V prvním manuálu měly 12 rejstříků, ve druhém 10 rejstříků a v pedálu 7 rejstříků. Zásobu vzduchu pro hru zabezpečovaly zpočátku dva kalkanti „šlapači měchů“. V roku 1925 bylo objednáno u firmy Bratři Riegrové elektrický pohon pro dmychadlo varhan. Cena dmychadla byla 5.339,68 Kč a za stavební práce při montáži dmychadla se zaplatilo firmě Doležal 595,88 Kč. Praxe ukázala, že při plném kostele varhany nedostačují pro doprovod zpěvu lidí a hraní náročnějších varhanních skladeb, a tak kostelní výbor 19. února 1925 schválil, aby se v kostele P. Marie konaly duchovní koncerty a výtěžku aby se použilo k rozšíření varhan. První koncert byl uspořádán 5. června 1929 a vynesl 2.041,55 Kč. Druhý koncert byl konán u příležitosti svatováclavských oslav 28. září 1929 a vynesl 1.561,20 Kč. Třetí koncert pořádalo se souhlasem kostelního výboru Akademické sociální sdružení ve Strážnici v rámci oslav sv. Václava 28. září 1931 a vynesl 750,- Kč a tato částka jen stěží pokryla režijní náklady na uspořádání koncertu. A tak k rozšíření varhan nedošlo. Ke konci 2. světové války při bojích o Strážnici, dostal kostel přímý zásah

-8-

dělostřeleckým nábojem do rohu okna nad kůrem z levé strany a střepiny náboje spolu se zdivem zasáhly kůr a silně poškodily varhany tak, že se staly nefunkční. Hrací stůl a varhanní skříně s píšťalami byly prostříleny a demolovány. Celý stroj varhan byl plný střepin, cihel, skla a písku. Ihned po skončení bojů ve Strážnici se začalo uvažovat nejen o opravě varhan, ale též o jejich rozšíření a zdokonalení. Tehdejší varhaník pan Bohumil Mališka navrhl rozšíření o další manuál a asi 15 znějících rejstříků. Protože finanční situace nebyla příznivá, postupně se muselo z původních požadavků slevit. Po mnoha jednáních se firma Rieger a vedení farnosti spolu s varhaníkem Mališkou shodli na řešení: použít všechno dobré staré zařízení a doplnit tak, aby varhany byly zvukově obohaceny. Firma Rieger vyšla tomuto názoru vstříc přesto, že tato kombinace starého a nového materiálu byla značně komplikovaná. Nakonec smlouva byla uzavřena na rozšíření varhan z dosavadních dvoumanuálových na třímanuálové s novým hracím stolem a šestnácti novými rejstříky. Staré varhany měly 29 znějících rejstříků + pedál + spojky. Nové nynější varhany mají 45 znějících rejstříků + pedál + pomocná zařízení. Dosud nejsou osazeny z finančních důvodů dva jazykové rejstříky - roh křivý 8´, šalmaj 4´a jeden rejstřík mechanický - zvony. Dále mají varhany 49 pomocných rejstříků a zařízení usnadňující hru náročných varhanních skladeb a hlavně složitějších doprovodů. Celá přestavba si vyžádala 337.000,- Kč. Další oprava varhan byla provedena v roce 1963 a poslední generální oprava, kterou provedli bratři Stehlíkové v roce 1997 nákladem 510.000,- Kč. Další oprava a ladění varhan proběhlo v roce 2000, 2005 a v letošním roce. Ladislav Sovič


Informace Informace z farní kanceláře

-

Tak jako každým rokem v rámci omezení výdajů na topení a elektřinu už od soboty 28. listopadu až do Velikonoc budou všechny mše sv., pobožnosti, adorace apod. pouze v kostele P. Marie.

-

Začínáme advent. Budeme pokračovat v krásné tradici adventních mší sv. – rorátů. Roráty budou u P. Marie každé úterý a středu v 6.30 hod. (kromě úterý 8. prosince – Slav. Neposkvrněného početí Panny Marie). Po rorátní mši sv. zveme děti na adventní snídaně na faře.

-

V sakristii u P. Marie si můžete zakoupit brožurku Průvodce adventem. Najdete tam modlitby, biblické texty a zamyšlení na každý adventní den. Cena brožurky 20 Kč.

-

2. prosince jedeme na farní pouť do Říma; pouti se zúčastní O. Lukáš.

-

Od pondělí 30. listopadu (v Petrově od úterý 1. prosince) budeme brát úmysly mší sv. na dobu do Velikonoc 2010.

-

Adventní zpověď nemocných bude: ve Strážnici v pondělí 30. listopadu, v Petrově v úterý 1. prosince, v Domově pro seniory ve středu 2. prosince.

-

Společná svát. smíření bude v neděli 20. prosince (v Radějově ve středu 16. prosince).

-

Vánoce: půlnoční mše sv. v Petrově 21 hod., ve Strážnici 23 hod.; během vánočních svátků (25., 26., 27. prosince a 1. ledna) ranní mše sv. bude v 9 hod., také 25., 26., a 27. prosince nebudou večerní mše sv. Na Boží hod vánoční (25. prosince) po hrubé mši sv. bude výstav Nejsv. Svát. a slavnostní Te Deum; odpoledne Vás zveme na tradiční Živý betlém, navštívit strážnický betlém u P. Marie můžete: 25. prosince hodinu před Živým betlémem, 26. prosince a 27. prosince od 14.30 do 16.00 hod. (prosíme ochotné farníky, aby se u paní kostelnice přihlásili na hlídání

-9-

kostela P. betlému).

Marie

během

návštěvy

Knihovna křesťanské literatury Spolkový dům, Masarykova 370

-

Vánoční koncerty: 28. prosince (pondělí) v Petrově a 3. ledna (neděle) ve Strážnici u P. Marie.

-

V sobotu 23. ledna v 11.00 hod. začne příprava před přijetím svát. manželství pro všechny snoubence, kteří plánují svatbu během roku 2010.

-

Také během ledna se bude konat druhé setkání před farním plesem. Ještě jednou zveme všechny farníky ochotné zapojit se do příprav před farním plesem.

-

V sobotu 9. ledna proběhne Tříkrálová sbírka pro charitu. P. Lukáš

Poděkování Chtěli bychom poděkovat otcům Lukášovi a Jiřímu za povzbuzující a posilující svátosti, které udělovali našemu tatínkovi při jeho dlouhé nemoci. Děkujeme všem akolytům za obětavé přinášení sv. přijímání. Pán Bůh zaplať! rodina Mlýnkova

Poděkování Touto cestou chceme poděkovat všem duchovním otcům a všem akolytům, kteří pravidelně navštěvovali mého manžela a našeho tatínka p. Františka Sochora, Staré město 236, a přinášeli mu sv. přijímání. Obrovský dík také patří všem obětavým sestrám z Charity Strážnice a pečovatelské služby sv. Zdislavy, které nám pomáhaly příkladnou péčí v jeho těžké nemoci. Děkuji také Vám všem, kteří jste se s ním dne 16. října přišli rozloučit, a snažili se tak zmírnit naši bolest. Také děkujeme za projevenou soustrast, písemnou i osobní. Pán Bůh zaplať všem! Děkuje Marie Sochorová s rodinou


Vám nabízí pro nadcházející adventní dobu: Život Panny Marie podle Marie Valtorty Maria Valtorta je italská vizionářka (18971961), která byla posledních 28 let svého života trvale upoutaná na lůžko. Napsala desetisvazkové dílo o životě Ježíše Krista a jeho Nejsvětější Matky. Z tohoto díla jsou vybrány scény ze života Panny Marie a seřazeny chronologicky počínaje Neposkvrněným Početím a konče jejím Nanebevzetím. Stín Otce – Jan Dobraczynski Je románový příběh o sv. Josefovi. Autor se ujímá nejen úžasného úkolu převyprávět život významného světce, nýbrž rekonstruuje i kulturní pozadí, v kterém se světcův život odehrával. Když přišla na svět láska – D. Pfannmuller Život Panny Marie a Pána Ježíše zpracovaný románově začíná Svatou nocí v Betlémě a končí Nanebevstoupením Pána Ježíše. Těšíme se na Vaši návštěvu. Pondělí a středa 9.30 – 11.00 Úterý 16.00 – 17.00

Úklid kostela Panny Marie Sobota Sobota Sobota Sobota

5.12. - skupina č. 12.12. - skupina č. 19.12. - skupina č. 23.12. - skupina č.

3 - Rybecká L. 4 - Sochorová E. 5 - Gajdová L. 6 - Stehlíková J.

Na příští číslo našeho farního časopisu se můžete těšit již na Štědrý den. Prosíme, dodejte veškeré své příspěvky do 11. prosince! - 10 -

OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2010

Hledáme vedoucí skupinek a koledníky! Na začátku roku 2010 opět proběhne Tříkrálová sbírka v celé ČR. Ve Strážnici a Petrově

budeme koledovat v sobotu 9. ledna 2010. Koledování dále proběhne v Radějově, Sudoměřicích a Rohatci.

Prosíme opět dobrovolníky, kteří by byli ochotni i letos doprovázet koledníky po bytech a domech. Rádi bychom zachovali počet skupinek, aby koledování proběhlo v jeden den a netrvalo dlouho. Jestli sami nemůžete (z různých důvodů), nabídněte nám dobrovolníky, které bychom mohli oslovit.

Prosíme také o pomoc se zajištěním koledníků! Koledovat mohou i předškolní děti, ale v doprovodu rodičů nebo někoho blízkého. Ústní nebo písemnou přihlášku můžete odevzdat v prodejně strážnické charity nebo osobně koordinátorce TK sbírky paní Martě Hořákové (Masarykova 334, Strážnice, mobil 737754365), v Petrově paní Anně Obrtlíkové (Petrov 225).


Prosíme, nahlaste vedoucí skupinek i koledníky co nejdříve – už teď -, abychom mohli včas zajistit vystavení průkazek. K vystavení průkazu vedoucího skupinky potřebujeme tyto údaje: jméno, příjmení, bydliště, číslo platného občanského průkazu a datum narození. Vedoucí skupiny koledníků může být osoba starší 18 let. Těm, kteří se k této službě rozhodnou předáme materiály a informace týkající se „Tříkrálové sbírky 2010“ při společném setkání. Termín informační schůzky bude včas oznámen. Věříme, že svou účastí na tříkrálovém koledování předáme nejenom jeho poslání, ale též pomůžeme těm, kdo naši pomoc potřebují. Doufáme ve Vaši pomoc a děkujeme. -----------------------------------------------

Osobní asistence Charita Strážnice děkuje Vám všem, kteří jste se stali sponzory našeho automobilu, který denně vídáte jezdit v ulicích našeho města. Díky části výnosu tříkrálové sbírky 2009, výtěžku benefičního divadla „III. Hroznolhotské etýdy“, na které přišlo mnoho z Vás, nadaci Divoké husy, která zdvojila výtěžek divadla, sponzoru „Karel Kaňák s.r.o.“ má osobní asistence konečně vlastní auto a může kvalitněji pomáhat potřebným mezi námi. Jejich jménem děkujeme!

- 11 -

Nejen pro děti Mikuláš byl biskupem v městě Myry v Malé Asii. Snažil se pomáhat všem potřebným. Vypráví se o něm mnoho neuvěřitelných příběhů. I když některé z nich jsou legendami, přesto víme jistě, že v jeho srdci a jeho životě se odrážela… (viz tajenka)

Řešení vhoď do krabičky uprostřed kostela na první prosincové dětské mši sv. Bude se losovat! Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti Vychází 29.11.2008, náklad 700 kusů Tisk: Tiskárna Sukupovi. Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail : [email protected] webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz Děkujeme všem přispěvatelům


- 12 -

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. IX., prosinec 2009

Recommend Documents