chebské farnosti prosinec 2012

chebské farnosti

prosinec 2012

Vždyť jaká nám od Boha mohla zasvitnout větší milost nežli ta, že maje jednorozeného Syna, učinil jej Synem člověka a naopak zase syna člověka učinil synem Božím? (z denní modlitby církve)

ročník 16

číslo 12

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 12 – PROSINEC 2012

EDITORIAL Je to možné? Vždyť je to přece jen kratičká chvilička, kdy jsme si přáli hezké dny a shledání znovu na začátku adventu. A on už je tady. Jo, jak ten čas letí… Každý rok si slibuji, jak konečně jednou advent prožiji tak, jak se na křesťana sluší, a každý rok je tohle mé předsevzetí ze všech stran neúprosně torpédováno: a) pocitem, že musím úplně zgruntu vyčistit byt (nad čím v jiných měsících roku vcelku v klidu přivírám oči, tak teď mě ovládá dojem, že bez toho prostě Vánoce nebudou), b) že musím určitě zkusit tenhle druh cukroví, na který jsem dostala recept před třemi lety, c) proběhat obchody a koupit všem ty nejlepší a nejoriginálnější dárky, d) zvládnout k tomu blázinec v práci, e)… Přiznávám, že se mi občas už tu a tam podaří tomu všemu odolat a najít čas na ztišení, ale pořád to není jaksi ono. Dny letí tak strašně rychle, že najednou je tady Štědrý den a já mám pocity uštvaného dostihového koně v cílové rovince. Přeji vám, ale hlavně sobě, hluboce prožitý adventní čas, požehnané Vánoce a dobré vykročení do dalšího roku. rym

CESTY VÍRY Uložení pokání jsem tedy později brala jako něco, co ke sv. smíření patří. Asi tradice, říkala jsem si. Něco, co se sluší vykonat. Víc jsem to neřešila… A ejhle! Ono je to s tím ukládáním pokání při zpovědi kapánek jinak: Místo trestu dárek! Odpuštění s bonusem! Perlička povzbuzení! To zní dobře, skoro jako titulky z první stránky novin   ! Slova pana faráře „za pokání si přečti a promedituj žalm 45“ najednou zněla mým uším jinak. Těšila jsem se, jak „dárek“ doma v klidu rozbalím, vnořím se do textu 45. žalmu a nechám se unášet ve slastné meditaci . Přišla jsem, rozbalila jsem a ….. a ono nic! Četla jsem tedy znovu, pomaleji. Zase jsem nechápala! Zkuste meditovat něco, čemu nerozumíte! Provokovalo mě to!!! Úkol je úkol, nějak se s tím přece poprat musím! Když „nedocvakává“ mě, určitě „docvaklo“ někomu chytřejšímu přede mnou a možná to i dal na net…

ODPUŠTĚNÍ S BONUSEM „Přijmout při svátosti smíření pokání, to je jako zviditelnit, potvrdit, téměř hmatatelně dát najevo své přesvědčení, že příště jinak, líp a především s Ním. Navíc je to i malý dárek – perlička, která má být pro radost a povzbuzení. Malý světýlko, který mi posvítí a jeho lesk se pak může odrazit dál“. Tak nějak to pan farář povídal, nebo spíš - tak jsem to já pochopila. Tím ale úplně rozmetal mé dávné představy. V dětství mi totiž ono – „za pokání se pomodli 2x zdrávas“ znělo stejně jako – „za trest se pomodli“… Později jsem slovu pokání začala rozumět tak, jak je to napsáno v biblickém slovníku (cituji): Pokání v biblickém slova smyslu znamená nejen změnu smýšlení a cítění a lítost nad hříchem, nýbrž proměnu celého života a přijetí nových norem mravních a náboženských, odvrácení od hříchu a obrat k spravedlnosti, k Bohu. Co jiného asi tak při vyznání člověk dělá, než že se znovu s lítostí vrací k Bohu?? 2



Zrovna moc výkladových kázání na 45. žalm se mi najít nepodařilo (celkem 2). A zas nic… snad jen pár indicií. Odkazy pod čarou v bibli také žádné, tak nezbývá, než číst znovu a ještě pomaleji. Najednou, snad právě díky těm indiciím začíná problejskávat. Že by opravdu odkaz na NZ? Dobrodružství začíná! Našlapuju hodně zlehýnka a pomalu, abych nezaplašila klubající se myšlenku. Žalm 45 a Otčenáš? – začínám mít pocit, že mají něco společnýho, je to jako detektivka! K pátrání si místo Komisaře Rexe vezmu Katechismus. (Modlitba Páně je tam vážně hezky vysvětlená). Žalm vytáhnu z Bible pro 21. stol. (tenhle překlad se čte hodně dobře  ). Pátrám, srovnávám a žasnu! Nejsem profík, ani katecheta, ani diakon, žádné podobné vzdělání! Proto rozhodně neprezentuji výsledky mého malého objevování jako výklad, nebo poučování. Chci jen vyjádřit své pocity a radost z pomyslného „navlékání perliček“. MaF

a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo“ (Lk 2,6-7). Tři řádky a dost. Nejpozoruhodnější událost světových dějin líčí Lukáš ve třech řádcích. Vánoce jsme jsme zavalili sutinami sentimentu, folklóru a všemožného braku. Vánoce jsou pro nás záminka pro sentimentální výlevy. O Vánocích – jednou do roka – jsou z nás kladní hrdinové. Jednou ročně si dopřejeme ten luxus cítit se jako dobří lidé. Vánoce jsme prostě a jednoduše zabili. Prostotu oněch tří řádků jsme dokonale zničili. Naše bohaté Vánoce nakonec ty pravé Vánoce o všechno obraly. Kristus nám chce dát svůj dar. Nedává nám dárky. Sám se stává největším darem. My předstíráme, že jsme si toho nevšimli, vždyť nám dá tolik práce vybalit všechny ty dárečky, které jsme dostali pod stromeček! Božský dar raději udusíme pod kupou pestrobarevných papírů, hraček a nejrůznějších zbytečností. Máme za úkol proměnit se v dar. O Vánocích si lidé dávají dárky. Vánoce, to jsou hory dárků, tuny balicího papíru, kilometry zlatých stuh a velkolepá vánoční přání. Povinností nás křesťanů není dávat dárky. Ale proměnit se v dar, darovat bez jakýchkoli výhrad vlastní život. Především je však nutné dodat si odvahy a podívat se do zrcadla, které nám tyto tři řádky Lukášova evangelia nastavují. Je nutné rozloučit se s bombastickými oslavami Vánoc a znovu nalézt ztracenou prostotu a opravdovost. Je nutné objevit Vánoce a poklad skrývající se v jejich chudobě. Dříve než se oddáme vánoční radosti, měli bychom se možná oddat vánočnímu smutku nad tím, co jsme s Vánocemi provedli.“ (tolik Alessandro Pronzato – Provokující evangelia str. 13-17) Někdy zažívám obrovskou radost z toho, jak jasně a srozumitelně nám Hospodin odpovídá na naše otázky, strachy,

HRŮZA Z VÁNOC Na konci října začalo sněžit a mé nitro volalo: „Nééééééééééééééééééé“. Pak mi přišlo několik esemesek o tom, jak lidé už mají vánoční náladu. Jak může mít někdo vánoční náladu, když úplně přeskočil podzim a ještě ani nezačal Advent??? Mně při pomyšlení na Vánoce mrazilo v zádech. Už zase? Zase svíčičky, koledy už od listopadu, všude nával, spousta jídla, dárky, které už většina z nás ani nepotřebuje, Rybovka. Ne. Já nechci! Jsem blázen? A včera mi „něco“ říkalo: „Otevři tu knížku Provokující evangelia a čti.“ První zamyšlení se jmenuje Co je to vánoční smutek. „Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének

3



pochybnosti. Mám hrůzu z Vánoc, z těch, které probíhají kolem mě – hluk, chvat, blázinec, obžerství. Ženy si budou stěžovat na množství práce – úklid, vaření, dárky. Kolegyně se bude chlubit, že má patnáct druhů cukroví. Já sama se budu bát, že nevydržím jíst střídmě. Několik posledních let mám z Vánoc tento pocit: přes všechno lidsky krásné jako je pospolitost, dobré jídlo, dárky, půlnoční či zpívání koled, jako by se ztrácelo to podstatné. Poselství, že se Všemohoucí Bůh stal člověkem, malým bezbranným miminkem. Napadlo mě, že bych na Vánoce odjela někam do kláštera a prožila je úplně jinak než obvykle. Rozjímala bych v tichu u jesliček, postála u nich a přemýšlela, kým je to malé dítě pro mě a co mi chce říct. Pomaličku bych si četla vánoční příběh. Oželela bych dárky, pojedla střídmě, poseděla v tichu. To by mi ale neprošlo, okolí by mě nepochopilo. Napadlo mě ale jedno řešení – udělat si klášter v srdci. Zajít do kostela mimo bohoslužbu, být s ním sama. Jít se projít místo koukání na pohádky, cukroví nepéct a koledy vynechat. A dárky? Dát druhým drobnosti, napsat jim, co pro mě znamenají. A sama jsem poprosila, aby místo dárku mě ti, kteří mě chtějí obdarovat, přispěli na někoho potřebného. Nechci mít hrůzu z Vánoc, chci prosit o odvahu roztrhat všechny ty obaly a dostat se k tomu Největšímu daru. Pořádně se jím pokochat a nechat rozradostnit. lk

nička. Hned vysvětlím. Advent mám hodně ráda, to očekávání, napětí, ani ne tak přípravy vánoční – myslím tím teď ty „pozemské starosti“ – pečení, uklízení, chystání, zdobení… Ale takové to nadpozemské těšení se a očekávání příchodu Pána Ježíše Krista do našich srdcí… Snad každý můj advent provází nějaké ty moje malé osobní „zázraky“. Jasně, že se tomu normálnímu předvánočnímu shonu nevyhnu - nejsem mimozemšťan! Ale je to o tom chtění. Mám dvě malé děti, takže předvánočnímu „šílenství“ neuniknu! Ale dá se… Loni jsem měla advent úplně kouzelný, doufám, že letos bude zase. Někdy jen stačí chtít… Fakt. Vyzkoušejte to! Jako to píši v úvodní básni: „ Když máte srdce otevřené, dějí se vám zázraky.“ Skutečně stačí své srdce otevřít a opravdu chtít… Svůj pravý poklad náhle můžeme poznat ve své osobní modlitbě, nebo v modlitbě růžence, nebo v četbě Bible. Je to různé a pokaždé jiné. Takže můj loňský advent byl plný malých hezkých „zázraků“, ale najednou jsem si řekla, proč by to Vánocemi mělo končit? To vlastně ani nechci! Mou duši to každopádně posiluje a „kamsi“ povznáší! Může nás inspirovat i druhá sloka básně:“Chyťte šanci za pačesy a držte ji na věky!“ Nejde ani tak o ty malé či velké zázraky, ale prostě to hezké tak nějak prožívat pořád, teď a tady! Proč by mělo končit? Nemusí! Chtěla jsem a chytla šanci za pačesy. Chtěla jsem, chtěla a modlila se za „to“, ať mě „to“ neopouští, ale z toho adventu mě „to“ dál životem provází. Takzvané „TO“ je vlastně láska a přítomnost Boží! Stalo se! Co je u lidí nemožné, je u Boha možné!!! Provázelo mě „TO“ – vlastně láska Boží celý rok a ještě provází. Jsem za to nesmírně vděčná. Měli jste už vlastně možnost nahlédnout v předcházejících číslech Zpravodaje do mého dění – svátost smíření, svatba v kostele, svaté přijímání – to všechno se mi dě-

LÁSKA BOŽÍ Když máte srdce otevřené, dějí se vám zázraky, chyťte šanci za pačesy a držte ji na věky! Krátký, jasný, výstižný verš. Hodně se lidem líbí. Málokdo, nebo asi nikdo neví, jak vůbec vznikl. Je to vlastně adventní bás4



je z lásky a milosti Boží. Proč? Protože fakt chci!!! Zní to skoro jednoduše, ale jednoduché, to opravdu někdy je! Bůh po nás nežádá věci nemožné! To jen my lidé si to někdy komplikujeme. Nebudu se dál rozepisovat, ať si to každý prožije sám. Já je cítím jako něco nadpozemského a snažím se to popsat ve své další básni:

Láska je to, co jsme, navždy v ní zůstaňme! Láska je trpělivá, laskavá a nezávidí, láska se nevychloubá a není nám cizí! Láska zůstane, vše ostatní pomine! Nevím, jestli je třeba ještě něco dodávat, ale snad jen to, že všem přeji krásné a požehnané Vánoce, ale hlavně také kouzelný advent. Plný očekávání, těšení se, ať už se vám dějí malé či velké zázraky, ale ať vás hlavně kamsi povznáší od pozemských starostí. A úplně na závěr má poslední báseň.

ÓDA NA LÁSKU BOŽÍ Podstatou života je láska, je to naše nejvnitřnější kráska. Láska k jedné osobě je pomíjivá, kdežto láska Boží je věčná, navždy živá! Láska Boží je požehnání a inspirace, bez ní nic nelze, anebo, vše se daří jenom krátce. Chaos a zmatek bez lásky v srdci máme, hledejme ji ve svém nitru, nic tím neztratíme, jenom získáváme! Láska Boží miluje bezpodmínečně, tak nějak opravdově, skutečně. Pravá láska musí růst, nechce od nás žádný půst! Láska potřebuje sílit, růst a rozpínat se, spojit se s námi a neztratit se. Láska přemáhá svět, přemohla i smrt, my chceme mít všechno hned, nechejme se jí prostoupit skrz! Láska si nic nevynucuje, jen na nás čeká, zve a prosí, jen přistupme blíže, otevírá nám cestu, pojďme po ní bosí. Jak snadné je lásku přijímat, tak snad i dávat, je to radost nadpozemská, vždyť to není žádná ženská! Jestliže uděláš jeden krok k ní, ona udělá tisíc kroků k tobě. Nech to všechno na ní a vrátí se to k tobě. Co je láska a co není, býváme často popletení.

ADVENT – VÁNOCE Čas adventní s sebou krásy nese, zahloubejme se do svého nitra, nic nám neuteče! Čas k rozjímání a k navštívení svého nitra máme. Využijme dobu adventní k tomu, že se lépe poznáme! Čas klidu, míru, pokory, odstraňme všechny naše závory! Svíce plápolá, purpura voní, nalijme vodu do mísy, pustíme lodičky po ní. Štědrý večer je znamením LÁSKY, ať jsou pryč všechny naše vrásky! Přeji všem, ať vás láska Boží provází na každém vašem kroku! Ať už ji nalézáte ve svém srdci, nebo v srdcích těch druhých. Chyťte každý svou šanci za pačesy teď a tady a držte ji na věky!!! Anna Šalomová

SLOVO ŽIVOTA Už tu máme ADVENT! A s ním nové SLOVO ŽIVOTA na prosinec 2012 a to zní: „Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“ (Jan 1,12). To je velká novina, kterou Ježíš zvěstoval lidstvu: Boží synovství, to jest stát se díky Boží milosti Božími dětmi. A komu a jakým způsobem je tato milost dána? 5



„Všem, kdo ho přijali“ a kdo ho během dalších věků přijmou. Ježíše je třeba přijmout s vírou a láskou a uvěřit, že je náš spasitel.Pokusme se však hlouběji pochopit, co to znamená být Božími dětmi. Stačí hledět na Ježíše, Božího syna, a na jeho vztah s Otcem. Ježíš se modlil ke svému Otci jako v modlitbě „Otče náš“. Pro něho byl Otec „Abba“ to jest doslova tatínek, na kterého se obracel slovy nesmírné důvěry a nekonečné lásky. Jelikož ale přišel na zem kvůli nám, nespokojil se s tím, aby byl v tomto privilegovaném postavení sám. Tím, že za nás zemřel, že nás vykoupil, nás také učinil Božími dětmi, svými sestrami a bratry. Prostřednictvím Ducha Svatého dal i nám možnost, abychom byli uvedeni do lůna Nejsvětější Trojice. Takto i nám bylo umožněno používat jeho božské oslovení „Abba, Otče, Tatínku můj, náš, se vším, co toto oslovení obnáší – jistotu, že nás chrání, máme pocit bezpečí, máme odevzdanost jeho lásce, máme božskou útěchu, sílu a horlivost: horlivost, která se rodí v srdci toho, kdo má jistotu, že je milován. To, co nás činí jedno s Kristem a skrze něj syny a dcerami Božími, jest křest a život milosti, který při křtu dostáváme… V tomto evangelijním úryvku je kromě jiného také jedno slovo, vypovídající o hluboké dynamice tohoto synovství, které se má den co den naplňovat. Je opravdu třeba „stát se Božími dětmi.“ Těmi se stáváme a jako Boží děti rosteme, když odpovídáme na jeho dar a plníme jeho vůli. Ta je zcela shrnutá v přikázání lásky: lásky k Bohu a lásky k bližním. Přijmout Ježíše znamená poznávat ho ve všech naších bližních. I oni budou moci poznat Ježíše a uvěřit v něj, pokud v našich projevech lásky zahlédnou odlesk, jiskru bezmezné lásky Otcovy… Snažme se v tomto měsíci, v němž si zvlášť připomínáme Ježíšovo narození na této zemi, navzájem se přijímat a vidět v

druhých samotného Krista a sloužit tím Kristovi v našich bližních. A tak vzájemná láska a poznání podobné tomu, co spojuje Syna s Otcem v Duchu Svatém, bude vyrůstat i mezi námi a Otcem a pocítíme, jak vždy znovu vychází z našich rtů Ježíšovo oslovení: „Abba, Otče – Tatínku!“ (podle textů a materiálů Chiary Lubichové) iš

KYTIČKA PRO JUBILANTKU PANÍ MARII HOCKOU Dne 12. listopadu oslavila 90. narozeniny paní Marie Hocká. Dříve jsme ji mohli vídat na mši každou neděli, ale protože už jí nohy tolik neslouží a je odkázána na služby farního taxi, sleduje paní Hocká mši v rozhlase. Co ji znám, je to vždy přívětivá, milá usměvavá žena, která si nestěžuje, nestýská a nehudruje. Mám vždy v její blízkosti pocit, že kolem sebe šíří pokoj a pohodu. Paní Marie Hocká přišla na svět v roce 1922 v Kateřině, což je malá osada blízko Skalné. Rodina nebyla bohatá, doma byly kromě Marie ještě další tři děti, tatínek se musel hodně ohánět, aby rodinu uživil…, „ale byli jsme šťastní. Žili jsme skromně, ale spokojeně. Na dětství mám moc hezké vzpomínky,“ vzpomínala v 950 osudech paní Marie. V době, kdy se drtivá většina z nás honí za penězi a kdy kolem sebe takřka neustále slýcháme nářky, jak to či ono není a jak to všechno za nic nestojí, je tahle věta úplným balzámem na duši: „Měli jsme se co ohánět, žili jsme skromně, ale šťastně!“ Paní Hocká, tehdy ještě Rothová, po vychození měšťanky nastoupila do továrny a její vzpomínky pokračují: „Brali jsme padesát haléřů na hodinu, ale byli jsme rádi, že práci máme, že si vyděláme nějaké peníze, kterými pomůžeme vylepšit rozpočet rodiny. Tenkrát, pokud jsme ještě bydleli u 6



rodičů, bylo samozřejmostí, že jsme celou výplatu odevzdali.“ Do poklidného života zasáhla válka. Marie, stejně jako řada dalších německých dívek, musela nastoupit do válečného průmyslu. Pracovala v Chebu na letišti. Po válce rodina, která se nezpronevěřila, do odsunu nakonec nešla. Nicméně jako Němka musela odejít pracovat na statek, daleko od svého rodiště. „Bylo to pro mne těžké, nechtělo se mi, ale musela jsem…“ Pomohli dobří lidé, paní Marie se mohla za čas vrátit a nastoupila do kaolinek ve Skalné.“ Celý svůj další život pak pracovala v dělnických profesích. Práce jí byla vlastní, a každou se snažila odvádět, jak nejlépe

uměla. Vdala se, vychovala dceru. Má tři již dospělé vnuky a vnučky a pět pravnoučat. Před třiadvaceti lety manžel Marie Hocké zemřel na infarkt, a od té doby žije sama. „Nejčastěji jsem se svými vzpomínkami a přemýšlím, kolik dnů tady na zemi mi ještě Pán Bůh dopřeje. Jsem za každý den vděčná, jsem vděčná těm, kdo mi pomáhají dopravit se na mši do kostela. Bohu za to díky.“ A my děkujeme vám, paní Hocká, i za to, jak nám svým skromným, prací naplněným a promodleným životem dáváte velký příklad. rym

POMOC POTŘEBNÝM Nejvytrvalejším běžcem byl letos Marek Chlupatý, který zdolal 154 km, a z žen překonala nejvíce Hana Vlčková – 103,5 km.

V LÁZNÍCH SE OPĚT BĚHALO 23hodin – 266 účastníků – 6 122 km – 27 005 Kč

Františkolázeňská 23hodinovka – běh pro o. s. Joker. Na státní svátek 17. 11. 2012 se konal již po 4. benefiční Františkolázeňský běh. Běžecká škola Miloše Škorpila ve spolupráci s Farní charitou Cheb a již podruhé s občanským sdružením Joker Cheb uspořádala ve Františkových Lázních další běžecký happening, jehož výtěžek byl určen právě na podporu projektů tohoto občanského sdružení.

JAK DOPADL SOUBOJ ŠTAFET? Avizovaný souboj štafet se pro nečekaně vysoký počet účastníků nerealizoval, naši dobrovolníci stihli pouze sledovat počet kol, takže známe pořadí týmů v celkovém počtu naběhaných kilometrů. Nejvytrvalejším týmem byli příznivci Běžecké školy Miloše Škorpila, kteří společně urazili 1900 km, na druhém místě se umístili se 486 km členové USK Akademik o. s. Cheb, na třetím místě jsou s 476 km studenti a příznivci VOŠ Cheb a tým Farní charity Cheb zvládl urazit 447 km.

A JAK BENEFIČNÍ BĚH DOPADL? Startovalo se 16. 11. 2012 v 16:00 a za poměrně dobrého počasí se na trati vystřídalo celkem 266 účastníků – sportovců a nesportovců, od malých dětí po seniory a pravidelného účastníka psa Šimona, což je o třetinu více než vloni. Všichni dohromady naběhali 6 122 km, což je o 2494 km víc než v loňském roce, a společným kolečkem pak účastníci slavnostně závod 17. 11. 2012 v 15:05 hodin zakončili.

VÝSLEDEK BENEFICE? Během23 hodin běhu se od účastníků vybralo na dobrovolném startovném 27 005,Kč, které pořadatelská BŠMŠ předá občanskému družení Joker. Prostředky budou použity na dovybavení a provoz Čtenářské kavárny, kde pracují také jejich klienti.

7



me, budou klienti Azylového domu a noclehárny Betlém a jejich Nízkoprahového denního centra. Klientů těchto zařízení stále přibývá, a tak se s námi do této akce letos již podruhé zapojí i farníci z Aše. Lístečky s přáními budou k rozebrání vždy po mši od neděle 2. 12. 2012 a pěkně zabalené dárky se jmenovkami pak můžete na faru nosit vždy v pondělí a ve středu nebo nechat po mši svaté v sále nejpozději do 16. 12. 2012. Děkujeme Vám všem, kteří se takto dělíte o radost z Vánoc i s těmi, kteří by jinak vůbec žádný dárek nedostali. 2. Korintským 9,7: Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘. eko

VELKÉ PODĚKOVÁNÍ Celých 23 hodin jsme letos kroužili při benefičním běhu kolem Sadů Bedřicha Smetany ve Františkových Lázních. I tentokrát se nám podařilo sestavit štafetu Farní charity, ale účastníků bylo méně než vloni, takže to bylo za cenu, že někteří byli na trati víc než jednu hodinu. Všichni návštěvníci letošního ročníku si pochvalovali příznivé počasí, dobrou organizaci akce, pestrou nabídku občerstvení, ale hlavně lidi, kteří to všechno zajišťovali – zapisovali kola, dodali domácí koláče, buchty, štrúdly a jiné dobrůtky a hlavně masáže, které osvěžily unavené nohy. Takže jejich poděkování předáváme Vám všem, kteří jste přispěli ke zdaru této akce, a těšíme se zase za rok. Eva Kolafová [email protected]

PÁNSKÉ BOTY – POPTÁVKA Milí farníci, v charitním šatníku mají akutní nedostatek pánských zimních bot. Takže kdo by měl doma teplé zimní boty (více jsou na odbyt pánské), tak je přineste co nejdříve na faru nebo přímo do denního centra v ulici Svobody 29. Děkujeme. eko

MINIPŮČOVNA POMŮCEK Jak už jsme Vás informovali v minulém čísle, Farní charita se snaží podporovat lidi, kteří se rozhodli pečovat o své blízké doma, nejen duchovním doprovázením, odbornou literaturou, zprostředkováním konzultací s odborníkem na paliativní medicínu, ale také materiálně. V naší půjčovně je k dlouhodobému zapůjčení k dispozici zcela zdarma: polohovací postel s antidekubitní matrací, tlakový zdvihák do vany, invalidní vozík, chodítko, tříkolka i tyto drobné pomůcky nerezové sedátko do vany a madlo na vanu, navlékač punčoch nebo různě velké rehabilitační míče. Pokud byste potřebovali v této oblasti s něčím poradit nebo pomoci, nebojte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme pomáhat. eko

ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘE Stejně jako minulé roky budeme pomáchat i letos zaměstnancům Diecézní charity Plzeň, kteří pořádají pro jejich klienty bez přístřeší štědrovečerní večeři. Ta se bude letos výjimečně konat už v neděli 23. prosince od 19:00 v prostorách Noclehárny Betlém. Je to proto, že těchto klientů přibylo a je zapotřebí větší prostor a proto také nás prosí o pomoc s přípravou této večeře. Takže na tento den hledáme dva až tři schopné lidi, kteří by spolupracovali se zaměstnanci Betléma a koordinovali a zkušenostmi podpořili partu studentů dobrovolníků, kteří se mají chuť vrhnout do vaření. Kdo by o tom uvažoval, může se mi přihlásit na [email protected] nebo na

STROM SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ Jako každý rok i tentokrát budeme ve farnosti pořádat Strom splněných přání. Po zkušenostech z minulých ročníků jsme se letos rozhodli, že potřební, které obdaruje8



čísle: 731 619 729 a společně se tam půjdeme podívat, abyste se mohli bez obav pro tuto pomoc rozhodnout. Pokud byste měli chuť podpořit tuto akci nějak jinak, velice uvítáme, když darujete nějaké domácí cukroví nebo ovoce, a přispějete tak k vytvoření vánoční atmosféry. Děkujeme. eko

V lednu opět budeme v naší farnosti a okolí pořádat Tříkrálovou sbírku a zveme všechny naše spolupracovníky na tradiční přípravnou schůzku ve čtvrtek 3. ledna 2013 od 16:30 do 17:30 hodin na faře, kde už si budete moci rozebrat pláště, koruny a další potřebné věci. Kdo si chce zamluvit svůj oblíbený koledovací region, může mi to telefonicky nahlásit předem od 17. prosince 2012. Slavnostní zahájení bude v pátek 4. 1. 2013 v 15:00 v Obřadní síni na radnici. eko

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2013 Vážení a milí farníci, minulí současní i budoucí koledníci!

ZPRÁVY Z LORETY Se záchranou a obnovou zničené Velké křížové cesty se opět začalo společně se záchranou Lorety v r. 1992. Bylo opraveno šest posledních zastavení, kaple Ukřižování a Boží hrob. Do 28. zastavení zhotovil akad. sochař Hatto Zeidler zdařilé sousoší Snímání z kříže. Nyní se obnovy Velké křížové cesty ujal i Nadační fond města Chebu a před začátkem letošní sezony nechal umístit před Loretou panel s vyobrazením, jak by měla v budoucnu Velká křížová cesta vypadat. Zapojil se i Klub českých turistů, který na náš popud vyznačil trasu turistickými značkami. Skupina německých poutníků křížovou cestu prochází každoročně v době postu a z naší farnosti se pobožnost křížové cesty vedená panem farářem Petrem Hruškou uskutečnila poprvé letos 10. března. Pro příští sezónu chceme vydat českoněmecké průvodce křížovou cestou a v plánu je obnova kaple Poslední večeře Páně. Nezbývá než doufat, že úplná obnova nebude tentokrát trvat déle než 24 let. ako

VELKÁ KŘÍŽOVÁ CESTA KDYSI A DNES Stavba velké křížové cesty na Loretě trvala déle než 24 let. Chebští jezuité začali s její výstavbou zároveň se stavbou Lorety v r. 1665 a dokončena byla v r. 1689. Při své preciznosti si jezuité opatřili z Jeruzaléma přesné vyměření cesty Kristova utrpení a podle toho pak umístili všech 29 zastavení. Stavba i vybavení 29 zastavení bylo nákladné (již v roce 1665 zaplatili jezuité chebskému sochaři 30 zlatých za sochy ukřižovaného Krista, Panny Marie a sv. Jana a 16 zlatých za dva lotry) a bylo hrazeno převážně z darů nebo odkazů různých šlechticů a bohatých chebských měšťanů. Velká křížová cesta přitahovala zbožné poutníky po celá staletí. Rodáci ze Starého Hrozňatova vzpomínají, jak obyvatelé Hrozňatova poskytovali poutníkům ze vzdálenějších míst přenocování za mírnou úplatu. V komunistické éře byla jednotlivá zastavení vyrabována, dřevěné sochy v životní velikosti asi posloužily jako otop, na místě Pilátova domu postavili kasárna. 9



ZPRÁVY Z MIKULÁŠE v našem kostele sv. Mikuláše a sv. Alžběty v roce 2012 a kteří jsou zváni na setkání. Nejvíce svého času darovala paní Hana Vávrová a to více než 400 hodin. Více než 200 hodin odsloužili pánové Karel Dvořák a Miroslav Schulz. Přes 100 hodin darovali pan Zdeněk Vild, paní Brigita Loosová, pan Jiří Paták, paní Pavla Majorová, pan Jiří Rak. Více než 50 hodin byli v kostele služebníci – Marie Heřmanová, Alžběta Beňová, Růžena Polívková, Jan Kopečný. Přes 20 hodin darovali paní Jiřina Hladká, Jaroslav Klyeisen, pan Petr Beran, paní Veronika Peťovská. I ti, kteří nemohli, neměli možnost a odsloužili méně než 20 hodin, zaslouží uznání. Jsou to – paní Iva Machová, paní Alena Divíšková, paní Antonie Faturová, paní Stanislava Korjenková, paní Alena Kovaříková, paní Helena Kněžická, paní Zdeňka Skubeničová. Do konce října odsloužilo 23 dobrovolníků 1993 hodin. Náš chrám je otevřen pro veřejnost po celý tento rok dennodenně, pouze v zimních měsících (leden, únor březen) bylo v pondělí zavřeno. Otevřeno může být díky vyjmenovaným dobrovolníkům, z nichž někteří ani nejsou příslušníky naší farnosti. Obracím se na všechny naše farnice a farníky, kterým to časové a zdravotní možnosti dovolují, aby se i oni přihlásili k dobrovolnické službě v našem kostele sv. Mikuláše a sv. Alžběty. Uvítáme každého, kdo má o tuto činnost zájem a může darovat třeba jen pár hodin za týden, měsíc či rok naší farnosti a městu. Můžete kontaktovat Dobrovolnické centrum nebo rozdělovače služeb v kostele pana Dvořáka, e-mail: [email protected], tel. 774 826 007. Karel Dvořák

MIKULÁŠŠTÍ DOBROVOLNÍCI Prosinec je měsíc, ve kterém slavíme příchod Páně, narození Ježíše Krista, slavíme Vánoce. Ježíš nás obdarovává svým milosrdenstvím, nadějí na spásu. O Vánocích se obdarováváme i my, dáváme si dárky a rádi dárky přijímáme. Obdarovávat se, samozřejmě, můžeme i mimo Vánoce. Dary bychom však neměli brát jako samozřejmost, darů bychom si měli vážit a umět za ně i poděkovat. Chebané mohou děkovat Pánu, že dostali darem od předchozích generací mnohé kulturní a stavební památky. Jednou z nejvýznamnějších stavebních památek a jeden ze skvostů Chebu je náš chrám sv. Mikuláše a sv. Alžběty. Jedinečné jsou uvnitř kostela další památky, jako například, románská křtitelnice zhotovená již kolem roku 1200, oltář sv. Vincenta s ostatky tohoto světce, patrona Chebu, dále vzácné gotické plastiky a mnoho dalších. Náš chrám obdivují mnozí návštěvníci Chebu i samotní Chebané. Aby kostel mohl být zpřístupněn, je třeba zajistit službu, která to umožňuje. Službu konají dobrovolníci, ti darují svůj čas chebské farnosti a potažmo i městu Chebu. Za tuto práci jim patří velké poděkování a pochvala. Když se nepochválím sám, nikdo jiný to neudělá, je rčení, které by pro tuto službu platit nemělo. Někdy si myslím, že se nám, dobrovolníkům z kostela, poděkování a pochval moc nedostává ani od faráře, natož od města Chebu. S radostí proto vítám, že se uskuteční setkání dobrovolníků 12. 12. 2012 od 17 hodin na faře, kde bude možnost práci dobrovolníků ocenit. Zveřejňuji zde jména všech dobrovolníků, kteří darovali svůj čas a věnují se, či se věnovali, záslužné a prospěšné službě 10



FÓRUM revné spektrum duhy. Maličká, ale přece něčím velká společenství setkávající se kolem kulatého stolu s biblí, kolem varhan, nebo u postele toho, kdo je už dlouho sám… A pak ještě i ta docela malinká, zcela nenápadná, ale přesto bohatá společenství tvořená skupinkou dvou lidiček, kteří se spolu modlí i když o tom vůbec nikdo neví, ale oni vědí, že ON ví! To všechno tvořilo mozaiku velké farní rodiny. Společenství lidí, která mi najednou připadalo opravdu blízké a dávalo znovu a ještě lépe pochopit první dvě slova Modlitby Páně – Otče náš. Druhý den při slavení eucharistie mi pak daleko důrazně a závazněji zněla naše společná modlitba-“ …proto prosím Panu Marii, všechny anděly a svaté i Vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali.“ Kolikrát už jsem sama sebe slyšela ta slova odříkávat, kolikrát jsem vzala vážně sestru/bratra vedle mě, který mě takto o modlitbu nahlas a před Bohem prosil??? Boží paprsek, který se mohl odrazit… Děkuji všem, kteří maj uši k slyšení a za své sourozence v Kristu se modlí. 

TŘIADVACETIHODINOVKA Jak jste se již dočetli v rubrice Pomoc potřebným („V lázních se opět běhalo“), i letošní Františkolázeňská třiadvacetihodinovka se – co se týče statistik účasti, naběhaných kilometrů a vybraných peněz – nadmíru vydařila. A jak jí vnímali někteří z jejích účastníků? To se dozvíte z následujících příspěvků. Více na www.23hodinovka.farnostcheb.cz.

VSTÁVEJ HONEM! „Vstávej honem! Dneska otevíráš okýnko ty!“ Je to už pár let, co se takhle vzájemně budily naše dcery, aby už, už objevily tajemství ukryté v okénku adventního kalendáře, ač jindy vstávaly s krajní nechutí. Zatímco čas adventní zatím ještě nesměle postává za zavřenými dveřmi, sobotní farní výpravě se okénka k jednotlivým společenstvím otevírala dokořán. V každém z nich bylo možné zahlédnout část pokladu – záblesky drahokamů obrušovaných rukou mistra. Skupinku lidí s různým obdarováním, různým zaměřením, různým posláním, ale s očima upřenýma stejným směrem - na Ježíše. Ač jsme navštívili skupinku v centru či na okraji města, bezva prostor pro setkávání dětí nebo Domov důchodců, všude nás čekalo velice milé prostředí, jehož středem byl Ten, který nám přislíbil, že tam, kde se dva nebo tři setkají v jeho jménu, On bude uprostřed nich. Každý prostůrek byl trošku jiný, každý malinký drahokam trochu jinak zářící, ale ve společné „pokladnici“ se jejich svit prolínal, násobil a připomínal ba-

MaF

MAMI, BYLO TO FAKT DOBRÝ! NEMĚLO TO CHYBU! Zúčastnila jsem se prima akce. Normálně bych se do takového prostředí mezi lidičky, kteří jsou hlavně zaměření na běh asi vůbec nedostala. Ale zvědavost byla silnější. V rámci Františkolázeňské 23hodinovky jsem se také zúčastnila od 3:00 - 4:00 hodin akce nazvané Quo vadis - aneb meditace v půli cesty. K mému úžasu se nás sešlo docela hodně. Čekala jsem menší účast. Přece jenom takhle v noci... Na úvod nás náš pan 11



farář seznámil s průběhem akce. Skládala se ze čtyř částí: Quo vadis, societas? - Kam kráčíš společnosti? Quo vadis, communio? - Kam kráčíš společenství? Quo vadis, persona? Kam kráčíš, osobo? Quo vadis, Domine? Kam kráčíš, Pane? Napřed jsme se rozdělili na dvě skupiny. Na běžce a pěší. Pěší - neboli těch, co to jen odchodili, byla většina. Pomalu jsme procházeli trasou nočními Františkovými Lázněmi. Po cestě se meditovalo a rozjímalo nad danými tématy. Někdo šel společně s ostatními v tom velkém chumlu, někdo běžel sám, jiní třeba ve dvojici. Po cestě jsme zažili také pár hezkých okamžiků při sdílení se s ostatními. Nebo při rozhovoru o víře jsem opět zjistila, že jsme na tom většina tak nějak podobně. Hezké také bylo pozorovat, jak se noční obloha začala kolem 6. hodiny ranní protrhávat a první ptáci začali zpívat.  Ještě zde použiji slova našeho pana faráře k meditaci, kdy se nás snaží povzbudit, že ještě všechno není ve společnosti tak špatně a máme hlavně čerpat z našich osobních vztahů: „Vnímal jsem velkou radost a naději, že v těch dalších oblastech našeho prožívání, jako je naše společná cesta s nejbližšími v našem okolí i naše osobní cesty životem, zas až taková skepse - aspoň podle vstupů do meditace - nepanuje. A když se tohle, bude vytrvale vracet i na tu první rovinu celé společnosti - včetně té roviny vůdcovské - tak vůbec není důvod k nějaké přehnané skepsi. Tím svým posledním slovem jsem chtěl spíše povzbudit právě k tomuto: S tímto bohatstvím okolních vztahů a osobních cest ani z té širší společnosti (která se nám zdá býti v pr....) neutíkat, ale nechat se do ní znovu a znovu přivádět ve chvílích, když nám právě ta přehnaná skepse velí to vzdát.“ Během meditace se také každý sám zamyslel nad otázkou, kam vlastně kráčí a

směřuje? Ranní meditační hodinka uběhla tak rychle, že jsme se rozhodli pokračovat dál a odjížděli jsme domů až v 6 hodin. Bylo to fajn, člověk si tak nějak provětral hlavu a zažil zas úplně jinou atmosféru. Zrovna minulý týden jsem si přečetla v příloze MF dnes - Ona dnes článek s mistryní světa v běhu na 24 hodin - Michaelou Dimitriadu. Zajímalo mě, co lidé nebo také náš pan farář na tom běhání vlastně mají?! Pro mě jako neběžce je trochu nepochopitelné. Michaela říká, že běhala maratóny kvůli atmosféře. Musím přiznat, že na tom asi něco bude. Atmosféra přátelská, to každopádně. Na trase jsme se míjeli s některými stále stejnými účastníky. Vyměnili jsme si úsměvy a šlapalo se, nebo běželo zase dál. I my jsme se nechaly do dění vtáhnout. V noci jsme s Klárkou chvílemi také běžely. Druhý den jsem se zúčastnila s kluky hodinky pro děti se soutěžemi. A dokonce si také jedno kolečko zaběhla. Na mě výkon! Protože to tak nějak neudýchám. Kdybych nebyla podporována, už bych to někde v půli cesty vzdala! Michaela také říká, že chvíli na trati s někým běží, pak zase sama a napadají ji po cestě různé myšlenky. Mě ten první večer napadalo také plno myšlenek, ale bylo dobré, že jsem se zúčastnila ještě druhý den a to už se mi hlava vyvětrala. Při tom dění a švitoření na trati jsem si uvědomila jednu věc. Na té naší cestě životem, zrovna tak jako na trati, chvíli běžíme s davem. Chvíli sami. Pak zase ve dvojici. Nebo se svými dětmi. A potom také bez dětí. Sbíráme cestou své okamžiky, jako to píši ve své básni. Občas nám také na trati někdo pomůže, nebo jinak nás podpoří. Zrovna tak, jak to míváme v životě. Ale nakonec všichni doběhneme k cíli. Jsem moc ráda, že jsem se mohla této akce zúčastnit. I naši kluci byli nadšení. Hlavně ten diplom a placka stály za to! 12



Kluci říkali: „Mami, bylo to fakt dobrý! Nemělo to chybu!“ Závěrem můj obdiv patří všem běžcům, vytrvalcům a nadšencům. Smekám před vámi - jste borci a borkyně! Nejvíce mě fascinoval starší pán s číslem 8 - rychlochodec. Neúnavný, vytrvalý, sympaťák. Má můj velký obdiv! Tak snad zase příště. A ať vám to nadšení vydrží! Anna Šalomová

„To zas byl nápad, tlačit na poslední meditativní kolečko invalidní vozík!“ Vynadala jsem si v duchu, jakmile začalo mírné stoupání. Jo, z kopce to byla paráda! Chodec, který přijal nabídku meditace v sedě si to užíval, ale zkuste tlačit vozejk na písku! Nepříjemný úsek naštěstí vůbec nebyl dlouhý a kopeček pozvolný, takže se dalo čelit pokušení šupnout ho do nejbližšího houští.  Kam kráčíš???…. Přestože šlo jen o kousíček cesty nepohodlným pískovým terénem, připomněl mi pradávný příběh podstatně delší, 40 let trvající cesty. Cesty domů. Vozy hluboko zapadající do písku. Trasa zbytečných objížděk, do kterých si reptající lid toužící po plných hrncích zajížděl sám. Že by podobnost opravdu jen čistě náhodná? Ptám se sama sebe… Za poslední zatáčkou vpravo je vidět světýlko! Problýskává ze stanu malé občerstvovačky a zápisu uběhnutých koleček – z cíle!  Vozík začíná být náhle nějak lehčí, snad je to tím, že seskočil náklad, nebo jen tím, že je vidět cíl? Je skvělý znát a vidět cíl, uvědomuju si! Pokud mám navíc jistotu, že jsem v cíli někým očekávána a je tam někdo, kdo mi nabídne teplo a horkej čaj, pak se cíl jakoby i sám přibližuje a „vcucává“ toho svýho uťapanýho, upocenýho (nebo naopak promrzlýho – to podle toho, zda šel, nebo to vzal klusem) poutníčka k sobě. Moct jít, nebo běžet ve svobodě k cíli….To je dar, výsada, výzva. Šlapu dál a v uších mi zní melodie písničky „Farao“ od Spirituál kvintetu.

MEDITACE V PŮLI CESTY Kam kráčíš společenství? Kam kráčíme my, kteří jsme si blízcí? Kam kráčím já? Kam kráčíš, Pane? – to byly otázky k zamyšlení mezi 2. a 3. hodinou ranní. Pár obkroužení parku, cestou od ostré kritiky společnosti od mnohdy nesmělého, tichého pohledu do vlastního já po ještě hlubší náhled provokující k dalším otázkám, ke sdílení se, diskuzi. O skvělé organizaci, přátelském duchu a jak někdo řekl: „Zvláštní, krásné auře,“ vznášející se nad celou akcí, jistě napíše někdo, kdo prožil na trati delší časový úsek. Já totiž zase nestíhala! Z mé strany špatně odhadnutý čas mi zhatil účast na mé 1. hodině zapisování koleček . Cítila jsem se provinile a doufala, že organizátoři mají podstatně lepší smysl pro časový plán než já a ve smluvený čas mě v Chebu vyzvednou. Na Quo vadis jsem se totiž moc těšila. Autíčko přijelo na minutu přesně, organizátoři přijali omluvu a já se mohla stát součástí bezva týmu. Na běžce dávno nemám, jedničku z TV jsem snad měla naposledy na 1. stupni ZŠ (ostatně všichni ji měli, to aby se nepokazilo vysvědčení ). Volba tedy byla jasná: žádný šílený sprinty, nýbrž šup do skupiny „vycházková chůze“! Kam kráčíš??? … Ticho noci prorážely hlasité, ale i ty z hloubi myšlenek se deroucí, nevyřčené odpovědi. Nekonečná tma jim dávala dostatek prostoru, odvahy….

Poslední sloka: „Ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál: Kus Mojžíše je v každém z nás. Tak jak to bude dál?“ MaF

13



ní, konzervativní či klasický se stala pomalu nadávkou nejhrubšího zrna. Osobně vidím ve společnosti převažující atomizaci a názorovou polaritu zájmů. Pojem společenský konsensus bohužel získává čím dál tím charakter teoretického konceptu. Novodobé pojetí individuálního života ve společnosti se bohužel čím dál tím hojněji zavěšuje na šňůry jako práva (říkat co chci), nezcizitelné občanské svobody (shromažďovat se s ostatními lidmi a protestovat proti tomu, co mi vadí) anebo skutečnost, že si jsem jako osoba sama odpovědna za to, jaký směr můj život nabere. Je velikou škodou, že přestáváme jako celá společnost myslet normativně. Vysvětlím: například ekonomická teorie je ryze pozitivní. Omezuje se na často velice suchopárná konstatování stavu nějakého problému. Například se nechce vyjadřovat k pojmu spravedlivá mzda, neboť je to podle jejích závěrů politicko-filosofický problém spíše než ekonomický. Naproti tomu normativní přístup se ptá, jak mají věci být. V České republice se hodně mluví o dohánění západních zemí, zejména v ohledu disponibilního důchodu na jednotlivce (ukazatel HDP, mimo jiné). Buďme si ale jisti, že západní společnost je mnohem dále sociokulturně než socioekonomicky! Druhým pomyslným zastavením byla úvaha nad osudy našeho společenství za poslední déle než dvě dekády trvající časový úsek. Zde bylo opravdu u srdce hřejivé vidět, jak družina chodců a běhajících pookřála. Lidé sdíleli s ostatními dobrý pocit z toho, že společenství své církve, svého sportovního klubu či třeba charitativní organizace, které se věnují, je lidsky obrovsky posunuje dál. Cítíme se být užiteční, pociťujeme naplnění naší mise a potažmo Božího plánu na tomto světě. Tento poznatek perfektně shrnul jeden z účastníků, který se nechal slyšet, že ačkoli ostatní často ani osobně nezná, cítí mezi námi takovou zvláštní auru pohody, dobré

GRADUS PER GRADUM

Nad ránem dne výročí již třiadvaceti let od pádu uzurpátorské tyranie komunistického režimu v naší zemi se sešla hrstka lidí ve Františkových Lázních, aby uctila památku sametu a zamyslila se společně nad tím, jakým směrem se ubíráme. Událost byla podmnožinou charitativního běhu Františkolázeňská třiadvacetihodinovka: Kilometry pro Joker – občanské sdružení podporující mimo jiné lidi aktivity lidí v chráněných dílnách. Úvahy byly řekněme čtyř jediné: během chůze a běhu jsme měli možnost meditovat nad tím, jakým směrem jde naše společnost, naše společenství, my sami a poslední byla zaměřena na scénu ze Sienkiewiczova filmu Quo vadis. Ukázalo se, že na nejvyšší úrovni nás trápí takzvaně otvírající se nůžky ve společnosti. To má několik rovin. Neustále se prohlubují rozdíly mezi chudými a bohatými, těmi quod licet (kterým je vše dovoleno; pozn. red.) a naopak, kterým non licet (kterým není nic dovoleno; pozn. red.). Dále se zvyšuje napětí a celkové klima společenství nás všech skrze politický, ekonomický a kulturní extremismus. Hitem dneška se stala mantra „odlišit se za každou cenu, i když budeme šlapat na tradice“ – dennodenně jsou v pochybných tiskovinách bulvárního charakteru, jejíchž to ukazatelé pravdivosti a relevance se limitně blíží nule, doslova škvařeny v ohni hodnoty, na kterých kdysi lidem záleželo. Slova tradič-

14



nálady, celkově optimistického přístupu k životu. Ano, také jsem to takhle kdysi nazýval a není tomu vůbec tak dávno, ba naopak. Dnes si ale neváhám tvrdit, že činnost, již jsme provozovali ve Františkových Lázních, byla (snad?) bohulibá a proto nám tam mezi třetí a čtvrtou ranní, i když byla venku nula, bylo příjemně. Snad jsme měli možnost pocítit alespoň na kratičký moment Boží blízkost. Kam kráčím, já sám – jako osoba? Ad astra (ke hvězdám; pozn. red.), to je jasné přece. Ale první část známého latinského moudra říká per aspera – přes překážky. Ke hvězdám nelze dojít bez překážek. Ať už se rozhodnete si nyní užívat a pak platit anebo nejdřív platit a poté si užívat – stejně zaplatíte. Mně osobně přijde druhý způsob moudřejší. Jde zde ovšem o definici užitku a užívání si, která je pochopitelně pro každého jiná. Rozhodně je mým snem naplnit alespoň z malého ždibíku odkaz svého velice schopného dědečka, jenž byl vědcem v oboru petrochemie a vždycky říkával, že člověk by se vždy měl pokoušet nějak posunout lidstvo dál. Pro někoho se to může zdát vágní a příliš široké, ale pro mě osobně, který jsem dědečka bohužel nikdy nepoznal, neboť zemřel před mým narozením, jde o naprosto konkrétní plán pro život. A není to zrovna malý cíl a naděje, co myslíte? Quo vadis, Domine? – Kam kráčíš, můj Pane? To říká Petr Ježíšovi, když jej míjí při cestě z Říma, kde řádí císař Nero, a křesťané jsou předhazováni lvům. Bází je polskému režisérovi starokřesťanská legenda. Je to ale kardinální otázka, které se nesmíme vyhýbat, když chceme, aby Bůh skutečně promluvil do našeho života a změnil jej. Nemá cenu jít proti našemu Spasiteli a překvapeně se jej ptát, kam že to jde. Pokud se nám tohle stane, neprodleně se otočme a následujme Krista. Jen v něm totiž můžeme nalézt cestu, pravdu a život. Správná situace je mít Boha v na očích před

sebou a následovat jej. Když se naše cesty rozcházejí, je něco špatně. S věnováním a díkem pro Petra Hrušku z Chebu napsal dne 21. 11. 2012 Zdeněk Kolman

FARNÍ DNY S BISKUPEM Farní dny jsou teprve čerstvě za námi, v neděli nás překvapil svojí návštěvou i pan biskup František, probíhá na navazující seminář Tři barvy malého společenství… Sice z Farních dnů ještě nemáme žádné ucelenější zpravodajství a můžeme se těšit na lednové číslo Zpravodaje, ale své postřehy (přepis zápisků z jejich „půzkumných deníků ze sobotní výpravy po chebských malých společenstvích) nám hned v pondělí stačila ještě poslat rodinka Šalomových Matouš (M), Luboš (L), Anička (A).

PUTOVÁNÍ ZA POKLADY Pátek mše a adorace: A - po mši hezká večerní adorace, zase jsi byl mezi námi! Sobota dopolední výprava: 1) Skupinka Modlitby matek M: Maruška při svém proslovu neustále připomínala, jestli už dlouho nekecá! L: Měli dobrý linecký srdíčka. 2) Nábožko menší děti L: Moc se mi tam líbí a moc rád se modlím v kapličce! 3) Skupinka Střed u paní Karasové nápověda ryba - Karas 4) DPS Dragounská M: Jenom ženy L: Ženy jsou fakt vtipné! 5) Skupinka Písečná u Z. Skubeničové M: Jídlo za jedna!!! A jediná skupinka, kde jsou i muži. L: Hodně mě bavilo, když jsem mohl Petrovi nazpátek vést kolo. 6) Nábožko větší děti Mt 12,8 „Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotu.“ M: Jsme skvělá parta a ať zůstanem takhle navždycky! 15



7) Středeční biblická skupinka A: Skvělá přednáška! Když nám začlo kručet v břiše, přesunuli jsme se do jídelny. M: Už zase jídlo! Matouš po výpravě: „Připadám si jako na obláčku!“ Od 15:00 hodin tvoříme mapu: L: Bavilo mě, když jsem kreslil, jak jsme šli za dobrodružstvím. M: Nejvíce se mi povedl obrázek Maria Loreto. Žehnání v kostele od 16:30 hodin: M: Prostě excelent - úžasné, nemám slov! Žehnání bylo přesně podle mého gusta!

L: Žehnání se mi také líbilo - dvakrát za jedna!!! A: Krásná atmosféra, byli jsme si všichni tak nějak blíž. Od 18:00 hodin koncert Evy Henychové: Aničky táta: Bylo to krásný! M: Nejvíc se mi líbila písnička Židle! L: Už jsem unavenej! A: Eva má krásný texty! Nejvíc se mi asi líbí písnička Všechno je jinak! Super povídání o Vánocích - aby se nám Ježíšek pod hromadou dárků u stromečku „neztratil“! Matouš, Luboš, Anička

OuKhej! Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu. Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom nepovstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži nám otevírali dveře a pomáhali při odkládání kabátů. Dívky znamenaly pro svou rodinu čest. Náš život se řídil střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona, naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili nás rozlišovat dobré a špatné. Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími příbuznými a přáteli. Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo sešit. Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky, domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích, nebyly ani banko-

BABI, KOLIK TI JE LET? Jednou večer si babička s vnukem povídala o současném životě. Najednou se vnuk zeptá babičky: „Babi, kolik ti je vlastně let?“ Babička odpovídá: „Nech mě chvíli přemýšlet…!“ Narodila jsem se před televizí, kopírkou, kontaktními čočkami, antikoncepčními pilulkami. Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, ani sušičky, oblečení se vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo. Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla. Vdala jsem se za tvého dědečka, žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec. Muži nenosili náušnice. Narodila jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč. Dokud mi nebylo 18 let, oslovovala jsem každého muže „pane“ a ženu „paní“ nebo „slečno“. Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. 16



maty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod. Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo nejméně tři dny. Made in Korea či Vyrobeno v Číně nebo v Thajsku ani neexistovalo. Neslyšeli jsme o „Pizza“, Mc Donaldu nebo o instantní kávě. V obchodě bylo možné koupit něco i za 5 nebo 25 haléřů.

Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 70 haléřů. V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, ne kouřili !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let.“ „Ach, babi… více než 200!“ odpověděl vnuk. „Ne, miláčku, pouze šedesát!!!!!??????“ (z osobní emailové pošty) bodi

CHVILKA SE SVATÝMI byla Alžběta vystavena různým útokům pro svůj úplně nedvorský životní styl. Měla ale zastání v manželovi, hluboce věřícím a dobrosrdečném muži. Traduje se jeho slovo: „Když mi jen nerozdá Wartburg, jsem spokojen.“ Během pustošivého hladového roku 1225/26 používala peníze ze státní pokladny, aby zmírnila alespoň největší bídu. Musela se proto nechat tupit jako marnotratnice. Manžel Alžběty Ludvík IV. zemřel 11. září 1227 na počátku křížové výpravy v Otrantu v Apulii. Alžběta, nyní bez jakékoli ochrany, byla za svoje „provinění“ těžce potrestána. Měla volit. Buď se přizpůsobí dvorním mravům, nebo přijde o svůj vdovský majetek a musí Wartburg opustit. Alžběta neváhala. Nechtěla se přizpůsobit ražení a marnotratnosti dvora. Vyhnali ji tedy z hradu a ani děti jí nenechali. Vzdala se všeho ve prospěch svých dětí. Na naléhání několika příbuzných a Alžbětina zpovědníka Konráda z Mazurku, vyplatil nakonec Jindřich Raspe, mladší bratr Ludvíkův, mladou vdovu. Ve svých dvaceti letech mohla založit v Mazurku v Hesensku nemocnici. Ošetřovala v ní nemocné, kteří nebyli přijati do žádné jiné nemocnice. Pojmenovala ji po svatém Františku. O rok později vstoupila jako terciářka do františkánského řádu a na Velký pátek složila věčné sliby. Jejím jediným přáním bylo

ALŽBĚTA DURYNSKÁ (landkraběnka, řeholnice) Alžběta Durynská patří k velkým ženským postavám katolické církve. Teolog Teodor Schnitzler ji nazval „Světicí spravedlnosti.“Bedřich Heer ji portrétoval jako „jednu z nejněžnějších, nejvroucnějších postav světců středověku, hodných milování.“ Alžběta, šlechtického rodu, po svatbě mocná, požehnaná statky, zvolila chudobu za náplň svého života. Uskutečňovala myšlenku chudoby velkého Františka z Assisi, který žil ve stejné době jako ona. Alžběta přišla na svět v roce 1207 na hradě Sárospataku ve východním Maďarsku, (Bratislavě?) jako dcera krále Ondřeje II. Její otec a matka sv. Anežky České byli sourozenci. Ve svých čtyřech letech byla zasnoubena se synem durynského lankraběte Ludvíka IV. a předána dvoru v Durynsku. Když bylo Alžbětě 14 let, konala se okázalá svatba. Stalo se, co se zdálo nemožné: manželství bylo nadmíru šťastné. Během let darovala Alžběta život třem dětem. Už během šesti krátkých roků manželství s Ludvíkem patřila Alžbětina celá starost a láska vedle rodiny nejchudším ve společnosti. Sestupovala sama z Wartburgu, sídla rodiny, do chudinské čtvrti a poskytovala pomoc, kde jen mohla. Ze strany šlechty 17



nést kříž jako Kristus, kříž utrpení a sebeobětování. Alžběta Durynská zemřela 17. listopadu 1231, strávena starostmi a soucitem s druhými. Alžběta Durynská byla svatořečena papežem Řehořem IX. 27. května 1235. Úcta a tradice: Alžbětu Durynskou je vidět na vyobrazeních v prostém oděvu. Rozděluje almužnu nebo umývá nohy chudým. Má u sebe koš s chleby, mísu s rybami nebo džbán s vínem. Někdy i koš růží, lžíci, model kostela. Také bývá znázorňována s vdovským závojem.

Poutě ke sv. Alžbětě existují do dnešního dne. Poutníci se shromažďují ve farním kostele sv. Petra a Pavla v Marburku. Dalším centrem její úcty jsou Košice na Slovensku, Slezsko, Anglie, Španělsko, Mexiko. Sv. Alžběta Durynská je patronkou Hesenska, Durynska, charitativních sdružení, sdružení sv. Alžběty, vdov a sirotků, nevinně pronásledovaných, nemocných, všech trpících nouzi, pekařů a krajkářek. jak

SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ dotazníku s názvem: Psychosociální aspekty aktivního životního stylu u starších dospělých. Řešitelské pracoviště je Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzita Karlova v Praze (FTVS UK), psychosociální laboratoř. Členky našeho klubu reprezentují věkové kategorie, podle Světové zdravotnické organizace, s pomocným názvoslovím: střední věk - 45-59 let (nemáme) stárnoucí osoby - 60-74 let stará generace - 75-89 let stařecká skupina začíná od 90 let Pro sledovaný průzkum jsme tedy docela vhodný objekt, který může být užitečný pro všechny zúčastněné strany. Pro slečnu Maškovou to může být příkladem do její diplomové práce, pro FTVS UK materiálem pro výzkum (co s tím dále udělá?), pro naše členky výraznou připomínkou co můžeme pro sebe a své zdraví ještě udělat. Bojovat proti stárnutí je možné v každém věku. Víme také, že stárnutí je přirozený proces, který můžeme do určité míry ovlivnit způsobem života, což nám také připomíná požadovaný dotazník. Víme také, že život je dar Boží, a tak s ním také tak zacházejme! vá

SPOLEK MARIA LORETO Letošní Růžencová pouť na Kappel byla jubilejní – patnáctá. Opět ji vedl P. Filip Z. Lobkowicz, tu první jako chebský farář, tu patnáctou jako tepelský opat. Při té první v r. 1997 byl poutníků plný autobus, letos jich bylo 35. Počasí bývalo různé. Při první – i při mnoha dalších - byla obloha modrá a slunce ozařovalo pestré barvy podzimního lesa. Jednou byl však tak silný vítr, že v bavorském rozhlase varovali před chůzí v blízkosti stromů. Letos poprvé sněžilo, a když poutníci došli na Kappel, museli si vyšlapávat cestu do kostela v deseticentimetrové vrstvě sněhu. Po závěrečné pobožnosti v kostele Sv. Trojice odjeli poutníci do restaurace Ziegler, kde v jizbě vybavené připomínkami na Maria Loreto ohodnotili letošní sezónu na Loretě, kterou zajišťují dobrovolníci z českého spolku a potěšili se z dobré spolupráce obou spolků Maria Loreto. ako

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŽEN Minulý měsíc nás navštívila slečna Mašková, studující-diplomantka na UK v Praze. Přišla nás, seniorky, požádat o vyplnění 18



Z KANCELÁŘE EKONOMIKA FARNOSTI

Eva Kolafová (41) Martin Svatek (40) Blanka Jirásková (33) Hedvika Denková (28) V nejbližší době budou po poradě s těmito zvolenými členy a s původní pastorační radou farářem jmenováni další až čtyři členové a posléze bude nová pastorační rada uvedena na další 3 roky do služby.

 Sbírky liturgické: 4.11.2012 3.926 Kč 12.11.2012 4.956 Kč 25.11.2012 4.058 Kč  Pravidelné příspěvky převodem: Pravidelné příspěvky převodem na účet: říjen 2012 7.550 Kč  Sbírky účelové: 18.11.2012 6.051 Kč na Bible

PODĚKOVÁNÍ  Děkujeme za úklid fary Marii Červenkové (jako vždy za skvěle vyleštěná okna), Veronice Peťovské, Pavle Pařízkové a Petře Pokorné.  Veronice, Petře, Pavle a Milanovi děkujeme také za pomoc při zajištění farních dní a k tomu mnoha dalším, kteří na farní dny přinesli své dobroty.

Z FARNÍ MATRIKY  Křty: 16.11.2012 Albín Čech nar. 7.9. 2006 16.11.2012 Čechová nar. 10.5.2012  Pohřby: 29.10.2012 Josef Kasa nar. 1.3.1922 31.10.2012 Štefan Bedák nar. 15.8.1931 8.11.2012 Jozef Šmajda nar. 21.7.1950 13.11.2012 Dezider Balog 14.11.2012 P. Pištějová nar. 24.9.1929

POMOC POTŘEBUJI – NABÍZÍM  V charitním šatníku mají akutní nedostatek pánských zimních bot. Takže kdo by měl doma teplé zimní boty (více jsou na odbyt pánské), tak je přineste co nejdříve na faru nebo přímo do denního centra v ulici Svobody 29. Děkujeme.  Jak finančně přispět farnosti: Bankovní spojení: 781 704 309/0800.

OZNÁMENÍ  Podle předběžných výsledků byli za volené členy pastorační rady farnosti celkem 76 volícími farníky vybráni následující bratři a sestry (první čtyři dle pořadí hlasů, kteří volbu přijali):

SLOVO FARÁŘE Moji milí, tak si to představte. Před pár dny, na konci listopadu, jsem dostal svůj první letošní vánoční dárek! Měl jsem z něho velikou radost, protože byl od

člověka, kterého si moc vážím a u kterého v jeho zralé moudrosti znovu a znovu nacházím střípky, které jsou pro můj život a moji službu v této farnosti moc důležité. I když jsem byl povzbuzován, ať si to nechám až pod stromeček, nedočkavě jsem tu malou knížečku nakonec rozbalil ještě po cestě nočním Chebem zpátky na faru. A hned jsem se do ní začetl (až jsem se z toho 19



skácel k zemi, když jsem si – po kolikáté už? – nevšiml toho desátého o trošilinku vyššího schodu na schodech z Kostelní k Mikuláši). Ale ono to „skácení se“ bylo asi – vzhledem k autorovi –symbolické.  První, co mi padlo do oka, bylo tohle:

Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, a znova láska, znova, odedávna zpovzdálí překáží smrti. A pak ráno – probudím se, jeden pohled z okna, a – obrovská radost:

Tady je město, náměstí a domy a také slečny s uzly vlasů na hlavách, ve kterých bydlí vítr, myš a touha. A je i podzim. A někde vysoko je slunce. Zaťaté v mraku jako v koňském srdci dráp.

Napadl čerstvý sníh, je noc a chlapci na kytaře hrají jedním prstem, můj Bože, nevím komu, hrají si v chůzi a není toho moc, není to nad ticho, nad tmavá žebra stromů, není to vůbec nic a přece.

Nu, to moc o temné podzimní noci nepotěší, že? Ale hned druhý pohled byl jako záblesk jiného slunce, onoho jemného „slunce spravedlnosti“ z konce Malachiáše, které má „zdraví na paprscích“ (Mal 3,20):

Váš P. Petr Jan Skácel, Hodina mezi psem a vlkem Praha, Vyšehrad 2012

DIECÉZE ČTE BIBLI  Micheáš – současník Izajáše, jeho poselství je podobné Ámosovu, Ozeášovu a Izajášovu. Obsahem jsou hrozby i zaslíbení a naděje v příchod Mesiáše, zastává se chudých. Otázka: Který úryvek (paralelní s Izajášem) známe z adventních čtení?  Izajáš 1–39 – První Izajáš obsahuje soubor prorockých výroků z různých dob a různého prostředí, které byly zahrnuty do tohoto spisu. I v těžké situaci Judska zaznívá slovo povzbuzení a zaslíbení Immanuele (7,14). Otázka: Co znamená jméno Izajáš?

ČETBA NA PROSINEC Další podněty www.bip.cz/dieceze-cte-bibli. Setkání čtenářů Bible se bude konat 19. 1. na sokolovské faře a povede je opět P. Žák.

ODPOVĚDI NA PŘEDEŠLÉ OTÁZKY:  1. a 2. Timoteovi: Jméno Timotej znamená „uctívající Boha“.  List Judův: List Judův má jednu jedinou kapitolu.  Ozeáš: Prorokovo jméno se obvykle překládá jako „Vysvoboditel“ nebo „Hospodin vysvobodil“.

V PROSINCI ČTEME:  Ámos – nejstarší z prorockých knih, Ámos je Judejec prorokující v severním Izraeli Otázka: Kdy slavíme jeho svátek?

Citát na měsíc: „Kdo přestane číst Bibli, stane se nečitelným křesťanem.“ Pavel Kosorin

20



NENECHTE SI UJÍT Více v rubrice Pomoc potřebným.  K tradiční štědrovečerní večeři na faru v Chebu jsou v pondělí 24. 12. od 18 hod. zváni všichni farníci, kteří by rádi svoji vánoční osamělost sdíleli ve společenství ostatních bratří a sester. Prosíme o předchozí přihlášení se do 16. 12. u Zdeňky.  Štědrovečerní mše svatá vhodná i pro rodiny s dětmi bude tradičně slavena v pondělí 24. 12. od 16:00 v kostele sv. Václava v Chebu.  Půlnoční mše svatá bude slavena 24. prosince 2011 od 24:00 v kostele sv. Mikuláše a sv. Alžběty. Mše bude slavena způsobem přístupným i lidem, kteří nechodí pravidelně do kostela, proto pozvěte i své nevěřící či hledající přátele a známé.  Ostatní vánoční a novoroční bohoslužby – viz Farní kalendář str. 22 – 23.  Účelová sbírka na diecézi se koná ve středu 26. 12. 2011.  K Silvestrovskému večeru ve farním sále v pondělí 31. 12. zakončenému Novoročním zvoněním na věži kostela sv. Mikuláše jsou příznivci a přátelé farnosti a farní charity spolu s farářem zváni partou z Běžecké školy Miloše Škorpila (www.bezeckaskola.cz).  Tříkrálová sbírka bude na Chebsku probíhat od 1. 1. do 15. 1. 2013. Přípravná schůzka vedoucích skupin ve čtvrtek 3. 1. od 16:30 do 17:30 na faře. Slavnostní zahájení se koná v pátek 4. 1. od 15:00 v Obřadní síni Radnice v Chebu. Hlavním koledovacím dnem pak bude sobota 5. 1. Kdo si chce zamluvit svůj oblíbený koledovací region, může to od 17. 12. telefonicky nahlásit. I další zájemci o spolupráci v jakékoli podobě se mohou hlásit Evě Kolafové na [email protected] nebo 731 619 729. Více v rubrice Pomoc potřebným.

 K Mikulášské zábavě pro malé i velké jsou všichni zváni v sobotu 1. 12. od 15 do 18 hodin do farního sálu na faře v Chebu. Mikulášská bude zakončena mší svatou.  Rorátní mše v adventní době slavíme každý adventní čtvrtek od 6:00, ale pozor, tentokrát v kostele sv. Mikuláše. Poté jsou všichni zváni na farní snídani. První roráty budou tedy poutní, 6. 12. od 6:00 na sv. Mikuláše. Konec vždy kolem 6:30.  Mše svaté v Milíkově původně plánované P. Reginaldem Větrovcem na 1. 12. a 29. 12. byly ODVOLANÉ.  Setkání Mikulášských dobrovolníků se koná ve středu 12. 12. od 17:00 do 18:30 na faře. Více v rubrice Zprávy z Mikuláše.  Setkání skupiny služby nemocným se koná ve čtvrtek 13. 12. od 18:00 na faře.  Strom splněných přání: Dárečky opatřené pod Strom splněných přání se shromažďují vždy v pondělí a ve středu nebo po mši svaté v sále, nejpozději do 16. 12.. Lístečky s přáními budou k rozebrání vždy po mši od neděle 2. 12. 2012. Více v rubrice Pomoc potřebným.  Adventní benefiční koncert se koná v sobotu 15. 12. od 15:00 v kostele sv. Mikuláše a sv. Alžběty. Více na str. 23.  Předvánoční kající bohoslužba se společnou přípravou k individuálnímu slavení svátosti smíření s více zpovědníky z vikariátu se koná v pondělí 17. 12. od 17:00 ve farním sále.  Vánoční večeře pro lidi bez domova se koná v neděli 23. 12. od 19:00 v prostorách Noclehárny Betlém. Hledáme dva až tři schopné lidi, kteří by spolupracovali se zaměstnanci Betléma a koordinovali a zkušenostmi podpořili partu studentů dobrovolníků, kteří se mají chuť vrhnout do vaření. Zájemci hlaste se u Evy Kolafové na [email protected] nebo 731 619 729. 21



FARNÍ KALENDÁŘ !!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!!

ADVENTNÍ BENEFIČNÍ KONCERT SOBOTA 15. PROSINCE 2012 OD 15:00 V KOSTELE SV. MIKULÁŠE A SV. ALŽBĚTY V CHEBU

Vstupné je dobrovolné. Výtěžek bude využit na podporu nákupu zdvižného zařízení klienta skupiny Sasanka, která pomáhá handicapovaným dětem a jejich rodičům. 2.12. neděle 1. NEDĚLE ADVENTNÍ Cheb nedělní pořad !! D. Žandov sobota NENÍ, neděle Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 3.12. pondělí 14:00 kurz Trénování paměti fara Cheb 3.12. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 3.12. pondělí 16:00 společenství Dolní Žandov u pí. Kyznarové 5.12. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 5.12. středa 9:00 Tři barvy společenství: MODRÁ fara Cheb 5.12. středa 19:00 Tři barvy společenství: MODRÁ fara Cheb 6.12. čtvrtek 6:00 POUTNÍ RORÁTNÍ MŠE + snídaně sv. Mikuláš + fara 7.12. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:00 adorace) farní sál Cheb 9.12. neděle 2. NEDĚLE ADVENTNÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 10.12. pondělí 14:00 kurz Trénování paměti fara Cheb 10.12. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Spáleniště 10.12. pondělí 15:00 Klub křesťanských žen KD Kamenná 12.12. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 12.12. středa 9:00 Tři barvy společenství: ČERVENÁ fara Cheb 12.12. středa 19:00 Tři barvy společenství: ČERVENÁ fara Cheb 12.12. středa 17:00 setkání Mikulášských dobrovolníků fara Cheb 13.12. čtvrtek 18:00 skupina služby nemocným fara Cheb 13.12. čtvrtek 6:00 RORÁTNÍ MŠE (do 6:30) + snídaně sv. Mikuláš + fara 14.12. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb 15.12. sobota 15:00 Benefiční koncert dechovky a sborů sv. Mikuláš 16.12. neděle 3. NEDĚLE ADVENTNÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 17.12. pondělí 14:00 kurz Trénování paměti fara Cheb 17.12. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Dragounská 17.12. pondělí 17:00 kající bohoslužba s více zpovědníky farní sál Cheb 19.12. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 19.12. středa 9:00 Tři barvy společenství: ZÁVĚR fara Cheb 19.12. středa 19:00 Tři barvy společenství: ZÁVĚR fara Cheb 20.12. čtvrtek 6:00 RORÁTNÍ MŠE (do 6:30) + snídaně sv. Mikuláš + fara 21.12. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb 22



23.12. neděle 4. NEDĚLE ADVENTNÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00

SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ 24.12. pondělí 16:00 Štědrovečerní mše – rodinná kostel sv. Václava Cheb 24.12. pondělí 21:30 Štědrovečerní mše – Žandov kostel sv. Michaela D. Ž. 24.12. pondělí 24:00 Půlnoční mše svatá – sbor kostel sv. Mikuláše Cheb 25.12. úterý 10:00 Boží hod vánoční – lidový zpěv kostel sv. Václava Cheb 25.12. úterý kostel sv. Michaela D. Ž. 12:00 Boží hod vánoční – Žandov 25.12. úterý 18:00 Boží hod vánoční – večerní farní sál – farní dům Cheb 26.12. středa 8:00 Svátek sv. Štěpána – mše svatá farní sál Cheb 28.12. pátek 15:00 setkání KKŽ – vánoční DD Kamenná ul. 28.12. pátek 17:00 Sv. Betlémských dětí (16:30 růženec) farní sál Cheb 30.12. neděle SVÁTEK SVATÉ RODINY DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00

SILVESTR A NOVÝ ROK 31.12. pondělí 31.12. pondělí

15:00 mše svatá (seniorská) 17:00 děkovná mše svatá za rok 2012

LDN Amica Cheb farní sál – farní dům Cheb

1.1. úterý 1.1. úterý 1.1. úterý

10:00 Slavnost Matky Boží P. Marie 12:00 Slavnost Matky Boží P. Marie 18:00 Slavnost Matky Boží P. Marie

kostel sv. Václava Cheb kostel sv. Michaela D. Ž. farní sál – farní dům Cheb

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA na Chebsku 1. 1. až 15. 1. 2013 2.1. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 4.1. pátek 15:00 slavnostní zahájení Tříkrálové sbírky Radnice Cheb 4.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:00 adorace) farní sál Cheb 5.1. sobota hlavní koledovací den Tříkrálové sbírky fara Cheb zázemí 6.1. neděle SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 7.1. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 7.1. pondělí 16:00 společenství Dolní Žandov u pí. Kyznarové 9.1. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 11.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb 13.1. neděle SVÁTEK KŘTU PÁNĚ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00

FARNÍ TAXI – PROSBA O VÁNOČNÍ VÝPOMOC Jezdí se nadále každou první neděli v měsíci (pí. Rymešová, tel. 604 131 721) a každou třetí neděli v měsíci (p. Kopečný, tel. 731 053 937). Nejbližší termíny: 2. 12. - Rymešová, 16. 12. – Kopečný Vánoční svátky, tedy přesněji odvoz na bohoslužby, je třeba individuálně dohodnout předem. Případně věříme, že se do odvozu starších a potřebných farníků tentokrát zapojí více dobrovolníků. Ochotní řidiči hlaste se paní Rymešové či ve farní kanceláři. leden 2013: 6. 1 - Rymešová, 20.1. - Kopečný 23

PRAVIDELNOSTI Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice) FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347 [email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800

Duchovní správce farnosti – farář: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected] Pastorační asistentka: Zdeňka Skubeničová, farní dům, 608 656 558, [email protected] Farní charita Cheb: Eva Kolafová, ředitelka, 731 619 729; [email protected] Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, vedoucí, 731 619 729; [email protected] Služba nemocným: Petr Klokočka, 777 141 305, [email protected] Farní kancelář: Zdeňka Hulínská, vedoucí farní kanceláře, 731 619 762, [email protected] Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; [email protected] Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; [email protected] Kostelnice: Eliška Tumidalská, 606 884 426, a Anička Kolková, 737 790 002 Farní taxi a Zpravodaj: Jaroslava Rymešová, [email protected]; 604 131 721 Stavební technik a údržbář: Richard Preibisch, 731 619 769, [email protected] Farní penzion: Správce penzionu a ubytování, 733 741 365; [email protected]

BOHOSLUŽBY DNE PÁNĚ slavení eucharistie (žandovská) farní sál D. Žandov slavení eucharistie (farní) kostel sv. Václava Cheb slavení eucharistie (rodinná) farní sál Cheb slavení eucharistie (večerní) farní sál Cheb slavení eucharistie (vietnamská) farní sál Cheb OSTATNÍ BOHOSLUŽBY A SETKÁNÍ 8:00 Denní modlitba církve – ranní chvály farní salonek Cheb Po 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS / LDN (viz Farní kalendář) Po 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb St 6:00 rorátní mše + snídaně (6., 13., 20. 12.) kostel sv. Mikuláše + fara Čt 14:30 pěvecká skupinka školních dětí farní sál Cheb Čt 15:30 výuka náboženství školních dětí farní sál Cheb Čt 16:30 společná modlitba růžence farní sál Cheb Pá 17:00 slavení eucharistie (klasická) farní sál Cheb Pá Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 až 10 minut před mší svatou; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; příp. i jindy, vhodná tlf. domluva s farářem (tel. výše) Pastýřská služba rozhovorem a modlitbou (duchovní či životní poradenství): kdykoli kromě úterka podle osobní či telefonické domluvy s farářem (tel. viz výše) So Ne Ne Ne Ne

17 :00 8:50 11:00 18:00 19:30

KFC – KONTAKTNÍ MÍSTO FARNOSTI a CHARITY: každé pondělí a středa ve farní kanceláři v přízemí 9:00 – 17:00; jinak dle domluvy (kontakty viz výše) Dobrovolnické centrum: kancelář v 1. patře farního domu, dle domluvy (tel. viz výše) zpravidla každé pondělí 9:00 – 12:00 a středu 9:00 – 17:00 (Ing. Eva Kolafová) Farní knihovna (farní dům – půjčování a prodej literatury, internet): každé úterý 14:00-17:30, často i v neděli 10:30 – 11:00 (tel. viz výše) ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová, V. Kučera. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 2. 12. 2012, příští vyjde 6. 1. 2013. Příspěvky možno odevzdávat v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla 23. 12. 2012. Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

chebské farnosti prosinec 2012

Recommend Documents