chebské farnosti leden 2012

chebské farnosti

leden 2012

Poddaný pokřtil Krále, služebník Pána, Jan Spasitele; žasnou vody Jordánu. Holubice o tom svědčí, je slyšet hlas Otce: To je můj Syn. (z denní modlitby církve) ročník 16

číslo 1

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 1 – LEDEN 2012

EDITORIAL Na sklonku uplynulého roku nás zaskočila zpráva o úmrtí našeho bývalého pana prezidenta, dramatika a především velkého člověka Václava Havla a den před Štědrým dnem se konal státní pohřeb. Nebudu hodnotit, co zhodnotili mnohem výstiţněji povolanější. Co mne však silně oslovilo, byly spontánní reakce lidí, kteří bezprostředně po této zprávě přicházeli na náměstí měst a rozţínali svíčky, a také ţe jsem viděla slzy v mnohých očích, u některých jsem ani takovou silnou odezvu nepředpokládala. Do smutku, který jsem cítila, se vmísila radost. Radost, ţe v těchto časech, kdy se ţehrání na panující poměry stalo běţným konverzačním tématem (předstihujícím i počasí) a kdy díky zprávám v médiích se v nás zabydlel skličující pocit, ţe všechno, co se u nás děje, je jen jedna velká lumpárna, jsme schopni vrátit se ke svým ideálům. Havel bezesporu patřil k lidem, kteří nás dovedli zpátky ke svobodě a demokracii, ale Havel také současně nikdy nepřestal apelovat na „obyčejnou lidskou slušnost“ a mravní hodnoty, bez kterých se svoboda a demokracie mohou stát jen bezuzdnou anarchií. Tváří tvář prostému vyjádření úcty a vděčnosti ze strany „obyčejných občanů“ jsem si uvědomila, ţe to s naším národem není nijak špatné a ţe je šance, aby ta „obyčejná slušnost“ (a taky pravda a láska) nakonec přece jenom zvítězily. Úspěšný, vydařený rok 2012. rym

SLOVO FARÁŘE s váţně nemocným tátou s vědomím, ţe to jsou asi i jeho poslední Vánoce na tomto světě a po dlouhé době jsem se mu odváţil říct „Mám tě rád, tati“ a on se slzami v očích odpověděl „Já tebe taky, kluku!“?  Nebo vloni, kdyţ jsem hlubokým sněhem po Půlnoční běţel na Komorní hůrku a byl jsem tak nádherně sám, a přesto ne osamocený? Protoţe jsem odpovídal ještě před Vánoci, do tohoto seznamu se mi samozřejmě nevešly ty letošní. A ţe byly také nádherné! Uprostřed velkého shonu, uprostřed vypadávající audiotechniky, uprostřed neschopnosti se na vše včas připravit a uprostřed ţádostí mnohých lidí na poslední chvíli před Vánocemi ve zpovědi řešit důleţité ţivotní otázky jsem mohl znovu na tvářích mnohých z vás zahlédnout onu Tvář Dítěte, která mi dává naději.

MOJE NEJHEZČÍ VÁNOCE Kdyţ se mi nedávna zeptala jedna redaktorka Chebského deníku, kdy jsem proţil své nejhezčí Vánoce, začaly se mi hlavou honit mnohé vzpomínky?  Moţná jako malý kluk u nás na zahradě, kdyţ jsme s tátou vţdycky nazdobili veliký stříbrný smrk lojem pro sýkorky a pak jsme si k němu o půlnoci udělali procházku s celou rodinou?  Nebo kdyţ jsme s partou romských dětí z Chodova při jedné vánoční výpravě v noci putovali v hlubokém sněhu, na kopci pod smrkem objevili u jedné hořící svíčky jesličky udělané z roští a sena a já jsem mohl pozorovat ty hluboké černé ţasnoucí dětské oči?  Nebo tehdy, kdyţ jsme se koncem listopadu rozloučili s mamkou, já jsem seděl 2

Č. 1 – LEDEN 2012


 Na tváři vás všech, kteří se věrně objevujete na bohosluţbách, pracovních poradách či jiných setkáních a pomáháte tak v modlitbě i sluţbě nést a rozvíjet společné poslání naší farní komunity…  Na tváři vás všech, kteří věrně a s nadějí nesete tíhu dne svých ţivotů, svých rodin, svých dětí či vnoučat, svých stárnoucích či nemocných rodičů, svých bolavých partnerských vztahů… Tolik bych chtěl mít víc času na to, abych se s vámi mohl setkávat osobněji, jako pastýř, který zná své ovečky jménem a jde za nimi cestou necestou…  Na tváři vás všech, kteří se s farností potkáváte v rámci ţivota širší občanské společnosti tady v Chebu a svým ţivotem, citlivostí a nasazením pro dobro či spravedlnost často zahanbujete mnohé z nás křesťanů… Tím nechci říct, ţe je u nás ve farnosti všechno ideální, ale můţu-li (abych parafrázoval „slova na rozloučenou“ prezidenta Havla) i já „na závěr říct ještě jeden svůj pocit“, pak „jsem si kaţdým dnem jistější“, ţe nám vůbec neškodí, kdyţ se pár jednotlivců, společenství, spolků, skupin, neziskovek, církví či občanských, kulturních i sportovních iniciativ, ale i představitelů města či politických stran občas spojí k tomu, aby „tu a tam, přece jen, zvítězila pravda a láska nad lţí a nenávistí“… ;-) Právě za to, ţe se toto v Chebu děje poměrně často, jsem vám zapomněl na Půlnoční poděkovat. Takţe to tímto doháním: Díky všem, se kterými jsme po celý letošní rok mohli s naší farností, farní charitou či se mnou osobně úzce či volněji spolupracovat, setkávat se, slavit, modlit se, snít, vizionařit, hecovat se, těšit, řešit nedorozumění, hádat se o dobrou věc, odpouštět si, chodit, běhat, koledovat, shánět peníze, slavit, vzdělávat se, dávat zpětnou vazbu politikům, ale i vzájemně se povzbuzovat k tomu, ţe i malá kapka můţe způsobit, ţe číše dobra v pravý

čas přeteče, a můţe tak způsobit třeba i něco nečekaně velkého… Jsem vděčný, ţe mi právě tohle mohlo dojít letos o Vánocích. A díky tomu mi došlo i to, ţe nejhezčí Vánoce jsou asi ty, které právě „dnes“ proţíváme ve svém srdci: Radostí dětí ohřejem si ruce budem se usmívat a říkat jsou tady Vánoce zatímco bílou nití zaobroubí mráz to obnošené co se roztřepilo za ta dlouhá léta A budeme trošku veselí a trošku smutní a trochu pobavení sami sebou a ticho roztáhne svých deset prstů před naše tváře a zamrzne do opuštěných ulic A teplá ramena stromečků vtlačí se do oken aţ bezdětní půjdou po večeři na procházku a budou se drţet za ruce a budou si dětmi a kaţdý z těch dvou se bude snaţit být ten dospělejší a pečovat o druhého protoţe venku je kluzko a uvnitř Vánoce Jan Skácel: Vánoce dospělých „A znovu láska znovu odedávna z povzdálí překáží smrti“ Děkuji vám všem že jste… A často coby ti dospělejší třebas jen z povzdálí překážíte mé smrti… Váš P. Petr 3


Č. 1 – LEDEN 2012

DIECÉZE ČTE BIBLI vlády judského krále Jošijáše, který soustředil všechen kult do Jeruzaléma. Nahum je ale zřejmě spíše titul (Těšitel), neţ vlastní jméno proroka: kniha přináší zvěst o Boţím záchranném díle uprostřed dějinných zvratů (aktuální pád Ninive). Otázka: Který evangelista píše, že „Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je...“  Abakuk: Porok zřejmě vystupuje v letech po smrti krále Jošijáše, víme o něm jen to, co je napsáno v jeho proroctví. Knihu lze rozdělit na tři části. Otázka: Kdo je autorem písně na motivy posledních tří veršů knihy (I když fíkovník nevypučí, réva výnos nevydá...)?  Sofonjáš: Protok tohoto jména vystupuje za vlády krále Jošijáše, před jeho reformou, pro kterou svou zvěstí o Boţím soudu připravuje půdu. Klade důraz na den Hospodinův (den soudu) a vyzývá k pokoře. Otázka: Co znamená prorokovo jméno?  1. Petrův: První list apoštola Petra je adresován pohanokřesťanům v Malé Asii s cílem povzbudit je při pronásledování. Těţiště listu: Jako trpěl Kristus, trpí i křesťan, který jej následuje – a právě proto v tomto utrpění není sám. Otázka: Do jaké skupiny novozákonních knih patří 1. Petrův list?  Judit: Tato další deuterokanonická kniha vznikla asi v polovině 2. stol. př. Kr. (v době makabejského povstání). Není knihou historickou (opět je to spíše jakási „novela“ na historické motivy) a jejím cílem je utvrdit ţidovstvo v poslušnosti Zákonu a posílit víru utlačeného lidu. Otázka: Co znamená jméno Júdit?

ČETBA NA LEDEN ODPOVĚDI NA PŘEDEŠLÉ OTÁZKY:  Lukášovo evangelium: Pouze u Lukáše najdeme podobenství O milosrdném Samařanovi a O marnotratných synech.  1. Kronik (Paralipomenon): Knihy 1. a 2. Kronik či Paralipomenon byly napsány po babylonském zajetí  List Titovi: Titus byl Pavlovýmzástupcem na Krétě.  2. Kronik (Paralipomenon) 1-18: Stavitel Šalamounova chrámu se jmenoval Churam a pocházel z fénického Týru.

V LEDNU ČTEME:  2. Kronik (Paralipomenon) 19–36  Jonáš: Od ostatních prorockých knih se liší tím, ţe svou zvěst podává formou souvislého příběhu s pohádkovými rysy. Otázka: V kterých evangeliích najdeme zmínku o proroku Jonášovi?  2. Kronik (Paralipomenon) 19–36  Tobijáš: Deuterokanonická kniha Tobiáš (najdeme ji jen v katolických Biblích) vypráví příběh zboţného Tóbita, který dává poznat zboţnost a podobu rodinného ţivota v době svého vzniku (3. – 2. stol. př. Kr.). Otázka: Podle kterého proroka se má Tobiáš přestěhovat po Tóbitově smrti do Médie?  Abdijáš: Nejkratší kniha Starého Zákona s neznámým autorem i dobou vzniku; kniha vyjadřuje nesmiřitelný rozpor mezi Bohem a jeho Nepřítelem. Otázka: Co znamená prorokovo jméno?  Joel: Kniha je liturgickým textem zaměřeným na zápas jahvismu s baalismem. Pochází z doby po babylonském zajetí a skládá se ze dvou původně prý samostatných starších spisků. Otázka: Které verše knihy cituje Petr ve svém letničním kázání ve Skutcích?  Nahum: Prorok tohoto jména působil za

CITÁT NA MĚSÍC: „Potřebujeme hodiny, během nichž mlčky nasloucháme a necháme v sobě působit Boží slovo.“ Edith Steinová 4

Č. 1 – LEDEN 2012


CESTY VÍRY Tuto píseň nazpíval pro film Alois Nebel zpěvák, který ještě nedávno nedokázal ani mluvit a nepamatoval si texty. Píseň se stala hitem napříč internetem a generacemi. Ţe se Václav Neckář ještě někdy vrátí na hudební výsluní, asi nikdo nečekal. V roce 2002 ho totiţ ranila mrtvice, zpěvák ztratil paměť a musel se znovu učit nejen vlastní texty, ale měl problémy s mluvením obecně. Artikulovat myšlenky mu občas musel pomáhat bratr Jan. Znovu zkolaboval letos v březnu a lékaři se obávali další mrtvice, ke které naštěstí nedošlo. Sedmašedesátiletý Václav Neckář ale svůj boj s poruchou řeči nevzdal a po osmi letech zvítězil. Jeho nejnovější píseň Půlnoční je hojně komentovaným hitem internetu a mluví se o ní jako o baladě, bez které si mnozí uţ teď nedokáţí představit Vánoce. Zazněla i na Chebské Půlnoční. Je vzácná tím, ţe prorocky propojuje Vánoce s Velikonocemi, radostný charakter Vánoční noci s úzkostí a obavami našeho ţivota, které symbolizuje Velký pátek. Ale ne nějak lacině: přes Kristův kříţ, přes ztrápeného Beránka, který překvapivě stojí ve středu Půlnoční jako PRAMEN NADĚJE… ph

NECKÁŘOVA PŮLNOČNÍ Jedu domů po trati, jedu přes kopce Za okny padá, padá sníh, budou Vánoce Chmury, trable, starosti, nechal jsem ve městě Už slyším lidi na půlnoční zpívat v kostele Haleluja. Haleluja. Ježíš na kříži ztrápený občas se usměje Na ty, co v zázrak uvěří, na ty co zpívají Haleluja. Haleluja. Beránku náš, na nebesích Stůj při nás, až přijde tma Haleluja. Haleluja. Stojím v prázdném kostele, hvězdy nade mnou z kříže zbyl jenom stín, ale přesto slyším: Haleluja. Haleluja.

JÁ BYCH CHTĚL BÝT JEŢÍŠEK Já bych chtěl být Jeţíšek. Já myslím, ţe nikoho neurazím z věřících, to bychnechtěl, ale já bych chtěl být Jeţíšek. Měl bych hezkou maminku, hodnýho tatínka, truhláře, no a pak by mi vrtalo hlavou, co to je imperium, co to je útlak, co to je drzost římská a co to je patolízalství, a tak bych proti tomu mluvil a lidi by mě poslouchali a někteří by nadávali a křičeli by na mě a házeli po mně kamením, já bych si toho nevšímal a říkal bych si, co si myslím,

Beránku náš, na nebesích Stůj při nás, až přijde tma Haleluja. Haleluja. Beránku náš, na nebesích neopouštěj nás, až začnem se bát Haleluja. Haleluja. 5


Č. 1 – LEDEN 2012

a dostal bych spoustu lidí na svou stranu, no a pak by mě museli ukřiţovat. Silní vţdycky musejí někoho ukřiţovat. Poněvadţ by nebyli silní, to je jednoduchá věc. To by byli lidi, jako jsme my. A copak my neukřiţujeme jeden druhého, neukřiţujeme denně jeden druhého? Copak my nemetáme los o svršky svoje? My si nenasazujeme trnové koruny? To je vlastně taková úvaha ne vánoční, spíš celoroční. O Vánocích aspoň na chvilku je pokoj. Víte, ono se nemá zabíjet, ono se nemá vraţdit tyhle dva dny, protoţe to se narodil Syn člověka. Jak na něj volali Ţidé. Kdo je ten Syn člověka? No, divili se, poněvadţ uţ tenkrát bylo málo synů člověka. Synové úředníků a funkcionářů, ale málo synů člověka. A Vánoce mají jednu výhodu, ţe se chováme aspoň dva dny slušně. Jan Werich

Sv. Pavel říká, ţe do tohoto Kristova světa nejsme jen povoláni, ale uţ do něj patříme. Víra nám říká, ţe skrze křest jsme včleněni v Krista, a proto se podílíme na jeho ţivotě, darech, dědictví, na jeho vítězství nad hříchem a silami zla, neboť jsme byli spolu s ním vzkříšeni. Ale na rozdíl od svatých duší, které uţ dosáhly cíle, naše příslušnost k tomuto Kristovu světu není ještě úplná a zřejmá. Především však není neporušitelná a definitivní. Pokud jsme na této zemi, jsme vystaveni tisícerým nebezpečím, překáţkám a pokušením, kvůli kterým můţeme kolísat nebo které nás mohou na cestě brzdit či dokonce zavést na scestí. Apoštolovu výzvu, „usilujte o to, co pochází shůry“, máme chápat tak, abychom usilovali, i kdyţ dosud fyzicky zůstáváme ve světě, duchovně svět opustit. Abychom zanechali zvyklostí a ţádostivostí světa a za kaţdé situace se nechali vést Jeţíšovým smýšlením. „To, co pochází shůry“, znamená jiný zákon, zákon nebeského království, který Jeţíš přinesl na zem a chce, abychom ho uţ teď plnili. Jak ţít toto Slovo ţivota? Vybízí nás, abychom se nespokojovali s ţivotem v průměrnosti, s ţivotem plným polovičatostí a kompromisů, ale abychom jej s pomocí Boţí milost utvářeli ve shodě s Kristovým zákonem. Povzbuzuje nás, abychom ţili podle hodnot, které Jeţíš přinesl na zem, a s nasazením o nich svědčili ve svém prostředí. Patří mezi ně duch svornosti a pokoje, sluţby bratřím, pochopení a odpuštění, čestnosti, spravedlnosti, poctivosti v naší práci, věrnosti, mravní čistoty, úcty k ţivotu atd. Z toho vidíme, ţe program je to rozsáhlý jako ţivot sám. Ale abychom nezůstali vězet v neurčitosti, uskutečňujeme nyní v tomto měsíci Ježíšův zákon, který je vlastně souhrnem všech ostatních: vidět v každém bratru samotného Krista a ochotně mu sloužit! A není to snad to, na co budeme dotázáni na konci našeho ţivota?? iš

SLOVO ŢIVOTA Kaţdoročně se od 18. do 25. ledna slaví v mnoha částech světa Týden modliteb za jednotu křesťanů, jejichţ úmysl si jinde připomínají aţ o Letnicích. Téma tohoto týdne, zvolené pro rok 2012, vychází z listu sv. apoštola Pavla Korinťanům: „Všichni budeme proměněni skrze vítězství našeho Pána Jeţíše Krista.“ (srov, 1 Kor. 15, 51-58). Slovo ţivota na tento měsíc je velmi blízké tématu Týdnu modliteb a zní: „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici“ (Kol 3,1). Tato slova, jimiţ se sv. Pavel obrací na křesťanské společenství v Kolosách, nám říkají, ţe existuje svět, ve kterém vládne pravá láska, plné společenství, spravedlnost, pokoj, svatost, radost. Je to svět, kam se uţ nemůţe dostat hřích a nic poskvrněného, svět, kde je Otcova vůle dokonale naplněna. Je to Jeţíšův svět a Jeţíš nám ho dokořán otevřel svým zmrtvýchvstáním, poté, co prošel těţkou zkouškou utrpení. 6

Č. 1 – LEDEN 2012


Protoţe jsem křesťanka, tak vím, proč Vánoce slavím. Nechodím na půlnoční proto, ţe je to hezký zvyk. Jdu tam, abych se setkala s Kristem a s ostatními věřícími. Chci o Vánocích proţít radostné společenství – pobýt u rodičů ve vděčnosti, ţe je ještě mám. Strávit alespoň chvíli času se sourozenci, potěšit se s jejich dětmi. Těším se na tradiční štěpánskou koledu v mém rodném Studenci, kde zase budou všichni v kostele zpívat z plna hrdla a ne kuňkat jako jinde. A pak obejdeme celou vesnici se zpěvy a všem popřejeme do nového roku. A vykoledované peníze pošleme potřebným. A hlavně budu prosit, abych dokázala ţasnout nad tou obrovskou Boţí láskou: STAL SE ČLOVĚKEM. On Pán světa, Stvořitel, přišel na svět jako bezbranné miminko a zcela se nám dal do rukou. Jo – tohle, to je ta pecka – to je ta nejdůleţitější smska. Lída Křivancová

ZKUR…. VÁNOCE! „Zkur…. Vánocle!“ Tohle jsem zaslechla ve frontě na poště a bylo to, jako by mi vrazil kudlu do zad. Nebo: „Ony jsou ty Vánoce stejně jenom o jídle.“ Ano, mnohdy není lehké těšit se na Vánoce. Kdyţ někomu někdo zemře, kdyţ člověka čeká samota. Moţná je na nás tlačeno, abychom slavili Vánoce tak a tak. Vţdycky jsme měli napečeno 8 druhů cukroví, tak to přece nemůţe být letos jinak. Vţdycky jsem stihla před Vánocemi umýt okna a vyklidit skříně. Stromeček jsme měli vţdycky ţivý a velikánský. Všichni jedli kapra se salátem a půlnoční – ta musí být přesně o půlnoci. ALE PROČ? Tradice jsou jistě potřebné a díky Bohu za ně. Ale ZVYKY? Nejsou některé zvyky jednoduše zbytečné nebo vyčpělé? Proč bych pekla 8 druhů cukroví, kdyţ mám nadváhu? Proč bych myla okna před Vánocemi, kdyţ u toho mrznou ruce? Proč budu strojit stromeček, kdyţ na celé svátky jedeme k rodičům. Proč bych měla jíst kapra se salátem, kdyţ mi zase bude blbě? Atd. atp.

POMOC POTŘEBNÝM mohou zakormidlovat všichni, kdo neradi proplouvají tímto večerem sami.

VELKÉ DĚKOVÁNÍ  PRVNÍ PODĚKOVÁNÍ

TŘETÍ PODĚKOVÁNÍ

patří Vám všem, kteří se v prosinci zapojili do akce Strom splněných přání a umoţnili tak proţít radost z obdarování někomu osamělému. Vţdyť to, co jste zabalili do balíčku, nebyl jen hmatatelný dárek, ale byl tam i kus Vašeho srdce, které není lhostejné a má zájmem o druhé.

patří všem pletařkám, které svými výrobky udělaly radost maminkám nedonošených miminek v Karlovarské nemocnici. V úterý 20. prosince 2011 ředitelka o. s. Nedoklubko paní Csirková s krajskou koordinátorkou paní Hřebejkovou předaly na nedonošenecké oddělení všechny oblečky, které jste nám doposud předaly, a pak přijely k nám do Chebu na krátkou besedu. Ta nakonec nebyla tak úplně krátká – trvala víc neţ hodinu a půl. Jednak proto, ţe téma bylo zajímavé, ale hlavně také proto, ţe se

DRUHÉ PODĚKOVÁNÍ patří Vám všem, kteří jste přispěli materiálně nebo finančně na konání štědrovečerní večeře na faře pro osamělé. Uţ se stala hezkou tradicí a ostrůvkem jistoty, kam 7


Č. 1 – LEDEN 2012

přítomné zkušené pletařky se zaujetím pustily do výměny zkušeností.

který jistě 7. ledna pomůţe přilákat zájem veřejnosti ke Tříkrálové sbírce.

ČTVRTÉ PODĚKOVÁNÍ

PÁTÉ PODĚKOVÁNÍ

patří zpěvákům našeho chrámového sboru, kteří ve speciální rozšířené sestavě v adventní době vystoupili v LDN Amica centrum a zpestřili tam sobotní odpoledne nejen klientům tohoto zařízení, ale i jejich rodinným příslušníkům a vůbec všem návštěvníkům. Z vícero stran jsme slyšeli mnoho chvály na tohle hezky připravené vystoupení. Také zpěvákům a hudebníkům děkujeme za nápad Tříkrálového koncertu,

patří všem, kteří se jakýmkoli způsobem podílejí či budou podílet na realizaci Tříkrálové sbírky v Chebu a okolí. Moc si Vaší pomoci váţíme a ze srdce za vaši pomoc děkujeme. Ve Zpravodaji budeme včas informovat o letošním Dobrém dni pro koledníky, který proběhne zase někdy na jaře. eko

950 TVÁŘÍ A OSUDŮ Jen tato naděje je tím, co nám dává sílu k ţivotu, k tomu, abychom se znovu a znovu pokoušeli o něco nového, a to i v situacích, které nám připadají zcela beznadějné. Ţivot je příliš drahocenný na to, abychom si jej směli dovolit vyprázdnit tím, ţe bychom jej nechali uplynout prázdný, beze smyslu, bez lásky a v posledku bez naděje. Václav Havel

PODĚKOVÁNÍ BISKUPA FRANTIŠKA Milý pane prezidente, děkujeme za všechno Vaše úsilí, kterým jste i nám ukazoval a otevíral cesty ke svobodnému a důstojnému ţivotu. Pán ať Vás přijme do svého království. František Radkovský biskup plzeňský

VÁCLAV HAVEL O NADĚJI Naděje není totéţ co radost z toho, ţe se věci dobře vyvíjejí. Není to ani ochota pustit se do podniku, o kterém lze vytušit, ţe bude v dohledné době úspěšný. Naděje je spíše schopnost pracovat pro úspěch nějaké věci. Naděje také není totéţ co optimismus. Naděje není přesvědčením, ţe něco dobře dopadne, nýbrţ je to jistota, ţe něco dává smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.

LIDÉ BY MĚLI ČÍST, CO NAPSAL… Z rozhovoru Elišky Bártové z Aktuálně.cz se sestrou Veritas Holíkovou, která Václava Havla do poslední chvíle doprovázela: Aktualne.cz: Máte strach o jeho duši? Ne. Platí, co říkal uţ svatý Augustýn, ţe je mnoho lidí, které má Bůh a nemá je církev, a je také mnoho lidí, které má církev, ale nemá je Bůh. I bez svátostí se člověk pravdivý a pokorný dostane mnohem dál, neţ řada katolíků se svátostmi, o tom jsem přesvědčena. A pan prezident je jeden z 8

Č. 1 – LEDEN 2012


příkladů - člověk, který ţil z vnitřního přesvědčení a své víry v Boha. Je mnohem jistěji u Boha neţ mnoho katolíků. Aktualne.cz: Modlíte se za něj? Určitě. Ale jsem přesvědčena, ţe se na nás dívá, ţe ţije v Bohu více neţ my. Ţe my se tu uboze plácáme, ale on uţ to vidí jinak a z jiné perspektivy. Jak říkal pater Halík: přešel za oponu věčnosti. Ukazuje cestu do naděje a do ţivota, který má jinou kvalitu. A on uţ to dnes vidí. Aktualne.cz: Hodně lidí je dnes smutných, truchlí za prezidenta Havla, co byste jim vzkázala? Měli by důsledně číst, co napsal. Mnoho lidí jeho spisy a projevy nečetlo. Kdyţ uvidí tu hloubku, tak není nic víc. Nepřináší větší úlevu, neţ ţít, jak to říká a jak on se pokoušel.

Čeho jsme svědky? Václav Havel krátce před smrtí mluvil o dvacetileté periodě českých dějin a předvídal jakýsi otřes. Jeho odchod v nejisté době mnohým připomenul smrt TGM či Karla Čapka. Kromě úzkosti se ale po dlouhé době znovu probudila naděje. Tomáš Halík vzpomíná, jak tajně přenášel posmrtnou masku Jana Palacha a během té cesty po Karlově mostě s ním vedl jakýsi vnitřní dialog - cosi mu tehdy slíbil. Pro jaký slib se dnes rozhodneme my? Petr Pavlíček, 21. prosince 2011 převzato ze skupiny Svatováclavská výzva

SLOVA NA ROZLOUČENOU Vlastní Havlova slova, která zazněla na závěr 320minutového přímého přenosu státního pohřbu:

„A ještě jeden svůj pocit tu musím na závěr říct. Jsem si každým dnem jistější, že by vůbec neškodilo, kdybychom udělali něco pro to, aby – tu a tam – přece jen zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí.“

TY TO PAMATUJEŠ? Kdyţ v těchto dnech stojíte před sochou sv. Václava, nebo před pomníkem na Národní třídě, zase můţete ucítit to zvláštní zavanutí tepla z tisíců svíček před vámi. Kdyţ přivřete oči, vypadá to, jako by lidé stáli v kruhu kolem ohromného zářícího pokladu. Zase čtete vzkazy, zase roztavený vosk, vţdyť je to nedávno, co ty voskové hradby zmizely... „Ty to pamatuješ?“ zeptá se trochu s údivem kdosi dvacetiletý a vy překvapeně přepočítáváte, jak je to vlastně dlouho. Prohlíţíte si tváře lidí kolem. Mnoho lidí fotí, někdo jen stojí a dívá se, kdosi vedle vás se pokřiţuje. Cizinec do telefonu rozrušeně líčí, čeho je svědkem. Ţena před vámi poloţí k pomníku květinu, je jich tam tolik, ţe to není vidět. Stejně ji tam poloţila. Lidé přidávají svíčky a ohnivý kruh se zvětšuje, hoří po obvodu. Kdyţ ucítíte to teplo, vzpomenete si, ţe si kaţdý mohl říci, ţe jedno světlo navíc nemá smysl. Ztratí se a nikdo si ho nevšimne. Mezitím uţ hoří nové svíce.

MARTIN PETÍK UKAZOVAT LIDEM, ŢE JSOU I JINÉ HODNOTY Martin Petík je Rom, a třeba na to podle obecně vţitých kriterií na pohled vůbec nevypadá - světlé jiţ trochu prořídlé vlasy a jasně modré oči ke svému romství se hrdě hlásí, nikdy ho nezapíral a také velmi dobře ovládá romštinu. Je pro něj stejně přirozená jako čeština. Mimochodem mezi mladšími chebskými Romy je dnes plynné ovládání romštiny jiţ výjimka. 9


Č. 1 – LEDEN 2012

Martinovi prarodiče z obou stran se v Chebu ocitli krátce po válce – na výzvu k osidlování pohraničí. Opustili romské osady na východním Slovensku a s nadějí, ţe je tady čeká jiný svět a lepší ţivot, odjeli na druhý konec tehdy ještě Československé republiky. Martinovi rodiče, Magda a Jan, se narodili v Chebu, a v Chebu přišel na svět 29. prosince 1973 i Martin, jako v pořadí druhý z jejich celkem čtyř synů. Chodil na 4. základní školu tenkrát ještě v Gorkého ulici, vyučil se obráběčem kovů, a velice záhy se zamiloval do české dívky z Mariánských Lázní. Bylo mu necelých dvacet let, kdyţ se s Aničkou v Chebu vzali. Dnes uţ spolu mají tři děti, nejstarší dcera Martina studuje obor Agropodnikání na chebské Střední integrované škole, mladší Robert se uţ také učí na zedníka a nejmladší devítiletá Anička chodí ještě na základku. Martin, a vlastně hodně členů jeho rodiny, si na svět přinesl hudební vlohy. „Určitě i v tomto ohledu v sobě nezapřu romské kořeny,“ usmívá se. V roce 1994 zakládá v Chebu s bratrem Robertem a s Milanem Ferkem kapelu, specializují se na taneční a populární muziku, stali se neodmyslitelnou součástí nejen romských svateb a zábav, účinkovali a účinkují v celém širokém okolí, ţádaní bývají na zábavách i v sousedních německých městečkách. Potom pro něj nastal zlomový bod, který mu doslova jeho vcelku obyčejný nevzrušivý ţivot obrátil vzhůru nohama: Manţelé Táňa a Petr Novotných pořádali na chebské evangelické faře akci a na Martina se obrátili s prosbou, zda by jim nezapůjčil svoji aparaturu. Zapůjčil a šel se podívat. Bylo to něco, co dosud nikdy před tím neslyšel a co ho naprosto zaujalo. Pak přišel znovu. A znovu… „Nevím přesně, ale asi tak při čtvrté návštěvě těchto evangelních shromáţdění jsem najednou uvěřil a přijal jsem Jeţíše Krista za svého

Pána a Spasitele. Uviděl jsem, jak je ţivot bez Boha prázdný, poznal jsem i sám sebe, uvědomil si svoji slabost a hříšnost. A rozhodl se svůj ţivot radikálně změnit.“ Martin se aktivně zapojuje do aktivit spojených s chebskou evangelickou farou, úzce spolupracuje s manţeli Novotnými. Začíná se věnovat dětem ulice, hlavně pak romským dětem z rodin ohroţených sociálním vyloučením. Na dvoře fary začínají budovat komunitní centrum, kde by se mohli setkávat, protoţe prostory fary jiţ rostoucímu zájmu nestačí. V této fázi jeho ţivota dochází opět k několika větším změnám. Pro určité názorové neshody s vedením Českobratrské církve evangelické se odděluje skupina kolem manţelů Novotných (ti zahajují nově činnost v prostorách Mánesovy ulice) a větší část romských věřících se pod křídly Rudolfa Waltera (Rudiho) začíná scházet k bohosluţbám do propůjčovaného sálu Městského kulturního střediska v Kamenné ulici. Kde byly příčiny rozchodu s evangelíky? Podle Martina bylo těch důvodů hned několik. Těm tradičně věřícím prý postačovalo, ţe se pravidelně scházeli, vyslechli Boţí slovo a snaţili se podle něho ţít. Ve vztahu k okolnímu světu byli ale rezervovaní, vytvářeli a pěstovali si hlavně jenom svoje vlastní společenství. „My jsme chtěli naopak šířit evangelium co největšímu počtu lidí, hlásat Boţí slovo na náměstích, v rodinách, všude. Navíc, kdyţ nás Petr Novotný seznámil s Rudi Waltrem z Německa (je to Rom, přesněji německý Sinti), pochopili jsme, ţe bychom se my, Romové, měli soustředit hlavně na lidi našeho etnika. Díky Rudimu jsme poznali, ţe je důleţité, aby sami Romové předávali Boţí slovo svým vlastním lidem, protoţe nejlépe známe a jsme schopni chápat romskou mentalitu. Romové by se měli naučit pomoci si sami. Rudi Walter působil v té době jako evangelizační pracovník a 10

Č. 1 – LEDEN 2012


kazatel v křesťanském sdruţení zaměřeném na německé Sinti, a tak jsme v Chebu zaloţili jakousi dceřinou společnost, Křesťanské sdruţení Sintů a Romů v Chebu s vlastními stanovami, a zaregistrovali se jako občanské sdruţení. Ustavující schůze se konala 20. června 2007 v Chebu. Logo sdruţení navrhl jeden z našich členů Vojtěch Petík mladší. Začali jsme se scházet k pravidelným bohosluţbám v Městském kulturním středisku, později jsme díky pochopení města a s jeho přispěním získali prostory v Karlově ulici 17 a město nám přispívá na nájem.“ To trvá s podporou města dosud. Sdruţení má 22 členů, na bohosluţbách a dalších akcích se však v průměru sejde 50 aţ 70 dospělých, pro zhruba stejný počet dětí připravují členové sdruţení také různé výchovné a vzdělávací akce. Kromě těchto shromáţdění docházejí do rodin, hlavně mezi nejvíce ohroţené. Ještě nedávno ve Wolkerově ulici, kde nájemníkům, kteří byli pro dluhy uţ delší dobu bez přísunu vody, hradili z vlastních peněz dovoz pitné vody cisternou. Členové také kontaktují romské rodiny ohroţené sociálním vyloučením v jiných městech – dojíţdějí do Aše a také do Mostu-Chánova. Také udělali několik „spanilých“ jízd do chudých romských osad na východním Slovensku, na Ukrajině a v Polsku. Sem, kromě Boţího slova, přivezli i humanitární pomoc v podobě oblečení, bot, léků a věcí potřebných do domácnosti. Na Ukrajině

jsme například přispěli k vybudování vodních čerpadel, protoţe některé osady byly bez vody. „Chceme, aby se Romové, kteří se ocitli na okraji společnosti, kteří se nedokázali přizpůsobit novým podmínkám a potácejí se na pokraji bídy, dokázali v sobě mobilizovat dostatek sil, aby si ze své situace naučili najít cestu sami. Tato cesta spočívá v pochopení sebe sama, v přijetí křesťanských hodnot, které se musí stát záchytným bodem, v přijetí Jeţíše Krista za Pána ţivota. Potom můţeme sklízet dobrou úrodu.“ Jak vnímá Martin svoje rodné město? „Cheb jsem vţdycky pokládal za svůj – vţdyť jsem se tady narodil a proţil celý svůj ještě nijak dlouhý ţivot. Zde se narodily se a vyrůstají moje děti. Poznal jsem sice na vlastní kůţi rasismus, diskriminaci, jako dítě i jako dospělý, ale nikdy jsem to nezobecňoval. Hlupáci se najdou všude, ale převáţná většina lidí, které jsem potkal a s kterými se stýkám a spolupracuji, rozhodně mezi ně nepatří. Jezdíme často do Německa a myslím, ţe tohle platí i tam. Naším cílem je pracovat a působit tak, aby sociálně vyloučení našli své místo ve společnosti, a pevně věřím, ţe se Cheb jednou stane místem, kde nebudou lidé vyloučení a kde se všichni budou cítit stejně dobře a bezpečně.“ rym

ZPRÁVY Z LORETY celáří na nastávající sezónu přicházejí uţ nyní.

ZAČÁTEK SEZÓNY Letošní sezóna na našem poutním místě Maria Loretu začne v dubnu. Na Květnou neděli 1. dubna se jeho brány otevřou pro první návštěvníky. Dotazy a objednávky návštěv skupin z různých cestovních kan-

MARIÁNSKÁ MÍSTA LORETA Obydlí, ve kterém ţila Svatá rodina v Nazaretě, sestávalo ze dvou částí, a to z místnosti ve skále a zděné venkovní části. 11


Č. 1 – LEDEN 2012

V době křiţáckých válek na konci 13. století nechal zámoţný italský šlechtic de Angeli zděnou část rozebrat a přepravit po moři do Itálie, kde poblíţ přístavu Ancona na vrchu Loreto dal kameny znovu postavit do původního půdorysu. Brzy vznikla legenda, ţe nazaretský domek přenesli z Nazareta na Loreto andělé na svých křídlech, aby ho zachránili před znesvěcením. V 15. století byla na Loretu kolem nazaretského domku vybudována bazilika a uctívání Panny Marie Loretánské se začalo šířit po celé Evropě. Vznikaly Lorety, to jest kaple jako napodobeniny nazaretského domku obklopené kříţovými chodbami. V Čechách byla první Loreta postavena ve 2. polovině 16. století v Horšovském Týně a po skončení třicetileté války v době

protireformace vznikaly další. Největší Loreta je v Praze na Hradčanech, která se také nejvíce podobá italskému Loretu. V Hroznatově začali chebští jezuité se stavbou Maria Loreta v r. 1664 a jiţ v roce 1667 přišlo na Maria Loreto první velké procesí. V době komunistického reţimu bylo mnoho Loret zničeno. V Písni o Loretě od Petra Berana je mapka Čech a Moravy s vyznačením všech Loret vybudovaných na tomto území. Mapku najdete také na jedné z informačních tabulí v levém ambitu na Maria Loretu, spolu s vyobrazením původního obydlí Svaté rodiny. ako

FÓRUM které děti, hlavně ty starší poznaly, ţe Mikuláš je také jenom člověk z masa a kostí a má přezdívku Eda, tedy alespoň v Chebu na faře. Na jeho pokyn pak společně s anděly zahnaly čerty do pekla a pak se tam samy odváţně vydaly pro zlatou, později bylo zjištěno čokoládovou, minci. Kaţdý, kdo radostně splnil tento úkol, a ještě Mikulášovi zarecitoval, nebo zazpíval, byl po zásluze odměněn balíčkem, v němţ nechyběla ani brambora. Na závěr tohoto setkání jsme se pod vedením Heleny Müllerové, která připravila hry pro děti, mohli společně zazpívat. Děti si poté zopakovaly hlasité volání, i kdyţ tentokrát na pana faráře, který zaspal. Díky jejich hlasivkám se ho však podařilo probudit a tak mohl být společný večer završen radostnou oslavou Mše svaté. Díky všem, kteří se podíleli, se večer vydařil a za rok nás moţná bude zase o trochu víc. pk

MIKULÁŠSKÁ Tak právě ta se uskutečnila zase po roce ve farním sále první prosincovou neděli. Nikdo netušil, kolik dětí vlastně přijde, a tak jsme s Evou Kolafovou nakoupili padesát balíčků a doufali, ţe to bude stačit. Stačilo, protoţe oproti očekávání přišlo letos za doprovodu rodičů méně dětí neţ v předchozím roce, ale těm, co přišli, to určitě vůbec nevadilo. Nejvíce se všechny ratolesti těšily na Mikuláše, ale ten si dal letos na čas a jako první se v sále objevili dva čerti, z nichţ jeden byl opravdu neodbytný a snaţil se neustále narušovat program. Naštěstí nás všechny zachránili andělé, kteří se „snesli“ z oblak a umravnili je. Přiletěli mezi nás Gabriel, Michael a Rafael a tak se děti rozdělily do tří druţstev a statečně soupeřily v mnoha zajímavých hrách. A pak uţ, po hlasitém volání dětí, přišel Mikuláš. Moc toho letos nenamluvil, ale čerti před ním měli očividně respekt a ně12

Č. 1 – LEDEN 2012


objal a odpověděl mu: „Já Tebe taky, ty kluku“. Cesta Václava Neckáře jako inspirace Další částí farářova kázání byla připomínka zpěváka Václava Neckáře, jehoţ píseň s názvem Půlnoční se stala letošním hitem internetu. Slova v písni se týkají nejen Vánoc, tedy svátků narození Krista, ale i cesty k Velikonocím, tj. cesty utrpení, smrti a vzkříšení. A určitou cestou utrpení si prošel i zpěvák Neckář, který zápasil s mozkovou mrtvicí, po níţ prokázal ohromnou vůli naučit se znovu nejen mluvit, ale i zpívat. Jak zmínil farář Hruška, Neckář si musel uvědomit, ţe ono koktání, cesta utrpení, má smysl. V zápětí v největším chebském kostele zazněla z reproduktorů Neckářova píseň Půlnoční. Kaţdého z nás čeká v ţivotě utrpení, ale ruku v ruce s utrpením jde vţdy i naděje. A jako naději v souvislosti s odpovědností za současný svět zmínil Petr Hruška i nedávné spontánní události, které následovaly po úmrtí prezidenta Václava Havla. V době, kdy se slovo „Pravdoláskař“ stalo skoro aţ nadávkou, se najednou po celé zemi zvedla vlna soustrasti nejen s prezidentem samotným, ale i s ideály, které reprezentoval. Jakoby se tu znovu objevila naděje, v jejímţ duchu se před 22 lety nesla Sametová revoluce. Farář dále ilustroval Havlův pojem „moc bezmocných“ na příkladu zelináře, který za komunistické totality pravidelně vyvěšoval na svém obchodě transparent „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Jednoho dne se tento občan rozhodl transparent nevyvěsit. Známka toho, ţe se ve společnosti začalo něco dít. Později nešel ke zmanipulovaným volbám, aţ nakonec byl ochoten nechat se uvěznit za své občanské postoje. Kdyby tito lidé neexistovali, nemuseli bychom zde dnes být, poznamenal farář Hruška. Výzva k boji proti dnešní totalitě ekonomiky, konzumu a sobectví

NOVÁ TOTALITA NA PŮLNOČNÍ Jako završení Štědrého večera slavily křesťanské církve v Chebu půlnoční mše svaté. Společně s přáteli jsem o půlnoci zavítal do chrámu sv. Mikuláše na katolickou mši, kterou navštívily stovky lidí, z nichţ patrně mnoho bylo jako já – do kostela běţně nechodících. Dovolte mi proto několik osobních „laických“ postřehů z této události.

Foto: Libor Dušek, 25. 12. 2011 Farář Petr Hruška na úvod přivítal všechny příchozí a vysvětlil průběh celé slavnosti. Mše se skládala ze dvou částí. Ta první byla civilnější a srozumitelnější i pro návštěvníky, kteří nejsou praktikujícími křesťany. Druhá kratší část pak byla klasickou bohosluţbou se všemi náleţitostmi. Po úvodních slovech v kostele zhasla všechna světla (vyjma svíček a vánočního stromečku) a chrámový sbor začal zpívat koledu Tichá noc. Dojemný záţitek. V průběhu první části pak farář Hruška vyzval přítomné, aby si vzpomněli na své nejkrásnější záţitky z Vánoc a připojil několik svých osobních radostných záţitků. Nejvíce mě utkvěla v paměti farářova vzpomínka na Vánoce, kdyţ mu na podzim toho roku zemřela matka a jeho otec na tom zdravotně nebyl dobře. A přesto na tyto Vánoce pan farář bude vzpomínat jako na jedny z nejkrásnějších, neboť právě tehdy si uvědomil, ţe svému otci nikdy neřekl, ţe jej má rád. Učinil tak, otec jej 13


Č. 1 – LEDEN 2012

A stejně tak jako dříve se bojovalo proti komunistické totalitě, je třeba podle faráře bojovat proti dnešní totalitě. Proti totalitě ekonomiky, konzumu a sobectví. Ruku v ruce s touto totalitou zmítá naši společnost korupce, proti níţ je třeba se postavit, třebaţe by měl být člověk zprvu osamělý. Je třeba získat odvahu a vykročit z řady. V této souvislosti Hruška zmínil Libora Michálka, úředníka Státního fondu ţivotního prostředí, který sebral velký kus odvahy a poukázal na korupční jednání ministra ţivotního prostředí a jeho náměstka. Jak dále sdělil farář, nemusíme pracovat na ministerstvu, abychom měli příleţitost čelit korupci či jiným příznakům dnešní formy totality. Je třeba získat odvahu a vykročit z řady i v práci, ve školách, v našem bezprostředním okolí. V této části bohosluţby bylo moţné spatřit, ţe i lidé, kteří se jinak spíše procházeli v zadní části kostela, zapalovali svíčky nebo mezi sebou špitali, nehnutě poslouchali farářovo kázání. Silný okamţik. Druhá část pak jiţ patřila tradičním liturgickým prvkům vánoční bohosluţby, modlitbám, předčítání různých věřících z Bible, přijímání hostií. Závěrem si spolu s varhanním doprovodem a chrámovým sborem celý kostel zazpíval koledu Narodil se Kristus Pán. Mše trvala asi hodinu a čtvrt. Rozhodně nelituji, ţe jsem něčeho takového byl účasten. Panu faráři patří velký dík. S přáním šťastných Vánoc Libor Dušek, www.zpravyzchebu.cz

Také jsme se vydali podívat do Nízkoprahového denního centra, kde paní Hirtová obětavě, ale s úsměvem na tváři vytvořila krásnou Štědrovečerní večeři, kde byla nádherná atmosféra a já jsem konečně načerpala pozitivní atmosféru s nádechem Vánoc. Načerpala jsem ji v místě, kde bych to ani nečekala. Není to zvláštní, kdyţ čerpáte pozitivní naladění od lidí, kteří nemají vlastní domov a leckdy ani příbuzné a jedinými kamarády jsou pro ně lidi z „ulice“. V denním centru jsem cítila něco zvláštního, něco nepopsatelného, bylo mi zkrátka dobře. Dlouho jsme se rozhodovali, zda se na Půlnoční vůbec vydáme, protoţe Tomáš šel druhý den brzo ráno do práce, ale nakonec jsme se rozhoupali. I kdyţ jsme nezůstali na celé Půlnoční, zanechala v nás obou silný pocit. Několik mší, nejenom půlnočních, jsme uţ absolvovala, a ţádná nebyla pro mě tak emotivní. Přiznám se, ţe jsem jí trochu probrečela, ale byla opravdu úţasná. Nejprve vzpomínka na nejkrásnější Vánoce, vzpomínka na domov, pak rozebrání písničky a vůbec nelehkého osudu Václava Neckáře a zakončit vše úctou k Václavu Havlovi, neskutečné. Všechno, tam zaznělo, bylo nabité emotivitou, ţe tohle muselo hnout s kaţdým. Emotivita k Vánocům patří a myslím si, ţe kaţdý mohl nad příběhem Neckáře i Havla přehodnocovat svoje lidské hodnoty a postoje. Přemítat o tom, co je vlastně v ţivotě důleţité, proč jsme na tomto světě, co je naším úkolem, k čemu máme dojít? Právě toto přemítání o vlastním ţivotě je důleţité. Vţdyť v dnešním světě spěchu a chaosu uţ nemáme čas se zastavit a přemýšlet, jestli to, co teď děláme, je vlastně to, co bychom chtěli, to, co je nám příjemné, to, co je uţitečné taky pro někoho jiného neţ pro nás atd. Doufám, ţe i příští rok budu z Půlnoční mše odcházet se stejným pocitem. Děkuji. Alena Hudousková

MOJE CHEBSKÉ VÁNOCE Musím reagovat na Půlnoční mši slavenou v kostele sv. Mikuláše v Chebu. Na Půlnoční jsem byla poprvé, neboť to byly letos první Vánoce, které jsem trávila v Chebu, v mém novém domově. Nebyly to pro mě lehké, ani moc úsměvné Vánoce. Pro všechny to byla nová situace, pro všechny nová forma Vánoc. I přesto jsme Vánoce i s pár slzami zvládli. 14

Č. 1 – LEDEN 2012


OuKhej! ŠTĚDROVEČERNÍ ÚSMĚV

KDE JE BŮH?

VYPRÁVĚNÍ JEDNÉ BABIČKY

V jedné vesnici se u studny zastavila skupina potulných cikánů. Z blízkého domku vyběhlo asi pětileté dítě a zvědavě si cikány prohlíţelo. Přitahoval ho zvláště jeden, který si nabral ze studny do vědra vodu a s nohama doširoka rozkročenýma hltavě pil. Struţka vody mu stékala po lesklých a hustých vousech, silnýma rukama si přidrţoval vědro u úst, jako by to byl hrníček. Kdyţ se napil, vytáhl šátek, který hrál všemi barvami, a otřel si tvář. Pak se naklonil a pátravě se zahleděl do studny. Děcko bylo zvědavé, a tak se přiblíţilo krůček po krůčku ke studni, aby se také podívalo, co to tam ten cikán vidí. Obr se obrátil k dítěti a zvedl ho se smíchem do náruče. „Chceš vědět, co je tam dole?“ zeptal se. Dítě souhlasně přikývlo. „Tam dole je Bůh,“ řekl. „Koukni!“ pokračoval cikán a přidrţel děcko u okraje studny. Tam dole, kdyţ se hladina vody uklidnila, se jako v zrcadle objevila tvář dítěte. „Ale to jsem já!“ zvolalo dítě. „Tak vida,“ usmál se cikán a jemně postavil dítě na zem. „Teď uţ víš, kde přebývá Bůh.“ Příběhy pro potěchu duše B. Ferrara jak

„Babičko, usměj se do krabičky.“ Vnuk přede mnou stojí s prázdnou krabičkou. „Coţe?“ Dívám se do krabičky. Nechápu. „Prosím tě, usměj se do krabičky… Krááááásně. Ty to umíš…“ – „Proč?“ „Chtěl bych dát mamince na Vánoce nějaký moc hezký dárek… Uţ jsem byl za dědečkem a za tatínkem a všichni se usmáli do krabičky…“ Chápu. Konečně, není to špatný nápad. Co já se navymýšlela po celé měsíce, jaký bych měla dát komu z naší rodiny dárek, co nejhezčí dárek… A zatím – Zatím jsem na nejhezčí dárky zapomněla. Tohle uţ říkal jistě někdo přede mnou: ty nejkrásnější věci jsou na tomhle světě zadarmo. „Babičko, babičko… prosím.“ Vnuk ke mně naklání krabičku. A tak se nad ni skloním a usměju se. Umím si představit, jak se maminka asi večer podiví, kdyţ otevře krabičku a podívá se do ní – do prázdně krabičky. Zdánlivě prázdné krabičk… Moţná ani hned nepochopí, jak hezký je to dárek. Nejhezčí dárky, jaké lidé dostávají od osudu, často ani nechápou… „Fajn“, přikývne vnuk spokojeně. A odchází s krabičkou. Eduard Martin: Ježíšek pro mě

FARNÍ TAXI V LEDNU (ZMĚNY JSOU VYHRAZENY) 1 .ledna 2012: Kopečný 22. ledna: Kopečný 8. ledna: Svatek 29. ledna: Svatek 15. ledna: Rymešová 5. února: Rymešová Pokud chcete sluţbu vyuţívat (pravidelně nebo i jednorázově), volejte, prosíme vedoucí této sluţby, paní Jaroslavu Rymešovou - 604 131 721 (721 500 176 - p. Svatek, 731 053 937 - p. Kopečný). 15


Č. 1 – LEDEN 2012

SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ nejen historické a zajímavé objekty těchto orientálních zemí, ale pan Šulc jako zkušený cestovatel po asijských zemích nám přiblíţil i obyčejný ţivot tamních obyvatel. Je nový rok 2012 a tak přejeme panu Šulcovi hodně zdraví k dalším výpravám za poznáním, o které se pak s námi podělí. Má v úmyslu navštívit Mexiko a Jiţní Ameriku. Šťastnou cestu a Boţí poţehnání! Druhé setkání jiţ bylo ryze adventní. Náš pan farář P. Petr Hruška splnil slíbenou návštěvu našemu klubu a ihned nás překvapil připraveným programem. Sám přinesl pro kaţdého Kancionál, ze kterého vybral adventní písně. Píseň Vesele zpívejme... č. 126 „Krista čtvero příští...byla vysvětlována a kaţdá se mohla zamyslet nad jejím významem. Paní Jana Karasová pak navázala recitací z knihy „Na minutu s Viliamem Judákem“. Tento autor prof. ThDr. doktor věd přednáší církevní dějiny na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Ještě jedno setkání se uskuteční 28. 12. 2011, ale to jiţ bude po uzávěrce Zpravodaje. Příznivý vstup do nového roku s Boţím poţehnáním všem čtenářům přejí členky KKŢ. vá

SPOLEK MARIA LORETO Členové Spolku Maria Loreto se v roce 2011 sešli výjimečně jen jednou, a to v únoru. Druhá schůze, která bývá v listopadu nebo začátkem prosince se tentokrát nekonala. Důvodem bylo to, ţe náš předseda P. Filip Zdeněk Lobkowicz byl 8. října 2011 zvolen 65. opatem kanonie premonstrátů v Teplé. Členové výboru se shodli, ţe pana opata, který se připravuje na benedikci a správu kanonie a stále ještě působí jako farář v Mariánských Lázních, nemůţeme nyní zatěţovat a členskou schůzi svoláme aţ na začátek nového roku. Pan opat Filip Z. Lobkowicz však nepřerušil tradici a 28. října vedl naši Růţencovou pouť z Waldsassenu na Kappel. Doufáme, ţe pan opat zůstane předsedou našeho Spolku i v nynějším poslání. Termín letošní první členské schůze do uzávěrky tohoto čísla Zpravodaje ještě nebyl stanoven, bude na konci ledna nebo začátkem února a členi dostanou včas pozvánky. ako

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŢEN Ještě pohled do prosince roku 2011. Setkaly jsme se dvakrát a bylo to velmi příjemné. Jednou mimo náš klub a to na faře, kde nám pan Šulc obrazem - fotografiemi - doplnil jednu z dřívějších přednášek o cestě do Turecka a Iránu. Obrázky nám přiblíţily

Z KANCELÁŘE EKONOMIKA FARNOSTI

18. 12. 4. 390Kč Dolní Ţandov listopad

 Sbírky liturgické: 27. 11 4.841 Kč 6. 12. 818 Kč 11. 12. 4.718 Kč

572 Kč

 Pravidelné příspěvky převodem: říjen 2011 4.900 Kč 16

Č. 1 – LEDEN 2012


     

 Sbírky účelové: na bohoslovce 6.882 Kč na diecézi 7.137 Kč

Z FARNÍ MATRIKY  Křty: 4. 12. D. P. Z. Tancoš nar. 27. 8. 2011 4. 12. S. J. Tancošová nar. 7. 7. 2008 4. 12. R. P. Kuklíková nar. 27. 12. 2010 4. 12. A. S. Kuklíková nar. 17. 6. 2006 4. 12. M. R. Bartošová nar. 3. 2. 2005 4. 12. Stanislav Fizik nar. 5. 2. 2011 18. 12. Petr S. Grzywacz nar. 1. 5. 2011 18. 12. Iveta B. Sedlárová nar. 13. 10. 2011  Pohřby: 8. 11. Anna Kalejová nar. 6. 9. 1944 11. 12. Jiřina Kšandová nar. 11. 11. 1920 22. 12. Cecilie Uzlová nar. 20. 2. 1940

POMOC POTŘEBUJI - NABÍZÍM Moţnosti jak finančně přispět naší farnosti 1) Sloţení hotovostního daru v kanceláři farnosti. 2) Sloţení hotovostního daru do kasiček (kostel sv. Mikuláše a Václava). 3) Bezhotovostní převod na účet farnosti. Bankovní spojení: Česká spořitelna, č. účtu 781 704 309/0800. Jako variabilní symbol uveďte prosím své r. č. bez čísla, které je za lomítkem.

PODĚKOVÁNÍ    

za pletení oblečků pro nedonošené děti za nádhernou hudbu a zpěv při Půlnoční za pomoc při organizaci vánočních mší za obětavé hlídání kostela sv. Mikuláše za jakékoli finanční příspěvky za vánoční úsměv… za to, ţe jste… 

V případě daru vám můţe být na poţádání vystavena v kanceláři farnosti darovací listina, kterou dárce můţe uplatnit k odečtu darované částky od základu daně z příjmu.

za stavění stromků a Betléma za cukroví a další dárky pro faru za pomoc při štědrovečerních večeřích za pomoc při přípravě Tříkrálové sbírky

NENECHTE SI UJÍT „TAKOVÝ TROCHU JINÝ FARNÍ BÁL…“ PÁTEK 3. ÚNORA 2012 OD 19:00 V ĎOLÍČKU V HÁJÍCH Všichni farníci i jejich blízcí přátelé jsou v pátek 3. února 2012 od 19:00 srdečně zváni do Restaurace v Ďolíčku v Hájích na „Takový trochu jiný farní bál…“ Oproti dřívějším „farním plesům“ bude rodinnější atmosféra, hudba přizpůsobitelná mladším i starším, muzika na přání, společné zpívání lidovek, karaoke, disko, latina i klasika (k poslechu, zpěvu i tanci hraje a zpívá Patrik Lavrinčík & comp.), farář rezervovatlený k tanci i rozhovoru, zábava typu „co dům dal“ (vítány jakékoli nápady), farní taxi z domu i domů, ceny lidové, zábava fajnová, dámské taneční róby krásné, ale ne nutně plesové, pánské taktéţ, ale ne nutně frakové…

OD 15. 1. ZMĚNA ZAČÁTKU NEDĚLNÍ MŠE SVATÉ NA 8:50 Od 15. ledna 2011 se zkušebně posouvá začátek hlavní nedělní mše svaté v Chebu na 8:50. Důvodem je potřeba většího rozestupu mezi hlavní a rodinnou mší a přizpůsobení se příjezdům a odjezdům autobusů. 17


Č. 1 – LEDEN 2012

TŘÍKRÁLOVÁ KOLEDA: 1. – 14. LEDNA 2012 Tak uţ je to tady: v sobotu 7. ledna 2012 nás v Chebu a okolí čeká hlavní koledovací den Tříkrálové sbírky 2012. Vítáme jak další vedoucí skupinek, tak dětské koledníky, prostě všechny, kdo se ještě mají chuť k nám přidat a chtějí potěšit tříkrálovou návštěvou co nejvíc domácností. Termíny koledování: Hlavní koledovací den bude v Chebu v sobotu 7. ledna. Koledovat lze ale jiţ od soboty 1. ledna, nejpozději pak do 14. ledna. Rozhodnutí je na vedoucím skupinky, je vhodné však termín předem konzultovat s E. Kolafovou. Slavnostní poţehnání: Ke slavnostnímu poţehnání a poděkování za jiţ vybrané příspěvky se sejdeme na svátek Tří králů, v pátek 6. ledna 2012 od 16:00 na faře. Tříkrálová polévka: V sobotu 7. ledna bude sbírka podpořena „tříkrálovou polévkou“ rozlévanou od 10:00 do 12:00 hod. na chebském náměstí Jiřího z Poděbrad. Koledníci, kteří sem dorazí v tomto čase, budou moci předvést své pěvecké umění před celým náměstím. Registrace vedoucích: Kaţdý vedoucí skupinky se musí předem osobně zaregistrovat (viz níţe). Na základě registrace pak obdrţí pokladničku, průkazku, křídy, dárky na rozdávání a královské převleky a předá koordinátorovi seznam koledníků s kontaktem na rodiče. S sebou je třeba vzít občanský průkaz. Termíny registrace na Kontaktním místě Charity v Chebu (Kostelní nám. 15) a výběr koledovacího rajónu:  neděle 1. 1. 2012 od 19:00 do 19:30 hodin  středa 4. 1. od 9:30 do 12:00 a od 17:00 do 18:00 hodin  sobota 7. 1. od 8:00 do 18:00 Pokud vám nevyhovuje ani jeden z termínů, ozvěte se na telefon 731 619 729. Termín občerstvení: Občerstvovací středisko farní charity na faře v Chebu bude otevřeno k občerstvení koledníků (čaj, polévka, chléb, něco sladkého apod.) v sobotu 7. 1. 2012 od 8:00 do 18:00 hodin. Vyzvednutí a vracení kasiček: V této době je také moţné si na faře vyzvedávat a vracet kasičky (jiné termíny je třeba domluvit s koordinátorem). Na spolupráci se těší Eva Kolafová a tříkrálový tým Farní charity Cheb

BIBLICKÁ STŘEDA: ZÁKON A PROROCI TEHDY A DNES 18. LEDNA 2012 OD 9:00 A OD 19:00 FARNÍ SÁL Jako kaţdou třetí středu v měsíci vás i tentokrát zveme na katolickou faru na biblickou přednášku Petra Hrušky s následnou diskuzí, tentokrát na téma „Zákon a proroci tehdy a dnes“. Budeme se zabývat prorockými knihami Starého zákona a jejich poselstvím, v jehoţ světle se pak také budeme ptát, jaké místo má prorocká sluţba v dnešní církvi a v dnešním světě.

EKUMENICKÁ BOHOSLUŢBA TÝDNE MODLITEB ZA JEDNOTU SOBOTA 21. LEDNA 2012 OD 16:00 VE FARNÍM SÁLE KATOLICKÉ FARY 18

Č. 1 – LEDEN 2012


FARNÍ KALENDÁŘ !!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!!

NOVÝ ROK: Cheb sv. Václav 9:30, D. Ţandov 11:30, Cheb farní sál 18:00

2.1. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 4.1. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 5.1. čtvrtek 18:00 skupina sluţby nemocným fara Cheb 6.1. pátek 16:00 slavnostní zahájení Tříkrálové sbírky farní sál Cheb 6.1. pátek 17:00 SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ – mše farní sál Cheb 7.1. sobota hlavní koledovací den Tříkrálové sbírky fara Cheb 7.1. sobota 15:00 Tříkrálový benefiční koncert sv. Mikuláš 8.1. neděle SVÁTEK KŘTU PÁNĚ DŢ sobota + Cheb neděle Dolní Ţandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 9:30, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 9.1. pondělí 14:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Spáleniště 9.1. pondělí 15:00 Klub křesťanských ţen KD Kamenná 11.1. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 13.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (klasická) farní sál Cheb 14.1. sobota 20:00 Farní ples farnosti Sokolov Hornický dům 15.1. neděle 2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŢ sobota + Cheb neděle Dolní Ţandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00, farní sál 18:00 16.1. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Dragounská TÝDEN MODLITEB ZA JEDNOTU KŘESŤANŮ 18. – 25. 1. 2012 18.1. středa 8:00 Panny Marie Matky jednoty křesťanů (mše) farní sál Cheb 18.1. středa 9:00 + 19:00 Přednáška: Proroci tehdy a dnes farní sál Cheb 20.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (klasická) farní sál Cheb 21.1. sobota 9:30 – 14:00 kurz pro lektory: rétorika fara Sokolov kurz proekumenická lektory: rétorika 21.1. sobota 16:00 bohosluţba Týdne modliteb farní sál Cheb 22.1. neděle 3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŢ sobota + Cheb neděle Dolní Ţandov sobota !! NENÍ !!, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 23.1. pondělí 14:00 slavení eucharistie (seniorská) LDN Amica 23.1. pondělí 15:00 Klub křesťanských ţen KD Kamenná 25.1. středa 8:00 svátek Obrácení sv. Pavla (biblická) farní sál Cheb 27.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (klasická) farní sál Cheb 29.1. neděle 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŢ sobota + Cheb neděle Dolní Ţandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 1.2. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 2.2. čtvrtek 17:00 Svátek Uvedení Páně do chrámu farní sál 3.2. pátek 17:00 slavení eucharistie (klasická) farní sál Cheb 3.2. pátek 19:00 Takový trochu jiný farní bál… Ďolíček Háje 5.2. neděle 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŢ sobota + Cheb neděle Dolní Ţandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 6.2. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 6.2. pondělí 15:00 Klub křesťanských ţen KD Kamenná 8.2. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 10.2. pátek 17:00 slavení eucharistie (klasická) farní sál Cheb 19

PRAVIDELNOSTI Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice) FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347 [email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800

Duchovní správce farnosti: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected] Farní kancelář: Zdeňka Skubeničová, administrativa, 608 656 558, [email protected] Služba nemocným: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Farní charita Cheb: Eva Kolafová, ředitelka, 731 619 729; [email protected] Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, vedoucí, 731 619 729; [email protected] Pastorační asistent: Petr Klokočka, 777 141 305, [email protected] Pastorační asistentka: Zdeňka Hulínská, 731 619 762, [email protected] Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; [email protected] Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; [email protected] Kostelníci: Brigita Loosová, 608 656 559; Eliška Tumidalská, 606 884 426 Farní taxi a Zpravodaj: Jaroslava Rymešová, [email protected]; 604 131 721 Stavební technik a údržbář: Richard Preibisch, 731 619 769, [email protected] Farní penzion: Jaromír Jiráska, správce penzionu, 608 656 555; [email protected]

BOHOSLUŢBY DNE PÁNĚ slavení eucharistie (ţandovská) farní sál D. Ţandov slavení eucharistie (od 15. ledna 8:50) kostel sv. Václava Cheb slavení eucharistie (rodinná) farní sál Cheb slavení eucharistie (večerní) farní sál Cheb OSTATNÍ BOHOSLUŢBY A SETKÁNÍ 8:00 Denní modlitba církve – ranní chvály farní salonek Cheb Po 14/15 slavení eucharistie (seniorská) DPS / LDN (viz Farní kalendář) Po 19:30 slavení eucharistie (vietnamská) farní sál – fara Cheb Po 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb St 15:00 pěvecká skupinka školních dětí farní sál Cheb Čt 16:00 výuka náboţenství školních dětí farní sál Cheb Čt 16:30 setkávání chrámového sboru farní salonek Cheb Čt 17:00 slavení eucharistie farní sál Cheb Pá Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 aţ 10 minut před kaţdou mší svatou; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; příp. i jindy, vhodná tlf. domluva s farářem (tel. výše) Pastýřská sluţba rozhovorem a modlitbou (duchovní či ţivotní poradenství): kdykoli kromě úterka podle osobní či telefonické domluvy s farářem (tel. viz výše) So Ne Ne Ne

17:00 9:30 11:00 18:00

KFC – KONTAKTNÍ MÍSTO FARNOSTI a CHARITY: kaţdé pondělí a středa ve farní kanceláři v přízemí 9:00 – 17:00; jinak dle domluvy (kontakty viz výše) Dobrovolnické centrum: kancelář v 1. patře farního domu, dle domluvy (tel. viz výše) zpravidla kaţdé pondělí 9:00 – 12:00 a středu 9:00 – 17:00 (Ing. Eva Kolafová) Farní knihovna (farní dům – půjčování a prodej literatury, internet): kaţdé úterý 14:00-17:30, často i v neděli 10:30 – 11:00 (tel. viz výše) ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová, V. Kučera. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 1. 1. 2012, příští vyjde 5. 2. 2012. Příspěvky moţno odevzdávat v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla 22. 1. 2011. Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

chebské farnosti leden 2012

Recommend Documents