chebské farnosti leden 2014

chebské farnosti

leden 2014

Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!

ročník 18

číslo 1

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 1 – LEDEN 2014

EDITORIAL A jsem zase o rok starší… jak to taky říkávala moje babička a já k tomu dneska dodávám: jo, letí to, nějak čím dál rychleji. Vždycky, když skončily Vánoce, propadla jsem takové trošku bolavé nostalgii. Bylo mi líto, že končí čas, kdy na sebe byli lidi kolem mne nějak víc hodní, milí, více se snažili vyjít jeden druhému vstříc, udělat mu radost, třeba jen maličkostí. Usmívali se. Přáli si, všichni všem, jen to dobré, a jistě v drtivé většině upřímně. A potom se svět rázem vrátil zpátky do své namíchnuté, podmračené, odsekávající, nezdravící, neochotné, nevstřícné a nelaskavé všednodennosti. Úsměvy jakoby pohasly společně se všemi těmi vánočními světélky. Přitom, věříme, betlémské světlo září stále. Tak proč není najednou patrné? Copak radost v srdcích může vyvolávat jen vánoční náhražkový kýč? Jsme na prahu dalšího roku 2014, roku, do kterého vcházíme jak obdarováni požehnáními a přáními vyslovovanými našimi blízkými a také vlastními předsevzetími. Byly doby, kdy jsem jich měla celou řádku, abych je většinou ještě do konce ledna postupně poztrácela. Pak jsem si nedávala raději žádné. Teď, když si tak přemítám o tomhle vstupu do nového Zpravodaje, si chci dát jen jedno: Nenechat především sama v sobě betlémské světlo pohasnout. A každý den si najít příležitost, jak druhé obdarovat, třeba jen úsměvem. Dobré vykročení. Požehaný rok 2014. rym

SLOVO FARÁŘE Moji milí, kdosi mi nedávno v osobním rozhovoru řekl: „Víte, tenhle rok bude takovým Rokem pravdy“. Hodně to sice vypovídalo o tom, co onen dotyčný prožívá ve svém osobním i pracovním životě, ale mně se těmito slovy znovu připomněla velmi silná varování papeže Františka z druhé kapitoly jeho poslední exhortace Evangelii gaudium (Radost evangelia), kterými jsem se dovolil inspirovat jak při adventní kající bohoslužbě, tak při půlnoční u sv. Mikuláše. A jestliže jsem je v adventu předkládal jako zpovědní zrcadlo pro vás a na půlnoční tyto hříchy vyznával „za nás“ jako církev či představitele církve, rád bych se k těmto papežovým výzvám k obrácení tentokrát připojil i já sám, zcela osobně.

Proto vás chci nyní požádat za odpuštění za všechny chvíle, když dávám najevo:  UZAVŘENOST: když žiji uzavřený do sebe, do své ulity, svých názorů, svých zvyků a ve svém sobectví toužím víc po bezpečí, uznání a vlivu, než po pokorné službě a sdílení Božích darů s vámi.  NEUCTIVOST: když jsem omrzelý, nerudný, nevlídný a svoji službu vykonávám bez srdečné lásky, citlivého naslouchání a úcty ke každému z vás.  INSTRUMENTÁLNOST: když jsem spíše pouhým technokratickým manažerem či sportovně-společenským plejbojem, než služebníkem Božího milosrdenství.  SUDIČSTVÍ: když druhé kolem sebe posuzuji a odsuzuji jen kritickým okem a 2

Č. 1 – LEDEN 2014


nevidím obrovské bohatství, které je mi nabízeno v každém z vás.  ROZHÁDANOST: když přidávám i svá polínka k různým rozdělením, očerňováním, ostouzením, žárlivostem, či touhám vnucovat vlastní ideje za každou cenu.  POVÝŠENOST: když se povyšuji nad druhé jako jediný vlastník pravdy, uzavírám se do pocitu elitářské nadřazenosti, z ostatních si dělám jen sluhy či pohrdám jinak smýšlejícími.  IDEOLOGIČNOST: když někdy nedovedu jasně rozlišit různé, třeba i zbožně se tvářící ideologie, které zaměňuji či ztotožňuji s vlastním poselstvím evangelia.  ODTRŽENOST: když svůj vlastní odpočinek, běhání, kešky a pohodlí stavím nad službu druhým, uzavřel jsem se do pohodlí „své“ fary a v mnohém ztratil kontakt s realitou běžného člověka.  NELIDSKOST: když se obávám nebo nerozumím některým projevům něhy či lidskosti, bojím se vlastní zranitelnosti a naháním vám strach svojí falešnou důležitostí.  BEZBOŽNOST: když pod zdáním formální zbožnosti ztrácím kontakt s Božím tajemstvím, s živým Ježíšem, s životodárným Duchem a předávám vám jen své vlastní lidské ideje, rituály, aktivity či

mravní poučky. Prosím, odpusťte, modlete se za mě a pomozte mi najít cesty, jak se těmto postojům vyhýbat a vytlačovat je prostou pastýřskou láskou a radostí evangelia. Zároveň mám velkou radost, že při vzpomínce na mnohé z vás se mohu připojit k těmto dalším slovům papeže Františka: „Naše bolest a naše zahanbení nad hříchy některých členů církve i nad těmi našimi by neměly odsunout do zapomnění, kolik křesťanů odevzdává svůj život z lásky: starají se o spoustu lidí v nemoci nebo je doprovázejí k pokojné smrti, pomáhají lidem zotročeným různými drogovými závislostmi na těch nejubožejších místech planety, věnují se výchově dětí a mládeže anebo se starají o všemi opuštěné staré lidi, snaží se předávat hodnoty v nevraživých prostředích, nebo se odevzdávají mnoha jinými způsoby, jimiž projevují nezměrnou lásku k lidstvu inspirovanou Bohem, který se stal člověkem. Tato svědectví mne velice těší a povzbuzují mne v mé osobní touze po překonání egoismu, abych se sám odevzdával více.“ (Evangelii gaudium č. 76) Děkuji, že vás mám. Mám vás rád. P. Petr

CESTY VÍRY Během února se pak jednu středu sejdeme ke studijnímu kolokviu (rozhovoru nad nastudovanou látkou) a další středu pak celou školu uzavřeme zkouškovým testem či pohovorem. Úspěšné absolventy této Školy víry bude pak získaný certifikát opravňovat k vykonávání některých služeb v rámci farnosti.  Petr Hruška

„VÍM, KOMU JSEM UVĚŘIL“ ŠKOLA VÍRY POKRAČUJE I V LEDNU Naše adventní „Škola víry“ v mnohých probudila touhu po podrobnějším osobním prostudování těch částí Katechismu, do kterých nás „škola“ uváděla. Proto jsme se s některými účastníky domluvili, že leden bude vyhrazen osobnímu studiu první části Katechismu katolické církve (případně alespoň první části Kompendia či YouCat). 3


Č. 1 – LEDEN 2014

aby Bůh byl, na tom Bůh nezávisí, má spása však patrně ano. Bůh je tu už v naší touze po něm. Sama touha, teologicky viděno, je darem, projevem milosti. Vždyť i to, že chcete, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh.“ Augustin o tom vášnivě svědčí ve svých Vyznáních: „Hledal jsem, protože jsem byl dříve hledán, hledal jsem Boha všemi možnými způsoby na všech možných místech, avšak zatímco jsem byl venku, on už byl dávno uvnitř, uvnitř mne samého. „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si (dříve) vyvolil vás, říká Ježíš. A jak vnímám víru já? Dočtete se v básni. VÍRA Víra je krásný balíček, Ozdoben spoustou mašliček. Když největší mašli rozbalíš, Možná i tajemství nejedno odhalíš. Víra tě přinutí věřit, v co nevidíš. Jen srdcem to pomalu, pomalu ucítíš. Víra je křehoučká, křehká, nejkřehčí, Jak zamrzlá ledová hladina, Bacha ať nepraskne, Ať se v ní neztratíš! Anička

VÍRA A proč všichni lidé v Boha nevěří? Některým lidem nikdo neřekl, že Bůh je. Jiní to vědí, ale starají se o tolik jiných věcí, že jim na Boha nezbude čas. A některé lidi odrazujeme od víry my věřící, když nežijeme dobře. Bůh k nám přichází Učebnice katolického náboženství Katechismus katolické církve: Svým zjevením „oslovuje neviditelný Bůh ze své veliké lásky lidi jako přátele a stýká se s nimi, aby je pozval a přijal do svého společenství“. Přiměřenou odpovědí na toto pozvání je víra. (142) Vírou člověk plně podřizuje Bohu svůj rozum i vůli. A celou svou bytostí dává svůj souhlas Bohu, který se zjevuje. (143) Víra je především osobní přilnutí člověka k Bohu. (150) Víra je nezasloužený dar, který Bůh zdarma dává člověku… (162) V rámci našeho semináře Nedělní škola víry jsem hledala odpovědi a některé nalezla v knize Tomáše Halíka – Chci, abys byl: Bůh je tajemství přístupné jen víře, daru milosti. Víra je konečně víc než uznání Boží existence na základě logické reflexe o díle stvoření… Touha, chtění, je jistě daleko blíže podstatě víry než pouhé „přesvědčení“, pouhé naše názory. Chtění, o němž je tu řeč, není „dychtění“, žádostivost, nýbrž bytostná touha srdce. Láskyplné „chci“ je vědomý akt otevření prostoru mé svobody, v němž chci Boha nechat být Bohem. Bůh se nechce vlamovat násilím do našeho srdce jako neznámý host. Chce vejít stranou svobody, stranou toužící lásky. Řečeno jazykem mystiků: Bůh sám touží po naší touze. Víra, která se domnívá, že už nepotřebuje plamen touhy, je mrtvolně chladná, domnívá-li se, že už se nepotřebuje vydávat na další cestu hledání a tázání, je ochromená. Zda bytostně chci, či nechci,

PŮLNOČNÍ SPASITEL SE NARODIL MEZI ZVÍŘATY… V Božím srdci mají chudí natolik privilegované místo, že se On sám „stal chudým“. Celá cesta našeho vykoupení je poznamenána chudými. Dostalo se nám této spásy přitakáním jedné pokorné dívky z nepatrné vesnice ztracené na periferii velké říše. Spasitel se narodil v jeslích mezi zvířaty, jako to-mu bylo u chudých dětí, a byl uveden do chrámu se dvěma holoubaty, obětí těch, kteří si nemohli dovolit koupit beránka; vyrostl v domově prostých dělníků, pracoval a vydělával si prací svých rukou na chléb. Když začal zvěstovat Krá4

Č. 1 – LEDEN 2014


lovství, následovaly jej zástupy vyděděnců, a tak ukázal to, co sám řekl: „Duch Páně je nade mnou; proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst.“ Ty, kteří byli obtíženi bolestí a sužováni bídou, ujistil, že je Bůh nosí ve svém srdci: „Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království“; s nimi se ztotožnil: „Měl jsem hlad, a dali jste mi na-jíst…“ papež František Radost evangelia č. 197, 24. 11. 2013

spokojená, záleží v první řadě na mně a ne na okolnostech. A úspěchy? Nezpychnu, když se mi bude dařit všechno, na co sáhnu? Ale vraťme se ke zdraví. Člověk si často začne vážit toho, co nemá, až když to ztratí. Sama jsem vloni byla vážně nemocná. Na pojem zdraví se úplně jinak díváme z pozice věčnosti. Jsou lidé zdraví, kteří pořád hudrají nebo se stále za něčím ženou, jsou středobodem vesmíru. V naší společnosti frčí mládí, síla a krása. Ale jsou to hodnoty prchavé. Myslím, že nemoc má jednu důležitou úlohu: učí nás pokoře. I přes všechnu naši snahu žít zdravým životním stylem, můžeme vážně onemocnět. Mně se ale vybaví – „Není lépe vejít do Božího království jednooký než skončit s oběma očima v pekle?“ Je bez debat, že prožít život s handicapem nebo vyrovnat se s vážnou nemocí je velmi obtížné. Existují ale lidé, kteří jsou navzdory své nemoci krásní, hlubocí, mnohdy dodávají sílu a optimismus zdravým lidem. Zdraví je obrovskou hodnotou, ale ne tou nejvyšší, tou úplně nejdůležitější. Často slýcháme: „Hlavně to zdravíčko. Když to bude, všechno ostatní už přijde.“ Na co by nám bylo zdraví, kdybychom se řítili do záhuby? Kdybychom jenom hrabali pro sebe a všechnu svou sílu dali pouze do budování kariéry, do hromadění hmotných statků a užívání si? Sami známe příklady lidí, kteří se obrátili k Hospodinu teprve tehdy, když onemocněli, zažili rozvod nebo smrt někoho blízkého. Zdravý, silný a výkonný člověk Boha ani bližní nepotřebuje, vystačí si sám. Jako i mnoho jiných věcí, které se nám přihodí, které nás postihnout, tak i u nemoci je důležité, jak ji přijmeme, jak se s ní vyrovnáme, jak ji zpracujeme. Vážná nemoc může zničit manželství, ale v mnoha případech ho i upevní. Smrt dítěte může ženu odrovnat na celý život nebo ji prožitá zku-

Vánoční naději a něhu vedoucí od naivity k moudrosti, od lhostejnosti k soucítění, od zbabělosti k odvaze a od nenávisti k lásce… přeje a vyprošuje P. Petr

MUDROVÁNÍ NOVOROČNÍ ANEB „HLAVNĚ TO ZDRAVÍČKO“

Nejčastěji si lidé k novému roku přejí zdraví, štěstí, spokojenost, úspěchy… A rejpalce Ludmile to zase nějak nesedne. Určitě je za tím přáním ten nejlepší úmysl. Ale…. Tak zdraví nemůže být hodně nebo málo – je buď dobré, nebo chatrné. A pokud je dobré teď, za pár let zcela jistě bude chatrné. Štěstí je tak podivný vágní pojem, že to já nepřeju nikdy. Jestli jsem 5


Č. 1 – LEDEN 2014

šenost otevře k pomoci druhým. Ano, sama si uvědomuji, že mnoho lidí nikdy nevyleze na kopec jako já, protože nemají nohy, slepí nikdy neuvidí západ slunce, hluší si neposlechnou mého oblíbeného Dvořáka. Ale… Každý má nějaké možnosti k tomu, aby byl šťastný a činil šťastnými druhé. Kdybych tedy měla popřát opravdu tak, jak to cítím a z hloubi srdce, znělo by mé přání takto: Ať v novém roce všechno, co prožiješ, přispívá k tvému dobru, k růstu ve víře, naději a lásce. Ať jsi otevřený Duchu svatému. Ať ve zdraví i nemoci, radosti i bolesti, štěstí i neštěstí, důvěřuješ, že jsi v boží náruči. Ať dokážeš opravdově věřit tomu, že „těm, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému.“ Lída Křivancová

ce. Někteří se tak hlásili ke svému oblíbenému apoštolovi a říkali: “Já držím s Pavlem“, „já zase s Apollem“ či „já s Petrem“. Pavel tváří v tvář tomuto rozdělení, které narušovalo celé společenství, důrazně prohlašuje, že budovatelů církve, kterou přirovnává k domu nebo k chrámu, může být mnoho, ale její základ, živý kámen, je jen jeden, a tím je Ježíš Kristus. Právě v tomto měsíci během Týdne modliteb za jednotu křesťanů si církve a církevní společenství společně připomínají, že Kristus je jejich jediným základem. Pouze budou-li patřit k němu a žít podle jeho jediného evangelia, budou moci mezi sebou najít úplnou a viditelnou jednotu… Postavit svůj život na Kristu znamená být s ním jedno, smýšlet jako on, chtít to, co chce on, žít jako žil on. Ale jak postavit svůj život na Kristu, jak se ukotvit v něm? Jak se s ním stát jedno? Tak, že budeme evangelium uvádět do života! Ježíš je Slovo, Boží slovo, které se vtělilo. Jestliže je Slovem, které na sebe vzalo lidskou přirozenost, pravými křesťany se staneme tehdy, budeme-li lidmi utvářejícími celý svůj život podle Božího slova. Jestliže žijeme podle jeho slov, nebo dokonce v nás jeho slova žijí do té míry, že se z nás stanou „živá slova“, stáváme se jedno s ním, přimykáme se k němu. Už nežije moje „já“ nebo naše „my“, ale ve všech žije SLOVO. Můžeme se domnívat, že díky takovému životu budeme přispívat k tomu, aby se jednota všech křesťanů stávala skutečností. Tak jako tělo dýchá, aby žilo, tak duše, aby žila, žije Boží slovo. Jedním z prvních plodů, je zrození Ježíše v nás a mezi

SLOVO ŽIVOTA NA LEDEN V mnoha částech světa, včetně České republiky, se od 18. do 25. ledna každoročně slaví Týden modliteb za jednotu křesťanů, jehož úmysl si jinde připomínají o Letnicích. U nás, tak jako v některých dalších zemích, navazuje na ekumenický Alianční týden modliteb organizovaný Evangelikální aliancí. Téma Týdne modliteb za jednotu křesťanů pro letošní rok zní: “Je snad Kristus rozdělen?“ (1 Kor 1,13) Tento biblický verš by mohl být okomentován Slovem života: “KRISTUS, JEDINÝ ZÁKLAD CÍRKVE“ (srovn.1 Kor 3,11) z ledna 2005. V roce 50 přišel Pavel do Korintu, velkého to řeckého města známého jako důležitý obchodní přístav a jako živná půda různých myšlenkových proudů. Apoštol zde osmnáct měsíců hlásal evangelium a položil základy vzkvétajícího křesťanského společenství. Další pak v hlásání evangelia pokračovali. Avšak novým křesťanům hrozilo nebezpečí, že přilnou spíše k lidem, kteří jsou nositeli Kristova poselství, než k samotnému Kristu. Tak vznikaly různé frak6

Č. 1 – LEDEN 2014


námi. To vyvolá změnu smýšlení a vlévá do srdcí všech – Evropanů, Asijců, Australanů, Američanů nebo Afričanů - stejné Kristovo smýšlení, ať jde o různé okolnosti, jednotlivé lidi nebo společnost. Žité slovo člověka osvobozuje od lidské omezenosti, vlévá radost, pokoj, jednoduchost, plnost života i světlo. Připoutává nás ke Kristu a tím nás postupně dokonce v Krista proměňuje. Avšak existuje jedno slovo, které je vlastně souhrnem všech ostatních slov. Tím slovem je LÁSKA, láska k Bohu a bližnímu. V tomto slově Ježíš shrnuje „celý Zákon i Proroky“ (srov. Mt 22,40). Každé je-

ho slovo, i když je vyjádřeno různými lidskými termíny, je Božím slovem. Protože Bůh je Láska, tak i každé slovo je láska. Jak tedy máme žít v tomto měsíci? Jak se přimknout ke Kristu, „jedinému základu církve“? No přece tak, že budeme milovat, jak nás tomu Kristus učil! „Miluj a pak dělej, co chceš.“ řekl svatý Augustin, čímž jako by shrnul normu života podle evangelia. Když totiž budeš milovat, tak nepochybíš, nýbrž naplníš zcela Boží vůli! (podle materiálů a textů Chiary Lubichové) iš

PASTORAČNÍ REFLEXE Na závěr Roku víry, o Slavnosti Krista Krále, 24. listopadu 2013, byla vydána apoštolská exhortace papeže Františka nazvaná EVANGELII GAUDIUM, tj. Radost evangelia (zkratka EG). Jak podle samotného úvodu tohoto dokumentu, tak podle dosavadních komentářů v církevních i světských médiích, je zřejmé, že jde – především svým stylem, ale v mnohém i svým obsahem – o jeden ze zásadních církevních dokumentů. Během následujících několika měsíců se jím zde budeme zabývat formou komentované prezentace jeho klíčových pasáží. Dnes představíme úvodní část, ve které jsou prezentovány prameny, účel, zaměření, rozvržení i meze této exhortace.

RADOST EVANGELIA – ÚVOD Apoštolská exhortace Evangelii gaudium papeže Františka navazuje na biskupskou synodu o nové evangelizaci, která se konala v říjnu 2012 (viz čl. 16), a svým lidovým stylem a zdravě provokujícím obsahem se často přibližuje některým zásadním kázáním či projevům, které papež přednesl během osmi měsíců své služby římského biskupa. Prozatím nevyšel oficiální překlad dokumentu, proto zatím vycházím z pracovního překladu převzatého z www.radiovaticana.cz (v mírně opravené verzi na www.gaudium.farnostcheb.cz). Doslovné citáty z dokumentu budou v této naší prezentaci vyznačeny kurzívou (případně s tučným zvýrazněním), kterou budeme z praktických důvodů používat bez uvozovek (použité uvozovky budou označovat citáty uvnitř vlastního dokumentu). Čísla v závorkách bez dalšího upřesnění odkazují na číslo příslušného odstavce dokumentu.

7


Č. 1 – LEDEN 2014

tánnější radost papež spatřil mezi chudými lidmi, kteří neměli na čem lpět, si bere na pomoc slova svého předchůdce a píše: Nepřestanu opakovat tato slova Benedikta XVI., která nás přivádějí k jádru evangelia: „Na počátku křesťanského života není určité etické rozhodnutí nebo nějaká velká idea, nýbrž setkání s událostí, s Osobou, která otevírá před životem nový obzor a dává mu rozhodující zaměření.“ (7) Toto osobní opětovné setkání s Ježíšem – s Boží láskou, která se proměňuje na šťastné přátelství, papež považuje pro poslání církve evangelizovat za tak zásadní, že nakonec říká: Stáváme se plně lidští, když jsme více než lidští, když dovolíme Bohu, aby nás vedl nad nás samotné, abychom dosáhli své opravdovější existence. Tam spočívá zdroj evangelizační činnosti. Protože, přijal-li někdo tuto lásku, která jej obdarovává smyslem života, jak by mohl potlačovat touhu sdělit ji druhým? (8)

VIZE PUTUJÍCÍ CÍRKVE PRO DNEŠEK Dokument, určený všem věřícím křesťanům (a tedy zaměřený dovnitř církve), začíná těmito programovými slovy: Radost evangelia naplňuje srdce i život těch, kdo se setkávají s Ježíšem a kdo se od Něho nechávají vysvobodit z hříchu, smutku, vnitřní prázdnoty a osamění. S Ježíšem Kristem se vždycky rodí a obrozuje radost. (1) Kdo by si při četbě těchto slov nevzpomněl na úvodní slova jednoho z nejzásadnějších dokumentů, na kterých se již téměř před 50 lety shodli katoličtí biskupové z celého světa shromáždění na II. vatikánském koncilu: „Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu.“ (Gaudium et spes, č. 1; II. vatikánský koncil, 7. prosince 1965) Svojí exhortací (dosl. „povzbuzením“) nás papež chce – v návaznosti na tuto zvěst o evangelijní radosti – vyzvat k nové etapě evangelizace vyznačující se touto radostí a putující církvi ukázat cesty příštích let (1).

ÚTĚŠNÁ RADOST Z EVANGELIZACE Po zdůraznění, že dobro se vždycky chce sdílet a že se sdílením ujímá a rozvíjí a že život sílí, když se daruje, a slábne v izolaci a pohodlnosti, papež vytasí jeden ze svých provokativních výroků: Evangelizátor by se proto neměl tvářit pořád jako na pohřbu. (10) A na pomoc si bere dalšího ze svých předchůdců, Pavla VI., kterého cituje takto: „Kéž by současný svět mohl slyšet radostnou zvěst, po níž ve své úzkosti i naději touží, nikoliv od hlasatelů smutných, malomyslných, netrpělivých a úzkostlivých, ale od hlasatelů evangelia, jejichž život kypí horlivostí. Od těch, kteří jako první zakusili Kristovu radost.“ (10) Jestliže pramenem evangelizace je osobní setkání s Kristem a známkou její ryzosti je radost, pak její charakteristikou je také neustálá „novost“ a „kreativita“:

RADOST SE SDĚLUJE A OBNOVUJE V dalších odstavcích (2 – 8) se pak papež věnuje biblickým úvahám o pramenech a cestách této evangelijní radosti, kterým předesílá další své velmi důrazné pozvání k osobnímu setkání s Ježíšem: Zvu každého křesťana, ať už je kdekoli a v jakékoli situaci, aby dnes obnovil svoje osobní setkání s Ježíšem Kristem nebo alespoň přijal rozhodnutí nechat se od Něho potkat a denně Jej bez ustání hledat. (3) Po zdůraznění, že radost se rodí z osobní jistoty, že jsme nekonečně a nadevše milováni, že se jako tajemná, ale pevná důvěra může probouzet i uprostřed těch nejhorších protivenství, a že nejkrásnější a nejspon8

Č. 1 – LEDEN 2014


činnosti. (15) A navazuje inspirací ze své domoviny: V tomto smyslu prohlásili latinskoameričtí biskupové, že „již nemůžeme zůstat klidní a pasivně čekat v našich kostelích“ a že je nezbytné „přejít od pastorace založené na pouhé konzervaci k pastoraci rezolutně misionářské“. Tato úloha je nadále zdrojem těch největších radostí církve: „Tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují“ (Lk 15,7).

Ježíš Kristus může také rozbít nudná schémata, v nichž se Jej snažíme uvěznit, a překvapuje nás svojí neustálou, božskou kreativitou. Pokaždé vracíme-li se k prameni a obnovujeme původní svěžest evangelia, ukazují se nové cesty, kreativní metody, jiné výrazové formy, výmluvnější znamení, slova nabitá novým významem pro dnešní svět. Ve skutečnosti je každá autentická evangelizační aktivita vždycky „nová“. (11)

OBLASTI NOVÉ EVANGELIZACE Tato neustále „nová“ evangelizace se, podle synody, na kterou papež ve své exhortaci navazuje, uskutečňuje zásadně ve třech oblastech (14):  praktikující křesťané: oblast řádné pastorace zaměřené jak na katolické věřící pravidelně se zúčastňující bohoslužeb a žijící svátostným životem, tak na věřící, kteří uchovávají intenzivní a upřímnou katolickou víru, vyjadřovanou různými způsoby, třebaže se neúčastní bohoslužeb pravidelně – cílem je růst věřících a jejich hlubší odpověď na Boží lásku  nepraktikující křesťané: oblast týkající se pokřtěných osob, které nežijí podle křestních požadavků, nehlásí se již upřímně k církvi a nezakouší útěchu víry – cílem je to, aby prožili konverzi, která jim vrátí radost víry a touhu nasadit se pro evangelium  nekřesťané a nevěřící: evangelizace je podstatně spojena s hlásáním evangelia těm, kdo neznají Ježíše Krista anebo jej neustále odmítali. Mnozí z nich hledají Boha ve skrytu, pohnuti nostalgií po Jeho tváři i v zemích se starodávnou křesťanskou tradicí – cílem je sdílet radost, poukazovat na krásný obzor a nabízet lákavou hostinu Papež František poté jasně prohlašuje misijní činnost za základní vzorec jednání a myšlení všeho, co se v církvi děje: Misijní činnost je paradigmatem každé církevní

ROZVRŽENÍ A MEZE EXHORTACE Na závěr tohoto úvodu František zmiňuje inspirační prameny své exhortace (především koncilní konstituci o církvi Lumen gentium, synodální akta, odborní konzultoři), k jejíž sepsání jej vyzvali biskupové shromážděni na synodu o nové evangelizaci v říjnu 2012, a vyzývá k dalšímu studiu a prohloubení zde pojednaných i mnohých dalších důležitých otázek. Poté připojuje výzvu k „ozdravné decentralizaci“: Nemyslím si ani, že je zapotřebí očekávat od papežského magisteria definitivní nebo kompletní slovo o všech otázkách, které se týkají církve a světa. Není na místě, aby papež zastupoval místní episkopáty při rozlišování všech problematik, které se rýsují na jejich územích. V tomto smyslu poukazuji na nezbytnost pokračovat v ozdravné „decentralizaci“. (16) Na závěr papež František nastiňuje strukturu celé exhortace, ve které se chce mimo jiné šířeji pozastavit u následujících otázek (17):  Reforma církve v misionářském vycházení (I. kap.)  Pokušení pastoračních pracovníků (II. kap.)  Církev pojatá jako celek Božího lidu, který evangelizuje (III. kap.)  Homilie a její příprava (III. kap.) 9


Č. 1 – LEDEN 2014

 Sociální zahrnutí chudých (IV. kap.)  Pokoj a sociální dialog (IV. kap.)  Duchovní motivace misionářského nasazení (V. kap.) V dalších číslech Zpravodaje v této rubrice úvahy papeže Františka nad zmíněnými otázkami představíme podrobněji. Pracovní text ke studiu je vám k dispozici zde: www.gaudium.farnostcheb.cz. Dnes se rozlučme Františkovou vlastní charakteristikou těchto úvah: Zdržel jsem se u těchto témat a rozvedl je způsobem, který se může zdát nadměrný. Avšak nečinil jsem to s úmyslem podat ně-

jaký traktát, ale jen poukázat na důležitost praktického dopadu těchto argumentů v nynějším poslání církve. Všechny totiž pomáhají vymezit určitý evangelizační styl, k jehož přijetí v každé vykonávané činnosti vybízím. Takto budeme moci přijmout do svojí každodenní práce pobídku Božího Slova: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“ (Flp 4,4). (18) Na společné studium této exhortace se těší a k její osobní i společné četbě v malých společenstvích vybízí P. Petr

POMOC POTŘEBNÝM TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2014

PODĚKOVÁNÍ

Vážení a milí koledníci, až se vám dostane do rukou toto číslo Zpravodaje, Tříkrálová sbírka bude už pravděpodobně za námi. A tak Vám, milovaní, ze srdce děkuji jménem Farní charity Cheb za všechno, čím pomáháte druhým. S konkrétními výsledky letošní Tříkrálovky vás seznámím v únorovém čísle.

Milí farníci, spolupracovníci a dobrovolníci, myslím, že všechny druhy služby, pomoci a všechny činnosti, kterými přispíváte k pomoci druhým, se mi možná ani nepodaří vyjmenovat. Za celý rok to bylo tolik dobrých skutků, které jste vykonali, a za které Vám chci upřímně poděkovat: návštěvy nemocných a seniorů, hlídání v kostele a na Maria Loreto, pomoc s doučováním dětí, pletení oblečků na miminka, farní taxi, modlitba Živého růžence, všechny dobroty upečené na naše charitní a farní akce, a pak spousta jednorázových akcí: Noc kostelů, Poutní maraton, dary na povodně, Tříkrálová sbírka, Strom splněných přání… Je toho mnoho dobrého, čím jste přispěli, a všechno dohromady to také zase obohacuje na oplátku nás všechny a pomáhá to tvořit živou farnost, kde každý může pomoci podle svých darů. eko

Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. (2. Korintským.) Eva Kolafová PS: Pokud se vám Zpravodaj dostal do ruky ještě v pátek, pak vězte, že hlavní koledovací den je sobota 11. 6. 2014, kdy se na faře od 8:00 do 18:00 hodin sejdou skupinky, které pak vyrazí do ulic Chebu a okolí. Můžete se ještě přihlásit u Evy Kolafové na tel. 731 619 729 nebo na email: [email protected].

10

Č. 1 – LEDEN 2014


FARNÍ PLES PRO HOSPIC SV. JIŘÍ

VYHOŠTĚNÁ SMRT Hospic sv. Jiří, o.p.s., zve všechny zájemce na besedu s PhDr. Jiřinou Šiklovou, CSc., o její nové knize „Vyhoštěná smrt“, která se koná v úterý 18. února 2014 od 16:00 v budově Vyšší odborné školy Cheb, Májová 68. O čem beseda bude: Mlčet, nebo mluvit o smrti? Může být smrt dobrá? Jak mluvit s umírajícím? Kde chceme umírat? A čím nás smrt děsí? Smutek se dnes nenosí? Umíme se rozloučit? Proč vlastně vzpomínáme? av

Po roční přestávce bude naše farnost opět pořádat tradiční farní ples. Tentokrát jsme vybrali Kulturní centrum Svoboda v Chebu, kde je hezké prostředí a které je dostatečně velké, aby bylo dost místa na příjemné tancování pro všechny. Letošní ples jsme se rozhodli uspořádat jako benefiční akci ve prospěch Hospice Sv. Jiří, který v Chebu nově rozvíjí svou činnost. Chceme tak hospici, kterého je Farní charita spoluzakladatelem, pomoci se zviditelněním a také tak pomoci s osvětou okolo hospicové péče vůbec. Ples je připravován jako benefiční akce, což znamená, že prostředky, které získáme, budou věnovány hospici na rozvoj jeho služeb. Ples se bude konat v sobotu 15. února 2013 od 19:30 hodin. Zveme srdečně Váš všechny farníky i Vaše rodinné příslušníky a přátele, abyste se přišli společně pobavit, a zároveň podpořit dobrou a užitečnou věc. eko

JINDŘÍŠEK Vážení farníci a příznivci, milí dárci, děkujeme Vám jménem Farní charity Cheb, ale hlavně jménem malého Jindříška, za Vaše dary, kterými jste přispěli na jeho další léčbu. Částka 49.240 Kč, pokryje již nyní v lednu náklady na další pobyt v lázních Klimkovice a zbytek rodina využije na nákup stabilizačního obleku Therasuit, který při pravidelném používání umožňuje kontinuální zlepšování Jindříškova zdravotního stavu. Celá rodina moc děkuje všem, kteří přispěli byť i sebemenší částkou, protože všichni dohromady dokázali pomoci ve velké věci. eko

SPRÁVCOVSTVÍ na vztah mezi státem a církvemi. V tomto čísle se budeme věnovat informacím o plánovaných změnách financování na celodiecézní rovině..

RESTITUCE JAKO ŠANCE (2) PLZEŇSKÁ DIECÉZE V souvislosti s probíhajícím majetkovým vyrovnáním a s ním související přípravě církví na nový způsob financování postupně čtenáře Zpravodaje seznamujeme s nejdůležitějšími informacemi, které se tohoto procesu týkají. V prosincovém čísle jsme se podívali na nejširší rovinu tohoto tématu,

SITUACE DIECÉZE Plzeňská diecéze, která vloni oslavila 20 let své existence, se rozkládá na území Plzeňského a Karlovarského kraje. Na jejím území žije 800 tisíc obyvatel, z toho se asi 11


Č. 1 – LEDEN 2014

 Celkem příjmy: cca 70 mil. biskupství, 80 mil. farnosti (celkem cca 150 mil.) Výdaje v diecézi se v posledních letech pohybují přibližně kolem těchto hodnot (přehled vychází z roku 2012):  mzdové náklady včetně odvodů cca 55 mil. biskupství (sem jsou ovšem započteny i platy kněží pracujících ve farnostech), cca 0,5 mil. farnosti  opravy a režie cca 9 mil. biskupství, cca 62 mil. farnosti  odpisy, vyřazení cca 7 mil. biskupství, cca 5 mil. farnosti  daně, ostatní náklady cca 2 mil. biskupství, cca 11 mil. farnosti  Celkem výdaje: cca 73 mil. biskupství, cca 78,5 mil. farnosti (celkem 151,5 mil.) Nejvyšší náklady jsou na platy a odvody a na opravy kulturních památek a režie. Průměrná hrubá mzda byla vloni v diecézi něco přes 18 tis. Kč (celostátně 25 tis. Kč). Meziroční bilance příjmů a výdajů v diecézi byla za posledních několik let podobná té předloňské – tedy někde mezi 1 až 2 miliony v mínusu. Diecéze se tím sice formálně nezadlužuje, rozdíl je vyrovnáván z odpisů majetku, roste tím ale už tak velký dluh vnitřní zadluženosti na úkor oprav a nutných dlouhodobých investic (lidově řečeno – diecézní majetek takto postupně „vybydlujeme“).

200 tisíc hlásí ke katolické víře, ale pravidelně v neděli do kostela chodí jen asi 9 tisíc z nich. Naše diecéze je druhou nejmladší diecézí v ČR, rozlohou, počtem kostelů a počtem věřících je pak diecézí nejmenší. Proto také na naši diecézi připadne jen necelých 7 procent z finančních náhrad z celé republiky a díky svému mládí nemá diecéze jako taková žádný historický majetek, o který by žádala. Žádat o navrácení takovýchto majetků budou tedy především farnosti na území diecéze, které jsou samostatnými právnickými osobami a ekonomickými jednotkami. Na území diecéze samozřejmě působí i historické řeholní řády, jejichž situací se zde ale kvůli její značné specifičnosti nebudu zabývat. Farnosti v diecézi mají v majetku celkem cca 400 kostelů, z nichž cca 30 – 50 je v havarijním stavu. Řádná péče o kostel (dle velikosti) vyjde (i se započítáním dlouhodobých nákladů) na cca 200 – 300 tis. Kč ročně. Tato péče je většinou zatím zanedbávána, tj. vzniká prohlubující se vnitřní dluh na údržbě církevních nemovitostí. V diecézi (tj. ve farnostech i na biskupství) je v současnosti v přepočtu na plné úvazky 177 zaměstnanců, z toho něco málo přes 90 kněží a jáhnů, ostatní jsou pastorační či administrativní pracovníci.

SOUČASNÉ PŘÍJMY A VÝDAJE Příjmy v diecézi se v posledních letech pohybují přibližně kolem těchto hodnot (přehled vychází z roku 2012):  dotace ročně cca 57 mil. biskupství (státní příspěvek na platy), 31 mil. farnosti (především dotace na opravy církevních památek)  dary, sbírky, příspěvky (např. od německých diecézí) cca 6 mil. biskupství, 30 mil. farnosti  ostatní příjmy cca 7 mil. biskupství, 19 mil. farnosti (např. z nájemného)

VÝHLED DO BUDOUCNA Jaký je tedy výhled hospodaření diecéze ve světle předpokládané realizace zákona o majetkovém vyrovnání státu a církví?  Státní příspěvek: Po následujících 17 let bude stát nadále vyplácet příspěvek na platy duchovních, a to první tři roky ve stávající výši (55,7 mil.), poté každý rok o 5% (tj. 2,8 mil.) nižší. Od roku 2030 již tedy diecéze od státu nebude dostávat žádný pravidelný příspěvek. 12

Č. 1 – LEDEN 2014


 Naturální restituce: Na území diecéze by mohlo být farnostem vráceno cca 700 ha lesů a cca 3000 ha polí. Žádosti jsou podány, v následujícím půl roce o nich musí příslušné úřady rozhodnout. Některé farnosti svůj vrácený majetek rády přenechají ke správě k tomu diecézí zřízené centrální instituci (hodně majetku bude třeba nejprve nějak smysluplně zcelit či vyměnit, další prak pronajmout), jiné budou mít třeba i chuť a kapacitu na něm hospodařit samy (ovšem stále pod přísným dohledem z diecézního centra). Výnosy z takto různým způsobem obhospodařovaného či pronajímaného majetku se ovšem odhadují na pouhých cca 2 mil. Kč ročně, přičemž i tento malý výnos bude narůstat teprve postupně.  Finanční náhrady: Po dobu 30 let bude plzeňská diecéze na základě rozdělení mezi jednotlivé diecéze zohledňujícím různé faktory (např. rozlohu, počet obyvatel, počet věřících či počet kostelů) každý rok dostávat finanční náhradu za nevydaný majetek ve výši 85,4 mil. Kč upravenou o inflaci. Pokud by se nic nezměnilo na výdajové stránce, pokud by se tyto náhrady používaly jen jako náhrada za postupně klesající státní příspěvky a pokud bychom nenalezli i jiné finanční zdroje, je vypočteno, že by s takovýmto přístupem k hospodaření diecéze za 30 let zbankrotovala.  Odvody na ČBK: Asi 1 mil. Kč ročně z finančních náhrad půjde z naší diecéze do solidárního fondu, který by měl být založen při České biskupské konferenci (ČBK) a ze kterého by se měly v případě nouze řešit krizové situace v jednotlivých diecézích. Další, zatím ne příliš jasná poměrná částka bude pravidelně odváděna na podporu některých vybraných centrálních projektů podporovaných ČBK (např. Proglas, Noe, misie, Charita apod.).

PASTORAČNÍ KONTEXT Již jen na této ekonomické rozvaze je vidět, že nejen že diecéze díky „restitucím“ nezbohatne, ale že naopak svoji větší (a samozřejmě vítanou) nezávislost na státu bude muset „vykoupit“ nějakou poměrně radikální změnou v celkovém přístupu k hospodaření. Navíc je jasné, že v diecézi, která nechce být jen „údržbářkou“ památek a „udržovatelkou“ dosažených pozic, ale spíše služebnicí evangelia a hledačkou nových cest k dnešnímu člověku, nelze finanční strategii nadále stavět jen na snaze o vyrovnaný rozpočet nezávisle na vážném a někdy i nepříjemném ptaní se po pastoračních prioritách a „znameních doby“. V tom, jak věřím, nám velmi může pomoci kromě jiného i poslední exhortace papeže Františka Evangelii gaudium (viz rubrika Pastorační reflexe). Nejde přeci především o to, jak zaplatit kněze, jak zajistit, aby nám kostely nespadly na hlavu a jak na to investováním, podnikáním a zvyšováním finanční spoluúčasti věřících vydělat! Je třeba se také ptát, k čemu jsme především jako křesťané povoláni a posláni (svědectví o Kristu, služba lásky a spravedlnosti, slavení Božího tajemství, společenství v Duchu svatém) a jakými osvědčenými či novými cestami a způsoby máme toto své poslání plnit (na rovině farností, komunit, hnutí, kategoriální pastorace – školství, vězeňství, zdravotnictví, sociální služby, charita…) apod. Zároveň je třeba uvažovat také o mnohem větší diferenciaci pastorační služby, např. skrze zatím ne příliš rozvinutou službu stálých jáhnů (ať už dobrovolnickou či placenou), kteří by biskupovi ve spolupráci s kněžími měli ve farnostech, vikariátech či diecézi jako celku pomáhat rozvíjet diakonický rozměr poslání církve (rozměr zdůrazňující prostou sloužící lásku vůči lidem chudým a jakkoli marginalizovaným). 13


Č. 1 – LEDEN 2014

Stejně tak je třeba mnohem intenzivněji hledat cesty k týmové spolupráci, při které vše nevisí jen na faráři, ale ve které se farář stává spíše průvodcem, rádcem a služebníkem ostatních pastoračních spolupracovníků a dobrovolníků ve farnosti. Nakonec je třeba se také samozřejmě ptát i na to, jakou roli má biskupství vůči farnostem: Je např. biskupská kurie spíše servisním, služebným nástrojem pro farnosti, nebo spíše nástrojem kontrolním a nařizujícím? Jakou a jak silnou roli v hledání nových cest v pastoraci i ekonomice hrají samotní farníci: Jsou jen vykonavateli moudrých pokynů biskupa a potažmo faráře, nebo jsou především spolupoutníky na cestě evangelia přispívající svými nenahraditelnými odbornostmi, zkušenostmi a charismaty? Co to vše znamená pro pochopení role pastoračních a ekonomických rad ve farnostech a v diecézi? O těchto a mnoha dalších otázkách se sice zatím na diecézní rovině nijak systematicky, dlouhodobě a důsledně nepřemýšlí, ale je možné, že v rámci procesu, který nastartoval pan biskup svým osobním dopisem všem věřícím v diecézi, se na ně také dostane a najdou se způsoby, jak o první (evangelizační) a druhé (ekonomické) části dopisu bude možné uvažovat jako o dvou stranách jedné mince. A doufejme, že bude u vedení diecéze více odvahy než u předchozích mnoha nedotažených pokusů některé z nalezených odpovědí také uvést do praxe. Protože právě a jen v tomto pastoračním kontextu má smysl také uvažovat o ekonomických řešeních.

kých nástrojů byly alespoň pojmenovány a dány k úvaze věřícím – a to jak v oblasti úspor, tak v oblasti nových zdrojů.

OBLASTI ÚSPOR  Pracovní úvazky: Uvažuje se o nutnosti omezit počet klasických plných úvazků, a to např. systematičtějším rozvojem dobrovolnických služeb ve farnostech i tam, kde byly doposud placené úvazky laických pracovníků či kněží v důchodu, vyjasněním, jaké pastorační služby jsou součástí diecézní farní či kategoriální pastorace a jaké jsou spíše součástí poslání (a tudíž i financování) různých řeholních společenství, či zvážením možnosti vedlejšího pracovního úvazku některých kněží, který by nějak souvisel s jejich pastoračním posláním (např. práce v rámci školství, sociálních služeb, zdravotnictví, vězeňství apod.), případně by pro ně byl formou jakési fyzické relaxace, která by navíc třeba umožnila přiblížení se lidem.  Systém odměňování: Zvažuje se změna systému odměňování pastoračních pracovníků (včetně kněží), kdy by např. byla stanovena nějaká základní částka pro všechny a zbytek platu by byl (na základě nějakých zatím ne příliš jasných kritérií) pohyblivý a získávaný z různých zdrojů.  Správa budov: Bude muset (ve světle sdílené pastorační vize) pokračovat zodpovědný proces rozlišování, které budovy (kostely, fary) diecéze a farnosti ke svému poslání skutečně potřebují a které mohou darovat, prodat či pronajmout.  Energie a služby: Již dnes se experimentuje v oblasti nákupu energií pro biskupství a farnosti a využívají se různá - i nepovinná - výběrová řízení pro výběr např. stavebních firem. Toto know-how umožňující získávat v konkurenčním prostředí lepší cenu se bude - spolu s nutným důrazem na hospodárné využití těchto energií - nejspíše i nadále rozvíjet.

ZVAŽOVANÁ EKONOMICKÁ ŘEŠENÍ I když, zdá se, diecéze zatím o své ekonomice uvažuje spíše „údržbářsky“ či „krizově“, bez hlubšího propojení s pastorační vizí, prioritami a výše naznačenými otázkami, je třeba na druhé straně přivítat, že některé z těchto zvažovaných ekonomic14

Č. 1 – LEDEN 2014


sbírek“ (přičemž se vybírá na konkrétní účel, který je jasný a srozumitelný), „účelových fondů“ (totéž, ale nejde o jednorázovou sbírku, ale o trvalou možnost např. převodem z účtu s nějakým variabilním symbolem přispívat na nějakou oblast pastorace či charity či na nějaký konkrétní plat) či „závazného dárcovství“ (kdy se farníci rozhodnou nějakou konkrétní část svých příjmů (nap. 1%, 5%, 10% apod.) trvale či dlouhodobě (např. převodem na účet, místo vhozením do nedělní sbírky) přesměrovávat na podporu života a služby farnosti či nějakého pastoračního nebo charitativního projektu). S tím nakonec souvisí i ona možnost tzv. „biblického desátku“, případně částky menší, ale odevzdávané pravidelně, na kterou se biskup také ptá ve svém dopise věřícím. Pomineme-li onen historicky nešťastně zatížený pojem „desátku“, je to jistě myšlenka stojící za poctivé prozkoumání, se kterou mají dobrou zkušenost jak evangelikální církve, tak i katolické farnosti v anglosaském světě.  Vlastní podnikání farností: Jak už bylo zmíněno, kromě centrálního podnikání na úrovni diecéze bude nejspíše v jasně podložených a kontrolovatelných případech jednotlivým farnostem umožněno vydělávat finance na zajištění své služby, případně i na zajištění dalších služeb ve vikariátu či v diecézi, vlastním podnikáním (např. lesy, pole, turistický ruch apod.). Tady bude teprve třeba opatrně, ale zároveň odvážně získávat zkušenosti.  Fundraising a patronáty: I využití různých metod fundraisingu (tj. cíleného získávání sponzorských darů a iniciace dárcovství u firem, živnostníků i jednotlivců) či patronátu (dlouhodobý sponzoring nějakého projektu, činnosti či organizace) má nejspíše větší místo v oblasti Charity či konkrétních sociálně-zdravotních nebo sportovně-pastoračních projektů, nejspíše i

OBLASTI ZDROJŮ  Investování: Finanční náhrady se nebudou spotřebovávat, ale budou se hledat cesty k jejich rozumnému investování, které by mělo být dostatečně diverzifikované (investiční fondy, lesy, domy, byty apod.).  Finanční spoluúčast farností: Zvažují se různé možnosti, kdy farnosti se budou ve větší míře, či jiným způsobem, než tomu bylo doposud, podílet na finanční podpoře služeb ústředí (tj. biskupské kurie) a na platech svých administrativních i pastoračních pracovníků (pravděpodobně i včetně kněží), přičemž by pak ovšem také mohly mít farnosti možnost spolurozhodovat o výši pohyblivé složky těchto platů.  Předpoklady spoluúčasti věřících: Začínají se rozvíjet také úvahy o způsobech, předpokladech a podmínkách finanční spoluúčasti věřících, přičemž si je biskup ovšem vědom faktu, že mezi lidmi pravidelně chodícími do kostela je jen kolem jedné třetiny osob výdělečně činných. Na druhé straně je jasné, že ve většině místních církvích je spoluúčast věřících na jejich financování mnohem vyšší, než u nás, kde jsme si za léta komunistické almužny zvykli, že „to vlastně platí ten stát“. Na druhé straně tato vyšší finanční spoluúčast věřících také samozřejmě předpokládá jasné vědomí společného poslání farnosti, jasnou spoluzodpovědnost za toto poslání, použitelné nástroje umožňující farníkům společně s farářem a pod jeho vedením rozlišovat a ovlivňovat celkové směřování farnosti a velkou transparentnost a vykazatelnost využití takto získaných prostředků.  Různé formy dárcovství: Nadále se bude jistě počítat s příjmy z pravidelných liturgických sbírek. Průměrně dnes do běžných nedělních sbírek v diecézi přispívá jeden věřící částkou 100 Kč měsíčně. K tomu se v některých farnostech uvažuje např. o rozvinutí systém tzv. „účelových 15


Č. 1 – LEDEN 2014

farnosti se budou muset časem učit některé z těchto nástrojů využívat a na některé své konkrétní projekty získávat peníze i tímto způsobem.  Dotace: Nakonec dál bude pokračovat snaha o získávání financí z různých dotačních titulů, ať už státní správy, samosprávy či různých nadací, a to nejen pro služby Charity (což se dlouhodobě již celkem dařilo), ale i pro další projekty, skrze které farnost slouží širší veřejnosti. Je třeba zde ovšem vzít v potaz fakt, že přinejmenším v tomto přechodném období jsou mnozí úředníci a politici, kteří o těchto dotacích rozhodují, tak ovlivněni mediální bublinou

kolem tzv. „restitucí“, že mají mnohem menší ochotu k jejich schvalování, než tomu bylo dříve.

ZÁVĚR Z uvedeného náčrtu situace v plzeňské diecézi je vidět, že diecéze v mnohém již ušla velký kus cesty, mnohem větší kus je ještě před ní a především mnoho otazníků této cesty je řešitelných jedině v otevřeném a vytrvalém dialogu diecézního celku se situací v konkrétních farnostech. Čím do toho dialogu může přispět naše chebská farnost, o tom budeme uvažovat příště. Petr Hruška

RADY Z RADY Nad těmito otázkami se nejprve sešla pastorační rada farnosti a poté jsme se o nich sdíleli v širším shromáždění farníků v rámci podzimních farních dní. Tato setkání na závěr Roku víry lze také chápat jako volné pokračování oněch dvou setkání pastoračního fóra farnosti na začátku Roku víry a nakonec i jako praktické domyšlení toho, co jsme v poznání vlastní víry prohloubili v rámci adventní Nedělní školy víry. Pan biskup výslovně ve svém dopise nařizuje, „aby správci farností uspořádali ve farnostech shromáždění všech, které tato otázka zajímá, a vypracovali společnou reakci a návrhy“. Protože ne všichni, které tato otázka zajímá, jste se mohli zúčastnit prvního setkání v rámci podzimních farních dní, a protože ti, kteří jsme se tehdy sešli, jsme se domluvili, že je třeba se k prohloubení započatého dialogu setkat ještě jednou, zvu všechny zájemce k dalšímu pastoračnímu fóru farnosti.

EKONOMICKÁ RADA FARNOSTI Vážení a milí, prosím věnujte pozornost tomuto hlášení! Tímto vyhlašuji konkurz na službu v ekonomické radě farnosti, jejíž funkční období již vypršelo. Prosím všechny farníky, aby se ve svém okolí pokusili nalézt někoho, kdo poctivě žije z víry, těší se dobré pověsti u ostatních farníků, je důvěryhodný a má zkušenosti v některé z oblastí správy majetku a hospodaření s financemi (účetnictví, ekonomika, koncepční práce, management, fundraising, dárcovství apod…). Návrhy, prosím, posílejte mailem na [email protected] nebo předávejte osobně faráři. Děkuji, Petr Hruška

PASTORAČNÍ FÓRUM DOPIS BISKUPA FRANTIŠKA pátek 17. ledna od 17:00 do 20:00 Již podruhé bych vás rád pozval ke společným modlitbám a úvahám nad otázkami, které nám v říjnu loňského roku zaslal biskup František ve svém osobním listě CREDIDIMUS CARITATI. 16

Č. 1 – LEDEN 2014


tem bude postupně vycházet na farním webu: www.gaudium.farnostcheb.cz). Velmi se na vás těším. Prosím, jestli to je pro vás jen trochu možné, udělejte si čas na toto důležité setkání, stejně jako na pečlivou přípravu před ním. Nejde o to se sejít a jen si znovu společně zanaříkat nad tím, jak to máme těžké a jak je ten svět na nás ošklivý. Jde o to společně si pomoci vzájemně NASLOUCHAT, co se právě teď v našich rodinách, v naší farnosti i v širší společnosti děje, POSOUDIT to ve světle evangelia a NAVRHNOUT konkrétní kroky, které budou sledovat kroky Ježíšovy. Následně se pak další čtvrtek, 23. ledna 2014, sejde pastorační rada farnosti a z tohoto setkání by pak již měla vzniknout odpověď, kterou bychom biskupovi Františkovi chtěli za naši farnost odeslat. Předem děkuji všem, kteří budou mít nejen účast na jejím vytvoření, ale také díky této spolupráci budou zapojeni do hledání našich vlastních místních otázek a odpovědí, které za nás nevyřeší ani pan biskup, ani papež František. Těším se na setkání s vámi, Váš P. Petr

Pastorační fórum bude zahájeno v pátek 17. ledna 2014 mší svatou od 17:00 ve farním sále a bude pak v duchu pastoračního rozlišování pokračovat od 18:00 do 20:00 tamtéž. Pokud budou síly a zájem, můžeme v menší skupince pak pokračovat ještě i po uzavření této společné oficiální části. V přípravě na toto fórum si, prosím, pečlivě znovu pročtěte biskupův dopis dopis, v minulém čísle Zpravodaje se můžete podívat na souhrn dosavadní diskuze, případně můžete zalistovat v již dříve vytvořené koncepci správcovství naší farnosti, která se nadhozených otázek velmi úzce dotýká (viz Blahoslavení dělící se - stačí pročíst její hlavní část bez příloh). Můžete si také pročíst dvě části seriálu Restituce jako šance (1) a Restituce jako šance (2), případně prosincové slovo faráře Zbohatneme restitucemi? Pokud by měl někdo chuť a čas, bylo by skvělé, kdyby na setkání mohl přijít s prostudovanou poslední exhortací papeže Františka Evangelii gaudium, která se na mnohých místech otázek našeho pana biskupa také, sice nepřímo, ale o to hlouběji, dotýká (série reflexí nad tímto dokumen-

MIKULÁŠ A ALŽBĚTA bezvěrce, každý z nás touží po lásce. Láska má vícero podob a může se i různě projevovat. Jedním z projevů lásky je, dle mého, i služba. Službou bližnímu svému, službou svému městu, službou farnosti, službou národu a vlasti, službou Bohu, také projevujeme svůj vztah. Láskyplný vztah spojený se službou by měl přinášet do duší pokoj a pokoj by nám měl přinášet i ve smyslu uspokojení z vykonané služby. Naše spokojenost může být umocněna i spokojeností lidí, kterým službu přinášíme a oceněním služby vyslovením díků těmi, kteří naší

PROSBA O POSÍLENÍ ŘAD DOBROVOLNÍKŮ Líbí si mi slova z kázání jednoho faráře, která jsem vyslechl v rozhlasovém přenosu ze mše. Dovolím si je tady napsat tak, jak jsem si je zapamatoval. „Ovocem modlitby je víra, ovocem víry je láska, ovocem lásky je služba, ovocem služby je pokoj.“ Myslím si, že se tato slova hodí i pro nás, dobrovolníky, vykonávající službu v chrámu sv. Mikuláše a sv. Alžběty. Ať už se modlíme či ne, ať věříme či se pokládáme za 17


Č. 1 – LEDEN 2014

službu potřebují. Dobrovolná služba by nás měla i obohacovat nikoliv finančně, ale převážně duchovně. Potřebnost služby a poděkování za ni nás může povzbudit k vytrvalosti ve službě! Dovoluji si milé a vážené farnice a farníci, bratři a sestry v Kristu, vás požádat o přihlášení se k dobrovolnické službě. Vy, kteří žádnou službu ve farnosti nevykonáváte, i vy, kteří svůj čas farnosti věnujete a mohli byste ještě další čas vyšetřit, zvažte, zda také svou lásku projevíte i službou v našem krásném chrámu sv. Mikuláše a sv. Alžběty. V tomto roce někteří dobrovolníci již službu z různých důvodů vykonávat nebudou a i proto Karel Dvořák, který má na starosti rozdělování služeb v kostele, potažmo naše farnost, přivítá každého ochotného ke službě. Službu lze vykonávat třeba i pouhých pár hodin v měsíci. Vy, kteří z nějakých důvodů služby vykonávat nemůžete, se za nás, „mikulášské“ dobrovolníky, které si dovoluji vyjmenovat, modlete a vyprošujte pro

nás zdraví. Prosím Vás, bratři a sestry abyste se za nás u Boha přimlouvali. V roce 2013 v našem kostele sv. Mikuláše a sv. Alžběty odsloužili více či méně hodin tito dobrovolníci, kterým vyslovuji poděkování za službu a za spolupráci: Jan Bartůněk, Alžběta Beňová, Petr Beran, Milan Bulíček, Alena Divíšková, Karel Dvořák, Helena Elstnerová, Anna Faturová, Marie Heřmanová, Jiřina Hladká, Dana Holíková, Jaroslav Klyeisen, Jan Kopečný, Stanislava Korjenková, Alena Kovaříková, Jan Kupčák, Brigita Loosová, Pavla Majorová, Jiří Paták, Veronika Peťovská, Růžena Polívková, Jiří Rak, Miroslav Schulz, Marie Šalátová, Hana Vávrová, Zdeněk Vild, Dana Vrbová. Všem dobrovolníkům přeji v roce 2014 pevné zdraví, Boží požehnání, štěstí, pohodu. Přeji, aby služba, kterou obětavě vykonáváte, přinášela i Vám dobrý pocit a pokoj v duši. Ať platí po celý rok „pokoj lidem dobré vůle!“ Karel Dvořák

ZPRÁVY Z LORETY Vstupujeme do roku, ve kterém se k našemu poutnímu místu vztahují dvě významná výročí: před 350 lety ve Starém Hroznatově založili jezuité Loretu a před 100 lety se v Novém Hroznatově narodil A. Hart, který ji zachránil po jejím zpustošení v době totality. To je příležitost připomenout si něco z historie poutního místa. Tou se zabývalo mnoho autorů, my si vybereme „Píseň o Loretě“ od Petra Berana a několika výňatky se vrátíme do 17. století: „Jelikož část obyvatelstva západních Čech se hlásila k nekatolickému vyznání hlavně v horních městech na Loketsku a na Chebsku, přišli v roce 1628 do Chebu první jezuité s úkolem upevňovat víru. V Chebu

obsadili městskou školu a později i farní kostel sv. Mikuláše. Vojenský vpád Sasů v r. 1631 je přiměl město opustit, ale v roce 1634 se opět vrátili a usídlili se v tehdy prázdném Pachelbelově domě na náměstí.“ Po uzavření vestfálského míru v r. 1648 třicetiletá válka skončila a jezuité byli panovníkem omezováni ve své misionářské činnosti. Oni však i nadále podporovali růst víry zejména šířením mariánského kultu a hlásáním úcty k Janu Nepomuckému. V r. 1653 začali stavět pražské Klementinum, Svatou Horu a kostel v Klatovech. „Dne 14. 6. zakoupila chebská jezuitská kolej od pánů Elbognerů za 17 750 zl. následkem třicetileté války zpustlý statek Sta18

Č. 1 – LEDEN 2014


rý Hroznatov s 33 poddanými a nechala opravit tamní zámek. V této době se začínal rýsovat jejich rozsáhlý a slibný záměr vybudovat na pozemku nově získaného statku ve Starém Hroznatově křížovou cestu s loretánskou kaplí. V říjnu 1660 navštívil rektor chebské jezuitské koleje Jan Jiří Dasselmann při své cestě do Brna osobně residenci českokrumlovských spolubratří v Dolním Římově v jižních Čechách, kde tehdy vznikala loretánská kaple s ambitem a 25 zastaveními křížové cesty. Tento projekt se mu velmi zalíbil a vhodná terénní poloha statku Starý Hroznatov na území, které dříve podléhalo protestantskému učení, ho přímo vyzývala realizovat tam obdobný záměr.“ Když jezuité po průtazích získali od hraběte F. A. Šlika dlužných 30 000 zl., které jim odkázal jeho otec, mohli dne 29. 5. 1664 položit základní kámen k prvnímu zastavení velké křížové cesty ve Starém Hroznatově. „Prokurátorovi jezuitské provincie P. Petru Vodňanskému se tehdy podařilo zís-

kat příslib ovdovělé hraběnky Marie Františky Vřesovské, že v případě uzavření nového sňatku ponechá řádu poslední splátku za statek Podmokly, který mu prodala v r. 1660. Vymínila si však, že tato částka bude použita na výstavbu loretánské kaple ve starohroznatovském okrsku, v místě, kde byl dle tradice umučen její předek Hroznata. Vdavekchtivé paní hraběnce se její přání brzy splnilo a ještě roku 1664 se provdala za hraběte Jana Kryštofa Ferdinanda z Heissensteinu. Poté řádu odpustila splátku pravděpodobně ve výši 2500 zl. S výše uvedenou podmínkou. Po takto příznivém vývoji událostí mohli chebští jezuité začít realizovat druhou část svého programu ve Starém Hroznatově. Na zdaleka viditelném nezalesněném kopci východně od vsi vedle někdejšího protestantského kostela položil v neděli 19. října 1664 tepelský opat Raimund Wilfert za účasti chebských purkmistrů Werndla a Junkera, majitele sousedního statku Podhrad Filipa Martina a hojné účasti lidu základní kámen loretánské kaple.“ ako

SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ budeme hovořit – dá-li Bůh – na výroční členské schůzi v únoru. Termín oznámíme v únorovém čísle Zpravodaje. ako

SPOLEK MARIA LORETO Také náš Spolek Maria Loreto bude letos moci oslavit jubileum, a to 20 let od založení. I když se průměrný věk členské základny rok od roku zvyšuje, pohybuje se počet členů stále kolem stovky. V naší další činnosti se zaměříme také na větší propagaci našeho poutního místa v Chebu. Stává se totiž, že cizí zájemci o návštěvu Lorety nemohou najít cestu (informační tabuli by marně hledali) a chebští občané ani neví, že 12 km od svého města mají krásné poutní místo, na které jezdí poutníci i turisté z celých Čech i z ciziny. O dalších plánech

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŽEN Měsíc prosinec byl pro náš klub docela častějším setkáváním a vedle běžných přátelských hovorů mezi členkami nás obohatily mimořádné zážitky z příspěvku ze dne 2. 12. paní Brigity Loosové z celonárodní poutě do Izraele. Pouť se konala v říjnu za účasti více než 1000 Čechů za doprovodu všech našich biskupů. Paní Brigita nám s nadšením vyprávěla o poutní duchovní cestě věřících, jejímž cílem bylo poznat a zažít 19


Č. 1 – LEDEN 2014

zemi spojenou s dějinami židovského národa a životem Ježíše Krista. Ještě jednou děkujeme. Další setkání 12. 12. jsme prožívaly v atmosféře již hodně předvánoční a za přítomnosti našeho P. Petra Hrušky, který otevřel setkání modlitbou. Paní Divíšková poté vyzvala k přípitku na poděkování za rok 2013 a splnění nadějí v roce 2014. P. Hruška nám pak přiblížil situaci restitucí ve vztahu k naší diecézi a potažmo k naší farnosti. Bude dobré si znova přečíst příspěvek na téma Restituce jako šance (1) v prosincovém Zpravodaji, již také proto, že má v tomto čísle navazující pokračování. A program l. pololetí 2013 byl ukončen návštěvou osmnácti členek u přátel ve Waldsassenu 14. 12. Byly jsme pozvány na

adventní odpoledne, které každoročně připravují ženy ze Spolku katolických žen, s kterými udržujeme již velmi dlouhá léta přátelství. Prožily jsme s nimi jejich duchovní program, zazpívaly si vánoční písně /kdo uměl německy/, a při výborném pohoštění si podebatovaly, jak slavíme Vánoce u nás. Přišel na chvíli rovněž místní pan farář, který nás přivítal a zdůraznil, že toto vzájemné setkávání vytváří "most" k dobrému sousedskému přátelství. Překladatelkou nám byla paní Uršula Pospíšilová, také jí moc děkujeme. Schůzky našeho KKŽ ve 2. pololetí 2014: 6. 1., 20. 1., 3. 2., 17. 2., 3. 3., 17. 3. 31. 3., 28. 4., 12. 5., 26. 5., 9. 6., 23.6. vždy od 15.00 hod. Kamenná ul. vá

Z KANCELÁŘE kubovi Vyhnálkovi a Veronice Peťovské za služby v kostele sv. Václava, aby mohl být i tento kostel v době adventní alespoň částečně otevřen  všem účastníkům adventních rorát za jejich nadšení a ranní vstávání a Richardovi za přípravu krásného prostoru a zpěvů  všem spolupracovníkům a hudebníkům při půlnoční a dalších vánočních bohoslužbách

EKONOMIKA FARNOSTI  Sbírky liturgické: 1.12. – 3.763 Kč 8.12. – 2.791 Kč 15.12. – 4.262 Kč 22.12. – 3.172 Kč 24.12. – 3.557 Kč 29.12. – 3.442 Kč  Dolní Žandov listopad 600 Kč prosinec 2.400 Kč  Pravidelné příspěvky převodem: listopad – 5.650 Kč prosinec – 6.000 Kč  Sbírky účelové: 26.12. na diecézi - 1.416 Kč

POMOC POTŘEBUJI – NABÍZÍM Možnosti jak finančně přispět naší farnosti 1) Složení hotovostního daru v kanceláři farnosti. 2) Složení hotovostního daru do kasiček (kostel sv. Mikuláše a Václava). 3) Bezhotovostní převod na účet farnosti. Bankovní spojení: Česká spořitelna, č. účtu 781 704 309/0800. Jako variabilní symbol uveďte prosím své r. č. bez čísla, které je za lomítkem.

PODĚKOVÁNÍ  všem pomocníkům za vánoční výzdobu kostelů a stavění Betléma, stavění stromků a předvánoční úklid  Richardovi Polákovi, Evě Kolafové, Ja20

Č. 1 – LEDEN 2014


NENECHTE SI UJÍT  Ekumenická bohoslužba na zakončení Aliančního týdne modliteb se koná v neděli 12. ledna od 15:00 v sále BJB I v Libušině ulici v Chebu. Více viz rámeček.  Škola víry „Vím, komu jsem uvěřil“ pokračuje i v lednu a únoru, a to etapou samostudia. Více v rubrice Cesty víry.  Každou středu od 7:00 do 8:00 je možnost tiché eucharistické adorace ve farním sále, na kterou pak navazuje mše.  Pastorační fórum farnosti, které se ko-

ná v pátek 17. ledna, bude zahájeno mší svatou v 17:00 ve farním sále. Podrobnosti v rubrice Rady z rady.  Od neděle 19. ledna se večerní mše v 18 hodin opět konají ve farním sále.  Tichá modlitba ve stylu Taizé bude opět poslední sobotu v měsíci, tj. 25. ledna, od 19:00 ve farním sále.  Farní ples pro Hospic Sv. Jiří se koná v sobotu 15. února od 19:30 v KC Svoboda v Chebu. Více viz Pomoc potřebným.

ÚČELOVÁ SBÍRKA NA VYBAVENÍ NEMOCNIČNÍ KAPLE Na setkání chebské Ekumeny jsme podpořili možnost v chebské nemocnici zřídit ekumenickou nemocniční kapli. Vedení nemocnice vyčlenilo místnost ve 3. patře hlavní budovy proti schodům. Půjde zde především o prostor pro osobní ztišení, pastorační rozhovory, společné bohoslužby a pietní místo pro rozloučení se se zemřelým. Protože je však třeba místnost nejprve vymalovat, zútulnit, vybavit nábytkem a výtvarně dotvořit, dohodli jsme se, že požádáme jednotlivé farnosti a sbory o finanční příspěvek. Proto na tento účel bude v neděli 9. února 2013 vyhlášena účelová sbírka. Příspěvky je také možno posílat na účet farnosti č. 781 704 309/0800, var. symbol 09022014, zpráva pro příjemce: NEMOCNIČNÍ KAPLE. Děkujeme!

LUDĚK BOUSKA: PROSTOR TICHA Jsem poprvé v motolské nemocnici jako pacient. Kolikrát sem ještě přijedu? Kolikrát mě sem ještě přivezou? Poprvé mi asi skutečně šlo o život. Možná o minuty, nevím. Neuvědomoval jsem si to do poslední chvíle. Oceňuji profesionalitu lékařů i personálu. Poprvé jsem se osobně setkal s realitou nebytí. S tím, že se „právě mně“ něco může stát. Proč právě mně? Poprvé po pár dnech nemocniční péče cítím, že za tou vší péčí jsem já jako pacient, ne jako celý člověk. Přestává zde existovat osobní prostor, cítím ztrátu soukromí. Kdokoli kdykoli mě může vyrušit. Poprvé hmatatelně cítím potřebu prostoru ticha, kam bych se mohl uchýlit. Možná hlavně sám před sebou. Být pacientem místo člověkem mě vede k pokání a k potřebě hledání vyšší dimenze. Asi poprvé potřebuji Boha, který mlčí. Jen mě přijímá a chápe. Čeká, až já budu připraven vstoupit do jeho ticha. Strohost a současná důstojnost nemocničního prostoru ticha vytváří ticho v prostoru. Možnost umlčet mé hlasy a vnořit se do Boha. Milujícího Stvořitele, který tvoří slovem, ale i tichem. Nestačí zapálit svíčku, pronést otčenáš. Ale stačí do tohoto ticha vstoupit. Ztišení převyšuje nemocniční ruch. Vytváří kvalitu života věčného. Pro lékaře jsme bytosti tělesné, v duchu a na modlitbě jsme děti Boží. Děkuji Bohu i těm, kdo tento tichoprostor vytvořili. Do nemocnice se těšit nebudu, do prostoru ticha ano. Luděk, 55, plicní embolie, http://bouska.blog.com/faith/prostorticha 21


Č. 1 – LEDEN 2014

CELOROČNÍ PŘEHLED          

Níže přinášíme první nástřel celoročního pastoračního kalendáře farnosti, který bude během ledna a února doplňován a upřesňován pastorační radou. Prosíme všechny skupiny i jednotlivce ve farnosti, kteří by některou z akcí konaných v jejich okruhu či jimi samotnými organizovaných chtěli včas nabídnout celé farnosti, aby se co nejdříve ozvali faráři, ve farní kanceláři či někomu z pastorační rady.  Farní ples 15. 2.  Popeleční středa 5. 3.  Jáhenské svěcení Richard 25. 3.  Velikonoce 17. – 20. 4.

  

Noc kostelů 23. 5. Seslání Ducha svatého 8. 6. Poutní ultramaraton 16. – 20. 6. Poutní maraton 21. 6. Slavnost Těla a Krve Páně 22. 6. Letní dovádění 1. – 5. 7. Farní dovolená 27. 7. – 3. 8. Pouť na Javořinu 16. 8. Pouť do Marienweiher 5. – 7. 9. Farní poutní víkend (sv. Václav Cheb a sv. Michael D. Žandov) 27. a 28. 9. Česko-německá pouť Loreta 4. 10. Farní dny 21. – 23. 11. První neděle adventní 30. 11.

NÁRODNÍ TÝDEN MANŽELSTVÍ 2014: 10 – 16. ÚNORA OHROMNÉ MALIČKOSTI: MALÉ KROKY K VELKÝM VZTAHŮM     

Velké věci se rodí z drobných každodenních maličkostí. Často i malé věci mají ohromný vliv na zlepšení života. Národní týden manželství je týdnem, kdy to vyzkoušíme v našem manželství. Udělejme jen tak pro radost pár nesmyslně krásných činů pro ty nejbližší okolo. Alespoň pro jeden jediný den, udělejme svého partnera, partnerku, středem našeho malého životního vesmíru – a uvidíme velké věci. Více na www.tydenmanzelstvi.cz, časem také www.tydenmanzelstvi.farnostcheb.cz

EKUMENICKÁ BOHOSLUŽBA NA ZÁVĚR ALIANČNÍHO TÝDNE MODLITEB neděle 12. 1. 2014 od 15:00 ve velkém sále Bratrské jednoty baptistů, Libušina 2, Cheb

CÍRKEV JAKO ZNAMENÍ Hlavním smyslem této bohoslužby je vytvořit prostor naslouchání Božímu slovu, vzájemného naslouchání a vzájemné modlitby žehnání, ve kterém bychom mohli společně, jako křesťané z různých církví žijících a sloužících v Chebu a okolí, vrůst hlouběji do církve, která je skutečným a věrohodným znamením Boží lásky vtělené v Ježíši Kristu do tohoto světa. Kromě biblické reflexe na téma „Osmé znamení“ (Jan 17) zde budou představeny jednotlivá církevní společenství jako „znamení Božího království“ a bude možnost společné spontánní modlitby díkůvzdání a přímluv celého shromáždění za tato společenství. V rámci bohoslužby se koná sbírka na vybavení nemocniční kaple v chebské nemocnici. 22

Č. 1 – LEDEN 2014


FARNÍ KALENDÁŘ !!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!! sobota Hlavní koledovací den Tříkrálové sbírky - registrace od 8:00 na faře neděle KŘTU PÁNĚ DŽ sobota + Cheb neděle neděle 15:00 Ekumenická bohoslužba Týdne modliteb BJB Libušina 2 pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Spáleniště středa 8:00 slavení eucharistie (7:00 adorace) farní sál Cheb pátek PASTORAČNÍ FÓRUM FARNOSTI farní sál Cheb 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb 18:00 společná pastorační reflexe farní sál Cheb 19.1. neděle 2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle 20.1. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Dragounská 20.1. pondělí 15:00 Klub křesťanských žen KD Kamenná ul. 22.1. středa 8:00 slavení eucharistie (7:00 adorace) farní sál Cheb 23.1. čtvrtek 19:00 Pastorační rada farnosti farní dům Cheb 24.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb 25.1. sobota 19:00 tichá modlitba ve stylu Taizé farní sál Cheb 26.1. neděle 3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle 27.1. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) LDN Amica 29.1. středa 8:00 slavení eucharistie (7:00 adorace) farní sál Cheb 31.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb 2.2. neděle UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU DŽ sobota + Cheb neděle 3.2. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 3.2. pondělí 15:00 Klub křesťanských žen KD Kamenná ul. 5.2. středa 8:00 slavení eucharistie (7:00 adorace) farní sál Cheb 7.2. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:00 adorace) farní sál Cheb 9.2. neděle 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota 11:00 + Cheb Účelová sbírka na vybavení nemocniční kaple v chebské nemocnici 10. – 16. 2. Národní týden manželství 15.2. sobota 19:30 Farní ples pro Hospic KC Svoboda 11.1. 12.1. 12.1. 13.1. 15.1. 17.1.

FARNÍ TAXI V LEDNU A V ÚNORU I v novém roce se jezdí, protože se zatím nenašel žádný další dobrovolník, nadále každou první neděli v měsíci (pí Rymešová) a každou třetí neděli v měsíci (p. Kopečný). Samozřejmě změny týkající se ale taxikářů, nikoli termínů, jsou možné, ale pro dopravované nedůležité. Termíny: 5. ledna: Rymešová, 19. ledna: Kopečný 2. února: Rymešová, 16. února: Kopečný 2. března: Rymešová Připomínáme znovu kontakty na farní taxikáře. Lze poslat také zprávu na mobil: 604 131 721 (Rymešová), nebo 731 053 937 (Kopečný). 23

PRAVIDELNOSTI Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice) FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347 [email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800

Duchovní správce farnosti – farář: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected] Farní charita Cheb: Eva Kolafová, ředitelka, 731 619 729; [email protected] Farní kancelář: Alena Otípková, farní asistentka, 354 422 458 (Po + Čt), [email protected] Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, vedoucí, 731 619 729; [email protected] Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; [email protected] Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; [email protected] Farní ekonomika: Zdeňka Skubeničová, odborná asistentka, 608 656 558, [email protected] Kostelnice: Eliška Tumidalská, 606 884 426, Anička Kolková, 737 790 002 Farní taxi a Zpravodaj: Jaroslava Rymešová, [email protected]; 604 131 721 Stavební technik a údržbář: Richard Preibisch, 731 619 769, [email protected] Farní penzion: Martina Vaňková, nájemce a správce, 723 292 088; [email protected] BOHOSLUŽBY DNE PÁNĚ – SOBOTA / NEDĚLE

slavení eucharistie (žandovská) farní kaple D. Žandov slavení eucharistie (farní) kostel sv. Václava Cheb katecheze pro mladší školní děti dětská místnost + hovorna slavení eucharistie (rodinná) farní sál Cheb slavení eucharistie (večerní) farní sál Cheb OSTATNÍ BOHOSLUŽBY A SETKÁNÍ 8:00 Denní modlitba církve – ranní chvály farní salonek Cheb Po 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS / LDN (viz Farní kalendář) Po 8:00 slavení eucharistie (7:00 adorace) farní sál Cheb St 18:00 setkávání nejstarších školních dětí fara Cheb či dle domluvy Čt 16:30 růženec (1. pátek 16:00 adorace) farní sál Cheb Pá 17:00 slavení eucharistie (klasická) farní sál Cheb Pá Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 až 10 minut před mší svatou; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; příp. i jindy, vhodná tlf. domluva s farářem (tel. výše) Pastýřská služba rozhovorem a modlitbou (duchovní či životní poradenství): kdykoli kromě úterka podle osobní či telefonické domluvy s farářem (tel. viz výše) KFC – KONTAKTNÍ MÍSTO FARNOSTI a CHARITY: každé pondělí a středa ve farní kanceláři v přízemí 9:00 – 17:00; jinak dle domluvy (kontakty viz výše) V úterý má farář volno – s akutními záležitostmi opakovaně prozvánějte jeho mobil Dobrovolnické centrum: kancelář v 1. patře farního domu, dle domluvy (tel. viz výše) zpravidla každé pondělí 9:00 – 12:00 a středu 9:00 – 17:00 (Ing. Eva Kolafová) Farní knihovna (farní dům – půjčování a prodej literatury, internet): každé úterý 14:00-17:30, často i v neděli 10:30 – 11:00 (tel. viz výše) Bankovní spojení farnost: Česká spořitelna, č. účtu 781 704 309 / 0800 Bankovní spojení farní charita: Poštovní spořitelna, č. účtu 220 699 597 / 0300 So Ne Ne Ne Ne

17:00 8:50 10:00 11:00 18:00

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), R. a V. Kučerovi, J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 5. 1. 2014, příští vyjde 2. 2. 2014. Příspěvky možno odevzdávat v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla 19. 1. 2014. Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

chebské farnosti leden 2014

Recommend Documents