chebské farnosti leden 2013

chebské farnosti

leden 2013

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! (z denní modlitby církve)

ročník 17

číslo 1

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 1 – LEDEN 2013

EDITORIAL Přišel prý konec světa do Čech. Zastavil se, rozhlédnul se a zamumlal: „Tak tady jsem už byl…“ Zaslechla jsem to asi před dvěma týdny ráno v rozhlase a docela mne to pobavilo. Konec světa se tedy opět nekonal, teda pokud byl ochoten tomu někdo věřit. Totiž, což už vtip není, jsem také slyšela, že byli tací, kteří dětem psali omluvenky do školy a sami si brali dovolenou, aby, až to přijde, byla rodina pohromadě. Možná naivní, dětinské, ale v každém případě to má v sobě i něco velmi silného, pozitivního: Přání být spolu, až bude nejhůř. Najít oporu ve vzájemné lásce, soudržnosti. Takže tohle může být přání do nového roku. Třeba to nemusí být zrovna znovu avizovaný konec světa, ale řekněme otevřeně, že stejně jako roky předchozí i tento rok zcela jistě s sebou spolu s radostmi přinese i nejednu strast, bolest a otřesy, ať v rovině soukromé nebo společenské. A pak v těch těžkých chvílích dokázat čerpat sílu ze své víry stejně jako ze vzájemnosti a ochoty být si vzájemně nablízku a připraveni podat pomocnou ruku. Dobrý požehnaný rok 2013. rym

Vstupní píseň Půlnoční

RODÍ SE NADĚJE Rodí se naděje věčného žití. Rodí se spása našeho bytí. Rodí se vítězství nad tímto světem. Rodí se láska, jež stává se chlebem. To anděl zvěstuje pastýřům zprávu, že přišel na svět velký Král. Tichounce zpívá, přináší zprávu: Bůh se stal člověkem a jedním z nás. Betlémská hvězda poselství nese, vydává svědectví o Božím světle. Září všem na cestě k věčnému Králi, který nás promění, vždyť je tu s námi. To místo ukryté svědkem se stává, že Boží věrnost lidem se dává. Marie s Josefem skromností září, s něho a pokorou k Bohu sklání. Rodí se naděje pro celý svět. Rodí se láska, ten všemocný lék. Rodí se vítězství, rodí se spása. Otevři své srdce, Bůh se ti dává. Tichounce zpívá Boží hlas v nás: „Stal jsem se člověkem, jsem jedním z vás.“ Helena Müllerová 2

Č. 1 – LEDEN 2013


CESTY VÍRY si jej nese hluboko v sobě. O světle, které však může mnohý z nás v sobě zadusit, pokud nenajde odvahu být sám sebou, být sám za sebe, nenajde odvahu vylézt ze „skrýše“ souručenství – soudružství, kde všichni zodpovídají za všechno, ale jednotlivec za nic! Tak nějak vím, i když jsem s Petrem o tom nikdy moc nemluvil, že má v sobě, jako každý z nás, své běsy, s nimiž je třeba se vyrovnat, postavit se jim čelem. Ne s nimi bojovat, ale přijmout je za své, naučit se je přijímat takové, jaké jsou, naučit se je svým způsobem milovat, neboť jen tak nám umožní se jich navždy zbavit. Petrovým problémem byl dlouho vlastní otec – kolik z nás má stejný problém. Petr měl to štěstí, že se k němu mohl i díky

MOJE PRVNÍ PŮLNOČNÍ MI PŘINESLA SVĚTLO Na půlnoční jsem se chystal vyrazit od chvíle, co jsem poznal faráře Petra Hrušku. Byl jsem moc zvědavý, co právě on z půlnoční udělá. Popravdě jsem neměl vůbec představu, co se na ní děje. Tedy moje představa o půlnoční byla taková, že se na ní zpívá Rybova Mše vánoční, ale poté, co jsem slyšel ódy na tu Petrovu loňskou v kostele sv. Mikuláše v Chebu, mi bylo jasné, že tu tam určitě neuslyším. Tak o čem to teda vlastně je, či spíše o čem to bude? Věděl jsem ze Zdravého Chebska, že to bude o „světle“, o světle v nás. O světle, jehož se nikdo z nás nemůže zbavit, neboť

3


Č. 1 – LEDEN 2013

svému otci postavit čelem a uvědomit si tak, že jeho otec je – byl, výjimečný člověk. Člověk, který uměl odpustit i tomu největšímu „nepříteli“. A to jedině proto, že jej za nepřítele nepovažoval, ale hluboce s ním soucítil. Dovedu si představit Petrova muka, když on – farář, který má vést své ovečky, své farníky k odpuštění – toho není schopen u vlastního otce. Petr měl to štěstí, že si to mohl se svým otcem ještě zaživa vysvětlit a mohl mu říci: „Mám tě rád, táto“. Já tohle štěstí neměl, můj otec v době, kdy umíral, žil daleko ode mne a neměl jsem nejmenší tušení, že už nikdy nebudu mít šanci si s ním promluvit jako muž s mužem. Ani on to netušil, a tak když umíral, vytrhl mě ze spánku a já nechápal, co se děje, jen jsem věděl, že se děje něco velmi významného, co se mě niterně dotýká. Za tři dny ke mně dorazila zpráva o jeho smrti. S otcem jsem se v jeho fyzické podobě nikdy nevyrovnal, neřekl jsem mu: „Táto, mám tě rád“, a přesto, že jsme si to řekli od té doby mnohokrát prostřednictvím svých duší, tahle malá hořkost v mé duši zůstane navždy. I proto jsem velmi šťastný za Petra, že on tu možnost měl a jsem velmi šťastný za své syny, s nimiž jsme si to řekli přesto, že k sobě máme řadu výhrad. To vše jsem si s plnou naléhavostí včera po půlnoci uvědomil, když jsem poslouchal Petrovo povídání o světle, o odpuštění, a i když to mnohý z přítomných mohl vnímat jako tvrdou agitaci proti komunistům, kteří vládnou opět v Karlovarském kraji a mohou tím pádem ovlivňovat znovu naše životy, já to vnímal jako zpověď člověka, který skrze svého otce našel cestu k odpuštění všem. Pravda je taková, že dokud syn, dcera – nedokáží odpustit svému otci, své matce a otec, matka – nenajdou sílu se postavit otázkám svých synů či dcer, s tím, že si nakonec padnou do náručí a řeknou si:

„Mám tě rád“, tak na světě nemůže naplno zazářit světlo, protože stále budeme mít v duši clonu, která nepustí naše světlo naplno ven a světlo Světa k nám. Jak chceme odpustit ostatním, když nejsme schopni odpustit sobě a svým nejbližším? Popřemýšlejte o tom, až poběžíte, třeba společně s námi na Nový rok, vezměte si s sebou a před svým výběhem zapalte svíčku na znamení toho, že do Nového roku vbíháte očištěni od svých starých běsů a odpouštíte sobě i všem, co jste si kdy učinili. Miloš Škorpil, 26. 12. 2012 Převzato z Běžecká škola Miloše Škorpila

Poznámka Petra Hrušky: Díky, Miloši, za tvé osobní svědectví. Tvůj článek víceméně dovyslovuje něco z toho, co jsem i já měl na srdci. Snad jen maličkost – z toho článku to trochu vyznívá tak, že jsem tátovi musel odpouštět něco velkého nebo že jsme do té doby neměli dobrý vztah, což ani jedno ani druhé tak není. Vztah jsme měli vždycky výborný, jen jsme si to – jako „normální chlapi“ – nějak nebyli zvyklí vyjadřovat slovy… Jediné, co jsem možná musel tátovi „odpustit“ (ale tady je spíš na místě výraz „přijmout“) je snad to, že byl slavný. Ten „zápas“ posledních let, který jsem tam v noci jen naznačoval, tedy nebyl zápas o odpuštění, ale spíše právě onen zápas o „vykročení ze stínu slavného otce“. A ten jsem si bojoval až po tátově smrti… Odpověď Miloše Škorpila: I já děkuji, že jsi mi zde dovysvětlil vše, co bylo o půlnoční řečeno. Také bych se ještě chtěl pro ostatním něčím dovyslovit a sice, aby si uvědomili, že pokud jde o mezilidské vztahy (ať osobní, tak v širší rovině), tak vždy je vytváří dva, či více lidí, více stran. Nikdy to není tak, že za to může jen jeden – jedna strana.

4

Č. 1 – LEDEN 2013


je Bůh. Jestliže je tedy Bůh takový, jestliže je Ježíš takový, i ty máš v sobě živit stejné smýšlení. „…milosrdenství chci a ne oběť.“ „… a ne oběť.“ Jestliže nemáš lásku k bratru, Ježíšovi se tvá zbožnost nelíbí. Nepřijímá dokonce tvoji modlitbu, ani účast na mši svaté, oběti, které možná přinášíš, jestliže toto vše nevychází z tvého milujícího srdce, nejsi-li smířen se všemi. Vzpomínáš si na jeho důrazná slova z horského kázání? „Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, a teprve potom přijď a obětuj svůj dar.“ (Mt 5,23-24). Tato slova ti říkají, že zbožnost, která se Bohu nejvíce líbí, je láska k bližnímu. Tu je třeba položit i za základ úcty k Bohu. Kdybys chtěl dát nějaký dar svému otci a při tom se hněval na svého bratra nebo bratr na tebe, co by ti řekl tvůj otec: “Smiř se a potom přijď a přines mi svůj dar.“ Avšak je zde ještě něco navíc. Láska není pouze základem křesťanského života. Je také nejpřímější cestou ke spojení s Bohem. Tak to říkají svatí, svědkové evangelia, kteří nás předešli, tak to zakoušejí křesťané, žijící svou víru. Pomáhají-li svým bratřím, především těm, kteří jsou v nouzi, roste v nich láska k Bohu a spojení s ním se posiluje. Zjišťují, že mezi nimi a Pánem existuje určité pouto, a to dává jejich životu větší radost. Jak tedy budeš žít toto nové Slovo života? Nediskriminuj ty, kteří jsou s tebou v kontaktu, nikoho nevyřazuj, ale dávej všem, kolik můžeš a napodobuj tak Boha Otce. Urovnávej různé malé nebo velké rozepře, které se nebi nelíbí a dávají tvému živou hořkou příchuť. Jak říká Písmo, nenechávej slunce zapadnout nad svým hněvem, ať jde o kohokoliv (srov. Ef, 26). Budeš-li se takto chovat, všechno tvé konání se bude Bohu líbit a zůstane pro

SLOVO ŽIVOTA Každoročně se od 18. do 25. ledna v mnoha částech světa slaví TÝDEN MODLITEB ZA JEDNOTU KŘESŤANŮ. Téma toho týdne zvolené pro letošek je: „Co od nás Hospodin žádá?“ (Mi 6,6-8) Předkládáme komentář z Matoušova evangelia (9,13), který může téma modliteb Týdne přiblížit a prohloubit. Slovo života na leden 2013: „Jděte a naučte se, co znamená: ‚Milosrdenství chci a ne oběť‘.“ Vzpomínáš si, kdy Ježíš vyslovil tato slova? Když seděl u stolu, přisedli si k němu někteří celníci a hříšníci. Všimli si toho farizeové a řekli jeho učedníkům: „Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ Ale Ježíš zaslechl tato slova a odpověděl: „Jděte a naučte se, co znamená: „Milosrdenství chci a ne oběť.“ Ježíš zde cituje jednu větu proroka Ozeáše, a dává tím najevo, že se mu její obsah líbí. Je to norma, podle níž se chová i on sám. Vyjadřuje prvenství lásky před jakýmkoli dalším přikázáním, před jakýmkoli dalším pravidlem nebo předpisem. Toto je křesťanství. Ježíš přišel říct, že Bůh od tebe chce ve vztahu k druhým - mužům či ženám - především lásku a že tato Boží vůle už byla v Písmu oznámená, jak o tom svědčí prorokova slova. Láska je pro každého křesťana programem jeho života, základním zákonem jeho jednání a kriteriem jeho chování. Láska musí vždy převážit nad ostatními zákony. Pro křesťana se musí dokonce láska k druhým lidem stát pevným základem, na němž může právoplatně uplatňovat další normy. Ježíš chce lásku a jedním z jejích výrazů je milosrdenství. Chce, aby křesťan tak žil hlavně proto, že takový je Bůh. Pro Ježíše Bůh je především milosrdný, je to Otec, který miluje všechny, který nechává vycházet slunce a padat déšť na dobré i na zlé. Ježíš miluje všechny, proto se nebojí pobývat s hříšníky. Zjevuje se nám tak, kdo 5


Č. 1 – LEDEN 2013

věčnost. Ať pracuješ nebo odpočíváš, ať si hraješ nebo se učíš, ať jsi se svými dětmi nebo jdeš s manželkou či manželem na procházku, ať se modlíš nebo se obětuješ nebo v souladu se svým křesťanským povoláním plníš náboženské úkony, všechno je surovinou pro nebeské království.

Nebeský ráj je domem, který stavíme tady a obýváme tam, a který budujeme LÁSKOU. (zpracováno podle textů Chiary Lubichové) iš

POMOC POTŘEBNÝM BENEFIČNÍ KONCERT V sobotu 15. 12. 2012 pořádala Farní charita Cheb ve spolupráci s mládežnickým dechovým orchestrem ZUŠ v Chebu pod vedením Jiřího Smitka, pěveckým sborem Špalíček se sbormistryní Evou Kůrková a Chrámovým sborem v Chebu se sbormistryní Helenou Müllerovu v kostele sv. Mikuláše a Alžběty v Chebu benefiční adventní koncert, kterého se zúčastnilo cca 600 diváků. Na dobrovolném vstupném se vybrala částka 12 300,- Kč, které jsou určeny na nákup a instalaci stropního asistenčního zařízení pro chlapce, jehož rodina je členem podpůrné skupiny Sasanka pro rodiče dětí s postižením, která je jedním z projektů Farní charity Cheb. Všem dárcům i spolupracovníkům děkujeme. Fotodokumentaci naleznete ve fotogalerii na webových stránkách farnosti. Eva Kolafová Farní charta Cheb

kázali udělat radost 39 klientům Nízkoprahového denního centra, Noclehárny Betlém a Azylového domu v Chebu a 13 klientům Azylového domu pro matky s dětmi. Společně s ašskými farníky jsme tedy přispěli svou troškou k tomu, aby 52 lidí pocítilo, že na ně někdo v tomto čase myslí, že nejsou svému okolí lhostejní a že se za ně někdo modlí. To je krásná věc. Ocenil i pan J. Lodr, ředitel DCHP, který napsal: „Děkuji z celého srdce za nádherné dárky pro klienty, jste báječní a všem moc děkuji a věřím, že přinesou onu radost do srdcí obdarovaných a tím roste i radost dárce. Vyprošuji vám Boží radost v našich srdcích, pokoj a dobro a prožívejme, že když Bohu patříme, jsme nekonečně šťastní.“ eko

PODĚKOVÁNÍ ZA STROM SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ Milí farníci, letos jsme i Vaší zásluhou do6

Č. 1 – LEDEN 2013


ZPRÁVY Z LORETY V letošním roce má na Loretě dojít k dalšímu zvelebení. Rada Lorety, složená ze zástupců chebské farnosti a českého i německého spolku Maria Loreto, schválila kromě údržbových prací také dokončení Mariánského cyklu obrazů v ambitech a meditační zahrady se hřbitovem. Akad. malíř Jaroslav Šindelář zhotoví poslední dva obrazy, takže budou doplněny dosud prázdné niky v levé části ambitu před vchodem do kostela sv. Ducha. V meditační zahradě budou očištěny sochy a restaurátor opraví poškozenou sochu „Kristus na cestě do Emauz“. Dominantou hřbitova se stane kovový kříž 2,5 m vysoký. Bude umístěn na žulovém podstavci uprostřed hřbitova a má symbolizovat dnešní poslání Lorety jako místa smíření Němců a Čechů. Kříž je tvořen dvěma břevny, která se neprotínají, ale obepínají zlatou kouli k níž jsou přichycena pěti železnými pláty, hřeby, kterými byl Ježíš přibit na kříž. Zlatá koule je symbolem Ježíšova srdce, železné pláty symbolizují pět ran Kristových. Kontrast železa a zlata má vyjadřovat kontrast lásky a zla, hřeby pak rány, které si Němci a Češi v minulosti způsobili. Ježíš všechny rány bere na sebe a tyto dva národy spojuje vjedno. Tak vysvětluje P. Petr Bauchner, který je autorem návrhu kříže, jeho symboliku. U vchodu do meditační zahrady bude umístěna informační tabule s popisem a vysvětlením určeným hlavně pro turisty, kteří toho o bibli moc neví. Spolek Maria Loreto v Chebu rozšíří sortiment upomínkových předmětů určených pro turisty. Těch přichází v posledních letech na Loretu stále více než poutníků. Naší snahou pak je, aby je Loreta zaujala nejen jako krásná barokní památka,

ale aby v ní nalezli také křesťanského ducha. ako

VÁNOČNÍ POZDRAV Z CHEBU Milí loretánští přátelé, před několika měsíci jsem objevil zajímavou volnočasovou aktivitu, které se říká Geocaching („geo“ = Země; „cache“ = skrýš). Nejlépe ji lze popsat asi tak, že jde o celosvětově rozšířenou formu jakési novodobé „honby za pokladem“. Při této hře někdo v krajině či ve městě uschová nádobku s různými drobnostmi a s malým sešitkem. Tuto skrýš pak i s jejími GPS souřadnicemi (Global Positioning System) zveřejní na internetu. Jiní si pak koordinanty vytisknou a za pomoci GPS přístroje nebo chytrého telefonu pak tyto „poklady“ hledají. Když se to pak někomu podaří, může některé z věcí, které v nalezené schránce najde, vyměnit za jiné, zapíše se do sešitku a pak krabičku opět uschová na stejné místo – pro dalšího návštěvníka… (více na www.theocaching.farnostcheb.cz). Jistě vás už nyní napadá otázka, proč se o takovýchto podivných věcech rozepisuji právě ve vánočním pozdravu pro přátele Lorety? Mám k tomu tři důvody: 1) V blízkosti Lorety je také velmi dobře ukrytá jedna z těchto schránek. Nazývá se „Boží hrob“ a díky ní sem přijde mnoho návštěvníků, kteří by jinak třeba o Loretě vůbec nevěděli. Na internetu pak popisují krásu tohoto posvátného místa, které takto nalezli a navštívili. 2) Jeden mně zcela neznámý vyznavač geocachingu mě před časem kontaktoval a zeptal se: „Bylo by, prosím, možné, abyste mi pomohl se založením tzv. „multikešky“ (tj. sérii několika na sebe navazujících schránek – keší), která by sledovala trasu 7


Č. 1 – LEDEN 2013

Velké křížové cesty a byla zakončena nahoře na Loretě?“ Docela mě takováto žádost zarazila, ale zároveň mě také velmi potěšilo, že nějakého zcela neznámého, nevěřícího člověka napadne právě toto – že i on je očividně přitahován duchovním a historickým kouzlem Lorety. 3) Proto si myslím, že Loreta samotná je tak velkým pokladem, který můžeme znovu a znovu objevovat a nově odkrývat. Onen opravdový Loretánský poklad ale podle mého názoru leží někde hlouběji pod povrchem oněch krásných budov a kouzelného okolí. Možná, že areál Lorety je spíše jen takovou keškou, schránkou, ve které je teprve skryt onen skutečný poklad – poklad vašich radostných i bolestných vzpomínek, poklad všech těch bolestí vašich rodin, který v sobě ukrývá důležité historické stopy, ale také poklad všech těch mnoha dnešních

dobrých vztahů, spolupráce a vzájemnosti z obou stran hranic. V tomto pokladu je ale také skryto množství oněch různých „drobností“, za které jsem stejně tak vděčný – jako jsou např. modlitby, sebemenší finanční příspěvky, námahy, poutě, poutníci, turisté, malé i větší práce při zvelebování Lorety, dobrá slova, úsměvy, odpuštění či překonání nedorozumění… Díky za tuto krásnou „loretánskou kešku“ a díky za náš společný letošní „theocaching“ („theos“ = Bůh; „cache“ = skrýš). Spolu s celou naší farností vám všem přeji, aby vám i letošní Vánoce přinesly odkrytí nějakého dalšího krásného, pro vás důležitého pokladu. P. Petr Hruška farář Řk farnosti Cheb Cheb, 15. listopadu 2012

FÓRUM Na to mi říká, že tam měl mši farář, kterého prý znám, říkal to brácha. Byla úplně nadšená jak z pana faráře, že prý je to takový normální farář a i z toho, že konečně o tom někdo takhle normálně mluví. Myslela o komunistech. Zmínila se o tom, že pan farář měl také pochybnosti, zda se to na půlnoční hodí, ale ona byla nadšená, že se to hodí (mimochodem je farářovo ročník). Prý musím našemu faráři vyřídit, že se jí to moc líbilo. Hodně ji to oslovilo. Slíbila jsem, že to ráda vyřídím. Poté jsme se shodly na tom, že některé vyprávění z vězení o farářovo tatínkovi, nám připadalo jako z Osvětimi. Také tam byla na prohlídce. Nelidské podmínky, nelidské tresty! Klobouk dolů před vaším tátou, pane faráři! Také jsem si vzpomněla na jednoho pána, který byl v Osvětimi s námi (distingovaný muž kolem sedmdesátky – akademický sochař), který při odjezdu

PŮLNOČNÍ ANEB Z OSVĚTIMI DO LEOPOLDOVA Na Štěpána jsme se zase sešli s celou rodinou, jako každý rok u našeho táty doma. Pak se ještě pokračovalo u nás. Když jsem byla v září na pouti v Polsku, nafotila jsem toho také hodně v Osvětimi. Moje neteř chtěla fotky vidět. Při prohlížení a mém vyprávění o rampě smrti, jak lidi vozili v dobytčích vagónech na rampu smrti, kde se museli lidé svléknout a nacisti zabavili oblečení se slovy, že už je nikdy nebudou potřebovat a pak pokračovali rovnou do spaloven, se ozvala bráchova přítelkyně, že něco podobného slyšela na půlnoční v Dolním Žandově (viz audio). A to, že takhle brali oblečení při příchodu do jednoho kriminálu farářovo tátovi, když na něj vzpomínal. Za dob komunistů. 8

Č. 1 – LEDEN 2013


z Osvětimi pronesl: „Vždyť takováhle zvěrstva se děla i u nás v Leopoldově.“ A když jsem byla já na půlnoční v Chebu, tak se mi moc líbil úvod ve tmě, do tmy se krásně rozléhal zpěv paní Helenky. Všichni si pak zapalovali světýlka jeden od druhého… Úvod byl moc hezký. Když pak ale začal náš pan farář povídat o svém tátovi, někteří začali odcházet. Také mě napadlo, jestli se to sem dnes večer hodí. Jak jsem se rozhlížela kolem sebe, zjistila jsem, že kousek za mnou sedí má bývalá paní učitelka ze základky. Co ta tady? Zapřisáhlá komunistka až za hrob, také nenadělala moc toho dobrého. A jak tak poslouchám to povídání o komunistech a sedí tam ta učitelka, říkám si, ono se to hodí! Nikdy nevíme, kde, koho, co osloví? V souvislosti s ní mě napadla taková malá příhoda. Když jsem byla o posledních letních prázdninách na pionýrském táboře v Polsku, tak jsem si odtamtud přivezla krásný velký kříž na krk, vyřezaný z kůže. Moc se mi líbil. A ač jsem ještě nebyla věřící, nosila jsem jej na krku. Jen pár dní. Než mi ho tato učitelka zabavila. Prý jej dostanu až na konci školního roku. Samozřejmě už jsem jej nikdy neviděla. Připadalo mi to tenkrát jako velká nespravedlnost a křivda. Vždyť jsem se s ničím neprovinila... Napadlo mě. Kdo ví, jaký si s sebou nese kříž tato učitelka? Na závěr mše zazněl hezký bonus o ledňáčkovi a také politování nad lidmi, kteří mají za cíl jen sami se mít dobře a užít si života, na jeho konci pak zjistí, že žili úplně zbytečně a neplodně! Když jsem si pak večer vyhledala v Bibli, co se četlo na mši na Štěpána, kousek dál jsem našla slova, která mi přišla, že se k tomu také hodí: „Nebojte se jich tedy: neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte se střech. A nebojte se

těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle" (Mt 10,26-28). Anička Šalomová

ZAMYŠLENÍ PO-VÁNOČNÍ Teprve nedávno jsem se zamyslela nad tím, proč si vlastně dáváme na Vánoce dárky. Někde jsem se dočetla, že protože Bůh nám dal dar největší – Svého syna – tak i my se vzájemně obdarováváme. Včera jsem si o dárcích povídala s kamarádem. Vzpomínal na své dětství, na to, že jeho rodiče neměli peníze a on nikdy nedostal to, co si přál. Od té doby nemá Vánoce rád. Pak mi připomněl, jak se někdy s dárky kšeftuje. Protože většina z nás vše potřebné máme, tak maminka dá synovi tisícovku, ať si dárek vybere sám, syn dá mamince tisícovku třeba na masáže a jsou si fifty fifty. Běda, kdyby jeden dal jen pětistovku. Děti z bohatých rodin dostanou nějaký super notebook a chytrý telefon, hezký svetr je věru nevzruší. Jasně, na „měkoše“ děti nikdy nebyly. Já si ale vzpomínám, jak jsme se už jako skoro dospělí doma velmi pobavili, když jsme všichni dostali (samozřejmě kromě jiných dárků) ponožky. Tak jsme vždycky sborem volali: „Už je to tady, už je to tady.“ A byla velká legrace. Také jsme jedny Vánoce dali mamince rádio, které si přála. Ovšem byl to přístroj, na kterém vůbec nebyly střední vlny, které maminka poslouchávala. Tatínek dostal pásek a my nějak zapomněli, že je tatínek docela objemný. Opasek byl krátký. Nebo já jsem byla v šoku, když jsem dostala nové lyžáky na běžky, když už jsem lyže téměř pověsila na hřebík. Inu, bližní mi chtěli dát jemně najevo, že se též rozšiřuji a bylo by dobré, abych se zase začala víc hýbat. Dárek, který mi nejvíce utkvěl v paměti, byl červený kočárek a pak dětské telefony. Ty první byly bílé a druhé světle fialové A my jsme je měli natažené 9


Č. 1 – LEDEN 2013

do druhého domu k našim sestřenicím. To byl tehdy zázrak techniky! Dárek by měl být vyjádřením lásky. Ptala jsem se tento týden čtvrťáků při besedě v knihovně, jak člověk může dát druhému najevo, že ho má rád. Přišli jsme na tyto způsoby: obejmout ho a dát mu pusu, říci mu to, pomoci mu nebo mu dát dárek. V tom dárečku by mělo být zabaleno kousek lásky. A je jasné, že v takovém hezkém obrázku od dítěte je možná víc lásky než v tom chytrém telefonu. Jedna čokoláda od kamarádky, od které jsme dárek vůbec nečekali, může mít větší cenu než drahý parfém, který nám třeba dává manžel povinně každý rok. Je hezké, když je dárek symbolem. Já to mám letos lehké, můžu rozdávat Papiňáky. A možná jsem nerozumná, ale svým kolegyním kuřačkám prostě koupím ta malrbora. Je pravda, že je těžké se radovat, když je dárek „mimo mísu“. Takový svítící andílek od kamarádky mě upřímně šokoval. Ale on byl fakt darovaný z lásky. Se sourozenci to děláme tak, že druhému napíšeme pár tipů a dárce si vybere dle svých finančních možností a chuti. Švagr chce vždycky překvapení, tak holt musí být připraven třeba i na velká překvapení. Mezi moje „evergreeny“, kterými obdarovávám, patří svíčky, hrnečky, kalendáře, čaje a kávy a pro blízké přítelkyně i spodní prádlo. Šikovné mi také připadají různé dárkové poukázky. Jednou jsem se radila, co dát svému zpovědníkovi k narozeninám, Šikovně jsem se poradila s jiným knězem a ten tu vymyšlenou kravatu zavrhl a poradil, že lahvička kvalitního červeného bude fakt lepší. Při vánočních besedách jsme si s dětmi taky hráli „na popletené dárky“. Jaké by to bylo, kdyby miminko dostalo krém na holení, děda plínky, babička nějaké CD s havy metalem, taťka vlnu na pletení a maminka vtipné trenýrky. Puberťák by jistě ocenil dechovku, můj švagr neturista po-

horky, plešatý člověk šampon a kondicionér, gaučový týpek vstupenku do divadla či abstinent becherovku. Ale já to jednou dám do těch balíčků schválně špatně, jestli to ty moje neteře rozpletou . Lída Křivancová

NAD KNÍŽKOU UDĚLEJ SI RÁJ Mariusz Szczygiel (Jaroslava Jiskrová Máj, nakl. Dokořán) Na květnovém knižním veletrhu v Praze jsem stála ve frontě na podpis do této knihy. Když jsem přišla na řadu, řekla jsem: "Víte, Mariuszi, vy píšete, že pokud máte v Polsku říct: "Jsem ateista," potřebujete k tomu hodně odvahy. Já zase musím mít odvahu, když chci v Čechách říct, že jsem věřící a ještě k tomu katolička." Mariusz otevřel knížku, nalistoval obsah a podtrhl název kapitoly Lapám po dechu. "Ta je pro vás." Pojednává o konverzi jednoho vojáka. Polák Mariusz Szczygiel, redaktor novin Gazeta Wyborcza, vydal již několik knížek v češtině, které se dočkaly velkého ohlasu. První v pořadí byla knížka Gottland. Vychází z naší historie a zamýšlí se nad různými postavami našich dějin. Už sám název je dvojznačný - gottland můžeme přeložit jako "boží země" nebo si domyslet, že je to země Karla Gotta. Autor sám sebe označuje jako čechofila, což mi bylo velmi sympatické. Upozorňuje, že nad některými věcmi či událostmi z českých dějin zůstává Polákovi rozum stát. No, přečtěte si ji. V knížce Udělej si ráj probírá Szczygiel současné Čechy, takové svérázné postavičky. Nejprve vyšla knížka v polštině a on sbíral ohlasy čtenářů, které byly často diametrálně odlišné - od obdivu až po pohrdání. O kterých osobnostech se dočteme? Jsou zde portréty Egona Bondyho, Bohumila Hrabala, Jana Saudka, Haliny Pawlovské a jiných. Autor se mimo jiné ptá, 10

Č. 1 – LEDEN 2013


jak se Čechům žije bez Boha. On sám ve své knize píše, že si z knížek pamatuje často pouze jednotlivé věty. Z nich si ale pak vybaví dojmy a náladu, které měl při čtení. Mně se vryla věta: "Proč konáte dobro, když nevěříte v Boha?", ptal se nějaký Polák Čecha. V této knížce je také srozumitelně vysvětlen ateismus českého národa a jeho historické souvislosti. "Z nádraží jdu kolem knihkupectví Levné knihy. Ve výloze leží kniha, Čemu věří slavní. Celebrity mluví o své duši. Prodavačka říká, že kniha vyšla již před čtyřmi lety, ale má jich na skladě spoustu, a tak je napadlo, že když přijíždí papež, bude možná větší zájem. "V souvislosti s Benediktem se teď hodně mluví o duchovnu," říká. Kupuji a před spaním čtu. Herečka Kateřina Macháčková - dostává znamení. Naposledy byla naladěna na červenou barvu a znamení srdce. Naproti tomu ideálně fungují její modlitby k sv. Antoníčkovi - světec je všechny splní. Zpěvačka Hana Zagorová s sebou nosí malý pytlíček s virgulí. Herec

Jaroslav Dušek medituje na jevišti a mezi ním a obecenstvem se otvírá kanál a lidé meditují s ním. Michalu Davidovi umřela v devíti dcerka na leukémii. Jeho žena je přesvědčená, že to byla její karma. O Bohu mluví jedině Jaromír Jágr, který před několika lety zvolil pravoslaví." Velmi zajímavá je i kapitola o našem vztahu k pohřbům. Ale také se dočteme o tom, jak jsou Češi typičtí svým humorem, zlehčováním věcí. Mariusz Szczygiel (na to, jak se píše jeho příjmení se musím vždycky znovu podívat, protože ty polské spřežky se nejsem schopná naučit) je velmi chytrý a zvídavý chlap a jde po podstatě věcí a jevů. Jeho poslední knížka Láska nebeská je o české literatuře. Knížku nechť raději nečtou lidé úzkoprsí, uzavření v myšlenkových schématech a katolíci, kteří mají na všechno předem připravené odpovědi. Ty by knížka zřejmě rozčílila. Ludmila Křivancová

OuKhej! o Vánocích nejdůležitější krásné a zářící šperky. O Vánocích se má všechno jen třpytit.“ Pozadu nechtěl zůstat ani vůl: „Vánoce dělá Vánocemi teprve šampaňské. Já bych ho vypil klidně dvě lahve!“ A osel, který to už nevydržel, se rychle zmocnil slova: „Vole, zbláznil ses? Vždyť na Vánocích je nejdůležitější Ježíšek. Copak jsi na to zapomněl?“ Vůl se zastyděl, sklopil velkou hlavu a zabučel: „A vědí to vůbec lidé?“ (Bruno Ferrero: Vánoční příběhy pro potěchu duše, Portál) bodi

A VĚDÍ TO VŮBEC LIDÉ? Kdysi dávno svolala zvířata sněm. Liška se zeptala veverky: „Co pro tebe znamenají Vánoce?“ Veverka odpověděla: „Pro mne Vánoce znamenají krásný stromeček ozdobený spoustou svíček a cukrovím, které mám tak ráda.“ Liška se připojila se svou představou: „Pro mne samozřejmě nesmí chybět voňavá pečená husička. Bez pečínky by to opravdové Vánoce nebyly.“ Do řeči se jim vložil medvěd: „Vánočka! O Vánocích musím mít obrovskou sladkou vánočku!“ Slyšet se dala také straka: „Podle mne jsou 11


Č. 1 – LEDEN 2013

CHVILKA SE SVATÝMI PAVEL OD KŘÍŽE zakladatel řádu, mystik CP Kolébka řádu pasionistů stála tam, kde dnes nalezneme turisty z mnoha zemí – na pláži – na Monte Argentario v laguně Ortebello u toskánského Středozemního moře. V roce 1737 se zde usadil Pavel od Kříže spolu se svým bratrem Janem Křtitelem a založil první klášter řádu, který byl ale oficiálně a definitivně potvrzen až 15. května 1741 papežem Benediktem XIV. Congregatio Passionis (kongregace utrpení) působí dodnes v mnoha zemích světa, zvláště požehnaně v Americe. Členové řádu skládají kromě tří obvyklých slibů ještě čtvrtý: slibují podporovat pobožnost ke Kristovu utrpení. Pavel se narodil jako první ze 16 dětí zchudlé šlechtické rodiny Danei 3. ledna 1694 v místě Ovada v Piemontu. Už ve svém mládí vyučoval katechismus ve své farnosti. Ve věku 22 let se hluboce věřící mladý muž po vidění Spasitele rozhodl zasvětit celý svůj život Bohu. Na 40 dní se uchýlil do samoty a sepsal řádovou řeholi, původní řeholi řádu pasionistů. „Cítil jsem, že mi slova vycházejí ze srdce,“ řekl k tomu Pavel. Už v roce 1725 ve svých 30letech dostal od papeže Benedikta XIII. souhlas k založení řádového společenství. Jeho úmyslem bylo založit řád, ve kterém by bratři vedli život s energií jezuitů a v samotě kartuziánů. V době do postavení prvního kláštera pasionistů na Monte Argentario, žil Pavel od Kříže částečně v úplné samotě, částečně cestoval krajem, kázal pokání a vyprávěl věřícím o utrpení Ježíše Krista. Lid si ho vážil, miloval ho. Dodnes patří Pavel od Kříže k největším kazatelům století.

V roce 1769 se Pavel stal generálem řádu pasionistů. Z Orbetella přeložil generalát do kláštera sv. Jana a Pavla v Římě, který dostal darem od papeže Klementa XIV., jenž si ho velmi vážil. Tady mysticky vysoce omilostněn zakladatel řádu zemřel 18. října 1775 ve věku 81 let. Řádoví bratři, kteří zde mají svůj generalát, chovají v prostorách, které byly v posledních letech života Pavlovým domovem, vzpomínku na svůj velký vzor. V pozoruhodné klášterní kapli chovají a uctívají ostatky velkého zakladatele, kazatele a misionáře. Papež Pius IX. svatořečil 29. června 1867 Pavla od Kříže, o jehož činnosti a duchovním postoji svědčí 2000 dopisů. Úcta a tradice: před rokem 1969 byl svátkem Pavla od Kříže 28. duben. Znázorňování: Pavel od Kříže je zobrazován v černém hábitu svého řádového společenství. U sebe má knihu, lilii, kříž, růženec, umrlčí lebku nebo nástroje mučení. jak 12

Č. 1 – LEDEN 2013


SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ SPOLEK MARIA LORETO

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŽEN

Spolek Maria Loreto připravuje výroční členskou schůzi na konec února. Na pořadu bude také projednání plánu poutí a poutních zájezdů na letošní rok. Bylo by dobře, kdyby na ní členové řekli, kam by rádi jeli. Velmi pěkný byl loňský celodenní poutní zájezd do dvou klášterů, Nového Dvora a Teplé. Petr Beran nás v autobuse seznámil s historií a pamětihodnostmi míst, která navštívíme. Také se zmínil o dalším poutním kostele v péči tepelských premonstrátů, o kostele Navštívení Panny Marie ve Skokách. Tam bychom se snad mohli vydat letos. Do Skoků u Žlutic, kdysi známých jako „české Lurdy“, přicházelo prosit o uzdravení na 40 tisíc poutníků ročně. Po vysídlení Němců po 2. světové válce obec zanikla. Zůstal jen kostel, který pak místo poutníků navštěvovali zloději a vandalové. Definitivní konec Skoků udělala žlutická přehrada v 60. letech minulého století, která Skoky oddělila od přístupové cesty i elektrického vedení. Teprve v posledních letech vznikla společnost dobrovolníků, která se o kostel stará, upravuje ho a poskytuje i průvodcovskou službu. Kostel má zajímavou historii a zázračná moc Panny Marie Pomocné tam působí dosud. ako

Vánoce bývají uváděny jako čas pokoje, pohody a splnění přání. To je ale velký nárok, když symbolem dnešních Vánoc je spíš koncept materiálních potřeb. Naše společenství klubu nám ale nabídlo v adventu chvíle pokoje, zklidnění a zamyšlení o zdroji, skrze který čerpáme to pravé bohatství. A o to se zasloužila paní Alena Divíšková, která se s námi o ně rozdělila čtením ze své oblíbené knihy Ans. Gruna "Moje modlitební knížka". S dalším přínosem pro nás všechny, výtvarným objevem vánoční symboliky, nás mile překvapila paní Uršula Pospíšilová. „Jak to tak bývá“, řekla, „něco jsem hledala a našla něco jiného.“ Hledala na počítači. Naši sousedé ve Waldsassenu, vedle baziliky v prosklenném objektu, představují biblické výjevy podle nedělních evangelií. Figuríny jsou originály podle navrhovatelky řádové sestry Egli z r. 1964. Všechna oblečení a doplňky musí být z přírodních materiálů, nikoliv novodobých. Adventní doba se zde promítla v plné slávě. A na konec jsme společné chvíle adventu strávily i s našimi přáteli právě ve Waldsassenu o třetí neděli adventní. Bylo to jako vždy velmi příjemné, přátelské odpoledne u vánočních, vyzdobených stolů a neodmyslitelné kávičky se štolou. Přišel mezi nás i místní pan farář. Společně jsme si zazpívali a popřáli si Boží požehnání. Děkujeme všem, kdo se celý rok starají o příjemné prostředí našeho klubu křesťanských žen, a z celého srdce přejeme, aby byly naplněny touhy ze správného zdroje a skrze toho pravého. To vám všem přejeme do dalšího roku 2013. vá

13


Č. 1 – LEDEN 2013

Z KANCELÁŘE EKONOMIKA FARNOSTI

26. 12. V. M. Gáborová nar. 16. 11. 2009

 Sbírky liturgické: 9. 12. 3.434 Kč 16. 12. 5.007 Kč 23. 12. 4.509 Kč 30. 12. 4.369 Kč

PODĚKOVÁNÍ Děkuji za všechny příspěvky - jak finanční, tak ve formě cukroví i ostatních dobrot k zabezpečení štědrovečerní večeře.

Dolní Žandov - listopad 600 Kč

Možnosti jak finančně přispět naší farnosti 1) Složení hotovostního daru v kanceláři farnosti. 2) Složení hotovostního daru do kasiček (kostel sv. Mikuláše a Václava). 3) Bezhotovostní převod na účet farnosti. Bankovní spojení: Česká spořitelna, č. účtu 781 704 309/0800. Jako variabilní symbol uveďte prosím své r. č. bez čísla, které je za lomítkem.

POMOC POTŘEBUJI – NABÍZÍM

 Pravidelné příspěvky převodem: listopad 6.800 Kč  Sbírky účelové: 2. 12. 8.878 Kč na bohoslovce 25. 12. 2.507 Kč na diecézi

Z FARNÍ MATRIKY  Křty: 2. 12. M. Novotná nar. 24. 2. 2008 2.12. Ondřej Novotný nar. 15. 2. 2012

SLOVO FARÁŘE obecně a na Vánoce mého táty v komunistickém kriminále zvláště. Takovéto vzpomínání může totiž být docela dobře vnímáno jako zneužití vánoční nálady lidí k hlásání jakéhosi laciného antikomunismu. Avšak jak jinak ilustrovat onu vánoční radostnou zvěst „Lid, který chodil v temnotách, vidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo“ (Iz 9,1) než tím, že si připomeneme některou z nejhlubších temnot našich dějin i našich osobních příběhů a nad TOUTO temnotou necháme zazářit vánoční světlo? A tak zde pro ty, kteří se na Půlnoční nedostali, uvádím aspoň některé z těchto střípků světla (kurzívou jsou citovány vzpomínky mého táty Luboše Hrušky), které zde zazněly jako ono „křehké pozvání“ narozeného Ježíše: Zbav se nenávisti, zloby a

MOJE NEJHORŠÍ VÁNOCE „Vánoce, kdy někteří jsou naštvaní, někteří znechucení, jiní si dovolují hlásat, že by bylo lepší znovu zavřít hranice. Ale i Vánoce, kdy nás Ježíš křehce prosí: zbav se nenávisti, zloby a strachu.“ I tak definoval farář Hruška Vánoce roku 2012 s poselstvím šíření světla, které se pomyslně i fyzicky šířilo mezi návštěvníky půlnoční mše v kostele sv. Mikuláše. Zazněly i vánoční koledy… Když jsem si přečetl toto stručné shrnutí letošní Půlnoční na zpravodajském serveru Zprávy z Chebu, s ulehčením jsem si řekl: Tak to mi spadl kámen ze srdce. Lidé, kteří na Půlnoční přišli zvenčí, asi nakonec docela dobře pochopili její hlavní poselství. Dlouho jsem totiž váhal, jestli je vhodné po loňském tématu „Moje nejhezčí Vánoce“ vzpomínat letos na „nejhorší Vánoce“ 14

Č. 1 – LEDEN 2013


strachu a budeš svobodný pro život v tomto potemnělém světě: Nezapomenu na moje první Vánoce v kriminále. Bachaři nás vyhnali z cel do prostranství na centrálu. Tak se říkalo středu hvězdy, odkud se chodby paprskovitě rozbíhaly. Uzamkli katry a za ně rozestavěli kulomety. Pak jeden vězeň zazpíval krásnou vánoční píseň. To byl zvláštní oslovující zážitek. Potom nás zase zahnali zpátky do cel. To bylo na začátku tátova více než desetiletého „rekreačního“ pobytu v komunistických kriminálech, který mu byl „naordinován“ za to, že chtěl v roce 1949 utéct před novým režimem do Německa. Když se pak vrátil s podlomeným zdravím a nenávistí v srdci, po dlouhá léta se utíkal na zahradu po svém otci, ze které postupně vytvářel „místo smíření a uzdravení duše“. Jednou na zahradu přijel zájezd asi šestnáctiletých dívek. Táta o tom vypráví takto: Hihňaly se, červené nehty, modré vlasy, minisukně. Kantorky mne varovaly: „Prosím vás, počítejte s tím, že nebudou mít o nějaké povídání velký zájem.“ Říkám, děvčata, která nechcete poslouchat, běžte se třeba houpat na naši houpačku. Zůstala všechna. Začal jsem jako obvykle vyprávět o tom, proč zahrada vznikla a jak jsem díky bolesti a utrpení dospěl k víře. A za chvilku jsem žasl. Přestaly štěbetat, zpozorněly a ejhle, za chvíli padaly otázky, které bych ani ne-

čekal: „Pane Hruško, a vy jste jim odpustil?“ To je přece neklamný důkaz, že to dítě přemýšlí, že poslouchá. „Takové hrůzy jste prodělal a tohle je zahrada smíření, odpuštění, proč?!“ My všichni vězňové jsme pochopitelně komunisty nenáviděli. Když někdo do vás buší, aniž byste mu něco udělal. Když vidíte, jak v Leopoldově před vašima očima zabijí nevinného člověka, třeba tak, že mu vezmou čepičku, hodí ji na ostnatý drát a nařídí: „Koukej to sebrat!“ A pak ho stráž z věže odpráskne jako psa a zapíše: „Zastřelen na útěku!“ Když sami dostanete bejčákem jako ve středověku jen proto, že si dovolíte oslovit bachaře jménem, nemůžete je milovat. Je přirozené, že je začnete nenávidět. Ta hrozná nenávist pak člověka nesmírně deformuje. Když jsem se vrátil z kriminálu, věnoval jsem zahradě stovky hodin. Měl jsem při tom čas přemýšlet, modlit se, povídat si s Kristem. Docházel jsem při tom k mnoha novým závěrům. Přesto mi trvalo deset roků, než jsem se zbavil nenávisti. Ale když se mi to podařilo, věřte nebo ne, pocítil jsem obrovské osvobození duše. Měl jsem dojem, že jsem se znovu narodil. A tak bych vám všem chtěl totéž do nového roku popřát i já: Nebojte se znovu se narodit. Nebojte se odpustit. Nebojte se zbavit se hořkosti za jakékoli křivdy, které vám kdy kýmkoli byly způsobeny. Stojí to za to. Jenom tak budeme společně schopni krok za krokem v této dnešní společnosti nejen přežívat, ale také s Ježíšem spolupracovat na tom, aby se ona dějinami rozdrásaná krajina, ve které tady na Chebsku žijeme, stávala naším skutečným domovem – místem setkání s Narozeným Ježíšem. Jak jsem na závěr ještě jednou citoval tátu: Každý rok vyhlížím ledňáčka. Číhám na něj na jaře brzy zrána. Náhle se objeví, usedne na větev, rozhlédne se, pak se mihne nad hladinou, uloví si nějakou rybku a je pryč. To je úžasný zážitek. Věřím, že až se 15


Č. 1 – LEDEN 2013

obecně naučíme vážit si přírody a mít úctu ke všemu živému, bude to znamenat, že jdou ty naše dušičky správným směrem. Ten "režisér" tam nahoře má pro každého z nás celou škálu rolí. Záleží jen na nás, pro kterou se rozhodneme. Je mi líto těch, kteří mají za cíl mít se jen sami dobře a co nejvíce si užít života. Na jeho konci pak zjistí, že žili naprosto neplodně a zbytečně. U nás vyrostlo po únoru 1948 několik generací ateistů. Přesto si myslím, že většina lidí v něco věří. V co, to ukáže život. Já bych si

moc přál, aby uvěřili ve vítězství dobra, lásky a pravdy. Začali by si daleko více vážit sebe i okolí, své i cizí práce, kulturních i duchovních hodnot. Pokud k tomu alespoň trochu přispěje prostředí této zahrady (a, jak doufám, i tato půlnoční), budu velmi rád. Protože věřím, že zde platí upravená starověká moudrost: Každý „oslovený“ a „hořící“ člověk může znamenat jednu zachráněnou generaci. Váš P. Petr

DIECÉZE ČTE BIBLI ČETBA NA LEDEN

saja) znamená „Hospodin je spása“

Další podněty www.bip.cz/dieceze-cte-bibli. Setkání čtenářů Bible se bude konat 19. 1. na sokolovské faře od 9:30 do 15:30 a povede je opět P. Žák.

V LEDNU ČTEME:  Žalmy 59 – 90: Již potřetí se dostáváme k četbě žalmů, tentokrát nás budou provázet až do poloviny března. Otázka: Kde ve SZ (kromě Knihy žalmů) najdeme další žalmy? Citát na měsíc: „Lidé hladoví po Božím slově, které přináší mír, jednotu a radost.“

ODPOVĚDI NA PŘEDEŠLÉ OTÁZKY:  Amos: Ámosův svátek slavíme 16. 3.  Micheáš: Z adventních čtení známe Mich 4,1-3 (paralela Iz 2,2-4).  Izajáš 1–39: Hebrejské jméno Izajáš (Je-

FARNÍ TAXI V LEDNU, ÚNORU A BŘEZNU 2013 Rozpisy jízd „farních taxikářů“ na leden a únor roku 2013. Případné změny jsou samozřejmě vyhrazeny. 6. ledna: Rymešová, 20. ledna: Kopečný 3. února: Rymešová, 17. února: Kopečný 3. března: Rymešová, 17. března: Kopečný, 31. března: Rymešová Připomínáme znovu kontakty na farní taxikáře. Lze poslat také zprávu na mobil: 604 131 721 (Rymešová), nebo 731 053 937 (Kopečný). EXERCICIE V ROCE VÍRY NA SVATÉ HOŘE PRO PLZEŇSKOU DIECÉZI 30. dubna – 4. května (úterý – sobota, začíná se večeří, končí obědem), vede P. Martin Sedloň OMI, téma: „Poklad víry máme v nádobě hliněné“, cena 1800 Kč 11. – 15. května (sobota – středa, začíná se večeří, končí obědem), vede P. ThDr. Aleš Opatrný, téma „Eucharistie – chvála Boží“, cena 1800 Kč Přihlášky (dopisem nebo mailem): A. Šlajsová, nám. Republiky 35, 301 01 Plzeň, [email protected]. V přihlášce uveďte jméno a příjmení, adresu a kontakt (mail či tel.), případně s kým chcete bydlet. 16

Č. 1 – LEDEN 2013


NENECHTE SI UJÍT ALIANČNÍ TÝDEN MODLITEB 6. – 13. 1. 2013 Téma: „Neboť Bůh… dal“ neděle 15:00, pondělí až pátek 19:00, sobota 18:00, neděle 15:00 Témata jednotlivých dní: Dar dávání, Svoboda dávání, Radost dávání, Míra dávání, Způsob dávání, Požehnání z dávání, Dát sebe, Odpusť nám naše dluhy Ke společným modlitbám tohoto týdne pořádaného Českou evangelikální aliancí (www.ea.cz) jsme zváni do horní modlitebny Bratrské jednoty baptistů (o nedělích do velkého sálu v přízemí), Libušina ul. č. 2, Cheb.

EKUMENICKÁ BOHOSLUŽBA TÝDNE MODLITEB ZA JEDNOTU SOBOTA 19. LEDNA 2013 OD 17:00 V SÁLE EVANGELICKÉ FARY Týden modliteb za jednotu křesťanů, jehož hlavním organizátorem v Čechách je Ekumenická rada církví a Česká biskupská konference, probíhá od 18. do 25. ledna 2013. K modlitbám za jednotu se v tomto týdnu budou v Chebu a okolí scházet křesťané ve vlastních sborech a farnostech, přičemž se v sobotu 19. 1. sejdeme k ekumenické bohoslužbě, při které budeme společně vyprošovat požehnání sobě navzájem, našemu městu a celému Chebsku.

TAKOVÝ NORMÁLNÍ FARNÍ BÁL… SOBOTA 2. ÚNORA 2013 OD 19:30 V RESTAURACI V ĎOLÍČKU V HÁJÍCH Všichni farníci i jejich blízcí jsou v sobotu 3. února 2013 od 19:30 srdečně zváni do Restaurace v Ďolíčku v Hájích na „Takový normální Farní bál…“ Sál bude pro příchozí otevřen již od 19:00, na slavnostní zahájení se pak můžem těšit kolem 19:30. Další info co se týče travelingu (jako jak se tam dostanu), dress code (jako co si vzít na sebe), preisingu (jako co to bude stát) a timingu (jako kdy a kde si můžu koupit lístek) jsou zatím pod přísným utajením a budou uvolňovány postupně podle vyvíjející se situace na farní burze. Netrpělivci se mohou se svými dotazy obracet na Zdeňku Hulínskou, tel. 731 619 762, e-mail [email protected], kam také směřujte vaše nabídky ke spolupráci při organizaci bálu (šatnáři, uvaděči, tombola, řidiči apod.).

MASOPUSTNÍ REJ PRO MALÉ I VELKÉ sobota 9. února 2013 od 15:00 ve Farním sále, Kostelní nám. 15 Cheb Jako každý rok, i letos jsou všichni, malí i velcí, hubení i tlustí, mladí i staří, zváni do farního sálu k masopustnímu poveselení se. Jedinou podmínkou účasti je mít na sobě nějakou masku (přinejmenším škrabošku na oči nebo alespoň něco podobného, co vám dodá trochu té masopustní grácie… ;-). Na programu kromě tancování také hry, soutěže a závěrečné požehnání. Info na 608 656 557 či [email protected]. 17


Č. 1 – LEDEN 2013

TÝDEN MANŽELSTVÍ: MANŽELSTVÍ JE UMĚNÍ Národní týden manželství se letos koná od 11. do 17. února. Tématem již sedmého ročníku bude Manželství je umění, které je možné se učit. V Chebu Týden manželství zahájíme (vloni velmi povedeným) Dnem pro manžele a rodiny, na který jsou letos jako hostí pozváni manželé Marek & Jana Poláškovi z Prahy, kteří se s námi podělí o své vlastní zkušenosti se svým téměř již dvacetiletým manželstvím. Týden manželství pak bude uzavřen přednáškou Mgr. Libora Votočka na téma Srdce muž a srdce ženy, na kterou nás zvou adventisté do společenského centra Vinice. Aktuální informace najdete na www.tydenmanzelstvi.farnostcheb.cz.

DEN PRO MANŽELE A RODINY: DEN RADOSTI A POŽEHNÁNÍ 9. – 10. února 2013 ve Farním sále Řk farnosti Cheb, Kostelní nám. 15      

sobota 9. 2. od 15:00 do 17:00 masopustní rej pro malé i velké sobota 9. 2. od 19:00 do 21:00 manželský modlitební večer neděle 10. 2. od 11:00 do 12:00 rodinná mše svatá neděle 10. 2. od 12:00 do 13:00 společný oběd (přihlášky předem nutné) neděle 10. 2. od 13:00 do 15:00 workshop na téma „Manželství je umění“ program pro manžele doprovází paralelní program pro děti v jiné místnosti neděle 10. 2. od 15:00 do 15:30 závěrečné požehnání pro všechny (i nemanžele)

Pokud Vás zaujala jen některá část naší nabídky, můžete se zúčastnit jen vybraného programu, ale prosíme zájemce o účast na společném obědě, aby se předem nahlásili (do 3. 2. 2013) Zdeňce Skubeničové ([email protected], tel. 608 656 558).

MGR. LIBOR VOTOČEK: SRDCE MUŽE A SRDCE ŽENY Kdo a co dělá muže mužem a ženu ženou a jak se jimi stát sobota 16. února od 14:00 ve Společenském centru Vinice, Mánesova 7

MANŽELSTVÍ JE UMĚNÍ (podle www.tydenmanzelstvi.cz) Podle Wikipedie je „umění“ (od „uměti“) součást lidské kultury, v širokém slova smyslu užitečná dovednost, kterou neovládá každý a které je případně třeba se naučit." To všechno platí i o manželství: manželství je součástí lidské kultury, život v manželství je užitečná dovednost, kterou neovládá každý, a této dovednosti je případně třeba (když ji někdo neovládá) se naučit. Jedním z cílů Národního týdne manželství je nabídnout těm, kdo mají to štěstí, že žijí v manželství, cesty jak se této dovednosti naučit nebo doučit. V antickém starověku a ve středověku se umění dělilo na sedm směrů (svobodných umění): gramatiku, rétoriku, dialektiku, aritmetiku, geometrii, astronomii a hudbu. Mohlo by se zdát, že pro manželství je z těch sedmi nejdůležitější rétorika, leckdy ještě přecházející do umění bojového. Národní týden manželství však nabízí spíše dovednosti jako účinné naslouchání, vyjednávání, trpělivost, ovládání hněvu, toleranci, odpuštění, věrnost a především bezpodmínečnou lásku. 18

Č. 1 – LEDEN 2013


FARNÍ KALENDÁŘ !!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!! 6.1. neděle SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 6.1. neděle 15:00 ALIANČNÍ TÝDEN MODLITEB zahájení BJB Libušina 2 7.1. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 7. – 12. 1. 19:00 (sobota 18:00) ALIANČNÍ TÝDEN MODLITEB BJB Libušina 2 7.1. pondělí 16:00 společenství Dolní Žandov u pí. Kyznarové 9.1. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 11.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb 13.1. neděle SVÁTEK KŘTU PÁNĚ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 13.1. neděle 15:00 ALIANČNÍ TÝDEN MODLITEB ukončení BJB Libušina 2 14.1. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Spáleniště 16.1. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 18.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb 19.1. sobota 17:00 EKUMENICKÁ BOHOSLUŽBA evangelická fara 20.1. neděle 2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota !NENÍ!, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 21.1. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Dragounská 21.1. pondělí 15:00 Klub křesťanských žen KD Kamenná 23.1. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 25.1. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb 27.1. neděle 3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 28.1. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) LDN Amica 30.1. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 1.2. pátek 17:00 mše z vigilie Hromnic (16:00 adorace) farní sál Cheb 2.2. sobota 19:30 FARNÍ BÁL (info a lístky 731 619 762) Ďolíček Háje 3.2. neděle 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 4.2. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 6.2. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 8.2. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 růženec) farní sál Cheb

TÝDEN MANŽELSTVÍ: MANŽELSTVÍ JE UMĚNÍ – DEN PRO MANŽELE A RODINY 9.2. sobota 15:00 Masopustní rej pro malé i velké farní sál Cheb 9.2. sobota 19:00 Manželský modlitební večer farní sál Cheb 10.2. neděle 11:00 – 15:00 Rodinná neděle s obědem farní sál Cheb 10.2. neděle 5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota !NENÍ!, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 11.2. pondělí 15:00 Klub křesťanských žen - masopustní KD Kamenná 13.2. středa 17:00 POPELEČNÍ STŘEDA farní sál Cheb 19

PRAVIDELNOSTI Řk farnost Cheb Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347 [email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800

Duchovní správce farnosti – farář: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected] Pastorační asistentka: Zdeňka Skubeničová, farní dům, 608 656 558, [email protected] Farní charita Cheb: Eva Kolafová, ředitelka, 731 619 729; [email protected] Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, vedoucí, 731 619 729; [email protected] Služba nemocným: Petr Klokočka, 777 141 305, [email protected] Farní kancelář: Zdeňka Hulínská, vedoucí farní kanceláře, 731 619 762, [email protected] Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; [email protected] Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; [email protected] Kostelnice: Eliška Tumidalská, 606 884 426, a Anička Kolková, 737 790 002 Farní taxi a Zpravodaj: Jaroslava Rymešová, [email protected]; 604 131 721 Stavební technik a údržbář: Richard Preibisch, 731 619 769, [email protected] Farní penzion: Správce penzionu a ubytování, 733 741 365; [email protected]

BOHOSLUŽBY DNE PÁNĚ slavení eucharistie (žandovská) farní sál D. Žandov slavení eucharistie (farní) kostel sv. Václava Cheb slavení eucharistie (rodinná) farní sál Cheb slavení eucharistie (večerní) farní sál Cheb slavení eucharistie (vietnamská) farní sál Cheb OSTATNÍ BOHOSLUŽBY A SETKÁNÍ 8:00 Denní modlitba církve – ranní chvály farní salonek Cheb Po 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS / LDN (viz Farní kalendář) Po 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb St 14:30 pěvecká skupinka školních dětí farní sál Cheb Čt 15:30 výuka náboženství školních dětí farní sál Cheb Čt 16:30 společná modlitba růžence farní sál Cheb Pá 17:00 slavení eucharistie (klasická) farní sál Cheb Pá Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 až 10 minut před mší svatou; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; příp. i jindy, vhodná tlf. domluva s farářem (tel. výše) Pastýřská služba rozhovorem a modlitbou (duchovní či životní poradenství): kdykoli kromě úterka podle osobní či telefonické domluvy s farářem (tel. viz výše) So Ne Ne Ne Ne

17 :00 8:50 11:00 18:00 19:30

KFC – KONTAKTNÍ MÍSTO FARNOSTI a CHARITY: každé pondělí a středa ve farní kanceláři v přízemí 9:00 – 17:00; jinak dle domluvy (kontakty viz výše) Dobrovolnické centrum: kancelář v 1. patře farního domu, dle domluvy (tel. viz výše) zpravidla každé pondělí 9:00 – 12:00 a středu 9:00 – 17:00 (Ing. Eva Kolafová) Farní knihovna (farní dům – půjčování a prodej literatury, internet): každé úterý 14:00-17:30, často i v neděli 10:30 – 11:00 (tel. viz výše) ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová, V. Kučera. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 6. 1. 2013, příští vyjde 3. 2. 2013. Příspěvky možno odevzdávat v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla 20. 1. 2013. Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

chebské farnosti leden 2013

Recommend Documents