Farní zpravodaj Farnosti Horažďovice Leden 2013 (19) Na Nový rok Dobrý Bože, začali jsme nový rok. Zatím je neposkvrněný a neopotřebovaný. Otvírá se před námi jako něco nového. V nové skutečnosti se zároveň vždy ukrývá zaslíbení, že se všechno v nás obnoví a že to bude lepší. První hodiny nového roku už zase odplynuly do minulosti. Tak se i to nové každou sekundou zase znovu opotřebovává. Daruj mi pozornost, abych přijímal to nové, co mi nabízíš, novým srdcem tak, aby to mohlo růst. Obnov mé srdce, naplň svým novým Duchem mé vztahy, přátelství, partnerství a vztah ke spolupracovníkům. Daruj nám novou šanci vydat se společně po nových cestách, aby to nové v nás mohlo růst. Požehnej tento nový rok, ať se stane rokem spásy, ve kterém se uzdraví, co je zraněné, ve kterém se zacelí, co je rozbité, ave kterém vyrazí k novému životu to, co je ustrnulé.
Drazí a milí farníci, chceme Vám všem poděkovat za služby a pomoci, které jste vykonali v loňském roce v naší farnosti, ať už to byl úklid kostela, jeho výzdoba, či jiné. Svědčí to o tom, že jsme harmonická Boží rodina, která si s láskou spravuje svůj majetek ke slávě Boží. A do nového roku Vám přejeme mnoho radosti v našem Pánu, kéž nám dopřeje hodně zdraví a Božího požehnání. Ohlédneme-li se za uplynulým rokem a trochu si zabilancujeme, tak tedy, co nás velice těší, z čeho máme velkou radost i bolest. Horažďovické farnosti bylo pokřtěno 39 dítek uskutečnilo se 11 církevních svateb 5 dětí přistoupilo poprvé ke sv.příjímání Rozloučili jsme se na poslední cestě svých blízkých na 33ti pohřbech a na sbírkách se vybralo na potřeby farnosti, misie a jiné 200 810 Kč Pán Bůh Vám zaplať
HISTORIE FARNOSTI
Kaple, kapličky, Boží muka, kříže v Horažďovické farnosti. V následujících číslech FZ se vypravíme na procházku po zdejší farnosti a seznámíme se s drobnými sakrálními stavbami a stavbičkami. Kaple, kapličky, Boží muka, kříže a křížky rozsety v našem okolí měly a dodnes mohou mít velký přínos pro náš duchovní život. Je tu možná i nějaká historie, která nám snad napoví víc. Na začátku našeho seriálu navštívíme Kapli „Povýšení svatého kříže“ v horažďovickém zámku. Někdy kolem roku 1680 dochází v jižním křídle bývalého hradu ke snesení válcové obytně-obranné věže (v reliktech se dochovala), v patře pak přímo v sousedství velkého sálu vzniká drobná čistě barokní kaple Povýšení Svatého Kříže. Kdo je autorem nástropní malby s výše uvedeným motivem nevíme (čistě hypoteticky by jím mohl být Marcijenž je snad tvůrcem fresky v sousedním velkém sále). Svátek Povýšení Svatého Kříže, jež slavíme 14. září, má svůj počátek již někdy v polovině 4. století. Dle Kroniky Alexandrijské nalezla na hoře Golgotě zbytky Svatého Kříže císařovna Helena 14. září 320. Tento kříž byl vystavěn k veřejné úctě roku 335 v nově vysvěceném kostele. V Konstantinopoli se svátek držel od 5. století, v Římě pak od sedmého století. I na motivu šternberské kaple vidíme císařovnu Helenu nalézající kříž. Proč si Václav Vojtěch zvolil toto patrocinium je zřejmé. Šternberkové sami sebe pojímali jako ochránce pravé církve. Velmi ceněný je mezi odborníky oltář poskládaný z několika součástí. Postranní skříňky s motivy šternberské hvězdy pochází z roku 1691, ostatní pak pochází z poloviny 18. století. Drobná věžička je opatřena zvonkem. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ABYCHOM LÉPE ROZUMĚLI LITURGII NEŠPORY Nešporami se nazývá odpolední či podvečerní pobožnost. Pravidelně je dodržují řeholníci v klášterech. Dalšími pobožnostmi v průběhu dne jsou invitatorium (uvedení do první modlitby dne, verše z žalmu s antifonou), ranní chvály, tři "malé hodinky" - dopolední, polední, odpolední, pak následují nejlépe za setmění nešpory a před spaním kompletář. Večerní chvály neboli nešpory jsou (spolu s ranními chválami) podle úctyhodné tradice celé církve stěžejní body liturgie hodin. Tato modlitba slouží k tomu, abychom poděkovali za skončený den a požádali za odpuštění hříchů, abychom si připomněli naše vykoupení a svou naději obrátili k našemu Pánu, světlu, které nezapadá. Proto také tato modlitba (mimo Řím) začínala poděkováním zapálením lampy či svíce a poděkováním za světlo. Ve starověku se k večerní modlitbě v kostele scházeli lidé běžně, a také dnes církev vybízí, aby se nešpory slavily pokud možno společně - kněží žijící společně, kněží ve farnostech spolu s věřícími, rodiny, společenství. „Stejně tak, když zapadá slunce na konci dne, je třeba opět se modlit. Neboť protože Kristus je pravým sluncem a pravým světlem, na sklonku dne prosíme, aby světlo novým způsobem zářilo na nás, úpěnlivě žádáme příchod Krista, který nám dá milost věčného jasu. (…) Jestliže nám Písmo představuje Krista jako opravdové slunce a skutečný den, pak žádná hodina nebrání křesťanům v povinnosti se často a neustále klanět Bohu.“ (Sv. Cyprián, De oratione dominica)
Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď Miroslava Jarolímová – farářka církve Československé husitské v Horažďovicích. Pocházím z rodiny, která je už od zakladatelské generace spjatá s Církví československou husitskou. Můj dědeček Dr. Gustav Adolf Procházka (který mimochodem v r. 1928 otevíral i zdejší Husův sbor), byl nejbližším spolupracovníkem zakladatele naší církve Dr. Karla Farského a posléze jejím druhým patriarchou. Moje cesta ke kněžské službě nebyla tak přímočará, jako tomu bylo u ostatních členů mé rodiny. Prošla jsem několika občanskými povoláními, nejdéle jsem pracovala ve Fyziologickém ústavu akademie věd, v Grantové agentuře České republiky a posléze na prezídiu Akademie věd České republiky. S církví jsem vždy žila a jako laik pro ni pracovala, mimo jiné jako varhanice. Teologii jsem studovala dálkově a po našem odstěhování z Prahy v r. 1998 jsem působila ve zdejší náboženské obci jako jáhen. Po složení příslušných zkoušek před církevní komisí v r. 2009 bylo mi uděleno kněžské svěcení a jako farářka Církve československé husitské působím v Horažďovicích až dodnes. Duchovní písně - ekumenizace Známé úsloví říká, že hudba spojuje národy, a to bez rozdílu barvy pleti, či náboženského vyznání. Nevzpomínám si již, který ze znalců kdysi výstižně pronesl, že zpěv je „zvýrazněnou mluvou citu“. Lidský hlas je úžasným hudebním nástrojem, protože na rozdíl od jiných hudebních nástrojů, zhotovených lidskýma rukama, je tady autorem sám Stvořitel. Duchovními písněmi chválí náš pěvecký spolek Boha a jeho stvořitelské dílo, jehož smyslem je, abychom všichni žili ve vzájemné lásce a shodě. Proto tyto písně výraznou měrou přispívají k ekumenizaci. Žít na kompromisech a tolerancích? To je široká otázka, ale stručně řečeno, rozhodně je více toho, co nás spojuje, než toho, co nás rozděluje. Církev československá husitská vyjádřila v „Prohlášení k jubilejnímu roku 2010“ proces snahy o porozumění i realistický pohled na odlišnosti. Naše církev zpočátku žila v kritickém vztahu a ostrém napětí vůči Římskokatolické církvi. Časový odstup i zkušenosti s totalitou, spojenou s pronásledováním křesťanů, nás naučily novým a nezaujatějším pohledům. Zjednodušující soudy o druhých, vyvolávající náboženskou nesnášenlivost, nejsou k prospěchu ani církvím ani společnosti. K Bohu můžeme kráčet jinými cestami, ale řečeno s básníkem: “cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou“. Více porozumění? Přála bych si, abychom nežili odděleně ve zdvořilé cizotě za ohrádkami svých konfesí, ale setkávali se, naslouchali si a modlili se za tento nemocný svět, který stůně především nedostatkem lásky. Co je to víra? Víra je velká Boží milost. Kotva v lodi našeho života, v lodi, která se často zmítá na rozbouřeném moři. Spolehnutí se, že Bůh nás nenechá padnout, i když musíme procházet různými životními zkouškami. Všichni jsme hříšníci, ale Bůh je divuplný soudce. Tak velice mu jde o naše neodsouzení, že „neodpustil vlastnímu Synu svému, ale za náš všechny jej vydal“ (Ř 8,32). Proto se nemusíme bát zavržení, leč bychom pochybovali o Boží lásce, protože kříž Pána Ježíše je mocnější než všechny naše nepravosti. V tom je hlubina bezpečnosti.
UDÁLOSTI VE FARNOSTI V PROSINCI. Měsíc prosinec byl velice bohatý na události, tak jen ve zkratce: V našem děkanském kostele se uskutečnilo několik koncertů
Advent jsme zahájili svěcením vánočního stromu na náměstí p Koutským a duchovním slovem farářky Jarolímové Následoval koncert v kostele sv. Petra a Pavla skupiny VILD STICK KS spolu se smyčcovým kvartetem.
15. prosince se konal adventní jarmark a vyvrcholením byl večerní vánoční koncert v kostele jehož hlavními protagonisté byli umělci z Prahy Daniel Hůlka a Lubomír Brabec , kteří nás obohatili nevšedním zážitkem.
22. prosince sehrálo Křesťanské společenství z Horažďovic vánoční hru o narození Krista v Betlémě 23. prosince skauti donesli betlémské světlo. Slavnostní půlnoční mše 24.prosince se nesla v duchu ekumenizace za účasti farářky církve Československé Husitské a našeho pátera Petra Koutského v děkanském kostele svatého Petra a Pavla v Horažďovicích.
Rozpis pravidelných mší svatých
Zasedání farní rady se bude konat 12.ledna v 18:15 na faře. (organizační zajištění farního plesu)
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
*- Mše svatá v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie
Školské sestry de Notre Dame zvou na poutní mši svatou 8.ledna v 17:30 do klášterní kaple (po mši sv. příjemné posezení) Křest Ježíšův v Jordáně.
Svatba v Káně Galilejské.
Ježíšovo kázání v Nazaretě.
Informační list farnosti Horažďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail:
[email protected]
