chebské farnosti léto 2012

chebské farnosti

léto 2012

Blahoslavená jsi, Panno Maria, tys uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána; nyní s ním kraluješ navěky. (z denní modlitby církve)

ročník 16

číslo 7, 8

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 7, 8 – LÉTO 2012

EDITORIAL Vyrazila jsem si minulou sobotu na kole, jen tak do okolí Chebu. Když pominu letní vedro, které ten den panovalo – mělo se vyšplhat snad k tropické třicítce – a které osobně zrovna „nemusím“, užasla jsem nad tím, jak se příroda doslova rozdivočela v barvách, vůních i zvucích, ač ještě červen, všechno již spočívalo v náruči všeobjímajícího léta. Včetně té podvečerní bouřkové přeháňky s kroupami jak lískové oříšky. Déšť jen opláchl prach z cest a vzduch provoněl svěží ozón… Hurá, začínají prázdniny, začínají dovolené. A ani senioři nepřijdou zkrátka, vždyť léto je léto a lze ho užívat naplno v každém věku. Letní Zpravodaj, i když normální svým rozsahem, odlišný svým obsahem: vychází jako dvojčíslo a nabízí kalendář na celé dva letní měsíce. Ale už i červen byl „úrodný“ nejen na pěkné dny, ale i na události, jakými byla třeba Noc kostelů, Poutní maraton, výlet s Křivancovými, Dobrej den pro tříkrálové koledníky a další pěkné akce. Mimochodem, tak mě napadá, že bychom určitě uvítali, kdybyste každý, kdo něco pěkného zažijete, se s ostatními také o to podělil, alespoň několika obyčejnými větami. Užívejte léto, a v září opět nashledanou. rym

SLOVO FARÁŘE BÝT ODLIŠNÝ JE NORMÁLNÍ Začalo to „Kolečky radosti“. Obyčejně neobyčejným benefičním během, který pořádalo o. s. Joker v půlce května v rámci svého Jarmarku radosti. Bylo to v době, kdy jsem už dlouho plesnivěl a nechtělo se mi vůbec se hýbat. Ale když jsem to už slíbil, tak jsem se ráno přinutil nazout si své staré běžecké botky, nasadit biret, dobře se obléci, nahoru firemní charitní triko a vydat se na pár hodin kroužit do Krajinky… A tady mi to zase jednou docvaklo: většina z dobrovolníků zajišťujících Jarmark radosti totiž měla trika s nápisem BÝT ODLIŠNÝ JE NORMÁLNÍ. Když jsem na Krajince viděl ty študáky, jak tam mrznou na občerstvovačkách jen proto, aby mohli být součástí služby lidem s postižením, došlo mi, že právě tohle je normální. Když jsem pak v Jokeru v poledne viděl ty desítky lidiček, kteří tuto službu přišli podpořit 2

Č. 1 – LEDEN 2012


jako leklá ryba. Že není normální sedět a čekat, že za mnou na faru či do kostela přijdou lidi s novými nápady, jak být solí této země a kvasem tohoto světa, když tak dlouho byli zvyklí být voděni za ručičku. A tak jsem se tehdy, na Kolečkách radosti, znovu rozhodl vyběhnout. Vyběhnout na cesty necesty a hledat všechny ty normální lidičky, kteří se ani dnes nebojí vybočovat z řady. Hledat ty neustálé tuláky po hvězdách, jejichž nohy jsou stále v pohybu, dokud nenajdou pravý domov. Hledat ty stálé hledač pravdy, jejichž srdce je neklidné, dokud nespočine v Bohu. Hledat ty „normální blázny“ dneška, kteří to mají sice často hodně těžké, ale také mohou požívat nemalých výhod.

svým vyráběním, česáním, malováním, pečením, smažením, bublifukem či fotografováním, bylo mi jasné, že právě tohle je normální. Když jsem tam mohl prožít, jak pestré a tvůrčí může být společenství lidí dobré vůle, kteří ani většinou neznají Krista, ale „jen“ žízní po životě a chtějí se o tenhle život dělit, měl jsem velkou radost, že přeci zrovna tohle je normální.

Jak totiž napsal můj dvacetiletý synovec Martin ve své právě v těchto dnech vlastním nákladem vydávané „druhotině“ nazvané Všechny smutky mého štěstí: Výhodou bláznů je to, že mohou být přesvědčeni i o tom, že mají něco, co doopravdy nemají. Výhodou bláznů je, že jsou ochotni jít i za cíli, které jsou beznadějné, protože jim to za to stojí. Výhodou bláznů je, že neprohrávají, protože už jen žít je pro ně výhra. Výhodou bláznů je, že si neberou věci osobně. Výhodou bláznů je, že jim nepřipadá tenhle bláznivý svět bláznivým. Jedinou nevýhodou je, že je lidi vnímají jako blázny.

Bylo mi zas víc jasné, že není normální vézt se na vlně dnešní všeobecné skepse. Není normální jen tak každou neděli zajít do kostela a jinak si žít svůj poklidný život. Není normální celý týden plout s proudem 3


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

A měl jsem velkou radost, že takovýchto „normálních bláznů“ pár potkávám i ve farnosti a nemusím je hledat jen mezi sociálními pracovníky, občanskými aktivisty, filantropickými podnikateli, kulturními nadšenci či ultramaratonci.

Možná, že by nám i ve farnosti občas prospělo, kdybychom se po společné cestě ve společné krajině vydali za nějakým společným cílem. Co takhle třeba: Žít s těmi zde i s těmi tam. Být láskou dnešku, zítřku nadějí. Žít tím, co žije. A to, co umírá, provázet k smrti, co život otvírá. Možná, že bychom se mohli začít starat nejen o to, jak uklidit kostel, ale také, jak pomoci uklidit město. Možná, že bychom se mohli méně trápit tím, co zpívat při mši, ale co zpívat opuštěným dětem. Možná, že bychom mohli méně běhat kolem fary, a začít více běhat kolem hradeb tohoto města, dokud se nezboří hradby lidských (i našich) srdcí a my nezjistíme, že „noc (kostelů) pominula a den (Krista v dnešním člověku) se přiblížil“… A když se pak vydáme na společnou cestu za takovýmto společným cílem, bude pak i naše společné setkávání, po kterém pak zatoužíme o to víc, takové „normálně bláznivé“. Tvůrčí. Láskyplné. Plné respektu. Radosti. Vděčnosti. Vášně k životu. A třeba nám pak přijde samozřejmé, že po sobě ten kostel či faru přijdeme uklidit či že si ke společnému zpěvu nevybereme písničku ani z Kancionálu, ani z Mešních zpěvů, ani z Koinonie, ale takovou, která se narodí z naší společné zkušenosti cesty.

A když jsem pak běžel či projížděl na kole hvozdy Duryňského lesa při Poutním ultramaratonu, nesl jsem vás všechny ve svém srdci. Bylo nás spolu na cestě sice jen čtrnáct, ale byl to krásný vzorek Božího lidu na cestě. Božích normálních bláznů na cestě. Od rejpavého ateisty či neutrálního agnostika přes lidičky velmi různým způsobem prožívající svůj vztah k „posvátnu“ či „něčemu nad námi“ až k vědomým hledačům pravdy, krásy a dobra či dokonce pár vyznávajícím křesťanům. To, co nás spojovalo, byla CESTA a CÍL. Cesta proto, že bychom to sami na trase nezvládli, cíl pak proto, že jsme se chtěli vrátit domů. A nedovedete si představit, jak hluboké a osobní se z toho nakonec vyklubaly některé společné rozhovory či některá „společná mlčení“!

Třeba: „Via porta war sehr schön, unser Ziel ist Waldsassen!“    Váš P. Petr 4

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


DIECÉZE ČTE BIBLI Pavlovi. I když se to na první pohled kvůli náročnosti a někdy i nešikovnosti moderních překladů těchto textů nezdá, tyto Pavlovy texty svědčí o jeho vášnivé a něžné pastýřské moudrosti a citlivosti vůči potřebám korintské obce, obzvláště pak o jeho respektu vůči ženám, slabším a manželství. Ke studiu doporučujeme zvláště Český studijní překlad, který umožní větší kontakt s původním textem, než překlady ostatní. Otázka: Která z kapitol 1 Kor se velmi často čte při svatbách? Citát na měsíc: „Každý biblický příběh je pozváním, abychom do něho sami vstoupili, samozřejmě různým způsobem a podle možností, a tak znovu prožili to, či sami se podíleli na tom, o čem vypráví.“ Prof. Jan Heller, starozákonní biblista

ČETBA NA ČERVENEC A SRPEN Další podněty www.bip.cz/dieceze-cte-bibli. „Velké biblické středy“ (třetí středa v měsíci) v červenci a srpnu nejsou, „malé biblické středy“ jsou v létě buď formou mše či společného Lectio divina (četby Písma).

ODPOVĚĎ NA PŘEDEŠLOU OTÁZKU:  Žalmy 1 – 32: Ježíš podle Mt a Mk na kříži cituje 2. verš žalmu 22.

V ČERVENCI ČTEME:  Přísloví: Kniha Přísloví (několik sbírek tzv. mišlé, dosl. „mocných výroků“ vedoucích člověka k dobru, spravedlnosti a zbožnosti, vzniklých v různých dobách od doby královské až po návrat z babylonského zajetí) patří k tzv. „mudroslovné literatuře“, kterou tvoří spisy, které se zabývají údělem člověka a pozemské spravedlnosti. Zdá se, že tento druh literatury měl v Izraeli živnou půdu zvláště na dvoře krále Šalamouna. Proto se jménem tohoto krále označovaly i nejrůznější sbírky průpovědí, které vznikaly i v dobách mnohem pozdějších. Tato moudrost později zlidověla a často ji najdeme i v různých příslovích dnešních národů. Otázka: Která z přísloví z této knihy se dostala i mezi přísloví známá v češtině?  1. Korintským: Sbírka několika Pavlových listů křesťanské obci v Korintu (pravděpodobně z let 41 – 55) vzniklých jako reakce na různé otázky a situace živé v této Pavlem založené obci. Najdeme zde různé tematické celky (1 – 4: poslání apoštola; 5 – 6: tři etické otázky života v obci; 7: otázky ohledně sexuální zdrženlivosti; 8: otázky ohledně jezení masa obětovaného modlám; 10 – 11: pravá bohoslužba; 12 – 14: otázky ohledně duchovních darů; 15: vzkříšení mrtvých), jejichž poselství je často pochopitelné až poté, co se pokusíme zrekonstruovat otázky, které byly z Korinta kladeny

V SRPNU ČTEME:  Píseň písní: Šír ha šírím (dosl. „píseň z nejpísňovatějších“) je sbírkou milostné poezie z různých dob obsahující často velmi odvážné erotické obrazy láskyplného něžného a zároveň důstojného intimního setkání muže a ženy. Z celé sbírky prýští na jedné straně poselství, že čistá a upřímná láska je jakoby plachá a skrytá, nerozhlašuje se po nárožích, viditelné jsou spíše její perverzní napodobeniny, na straně druhé však Píseň písní ukazuje a oslavuje také vášnivost a hloubku lidské, eroticky a sexuálně prožívané lásky, která je darem od Boha a ve které nejsou žádné pohoršlivé prvky. Láska muže a ženy čerpá svou sílu v lásce Boží, a také o ní svědčí. Takto se Píseň písní stává zároveň velkou alegorií (podobenstvím) o eroticky vášnivé, přátelsky něžné a na smrt věrné Boží lásce k člověku. Otázka: Proč v některých překladech (např. Českém ekumenickém) se ve vrcholném verši této knihy (Pís 8,6) objevuje jméno Hospodinovo, zatímco v jiných překla5


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

dech (např. Českém studijním) se toto jméno nevyskytuje v Písni písní nikde?  2. Korintským: Sbírka tří původně samostatných Pavlových dopisů korintské obci vzniklých při různých příležitostech v podobném časovém rozmezí jako 1 Kor: tzv. „Apologie“ (2 Kor 2,14 – 7,3), kde Pavel brání svou apoštolskou službu, tzv. „Dopis psaný v slzách“ (2 Kor 10.1 – 13,10), kde se vypořádává s tzv. „pseudoapoštoly“, a „Dopis radosti“ (2 Kor 1,1 –

2,13 + 7,4 – 9,15 + 13,11-13), kde se raduje z toho, že korintská obec akceptovala jeho předchozí dopisy a díky tomu i jeho službu. Otázka: Kde ve 2 Kor najdeme jeden ze zárodků nauky o Nejsvětější Trojici? Citát na měsíc: „Celý svět nemá takovou cenu jako den, v němž byla Píseň písní dána Izraeli. Jestliže celé Písmo je svaté, je Velepíseň nejsvětější.“ Rabbi Akiba, 1. stol. n. l.

CESTY VÍRY ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi“ (Mt 10, 32-33). Toto slovo je pro nás, křesťany, plné útěchy a povzbuzení. Ježíš nás povzbuzuje, abychom žili svou víru v něho důsledně, protože na vztahu, který si k němu během pozemského života vytvoříme, závisí naše věčnost. Říká, že přiznáme-li se k němu před lidmi, umožníme mu, aby se on k nám přiznal před svým Otcem. Jestliže ho však před lidmi zapřeme, zapře před Otcem i on nás. Záleží mu na tom, abychom dosáhli věčného přebývání s Bohem. Vždyť je to jediné, na čem záleží, cíl, pro který nás povolal k životu. Jedině ve spojení s Ježíšem se můžeme plně realizovat a uspokojit všechny své tužby. Proto nás Ježíš vyzývá, abychom se k němu přiznali už v tomto životě. Jestliže s ním ale nechceme mít v tomto životě nic společného, jestliže ho nyní zapřeme, až budeme přecházet do věčného života, shledáme, že už jsme od něho na věky odloučeni. Ježíš tedy na konci naší pozemské pouti neučiní vůbec nic jiného, než že před Otcem potvrdí to, co si každý už na této zemi sám zvolil, a to se všemi důsledky. A s poukazem na poslední soud nám ukazuje důležitost a závažnost rozhodnutí, které děláme už v tomto životě. V sázce není nic

PRÁZDNINOVÁ SLOVA ŽIVOTA Vstoupili jsme do tolik očekávaných dvouměsíčních prázdnin. Na první měsíc je vydáno toto SLOVO ŽIVOTA: „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má“ (Mt 12,12). Ježíš těmito slovy odpovídá svým učedníkům, když se ho ptají, proč hovoří v podobenstvích. Mezi posluchači jsou totiž někteří, kteří si schválně zakrývají oči a uši, a tak „vidí a přece nevidí, slyší a přece neslyší a nerozumějí“. Jsou to ti, kteří Ježíše sice vidí a poslouchají, ale myslí si, že už znají veškerou pravdu. Nevěří jeho slovům ani skutkům, které je potvrzují, a ztrácejí tak i to málo, co mají. Jaký je tedy význam této Ježíšovy věty? Vyzývá nás, abychom otevřeli svá srdce pro jeho slovo, které nám přišel zvěstovat a ze kterého bude chtít na konci života vydat účty! Ježíš očekává, že slovo, které zvěstuje, způsobí proměnu světa. Proto nepřipouští, aby někdo tváří v tvář tomuto poselství zůstal nečinný, vlažný či lhostejný. Nedovoluje, aby tak velký dar, je-li jednou přijat, zůstal nevyužitý. Srpnové SLOVO ŽIVOTA zní: „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi: 6

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


menšího než naše věčnost. Překonejme lidské ohledy a zanechme své prostřednosti a svých kompromisů, které činí náš křesťanský život nevěrohodným. Připomeňme si, že jsme povoláni být Kristovými svědky. Právě naším prostřednictvím se chce Kristus se svým poselstvím míru, spravedlnosti a vzájemné lásky dostat ke všem lidem. Buďme jeho svědky všude, kde jsme, ať už v rodině, v práci nebo tam, kde se ocitneme díky přátelství, studiu či různým životním okolnostem. Vydávejme toto svědectví především svým chováním: poctivostí života a čistotou mravů, nelpěním na penězích, tím, že se budeme podílet na radosti či utrpení druhých lidí. Především toto svědectví vydávejme svou vzájemnou láskou a jednotou, aby pokoj a čistá radost, kterou Ježíš přislíbil tomu, kdo je s ním spojen už v tomto životě, zaplavily naši duši a rozlévaly se i na druhé lidi. Někdy se nám může stát, že nás druzí nepochopí, dokonce budou proti nám, že se staneme terčem posměchu a sklidíme nepřátelství a budeme pronásledováni. I na to nás Ježíš upozornil: „Když pronásledovali mne, budou také pronásledovat i vás.“- Dosud jsme na cestě, na správné cestě. Běžme po ní dál a vydávejme mu svědectví i uprostřed životních zkoušek dál odvážně, někdy i za cenu vlastního života. Cíl, který nás čeká, za to přece stojí. Je to nebe, kde se Ježíš, kterého milujeme, k nám na věky přizná před svým Otcem. (podle materiálů Chiary Lubichové) iš

zamiluje nikdy, toho je mi tedy upřímně líto. Jiný se zamiluje jednou, dvakrát a někdo se zamilovává jaksi permanentně. Je-li žena vdaná a přihodí se to, má de facto dvě možnosti: buď se citům podvolí, protože v takové chvíli jsou rozum a vůle upozaděny a půjde si za svým, nebo ze sebe vykřeše zbytky zdravého rozumu a počká, až to přejde. Ženě ve středním věku je jasné, že si do objektu své touhy projektuje své sny, idealizuje si ho a tuší, že by takový vztah většinou neměl dlouhého trvání. Mnohým z nás se to alespoň jednou stalo. Nedá se to naplánovat. Jdete na ples, kamarád vás vyzve k tanci, tančí krásně, sluší mu to, voní. No, a vy pak nemůžete usnout a dotyčného máte plnou hlavu. Nebo pracujete jako prodavačka a přijde nějaký šarmantní zákazník. Usměje se, zažertuje. Nebo jste učitelkou a ten maturant je fakt prima kluk. Však vy víte, co všechno se může stát. Většinou takové pobláznění bohužel není nějaké nižší intenzity, ale vtrhne do života jako uragán. Tak se to stalo i kamarádce. Ztratila hlavu, úplně ji to zachvátilo. Měla ale svého manžela velmi ráda. To se totiž nevylučuje. Chodila do kostela vybrečet se před svatostánek. A možná se jí vybavila slova z Malého prince. „Jsi zodpovědný za svou růži.“ S manželem jsme prožili dobré i zlé, přes všechna negativa, je to chlap, který už mnoho let stojí při nás. On nehudral, když jsme připálily bábovku, on nám hladil bříško, když jsme byly těhotné, jemu jsme usínaly na hrudi, s ním jsme lezly na hory... Ale dostat se bez ztráty kytičky z takového citu, kdy se bouří hormony, hlava třeští a srdce se tetelí, to už chce velký kus odvahy, kuráže a pokory. Ten boj téměř není možné vyhrát bez napojení na Krista. A bez velké sebekázně - žádné smsky, žádné maily. Není to ale jen bolest, co takovou zamilovanost provází. Člověk si uvědomí, že je schopen citu, není mrtvý, žije, krev v něm klokotá. Někdy ženě dojde, že je krásná a

O ZAMILOVANOSTI Je zamilovanost žádoucí a zamilovanost spíše nežádoucí, může být zamilovanost tvořivá a zamilovanost ničivá. Někdo se ne7


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

milováníhodná. Úžasné je, když se ten cit přetaví, když se kultivuje. Když se „přesměruje“ na manžela a na děti. Zamilovanosti se nedá poručit, lásce se dá přiučit. Žádný nosánek nahoru: veliké pochopení pro ženu, která v takové chvíli spálí most a jde za hlasem svého srdce. Že to často končí špatně, je jiná věc. Ale kdo by nechtěl znova prožít ten žár, ten rychlý tlukot srdce, slyšet něžná slůvka, přijímat květiny???

Jsem velmi vděčná za všechny, které s Bohem svůj boj o věrnost vyhrály. Je tu totiž jeden milenec, který ženu přijímá s otevřenou náručí - Ježíš. Je dobré sednout si k jeho nohám, položit mu hlavu na klín a umýt svými slzami jeho nohy. On ví, on ví, jak velké je srdce ženy, jak zamilovanost někdy strašně bolí. Jsme roztaveni v peci jako železo a ukuti v něco krásného... lk

POMOC POTŘEBNÝM ma. Realizaci zajistí pracovníci chebských projektů Diecézní charity Plzeň. Zájemci se mohou průběžně hlásit u Evy Kolafové.

POČÍTAČOVÉ KURZY PRO SENIORY V říjnu máme pro Vás připravené již dříve avizované kurzy práce s počítačem pro seniory. Kurzy budou vedené speciálně s ohledem na začátečníky pokročilejšího věku a budou pro naše farníky zcela zdar-

eko

FÓRUM tak jsme si to dobře užili. V pátek jsme se s dětmi sešli u fary a vydali se po značkách podle mapy na tajemné místo, kde se bude nocovat. Trochu jsme se proběhli kolem Skalky, cestou si zahráli pár her, nařezali pruty na buřty a ejhle! Vyklubali jsme se na chebském hradě. Pan kastelán Tomáš

„DOBREJ DEN“

„Dobrej den“ to není jen tak nějaký nespisovný pozdrav, ale je to také naše již tradiční akce, kterou chceme poděkovat spolupracovníkům Tříkrálové sbírky. Letos jsme si připravili trochu minimalistický scénář a zůstali jsme v Chebu a okolí, ale i 8

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


nás hezky přivítal a pěkně podrobně nám hrad ukázal. Pak už byl čas udělat ohniště a vrhnout se na opékání buřtů. Kolem půlnoci nesměla chybět stezka odvahy a na spaní jsme se rozložili na prkenné podlaze nově opravené Mlýnské věže. Ráno byla malá rozcvička a vydatná snídaně a pak jsme se přesunuli na další toužebně očekávaný bod programu a tím bylo Aquaforum ve Františkových Lázních. Ještě se k nám po cestě přidaly dvě dospělé dobrovolnice a společně jsme se vrhli do vyhřátých vod vnitřních bazénů. Po krátkém osmělení jsme se odvážili dokonce do vln studeného venkovního bazénu a užili trojitou klouzačku a fůru

jsem k radostnému překvapení zjistila, že je zde vybudované rozsáhlé lanové centrum a že z Plešivce na Švýcárnu vede nově zbudovaná stezka věnovaná krušnohorským strašidlům a jiným postavám zdejších pověstí – cestu lemují půvabné dřevořezby s popisem, kdo to je a čím se v pověstech vyznamenal, ostatně víte, kdo to byly třeba „stromové ženy“ nebo „černý rytíř“? Já to taky ještě docela nedávno nevěděla, a tak je o důvod víc, si sem znovu udělat někdy výlet a se zdejšími zajímavými pověstmi se seznámit důkladněji. Stojí za to. Ale to ještě nebyla ani polovina pouti. Pokračovalo se na Mariánskou (nově značenou zelenou trasou, kterou loni „obarvovali“ právě manželé Křivancovi), a po občerstvení ve zdejší hospůdce Krmelec (no, nic moc, ale ta atmosféra nefalšované lidové putyky, s dobrým pivem, ale bez polévky, kterou pan šéf nestačil dovařit) rozkvetlými loukami k Popovské lípě – podle cedule jí bylo už šest set, a do dutiny v rozčíslém kmeni se vešel pohodlně dospělý člověk, hm, tedy většina dospělých… a dál ke skalnímu výběžku, jehož vrcholek zdobí vysoký dřevěný kříž a je odtud nádherný rozhled. A potom už jsme jen klesali a klesali a klesali (a občas hudrali, hubovali, ba i láteřili) kamenitými stezkami a posléze lesními pěšinami až k Ostrovu. Báječnou cukrárnu na Starém náměstí jsme už nestihli (zavírali), nestihli jsme ani koncert klientů Mariánské, kteří vystupovali ve zdejším opraveném areálu kláštera (končili), zato jsme pohodlně stihli vlak, který nás postupně dovezl do cílových stanic: Karlovy Vary, Sokolov a Cheb. Paráda. A teď pozor: Křivancovi pro velký úspěch navíc chystají další výlet v srpnu, měl by být směrovaný na Valečsko. Určitě dáme včas vědět, třeba letáčkem na nástěnce... Nepřidáte se? Jediným požadavkem je chuť udělat něco pro zdraví, něco nového poznat a začít a potkat se s partou báječných lidí. rym

legrace. Kdo se chce podívat na obrázky, najde je na farních internetových stránkách v sekci Fotoseriály ze života farnosti. eko

FARNÍ VÝLET Slíbila jsem, že napíšu o farním výletu s Ludmilou a Honzou Křivancovými 9. června, a najednou nevím, co vlastně psát. Ne proto, že by byl nevydařený, ale prostě proto, že byl naopak velice vydařený. Ostatně: jako vždycky! Takže napřed trochu statistiky: Křivancovi připravili již celkem šest společných výletů do méně známých míst Slavkovského lesa či Krušných hor, a při těchto výletech se nachodilo celkem poctivých 123 kilometrů. Tentokrát byly cílem Krušné hory, přesněji cesta z Merklína na Plešivec (tady 9


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

A závěr pouti? Samozřejmě tradiční, v hospůdce u piva. I tělo se potřebuje osvěžit! A potom rozloučení, zamávání německým poutníkům a cesta domů. Díky našemu řidiči bez problémů. Tak zase příště! Dá-li Pán Bůh, já určitě! jak

NOC KOSTELŮ Kdo navštívil letošní Noc kostelů, musel být mile překvapen velkou návštěvností, která byla i přes velmi nepříznivé počasí. Tak jako v loňském roce, i letos mohli Chebané navštívit kostel sv. Václava, sv. Mikuláše a sv. Alžběty, farní dům a velké lákadlo, kostelní věže u „Mikuláše.“ Motta letošní Noci kostelů, Kostel jako místo svědectví (sv. Mikuláš), Kostel jako místo slavení (sv. Václav) a Kostel jako místo služby (fara), byla „červenou nití“, která se vinula jednotlivými částmi programu a vnímavý návštěvník si mohl udělat představu o životě věřícího člověka, o životě věřících ve farnosti.

Výletníci ze spojených farností Karlovy Vary, Sokolov (opět v čele s neúnavným P. Bauchnerem – Beruškou) a Cheb…

POUŤ NA FATIMAKAPELLE Po více jak roční pauze, kdy jsem dávala odpočívat svým kolenům, něco se ve mně zlomilo a řekla jsem si „a dost!“ „Vždycky jsi na farních dovolených patřila k „chrtům“ a teď?“ Ujdeš ty vůbec ještě něco?“ A tak jsem vyrazila na první „obíhačku“ kolem přehrady. První zatěžkávací zkouška nenechala na sebe dlouho čekat. Přišla jako na zavolanou. „Pojď s námi v sobotu 20. května na hvězdicovou pouť na Fatimakapelle“, zvala mě Zdenka. „Mikrobus nás odveze do Hohenbergu a potom jsou to jen tři kilometry,“ Pravda, mikrobus nás odvezl na start naší pouti, kilometrů to ale bylo pět (co to je proti mým dřívějším 25km). Ale nelitovala jsem. Po úvodním požehnání, nás devět chebských farnic vyrazilo s německými poutníky na tradiční májovou pouť. Pro mě byla ale velmi „netradiční.“ I přes jazykovou bariéru jsem vnímala velmi přátelskou atmosféru a radost z toho, že jsme na společné duchovní cestě. Modlitba a zpěv střídavě v češtině a němčině, byly pro mě neobyčejným zážitkem. Krásná jarní příroda, sluncem zalité nebe, chladivý stín v lese, to nám bylo dáno navíc.

A co já? Nabídla jsem se pro službu v kostele sv. Mikuláše, a protože mě zaujaly dvě části programu – Příběhy psané duchem: biblické skvosty v různých překladech a Příběhy psané životem: o ztrátách, nálezech a hledání, řekla jsem si „půjdeš do toho.“ Pro první část jsem si z Bible vybrala texty o lásce, která se dává poznat v různých podobách. Vzápětí jsem byla za10

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


skočena dotazem dvou návštěvnic (četla jsi, tedy znáš). „Jak je to s těmi biblemi? Já mám doma Kralickou bibli po babičce, vy čtete nějaký ekumenický překlad a prý vydali nějakou Jeruzalémskou bibli. A vůbec, jak to mají ti židé?“ Ptala se jedna z nich. Něco jsem zodpovědět dokázala, byla jsem ale vděčná Petru Klokočkovi, kterému jsem zvídavé paní předala, že jim velmi fundovaně a obsáhle na tyto a další otázky odpověděl. Jak svědčit o ztrátě víry, ve které člověk vyrůstal? O té dlouhé cestě bez Pána, kdy po zpětném ohlédnutí si člověk uvědomí, že ON byl stále s ním. O hledání a nalezení, upevňování se ve víře a o vděčnosti. Vděčnosti za šanci vrátit se, možnosti být znovu členem velké rodiny věřících a radovat se z rodiny nové, farní. Dokážeš být ve svém svědectví důvěryhodná a přesvědčivá? Dokážeš volit prostá, nepatetická slova, která by posluchače neodrazovala ale naopak, aby tvým slovům uvěřili? To všechno se mi honilo hlavou před mým vystoupením. I tréma dělala svoje. A tak jsem svědčila. O těchto mých ztrátách, hledání a nalezení. V průběhu večera jsem se byla několikrát podívat na faře. Těch dobrot co tam bylo! Díky vám, naše milé farnice. Byla to radost, vidět tu báječnou, pohostinnou atmosféru, všechny ty lidičky, pro které přestala být fara neznámým, tajuplným domem. Moje známá byla nadšená z „módní přehlídky“ bohoslužebných oděvů,

která byla v kostele sv. Václava. Z toho, co se předvádělo a s jakým půvabem a humorem „manekýnky“ modely předváděly. A samozřejmě k tomu fundovaný výklad našeho pana faráře. Letošní Noci kostelů, tak jsi za námi. Věřím, že se podařilo dát návštěvníkům nahlédnout do života naší farnosti a do života z víry způsobem, který byl přijatelný, srozumitelný a snad i oslovující. Tak zase za rok. Když dá Bůh. jak

POUTNÍ (ULTRA)MARATON Ještě po uzávěrce tohoto čísla se nám sletělo několik vlaštovek svědčících o tom, že Poutní (ultra)maraton zanechal nejen ve farnících hlubokou stopu…

MALÁ ZPRÁVA O VELKÉ CESTĚ ANEB ULTRAMARATON VE ZKRATCE

Jak popsat pár větami pětidenní akci, při které jsme urazili víc než 355 km, nevím. Když jsem byla uprostřed toho dění, užívala jsem si společenství lidí, kteří se vydali na společnou pouť, se vším, co k tomu patří. Události se míhaly tak rychle, že jsem ani neměla čas si nic poznamenávat. Teprve po návratu se mi začalo všechno znovu vybavovat tak jasně, že jsem zpětně dostala chuť napsat si „deník“ té cesty. Ale to by byly spíš soukromé postřehy. 11


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

Každý se musel poprat s únavou, bolestí nebo i zklamáním, že věci nejdou podle našich očekávání, ale i tak dávají smysl. Měla jsem pocit, že v dospělosti už člověk nezískává kamarády do nepohody, že už jsou to spíš tak přátelé na to naše poklidné soužití, ale tahle akce mě přesvědčila, že tomu tak není. Záleží totiž na okolnostech. Abych nepsala ale jen pořád obecně, uvedu příklad, který se udál hned během druhé hodiny po našem startu. Už víc než týden před odjezdem mě bolela noha, tak jsem na rozdíl od ostatních, kteří začínali během, zahájila jsem cestu na kole. Na ultramaraton jsem se připravovala někdy i s paterem Petrem. On mi stále kladl na srdce, abych si dala před cestou kolo seřídit, abych si koupila náhradní duši, lepení a vzala pumpičku a ještě spoustu jiných dobrých rad. Protože častá kapka i kámen proráží, po opakovaných urgencích jsem si všechny uvedené doplňky pořídila. Protože jsem je však nikdy tady na svých cestách po parcích kolem Františkových Lázních v minulosti nepotřebovala, na PUMu jsem je tedy nakonec nechala v krabici v autě a do batohu na kolo si zabalila jiné důležité věci jako kapesníčky, pití, pomádu, pláštěnku, svačinu a telefon… Ovšem co čert nechtěl, hned po prvních pár kilometrech jsem píchla! Petr, když to uviděl se zeptal, zda mám s sebou to, co mi pořád připomínal. Když jsem rozpačitě přiznala, že ne, jen se velice velice smutně podíval a odběhl. Tak jsem se vydala na cestu vedouce prázdné kolo a tu se nabídli bratři Dančovi a do nejbližší občerstvovací stanice se tak 5 – 6 km při běhu o moje kolo střídali, abychom udrželi tempo s ostatními. Tam už se Petr obměkčil a duši mi vyměnil. Ale byla jsem fakt vděčná všem třem za pomoc, za to že duch Boží vane všude a že dobré kamarády člověk nejsnadněji získá v nedobré situaci. A taky za to, že jsem mohla dobrý

Zcela veřejně se však musím přiznat, že Poutní ultramaraton překonal ve všech směrech má očekávání. Přistupovala jsem dost skepticky k tomu, jak skupina většinou navzájem se neznajících lidí ze tří zemí popere s nároky společného soužití (pokoje byly někdy i po deseti), s nároky dlouhé a náročné cesty (pěšky 355 km a na kole po objížďkách pro cyklisty cca 400 km) a s přijetím myšlenky, že nejsme na závodech, ale na pouti (a ta má i svou duchovní stránku). Hned v průběhu prvního dne mi ale začínalo být jasné, že se sešli dobří lidé, kteří jsou schopni si navzájem vyhovět, podržet se a společně se vydat na putování nejen krajinou okolo nás, ale i krajinou své duše.

Putování po cestě Via Porta znamenalo setkávat se s krásnými místy, s milými lidmi a stát se součástí „lidu na cestě“, i když si to asi někteří ani neuvědomovali. Nebyla to ale žádná procházka růžovým sadem, jak by se mohlo z předchozího zdát. 12

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


OHLÉDNUTÍ ZA MARATONEM Kdo z Vás přišel poslední červnovou sobotu v 9:00 před kostel sv. Mikuláše ví, že se v tomto slunečném dni konal třetí ročník Poutního maratonu. Farní charita Cheb spolu s Běžeckou školou Miloše Škorpila zorganizovala již tradiční benefiční akci na podporu projektů naší Farní charity Cheb.

skutek ještě navečer cestou oplatit. (Jen tak mimochodem – ten den píchlo ještě 5 dalších lidí, takže bez duše a pumpičky už se fakt nikdy nikam dál než na Slatinu nevydám. ) Byla to krásná pouť a všichni jsme se na konci shodli, že se nám bude stýskat. Teda vlastně, že už se stýská… Já mám ale výhodu – ve farnosti máme před sebou další pouť a to do Marienweiher. Tak se rychle hlaste, kdo se chce vydat na konci prázdnin na cestu. Protože v těchto případech platí, že cesta je cíl.

Účastníky, kterých letos bylo 156 (oproti loňským 112), čekala 42,2 km dlouhá pouť česko-německým pohraničím, na které si mohli vychutnat jak nádheru zdejší přírody, tak spočinutí v tichém rozjímaní na poutním místě Loreta, ve Waldsassenu, na Kapplu a na místě bývalého kostela sv. Anny v Horním Pelhřimově. Příjemné bylo především přivítání u waldsassenské baziliky od zdejších řeholnic. Sestry pro všechny připravili pohoštění a abatyše Marie Laetitie Fech požehnala další putování. Poutníky pozdravil i zdejší starosta pan Bernd Sommer. Trať účastníci absolvovali dle svých možností pěšky – 29, během – 46, na kole – 61, poutním autobusem – 12, na koloběžce – 2, nebo kombinovaně. Nejmladší z účastníků byl osmiměsíční Toníček Ripka, nejstarší pak 79letý pan Bosman starší. Výtěžek z dobrovolného startovného účastníků na podporu služeb Farní charity Cheb zatím dosáhl částky přes 22 tis. Kč (příjem startovného není ještě uzavřen a nejsou ještě započteny příspěvky ultramaratonců), nedělní sbírka na tentýž účel vy-

Eva Kolafová 13


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

nesla přes 5 tis. Kč. Farní charita za tyto i všechny ostatní finanční dary, které jste v souvislosti s touto akcí poslali či třeba ještě pošlete na její účet, velice děkuje. Zdeňka Hulínská

MARATON AUTOBUSOVÝ Tuto akci jsem si letos chtěla užít „jen tak.“ Pojedu poutním autobusem, bezstarostně, nechám se někým opečovávat a ejhle! Telefon. A jestli bych nechtěla dělat vedoucího poutního autobusu. Vidina „jen takového užívání“ se rozplynula, protože kamarádce přece neodmítneš! „Když pouť, tak pouť,“řekla jsem si, naložila do krabice kancionály, do baťůžku knížku Anselma Grüna Moje modlitební kniha, přidala dobrou vůli, radost ze setkání s milými farníky a naději, že to dobře dopadne. A tak v sobotu 23. června, naše jedenáctičlenná skupina odstartovala svůj maraton v 10 hodin (po pěšácích, běžcích a po maratoncích s koly), směr autobus. Spočítala jsem svoje ovečky, ujistila se u pana řidiče, že o maratonu všechno ví (sláva, navigace odpadá), a s Boží pomocí jsme vyrazili. Na začátku našeho putování jsme se pomodlili za požehnaný průběh poutního maratonu a zazpívali si (výběr písniček jsem nechala na Daně, Kancionál má v malíčku). Naše první zastávka byla na Loretě. V Chyši Panny Marie jsme si s chutí zazpívali loretánské litanie, připojili naše prosby a modlitbu. Po krátkém občerstvení (káva vedla) jsme nabrali směr Waldsassen. Naše první kroky ve Waldsassenu vedly do katedrály, kde jsme modlitbou poděkovali za tuto část naší pouti a připojili se k ostatním maratoncům. Sestřičky z cisterciáckého kláštera nás mile vítaly, maratonce přišel přivítat i pan starosta, dostali jsme výbornou polévku, ultramaratonci se fotili, všichni se usmívali, sluníčko nám přálo a já jsem se cítila báječně v tomto velkém nádherném společenství. Jak ten čas běží! A proč běží tak

rychle, když je člověku tak dobře?! Naší další zastávkou byl Kappl. Těšili jsme se, že bude čas na modlitbu a na pěknou mariánskou písničku. Předjel nás tam ale autobus s německými turisty, ti zaplnili téměř všechny lavice kostela. Modlete se, když průvodcův výklad je tak hlasitý a když i ten dav je tak hlučný! Nedali jsme se! V semknuté skupince, v tichosti, jsme se pomodlili alespoň dva desátky slavného růžence.

Potom znovu do autobusu a než jsme se nadáli, vítala nás Zelená hora. Krásné místo pro modlitbu. V přírodě, mezi stromy, na místě které kdysi žilo lidsky a duchovně. Naše zbylé desátky slavného růžence jsme věnovali za zdar naší cesty, za naše rodiny a blízké, za naše město, za naši zem a za ty, kteří ji vedou, aby ji vedli moudře. Za naši farnost, za Zdeňky, které měli ten den svátek a také za naše Aničky. Závěr naší pouti? Rozloučení v Chebu, já odcházím nerada od svých „oveček“, 14

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


jsem ale šťastná že jsem byla u toho. Díky Zdeňko, že jsi mě oslovila. Jana Karasová P.S.: Málem bych zapomněla! Modlitby z knížečky od Anselma Grüna jsem využila. Četla jsem je v autobuse a při jednotlivých zastaveních. Moc se líbily. A cestou jsme nabírali další človíčky. Na Loretě se k nám přidala Hedvika s vnoučátky, ve Waldsassenu mladí manželé s dvěma děťátky a vozítkem pro ně (po svých potom do Chebu vyrazili ze Zelené hory) a mladá maminka s děvčaty. A taky jsme vezli kola a koloběžku a helmu na kola a batohy a pití… A to je snad všechno!

Již při odchodu z baziliky nás zarazil podivný hukot a křik, který neustále sílil, jako když se blíží bouře. Vtom se za halasného křiku našeho pana faráře a ostatních maratónců: „Via porta war sehr schön, unser Ziel ist Waldsassen!“ přehnala okolo nás smršť. Smršť sportovců, ultramaratonců, nadšenců, farníků…

BLÍŽÍCÍ SE BOUŘE… Po příjezdu do Waldsassenu jsme navštívili zdejší baziliku. Bazilika skvostná, hodně zdobená. Když jsme se náležitě její krásou pokochali a společně si zazpívali, chtěli jsme vyrazit na místo společného setkání všech zúčastněných maratonců.

Na místě už čekaly řádové sestřičky s pitím, občerstvením a milým přivítáním. Za běžci za chvíli dorazila kola a koloběžky. Atmosféra byla přátelská, plná milých setkání a radosti ze společně zdolané cesty. Následovaly rozhovory s novináři, proslov zdejšího pana starosty a předání medailí od řádových sester. Po odpočinku, občerstvení a načerpání nových sil se opět vyrazilo na cestu směr Kappl a Sv. Anna - každý podle svých možností. Tak zase příště… Anička Šalomová

OuKhej! svého života Číně, on tam byl pouhé dva týdny. Přesto tisíce lidí očekávají jeho šťastný návrat domů, zatímco na mne nečeká nikdo.“ A Pán odpověděl: „Ale synu, ty ještě nejsi doma.“

ÚSPĚCH Jeden misionář, který žil mnoho let v Číně, se vracel zpět do Spojených států. Na stejné lodi se s ním vracel po dvou týdnech v Číně jeden slavný zpěvák. Když se blížili k New Yorku, misionář zahlédl veliké zástupy fanoušků, které čekaly na zpěváka. „Pane Bože, tomu nerozumím,“ mumlal misionář. „Zasvětil jsem dvaačtyřicet let

PROCHÁZKA Slavného rabína navštívil jednou jakýsi turista a byl překvapen, když spatřil, že rabínův dům má jen jednu místnost plnou knih. 15


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

Jediným nábytkem tu byl stůl a lavice. „Rabíne, kde máš svůj nábytek?“ zeptal se turista. „A kde ho máš ty?“ otázal se rabín. „Já? Já jsem tu přece jen na procházce,“ podivil se turista.

„Já také,“ řekl rabín. (Vybráno z webu farnosti Klenčí) bodi

CHVILKA SE SVATÝMI kusil uspořádat život poustevníků, spáchali na něj atentát jedem. Zklamán se Benedikt vrátil do své jeskyně u Subiaka. Tam začal postupně shromažďovat poustevníky z celého kraje kolem sebe. Utvořilo se dvanáct malých mnišských společenství, všechna organizovaná Benediktem. Každé společenství mělo brzy vlastní klášter, všechny vedl Benedikt. Tak se stal Benedikt z Nursie zakladatelem mnišství na Západě. Další důležitou zastávkou v jeho životě byl rok 529. Opustil Subiako (dnes jsou tam ještě vidět dva kláštery, Monastero di S. Scholastica - klášter sv. Scholastiky a klášter sv. Benedikta) a založil jihovýchodně od Říma, u latinského místa Cassina, klášter Montecassino, který se stal brzy světoznámým. Zde napsal Benedikt svou „Regula Benedikti“, která se stala základem všech benediktinských klášterů. Říká se, že Benedikt se stal „stavitelem křesťanského Západu“. Už r. 589 byl v Lateráně v Římě benediktinský klášter. Benediktinský mnich se stal r. 590 nakonec papežem. Byl to Řehoř Veliký. Benediktinské kláštery a jejich školy byly v průběhu staletí centry kultury a vzdělání. Už koncem 6. století konali benediktinští mniši misie v Anglii, v 7. století se uchytila benediktinská řehole ve Francii. Na Zelený čtvrtek 21. března roku 547 zemřel Benedikt při modlitbě před oltářem klášterního kostela na Montecassinu. Mniši

BENEDIKT Z NURSIE Zakladatel řádu, otec západního mnišství, patron Evropy, učitelů, horníků, mědirytců, speleologů, studujících, umírajících, ochránce proti horečce, zánětům, otravám a onemocnění kameny, proti čarování. Otec západního mnišství – jak by bylo možno lépe popsat velikost a jedinečnost muže, který měl jako žádný jiný před ním i po něm vliv na klášterní život a činnost vůbec. „Ora et labora“, modli se a pracuj, toto slavné heslo zakladatele řádu, devíza benediktinského řádu, který byl od 8. do 12. století jedinou řeholí západního mnišství, přispělo značně ke kultuře středověku. Vysoko v horách Umbrie, v malém místě Norcia (Nursia) v Itálii, přišel na svět Benedikt patrně kolem roku 480. Se svou sestrou - dvojčetem Scholastikou zde strávil v drsném, odloučeném kraji své dětství. Na místě statku, kde kdysi stával jeho rodný dům, se dnes zvedá kostel. Po školním období poslali rodiče Benedikta na studie do Říma. Vysoce inteligentní student však uprchl před dokončením studií před nemravností svých spolužáků do samoty sabinských hor. Nějakou dobu tam žil se skupinou asketů, potom se uchýlil do osamělé jeskyně v údolí řeky Ania. Žil zde tři roky v úplné samotě život přísného pokání. Společenství poustevníků z blízkého kláštera Vicovaro jmenovalo pak Benedikta svým představeným. Avšak jakmile se po16

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


pochovali svého zakladatele řádu vedle jeho sestry Scholastiky. Úcta a tradice: k Benediktovi se lidé upínali po celá staletí. Byly používány „Benediktovy medaile“ nebo „Benediktovy haléře“ jako amulet, který měl přinést uzdravení lidem i zvířatům a ochránit před nečasem a bouřkou. Aby se zlí duchové nepřibližovali k umírajícím, zvonily „Benediktovy rolničky“. Znázorňování: Benedikt z Nursie je znázorňován jako opat nebo jako benediktinský mnich v černém hábitu. Mívá u sebe pohár s hadem jako připomínku na pokus o atentát s jedem, nebo s krkavcem, který odnáší otrávený chléb. Často byla znázorňována scéna, jak Benedikt umírá. Většinou obklopují Benedikta mnozí mniši. Na fres-

ce v Subiaku je vyobrazen se svou sestrou Scholastikou.

SCHOLASTIKA, ŘEHOLNICE OSB Patronka benediktinského řádu, ochránkyně proti dešti a blesku. Scholastika, dvojče Benedikta z Nursie vstoupila záhy do kláštera Roccabote u Subiaka a pak do kláštera poblíž Montecassina. Jednou v roce se setkávala se svým bratrem Benediktem k duchovním rozhovorům. Při jednom takovém setkání Scholastika zemřela. Benedikt pochoval svou sestru v hrobě v Montecassinu, který si přichystal pro sebe a v kterém byl též po smrti pohřben. Řehoř Veliký později napsal: „Tak ani smrt nemohla rozdělit těla těch dvou, kteří byli duchem vždy v Bohu spojeni.“ jak

SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ poinformovala o osudu archiválií při různých stěhováních od největších pohrom v r. 1823, kdy se nakládalo s archiváliemi jak s hnojem či makulaturou, přes převoz archiválií v průběhu 2. světové války do Bavorska (opatření kvůli bombardování); po osvobození pak zpět převezen za spolupráce s americkou armádou. V roce 1946 se archivu ujímá PhDr. M. Mladějovská. Dověděly jsme se mnohem více zajímavostí např., že nejstarší listina zde uložena je z r. 1266, že archiv vlastní několik originálních listin císaře Karla IV. a prohlédly jsme si další místnosti archivu se vzácnými exponáty. Průvodkyni jsme poděkovaly za podrobný výklad a zodpovězené dotazy. Tento program se nabízí a doporučuje všem, kdo se zajímají o historii nejen Chebu, např. pro dny o dovolených nebo o prázdninách. Je možné využít i badatelnu s počítačem k prohlídce různé dokumentace.

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŽEN Jak jinak zakončit náš „školní rok“ klubu, než výletem za kulturou. Již v minulém čísle Zpravodaje jsme doporučovaly vzdělávání jako jednu z mnoha zásad správné životosprávy. Nemusely jsme ani daleko, ale stálo to za to, byly jsme 11. 6. v chebském archivu, který má sídlo na Františkánském náměstí. Sešlo se nás asi 15 členek klubu. Průvodkyní archivem nám byla slečna Knetlová, zaměstnankyně archivu. Byla velmi dobře připravena, a tak nás seznámila s celou chronologií archivu. V den naší prohlídky byl právě Mezinárodní den archivů a sté výročí přestěhování chebského archivu z tzv. Rudolfína do budov bývalého kláštera klarisek (nynější sídlo archivu). O přestěhování se postaral r. 1912 JUDr. K. Siegl, jehož pečlivá práce zanechala v archivu hluboké stopy. Slečna Knetlová nás 17


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

A již je tu poslední den našich pravidelných setkávání před prázdninami, 25. 6. 2012. Je slavnostní a nejen kvůli ukončení, ale naše předsedkyně paní Alena Divíšková si připsala další rok ke svým předcházejícím létům. Alenko, blahopřejeme, ať Tě provází stále Boží požehnání, děkujeme Ti za laskavé, trpělivé a smysluplné vedení klubu. Všechny víme, jak náročná je to služba. Poděkování od nás všech členek klubu též patří těm ženám-členkám, které se neú-

navně a pravidelně při všech našich setkáních starají o občerstvení, výzdobu stolů, obsluhu, mytí nádobí a další služby. Jsou to neobyčejné ženy s velkým srdcem, životním optimismem a schopností dávat radost. Přejeme všem farníkům a čtenářům Zpravodaje prožití prázdnin a dovolených ve zdraví a pohodě, opatrujte se, abychom opět v měsíci září mohli všichni pokračovat v našich službách. vá

Z KANCELÁŘE EKONOMIKA FARNOSTI

POMOC POTŘEBUJI – NABÍZÍM

 Sbírky liturgické: 23. 5. 2012 648 Kč Maria Loreto 3. 6. 2012 4.709 Kč 10. 6. 2012 3.762Kč 13 .6. 2012 293 Kč Maria Loreto 17. 6. 2012 3.874 Kč Dolní Žandov Květen 2012 730 Kč  Sbírky účelové: 24. 6. 2012 5.140 Kč – na farní charitu Poutní maraton  Pravidelné příspěvky převodem: Duben 2012 7.700 Kč

MIKULÁŠ VOLÁ SOS! Před krátkým časem jsme si v rubrice Pomoc potřebným libovali, jak jsme otevřená farnost a jak pěkně zajišťujme otevření kostela sv. Mikuláše a Alžběty pro návštěvníky i věřící. To je ovšem možné jen, když budeme mít stále dost ochotných dobrovolníků, kteří se do této služby zapojí. Je smutné, že farníci jsou v řadách této služby v zanedbatelné menšině. Stálými a věrnými spolupracovníky často jsou lidé, kteří nejsou součástí našeho farního společenství, jsou třeba i jiného vyznání, ale leží jim na srdci, aby náš krásný kostel zůstal stále lidem k dispozici. Proto Vás chci poprosit, pokud máte čas, zapojte se alespoň na pár hodin měsíčně. Každá ruka je opravdu potřebná. Děkujeme. eko

PODĚKOVÁNÍ ZA MARATON Všichni návštěvníci letošního Poutního maratonu si velice pochvalovali dobrou organizaci akce, pestrou nabídku občerstvovacích stanic, ale hlavně skvělé lidi, kteří to všechno zajišťovali a navíc parádně fandili! Takže jejich poděkování předáváme Vám všem, kteří jste přispěli ke zdaru Poutního maratonu na trati, na faře, u registrace nebo jakkoli jinak. Bez Vás by to nešlo a my z organizačního týmu se připojujeme.

MOŽNOSTI JAK FINANČNĚ PŘISPĚT 1) Složení hotovostního daru v kanceláři či do kasiček v kostelích 2) Bezhotovostní převod na účet farnosti. Bankovní spojení: Česká spořitelna, č. účtu 781 704 309/0800. Jako variabilní symbol uveďte prosím své r. č. bez čísla, které je za lomítkem. 18

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


ročí by mohla být dobrou příležitostí říci veřejně „díky“, díky za vše, co každý z jubilantů pro město, farnost i svou rodinu udělal a dělá. Díky teď posíláme spolu s požehnáním těmto farníkům, kteří v uplynulém půlroce oslavili svá jubilea:

BLAHOPŘEJEME NAŠIM JUBILANTŮM Vlastně to má být mimo jiné i něco jako omluva redakce našim farníkům. Ještě před nedlouhou dobou se nám dařilo „hlídat“ výročí a alespoň kratičkým medailonkem jubilantovi či jubilantce popřát a současně i poděkovat. V každodenní honbě za věcmi veledůležitějšími, důležitými (a proč neříci, přečasto úplně nedůležitými), jsme se prostě přestali dívat do kalendáře (resp. do naší farní „evidence“) - a zapomněli. Určitě teď mnozí řeknou, že jim o žádnou slávu nejde, ale o tu nejde ani nám. V redakci jsme se jen shodli, že životní vý-

85 let - Alenka Kovaříková 80 let - MUDr. Jiří Pospíšil 75 let - Jaroslava Rosolová - Marie Mařincová - Ladislav Zbejval - Bohumír Burian - Hynek Papež 70 let - Mária Zahradníková - Karel Sečkař - Helena Šťastná

CHEBSKÉ VARHANNÍ LÉTO Celkem šest středečních varhanních koncertů (vždy od 19:00 v kostele sv. Mikuláše) od poloviny června do začátku září je opět připraveno pro letošní léto. Jeden koncert je již za námi čeká nás zbývajících pět:  Koncert pro zpěv a varhany: Martin Kubát & Zdeněk Kapl (11. 7.)  Studenti pražské konzervatoře: Veronika Zemanová & Ondřej Valenta (25. 7.)  Koncert pro flétnu a varhany: Drahomíra Matznerová & Žofie Vokálková (8. 8.)  Trio od sv. Jakuba: Martin Jakubíček, Milan Řihák, Karel Plocek (22. 8.)  Koncert pro trubku a varhany: Marte Wierzgoň & Pavel Hromádka (5. 9.) Stačí jen přijít a spočinout. Podrobný program na www.chvl.farnostcheb.cz

FARNÍ TAXI Vzhledem k tomu, že se zatím nenašel mezi farníky nikdo, kdo by měl možnost a ochotu se zapojit do nedělní služby – do „svozů“ potřebných a nemocných na nedělní bohoslužbu – bylo třeba upravit rozvrh jízd na každou první a třetí neděli v měsíci 1. 7. – Rymešová 14. 7. – Kopečný 5. 8. – Rymešová 19. 8. – Kopečný Lze poslat zprávu na mobil: 604 131 721 (Rymešová) nebo 731 053 937 (Kopečný) 19


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

20

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


NENECHTE SI UJÍT  Chebské varhanní léto pokračuje v červenci a srpnu dalšími čtyřmi koncerty každou druhou středu (11. a 25. 7., 8. a 22. 8.) od 19:00 – podrobnosti viz samostatný rámeček a na www.chvl.farnostcheb.cz.  Poslední rodinná mše v neděli v 11:00 bude před prázdninami slavena 1. 7.  O letních prázdninách (včetně 2. 9.) nejsou nedělní rodinné mše od 11:00!!!  O letních prázdninách (včetně 2. 9.) nejsou nedělní večerní mše od 18:00!!!  Slavnost sv. Cyrila a Metoděje bude u nás ve farnosti připomenuta o den později, v pátek 6. 7., mší sv. od 18:00.  Letní dovádění pro děti se koná 7. – 12. července na faře v Domaslavi.  Své životy před Boží tváří ve společenství církve spojí: o Anna & Luboš Šalomovi (14. 7. ve 13:00 v kostele sv. Mikuláše) o Jana Kašparová & Michal Pištej (14. 7. v 15:00 v kostele sv. Mikuláše) o Veronika Bomborová & Jan Fanta (28. 7. ve 12:00 u sv. Mikuláše) o Marie Mašková & Pavel Novák (25. 8. na Loretě)

o Veronika & Richard Bomborovi (25. 8. v 17:00 v kapli sv. Jana na faře)  Krakonošská farní dovolená se koná 5. – 11. srpna 2012 na chatě Webrovka u Trutnova. Příjem přihlášek byl uzavřen k 31. květnu 2012 a zbylá volná místa nabídnuta do ostatních farností. Další info na www.dovolena.farnostcheb.cz.  Na farní pouť na Javořinu se společně s P. Filipem Lobkowiczem vypravíme v sobotu 18. 8., kdy bude v lesní kapličce na Kneipelbachu od 16:00 sloužena mše svatá. Odjezd autobusu z Křižovatky v 15:00.  Adam Bombor (*2012) bude pokřtěn při ranní mši v neděli 26. 8. u sv. Mikuláše.  Zpívanou latinskou mši svatou budeme slavit v neděli 22. 7. od 8:50 (ne tedy 8. 7., jak bylo omylem uvedeno v červnovém čísle) v kostele sv. Mikuláše v Chebu; hudbou poslouží sbor z poutní baziliky Marienweiher.  II. ročník českoněmecké třídenní pěší pouti do Marienweiher „Egerer Wallfahrt“ se uskuteční od pátku 31. 8. do neděle 2. 9. 2012. Podrobnosti níže v rámečku.

CHEBSKÁ POUŤ – EGERER WALLFAHRT PÁTEK 30. SRPNA – NEDĚLE 2. ZÁŘÍ 2012 Zveme všechny na II. ročník třídenní pěší (či jednodenní nedělní autobusové) českoněmecké pouti do Marienweiher od 31. 8. do 2. 9. 2012. Přihlášky nejpozději do 31. 7. 2012 v kanceláři fary či u Alenky Kovaříkové. Počet míst je omezený – neváhejte! Zahajovací mše v pátek 31. srpna 2012 od 9:00 u sv. Mikuláše Závěrečná mše v neděli 2. září 2012 od 16:00 v bazilice Marienweiher Také hledáme pomocníky na organizaci a řidiče, kteří by doprovázeli pěší poutníky – především na první den pouti tj. pátek. Ozvěte se, prosíme, co nejdříve Zdeňce Skubeničové. Na závěrečnou odpolední bohoslužbu v Marienweiher v neděli 2. 9. opět zvažujeme vypravit autobus. Zájemci o tuto autobusovou pouť se, prosíme, hlaste Alence Kovaříkové (také do 31. 7.). Autobusu bude vypraven jen při dostatečném počtu zájemců. Těšíme se na vás! Zdeňka Skubeničová, Petr Hruška, Alena Kovaříková & další 21


Č. 7, 8 – LÉTO 2012

FARNÍ KALENDÁŘ !!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!! 1.7. neděle 13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle Dolní Žandov sobota 19:00, Cheb sv. Mikuláš 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 2.7. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 4.7. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 6.7. pátek 18:00 Slavnost Cyrila a Metoděje (mše svatá) kostel sv. Václava Letní dovádění pro děti z farnosti 7. – 12. 7. na faře v Domaslavi 8.7. neděle 14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov mše svatá NENÍ, Cheb sv. Mikuláš 8:50, rodinná a večerní NENÍ 9.7. pondělí slavení eucharistie (seniorská) Spáleniště mše není 11.7. středa 8:00 Lectio divina (sv. Benedikta z Nursie) farní sál Cheb 11.7. středa 15:00 mše svatá (loretánská) (P. Urban) Maria Loreto 13.7. pátek 18:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava 14.7. sobota 13:00 svatba Anna & Luboš Šalomovi kostel sv. Mikuláše 14.7. sobota 15:00 svatba J. Kašparová & M. Pištej kostel sv. Mikuláše 15.7. neděle 15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 19:00, Cheb sv. Mikuláš 8:50 (křty), rodinná a večerní NENÍ 16.7. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Dragounská 18.7. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 20.7. pátek 18:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava 22.7. neděle 16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 19:00, Cheb sv. Mikuláš 8:50, rodinná a večerní NENÍ Ranní mše u sv. Mikuláše bude sloužena latinsky a bude zpívat sbor z Marienweiher 23.7. pondělí LDN mše není!!! 25.7. středa 8:00 Lectio divina (sv. Jakuba apoštola) farní sál Cheb 25.7. středa 15:00 mše svatá (loretánská) Maria Loreto 27.7. pátek 18:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava 28.7. sobota 12:00 svatba V. Bomborová & J. Fanta kostel sv. Mikuláše 29.7. neděle 17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 19:00, Cheb sv. Mikuláš 8:50, rodinná a večerní NENÍ 30.7. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) LDN Amica 1.8. středa 8:00 Lectio divina farní sál Cheb 3.8. pátek 18:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava 5.8. neděle 18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 19:00, Cheb sv. Mikuláš 8:50, rodinná a večerní NENÍ 6.8. pondělí Proměnění Páně Skalka mše není 8.8. středa 8:00 Lectio divina farní sál Cheb 8.8. středa 15:00 mše svatá (loretánská) (P. Romaňski) Maria Loreto 10.8. pátek Sv. Vavřince mše sv. NENÍ 12.8. neděle 19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 19:00, Cheb sv. Mikuláš 8:50, rodinná a večerní NENÍ 13.8. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Spáleniště 15.8. středa 8:00 Slavnost Nanebevzetí Panny Marie farní sál Cheb 22

Č. 7, 8 – LÉTO 2012


17.8. pátek 18:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava 18.8. sobota 16:00 pouť na Javořinu (P. Lobkowicz) odjezd 15:00 Křižov. 19.8. neděle 20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov mše svatá NENÍ, Cheb sv. Mikuláš 8:50, rodinná a večerní NENÍ 20.8. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Dragounská 22.8. středa 8:00 Lectio divina farní sál Cheb 22.8. středa 15:00 mše svatá (loretánská) Maria Loreto 24.8. pátek 18:00 Svátek sv. Bartoloměje (mše) kostel sv. Václava 25.8. sobota svatba M. Mašková & P. Novák Maria Loreto 25.8. sobota 17:00 svatba Veronika & Richard Bomborovi kaple sv. Jana fara 26.8. neděle 21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 19:00, Cheb sv. Mikuláš 8:50 (křest), rodinná a večerní NENÍ 27.8. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) LDN Amica 29.8. středa 8:00 Lectio divina (Umučení Jana Křtitele) farní sál Cheb Chebská pouť – Egerer Wallfahrt – pěší pouť z Chebu do Marienweiher 31.8. – 2.9. 31.8. pátek 9:00 Poutnická mše Egerer Wallfahrt kostel sv. Mikuláše 31.8. pátek večerní mše NENÍ 2.9. neděle 22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov mše svatá NENÍ, Cheb sv. Mikuláš 8:50, rodinná a večerní NENÍ 3.9. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 5.9. středa 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 7.9. pátek 18:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava 9.9. neděle 23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ DŽ sobota + Cheb neděle D. Žandov sobota 19:00, Cheb sv. Mikuláš 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00

„DOBRÝ DEN SAKARTVELO“ V termínu od 17. 10. do 23. 10 2012 bude město Cheb a Františkovy Lázně hostit mládežnický folklorní soubor z Gruzie. Pobyt účastníků zajišťují vyučující a studenti ze střední Zdravotnické školy a Vyšší odborné školy v Chebu v rámci projektu „Dobrý den Sakartvelo“ (starogruzínský název Gruzie). Studenti zajišťují program pro mládež z neklidných regionů Gruzie, a to z horské oblasti Svanetie z obce Mestie a bývalého hornického města Tkibuli, které se nachází mezi konfliktními zónami Abcházie a Jižní Osetie a na hranicích s Ruskem. Cílem je zapojení studentů do realizace projektu, poznání jiné kultury, náboženství, historie Gruzie, ale i všedních starostí mladých lidí žijících na hranici s Asií. Poznat kulturu starého národa, po jehož řekách se dle bájí plavilo plavidlo s argonauty při pátrání po zlatém rounu, nebo národa, který má na svém území horu Kazbek, kde byl přikován legendární Prométheus. V rámci projektu bude připraveno kulturní vystoupení hrdých Gruzínů v divadle v Chebu a ve Františkových Lázních, které má zprostředkovat poznání Gruzie formou umění – tance, zpěvu a hudby. Pořadatelé projektu shání rodiny z Chebu či Františkových Lázní, které by byly ochotné přijmout některé z gruzínských dětí na jeden den ve své rodině a poskytnout jim spolu večeří, noclehem a snídaní také zkušenost života u nás. Podrobná prezentace projektu: www.sakartvelo.farnostcheb.cz Kontakt pro zájemce: Bc. Böhm David, 603 711131, [email protected] 23

PRAVIDELNOSTI Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice) FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347 [email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800

Duchovní správce farnosti: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected] Farní kancelář: Zdeňka Skubeničová, administrativa, 608 656 558, [email protected] Služba nemocným: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Farní charita Cheb: Eva Kolafová, ředitelka, 731 619 729; [email protected] Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, vedoucí, 731 619 729; [email protected] Pastorační asistent: Petr Klokočka, 777 141 305, [email protected] Pastorační asistentka: Zdeňka Hulínská, 731 619 762, [email protected] Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; [email protected] Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; [email protected] Kostelnice: Eliška Tumidalská, 606 884 426, a Anička Kolková, 737 790 002 Farní taxi a Zpravodaj: Jaroslava Rymešová, [email protected]; 604 131 721 Stavební technik a údržbář: Richard Preibisch, 731 619 769, [email protected] Farní penzion: Robin Sodomka, správce penzionu, 733 741 365; [email protected]

BOHOSLUŽBY DNE PÁNĚ 19:00 slavení eucharistie (žandovská) D. Žandov – v létě nepravidelně 8:50 slavení eucharistie (farní) kostel sv. Mikuláše Cheb slavení eucharistie (rodinná) červenec – srpen a 2. 9. NENÍ!! slavení eucharistie (večerní) červenec – srpen a 2. 9. NENÍ!! 19:30 slavení eucharistie (vietnamská) farní sál Cheb OSTATNÍ BOHOSLUŽBY A SETKÁNÍ 8:00 Denní modlitba církve – ranní chvály farní salonek Cheb Po 15:00 slavení eucharistie (seniorská) viz Farní kalendář Po 8:00 slavení eucharistie / lectio divina farní sál Cheb St 15:00 slavení eucharistie – loretánská Loreta každou 2. a 4. středu St 18:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava Cheb Pá Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 až 10 minut před mší svatou; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; příp. i jindy, vhodná tlf. domluva s farářem (tel. 608 656 557) Pastýřská služba rozhovorem a modlitbou (duchovní či životní poradenství): kdykoli kromě úterka podle osobní či telefonické domluvy s farářem (tel. 608 656 557) V případě nedosažitelnosti faráře volejte, prosíme, Kontaktní místo farnosti (viz níže) nebo některého z okolních farářů (F. Lázně, Skalná, M. Lázně, Aš). So Ne Ne Ne Ne

KFC – KONTAKTNÍ MÍSTO FARNOSTI a CHARITY: každé pondělí a středa ve farní kanceláři v přízemí 9:00 – 17:00, tel. 354 422 458; jinak dle domluvy Dobrovolnické centrum: kancelář v 1. patře fary, dle domluvy (tel. 731 619 729) zpravidla každé pondělí 9:00 – 12:00 a středu 9:00 – 17:00 (Ing. Eva Kolafová) Farní knihovna (farní dům – půjčování a prodej literatury, internet): každé úterý 14:00-17:30, často i v neděli 10:30 – 11:00 (tel. 774 826 007) ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová, V. Kučera. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci (nevyjde v srpnu). Toto číslo vyšlo 1. 7. 2012, příští vyjde 2. 9. 2012. Příspěvky možno odevzdávat v kanceláři, redakci či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla 19. 8. 2012. Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

chebské farnosti léto 2012

Recommend Documents