Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí www.jirkov.farnost.cz
pro Jirkov a okolí,
červen 2016 (č. 123)
Jirkovské děti u prvního svatého přijímání
Pozvánky na červen a červenec * Hlavní poutě na Květnově se uskuteční o nedělích 3.7., 10.7. a 17.7. kdy začínají modlitbou růžence na „růžencových schodech“ v 8:00, pak je mše svatá poutní v 8:30 hod. s pobožností k Panně Marii „Květnovské“ a druhá mše svatá je v 10:30 hod. s texty nedělními. Německá pouť začíná vždy odpoledne od 14:15 hod. Po celou dobu poutních dnů je otevřen poutní stánek s občerstvením a suvenýry (poutní oplatky, perníky, svaté obrázky, svíčky); také je možné požádat kněze o svatou zpověď. O těchto 3 nedělích nejsou pravidelné mše v Jirkově, Strupčicích ani Sušanech! (Pozor: sobotní pravidelné mše na Květnově v červenci nejsou!)
* Mše svaté v Boleboři v kostelíku sv. Mikuláše budou o poslední neděli v červnu a červenci, tedy 26.6. a 31.7., vždy od 15 hodin. * Turistický přechod Vsetínských hor aneb od kostela Panny Marie v Turzovce po mariánskou svatyni na Hostýně v rámci akce Pařeztour se uskuteční ve dnech 3.8.-13.8. 2015. Plánuje se 100 km chůze s batohem a spaní v přírodě. * Mše svatá v Sušanech bude 14. srpna v 12 hodin. * Turnaj ve stolním tenisu „O pohár Děkanství Jirkov“, konkrétně již pátý ročník bude na faře v Jirkově, v sobotu 20. srpna, od 10 hodin. * Setkání farnosti u příležitosti (43.) narozenin duchovního správce M. Dvouletého se uskuteční v Jirkově, v neděli 21. srpna. Po mši svaté v kostele (9 hodin), bude pohoštění na faře. Ve Strupčicích mše nebude! * Bohoslužby v kostele sv. Barbory v Otvicích jsou každou sobotu v 18 hodin (s nedělní platností). * Bohoslužby v kostele sv. Václava ve Strupčicích jsou každou neděli v 10:45 hodin, kromě 1.,2. a 3. neděle v červenci a 21.8. (oslava v Jirkově). * Věci do charity stále přijímáme, ale je dobré předem zavolat na telefon: 474 659 460 nebo mobil 604 ** Bohoslužby v kaplích domovů pro seniory nebudou v měsíci srpnu.
Setkání u kapličky Panny Marie ve Strupčicích se konalo v neděli 8. května. Znovu postavenou kapli posvětil před lety litoměřický biskup Jan. Od té doby se tu schází několik věřících a modlí se především za hojnou úrodu a dobré počasí v kraji. Letos nás Pán Bůh slyšel a vyslyšel. M.D. Mše svatá ve Vinařicích byla v pátek 13. května na Pannu Marii Fatimskou. Přede mši svatou jsme se modlili růženec. Během mše svaté začalo pršet a bouřit. Někdo se vešel dovnitř kaple, ale bohužel ne všichni. Naštěstí - poučení z let minulých - měli lidé s sebou deštníky. Zde foto je po mši, kdy stále jemně pršelo. Další mše svatá tu bude v měsíci říjnu. M.D.
Jarní pouť na Květnově proběhla krásně. Sešli jsme se na první sobotu v měsíci květnu, jak bývá zvykem. Od červeného kříže na návsi Květnova jsme šli průvodem až ke kostelu za modlitby radostných tajemství posvátného růžence. Latinské „Ave Maria“ předzpěvoval Radim Vondráček. Mši svatou pak celebroval novokněz litoměřické diecéze, Mgr. Vít Machek. Po mši svaté ještě uděloval individuálně novokněžské požehnání, což bylo pro mnohé poutníky jedinečným zážitkem. Na poutní den přijela také skupina německy mluvících bratří a sester v čele s knězem Andreasem Schumannem z Annabergu. Liturgické texty mše svaté byly českoněmecky, aby všichni měli podíl na dnešní krásné slavnosti. Jarní a podzimní pouť je především pouť Krušnohorského vikariátu a jeho kněží, kteří sem také přispěchali (podle možností). Bohužel, vikář Řehoř musel zrovna celebrovat mši v Českém Jiřetíně. Těšíme se na setkání při letních nedělních poutích 3.7., 10.7. a 17.7. 2016. Kromě nového poutnického razítka budou ke koupi i poutní domácí perníky. Do té doby žijte blaze! Váš administrátor R.D. Mgr. MiR.D. Mgr. Vít Machek roslav Dvouletý. Více fotografií najdete na webu poutního místa Květnov, který je v české i německé verzi: www.kvetnov-quinau.cz
Andreas Schumann
Zuzana Maléřová – glosa na téma TALENT Mít talent je dar a povinnost. Jinak se talent promění ve zmařenou příležitost. Často mě napadá, proč je dán mnohdy talent člověku bez morálky, který ho pouze využije ke svému snadnému životu. Ale bez pokory a pracovitosti se promění v průměrnost. A jindy, menší talent, který sotva hoří jako plamínek, svým nezměrným úsilím, schopností poprat se s prohrou i překážkami, se rozhoří do nečekaného světla. Proč lidé zvyklí být úspěšní, a od dětství na čele pelotonu, při prvním nezdaru zklamou, neúspěch je zlomí. Vzdají se nejen svého snu, ale i ideálu. A jiní, kteří mnohokrát slyšeli, že je někdo zdatnější než oni, či dokonce jim byla vyslovena věta „na to nemáš“, trpělivě a nenápadně vytrvali, šli za svým snem. A dosáhli ho. Jejich vášeň byla nezměrná, stejně jako vůle. Byli větší než chvíle zranění, ve kterých byli odepsáni, oznámkováni, a nejednou už ve svůj úspěch věřili jen oni sami. Vášeň je mocná. Člověk ji v sobě nedokáže přinutit milovat něco jiného, k čemu má možná i více předpokladu, ale necítí touhu, radost. Vášeň proto může být i zrádná a zavést nás na scestí. Protože nelze vůlí zdolat vše. Někdy, když Bůh rozdával talent, možná ho nevyslal k člověku jen proto, aby něco dokázal, ale aby znovu zkoušel z charakteru. Aby nás učil vítězit, ale ne za každou cenu, aby nás nechal si sáhnout na Pyrrhova vítězství, stejně jako na zdánlivé prohry těsně pod vrcholem. Co je cennější? Dobýt horu, nebo se jí vzdát a přivést výpravu živou a zdravou zpátky domů. Co všechno člověk může, a má obětovat? Talent a vášeň krásná věc a dar, když s nimi umíme zacházet, a neproměníme je v prostředek k uspokojení svého ega, ale v užitečnost, která dělá náš svět lepší a hezčí. Protože arogantní a hloupý úspěch je stejně bezcenný jako prázdnota, a zemře spolu s prvním pádem. A pak, kdykoliv mi bylo těžko, Stelinka Zázvorková mi říkávala: Když nemůžeš milovat to, co chceš, miluj to, co máš. Věděla, o čem mluví. Měla talent, vášeň, a v životě přišla o to nejcennější. Ale do posledních chvil ten obtížný život milovala. Je zázrak co všechno člověk může zažít, zázrak. Den plný malých zázraků vám přeje Zuzana Maléřová. Z archivu Českého rozhlasu 2
První svaté přijímání a první svatá zpověď v Jirkově. Po pěti letech se v naší farnosti utvořila zase skupinka kandidátů a kandidátek na tuto oblíbenou svátost. Svátost oltářní je plodem nedávno slavených velikonoc, neboť na Zelený čtvrtek se četlo o jejím ustanovení. Bylo to v předvečer velikonoc židovských, kdy Pán Ježíš naposled večeřel se svými učedníky. Nešlo jen o rychlé doplnění energie jako někde v bufetu... Ve Svaté zemi je večeře hlavním chodem dne a navíc se při jídle probírají ty nejdůležitější věci. Zvou se vzácní hosté a tady to byla navíc večeře rituální, něco jako dnes u nás večeře štědrovečerní. Každý chod má své místo a čas a vše má svůj smysl. Když se pak po velikonocích učedníci scházeli bez Ježíše (po 40 dnech jsme slavili Ježíšovo Nanebevstoupení), tak opakovali tuto večeři, lámali chléb, podávali mezi sebou a vzpomínali na to, co Ježíš říkal. Tato slova ustanovení a proměňování jsou velice důležitá (při nich během liturgie klečíme). Pověření laici pak roznášeli svaté hostie těm, kteří se setkání nemohli zúčastnit—vězněným (pro víru) a nemocným. Važme si daru svatého přijímání a také kněží, kteří ho zprostředkují skrze své kněžské svěcení
a oběť mše svaté. Všech sedm svátostí ustanovil v jádru sám Pán Ježíš Kristus a pro lepší dispozici přijímajících - ustanovil svátost smíření, neboli zpověď. Jaké jsou podmínky přijetí této svátosti? Je třeba, aby (pokřtěný) kandidát uměl rozlišovat dobro a zlo, aby uměl naslouchat hlasu svého svědomí, což je jistý Boží hlas v nás. Je třeba, aby uměl svých hříchů vědomě a dobrovolně litovat. Hříchy se rozlišují na těžké a lehké. U těžkých by se mělo vyznat i kolikrát byl spáchán, případně okolnosti, které mohou být polehčující nebo přitěžující. Při zpovědi také slibujeme, že hříchy dělat nechceme a nebudeme. Je třeba aspoň dobrá vůle. Nikdy se s žádným hříchem nesmiřujeme. Samozřejmě, pro spravedlnost je třeba konat i pokání - ať už přímou nápravu za hřích (ukradené vrátit, odvolat pomluvu) nebo náhradní pokání (modlitba, půst, přispět na charitu). Očištěni Božím odpuštěním pak slavíme plnohodnotně mši svatou. Mše svatá je nejdůležitější společnou modlitbou lidí, kteří společně kráčejí za Bohem v Ježíšově jménu. Církev při mši naslouchá Božímu slovu a nechává se jím vést. Církev při mši prosí za Boží požehnání pro všechny lidi. Církev při mši ústy kněze vzdává díky za chléb a za víno a prosí, aby moc Ducha svatého proměnila chléb a víno v Tělo a Krev Ježíše Krista. Při každé mši se tak obnovuje a znovu uskutečňuje oběť, kterou Ježíš přinesl na kříži, aby všechny lidi přivedl k Bohu. A věřící, kteří přijímají Tělo a Krev svého Pána, jsou sami proměněni a stávají se jedním tělem, stávají se bratry a sestrami, stávají se světlem světa!
Přírůstek do farní knihovny – seznámení se s knihou Papežovi židé – Gordon Thomas Tajný plán Vatikánu na záchranu Židů před nacisty. Eugenio Pacelli, dnes známý jako papež Pius XII., byl na základě své údajné pasivity k osudu Židů během holokaustu nelichotivě označován jako „Hitlerův papež“. Ve své objevné knize však Gordon Thomas představuje Pia XII. ve zcela jiném světle a popisuje tajnou síť zhruba padesáti kněží, řeholnic a římských občanů, kterou zřídil, aby během okupace pomáhali zachraňovat Židy před nacisty. Autor dokládá, že Pius XII. byl dlouholetým přítelem židovské komunity v Římě a Třetí říše ho považovala za takovou hrozbu, že dokonce zvažovala jeho únos. Kniha zaznamenává, jak Pius XII. apeloval na vůdčí postavy římské židovské komunity, na sympatizující německé představitele a neúnavné monsignory, kteří všichni spolupracovali, aby Židům a spojeneckým uprchlíkům umožnili bezpečně odejít z Říma a dostat se přes Evropu do USA a do Palestiny (pozdějšího Izraele). Spousta Židů ovšem v Římě zůstala. Těm opatřovala vatikánská síť falešné dokumenty, v nichž byli uvedeni jako pokřtění katolíci, a zajišťovala jim bezpečné útočiště. Takto se během druhé světové války zachránily tisíce životů. Autor nám představuje četné dramatické lidské osudy a popisuje také tenký led, po němž se Pius XII. pohyboval, když se delikátně vyhýbal veřejnému odsouzení Hitlerova režimu (čímž by riskoval dalekosáhlou odvetu ze strany Třetí říše) a zároveň v tajnosti pracoval se svými vatikánskými agenty, kteří poskytovali pronásledovaným Židům pomoc. Proto snadno pochopíme, co vedlo Goldu Meirovou k tomu, aby Pia XII. těsně po jeho smrti vyzdvihla za to, že se podílel na odporu proti nacistickému teroru. Autor předkládá podrobný popis konspirací, tajných konverzí a zoufalých vyjednávání o lidské životy, a nutí tak všechny, kteří pochybovali a kritizovali, aby přehodnotili životní příběh a odkaz tohoto papeže po dlouhou dobu pro mnoho lidí kontroverzního. Denní hygiena. Dnes je sice pro velmi mnoho lidí běžné čistit si ráno a večer zuby a mýt se. Ale pro velmi mnoho lidí vůbec není běžné jako první požadavek hygieny celé osoby, se denně alespoň jednou umýt také vnitřně a očistit svou duši alespoň od několika soudů a předsudků. (A. Pereira)
Sv. Zdislava je milující manželka a starostlivá maminka. (Ohlédnutí za sv. Zdislavou, patronkou naší diecéze a dominikánskou terciářkou. Letos si připomínáme 800 let od založení Řádu sv.Dominika.) Jsou tato slova jen námětem pro poutní kázání nebo je to odkaz, který je realitou života našich rodin v dnešní době? Kolikrát člověk slyší: “Tam to mezi manželi skřípe, děti jsou osamělé, zalezlé u počítače, mobilu či televize.“ Přitom všichni novomanželé v den svatby zářili, byli opojeni vzájemnou láskou, štěstím. Jenže stát se zralým milujícím manželským párem plným vzájemné úcty, lásky a respektu je náročný celoživotní úkol. Tato skutečnost nepřijde sama od sebe, musí se o ni usilovat, pěstovat ji vzájemnou úctou, rozhovory, společným bytím jeden pro druhého. Kolik radosti a lásky je vidět na rodičích, když nesou své dítě ke křtu. Po čase však mají pocit, že se jim dítě odcizilo. Vidí, že se trápí, ale místo toho, aby přišlo za nimi, hledá odpověď na své trápení mezi kamarády či na internetu. Mnohdy má dítě pocit, že nenaplnilo očekávání svých rodičů. Vím, že to je náročné, a v hluboké úctě si vážím všech rodičů, kteří usilují o to, neztratit důvěru svých dětí. Rodičů, kteří se v ovzduší lásky a naslouchání snaží pomoci dětem rozpoznat jejich dary, které jim Bůh dal, a pomáhají jim je rozvinout. Tyto děti, zahrnuté starostlivou láskou svých rodičů, plné důvěry a svobody, nemají potřebu utíkat do virtuálního světa, který na ně číhá na každém kroku, protože prožívají realitu skutečného světa svého života v ovzduší rodiny, přátel a širší rodiny církve. Už slyším ty rozčilené čtenáře a čtenářky, kteří říkají: „No jo, tomu panu faráři se to hezky mluví, když si žije sám na faře.“ Jenže osobně vidím určité podobnosti mezi lidmi žijícími v manželství a kněžími. Kněz při primiční mši svaté je také plný radosti a nadšení. Celý svůj kněžský život usiluje o to, aby si radost z kněžské služby uchoval. Vzhledem ke svým farníkům, ke kterým je poslán, přijímá poslání duchovního otcovství, ve kterém je vztah důvěry a naslouchání základním stavebním prvkem. V závěru bych rád vyzdvihl ještě jeden společný prvek mezi těmi, kteří žijí v manželství, a kněžími – a to věrnost v setrvání v tom životním stavu, který jsme si před Bohem zvolili. Jsem přesvědčen o vzájemné posile a povzbuzení věrnosti manželské a věrnosti kněžské. Kéž nám Bůh na přímluvu sv. Zdislavy žehná k té věrnosti, kterou jsme si před Ním zvolili k Jeho slávě, a k naší vzájemné posile. (z pohledu R.D. Víta Audyho z Frýdlantu – Zdislava 5/16)
Příjemnou, pohodovou dovolenou!
- zamyšlení
„Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.“ Bible, kniha Kazatel 4,6 Mnozí z nás toužebně vyhlížejí léto coby čas pro pěknou dovolenou. Ať už milujeme hory či moře, ať už raději zůstáváme doma v Česku nebo naopak míříme za novými zážitky do zahraničí. Ne všichni si hned uvědomujeme, že svou dovolenou naplňujeme Boží přikázání týkající se odpočinku. Je smutné, že dokonce někteří prožívají pocit jakési viny při týdenním či čtrnáctidenním „nicnedělání“. Umět odpočívat je podle biblických pravidel velkým tajemstvím a také zdrojem veliké radosti a požehnání. Žijeme v době, kdy jsme téměř všichni mimořádně „přezaměstnaní“. Za čím se v životě ženeme? Co je naším cílem? Když Ježíš posílal učedníky, kteří byli vyčerpáni z velmi pozitivní práce, aby si odpočinuli, činil tak slovy: “Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ (Marek 6,31). Ježíš znal velmi dobře nutnost a dar odpočinku. I my potřebujeme odejít alespoň na chvíli od své práce, každodenního stresu, rutiny a stereotypu, a z jiného úhlu přehodnotit svůj život... Jak vzácné, když můžeme být na chvíli osvobození od mobilů, notebooků, televize, rádia a podobných vymožeností a trávit čas jen spolu s partnerem, dětmi, či přáteli. Ježíši šlo především o to, aby učedníci zrestaurovali svoje duše. Boží přikázání platí pro všechny, nejen pro ty, kteří jsou posedlí prací.. Bůh odpočinul od svého díla, proč toho nejsme schopni my lidé? Zatímco Bůh dokončil své dílo, máme neustále pocit nedokončeného díla... A také asi nikdy neřekneme, že to, co je za námi, je dobré či dokonalé... To nejhorší je, když někdo nemá v životě jistotu toho, že dělá to, co dělat má... Ten, kdo nemá tuto jistotu, zřejmě marně hledá hlubší pokoj v srdci a odpočinutí pro své tělo i duši... Je těžké říkat některým lidem: Odpočiň si! Oni to nedovedou, protože pro ně je práce život a život práce. K čemu je sedmý den (sabat), den odpočinku? Co všechno nám dává? Přináší nám autentickou osobní radost. Mnozí se neradujeme ze života tak, jak bychom jako křesťané měli. Jsme příliš vážní, příliš přidušení okolnostmi života, příliš žijící pod neustálým stresem a tlakem. Podle Božího přikázání sabatu se máme radovat ze života, radovat se z jeho dárce. Jestliže naše neděle nejsou dostatečně radostné, pak nerozumíme odpočinku. Den odpočinku jsme také dostali kvůli srovnání, kvůli „kontrastu“. Umožňuje nám vidět ten sedmý den z perspektivy těch šesti předcházejících. Malíři a fotografové užívají kontrastu k tomu, aby se mohli zřetelně vyjádřit. Kontrast sedmého dne nám umožňuje nahlédnout do věčnosti. Uprostřed našeho času. Den odpočinku nás nutí k tomu, abychom mysleli na věčnost.
Boží příkazy začínají slovy: „PAMATUJ!“ Tedy nezapomínej... Každá práce, každý pracovní den, každý život musí mít svůj závěr, svůj konec. Pamatuj, že život může být skutečně šťastně prožit jenom tehdy, je-li v něm čas odpočinku, čas milosti, čas pokoje. A nakonec dar věčného odpočinutí. Pro všechen Boží lid. (Podle BTM) Akce NOC KOSTELŮ 2016 se konala v pátek 10. června po celé republice. V rámci naší jirkovské farnosti se zúčastnili tři kostely, a to: kostel svatého Václava ve Strupčicích (na programu bylo např. vystoupení pěveckého sboru Anonym z Chomutova, či promítání filmu Historie Strupčic. V kostele svatého Marka v Sušanech zaujala návštěvníky soutěž O poklad svatého Marka (interaktivní poznávání kostela) nebo již tradiční výhled z kostelní věže na západ slunce. Třetí byl kostel svaté Barbory v Otvicích, který nabízel spíše duchovní poselství (ticho, četba z Bible, společná modlitba Kompletoria.) Veliké uznání patří všem dobrovolníkům, bratřím a sestrám, kteří věnovali této akci svůj čas a námahu! Na Květnově se konala 1.6. 2016 pouť německého děkanátu Chemnitz, kdy přijeli poutníci autobusem přímo na Květnov. Na Květnově se konala 18.6. česká pouť orelská, kdy část poutníků šla pěšky z Chomutova, od kostela svaté Barbory, dále Bezručovým údolím, pak nahoru do Bečova a Blatna a po náhorních rovinách na Květnov. Někteří orlové přijeli i v krojích.
Slavnost Božího Těla se konala v neděli 29.5. v kostele svatého Jiljí. Procesí pak šlo kolem kostela se zastávkou na oltáři pod freskou.
Putujeme Krušnohorským vikariátem Vodní nádrž Nechranice je s rozlohou 1338 ha pátá největší přehradní nádrž České republiky a také přehradní nádrž s nejdelší sypanou přehradní hrází ve střední Evropě (3280 m). Maximální hloubka je 46 metrů. Vodní elektrárna má dvě Kaplanovy turbíny, s hltností 16 metrů kubických za sekundu a výkonem 5 MW. Nechranická přehrada leží mezi městy Kadaň, Chomutov a Žatec. Levá (severní) část nádrže i celá hráz spadá do katastrálního území Březno u Chomutova (do nějž patří i vesnice Nechranice nacházející se bezprostředně pod hrází), jižní část nádrže je rozdělena do katastrálních území Vikletice, Vadkovice a Poláky (patřících k obci Chbany). Na západní a severozápadní straně končí u břehu nádrže katastrální území obce Rokle a kadaňské katastrální území Tušimice. Přehrada byla vybudována na řece Ohři v letech 1961 až 1968, zejména jako zdroj vody pro nedaleké elektrárny v Tušimicích. V současnosti je využívána především k rekreaci. Zároveň byla vyhlášena Ptačí oblastí (předmětem ochrany je husa polní) a je součástí soustavy Natura 2000. Výstavba a zatopení byla příčinou zániku těchto obcí: Běšice, Chotěnice, Čermníky, Dolany, Drahonice a Lomazice. Všechny patřily církevní správou pod kadaňské děkanství. Více si o nich povíme v příštích číslech Aegidia. V roce 2015 odkryli archeologové na břehu přehrady 48 středověkých hrobů z 12. století. Průzkum raně středověkého pohřebiště v Polákách byl umožněn nízkou hladinou vody v nádrži. Odborníci předpokládají, že v lokalitě může být dalších až 200 hrobů a zbytky kostelíku. Další průzkum se uskuteční v letošním roce. Průmyslový vodovod Nechranice (PVN) je vodovod, který byl vybudován za účelem zásobení Chomutovska a Mostecka povrchovou vodou z Ohře s použitím pro průmysl, energetiku a zemědělství. Vedle Podkrušnohorského přivaděče se jedná se o druhou stavbu tohoto účelu v oblasti. Průmyslový vodovod Nechranice zásobuje vodou např. Železárny Chomutov, elektrárnu Komořany a Chemopetrol. Voda z průmyslového přivaděče byla využita při hydrické rekultivaci vodní nádrže Benedikt. V letech 2008—2012 se díky vodovodu napouštělo jezero Most. (zdroj: Wikipedia) Citát na měsíc: „Lidský život není tak pomíjivý jako luční kvítí; je zakořeněný ve věčnosti - v srdci Toho, který už neumírá.“ (V.Kodet)
