Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí www.jirkov.farnost.cz
pro Jirkov a okolí, duben—květen 2013 (č.97)
Farní pouť na Moravu (Velehrad, Kopeček) se koná 4.7.-6.7. 2013
POZVÁNKY * Poutní mše svatá ke cti sv. Marka bude v Sušanech v sobotu 27.dubna 2013 ve 14:00 hodin. Účastníky mše čeká překvapení. Po mši následuje pohoštění na návsi. Další mše budou 12.5. a 9.6. ve 12 hod. * Mše v Boleboři budou 28.4., 26.5. a 30.6. v 15 hodin. * Eucharistický den bude v Jirkově 3.května (pátek). Po mši v 9 hod. bude adorace. * Jarní pouť a Eucharistický den na Květnově se uskuteční v sobotu 4.května. Začátek bude tentokrát u opraveného kříže na návsi v 10:00 hod. Po požehnání renovovaného kříže se odebereme průvodem alejí a po růžencových schodech ke kostelu. Mše v 10:30 hod. Po mši následuje mariánská pobožnost. Po přestávce na občerstvení začne v 12:30 adorace. V 13:00 bude uděleno svátostné požehnání. Bus jede jako vždy z Jirkova od Hudební školy v 9:15 a zastavuje v Chomutově u divadla v 9:25 hod. Zpátky jede v 13:15 hod. z Květnova.
* Pobožnost u kapličky ve Strupčicích (směr na Hošnice) bude na státní svátek 8.5. (středa) v 16 hod. Ke kapli se dá dojet autem. * Rekolekce pro biřmovance se uskuteční v klášteře ve Slaném v sobotu 11. května. Odjezd auty od fary v Jirkově je v 8:00 hod. V programu bude prohlídka kláštera, přednášky, příprava ke svátosti smíření, svátost smíření - zpověď, mše svatá, oběd v refektáři a svačina. Akce je zdarma. Je možné v klášteře zakoupit místní produkty - ovocné marmelády. Návrat do 19:00 hod. * Noc kostelů se bude konat v pátek 24.5. v jirkovském kostele 20-22 hod. Můžete se dostat do míst, kam se běžně nesmí. Začátky prohlídek v 20 a 21 h * V pátek 17.5. bude mše svatá v kapli ve Vinařicích v 17:00 hodin. * V sobotu 25.5. pořádá chomutovská farnost zájezd ke sv. Zdislavě do Jablonného v Podještědí. V případě zájmu volejte na chom. Faru: 474 651 396 * Mše svatá s biřmováním (udělováním svátosti křesťanské dospělosti) se uskuteční v děkanském kostele v Jirkově dne 26. května v 10 hodin. Biřmovat přijede litoměřický biskup Mons. Jan Baxant. Pro biřmovance bude po mši připraven oběd s otcem biskupem. Pro jejich kmotry a známé bude pohoštění v učebně fary.
* Slavnost „Božího Těla“ a průvod ke čtyřem oltářům se uskuteční 2.6. * Turnaj v ping-pongu se uskuteční na jirkovské faře v sobotu dne 8.června. Začátek je v 14 hodin. Zájemci se zaregistrují na místě. Letos proběhne již druhý ročník turnaje „O putovní pohár jirkovského děkanství“. * Mše svatá ke cti svatého Jana Křtitele se bude konat v kapli na zámku Červený hrádek v neděli 23.6. v 15 hod. ** Třídenní Pouť na Velehrad, Sv.Kopeček a jiná poutní místa se uskuteční ve dnech 4.7.-6.7. 2013. Cena je 800 Kč. Je možné už zaplatit. Noclehy budou na faře v Boršicích a po rodinách. S sebou deku nebo spací pytel, zpěvník (Kancionál), růženec, pláštěnku, skládací stoličku (na Velehrad), dobrou náladu. ** Tradiční poutě na Květnově se konají o nedělích: 7.7., 14.7., 21.7. Začíná se modlitbou na růžencových schodech v 8 hod. Mše svaté česky v 8:30 a 10:30 hod. Německá mše v 14:15 hod. Autobus pojede z Jirkova (Umělecká škola) v 7:15 a zastavuje v Chomutově u divadla. Zpět jede po skončení druhé české mše. POZOR: V těchto dnech nejsou mše ani v Jirkově ani ve Strupčicích ani v Sušanech. ———ZAŽILI JSME V DUBNU Velikonoce byly letos hodně chladné a to se trochu podepsalo na návštěvě bohoslu-
žeb. Je však třeba poděkovat těm, kteří kostel krásně vyzdobili, schole za hudební a pěvecký doprovod, asistenci za ministrování. Přejeme nově pokřtěným Danielovi a Františce hodně Božího požehnání. O obřady velikonočního tridua nepřišli ani obyvatelé v Domovech důchodců U dubu a na Mládežnické.
Štrúdlování II. Ročník - kvalitní štrúdly upekli paní Jermilovová, paní Güntherová, rodina Šimonova a pan Müller. Celkem se za ně vybralo 2081 Kč. Peníze byly poslány na účet Papežského misijního díla. Všem aktivním (kteří napekli) i pasivním účastníkům (kteří koupili) Pán Bůh odplať. Biřmovanci na Velehradě Duchovní obnovu s ohledem na cyrilo-metodějskou misi, která přinesla našim předkům bohoslužbu ve slovanském jazyce, jsme prožili na Velehradě, na hoře svatého Klimenta a v Boršicích. V místech, kde tito svatí dva bratři žili a pracovali. O velkomoravské říši a také její křesťanské povaze se stále více dozvídáme z aktuálních vykopávek v Mikulčicích i z nouzových průzkumů ve Starém Městě. V Mikulčicích bylo prozkoumáno minimálně 10 kamenných kostelů. Navštívili jsme i jeden poslední stojící, který je už na slovenské straně, ale blízko řeky Moravy. Jedná Hora sv. Klimenta - v kapličce se o kostel svaté Markéty. Podobný kostel, zasvěcený svatému Janovi (Křtiteli), byl postaven na Modré, hned vedle původního nálezu. U biskupského kostela svaté Bohorodičky, resp. Archeologického zvýrazněného půdorysu, jsme rozjímali o posledních dnech biskupa Metoděje. Zde v Sadech u Uherského Hradiště byl pochován, ale jeho ostatky nečekal klidKostel svaté Markéty Antiochijské ný osud. Příliš mnoho nepřátel zavinipamatuje Velkou Moravu lo, že dnes nevíme, kde se nacházejí.
Na Velehradě proběhla v dubnu i pouť kněží. Na tu jsme jeli společně čtyři kněží z naší diecéze (z Jirkova, z Chomutova, z Kadaně, z Loun). Byli jsme opět ubytovaní v Boršicích na faře a na přednášky a bohoslužby jsme na Velehrad dojížděli. Třídenní program byl bohatý a i pan farář Anton se o nás dobře staral a tak se nám ani nechtělo vracet. Jedna věc mě těší, že se v červenci na Velehrad a do Boršic podíváme při farní pouti.
Velehrad
Mše svatá za účasti kněží krušnohorského vikariátu se konala v kostele svatého Jiljí v Jirkově. Hlavní celebrant byl vikář Řehoř. Na obr. zleva: duchovní otcové: Josef, Miroslav, Řehoř, Alois, Jan, Radim, Šimon, Artur. Biřmovanci u hrobu arcibiskupa moravského a panonského. Zde v Sadech u Uherského Hradiště, snad na přání sv. Metoděje, byl na výšině zbudován biskupský kostel Bohorodičky. Dne 6.dubna roku 885 byl do něj první biskup naší země i pochován. Než zemřel, jmenoval svého nástupce - sv. Gorazda.
Hrob Metodějův
V květnu 16. 5. si připomínáme sv. Jana Nepomuckého Svatý Jan Nepomucký je patronem Čech, kněží a zpovědníků, uchování zpovědního tajemství, cestování, poutníků, šťastného návratu (proto jsou jeho sochy umístěny většinou na rozcestích a na mostech), lodníků, vorařů, mlynářů, proti pomluvám, za mlčenlivost, proti nebezpečím z vody, jezuitů, patron všech vod. V Jirkově se k soše svatého Jana vztahuje událost, kterou popisuje Rudolf Pensler ve své kronice Dějiny města Jirkova a zámku Červený hrádek (r.1928): „V roce 1708 (20.května)vypukl na náměstí požár, který se za silného větru rychle rozšířil a během jediné čtvrthodiny zasáhl domy od ulice Masné krámy až do ulice Zaječické. V první z obou ulic zůstal ušetřen jen dům Ferdinanda Küttnera u mostu přes Bělu, a proto majitel jako dík svému ochránci nechal postavit sochu svatého Jana z Nepomuku, která je ještě dnes dobře zachovalá.“ Sochu zhotovil v roce 1708 Jan Brokoff a ona svědčí o zázračné události i v 21.století. Navíc byla při úpravách městského centra očištěna a konzervována za 110 tisíc, jak psaly Jirkovské noviny v roce 2012. Podle dochovaného nápisu na soklu sochy mohl být Küttner pekařem - preclíkářem. Zajímavé je to, že v té době ještě Jan z Nepomuku nebyl svatořečen (r.1729) ani blahořečen (r.1721) Sochy svatého Jana Nepomuckého byly umisťovány především k mostům přes řeky. Jak se rozšiřovala v podkrušnohorské krajině povrchová těžba uhlí tak se postupně mnohé sochy přemístily na nepůvodní místo. Tím se ztrácí i jejich genius loci. V Jirkově nám naštěstí zůstala uchovaná pozice sochy i s věnováním a zůstal i dům č.p.82, uchráněný před požárem. Jinak na území jirkovské farnosti (od Kalku po Sušany) je nám známo pět soch svatého Jana Nepomuckého. Tři z nich stojí na svém místě (Jirkov, Vrskmaň, Sušany) a další byla přemístěna z Tušimic do Strupčic, resp. z Kyjic do Vrskmaně.
V Sušanech najdeme svatého Jana také na svém původním místě, nedaleko Sušanského potoka, pod velkým košatým stromem na návsi. Na rozdíl od ostatních popisovaných má socha z roku 1797 pestré zbarvení. Svatý Jan má na sobě černou kleriku a černý biret na hlavě (kněžské oblečení kdysi i dnes), bílou rochetu (dodnes se používá k bohoslužbě, a to jak kněžími, tak i ministranty), zlatou štolu a zlaté je i tělo Ukřižovaného Krista. Zlatá je v ikonografii barvou božství. Přehoz přes ramena, jakási kanovnická mozeta, značí že byl kanovníkem (nejprve u sv. Jiljí v Praze, pak na Vyšehradě). Ve Strupčicích najdeme poblíž kostela v malém parčíku sochu, kterou vytesal J.Vetter v roce 1723 původně pro Tušimice. Tato socha je v typickém barokním pohybu, skoro mi to připomíná, jako by Jan s křížem tančil. Jakoby už byl Jan v nebi a měl za sebou všechny výslechy, mučení, natahování na skřipec, hození do Vltavy… „Teď už se raduje se svým Pánem,“ jak je psáno v Bibli. Obě sochy, které patří obci Strupčice byly v nedávné době restaurovány.
Ve Vrskmani najdeme hned dvě sochy svatého Jana. Mladší na vysokém sloupu je místní, vrskmaňská socha, z roku 1886. Hodnotnější je barokní socha, přesunutá sem z Kyjic. Stojí na návsi u rybníka a i ona je po rekonstrukci. Všechny sochy o kterých tu píšeme, vlastní jednotlivé obce.
Na Kyjickém vyobrazení je Jan Nepomucký v typickém barokním pohybu, tentokrát před Kristem na křížku smeká s úctou biret a hodlá políbit rány Kristovy, jak je tomu zvykem v církvi na Velký Pátek. Tedy dost netradiční vyobrazení. Kdysi stála socha sv. Jana i v Otvicích. Citujeme z publikace Z.Binterové - Otvice: „Začátkem 20. století …. K Otvicím patřilo také přemostění železnice z Duchcova, Jirkovská silnice s tzv. „Černým mostem“ a také socha sv. Jana Nepomuckého, stojící u Chomutovské silnice mezi 2 lípami.“ Kdo ví, kde se teď nachází? Máte někdo fotografii nebo kresbu? Za informace budeme rádi. MUČEDNÍK PRO VĚRNOST A MLČENLIVOST Narodil se v Pomuku poblíž Plzně kolem roku 1345 jako syn soudce, dle některých historiků se jednalo o starostu Pomuku. První vzdělání se mu dostalo v blízkém cisterciáckém klášteře a pak studoval na pražské Karlově univerzitě. Od roku 1370 vyhotovoval a podepisoval úřední listiny jako veřejný notář v kanceláři pražského arcibiskupa. Podepisoval se: "syn Welflína z Pomuku, klerik pražské diecéze, z císařské autority veřejný notář". V roce 1380 přijal kněžské svěcení a z generálního vikariátu odešel působit jako farář kostela sv. Havla na Starém městě. Současně pokračoval ve studiu církevního práva. V letech 1382-1387 studoval práva na universitě v italské Padově a dosáhl tam doktorátu. Po návratu do Prahy se stal kanovníkem kostela sv. Jiljí a později i vyšehradské kapituly. V té době se zhoršoval vztah mezi králem Václavem IV., který byl synem císaře Karla IV. a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Václav IV. měl slabší morálku a podléhal náladám a intrikám bezcharakterních oblíbenců. Kvůli nim porušoval křesťanské zásady i církevní předpisy, zatímco Jan z Jenštejna byl horlivý a církvi oddaný, usiloval odstraňovat právní nedostatky a bylo-li třeba vystupoval i proti králi. Proto ho opouštěli někteří spolupracovníci. Namísto generálního vikáře Kuneše z Třebovle jmenoval proto v září 1389 Jana z Pomuku, jehož charakter i věrnost církevní službě poznal v době jeho notářského působení. V následujícím roce se Jan stal i žateckým arcijáhnem se správou pěti děkanátů.
Václav IV. se rozhodl omezit arcibiskupovu moc zřízením nového biskupství, které se snažil v Římě prosadit a dostat tam na další stolec jemu vyhovujícího preláta. Za sídlo budoucího biskupství si vybral benediktinský klášter v Kladrubech, který chtěl s blížící se smrtí opata Racka zrušit, aby jeho majetek finančně zajistil nové biskupství. Když však počátkem roku 1393 opat zemřel, král Václav, užívaje si se svými milci kratochvíle na hradě Žebráku, se o tom nedozvěděl. A mniši si pospíšili se zvolením nového opata Olena a arcibiskup ohlásil lhůtu ke vznesení možných námitek. Ve vymezené době žádné podány nebyly a tak už 10.3. za přítomnosti svědků generální vikář Jan ve své kanceláři na arcibiskupském dvoře volbu potvrdil a tím byl zmařen plán krále. Ten, když se to dozvěděl, zuřil a veřejně vyhrožoval smrtí zejména úředníkům arcibiskupa. Jan, když se to dozvěděl, odešel snad hned 15.3. s Mikulášem Puchníkem na arcibiskupův hrad do Roudnice. Dne 19.3. hledali už královi i arcibiskupovi rádci při společném setkání řešení situace. Když se sešli s králem, s jeho rádci a ozbrojenci, arcibiskup krále požádal, aby nevěřil falešným zprávám namířeným proti královské vládě. Král začal nadávat a nařídil zatknutí nejbližších čtyř arcibiskupových spolupracovníků, tím schůzka skončila. Zbrojnoši odvedli zajatce do kapitulní síně pražského hradu. Tam král vyslechl profesora církevního práva a děkana kapituly Bohuslava z Krnova, přičemž mu rukojetí svého meče způsobil krvácející zranění v obličeji. Pak ostatní zajatce nechal odvést k výslechu na staroměstskou radnici, tam Sv. Jan Nepomucký v Rakousku osvobodil hofmajstra Něpra a ostatní tři dal odvést do mučírny soudního domu (č.p. 404 na rohu Můstku a Rytířské ul.). Tam nakonec propustil Knoblocha a po kratším mučení Mikuláše Puchníka, kteří napřed museli podepsat přísahu mlčenlivosti. Generální vikáři byli nataženi na skřipec a páleni loučemi na bocích. Zuřící král se soustředil na mučení Jana, kterému osobně loučí propálil bok. Od Jana se chtěl dozvědět více věcí, mimo jiné se traduje, že i to, z čeho se královna Žofie u něj zpovídala. Napovídají tomu i poměry mezi ní a králem. Když král byl na cestách či honech, mladá královna odháněla pocit opuštěnosti zábavami na pražském hradě a s těmi souvisel i vznik pověstí o její nevěrnosti.
Václav jí moc lásky neprojevoval, za nenormální se považuje, že ji nechtěl korunovat ani před tím, než se začalo připravovat jeho sesazení a po jedenáct let jí nedovolil spravovat majetky patřící ke věnu české královny. Žofie zase snad od svatby měla důvěru v Jana, který zastával jednu z nejvyšších církevních funkcí, nebyl na straně krále a byl zkušený odborník i na církevní práva, mohl jí nejvíce pomoci a tak zde je v pozadí další důvod Janova krutého mučení na skřipci. Při tzv. štosování, zavěšení vyslýchaného za svázané ruce na zádech a natahování, došlo u Jana k vyvrácení pažní kosti v kloubu a k nalomení akromiálního výběžku pravé lopatky, jak bylo zjištěno na jeho ostatcích a potvrzeno odborníkem prof. MUDr. E. Vlčkem v roce 1993, při výzkumu ostatků povoleném kard. Tomáškem. Z průzkumu ostatků je potvrzeno i další zacházení s Janem a nález v jeho lebce. Také bylo odhadnut jeho věk na 45-50 let. Arcibiskupův vikář Jan za své mlčení zaplatil životem. Utrpěl rány pěstí a kopanci, vedené velkou silou do obličeje, až nakonec došlo ke krvácení do přední a střední jámy lebeční a k šoku. Horní čelist mu byla odlomena, rameno dolní čelisti nalomeno a lební spodina mnohonásobně rozlámána. Rozsah zranění vedl ke smrti před shozením do Vltavy. Tomu odpovídá i čas objevení jeho těla na hladině. Dne 20.3. kolem 21. hodiny byl vhozen Jan do Vltavy a jeho tělo vyplavalo 17.dubna, kdy ho rybáři uviděli v řece s pěti světly, hvězdám podobnými, kolem hlavy. Odtud jeho hvězdy mezi atributy, které krom P.Marie nemá žádný další světec. Přechodně byl pohřben v blízkém kostele sv. Kříže. Místo vhození Jana do Vltavy.
15.4. 1719 byl komisionálně otevřen Janův Praha - Karlův most hrob a při prohlídce jeho ostatků vypadla z lebky organická hmota o velikosti lžíce. Pět odborníků se shodlo na tom, že se na pohled jedná o jazyk. Při zkoumání této relikvie o šest let později při třičtvrtěhodinovém vyjmutí hmota naběhla a zčervenala. Podobně při šetření posledním, kdy se moderními metodami zjistilo, že jde skutečně o hmotu patřící ke zkoumaným kostem, shodnou po stránce imunologické i sérologické. Šetření v elektronkovém mikroskopu ukázalo, že jde o suchou mozkovou tkáň a při zvlhnutí v r. 1725 došlo k oživení základní červenohnědé barvy i k částečnému nabobtnání. Mozková hmota pak byla znovu uložena do relikviáře, kde nadále zůstává ve tvaru jazyka. Jan Nepomucký byl blahořečen Inocencem XIII. 31.5. 1721 a kanonizován 19.3. 1729 Benediktem XIII. Svatý Jane Nepomucký - oroduj za nás!
Zachránil mi život!
Svědectví Kateřiny P.
Jsem žena ve středním věku, ale skutečně jsem začala žít teprve nedávno... Můj život by se dal převážně popsat slovy: úzkost a strach. Vyrůstala jsem v neharmonické rodině. Jen formálně s křesťanskými prvky. Víra tu byla „mrtvá“. Láska u nás neměla své místo, vládl tu démon alkoholu, násilí, agresivity a s tím samozřejmě i strachu. Otec je alkoholik... Nyní žije již sám ve svém „domu hrůzy“, jak jej maminka nazývá. Spokojenost nepřicházela „Domov“ jsem opustila hned, jak to šlo. Ihned po střední škole jsem se odstěhovala a vytvořila si vlastní, snad i „harmonický a klidný život.“ Odpustila jsem všem, neboť bez odpuštění není žádné cesty dál. Můj život tehdy by se tedy mohl zdát až idylický. Fungující partnerský vztah, hojnost všeho po materiální stránce, dobré zaměstnání, dobré vztahy. Ale spokojenost a naplnění nepřicházely, právě naopak: kdesi uvnitř hluboká propast v srdci, jako by se jen víc a víc prohlubovala. Noční můry Spánek se pro mne stal symbolem strachu. Nejraději bych byla stále vzhůru. Chystala jsem se vyhledat psychologa, ale návštěvu jsem stále odkládala. A tak jsem hledala pomoc, kde se dalo. Studovala jsem informace o nočních můrách, ale nikde jsem nenašla odpověď na to, co se to vlastně děje a proč. Tyto noční útoky zlého neustávaly. Byla jsem už naprosto vyčerpaná a zoufalá. Navíc jsem se bála někomu se s tím svěřit. Několikrát jsem měla silné nutkání vzít si i život... Byl to vyčerpávající boj. Krůček správným směrem Do kostela jsem nechodila, ani nevím proč...Až jednou před Velikonocemi jsem měla touhu jít do kostela. Ihned po zasednutí do lavice mne polila nevýslovná láska a pocit bezpečí. Jako bych se vrátila domů. Cítila jsem se jako v té nejláskyplnější náruči... Cítila jsem se zachráněna... Nešlo dělat nic jiného, než plakat. Byl to ale jen první krůček správným směrem. Útoky zlého se sice zmírnily, ale nezmizely úplně. Skutečná pomoc Zjistila jsem, že nestačí jen věřit v Boha, ale je nezbytné otevřít mu srdce a začít mu skutečně důvěřovat. Svěřit mu celý svůj život. Dnes jsem velmi šťastná a spokojená. Otevřela jsem srdce Pánu Ježíši, našemu Spasiteli a pozvala ho dál... On přišel a s ním i láska, pokoj, bezpečí, radost, síla a pocit dokonalého naplnění. Přišel a zůstává stále.
Stal se opravdový zázrak! Nikdo z lidí mi nedokázal pomoci, nebylo to zkrátka možné. Každá přežitá noc a nové ráno byly pro mě vítězstvím a zázrakem. Vím, jak bývala smrt blízko... Jen Pán Ježíš mi mohl pomoci! On je skutečná spása. Může nám dát všechno, může uzdravovat, zachránit. Dle mého poznání není nic lepšího, než přijmout spásu a lásku, která čeká na každého z nás! Podle BTM
Pouť ke svatému Markovi do Sušan, se letos konala v sobotu, 27. dubna. Na mši svatou se sešlo asi 30 věřících a po mši svaté slavili svatého Marka ještě na návsi pod dřevěným přístřeškem. Tato tradice se zrodila loni. U této příležitosti bylo vyrobeno na památku 40 hrnků s obrázkem sušanského kostela a nápisem Sušany. Tento dárek potěší každého. (Pokud by byly kvalitní fotografické předlohy, dala by se např. vyrobit celá série kostelů v okolí.) Při slavnosti vybrané peníze budou použity na výbavu kostela. Svatý Marku, oroduj za nás!
Je satan i dnes mezi křesťany úspěšný? Jeden z nejúspěšnějších autorů moderní britské literatury C. S. Lewis, známý především sérií knih Letopisy Narnie, napsal před padesáti lety rovněž úspěšnou knihu „Rady zkušeného ďábla“. V ní mistrně popsal taktiku zla. Posuďte sami, zda i v dnešní době, době internetu, satelitů a klonování platí stará známá pravda – že totiž lidské srdce je po věky věků stejné.
C. S. Lewis
1.ukázka: Satan svolal světové shromáždění padlých andělů. V zahajovacím projevu ke svým zlovolným pomocníkům pronesl tato slova: „Nemůžeme zabránit křesťanům, aby chodili do kostelů a četli Bibli, na které celé generace lpí. Musíme udělat něco jiného, budeme se například snažit zamezit jim v navázání důvěrného vztahu s Kristem. Pokud se jim podaří navázat s ním vztah, je naše moc nad nimi zlomena. A proto: nechme je chodit do kostelů, modliteben, jejich konzervativní styl křesťanství nám vůbec nevadí. Především se zaměřme na jejich čas. Musíme být každý den v jejich blízkosti a snažit se zabránit jim v osobním kontaktu s jejich zachráncem.“ „Jak to máme udělat?“ volali pomocníci. „Zaměstnávejte je malichernostmi, které by zaplnily jejich mysl. Zaplavte jim schránky reklamními letáky a katalogy zdarma, nabízejte různé služby a falešné naděje. Lákejte je výhodně utrácet a potom si půjčovat. Ať se jim peníze stanou nepostradatelné. A musíte také přesvědčit ženy, ať místo dětí chtějí kariéru, manžele ať jsou stále v práci a nemají čas na děti. Jejich rodiny se začnou brzy rozpadat a s dětmi bude lehká práce. Drážděte jejich smysly, ať neslyší tichý hlas svého Pána. Všude přítomné rádio, také v autě, televize a časopisy u postele, to vše jim zabrání naslouchat jeden druhému a myslet na přítomnost i budoucnost. Bombardujte jejich mozky zprávami 24 hodin denně. Když se věřící sejdou, nedopusťte, aby čerpali sílu z Bible. Přihrajte jim klepy a různé vnitřní problémy, aby jim zahrály na nervy. Naplňte jejich čas spoustou dobrých důvodů, proč nemít čas na modlitbu. Brzy budou pracovat z vlastních sil a pro dobré důvody obětují zdraví i rodinu.“ Shromáždění skončilo. Ďábelští pomocníci nedočkavě odešli plnit své úkoly. Byl ďáblův návod úspěšný? Odpovězte si sami... 2.ukázka: Teď mě napadá: tvůj pacient je teď pokorný; už jsi ho na to upozornil? Propašuj do jeho mozku příjemnou myšlenku: „Propánakrále, já jsem pokorný!“, a téměř vzápětí se v něm objeví pýcha – pýcha na vlastní pokoru.
Není láska jako láska. Když se řekne láska, každý si vybaví něco úplně jiného. To proto, že každý je úplně jiný. Ale není láska jako láska. Jedno slovo – a přesto skrývá mnoho podob. Existují totiž čtyři řecká slova, která vystihují různé podoby lásky. Láska Storge - slovo „storge“ vyjadřuje přirozenou náklonnost. Láskou „Storge“ můžu milovat svého chlapce stejně jako svého psa. Je to v podstatě „pohnutí duše“ směrem k tomu, co je mi blízké a co mám rád, kde nebo s kým se cítím dobře. Dalo by se říct, že je to do určité míry láska sobecká, myslící především na sebe a své potěšení. Láska Filia - slovo „filia“ je rovněž vyjádření sympatie či náklonnosti k něčemu či někomu, ale jde už o vztah. Láska „filia“ odpovídá na projev ocenění nebo laskavosti. Nesleduje pouze své osobní štěstí, ale vnímá i potřeby druhých. Dokáže být hluboká a je v srdci vyvolávána tím, že se mi někdo líbí nebo se mi na něm něco líbí. Láska Eros - slovo „eros“ vyjadřuje lásku vášnivou, tělesnou. Tato láska myslí především na to, co od druhého získá. Jednoduše řečeno, chlapec má sexuální styk s děvčetem ne proto, že by ji doopravdy miloval, ale proto, že potřebuje naplnit své sexuální představy. Ale je to i naopak. Děvčata také nabízí svá těla hlavně kvůli penězům nebo potřebě někoho získat. Až potom také k naplnění sexuální touhy nebo potřeby. Láska „eros“ patří jednoznačně do manželství. Láska Agape - slovo „agape“ je nejvznešenější slovo pro lásku. „Agape“ je láska úcty a ocenění. Miluje i tehdy, když se milovaný nebo milovaná změní k horšímu. Například: chlapec se zamiluje do krásné tváře jedné ze svých spolužaček. Když se sblíží, zjistí, že je nejen krásná navenek, ale i tím, jaká je. Vezmou se. A jednoho dne ona přijde o svou krásnou tvář při autonehodě. A on? Ani tehdy ji nepřestane milovat. Je to vzácný druh lásky, které se musíme učit od našeho Stvořitele. Byl to právě on sám, kdo nás tak velmi miloval, že za nás obětoval to nejdraží, co měl - svého Syna Ježíše Krista. Láska „agape“ nemyslí na sebe, ale na druhé. Je to láska bez podmínek, toužící po tom, aby „ten druhý se měl dobře“. O lásce „agape“ by se dalo napsat mnoho slov, ale nic nedokáže vyjádřit to, co je už o ní napsáno v Bibli (v
1.Kor, 13 kap.) Je jenom na vás, abyste podle toho, co jste se dnes dozvěděli, posoudili, kde se ve vztahu nacházíte a co byste možná mohli změnit. Ale tou největší změnou, kterou můžete udělat, je odevzdat svůj partnerský život do Božích rukou. Bůh sám ví, že jste stvořeni jako „muž a žena“ a když teď budete hledat především jeho království, On vám tu pravou nebo toho pravého včas „přihraje“. Je Božím přáním, aby i ve vašem manželství byla právě láska agape na prvním místě.
Mikulčice
mu císaři Michalovi. Sem přišli Cyril s Metodějem. Zde je možná Rostislav pohřben a také jeho předek Mojmír I. Svatoplukův hrob se předpokládá v Sadech. Z vděčnosti za dar víry i kultury vyrobil bulharský sochař Emil Venkov sousoší svatých bratří Cyrila a Metoděje, které je umístěné právě na „Hradu Morava“ u Mikulčic - a je symbolem letošních výročních oslav.
podle BTM, Brno
Na titulní straně Aegidia nám sousoší svatých Cyrila a Metoděje připomíná 1150. výročí jejich příchodu na Moravu. Mikulčice, přesněji Valy u Mikulčic. Z archeologických zkoumání lze říct, že zde bylo velkomoravské město, ale jak se jmenovalo? Z písemných pramenů se nabízí zatím nelokalizovaná podivuhodná tvrz Rostislavova“. Sídliště bylo obtékáno řekou Moravou a těšilo se z ochrany dřevěné hradby. Někteří historici tvrdí, že zde se jmenovalo sídliště „Hrad Morava“, a bylo jádrem říše Velkomoravské. Odsud pravděpodobně vyslal své posly kníže Rostislav k byzantské-
Historické zastaveníčko Saběnice (německy Sabnitz) je osada, která je součástí obce Havraň. Nachází se v nadmořské výšce 254 metrů, asi 8 km jižně od města Mostu. Osadou prochází silnice č. 251 do Jirkova. Název Saběnic vznikl odvozením z osobního jména Saběn (případně Soběn); šlo tedy o "ves lidí Saběnových". Je možné jej považovat za název vlastnický, odvozený od jména zakladatele. Nejstarší zpráva o vsi pochází už v listině z roku 1281, kdy je zmiňován svědek Vlček ze Saběnic. Ve 14. století vlastnilo ves více majitelů. V roce 1437 zapsal Petr ze Saběnic, syn Maříka řečeného Slepičák, z poplužního dvora 40 kop grošů věnné zástavy své matce Ofce. V roce 1460 prodala již zmíněná Ofka ze Saběnic svou věnnou zástavu a další dědictví Jankovi ze Saběnic a Janovi z Března. Kolem roku 1541 prodal Hanuš z Fictumu ves městu Mostu, ale ve vsi zůstalo několik svobodných dvorů. Mostecký majetek byl v letech 1615-1628 ve správě špitálu sv. Ducha. Most v 17. století začlenil Saběnice do svého panství Kopisty, jehož součástí ves zůstala až do roku 1848. Obyvatelstvo se živilo především zemědělstvím. V polovině 17. století zde bylo 13 hospodářů, celkem obdělávali 382 hektarů, vlastnili 43 potahy, dohromady měli 51 krav, 41 jalovic, 163 ovcí, stejný počet vepřového dobytka a 26 koz. Na návsi u rybníku stávala kaple svaté Anny (viz obr.). Velká mešní kaple podkovovitá (cca 4,5 x 8 m), vysoká asi 9 m, se sedlovou, vzadu zvalbenou střechou a věžičkou. Zničena byla v letech 1960-65. Mezi pamětihodnosti se řadila i socha svatého Prokopa, z roku 1738, dnes již zmizelá. Další památka, socha na vysokém sloupu (na obr. na návsi) s názvem Ecce Homo (vyobrazení Krista) se nyní nachází v zahradě zámku v Chrámcích. V současnosti je v Saběnicích 26 domů. Citát na květen: „Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci naději, spánek a smích.“ (Immanuel Kant)
