Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí www.jirkov.farnost.cz
pro Jirkov a okolí, červen 2013 (č.98)
23.6. (ne) Mše svatá ke cti Narození svatého Jana Křtitele v zámecké kapli na Červeném hrádku bude v 15 hod. 4.7.-6.7. (čt-so) Farní pouť na Velehrad, Sv.Kopeček, Sázavu a Číhošť. Cena zájezdu 800 Kč. Děti zdarma. 7.7., 14.7., 21.7. (ne) Tradiční poutě na Květnově. Mše svaté česky v 8:30 a 10:30 hod. Německá mše v 14:15 hod. Předtím vždy modlitba růžence. Před mší v 8:30 na růžencových schodech. Pozor, autobus nepojede. Zavčas si sežeňte odvoz, nebo kontaktujte farní úřad, kde se vám budeme snažit pomoci. POZOR: V těchto dnech nejsou mše ani v Jirkově ani ve Strupčicích ani v Sušanech. 15.7.-20.7. (po-so) Cyklistické putování Ondroštour. Informace budou upřesněny. 31.7.-10.8. (st-so) Pařeztour do Slovenského Krasu. Pěší putování po jeskyních, roklinách a náhorních planinách. Celkem asi 120 km. 18.8. (ne) Farní den u příležitosti narozenin pana faráře (40). Mše svatá je v Jirkově v 9:00 hod. Strupčičtí přijedou do Jirkova. Po mši na dvoře fary posezení s přáteli. 24.8. (so) Výroční česko-německá mše svatá v kostele svatého Mikuláše v Boleboři. Letos slavíme 20 let od posvěcení nového kostela, jehož stavbu financovali němečtí rodáci. Mše bude v 10 hod. Z Jirkova odjíždí farní bus od Umělecké školy v 9:00 hod.. Na Boleboři bude po mši malé pohoštění a poté odjezd busu zpět.
Příprava na červencové květnovské poutě se uskutečnila na faře v Jirkově. Byli přítomni kněží z Německa i Česka. V kostele svatého Jiljí byla sloužena českoněmecká mše. MD
Při jarní pouti na Květnově byl žehnán kříž na návsi. Hlavním celebrantem a hostem byl letos kanovník litoměřické kapituly Martin Davídek. Na pouť přijeli také věřící z Kadaně, Klášterce, Mostu či Litvínova. Kostel a růžencové schody jsou stále v opravě, ale doufáme, že vše dobře dopadne. MD
Biskup Jan Baxant z Litoměřic přijel v neděli 26. května do Jirkova. Cílem jeho návštěvy bylo biřmovat, neboli: udělit svátost křesťanské dospělosti,
dvanácti kandidátům. Biřmování bylo v naší farnosti po osmi letech. To biřmoval biskup Pavel Posád. Možná stejnou časovou etapu osmi let lze očekávat i do budoucna. Po bohoslužbě s obřadem biřmování následovalo pohoštění na faře a možnost setkat se s otcem biskupem neformálně. Biřmování bylo slavností nejen samotným biřmovancům, ale i celé farnosti. Tímto
končíme se skupinkou kandidátů a já jim děkuji za aktivní spolupráci při přípravě (orientace a čtení v bibli, studium katechismu, návštěva míst spojených s křesťanskou misií svatých Cyrila a Metoděje, zpovědní den u bratří bosých karmelitánů v klášteře Slaný). P.Mirek
Mše ve vinařické kapli Panny Marie byla sloužena v pátek 17. května. Poprvé se zúčastnil někdo i z blízkého domova důchodců - paní Babjaková.
Májová pobožnost u kapličky Panny Marie ve Strupčicích. Každoročně se scházíme u obnovené kapličky pod prastarou lípou mezi Strupčicemi a Hošnicemi. V roce 2010 byla požehnána otcem biskupem Janem z Litoměřic. Zpěvy řídil Mirek Rokoš.
Eucharistie "Ježíš vzal chléb, lámal, dával svým učedníkům a řekl: "Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo, které se za vás vydává." Po večeři vzal také kalich, dal svým učedníkům a řekl: "Vezměte a pijte z něho všichni: toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku." (Podle Mešního řádu) Obřad "večeře Páně", jinak "mše" nebo "slavení eucharistie", je centrální křesťanskou bohoslužbou. Znamení, která se při eucharistické slavnosti konají, nejsou jenom náznakem, symbolem, ale podle Kristova ustanovení to, co naznačují také uskutečňují. Uskutečňují tedy Kristovu přítomnost mezi námi. Chléb se stává tělem Kristovým, víno jeho krví. V okamžiku přijetí těchto darů se osobně setkáváme s Kristem. Eucharistická slavnost má charakter hostiny. V běžném životě se jídlem posilujeme, jídlo je nutné pro to, abychom žili. Avšak společným jídlem také vytváříme společenství. To vše uskutečňuje eucharistická hostina v rovině duchovní. "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný," řekl Kristus (Jan 6,54). Tím prohlásil, že ho potřebujeme tak, jako potřebujeme denní chléb. Že musíme jíst jeho tělo, musíme pít jeho krev, chceme-li být jeho, chceme-li na sobě naplnit to, k čemu nás vede. Eucharistická slavnost má charakter oběti. Z dějin náboženství víme, že člověk i při primitivním náboženském poznání pociťoval potřebu svůj vztah k Bohu nějak vyjádřit, a obvykle jej vyjadřoval obětí. Oběť byla znamením oddanosti a smíření s Bohem. Tyto významy se uplatňují i při eucharistické hostině. Mše tedy není jen připomínkou večeře Páně, ale zpřítomňuje se v ní Ježíšova oběť na kříži. Pavel o tom říká: "Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde." (1Kor 11,26) Při eucharistickém obřadu tuto skutečnost připomíná dvojí podoba chleba a vína, aby tak bylo naznačeno prolití krve, to je oddělení krve od těla. Poznámky pro praxi: Kristus je přítomen nerozdělený jak v podobě chleba, tak v podobě vína. Proto se při katolické bohoslužbě z praktických důvodů podává pouze eucharistický chléb. Jen při zvláštních příležitostech se podává "pod obojí". Přijímat eucharistického Krista bychom měli co nejčastěji. Je dokonce možné jít k přijímání i podruhé tentýž den, jsme-li přítomni na celé mši. Pouze ten, kdo není ve "stavu Boží milosti", tj. kdo se těžce něčím provinil, musí se dříve očistit svátostí smíření.
Jednu hodinu před přijetím těla Kristova je třeba dodržet eucharistický půst. Voda a nezbytné léky však půst neruší. Nemocným jsou povoleny výjimky. Eucharistický chléb se uchovává v kostelech ve svatostánku i mimo bohoslužbu, a to pro potřebu nemocných a jako předmět úcty věřících. Stavba mše: Ve mši je spojena dvojí bohoslužba: bohoslužba slova a bohoslužba oběti. a) Bohoslužba slova: po úvodních obřadech se čtou úryvky z Písma, následuje výklad Písma nebo kázání. b) Bohoslužba oběti má tři části: 1) přípravu obětních darů (chleba a vína); 2) proměňování obětních darů; 3) obřad přijímání.
VŠICHNI TO ZNÁME! Šestnáctiletý Dušan se ptá: „Když se modlím růženec a utečou mi myšlenky, je to platné? mám se začít modlit znovu?“ Všichni to známe! Jakmile se začneme modlit, napadá nás tolik věcí a myšlenky začínají nekontrolovatelně bloudit. Lék je jednoduchý – učit se navracet k modlitbě (ne začínat stále znovu a znovu). Jakmile přijde nějaká roztržitost (strach ze zkoušky, vzpomínka na někoho) a uvědomíme si ji, je to příležitost krátce svěřit tu kterou věc svého života do rukou Božích, vložit ji do modlitby a opět v modlitbě pokračovat. To se dělá tak, že řekneme v duchu: „Pane, svěřuji ti to.“ Pokud je to roztržitost zcela nesmyslná, (myslet na to, co bude k obědu), pak, jakmile si ji uvědomíme, ihned pokračujeme v modlitbě. Někdy přichází pokušení v podobě nemravných myšlenek, pokušení ke lži, krádeži... Není třeba panikařit, ale jakmile se u takového uvažování přistihneme, je třeba klidně pokračovat v modlitbě. Od modlitby se nesmíme nechat odradit, ale stále znovu se k ní vracet. Modlitbu nelze hodnotit podle prožitého citu. U Boha má modlitba, při níž jsme bojovali o soustředění, velkou cenu. Soustředěnost může podpořit, když se díváme na nějaký pěkný obrázek nebo si před modlitbou přečteme příslušný kousek evangelia. Abychom se dokázali lépe soustředit, je nutné uchovávat si nitro bez virů zbytečných a špatných informací (filmů, obrázků, hudby, bloudění po internetu)! K boji o soustředěnou modlitbu posílá své požehnání P.Jenda Balík. (časopis Tarsicius)
Biřmovanci ve Slaném V rámci přípravy na biřmování jsme navštívili klášter Slaný. Dospělý křesťan by měl znát, co to je funkční klášter a jak to v něm vypadá. Také jsme zde využili času k přípravě na zpověď a k dobrání témat k biřmování. Klášter ve Slaném, jak nám pověděl otec Jan (foto), bosý karmelitán, býval dřív františkánský a to se projevilo i na jeho struktuře. Tento klášter má jen jednu kvadraturu s jednou křížovou chodbou a tzv. rajským stromem. V patře, v klauzuře, měli františkáni svoje jednotlivé cely umístěné okny do města a chodební okna do klášterního dvora. Karmelitáni preferují uspořádání opačné, ovšem, tady kvůli památkové ochraně objektu to předělávat nejde. Po starém způsobu nás pohostili v refektáři neboli jídelně, kde sedí všichni vedle sebe z jedné strany a z druhé obsluhuje mnich, který má právě službu. Klášter byl za komunismu v dezolátním stavu a něco se podařilo opravit, františkáni jakožto restituenti ho nechtěli, koupili ho tedy bosí karmelitáni, kteří mají v ČR klášter ještě U Jezulátka v Praze. Karmelitáni vznikli ve středověku jako společenství poutníků, kteří putovali do Jeruzaléma a na svatá místa a tam zůstali na hoře Karmel v různých poustevnách. Žili každý sám a scházeli se jen na bohoslužby. Poté, co se muslimové zmocnili Svaté země, utekli tito karmelitáni do Evropy, kde horou Karmel jim je každý klášter.
Ve svých klášterech se snaží být soběstační a dělí svůj den na dvě části: akci a kontemplaci. Každý má svou vlastní skromnou celu. Někteří bratři vaří ve slánském klášteře marmelády - domácí z plodů velké zahrady, i z nakoupených surovin a výdělek je jedním z mála příjmů komunity (asi 6 členů, další studují v Praze). My jsme zde strávili jeden den, to se nedá stihnout všechno. Bratři však nabízejí možnost u nich přespat a několikrát do roka mají akce pro zájemce - duchovní i pracovní (dostavba zdi), což najdete na na internetu: http://www.klasterslany.cz/
O pohár jirkovského děkanství Turnaj ve stolním tenisu- 2.ročník Již loňský ročník byl tak oblíbený, že do boje o putovní pohár jirkovského děkanství se pustili téměř všichni aktéři z loňských bojů - včetně vítěze - pana faráře - Miroslava Dvouletého. Tentokrát však podcenil své soupeře. Štěpána ovšem limitovalo nedávné zranění a Ondra se nedostal poslední dobou k tréninku. Nově si s námi zahrál Honza P. Mysleli jsme si, že to právě mezi ním a Vláďou W. dojde k rozhodujícímu souboji, ale naše mládež nás velmi překvapila. Zatímco dříve byli spíše do počtu, letos se mezi nejlepšími umístili a to velmi jistými výkony - varhanice Barča a ministrant ze Sušan - Petr Stašek - a ten, jak vidíte na fotce, dokonce získal cenný pohár. Gratulujeme. Druhé místo obhájil z loňska Vláďa Wittmann starší. Třetí místo získala právě Barča G. Po udělení ceny jsme si ještě rozlosovali malý turnaj ve čtyřhře. Zvítězila v něm - dvojice Jarda S./Barča G., na druhém místě dvojice farář/ Ondra G., třetí byli Petr S./Vláďa W. mladší a čtvrtí Pepa/Vláďa W.starší. Celou hru pozorně sledoval nejmladší účastník - Tadeáš Šimon. Tož, těšíme se na příště. M
Jak jsem zpovědníka žádal o zproštění od modlitby
(E.Vella)
Měl jsem mnoho povinností a spoustu práce. V mém životě nastalo období, kdy jsem neměl čas na osobní modlitbu. Byl jsem farářem a měl jsem mnoho povinností a spoustu práce. Vypravil jsem se tedy za svým duchovním vůdcem a otevřel jsem mu srdce. Řekl jsem mu: “Potřebuji osobní modlitbu, ale nenalézám na ni čas. Nevím, co mám dělat.” Ještě dnes si pamatuji na jeho úsměv, když se mě zeptal: “Proč?” “Protože mám mnoho práce”, odpověděl jsem. “Co vlastně děláš, jakým činnostem se věnuješ?” Začal jsem jmenovat všechny aktivity, které jsem měl, ale během vyjmenovávání mě zastavil a řekl: “Vidím, můj bratře, že máš spoustu práce, a proto ti nestačí modlit se třicet minut, ale potřebuješ šedesát minut.” V duchu jsem doufal, že mě povinnosti modlitby zprostí, ale místo úlevy mi doporučil, abych se modlil dvakrát tolik! Potom pokračoval: “Pro koho pracuješ?” A já jsem velmi jasně řekl: “Pro Ježíše.” A on mi odpověděl: “Ježíš nepotřebuje tvoji práci, on potřebuje tebe.” To byl další moment v mém životě, kdy se mě Bůh dotkl. Byla to chvíle, kdy jsem si uvědomil, že Ježíš netouží po mé práci, ale po mně. A hluboce jsem pochopil potřebu modlitby ve svém životě. Byl jsem přesvědčený, že Ježíšovi mnoho dávám, ale Ježíš nepotřeboval to, co jsem pro něho dělal. On je Bůh, který nám řekl: “Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat’” (Lk 17,10). Další myšlenky k tématu modlitba: Bůh nepotřebuje naše básně. Často si myslíme, že dokonalost naší modlitby závisí na množství pěkných slov. Jako by pěkná slova byla zárukou pěkné modlitby. Bůh není básník, který potřebuje naše básně, aby nám porozuměl. Bůh je určitě i básník, ale především je Otec. Důležitost naší modlitby tedy nespočívá ve stylu, který při modlitbě používáme, netkví v pěkných slovech, která vybíráme, ale v tom, co prožíváme v srdci. Zahleďte se na Ježíše a nic neříkejte. Nejkrásnější je modlitba tehdy, když přicházíme před Pána, setrváváme před ním v tichu a díváme se na něho. Čím méně v modlitbě mluvíme, tím lépe se modlíme. Představte si malou holčičku, která přichází za svou maminkou, nic neříká, jen se jí dívá do očí. To je nejkrásnější setkání dítěte a matky. I vy se tedy zahleďte na Ježíše, zůstaňte v jeho přítomnosti a nic neříkejte – to bude modlitba kontemplace. Ďáblu nevadí, že pracujete pro Ježíše. Záleží mu na tom, zda s Ježíšem hovoříte. Když dosáhne toho, že s Ježíšem nebudete mluvit, může vám pomoci pro něho pracovat. Ale potom si už s Ježíšem nebudete povídat vůbec. Neschopnost odpouštět je velkou překážkou modlitbě. Z knihy: Ježíš – lékař těla i duše
P. Ambrož Maria Svatoš Ze života dominikánské rodiny Dne 7. června si dominikánská rodina připomněla 100 let od narození apoštola rodin, svého spolubratra P. Ambrože M. Svatoše. Zvláště znojemské mnišky, kterým byl opravdovým duchovním otcem po dobu 33 let, s vděčností vzpomínají na všechno dobré, co jim štědře rozdával. Otec Ambrož se zapsal do naší paměti zvláště celoživotním úsilím o svatořečení paní Zdislavy, patronky rodin. Osobně vzpomínám na první setkání, když jsem se představila jako ses. Zdislava z Jirkova, zajásal a hned vytahoval zápisník, kde měl už pěknou řádku nositelek toho jména. Byl to jeden z mnoha důkazů k žádosti o svatořečení, že úcta k blahoslavené Zdislavě je u nás stále živá. Ve svém úsilí o její kanonizaci byl neúnavný a nadmíru trpělivý. Vždyť dobro rodin bylo jeho velkou starostí. Jakou blažeností bylo naplněno jeho srdce, když byl přítomen její kanonizaci. Mnozí si vzpomenou na radu, kterou nám předával. Radu, která byla příčinou té radosti, dobroty a tepla, které z něho sálaly. Říkával: „Jsou tři M. Tři pilíře, na kterých všechno stojí: MODLIT SE, MILOVAT, MLČET.“ Můžeme to vnímat jako odkaz pro nás, jako krátký, ale účinný recept na štěstí a opravdový život. Na život, který má smysl. On sám byl důkazem, že tento „recept“ je účinný. S láskou a vděčností na něho vzpomínají nejen mnišky dominikánky ze Znojma, ale celá česká dominikánská rodina. Dominikánky-Foto z internetu
Formační setkání v Kostelním Vydří (podle OPuscula-izf)
Koncem dubna se konalo v Kostelním Vydří setkání formátorů na téma Společný dům OP postavený na třech pilířích – Modlitba –Studium – Apoštolát. Novinkou bylo, že tentokrát byly na setkání zastoupeny téměř všechny větve dominikánské rodiny. K naší velké radosti se části programu účastnil i otec provinciál fr. Benedikt Mohelník OP. Přišlo i překvapení v podobě vzácných hostů ze Slovenska. Formálně setkání zahájil náš nově zvolený provinční moderátor, bratr Jan Vincenc Horáček. Všechny si nás hned získal prohlášením, že jako středoškolský učitel matematiky a fyziky je zvyklý na těžkou práci, která nepřináší žádné výsledky. Vzbudil v nás jistotu, že je člověk na pravém místě. Blok o modlitbě si připravily sestry mnišky. Sestra Jacka nám přiblížila osobu otce Dominika jako člověka, který umí naslouchat a nosí všechny ve své vnitřní svatyni soucitu...
Ohromný ohlas měla historka o staré paní, která přiznala, že jí při růženci utíkají myšlenky, takže třeba přijde na to, kam jí zanáší slepice, ale přijde na to s Marií! Sestra Josefa nás pak seznámila s praxí lectio divina, napřed teoreticky, pak jsme měli možnost si to vyzkoušet s časovým vymezením jedné hodiny. V našem kroužku nás bylo asi šest. Někteří měli obavu, co budeme celou hodinu dělat. Když byl ohlášen konec, nestačili jsme se divit, jak relativní je čas při modlitbě a rozjímání. Sestra nám také přiblížila myšlenku svatého Augustina o ústech srdce: při četní děláme srdcem s Písmem to, co dělají ústa s potravou, tedy přežvykujeme a trávíme...Dále jsme se zamýšleli nad studiem a apoštolátem a významná byla připomínka, že vše by mělo být zasazeno do společenství, což je neméně důležitý prvek našeho dominikánského života... Vyvrcholením celé akce byli pozvaní hosté ze Slovenska. Seznámili nás s výsledky práce na obnově dominikánského laikátu na Slovensku. Co mám povídat, byli jsme ohromeni. Na Slovensku vycházeli před deseti lety ze stejné situace, jako my. Množství malých sdružení, o jejichž členech není vidu ani slechu, dožívající členky, kterým stačí růženeček a „Dajte pokoj s formáciou“. Někteří členové dokonce nevěděli, jestli mají nebo nemají sliby. Bratři a sestry na Slovensku objeli osobně všechna sdružení, na místě zjistili situaci a každého osobně oslovili. Pak si nechali udělat ikonu Panny Marie, která z obrazu podává Ježíška – Boží Slovo, jako by ho předávala lidem. Tuto ikonu pak nechali putovat po celém Slovensku od jednoho sdružení ke druhému, a tím je zaangažovali, aby sami zorganizovali výstav v kostele, aby zkontaktovali sousední sdružení a ikonu osobně předali dál. A ejhle! S pomocí Panny Marie, která takto osobně vizitovala celé Slovensko se to najednou rozjelo! Tím jsme si uvědomili, že máme na Slovensku bratry a sestry, kteří nás velice povzbudili. Všichni jsme dostali na památku obrázek ikony s textem: DOMINIKÁNSKE POŽEHNANIE * Ikona P.Marie „Moudrost Kazatelů“ Nech nás Boh Otec požehná, nech nás Boh Syn uzdraví, nech nás Duch Svätý osvieti a dá nám oči, ktorými by sme viděli, uši, ktorými by sme počuli a ústa, ktorými by sme hlásali slovo spásy a anjela pokoja, ktorý by nad nami bdel a priviedol nás nakoniec skrze Boží dar do kráľovstva.
Historické zastaveníčko - kaple v zahradě Červeného hrádku Po Isabelle Trautmannsdorf nastoupila její jediná dcera Gabriela (1840 - 1923), která se roku 1857 provdala za prince Ludvíka Hohenlohe - Langenburga (1823 - 1866). Ten se o panství příliš nezajímal, byl kyrysnickým plukovníkem a v bitvě u Hradce Králové byl 3.července 1866 těžce raněn a zemřel. Zajímavé je, že jiný člen široké rodiny bojoval na opačné straně za Prusko. Roku 1867 byla poblíž zámku, u sloupu s Pannou Marií, postavena rodinná hrobka, do níž byly přeneseny ostatky knížete Ludvíka Hohenlohe. Sloup Panny Marie, který zde na vršku stojí, snad vyhotovil Johann Brokoff, zámecký sochař. Je na něm letopočet 1695. Socha Panny Marie se dívá směrem na zámek, když se na ni díváme od hrobové kaple, tak ji vidíme z boku. Její pohled nám uniká, asi tak jako nám mizí tváře těch, kteří se z tohoto světa odebírají na ten druhý. Bohužel sloup s Pannou Marií je nyní ve špatném stavu. Navíc je i část pískovcového obličeje odloupnutá, snad působením silné větve blízkého javoru. Za panování šlechty zde jistě žádné stromy nestály. Hrobka byla naposledy otevřena v roce 1990 a po rekonstrukci byly rakve i ostatky zase vráceny zpět do krypty a zazděny - jsou pod podlahou, skrz schodiště je patrný větrací otvor. V kapli není žádný inventář, jen pod kulatým oknem, tam kde bychom předpokládali presbytář je ve zdi asi miniaturní oltářní menza ke sloužení bohoslužeb za zemřelé. Kaple je vystavěna v novogotickém slohu, svědčí o tom nápadně žlutá žebra jinak bílé „gotické“ klenby i vstupní lomený portál. Kaple je málo známá, je skryta v hustém lese. Přitom je asi 200 m od parkoviště, které je pod zámkem při rybníku. Ke kapli vede i pěšina. Zkuste ji při vaší vycházce najít:-) MD (odp.viz 1.písmeno na titulní straně)
Malý test na závěr: latinský citát na kapli: MISERERE NOBIS znamená: A) smiluj se nad námi B) oroduj za nás C) odpočívej v pokoji
