Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí

Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí pro Jirkov a okolí, červenec 2010 (č.73)

čtěte na str. 3

2 svíčky k prodeji na Květnově

Svátky v červenci: 4.7. svatý Prokop, poustevník 5.7. svatí Cyril a Metoděj 11.7. svatý Benedikt, opat 23.7. svatá Brigita Švédská 25.7. svatý Jakub, apoštol 26.7. svatí Jáchym a Anna 27.7. svatí Gorazd a druhové 31.7. svatý Ignác z Loyoly Pozvánky na červenec: * Tradiční poutě na Květnově se budou konat 4.7., 11.5., 18.7.. První dvě mše jsou vždy česky (v 8:30 ke cti Panny Marie a poctou milostné sošce a v 10:30 mše s nedělními texty). Německá pouť začíná v 14:15 hod. BUS: jede o každé z těchto nedělí vždy v 7:15 hodin z Jirkova od Umělecké školy a v Chomutově staví v 7:25 hodin u divadla. Zpět jede po skončení druhé mše. V poutním stánku, který je otevřen po celý den, se můžete občerstvit nebo zakoupit nové svíčky (a tím přispět na opravu kostela). Další informace najdete na webu: http://www.kvetnovcz.comuf.com/ Zde najdete i německou verzi, fotogalerii, historii či fórum. *** Farní pouť do Horního Jiřetína se koná v sobotu 14.8. Udělejte si čas! *** Česko-německá mše svatá bude v Boleboři v sobotu 21.8. v 10.00 hod. Po mši následuje malé pohoštění. Všichni jste zváni! Z Jirkova pojede autobus v 9:15 hodin od Hudební školy. Po mši a pohoštění jede zpět. Stalo se v červnu: Konec školního roku oslavily děti na farní zahradě v Jirkově. V pátek a sobotu jirkováci a v neděli chomutováci. Hrály se různé hry pro děti, opékaly buřtíky, zpívaly se písničky, počasí vyšlo nádherně. Tož, hezké prázdniny! :-)

3

Vikariátní setkání kněží se v červnu konalo v Klášterci n.O. Hostitelem byl P.Artur. Naši starší bratři P.Josef a P.Jan zvolna přestoupili ze skupiny kandidátů na vikáře do skupiny seniorů sboru :-) Někdo musí mít zkušený duchovní nadhled. Vikářem bude P.Řehoř z Litvínova (foto: Řehoř a Josef). Pouť na Moravu se vydařila, i když jsme museli podstoupit útrapy cest. Ale pouti to tak chodí. Když nepříjemnosti poutník dovede obětovat Bohu, o to víc milostí od Boha dostane. K těm nepříjemným stránkám poutě patřily rozmary počasí, teplota přes 30 st.C, dusno, pak zase bouřka a vichřice a také boršičtí komáři. K příjemným stránkám patřily návštěvy bohoslužeb ve vychlazených kostelech a také přátelství boršických bratří a sester, včetně s panem farářem P.Antonem. Znakem přátelství bylo též víno a slivovička. Po jednom koštu ve sklípku, jsme si mohli koupit boršické víno domů. Ale především jsme na pouti kupovali předměty zbožné, jako růžence, křížky a obrázky, které se u nás v Čechách shání velmi těžko. Kromě slavkovického moderního kostela Božího milosrdenství, jsme navštívili tradiční moravské svatyně - na sv. Hostýně (viz titul. obr.), na Velehradě (kde měl mši biskup Jan G.) a na hoře sv. Antonína u Blatnice. Víc se za víkend ani stihnout nedá. Ale i tak, díky Bohu za vše. Více fotek najdete na internetu: www.jirkov.farnost.cz P.Mirek

4

Naše Markéta U nás v Břevnově si mnozí zvykli domlouvat své schůzky „u Markéty“, obdivovat architekturu „Markéty“ a tak podobně.“Markétu“ si do svého slovníku uložili nejen Břevnované, ale i další Pražané a návštěvníci hlavního města. Vědí ale všichni, kdo se pod označením „Markéta“ skrývá? Staré pořekadlo „Svatá Markyta hodila srp do žita“ dokazuje, že svátek svaté Markéty se slavil na počátku žní. Naši zbožní předkové se na přímluvu této patronky přímo na poli modlili k Bohu za dobrou úrodu a příhodnou sklizeň. Není tedy divu, že v Čechách je svaté Markétě zasvěceno třicet kostelů a na Moravě asi šestnáct. Jako patronka byla svatá Markéta (Margarita = Perla) zvlášť uctívána v zemědělských krajích Evropy, kam se její úcta rozšířila po středověkých křižáckých výpravách z východu. Co se o sv. Markétě dozvídáme ve středověkých pramenech? Markétu vychovávala pěstounka, tajná křesťanka. Otec, pohanský kněz, neměl na dítě čas, matka jí zemřela. Když otec zjistil, že dcera je křesťankou, potrestal ji tím, že musela pást ovce a dělat služebné práce. Hezké dívky si všiml vládce pisidského kraje a nabídl jí sňatek, pokud se zřekne křesťanské víry. Nezřekla. Byla mučena, bičována, vytahována na skřipci, pálena na bocích a nakonec sťata. To vše v Antiochii Pisidské v dnešním Turecku asi na začátku 4. století. Svatomarkétská úcta v naší vlasti je spjata zvláště s vítězstvím Přemysla Otakara II. nad Uhry v bitvě u Kressenbrunnu roku 1260, která se odehrála v předvečer svátku sv. Markéty. Ostatky této světice byly prý součástí válečné kořisti, ale pravděpodobnější je, že je papež Alexandr IV. českému králi věnoval. Byly uloženy u Svatého Víta a za velikého sucha roku 1262 v kajícím a prosebném procesí na odvrácení hladu byly doneseny do břevnovského kláštera, a to 13. července. Prosba byla vyslyšena, mocný déšť svlažil vyprahlou zemi i prosebníky. Rámě sv. Markéty je od té doby uloženo v břevnovské bazilice, která nese její jméno. Kdykoliv tedy vyslovíme naše oblíbené „u Markéty“, vzpomeňme se na dívku, která věděla, co chce, i když ji to stálo hodně, dokonce život. Poláci mají toto přísloví:“Kdo na nic nezamíří, nic netrefí.“ „U Markéty“ se tedy můžeme pravidelně učit zaměřovat kroky svého života, abychom vůbec někam došli... P.Siostrzonek, Břevnovský klášter

5

Zamyšlení prázdninové ---Hrdina je ten, kdo je ochoten obětovat za dosažení cíle celou svou odvahu, vytrvalost, sebezápor. --Robert Cecil Na svých prázdninových cestách i při návštěvách zoologických zahrad či safari se můžeme setkat s běžnými i zvláštními druhy zvířat. Umíme-li číst z přírody, vyčteme tu mnoho užitečného pro svůj život. A tak se znovu vydejme do světa zvířat: Tři zvědavé žáby se jednoho dne odvážily vylézt z rybníka, kde dosud žily, a začaly objevovat svět. Poblíž rybníka stála velká farma. Tři žáby ji začaly poznávat od mlatu. Ale zahlédly je dvě husy a zaradovaly se, že si zpestří jídelníček. Běžely k žabám s nataženými zobáky, sliny se jim sbíhaly. Žáby však byly odvážné a pohotové. Právě v tom okamžiku postavil správce farmy před dveře chléva konev s mlékem. Dvěma ohromnými skoky ty tři žáby do ní skočily a začaly plavat v mléce. Napřed jim to připadalo velmi zábavné, ale pak dostaly strach. Měly by se odtud co nejdřív dostat pryč. Zkoušely se dostat ven, ale hrdlo konve bylo úzké a kovové stěny hladké a kluzké. První žába se pomalu poddávala osudu. Zprvu si něco mumlala a pak řekla: „Odtud se nikdy nedostaneme. To je konec.“ Přestala plavat a utopila se. Druhá žába spoléhala na rozum. Věnovala velkou přípravu svému útěku, propočítávala skok a své fyzické síly. Provedla rychle všechny výpočty – vzdálenosti hrdla konve, jeho průměr, nutný odraz, dráhu skoku, váhu, zemskou přitažlivost, zrychlení. Nalezla správný postup a velkou silou se odrazila. Ale...nepočítala s uchem konve. Praštila se strašně do hlavy, spadla a skončila chudák na dně. Třetí žába nepřestala ani na okamžik plavat a dala do toho všechny své síly. Mléko se utlouklo na máslo, sice kluzké, ale pevné, a žába mohla lehce vyskočit ven. Milé žabky a žabáci, topíte se, zabředáte, plácáte se v něčem? Nepřestaňte se plácat, vytrvejte! Úsilí nevzdat se, přináší záchranu! (pozn. toto nejsou žáby, nýbrž poutníci)

6

Hospodine, hledám tvou tvář (Žl 27,8) Na toto téma přednášel P. Miroslav Šimáček v Hejnicích těm, kteří přijeli na setkání pastoračních asistentů již ve středu, aby prožili nějakou dobu ve ztišení a naslouchání. Můžete se přidat i když následuje jen pár zachycených poznámek: První výzva se týkala zamyšlení, jak chceme čas Pánem nám darovaný co nejlépe využít. – Důležitým předpokladem je ztišení. Ticho nejen od řečí, ale i ztišení vnitřní. Nemyslet na povinnosti doma, v práci, vypnout mobily, nezapínat rádio, televizi. Teď je čas k obrácení, ke změně, čas, aby se s námi něco důležitého stalo – ten pravý kairos, který buď využijeme nebo promarníme. „Hledám tvou tvář, Hospodine!“ – Hledám ji pouze nyní – zde nebo denně, stále? Uvědomuji si, jak působí sluchátka na mých uších? Jak se jimi izoluji od světa, jako bych říkal všem kolem mě – vy mě nezajímáte! Co řidičů se zapalováním u auta pouští současně hlučnou hudbu. Při příchodu domů automaticky pouštíme televizi, rádio, počítač a nikdo nemá šanci si s námi popovídat, poradit, sdílet prožitý den. Co rodin spolu nežije, ale jaksi přežívá. Blahoslavený, kdo umí ovládat knoflík - rádia, televize, internetu... Znovu si připomeňme, jak je nutné rozumné využívání času. Důležitá je rovněž jednoduchost, střídmost. Nejen v jídle, jeho přípravě, ale i výběru pořadů, zpráv, prohlížení reklamních letáků, telefonování... Naše ztišení při adoraci je různé. Je-li v nás neklid, mohou se nám zdát 2 min. ticha nekonečné. Jindy půlhodina je málo. Planu horlivostí pro Hospodina zástupů? Nestačí se s ním setkat jednou, zažít povznášející pocit a dost. Stále znovu a znovu je třeba se s Hospodinem setkávat, věnovat čas sobě, abych načerpala sílu pro čas věnovaný bližním. První výzva se dá přirovnat také ke zkušenosti Eliáše, kdy Hospodin nepřišel v hromu, blesku a bouři, ale v tichém vánku. Druhá výzva vybízela k žasnutí nad stvořitelským dílem Božím – přírodou, vesmírem, mikrokosmem...Vesmír, který je antropický – to znamená zaměřený cele na člověka, aby v něm mohl žít, je pro lidský rozum nepochopitelně moudrý, přesný a vcelku ani vědou nevysvětlitelný. Ani vědci neznají odpověď na dění v prvních 3 sekundách vesmíru. Tvrdí, že rozluštili lidský genom, ale genetický zápis člověka by obsáhl 4 mil. stránek! Pokud by se k

7

nám slunce nepatrně přiblížilo, tak nás spálí a naopak nepatrně oddálilo, tak zmrzneme. Zemská osa, přitažlivost a mnoho jiného je přesně nastaveno tak, abychom zde mohli žít. Tomu se mnozí odvažují říkat – náhoda. ( Viz Žl 19, Žl 8) Třetí výzva, jak se setkat s Hospodinem je Boží slovo. Dnes lidé nemají parametry, podle kterých by mohli posoudit dobro a zlo. Ztratili rozlišovací schopnost. Věřící ví, že Boží slovo je svítilnou pro naše kroky, abychom nezabloudili. Boží slovo je jako dvousečný meč, který nesmlouvavě odděluje dobro a zlo. Nestačí jen číst, ale máme se Božím slovem stát – máme jím žít. Pak bude žití slova přinášet p l o d y : - mění se jím mentalita člověka (dává život, radost) - vzbuzuje naději, důvěru, osvěžuje, očisťuje - osvobozuje, nejsme otroky, nemanipuluje s námi - Boží slovo dává vznik povoláním, vyvolává spojení s Bohem, dává naději na věčný život. Tajemství kříže. Smysl utrpení nacházíme pouze ve spojení s utrpením Krista. Skrze utrpení se tajemně setkáváme s Kristovou tváří. – Kdo nás může odloučit od Kristovy lásky? Snad soužení nebo útisk, pronásledování, hlad nebo nebezpečí nebo zabití? .. V tom všem přece skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval ... Jsme-li Boží děti, dostane se nám i dědictví: dědictví od Boha a spoludědictví s Kristem (podle Řím.) Vždyť utrpení tohoto času nejsou nic proti slávě, která se na nás má zjevit – V úvaze nad milosrdenstvím Božím a naším jsme si zopakovali skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Tři zásadní projevy milosrdenství: milosrdné slovo, modlitba a skutky milosrdenství. Sv. Petr Chryzolog říká: Kvůli čemu modlitba klepe, to půst vyprošuje a milosrdenství dostává. Máme velikou naději, protože máme Matku Milosrdenství - Pannu Marii a je-li Bůh s námi, kdo proti nám? ______________________________________ Jedni moji známí vychovali spolu čtyři děti a pomáhali jim, když se postupně vdávaly a ženili a odcházeli z domova. Přišel den, kdy se vdávala poslední dcera. Večer po svatbě se vrátili rodiče sami dva do prázdného bytu, sedli si proti sobě, muž vrhl na svou ženu dlouhý pohled a řekl: „Vždyť já tě vůbec neznám!“ Posledním objevem na poli medicíny je nemoc zvaná „syndrom neviditelného člověka“. Je to ten, kdo je s námi u stolu, v pokoji, v domě. Sledujeme jeho fyzickou přítomnost, a přece ho nevidíme. Můžeme říci, že se na něj odmítáme podívat? Otevřeme prosím oči: Jsou kolem nás lidé!

8

9

10

Příběhy z knížky Heleny Chvátalové „Malá poučení pro mámy a táty“. Malí žáčci – druháčci těžce válčili s dělením. Celé třídě se nevyvedla jakási důležitá písemka, notýsky se hemžily čtyřkami a pětkami. Osmiletá holčička předložila notýsek matce k podpisu. Ta ji upřímně pochválila, že se snažila a alespoň něco vypočítala, a pod její první čtyřku usadila svůj rozmáchlý podpis. Asi za dva dny potkala dceřinu učitelku, která jí pověděla tuto historku: Když třídě rozdávala oznámkované písemky, byla sama nešťastná z toho, že to tak „hrozně dopadlo“, a zastavila se u její holčičky s poněkud vyčítavou otázkou: „Copak ti řekne maminka, až tu čtyřku uvidí?“ Malá prý na ni upřela své velké modré oči a s klidem, poněkud si ještě šlapajíc na jazyk, spisovně odpověděla: „Nic. Moje maminka ví, co je v životě důležité.“ „Neumíte si představit, jak jsem se před těmi dětmi zastyděla,“ dodala ještě paní učitelka, která patřila do rodu těch moudrých. Nedá se samozřejmě tvrdit, že školní výsledky nejsou vůbec důležité. Ale mysleme občas také na to, jak unaveným dětem jejich školní povinnosti odlehčit, a hlavně mysleme na to, jak do života celé rodiny dostat co nejvíc radosti. (Zkusme si občas v běhu dní sami sobě poctivě odpovědět na otázku: „Co je v životě důležité?“) V tramvaji seděly na dvou prvních sedadlech babička a pětiletá vnučka. „Kdyby nastoupila nějaká stará paní, já ji pustím sednout,“ řeklo děvčátko a babička se na ně pěkně usmála. Jenže tramvaj byla poloprázdná, nikdo místo nepotřeboval. Když tramvaj zastavila na zastávce a dveře se otevřely, holčička venku zahlédla stařičkou paní s holí. „Paní, honem nastup, pojď, já tě pustím sednout,“ volala a vstávala ze svého sedadla. Jenže stará paní, která zjevně čekala na jinou tramvaj se k nastupování neměla a na dítě se dívala poněkud nechápavě. Dveře se zavřely, tramvaj se rozjela a holčička se rozplakala... V tu chvíli se stalo něco neočekávaného. Asi čtrnáctiletý výrostek, upřímně řečeno ne příliš příjemného vzhledu, který se klátil u tyče, se k holčičce otočil. „To mě najednou začala bolet noha,“ zabručel. „Prosím tě, nepustila bys mě sednout?“ Dítě se rozzářilo a vyskočilo, chlapec si sedl na jeho místo a na celou tramvaj řekl: „Děkuji ti, moc jsi mi pomohla.“ (Nehubujme neustále a při každé příležitosti na „tu dnešní mládež“. Spíše hledejme, na jakou strunu zabrnkat, aby se ozval čistý tón.) Teta a malý synovec si vyšli do zoologické zahrady. Pomalu procházeli kolem klecí a výběhů se zvířaty, sluníčko hřálo, prostě pohoda. Na konci zoo procházeli kolem plotu, který by místy vyvrácený a volal po opravě. Chlapec

11

se zastavil, zamyslel, ztichl a po chvíli si teta v šimla, že za sebou táhne dlouhý těžký klacek a vzápětí sebral na cestě ještě velký kámen. Teď už měl opravdu co nést. Tetě bylo jasné, proč ty „zbraně“ vláčí a nedalo jí to, aby si ještě nepřisadila: „Ten povalený plot se mi vůbec nelíbil, raději půjdeme rychleji, co kdyby na nás vylítl třeba tygr.“ „No právě, taky na to myslím,“ vykulil chlapec oči. „Ale neboj se, ty bys stačila utéct, protože já bych se mu postavil.“ Teď pro změnu kulila na malého rytíře oči teta a porce zmrzliny, kterou mu koupila u východu, kde konečně odložil své zbraně, byla opravdu mimořádná. (Kdypak se asi rodí v dítěti statečnost, odhodlání a láska?)

Mše v zámecké kapli na Červeném hrádku ke svátku Narození Jana Křtitele. Příští mše 29.8.v 15:00. ☺ Vtipy ☺ Po nedělní mši svaté se rodina sejde u oběda. Jak bývá zvykem, baví se o tom, co se v kostele dělo. Otec praví: „No, farář to kázání nějak odbyl.“ Matka zase: „Ty zpěvačky na kůru zpívaly falešně.“ Dcera hodnotí: „A ministranti dnes byli ospalí, misál drželi dokonce obráceně.“ Syn to shrne: „Na to, že jsme hodili do kasičky 5 Kč, nebylo to až tak špatné.“ Ve Svaté zemi (Izraeli) u Genezaretského jezera chtějí turisté nastoupit na přívoz. Převozník žádá po turistech nekřesťanské peníze, a tak se turisté vzpírají. Převozník vysvětluje výšku ceny: „Prosím vás, tohle není obyčejné jezero, vždyť po jeho hladině chodil zázračně Ježíš Kristus!“ „No, při vašich cenách, se tomu ani nedivíme,“ odvětili turisté.

12

Co je nového na Květnově ? Pověst vypráví o malém pasáčkovi, který při shánění dobytka zaklel a nějaký hlas z křoví jej napomenul. Když křoví rozhrnul, našel tam malou sošku Panny Marie. Donesl si ji domů a schoval ve své truhle. Soška však do rána zmizela a druhý den ji našel opět v křoví. Když se to lidé ze vsi dověděli, rozhodli se postavit ve vesnici pro sošku kapličku. Ale i dovezený stavební materiál přes noc zmizel a ráno našli vše na místě, kde pasáček našel sošku. Kapli tedy postavili tam. To se prý stalo v roce 1342. Postupnými úpravami a rozšiřováním kaple vznikl kostel tak, jak ho známe dnes. Když kostelu hrozilo zrušení, zavázali se místní (za přítomnosti císařského komisaře), že se o kostel budou starat, jen ať není zrušen. To se stalo roku 1814. Po mnoha letech, v době po pádu komunismu, už z tohoto předsevzetí mnoho nezůstalo a obec Blatno, jako zástupná za „místní obyvatele“ předala kostelní areál děkanství Jirkov. To se stalo roku 2008. Od té doby se událo již mnohé k lepšímu. Jako kdysi, bylo třeba navozit množství stavebního materiálu (např. výměna celé střechy a velké části trámoví.) Některý materiál byl ukraden (mikrofony, atd.) Je to často s vypětím velkého úsilí a nervů. Nabízíme Vám přehled nákladů, které byly již vynaloženy na záchranu tohoto překrásného skvostu Krušných hor: barevné letáky tisk 7.878.-krov- sev. strana, klempířské práce,střecha 580.778,-konzervace malby jižní strana lodi 53.410,-odborné sejmutí malby 53.410,-krovy sakristie 52.717,-střecha a strop sakristie 48.671,-střecha I. přístavek 119.000,-střecha II. 71.400.-střecha III. 158.412,80 střecha IV. 73.280,20

13

střecha V. 107.052,40 Doména Květnov 1.241,mříže 81.893,70 omítky, štuk, oprava sakristie 28.180,-rozhlasový komplet 41.890,-(2x) Celkové náklady činily: 1, 479 214.10 Kč, tedy odhadem: EUR 59 168,56. V současné době je vybudována kompletní elektroinstalace, jejíž náklady dosahují Kč 48 500,-- Bylo pořízeno dle nároků památkářského průzkumu osvětlení za 61 765,-- a celková obnova a údržba varhan za Kč 45 600,-Celkem činí 155 865,-- Kč / EUR 6 234,6. Tato částka ovšem v současné době stále ještě není uhrazena! Obracíme se naléhavě na Vás všechny, drazí poutníci a přátelé poutního místa Květnov o Vaši pomoc a sponzorské dary, abychom byli schopni tuto částku uhradit v řádných termínech a tak pokračovat v záchraně tohoto našeho překrásného poutního místa. Samozřejmě nás čekají vnitřní omítky a další oprava hroutících se budov kolem kostela. Tyto zednické práce se prozatím odhadují na Kč 45 000,-- . Letos spoléháme i v pomoc našich přátel v Německu, kteří se schází na Květnovskou pouť v Trutzhain, 4.července. Letos je to již 60 let od doby, kdy tehdejší vyhnanci ze Sudet, založili v bývalém lágru mariánské poutní místo. Později vyhotovil K.Reinelt i kopii milostné sochy z 14.stol. Dnes je jejich kostel moderní a v mnohem lepším stavu, než ten náš… (obr.) Je možno přispět na účet: 0941528309/0800 Var.symbol: 7777 Adresa správy: Děkanství Jirkov, Kostelní 55, 431 11, Jirkov V případě zájmu Vám rádi vystavíme potvrzení pro snížení základu daně. Lze sem zasílat i €, bude automaticky převedeno na Kč. Bůh Vám žehnej!

14

Kniha Milosrdenství Kruh vzájemné modlitby za milosrdenství Letáčky této nové iniciativy jsme přivezli z poutě na Moravu a jsou stále k rozebrání v kostele. Aby se však dobra tohoto počinu dostala úplně ke každému, rozhodli jsme se zde uveřejnit informace spolu s adresou, na kterou můžete zaslat vaše přihlašovací údaje. Nyní citujeme slova bratří pallotinů: 15. hodina – Hodina milosrdenství V Deníčku sestry Faustyny Pán vyzývá: „Připomínám ti, má dcero, že kdykoliv uslyšíš, jak hodiny odbíjejí třetí, celá se ponoř do mého milosrdenství, veleb je a oslavuj; svolávej jeho všemohoucnost na celý svět, zvláště na ubohé hříšníky, vždyť v té chvíli bylo pro všechny duše otevřeno dokořán.V tuto hodinu vyprosíš pro sebe i pro jiné všechno, v tuto hodinu se dostalo milosti celému světu – milosrdenství zvítězilo nad spravedlností. Dcero má, snaž se v tuto hodinu vykonat pobožnost křížové cesty, pokud ti to povinnosti dovolí, a nemůžeš-li se pomodlit křížovou cestu, tak alespoň na chvíli vejdi do kaple a ucti mé Srdce, které je plné milosrdenství v Nejsvětější svátosti; a jestliže nemůžeš přijít do kaple, ponoř se do modlitby tam, kde jsi, alespoň na okamžik.“ (Den. 1572) „Kniha milosrdenství“ je neformálním sdružením věřících, kteří cítí potřebu modlit se vzájemně za Boží milosrdenství pro sebe, pro církev v Čechách a na Moravě a pro celý svět. Všichni, kteří pošlou své prosby do Slavkovic u Nového Města na Moravě a vyjádří takové přání, budou zapsáni do „Knihy milosrdenství“. Prosby můžete posílat za vás, za vaše blízké, známé, přátele, za živé i zemřelé, za celý svět a zvláště za hříšníky. Prosby nebudou zveřejňovány. Každý, kdo je zapsán do „Knihy milosrdenství“, se každý den pomodlí za všechny, kteří jsou do „Knihy milosrdenství“ zapsáni, Korunku k Božímu milosrdenství a Akt odevzdání světa Božímu milosrdenství. Tímto aktem svěřil celý svět Božímu milosrdenství papež Jan Pavel II. v roce 2002. Dobou, která každého dne sjednocuje všechny zapsané do „Knihy milosrdenství“, je Hodina milosrdenství (od 15 do 16 hod.) V této hodině se každý bude snažit aspoň na chvíli vzpomenout na utrpení Pána Ježíše podstoupené z lásky k nám a uctít tuto Hodinu podle svých možností tak, jak to Pán řekl

15

sestře Faustyně (viz výše, Den.1572). Každý pátek od 16 hod. je za všechny sloužena mše svatá. Kniha milosrdenství nás spojuje a viditelným symbolem tohoto spojení je malý křížek, který nám pomocí dvou paprsků tvořících symbol srdce připomíná Ježíšovo srdce plné lásky a milosrdenství a utrpení našeho Pána, do kterého jsme byli ponořeni. Červený a světlý paprsek navazují na obraz milosrdného Ježíše a připomínají nám, že Boží milosrdenství vyrůstá z utrpení Pána Ježíše, podstoupeného z lásky k nám, a vybízí nás k důvěře Bohu. Tento křížek obdrží každý, kdo bude zapsán do „Knihy milosrdenství“. Křížek je vyroben tak, abyste ho mohli nosit a abyste pokaždé, když se setkáte s někým, kdo nosí stejný křížek, měli jistotu a radost, že se tento člověk modlí za vás stejně jako vy za něj. Všichni, kteří budou zapsáni do „Knihy milosrdenství“, budou dvakrát do roka (na Velikonoce a na Vánoce) dostávat informace o vývoji projektu. Z toho důvodu je třeba sdělit svou adresu a vyjádřit souhlas s používáním osobních údajů. Informace o „Knize milosrdenství“ budou také publikovány v každém čísle časopisu „Apoštol Božího milosrdenství“. Ti, kdo budou zapsáni do „Knihy milosrdenství“, nemusí tento časopis odebírat. „Apoštola“ budeme posílat jen těm, kdo o něj budou mít zájem. Náklady na projekt (tisk informačních materiálů, poštovné, výroba křížků) hradí Společnost katolického apoštolátu jen z dobrovolných příspěvků. Celý projekt po finanční stránce svěřujeme Božímu milosrdenství. Pokud byste cítili potřebu podpořit tento projekt, můžete přispět na účet Společnosti katolického apoštolátu: 43-4221360227/0100 (při platbě převodem z účtu nám, prosíme, sdělte svou adresu a číslo účtu, ze kterého jste dar zaslali). Není možné se do projektu přihlásit pomoci emailu nebo telefonicky. Potřebujeme Váš podpis, kvůli zákonu o ochraně osobních údajů. Pokud je Vás víc, ať každý vyplní přihlášku zvlášť /poslat je potom můžete v jedné obálce/. Letáky s přihláškou Vám pošleme podle Vašeho přání. Přihlášku pošlete na adresu: "Kniha milosrdenství" Otcové pallotini 592 32 Jámy 71 Tel.: 566 502 852 Fax: 566 502 851 E-mail: [email protected]

16

Historické zastaveníčko Trutzhain - 60 let květnovských poutí v Německu Dějiny této přátelské hesenské farnosti se začaly psát až po druhé světové válce, kdy dosavadní zajatecký tábor (převážně francouzských vojáků), byl poskytnut jako dočasné bydliště Němcům, vyhnaným ze Sudet. Široké okolí tehdy žilo v protestantské víře a Trutzhain (u Ziegenhainu, Schwalmstadt) se stal katolickým ostrovem v tomto kraji, neboť přistěhovalci byli především katolíci. První farář františkán R.Mrasek přišel z Ondřejovic z Jeseníků. První kostel byl tzv. Barackenkirche (obr.), upravený z baráku v lágru. Mrasek zasvětil r.1948 kostel Panně Marii Pomocné (Maria-Hilf), která byla ctěna v Jeseníkách - Zlaté Hory (za komunismu úplně zničené, dnes díky sbírkám věřících znovu stojí). Od roku 1950 je barákový kostel vyhlášen jako poutní a jsou zde konány poutě německých krušnohorců. R.Mrasek odešel do františkánské komunity v Bad Soden-Salmünster a jeho nástupce, rodák z Hory Svaté Kateřiny, farář Karel Altmann.(obr.), přišel s myšlenkou postavit nový kostel Panny Marie. Vzorem mu byl květnovský kostel. Jakožto krušnohorský rodák totiž znal dobře poutní místo Květnov (Quinau) a nový kostel poctil též kopií sošky Panny Marie Květnovské. Převzat byl i starý termín poutě - to je 1.neděle v červenci. Většina krušnohorských rodáků z Trutzhain časem odešla, ale na tzv.Quinauer Wallfahrt se vrací každý rok. Moderní kostel má tvar stanu, aby připomínal lidem, že jsou na světě poutníky, lidé bez domova, toho se dočkáme až v nebi. Citát na červenec: „Nelze popírat existenci všeho, co není pochopitelné.“ (B.Pascal)