Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí www.jirkov.farnost.cz
pro Jirkov a okolí, září 2012 (č.92)
Účastníci vandru Pařeztour Chřiby 2012 16 statečných po stopách svatých Cyrila, Metoděje a Velké Moravy Více uvnitř
Aktuality v září a říjnu:
ČTĚTE POZORNĚ!
* Mše svaté v Sušanech jsou o nedělích 9.9. a 14.10. ve 12 hodin. * Vikariátní mše svatá se uskuteční v Litvínově, 13.9. v 9:30 hod. * Pravidelná mše na Květnově je na Pannu Marii Bolestnou, 15.9. ve 14:00 hodin. * Ve Strupčicích bude mše svatá kromě nedělí též na svatého Václava, což je pátek 28.9. v čase 10:45 hod. Svatý Václav je patronem zdejšího kostela. * Mše svatá v Boleboři bude 30.9. a 28.10. v 15:00 hodin. * Podzimní pouť na Květnově se koná na první sobotu v říjnu, to je 6.10. Mše svatá začne v 10:30 hodin za účasti kněží krušnohorského vikariátu. V 10:00 hodin se bude modlit růženec na růžencových schodech. V poutním stánku bude možné koupit poutní květnovské oplatky, a tak přispět na opravu květnovského areálu. Odjezd farního autobusu bude z Jirkova, v 9:15 hod. od Hudební školy, zastavuje v Chomutově v 9:30 hod. u divadla. Zpět se vrací po skončení programu, asi v 12:00 hodin a zastavuje v Chomutově a pak v Jirkově. * Spolčo pro mladé lidi je v těchto termínech na faře v Jirkově: 03.09.2012, 15.10.2012, 12.11.2012, 10.12.2012, 07.01.2013 nebo 21.01.2013 dále upřesníme. Začátek od 18:00 hod. Přátelé ze Schwalmstadtu Němci ze Schwalmstadtu, kteří se scházejí na trutzhainskou - květnovskoupouť, zaslali v těchto dnech peněžní dar na opravu Květnova, asi 73 000 Kč. Celkem je potřeba asi 4 miliony Kč na veškeré nutné opravy, ale i tak je to zatím největší samostatný dar. Farnost Trutzhain také poslala 23 500 Kč na účet. Děkujeme za tento výraz podpory a přátelství. Němečtí přátelé jsou zde vyfoceni v kapli Panny Marie v Trutzhainu s kopií milostné sošky Květnovské. Doufám, že se podaří přijet už v roce 2013 a přivézt na oplátku „vyhlášené“ květnovské oplatky :-) M
Pařeztour 2012 Www.youtube.com/dvoulety do lesů moravských Chřibů se konal 3.-11.8. I letos byla většina účastníků z Jirkova: P.Mirek, Tonda, Ondra, Katka, Barča, Pepa, skoro z Jirkova je Mája. Ze severu Čech se ještě připojili P.Alois, Maruška a Ida. Spolu s Moravany Juřicou, Lubošem a Síbříkem nás začínalo 13. Další den se přidal bratr Vojtěch a ještě další den Gunguliš s Jitkou. Tedy 16+ nějaký ten Moravan. Z Boršic to není do Chřibů daleko a tak nás občas někdo poctil svou návštěvou. Účastníci Pařeztouru měli též za úkol odsloužit mši svatou na Hoře svatého Klimenta, která je tam plánována každou první neděli v měsíci. Lidí na toto opuštěné místo přišlo asi 50, hlavně z Boršic a Osvětiman. V době, kdy má člověk hluboko do kapsy, pořádala CK Pařeztour velmi levný „zájezd“ do přírody. No, posuďte sami: spaní na čerstvém lesním vzduchu - zdarma, téměř denně mše svatá - zdarma, dobrá parta podobných „bláznů“ - k nezaplacení. Dovedli jsme si pomáhat a tak se nám podařilo po Chřibech nachodit 102 kilometrů a nikdo nijak zvlášť netrpěl.
Společné foto je také z Klimentka. Možná si někteří vzpomenete? Tentokrát jsme to měli těžší, neboť jsme si nesli vše na zádech: stany, spacáky, ešusy, vodu. Uprostřed slunečné neděle jsme byli teprve v půli cesty. Ale vše dobře dopadlo, večer jsme se stihli ještě okoupat v rybníku a uvařit teplou večeři. Některá další místa Chřibů jsou spojena se svatými Cyrilem a Metodějem a tak jsme je navštívili: Hora svatého Klimenta - zde překládali písmo svaté do staroslověnštiny, skála Kazatelna, studánka svatého Gorazda, studánka Mísa, Velehrad, archeoskanzen Velké Moravy na Modré, nebo velkomoravské mohylové pohřebiště na Tabarkách. A možná Pepa našel indicii k hledanému hrobu svatého Metoděje!?
překvapení
Pepovo
Denní úsek cesty byl 12 km, což nesli všichni s libostí. Počasí nám cestu nekomplikovalo a tak jsme stihli návštěvu hradů - Buchlova, Cimburku a Stříleckého hradu, stihli jsme se koupat v rybnících, vařit v kotlíku (zvláště Pepa a Juřicovci), zdolali jsme nejvyšší horu Chřibů Brdo, na kterém je kamenná rozhledna. Vody k občerstvení bylo ve studánkách dost. Většina rekreačních podniků byla taky otevřená. Někdo stihl sbírat i houby. Myslím, že se akce CHŘIBY zdařila a Bohu díky za to. M
Poutní zájezd do Chlumu Svaté Maří se konal 25. srpna. Naším cílem byla svatyně Panny Marie, která je zde uctívána od 13. století a studánka vody, pramenící pod kostelem. Dalším cílem byla Krajková, s dubovým vyřezávaným oltářem, dílem italského mistra. Oltář byl přivezen do kostela Juliusem Jindřichem z Písnice z cesty do Říma. Posledním zastavením byl selský dvůr Bernard a interaktivní výstava o krajině při řece Ohři; ta zaujala především děti. Na závěr jsme se občerstvili v místní restauraci. M
Postižení Mezi námi žije mnoho lidí, kteří jsou již od svého narození nějakým způsobem postiženi na svém zdraví. Tak tomu bylo, je a asi ještě dlouho bude. Představme si nyní dva muže. Ten první muž se narodil slepý. Nikdy neměl možnost vidět východ ani západ slunce. Nikdy neviděl krásu a rozmanitost stromů, květin, zvířat, ptáků a ani nemohl ocenit pestrou škálu barev, jež jsou všude kolem nás k vidění. Nikdy nespatřil úsměv na tváři ani slzy v očích. Vše, co znal, znal jen z vyprávění a díky hmatu svých rukou. Ten muž však vnímal vůni květů a rozkvetlých stromů, vnímal zvuky kolem sebe. Slyšel tekoucí vodu v řece, šum listí, zpěv ptáků, slyšel smích a slyšel pláč, slyšel vyznání lásky, slova povzbuzení, ale slyšel i křik, urážky a nářek. Ten člověk žil v neustálé temnotě a přesto se v jeho nitru vytvářely nové a nové obrazy. Muž začal komponovat hudbu, v níž odrážel všechny své vjemy a pocity, začal veřejně koncertovat. Netrvalo dlouho a jeho hudba zasáhla srdce mnoha lidí po celém světě. Ten muž netoužil po slávě, toužil se jen sdílet o svém dojmu s druhými a něco ze sebe dávat. Druhý muž byl od narození hluchoněmý. Nikdy nepocítil hřejivost slov "mám tě rád" a ani neměl představu o množství zvuků, tónů a melodií, které se kolem něj ozývají. Neslyšel hlasy, neslyšel zpěv, neslyšel vůbec nic. Vnímal jen tepot svého srdce a křik vlastních myšlenek. Nikdy neměl možnost popovídat si o tom, co jej trápí a z čeho má radost. Ten muž však měl dobrý zrak a tak pozoroval vše, co se kolem něj děje. Viděl přírodu a koloběh jejího života, rozmanitost fauny i flóry, viděl lidi a vztahy, které mezi sebou mají. Viděl zázrak zrození a radost nového života, viděl však i bolest umírajících a strach ze smrti. Viděl mnoho dobrého, ale viděl také mnoho zlého. Všechno, co viděl, v něm vyvolávalo spoustu pocitů a myšlenek. Začal si dělat poznámky, začal psát a po krátkém čase vydal první knížku. Ani tento muž netoužil po uznání a chvále. Toužil jenom promluvit a vyjádřit své ano ke všemu s čím souhlasil, a říci své ne všemu špatnému. Toužil komunikovat s druhými.
Možná si nyní řekneš: "díky Bohu, že jsem zdráv". Ano, je zač děkovat, ale zamysleme se trochu nad sebou. Není to tak, že i my jsme často slepí? Nejsme také někdy hluší a jindy němí? Stačí se jen pozorněji podívat kolem sebe. Všude můžeme spatřit mnoho nedostatků a spousty potřeb. Ale vidíme je opravdu? Děláme něco proto, aby se to změnilo? Nebo jsme spíše nevšímaví, lhostejní, pohodlní a bez zájmu, protože se nás to netýká. Vyjadřujeme se ke všemu, co není správné, co se nám nelíbí a co je třeba změnit, nebo raději mlčíme? Slyšíme volání, nářek, pláč a prosby hladových, trpících, zbědovaných a potřebných? Asi ano, ale mnohdy si raději zacpeme uši, mnohdy hlas našeho ega překřičí všechno ostatní a často také uvěříme lžím o vlastní nemohoucnosti, takže nic neděláme. Važme si svého zdraví a nedělejme ze sebe úmyslně postižené. Buďme tím, kým opravdu jsme. Sedmibolestná Panna Maria
15.září si připomínáme
1. Maria v chrámě naslouchá Simeonovu proroctví 2. Maria utíká do Egypta, aby zachránila Ježíše 3. Maria hledá Ježíše v Jeruzalémě 4. Maria potkává Ježíše nesoucího kříž 5. Maria je přítomná ukřižování a smrti Ježíše 6. Maria přijímá do klína Ježíše při snímání z kříže 7. Maria doprovází Ježíše ke hrobu Slavíme slavnost Sedmibolestné Panny Marie , mimo jiné Patronky Slovenska. Úcta Bolestné Matky Ježíše Krista sa opírá o Simeonovo proroctví v Lukášově evangeliu (2,35) Ve středověku v 13. st. šířili úctu k Bolestné Panně Marii servité, což je řád Služebníků Panny Marie. Hymnus Stabat Mater - stála matka podél kříže - je též z konce středověku. Papež Benedikt XV. schválil úctu Bolestné Panny Marie a ustanovil její svátek. V roku 1814 na znamení vděčnosti za šťastný návrat z Napoleonova zajetí papež Pius VI. povýšil liturgický stupeň svátku a rozšířil jeho slavení na celou Církev.
Počátky úcty Bolestné Panny Marie na Slovensku sahají do poloviny 16. století. Střediskem úcty se stal kostel v Šaštíně, který byl postaven v pol. 18. století na místě mnohem staršího votivního kostelíka. V r. 1928 převzali správu kostela saleziáni a vytvořili z něho významné poutní místo. Jistě je mnohem více bolestí, než těch 7, které musela Panna Maria snést. Nepochopení jejího okolí. Nebo když ona nepochopila Boží vůli s Ježíšem a jeho konání. Sedm je zde číslem plnosti.
Panna Maria Bolestná
Šaštín Někdo řekne: „Ale copak nevěděla předem, že Kristus zemře?“ Ano, nepochybně věděla. „Což nedoufala, že zase ihned vstane?“ Ano, jistě pevně doufala. „A přesto měla takovou bolest, když byl ukřižován?“ Ano, měla tak velikou bolest. Ale co je to s tebou bratře, a odkud máš tu svou moudrost: proč se divíš víc tomu, že Maria trpěla spolu se svým Synem, než že on trpěl.? Jestliže on mohl zemřít i tělesně, nemohla ona spolu s ním umírat v srdci? To první způsobila láska, nad kterou nikdo neměl větší. To druhé způsobila láska, která po lásce Kristově neměla sobě podobnou. Nedivme se, že lze nazvat Marii mučednicí v duši. Může se divit jen ten, kdo si nevzpomíná, že slyšel, jak Pavel uvádí mezi největšími zločiny pohanů jejich bezcitnost. Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zdali je bolest jako bolest má. Neměla to lehké, Panna Maria. Ovšem bolest v srdci je spásonosná, spasitelná, když je nabídnuta Bohu jako oběť nejvzácnější. To si můžeme od Panny Marie vzít jako poučení. Ať je nám ona v dobách pláče, neútěchy a bolesti vzorem vytrvalosti a trpělivosti, neboť víme z bible, že po kříži a smutku, - přichází vzkříšení a radost. Panno Maria sedmibolestná, oroduj za nás! M
Venkovní freska Jirkov
Já jsem ty, který se narodil jinde - Andělské cesty k nesmrtelnosti (Vyprávění cestovatele) Bylo by už snad kratší, kdybych měl jmenovat země, ve kterých jsem nebyl, místo oněch zemí, po kterých jsem putoval ... A na těch cestách mi pomáhá jedno setkání, několik slov, která mi kdysi pověděl v daleké pustině jeden misionář. Onemocněl jsem... A ten kněz se o mě staral – obětavě, velice obětavě. Měl jsem štěstí, že jsem v pustině objevil právě jeho nemocnici, jinak bych teď nemohl vyprávět vám... a povídal bych si, řečeno domýšlivě, někde ve věčném světle s anděly... Když jsem prodělával rekonvalescenci, vedl jsem s misionářem dlouhé rozhovory. Byl jsem předtím pacientem v jeho domorodé nemocnici, a abych byl užitečný, pomáhal jsem mu, když jsem se jakž takž dal do pořádku, ošetřovat v oné nemocnici domorodce. Kolikrát moc a moc ošklivé choroby..., úrazy. Jenže já jsem mu byl vděčný za to, že se mě ujal a vlastně mi zachránil život. A tak jsem tam vykonával i velmi nepříjemné práce... Misionář se mi svěřil, že když nastoupil před lety na toto místo, měl celou řadu předsudků. Byl z bohaté rodiny a nebyl zvyklý na takovouto činnost. Trvalo dost dlouho, než se s ní duševně vyrovnal. Vůlí se přiměl k tomu, aby ji vykonával, jenomže pořád se cítil nadřazený... povolanější k něčemu jinému... A pak ho napadla jedna věta. – Je obyčejná? – Je velice obyčejná. Na světě je tolik obyčejných vět, která nesou neobyčejná poselství...Člověk si těch vět nevšímá, protože se mu zdají obyčejné. Opomíjí je. A neuvědomuje si, že s nimi opomíjí i veliké poselství. Přitom by někdy stačilo se nad těmi větami zamyslet. Pokusit se jim naslouchat... Připadají nám ostatní hloupí, trapní, nepříjemní? Možná někteří takoví jsou. Jenomže co kdybychom se my narodili ne svým rodičům, ve svém prostředí, ale co kdybychom se narodili do jiné „kolébky“? Jak by potom vypadal náš život, byl by podobný? Řekněme: „Já jsem Ty.“ Tahle věta nezní příliš jasně, snadno se přehlédne. Jenže co ji vyslovit tak, jako mi ji kdysi řekl onen misionář? „Já jsem ty, který se narodil jinde.“
(podle E.Martina –) KNA
Farní posezení neboli oslava narozenin pana faráře, proběhla hezky, počasí nám přálo a pan Metlička vyhrával o sto šest. Na obrázku je nápaditý dort ve tvaru turistické známky. Děkuji všem, kteří mi přáli i za vaše dary. M
Mše svatá na Červeném hrádku v kapli se konala 31. srpna v 16:00 hodin. Přišlo asi 20 věřících. Mše ke cti patrona zámecké kaple svatého Jana Křitele se zde koná každoročně. Na historické varhany doprovázely hrou naše varhanice Barbora a Marcela. Po mši svaté následovalo posezení v zámecké restauraci. Návštěva z německé farnosti Altenburg se uskutečnila 5. září. Bohoslužba se konala v jirkovském kostele. Po obědě jsme navštívili kostel na Květnově, který se opravuje. Opravuje se také schodiště. Zde si němečtí poutníci zakoupili poutní svíčky a zazpívali mariánský chvalozpěv za zvuku kostelního zvonu. Pán Bůh zaplať za finanční dary.
Ctihodný Martin Středa - zachránce Brna Narodil se 11.11.1588 v Hlivici v Horním Slezsku (v Gliwici na polském území). S matkou Barborou se v mládí účastnil poutí do Čenstochové. V době moru sloužil mezi postiženými roznášením vody a chleba. V 17ti letech odešel studovat do Prahy, kde byl přijat do semináře pro chudé studenty. V r.1608 vstoupil k jezuitům. Po dvou letech noviciátu v Brně byl poslán na filosofická studia do Štýrského Hradce. Roku 1615 se vrátil do Prahy, kterou však jako jezuita musel za stavovského povstání opustit. Přes Moravu se dostal opět do Štýrského Hradce, v němž r.1621 přijal kněžské svěcení. Téhož roku začal učit na pražském gymnáziu. Ovládal češtinu, latinu, polštinu a němčinu. V Praze na universitě byl promován doktorem filosofie a teologie. Pak se stal universitním profesorem a v době prázdnin konal lidové misie na venkově. V roce 1625 byl na 4 roky poslán učit na universitu ve slezské Nyse. Pak byl ustanoven rektorem v Klementinu na universitě v Praze. Rovněž byl dvakrát provinciálem českých jezuitů, k nimž patřili i moravští a slezští. V jednom spisu napsal: "Chudoba ať je mi matkou, pokora a trpělivost ať jsou mi sestrami!" To byl jeho praktický život. Zavedl mimo jiné roráty a šířil mariánskou kongregaci. Nejznámějším se stalo Martinovo působení v Brně, kde byl rektorem koleje v letech 1641-1646. V té době na Moravu vpadli Švédové, obsadili olomouckou pevnost a z ní vyjížděli do okolí. Pod vedením Torstensona Švédové 6.3.1645 porazili u Jankova císařskou armádu a pak řádili v jižní části naší země. Dne 4.5. začali obléhat Brno. Jeho obraně velel Ludvík Radvit de Souces proti dvacetinásobné přesile. Nepřítel se snažil po 112 dnů o pokoření města. Rektor Martin Středa chodil mezi obránce a povzbuzoval je k důvěrné modlitbě. Jak po jeho smrti v r. 1671 písemně potvrdil Ludvík Radvit de Souces, "Sílu statečnosti obráncům dodávaly vroucí modlitby a vytrvalé posty pátera Martina Středy, jimiž přinášel z nebe sílu a bezpečnost obležených… Vždy jsem si od něho odnášel útěchu a vnitřní pokoj."
Z dalšího svědectví městské brněnské rady se dovídáme, že při obležení města těšil lid a ujišťoval ho předpověďmi, aby se nebál, že nepřítel město nedobude, ani neobsadí, což se v průběhu dalších událostí potvrdilo. Kdykoli mělo dojít k boji, M. Středa po celou dobu ležel na zemi a modlitbami prosil o přispění nebeské moci. Díky jeho modlitbám Švédové obléhání Brna po neúspěšném rozhodujícím útoku 15.8. na svátek Nanebevstoupení P. Marie vzdali a odtáhli. Městská rada P. Martina nazvala zachráncem města a vlasti a slíbila, že bude slavným průvodem a bohoslužbami každoročně 15.8. oslavovat Bohorodičku P. Marii.
Obléhání Brna Švédy
Martin Středa byl v roce 1646 povolán k pražským studentům jako spirituál. V lednu 1648 se znovu stal provinciálem, což představovalo řadu vizitací s obtížným cestováním. Při vizitaci ve Slezsku ho slabost upozornila na blížící se konec pozemského putování a proto se vrátil 9.8. do Brna, kde po 17ti dnech vydechl naposled. Pohřben byl do krypty jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Při otevření hrobu r. 1876 bylo shledáno jeho tělo neporušené a bylo přemístěno do prosklené rakve. Tvář stále neztratila jeho rysy, shodné s dobovými portréty. Modlitba k Panně Marii: Maria, pomoz, přišel čas, milostivá Matko slyš náš hlas! V nebezpečí a strádání přímluva Tvá nás ochrání. Lidská kde síla bezmocná, Tvá kyne ruka pomocná; neoslyš proseb dítek svých, k Tobě tak vroucně lkajících; Matkou ukaž se laskavou, sešli nám v nouzi pomoc svou; Maria, pomoz, přišel čas, milostná Matko, slyš náš hlas. Amen. Pověst o vyzvánění v 11 hodin, které by zachránilo Brno, ovšem není pravdivá a skutečnost je pro Brňany ještě příznivější: poslední generální šturm 15. srpna trval až do večera a byl spolehlivě a kompletně odražen, načež Torstenson pro vyčerpání svých vojsk a nedostatek času obléhání vzdal. Posledních osm dní obležení se už švédské jednotky stahovaly a odvážely děla, 23. srpna už k žádnému útoku nedošlo a území města opustili poslední švédští vojáci.
Smrt svatého Cyrila
(svatý Cyril zemřel r. 869 v Římě)
Konstantin Cyril, unavený mnohou námahou, ulehl nemocný a snášel svou nemoc mnoho dní. Dostalo se mu jako léku Božího vidění a začal zpívat: „Když mi řekli =Půjdeme do domu Páně=, můj duch se naplnil radostí a mé srdce zaplesalo.“ Když mu oblékli svaté řeholní roucho, byl celý den naplněn radostí a říkal: „Od této chvíle už nejsem služebníkem ani císaře, ani žádného člověka na zemi, ale jen všemohoucího Boha. Neexistoval jsem, ale nyní existuji a budu existovat navěky. Amen.“ Den po této řeholní obláčce přijal jméno Cyril. Tak byl oblečen padesát dní. Když přišla hodina jeho přechodu na věčnost, pozvedl ruce k nebi a v pláči se modlil takto: „Pane, můj Bože, který jsi stvořil všechny anděly a nehmotné duchy, který jsi rozprostřel nebe i všechnu zemi a stvořil jsi všechny věci, které existují, ty, který nasloucháš vždy těm, kteří plní tvou vůli a v bázni zachovávají tvá přikázání; vyslyš moji modlitbu a zachovej ve víře své stádce, za jehož hlavu jsi stanovil mne, nehodného služebníka. Vysvoboď je od bezbožné a pohanské zloby těch, kteří tě proklínají; dej, ať roste počet věřících tvé církve, a shromáždi všechny v jednotě. Učiň svůj lid svorným v pravé víře a správném vyznání, nadchni jejich srdce slovem své nauky. Je to tvůj dar, že jsi nás vyvolil za hlasatele evangelia Kristova, abychom podněcovali bratry k dobrým skutkům a aby konali to, co je ti milé. Ty, které jsi mi dal, ti vracím jako tvoje; veď je svou mocnou pravicí, chraň je stínem svých křídel, aby všichni chválili a oslavovali tvé jméno Otce, Syna i Ducha Svatého. Amen.“ Pak všechny políbil svatým políbením se slovy: „Požehnaný Bůh, který nás nedal za potravu zubům našich neviditelných protivníků, ale zpřetrhal jejich síť a vysvobodil nás z jejich vůle vrhnout nás do zkázy.“ Papež nařídil, aby všichni Řekové, kteří byli v Římě, i Římané se spojili, nesli hořící svíce, zpívali a vzdali zesnulému takovou pohřební poctu, jaká se vzdává samotnému papeži. A tak se stalo. (Podle „Vita Cyrilli“ ze Světla 26/2011)
Radostná událost v našem dominikánském jirkovském společenství. Laická sdružení sv. Dominika patří k těm větvím dominikánské rodiny, které byly dříve souhrnně označovány názvem třetí řád. Dnes řadíme Laická sdružení mezi veřejná církevní sdružení (konsociace). Nejsou řeholním společenstvím, jejich členy jsou muži i ženy, svobodní, ženatí či vdané. Žijí běžným způsobem života ve světě, ve svých domovech a rodinách, kde svým jedinečným způsobem naplňují poslání Řádu. Nejde jim pouze o vlastní posvěcení, ale po vzoru sv. Dominika touží po spáse všech duší. Prostředkem k dosažení tohoto cíle jim je studium, modlitba a apoštolát. Zájemci o členství v Laických sdruženích se mohou obrátit přímo na místní sdružení a po určité době „seznamování“ (postulát) mohou být přijati a během zkušebního období (noviciátu) se v rámci přípravy (formace) hlouběji seznámí s řádem a jeho spiritualitou. Po skončení noviciátu mohou složit slib života podle Stanov Laických sdružení sv. Dominika (obvykle na tři roky) a následně jej obnovit nebo složit slib věčný (doživotní). ( podle www.op) Terciáři při určitých příležitostech nosí obdobné roucho, jako dominikáni -řeholníci. Takovou příležitostí je i přijetí nové uchazečky (postulantky) Hany Kočové (Sestry Růženy) do místního jirkovského Laického sdružení sv. Dominika, které se uskutečnilo v sobotu 8.9. 2012 v našem děkanském kostele sv. Jiljí za přítomnosti asistenta LSSD P. Augustina Prokopa OP z kláštera v Plzni. izf Oplatky s obrázkem a textem o Květnovu, mariánském poutním místě, které potřebuje opravu, si můžete koupit v kostele v Jirkově. Cena je 35 Kč.
Historické zastaveníčko Kolem Květnova stávalo prý kdysi pět křížů. Hlavním z nich je zobrazení Ukřižovaného Krista přímo na návsi s malou soškou Bolestné Panny Marie a kamennou ohrádkou. Tento kříž pochází z roku 1737 a byl vyroben z černovického pískovce. Tento kříž byl dokonce barevně proveden, jak se zjistilo při záchranném průzkumu. Před opravou v roce 2011-2012 z něj však zbylo jen torzo. Cena opravy z evropského fondu regionálního rozvoje, Cíl 3, Ahoj sousede, činila 240 000 Kč. Nad opravou bděla Univerzita JE Purkyně v Ústí nad Labem a socha byla opravena v dílně restaurátora Radomila Šolce.
2010
Od květnovské návsi a tohoto kříže, chodili poutníci z jiných farností ke kostelu s vlastními sochami Panny Marie a za zpěvu mariánských písní kráčeli podél poutních stánků s občerstvením a svatými obrázky a skrze krásnou lipovou alej pak stoupali po růžencových schodech až ke kostelu.
V katolické tradici je při putování na oslavu do nějakého kostela běžné, dát si sraz u jiného kostela poblíž, a vydat se společně na procesí se zpěvy a modlitbami. Je tedy důležité nejen kam se jde, ale odkud se vychází. A tak se třeba vychází od jiného kostelíka, kaple, sousoší svatých nebo aspoň od křížku. Tak to bývá třeba na pašijovou neděli nebo na slavnost Božího Těla. Doufám, 2012 že se nám podaří zrekonstruovat historické průvody, tak jak kdysi byly zde na Květnově. Pamětníci vzpomínají, že se začínalo zde. Prozatím se začíná až na patě "růžencových schodů" pod kostelem. Citát na měsíc: „Mnohý člověk má čisté svědomí jen proto, že má slabou paměť.“ A.Schopenhauer
