Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí

Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí www.jirkov.farnost.cz

pro Jirkov a okolí, březen 2013 (č.96)

Zářící slunce je znakem jezuitského řádu. V něm se nacházejí červená písmena IHS, monogram Krista. Nad písmenem H je umístěn kříž a pod monogramem tři černé hřeby. Hvězda je podle starobylé heraldické tradice symbolem Panny Marie, matky Krista a církve. Květ nardu představuje sv. Josefa, patrona všeobecné církve. Papež chce použitím těchto symbolů ve svém znaku vyjádřit, že k Panně Marii a sv. Josefovi chová zvláštní úctu.

24.3. Květná neděle: průvod s ratolestmi, Jirkov 9:00, Strupčice 10:45 28.3. Zelený čtvrtek: Jirkov v 17.00 hodin 29.3. Velký pátek: Jirkov v 17.00 hodin 30.3. Bílá sobota -Vigilie Zmrtvýchvstání: Jirkov v 20.30 hodin 31.3. Neděle Zmrtvýchvstání: Jirkov v 9.00 hod., 10.45 hod. Strupčice 1.4. Pondělí velikonoční: Jirkov v 9.00 hod. V domovech důchodců jsou bohoslužby jako obvykle * Možnost zpovědi u otce Mirka v kostele na Bílou sobotu v 14:00-16:00 (v sakristii). Kostel s vystaveným „božím hrobem“ je po celý den otevřen. Kdo chce závazně držet modlitební stráž u hrobu, ať se nahlásí v sakristii.

* Misijní štrúdlování proběhne v sobotu 6.dubna, od 15 hod., kdy můžete přinášet na faru výtvory v podobě různých typů štrúdlů. V neděli 7.dubna se po mši budou rozprodávat. * Mše svatá s kněžími krušnohorského vikariátu bude v kostele sv. Jiljí v Jirkově ve čtvrtek 11.dubna v 9:30 hod. * Duchovní obnova pro biřmovance se uskuteční o víkendu 12.4.-14.4. v Boršicích. Udělejte si prosím čas. Rekolekce pak budou ve Slaném 11.5. * Poutní mše svatá ke cti sv. Marka bude v Sušanech v sobotu 27.dubna 2013 ve 14:00 hodin. Účastníky bohoslužby čeká překvapení. Po mši následuje pohoštění na návsi. * Jarní pouť a Eucharistický den na Květnově se uskuteční v sobotu 4.května. Začátek bude tentokrát u opraveného kříže na návsi v 10:00 hod. Po požehnání renovovaného kříže se odebereme průvodem alejí a po růžencových schodech ke kostelu. Mše v 10:30 hod. Po mši následuje mariánská pobožnost. Po přestávce na občerstvení začne v 12:30 adorace. V 13:00 bude uděleno svátostné požehnání. Bus jede jako vždy z Jirkova od Hudební školy v 9:15 a zastavuje v Chomutově u divadla v 9:25 hod. Zpátky jede v 13:15 hod. z Květnova.

* Děkuji všem za přání a dary ke svátku Miroslava.

P.Mirek

Zimní start poutě z Květnova na Velehrad Na svátek Hromnic, což je 2. února—Uvedení Páně do Chrámu se po mši svaté vydali na pouť na Velehrad čtyři udatní poutníci. Na Velehrad se chodí z různých stran,

především z Moravy, ale z Prahy na západ je náš Květnov nejzápadnější výchozí místo, odkud se jde organizovaná pěší pouť, (která se potom při-

pojuje ke hlavnímu proudu na Levém Hradci u Prahy). První etapa byla z Květnova do Chomutova. Druhá z Chomutova do Postoloprt, třetí do Peruce, čtvrtá do Velvar, pátá na Levý

Hradec, šestá do Prahy, sedmá do Mukařova. Další etapy je teprve čekají. Poutníci Josef, Josef, Alice a Milan mají před sebou celkem asi 452 km. Držme jim palce na dlouhé cestě! Aktuálně o projektu na: http://www.poutnik-jan.cz/

LITURGIE VIGILIE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ má čtyři části: Slavnost světla

Bohoslužba Slova

Křestní bohoslužba

Bohoslužba oběti

SLAVNOST SVĚTLA 1.Požehnání ohně Je to vlastně starověké „lucernarium“ slavnostní zažehnutí světla a jeho chvála, obřad, který se ve východní liturgii zachoval dodnes na začátku nešpor. Světlo ohně září do tmy, tak jako světlo Kristova vzkříšení chce prozářit naše temnoty.

2. Zasazení kadidlových zrn do paškálu Při zasazování kadidlových zrn do Paškálu kněz říká: „Pro tvé slavné svaté rány kéž nás chrání a ochrání Kristus Pán ukřižovaný.“

3.Zapálení paškálu a od něj zapálení svící všech věřících Poté kněz paškál zapálí od ohně a řekne: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění.“ Na paškálu je symbol kříže, písmena Alfa a Omega a letopočet daného roku. Kněz vstupuje se zapáleným paškálem do temného kostela s trojím zvoláním: „Světlo Kristovo.“ Lid třikrát odpoví: „Sláva tobě, Pane!“ Postupně se světlo od paškálu šíří mezi lid – každý si zapálí svou svíčku. 4.Exultet Exultet je chvalozpěv na Krista. Je to vlastně chvalozpěv opěvující Paškál, který je symbolem Krista. BOHOSLUŽBA SLOVA 1.čtení: Zpráva o stvoření světa (Gn 1,1 – 2,2) Vyprávění o stvoření světa není přírodovědným, historickým, či jakýmkoli jiným vědeckým pojednáním. Jeho smyslem je zvěst o tom, že Bůh stvořil svět svým Slovem, z lásky. Každá část jeho stvoření je podle něho důležitá, o každém díle je v Písmu napsáno: Bůh viděl, že je dobré. Totéž platí o člověku, který je vrcholem stvoření. Celé stvoření Bůh ohodnotil jako velmi dobré. Bůh dal člověku k dispozici všechno, celé stvoření mu podřídil, aby se o ně člověk moudře staral a spravoval je ke svému prospěchu. Ale především – Bůh dal člověku dar života.

2.čtení: Abraham obětuje Izáka Abraham je v Písmu nazýván otcem všech věřících. Na Boží výzvu opouští svou rodnou zem a putuje do neznáma, do Zaslíbené země, protože uvěřil Bohu. Ve stáří, po dlouhém čekání, se mu Božím zásahem narodí zaslíbený syn Izák – jeho radost, jediný, milovaný syn. A tu přichází Boží výzva, aby šel na určené místo a Izáka Bohu obětoval. Toho Izáka, z kterého má podle Božího slibu vzejít veliký národ! Otec Abraham jde poslušně obětovat svého milovaného syna. Abraham je zde předobrazem Boha Otce, který na Golgotě vydává v oběť svého milovaného Syna Ježíše za hříchy celého světa. Abraham dokazuje tímto aktem víry, že jeho víra sahá až za hranice smrti. Věří v to, že Bůh má moc vzkřísit Izáka z mrtvých. Dřevo, které na Izáka vkládá cestou na horu Moria, je předobrazem dřeva kříže. A beran, který se chytil za rohy v křoví a který nakonec byl obětován místo Izáka, je opět předobrazem Beránka Božího – Krista. 3.čtení: Přechod Izraelitů přes Rudé moře Tuto událost z dějin izraelského národa si připomínají Židé dodnes právě o svátku zvaném Pesach – o Velikonocích. Slaví přechod z otroctví na svobodu, veliký Boží zásah. Pro nás křesťany je přechod Rudým mořem předobrazem křtu – jím jsme vysvobozeni z otroctví hříchu a začínáme nový život ve svobodě Božích dětí.

4.čtení: Hospodin vyznává lásku svému lidu Boží Slovo používá často zosobnění k vyjádření některých těžko sdělitelných pravd. V tomto úryvku vyznává Hospodin lásku nevěstě, která představuje Izrael. Ujišťuje ji, že ji znovu přijímá za svou ženu a že ji miluje milosrdnou láskou.

5.čtení: Hospodinovo pozvání k hostině – zadarmo Následující verše, adresované Židům ve vyhnanství, vyzývají k návratu do Zaslíbené země a k převzetí připraveného dědictví. Výrazy voda, víno, mléko a tuk vyjadřují plnost života a požehnání, jež má lid zakoušet v zemi oplývající „mlékem a medem“. Tyto dary nabízí Hospodin zcela zadarmo bez jakýchkoli zásluh lidu, pouze na základě svého milosrdenství. Boží zaslíbení se však naplňují tímto způsobem: změnou smýšlení a přijetím Božího Slova. Boží slovo obsahuje Boží záměry, které bývají jiné než lidské plány a převyšují je také spolehlivostí a účinností. Boží slovo má moc zúrodnit suchou poušť a dát vyrašit novému životu. 6.čtení: Výzva k hledání moudrosti Jednání podle Božích přikázání je vždy užitečné – přináší lidem pokoj, dlouhý věk – tj. život v plnosti. Zatímco ten, kdo přestupuje Boží přikázání, si připravuje neštěstí, chřadnutí v cizí zemi. Chce-li člověk „vstát z mrtvých“, musí chodit po Boží cestě, po cestě Božích slov, která jsou zapsána v knize Božího Zákona. Tato kniha však odkazuje na jiné Slovo, vtělené v Ježíši Kristu. V Něm se ukázala Boží moc a moudrost. 7.čtení: Zaslíbení vylití Ducha a nového srdce Tento úryvek je dán izraelskému lidu skrze proroka Ezechiela po zničení Jeruzaléma v babylonském vyhnanství. Boží lid od Boha odpadl, zklamal jako už tolikrát, a tak znesvětil, poskvrnil Boží jméno. Hospodin se však slitoval – nikoli však na základě dobrých skutků lidí, ale pro své jméno, protože je věrný. Přes nevěrnost lidu On zůstává věrný. Záchrana spočívá v „transplantaci srdce“, kterou Bůh slibuje

jako nové darování Ducha svatého. Potom se lidé nebudou učit tomu, co přichází zvenčí, ale budou vědět, jak správně jednat zevnitř, ze svého nového srdce. Po každém čtení následuje Žalm, chvíle ticha a společná modlitba, kterou přednáší kněz. Tato modlitba je vždy shrnutím hlavních myšlenek předcházejícího čtení. NZ čtení: Křtem jsme byli ponořeni do Kristovy smrti a zmrtvýchvstání Apoštol Pavel vidí křest v souvislosti se smrtí Ježíše Krista. Podobně jako Kristus plným přijetím našich hříchů i slabostí „sestupuje“ do hrobu, věřící „sestupuje“ do křestního pramene, kde odkládá „starého člověka“. Podobně jako Kristus vychází z hrobu v síle Božího života, pokřtěný člověk vystupuje z křestní vody jako nový člověk, proměněný Otcovou slávou. Otec vysvobodil člověka od tíhy hříšné minulosti a vložil do něho „novou sílu“, která ho uschopňuje, aby nepodléhal pokušení a hříchu. Křesťan může žít novým životem: nežije už v područí svých hříchů a sobeckých sklonů, ale pro Boha. Tento nový život se plně rozvine přemožením smrti, vzkříšením. E v a n g e l i u m: Se t k á n í že n s e zmrtvýchvstalým (Mt 28, 1 – 10) Ani jedno ze čtyř evangelií nepopisuje přímo průběh Ježíšova vzkříšení. Jistě proto, že se událo bez očitých svědků. Také se tím však podtrhuje, že tato historická událost je zároveň neuchopitelná - přesahující všechny naše zkušenosti a představy. Evangelista Matouš popisuje nedělní ráno a setkání žen s andělem, který jim oznámil, že Ježíš není v hrobě, že byl vzkříšen! Poté se jim zjevuje sám Ježíš. Je pozoruhodné, že právě ženy, poslední v tehdejší společnosti, jsou jako první pověřeny hlásáním radostné zvěsti o Ježíšově zmrtvýchvstání. Skutečnost, že se ustrašení učedníci opět shromáždili kolem Ježíše a že se později stali neochvějnými hlasateli, je stejně jako samo vzkříšení velkým Božím činem.

KŘESTNÍ BOHOSLUŽBA 1. Udělování svátosti křtu Církev přijímá s radostí právě o Velikonočních svátcích nové členy. Křtem je člověk ponořen symbolicky do Kristovy smrti a vstává k novému, Božímu životu. Před křtem jsou vzýváni všichni svatí při litaniích.

2. Obnova křestního slibu To je vrchol velikonočního slavení – na tento okamžik se celá církev připravovala čtyřicetidenním postem. Nyní si opět všichni zapálí své svíce a znovu se zřeknou zla, Satana a všeho, co působí a čím se pyšní. Opět vyznají svoji víru v Boha Otce, Ježíše a Ducha svatého.

Následuje: BOHOSLUŽBA OBĚTI.

Pozvánka na Farní pouť Farnost Jirkov pořádá 4.7.-6.7.2013 Cyrilometodějskou pouť na Velehrad. 2 noclehy v Boršicích—buď na faře nebo po rodinách. Kromě Velehradu se plánuje návštěva dalších poutních míst: Svatý Kopeček, Číhošť, Sázava. Cena 800 Kč. Můžete se již přihlašovat a také zaplatit cenu zájezdu. Kromě jirkovských budou osloveni i chomutovští farníci. P.Mirek

Co jsou křesťanské velikonoce? Katechismus říká: „Velikonoční tajemství kříže a zmrtvýchvstání Krista je středem radostné zvěsti, kterou mají apoštolové a po nich církev hlásat světu. Boží plán spásy byl splněn jednou provždy - výkupnou smrtí Ježíše Krista, Božího Syna.“ Ježíš "měl z milosti Boží za všechny lidi podstoupit smrt" (Žid 2,9). Bůh ve svém plánu spásy stanovil, aby jeho Syn nejen zemřel "za naše hříchy" (1 Kor 15,3), ale také aby "zakusil smrt", to je, aby poznal stav smrti, stav odloučení duše od těla od okamžiku, kdy vydechl na kříži, po okamžik, kdy byl vzkříšen. Tento stav mrtvého Krista je tajemstvím hrobu a sestoupení do pekel. Je to tajemství Bílé soboty,...

Obraz Ukřižování Krista Kostel sv. Václava, Strupčice

Slavnost Kristova zmrtvýchvstání je pro křesťany největším svátkem. V noci na velikonoční neděli se před kostelem rozhoří oheň. Lidé se u něj shromáždí a rozsvítí velikonoční svíci – paškál. Pak vejdou do tmavého kostela. Od paškálu se postupně zapaluje víc a více svíček, lidé je nesou v rukou a noc se od nich rozjasní. Začne se zase zpívat, rozezvučí se zvony i varhany. Ti, kteří nedávno poznali Ježíše, jsou ve vodě pokřtěni. Kristovo světlo přemáhá tmu v srdci člověka a voda smývá hříchy. Na tvářích lidí září radost.

A proč to všechno? To první věděla Marie Magdaléna. Měla Krista opravdu ráda, a když viděla, jak umřel, velice truchlila: smrt všechno ničí! V neděli ráno šla smutně k jeho hrobu. Našla ho však prázdný. Zmateně se otočila a… stál tam živý Ježíš a vlídně řekl: „Marie!“ Naplnila ji veliká radost. On žije! I Magdaléna začala znovu žít. Ježíš ji, plnou naděje, poslal za ostatními. Utíkala jim to vypovědět: „Pán vstal! Tolik lidí zachránil od různého zla, trápení a hříchu, vždyť jsme to viděli. A teď přemohl i smrt! Nemusíme se bát!“ To je poselství Velikonoc. ..."Ten, který se vrátil z říše zemřelých - a jasně zazářil lidskému rodu: tvůj Syn, Ježíš Kristus. On s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen." (Exultet)

Bože, jsi-li, pomoz mi

Osobní příběh

Byla jsem docela dlouho zarytou ateistkou, protože Bůh mi byl ukázán jako nespravedlivý. Ale už od mého dětství nic nemohlo spoutat mou touhu po absolutní Pravdě, Kráse a Svobodě. Během studia na gymnáziu se však má touha po svobodě začala naplňovat zcela jinak. Trávila jsem čas mezi přáteli „z nočních tahů“. Namlouvala jsem si, že konečně někam patřím, že mě přijímají a že mezi nimi mohu opravdově a naplno žít! Naštěstí i v těchto letech zůstávalo ve mně vědomí, že je ještě „něco víc“, neboť jsem se sice cítila svobodná, ale vždy jen na chvíli. Nebylo nic, co by mě zcela naplnilo. Když jsem pak začala studovat v Praze, seznámila jsem se s člověkem, který jako já hledal Boha. Jenže naše hledání dostalo prapodivný směr namíchaný z různých New Age a orientálních praktik. Nad naší postelí byl obraz Krista i Panny Marie, ale hned vedle tančící Krišna a mnoho dalšího. Vykládali jsme si sny, tarot, nechali si udělat osobní i partnerský horoskop apod. A já přitom všem měla pocit, že jsem jen předmět hozený do soukolí dějin, že svým datem narození anebo volbou karty jen neúplatně potvrzuji, že vše už je dáno a že nic nemohu změnit. Bůh byl jen pojmem, do kterého se vešlo cokoliv. Pak se začalo hodně věcí měnit. Náš vztah se chýlil ke konci, neboť můj partner měl pocit, že je vyvolen a že musí být svobodný pro všechny, kdo jsou také obdařeni zvláštním poznáním. Nerozuměla jsem tomu a byla zoufalá. A tehdy poprvé jsem si začala hledat místo, odkud by se dalo skočit… Řvala jsem potichu do vzduchu: „Bože, jsi-li, pomoz, tady jsem, chyť si mě, ukaž se, udělej něco, jen mi, prosím, pomoz!“ A on se skutečně dal poznat. Blížil se čas Velikonoc. Hledala jsem, kde se co naskytne, neboť jsem tušila, že tohle jaro bude i mým jarem. Až jsem vešla do jednoho známého kostela (a to dokonce přes můj odpor vejít tam, kam chodí všichni) a všimla si letáčku, na jehož konci bylo pozvání na společně strávené Velikonoce do domu, kde žije skupina mladých lidí s knězem podle vzoru Svaté rodiny v Nazaretu (moc jsem netušila, o co jde, ale zároveň mě to přitahovalo). Přišla jsem tam a nikdo se nepodivoval, že jsem cizí. V tu noc bylo několik mladých lidí pokřtěno. Já celý obřad křtu fotila. Byla jsem jim tak blízko, že jsem nemohla nevidět jejich radost a pokoj. A to bylo přesně to, co mi už tak dlouho bolestně chybělo. Následoval čas zcela nové „zamilovanosti“. V každé události jsem cítila Boží dotek. Chtěla jsem rozumem poznat, „o čem křesťanství tedy je“, a tak jsem požádala o přípravu na křest. Nebyla jsem si tehdy ještě jista, zda se opravdu chci stát „katoličkou“, ale krůček po

krůčku jsem přicházela blíže k poznávání života s Bohem, což vedlo k pevnému rozhodnutí, že tato cesta je konečně ta správná. Rok nato, v den před křtem, o Velkém pátku, jsem propadla velkým pochybám. Cítila jsem, že nejsem dostatečně dobrá a připravená ke křtu. Zlý se opět projevil. Už jsem před tím poznala, že umí využít jakoukoli cestu, aby odvedl duši od Boha (když mi vracel dluhy z mých nedávných ezoterických výletů). Naštěstí přišel „anděl“ v podobě jedné neznámé paní, která mě oslovila a řekla přesně to, co jsem potřebovala slyšet. Pán mi ji poslal do cesty! Byla jsem pokřtěna roku 2000. Byl to rok milostí. Ještě dne cítím tu ledovou vodu, která mě probudila k novému životu. Tu noc jsem nešla spát, ani den poté. Můj život byl už navždy spojen s Bohem skrze Ježíše. Velikonoční aleluja mě už neopustilo. Není to vždy hlasité plesání, ale navenek neslyšitelné „amen“ všemu, co přichází. (Andrea H., 35 let, řeholní sestra)

S dětmi na jarních prázdninách ve vratislavické moderní kapli. Oltářní obraz je zahalen postním fialovým plátnem s motivem kříže. Více foto na webu.

Jarní prázdniny v Liberci Druhý březnový týden jsme prožili na arciděkanství v Liberci. Všude okolo tohoto města je krásná příroda, i když letos trochu zamrzlá. Celkem nás bylo z Jirkova a Chomutova 16 lidí, měli jsme každý číslo, abychom se v městské dopravě neztratili. Navštívili jsme zajímavou Botanickou zahradu v Liberci (různé pavilony—tropický, z Austrálie, pravěký, mexický s kaktusy a navíc akvária s barevnými rybami). Navštívili jsme též severočeské muzeum, kde mají výstavu o přírodě Jizerských hor, ale také staré klavíry a orchestriony, kde hodíte 5 Kč a ono to hraje. Zuzka a Barča nám zahrály na klavír. Každý si mohl chvíli otáčet klikou flašinetu. Zajímavostí zde bylo hodně. Např. mechanický lidový betlém z Vysokého n.J. Pěší turistické cíle jsme měli dva. První bylo Kryštofovo údolí, kde jsme měli mši v dřevěném kostele svatého Kryštofa. Na místním obecním úřadě jsme navštívili WC a také kupovali turistické známky. V silném mrazu jsme pokračovali k dalšímu cíli - zřícenině hradu Hamrštejn. Tento hrad obtéká řeka Lužická Nisa a nedávno při povodni zničila lávku. Proto tu udělali jakousi kabinkovou lanovku z břehu na břeh, a to na vlastní pohon - stačí v kabince nebo na jednom z břehů tahat za lano. Tento transborder uveze až 6 lidí. Další den byl náš cíl Císařský kámen, což je památník na návštěvu císaře Josefa II. a dnes zde stojí i dřevěná rozhledna s krásným výhledem na Ještěd, Liberec, Jablonec a Jizerské hory i Krkonoše. Bylo sice krásně jasno, ale mrazivo, všude byl namrzlý sníh. Odtud jsme se brouzdali sněhem přes Milíře na Mojžíšův pramen. Tady uprostřed lesů nás občerstvili v útulné stoleté restauraci. Výlet jsme zakončili ve Vratislavicích, kde mají krásnou moderní kapli - téměř kostel - a měli jsme zde mši svatou a také výklad o jednotlivých barevných vitrážích. Podobnou moderní stavbu nenajdete asi v celé diecézi. Z Vratislavic jsme se vrátili na faru do Liberce tramvají. Jeden večer nás navštívil otec Pavel Morávek, který působil v Chomutově. Debatovali jsme, hráli hry a zpívali písničky na přání. Sice to nebyl orchestrion, ale i při kytaře to šlo. O jiných večerech jsme hráli hry, kromě středy, kdy jsme sledovali u televize v pokoji arciděkana volbu nového papeže Františka. Navštívili nás Staškovi ze Sušan a přivezli bramborovou polévku a rýžový nákyp. Navštívili jsme pověstný aquapark v Liberci, který je nově rozšířen o další bazén a potápěčskou šachtu. Využívali jsme hlavně tři druhy tobogánů, venkovní bazén a vířivku (a páru). V pátek jsme se bohužel už museli vracet. Ještě ve vlaku jsme hráli mnoho her a domů se nám moc nechtělo. Nezbývá, než se těšit na příště. Díky Bohu, že se nikomu nic nestalo (- až na Verunčinu patu, která byla ale kvalifikovaně ošetřena). Díky též otci arciděkanovi Radkovi Jurnečkovi za zlevněnou cenu pobytu. P.Mirek a P.Alois

Nový papež František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio SJ, je 266. papež katolické církve, římský biskup a suverén státu Vatikán, jehož zvolilo konkláve dne 13. března 2013. Stal se prvním papežem pocházejícím z amerického kontinentu a prvním z Tovaryšstva Ježíšova (jezuitského řádu). Jde rovněž o prvního mimoevropského papeže od 8. století, kdy římskokatolickou církev vedl Řehoř III., pocházející ze Sýrie. Jeho biskupským a nyní i papežským heslem je „Miserando atque eligendo“ (česky „Pohlédl na něj s milosrdenstvím a vyvolil si jej"). Na stránkách arcibiskupství volbu svého hesla spojoval s evangelijním příběhem povolání celníka Matouše podle 21. homilie Bedy Ctihodného. Narodil se v Buenos Aires italským imigrantům Josefovi a Regině Bergogliovým jako jedno z pěti dětí. Jeho otec pracoval jako železniční dělník. Kvůli infekčnímu onemocnění prodělanému v mládí má pouze jednu plíci. Dětství strávil v městečku Flores, čtvrti Buenos Aires. Argentinské řádové sestry na něj vzpomínají jako na neposedného uličníka, byl prý malý ďáblík jako každý malý kluk. Byl u nich oblíbený a se sestrou Dolores ho pojilo blízké přátelství, v posledních dnech jejího života ji pravidelně navštěvoval a po její smrti strávil celou noc v slzách a odmítal jíst a pít. V knižním rozhovoru, El Jesuita (Jezuita), který v roce 2010 vydali novináři Sergio Rubín a Francesca Ambrogettiová, uvádí, že jako mladík rád tančil tango, že pracoval i jako vyhazovač. Má rád klasickou literaturu a jeho nejoblíbenějším filmem je dánské drama Babettina hostina. V roce 2010 přiznal Bergoglio v rozhovoru, že ve dvanácti letech usiloval o dívenku Amalii, svou vrstevnici, a pomýšlel na svatbu. V dopise jí napsal, že je pro něj jediná a že pokud si ji nevezme za ženu, stane se knězem. Dopis ilustroval obrázkem domu s červenou střechou, ve kterém spolu budou bydlet. Amaliin otec své dceři vztah zakázal, a ona proto na dopis ani neodpověděla. Amalia Demonteová to po letech potvrdila v rozhovoru pro anglický deník The Telegraph. Otec ji prý uhodil, když chtěla Jorgemu odepsat. Rodiče jí pak bránili v jakémkoliv dalším kontaktu s ním. Sama v té době prý ještě zamilovanost neznala. Na nevinném a čistém vztahu mezi dvěma dětmi nemá nynější papež co skrývat.

Jorge Mario vystudoval chemicko-průmyslovou střední školu. Poté v březnu 1958 ve 21 letech při svém pobytu v Santiago de Chile vstoupil do jezuitského řádu. Při svých pobytech v řádových domech na různých místech Chile a Argentiny pokračoval ve studiu několika oborů, mj. i sociálních věd. Byl zapsán ke studiu na teologické fakultě Colegio Máximo San José, která má sídlo na předměstí Buenos Aires San Miguel. Po roce 1979, kdy skončil působení ve funkci provinciála jezuitů, se postavil do čela této fakulty. Vyučoval literaturu, psychologii, filosofii a teologii. V polovině 80. let 20. století pobyl několik měsíců v Německu na renomované Vysoké škole filozoficko-teologické v Sankt Georgen (PhilosophischTheologische Hochschule Sankt Georgen) ve Frankfurtu nad Mohanem (byla založena v roce 1926 jako vzdělávací instituce pro jezuity několika německých biskupství), aby s tamějšími profesory konzultoval svou disertační práci. Kněžské svěcení přijal 13. prosince 1969 z rukou arcibiskupa córdobského Ramóna José Castellano. Po několik let sloužil v bazilice svatého Josefa (San José) ve čtvrti Flores, odkud pocházel. Dne 20. května 1992 jmenoval papež Jan Pavel II. Bergoglia pomocným biskupem v Buenos Aires. Biskupské svěcení mu udělil 27. června téhož roku arcibiskup Buenos Aires kardinál Antonio Quarracino. O pět let později, v červnu 1997 byl jmenován arcibiskupem-koadjutorem. Po smrti kardinála Quarracina se 28. února 1998 ujal funkce arcibiskupa v Buenos Aires. V letech 2005 až 2011, tedy po dvě tříletá funkční období, byl předsedou Argentinské biskupské konference. Při konzistoři v únoru 2001 byl arcibiskup Bergoglio papežem Janem Pavlem II. jmenován kardinálem. Při konkláve v roce 2005 byl zmiňován mezi tzv. papabile, tedy favorizovanými nástupci zemřelého papeže. Podle Michala Semína byl nejméně od druhého kola volby hlavním protikandidátem Josefa Ratzingera. Prý získal přes 40 hlasů, a pak, aby neblokoval další vývoj, prohlásil, že volbu odmítá. Několik let před tím, než byl v roce 2013 zvolen papežem, se pokoušel rezignovat na funkci kardinála, Benedikt XVI. však rezignaci nepřijal. Když v soukromí mluvil se svou sestrou Marií Elenou o možnosti, že by byl papežem, komentoval to prý slovy: „Děkuji, nechci“….

Historické zastaveníčko Jilmová, dříve německy Ulmbach, ležela severozápadně od Hory Svatého Šebestiána na pravém břehu potoka Černá, tvořícího hranici s Německem. Z levé strany doposud leží německý Satzung s čedičovým kopcem Hirtstein (890 m. n. m.), odkud je krásný výhled. Hirtstein, znamená Pastýřská skála. Dnes tu najdete i hotel s restaurací. V sousedním Satzungu najdeme tabuli o bývalé poštovní trase Praha Leipzig, která tudy procházela. Nejstarší známá písemná zpráva o existenci Jilmové je z roku 1557 v chomutovském privilegiu, kterým Jan z Vyvřelina čediče pod horou Veitmile propůjčil svému lesníkovi Kryštofu Wolfovi za prokázané služby kromě jiného i hospodu v Ulmbachu. Byly zde nejstarší zjištěné sklárny v Krušných horách. Vyrábělo se sklo v jemných odstínech zelené a zelenožluté barvy. Klimatické podmínky byly v Jilmové vždy velmi drsné, v zimě bývalo až 4 metry sněhu, v létě zase silné bouřky. Dříve děti chodily do školy v Pohraniční, ale v zimě musel tamní učitel 3x týdně docházet do Jilmové a učit děti po domcích. Mnohdy to ani nebylo pro mohutné vánice možné. Po roce 1945 zůstala jen rodina hajného Petržaly. I ona se pak přestěhovala do Hory Sv. Šebestiána. Dnes v Jilmové najdete pouze chátrající t r o s k y . Hospoda U pramene a motocyklista

Citát na duben: „Moudrý člověk nevymění Stvořitele za stvoření.“ (Jar.pr.)